Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Wenzl Milan tentokrát a následuje pak pan poslanec Foldyna. Nejdříve pan poslanec Wenzl. Prosím, vaše dvě minuty.

Poslanec Milan Wenzl: Děkuji, paní předsedající. Já jenom bych strašně rád připomněl kolegovi, že vaše politika by měla být postavena na důvěře, transparentnosti a službě veřejnosti. Ano, to jsou hodnoty, které KDU-ČSL dlouhodobě prosazuje. V programu máte, že na prvním místě pro znovubudování důvěry stojí zápas se všemi druhy korupce, počínaje tou nejhrubší, to jsou úplatky, protekce, přes různá pololegální spojení neveřejných funkcí a soukromého podnikání, příbuzenských a kamarádských vztahů, zneužívání veřejné moci. Myslím si, že jste i zapomněli váš program, kde uvádíte, že je potřeba uplatňování křesťanských a konzervativních hodnot. Ale asi jste zapomněli na vaše jedno desatero, a to je: nepokradeš. Pokud má být vaše politika postavena na důvěře, transparentnosti a službě veřejnosti, tak si myslím, že budete hlasovat o nedůvěře vlády nebo odejdete ze sálu, protože to jsou hodnoty, které v KDU-ČSL dlouho prosazujete a myslím si, že mně to potvrdíte. Děkuji.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní tedy pan poslanec Foldyna, prosím.

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji. Já budu velice shovívavý k panu kolegovi. Já se domnívám, že je z pozice koaličních poslanců velmi těžké ustát tuto schůzi a obhajovat to, co je velmi složitě obhajitelné. My jsme to v zásadě i slyšeli a viděli v tom, jak vystupovali ministři. Kdybych to shrnul, lidé se mě na to ptají, co vlastně se na té schůzi tady projednává, ptají se na to novináři a tak dále. Já jsem se to pokusil shrnout do krátkého takového konstatování. Ministři vlády nám tady vlastně řekli, že to, co vidíme a slyšíme, není pravda. Takže to je dost složité a těžké i pro poslance vládní koalice. Já si myslím, že čím dřív skončí tato schůze tím hlasováním o důvěře či nedůvěře té vládě, tím dřív veřejnost uvidí, co se tady vlastně odehrává. Diskuse mezi námi je opravdu v této chvíli velmi složitá a komplikovaná v tom, abychom přesvědčili veřejnost, kdo vlastně v této chvíli má pravdu. My říkáme toto, vláda a vládní poslanci říkají ono. Myslím si, že brzy se také ta pravda i ukáže, protože vždycky pravda vítězí, to máme už i ve znaku. Takže pojďme dál v té diskusi. Nezdržujme se. Děkuju.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Zborovský... (O slovo z místa se hlásí poslanec Tesařík.) Ještě s faktickou? Tak prosím, máte na ni samozřejmě právo i z místa. Prosím.

Poslanec Antonín Tesařík: Děkuji a já opravdu jenom velice stručně tady k těm věcem, protože já si myslím, že to, k čemu vlastně došlo, tak je potřeba vnímat tak, že musíme mít a držet důvěru v právní stát, že tady jsou složky, které autonomně vyšetřují kauzu, která tady nastala. A mohl bych tady mluvit dlouze, mohl bych tady vzpomínat. Bylo tady řečeno něco o Panama Papers, já bych mohl klidně vzpomenout Pandora Papers. Ale to přece tady nebudeme dneska řešit. Mně jde spíš o to, abychom se opravdu konstruktivně každý podle svého názoru, a proto tady jsme, že každý zastáváme ten názor, se dokázali za něj postavit. Já jsem svoje vyjádření řekl na závěr svého vystoupení a stavím se.

Pokud jde o ty budovy, tak bych si to potom ještě probral s paní kolegyní třeba v předsálí. Děkuju za pozornost.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Paní kolegyně si to chce probrat u pultíku, protože se hlásí s faktickou. Paní poslankyně Peštová. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo. To já si klidně ráda proberu ve foyer, s tím nemám absolutně žádný problém. Ale vy jste tady na konci zmínil to Panama Papers, to mě trošičku jako nadzvedlo. No, to je velký problém. To je velký problém. Já jsem to tady říkala už na minulé schůzi, nevím, která to byla, a dokonce jsem tady i citovala tu moji korespondenci s paní Holcovou, která je novinářkou, která to zveřejnila, kdy já jsem po ní chtěla, aby ona vlastně zveřejnila těch 300 lidí, které citovala, a říkala, že jsou na tom úplně stejně jako ten Babiš, kterého neříkám očernila nebo asi očernila, ale prostě v rámci nějaké předvolební kampaně to o něm řekla nebo napsala a slíbila, že to zveřejní. Takže když jsem se potom dotazovala skoro šest měsíců poté, co už bylo po volbách, aby ta jména zveřejnila, že když tak, tak padni, komu padni, to je spravedlivé, tak že mi paní Holcová odpověděla, že stále ještě jako nekontaktovala ty občany, kterých se to týká a že musí mít od nich souhlas, aby je mohla dehonestovat, stejně jako dehonestovala Babiše, což se mi nelíbí tedy, jo. Jestliže někoho chci dehonestovat, tak to vezmu šmahem a vezmu to komplet. Ale nebudu čekat, jednoho se ptát a druhého se neptat. To není moc spravedlivé a vy jako křesťan byste to měl vědět. Děkuju.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Zborovský v obecné rozpravě, následuje pan poslanec Vích. Prosím, máte slovo.

Poslanec Miroslav Zborovský: Děkuji za slovo. Paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl zmínit dnes jednu konkrétní věc, podle které můžeme soudit, proč tato vláda má moji důvěru, a to je důchodová reforma, konkrétně otázka věku odchodu do důchodu. Demografii totiž nelze ošálit a už dnes můžeme poměrně přesně spočítat, že náš důchodový systém v současné podobě je dlouhodobě neufinancovatelný. Počet lidí v produktivním věku bude klesat, počet důchodců naopak poroste. A pokud nechceme, aby důchody v budoucnu byly ostudně nízké nebo aby mladé generace platily nesnesitelné odvody, musíme konat. A tato vláda koná. Připravila a schválila důchodovou reformu, která je nezbytná, byť nepopulární. Jedním z jejích základních parametrů je postupné navyšování věku odchodu do důchodu až na 67 let. Ale pozor, ne teď, ale kolem roku 2055, tedy za třicet let. A i tempo bude pozvolné, o jeden měsíc ročně. A právě tady se pozná odpovědný politik od populisty, protože populista vám bude říkat, že není třeba nic měnit, že věk nad 65 let je prostě zločin a že reformu okamžitě zruší. Odpovědný politik ale ví, že pokud nic neuděláme, zkolabuje celý systém.

Teď se podívejme, jak je na tom zbytek Evropy. V Dánsku se do důchodu chodí už dnes v 67 letech, stejně tak v Belgii, Estonsku, Itálii a Nizozemsku. Ano, už teď, ne za třicet let. Ve Španělsku a Portugalsku je to 66 a půl roku, v Německu, Irsku 66 let a další země už o dalším zvyšování diskutují. Zvláště pozoruhodné je Dánsko. Tamní parlament schválil, že se důchodový věk dále zvýší na 68 let v roce 2030, na 69 let v roce 2035 a na 70 let v roce 2040. A u nás se opozice čertí, že za třicet let to má být 67 let.

Závěrem bych řekl, že si přeji, aby v této zemi vládli politici, kteří se nebojí dělat potřebná, i když nepopulární rozhodnutí, a politici, kteří myslí na budoucnost této země. Takových bychom si měli vážit. Populistu dokáže dělat s prominutím každý blbec. Ale odpovědnost je mnohem těžší. Děkuji vám za pozornost.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Já prosím o dodržování slušnějšího slovníku. A nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Lang. Pan poslanec Vích, byť už je připraven, tak ještě posečká. Prosím vaše dvě minuty.

Poslanec Hubert Lang: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já k panu poslanci, který teďka hovořil. Nevím tedy, jestli byste neměla možná zasáhnout a odebrat mu slovo. Já chápu, že na začátku on si udělal ten oslí můstek, že říkal, že musí taky chválit tu vládu a že předmětem vlastně toho vyjádření naší nedůvěry nebo vaší důvěry, nebo jak bych to nazval, je to, že tedy tady vystoupíte. Ale vy jste jako úplně mimo, jo. Četl jste tady nějaký projev, který vám tam někdo nadatloval, potom tam použijete nějaké prostě... (Předsedající: Prostřednictvím, oslovujte prostřednictvím.)

Nadatloval snad není sprosté slovo, paní předsedkyně, vy mě pořád opravujete.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Já jsem říkala prostřednictvím, že se oslovujeme.

Poslanec Hubert Lang: Prostřednictvím? Tak který vám někdo nadatloval, prostřednictvím vás, paní předsedající, já jsem špatně slyšel.

Prostě nemělo to ani hlavu, ani patu, prostě vůbec to sem nepatří, jo. My tady vznášíme otázky týkající se například toho referátníku. Já prostě musím trvat na tom, že není možné, aby na centrálním úřadu státní správy, kde přijde dopis, který převezme někdo, kdo je šéf sekretariátu, vytvoří se ta košilka, vytvoří se prostě ti lidé, kteří mají se s tím seznámit z nejužšího týmu toho ministra, že to prostě nedoputuje k ministrovi financí za padesát dnů. ***