Neautorizováno!


(14.50 hodin)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. V tuto chvíli je tady poslední přihlášený a to je pan poslanec Miloš Nový, taktéž s návrhem nového bodu. Prosím.

 

Poslanec Miloš Nový: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte, abych se v souvislosti se snahou opozice vyslovit nedůvěru vládě Petra Fialy v průběhu minulého týdne vrátil k opakující se výzvě předsedy SPD Tomia Okamury týkající se takzvané přímé demokracie a navrhl zařazení dodatečného bodu pod názvem Nebezpečí institutu lidových celostátních referend.

Nyní stručně zdůvodním, proč teoretičtí ekonomové na celostátní úrovni obhajují princip zastupitelské demokracie a odmítají princip demokracie přímé. Oním důležitým důvodem je slavný pojem z teorie veřejné volby, takzvaná racionální neznalost neboli racionální ignorace. Jen mimochodem, za teorii veřejné volby mimo jiné získal americký ekonom James Buchanan v roce 1986 Nobelovu cenu za ekonomii. Racionální neznalost je na první pohled protimluvem. Jak může být neznalost racionální? Nemělo by to být naopak? Jeden ze základních ekonomických principů hovoří o tom, že ekonomické subjekty, jako jsou domácnosti a firmy, se při svém rozhodování řídí porovnáváním přínosů a nákladů. Jsou-li přínosy z nějaké činnosti vyšší než náklady na tuto činnost, pak je racionální, pak je žádoucí tuto činnost vykonat. Naopak, jsou-li náklady vyšší než příjmy, pak je racionální tuto činnost nerealizovat.

Skvělou ukázkou pro pochopení tohoto principu je příklad přijímání Lisabonské smlouvy o Evropské unii prostřednictvím lidového referenda. Jakým způsobem by se měl chovat zodpovědný volič, který se chce zúčastnit lidového referenda, které Lisabonskou smlouvu buď schválí, nebo odmítne? Čím budou tvořeny přínosy pro příslušného voliče? Uvedené přínosy budou spočívat ve faktu, že volič většinou svého jediného exkluzivního volebního hlasu je schopen rozhodnout, zda Lisabonská smlouva celostátním referendem projde, či neprojde. Jaká však může být váha volebního hlasu jediného voliče? V případě České republiky je tato váha přibližně ve výši jedné sedmimiliontiny, viz počet oprávněných voličů, což je hodnota blíží se k nule. Jinými slovy, volič svým jediným exkluzivním volebním hlasem v podstatě vůbec nic nerozhodne. Nyní k druhé straně naší nerovnice a to jsou náklady spojené se získáním potřebných a nutných znalostí o obsahu a principech fungování Lisabonské smlouvy. Uvedené náklady budou pro individuálního voliče značné, neboť budou spočívat ve stovkách hodin strávených studiem tohoto složitého právního textu čítajícího stovky stran, kterému právní laik v podstatě ani rozumět nemůže. Do nákladů získání potřebných informací bude nutné započítat i placené konzultace s právníky, kteří individuálnímu voliči Lisabonskou smlouvu přiblíží a vysvětlí. Porovnáme-li, přínosy a náklady, pak přínosy spočívající ve faktu, že volič svým jediným hlasem rozhodl o osudu Lisabonské smlouvy, jsou nulové, ale náklady na získání informací jsou značné. Těžce získaná znalost je k ničemu, je tedy neracionální. Řečeno opačně, racionální je v tomto případě neznalost.

Jakým způsobem by se tedy měl racionálně jednající, přemýšlející a zodpovědný volič chovat? Racionální variantou je v tomto případě rozhodnutí o přenesení příslušného rozhodnutí o Lisabonské smlouvě o jeden stupeň výše, to je na voličova zastupitele, tedy poslance a senátora. Jaký je v tomto případě výsledek porovnání přínosů a nákladů? Na straně přínosů jsou v minulosti známy konkrétní příklady, kdy zákonné normy prošly či neprošly o jeden poslanecký či senátorský hlas. Výše přínosu zastupitelů, ve smyslu schopnosti svým hlasem ovlivnit osud dané normy, je v porovnání s běžným voličem nesrovnatelná. Naopak strana nákladů je o několik řádů nižší, neboť zastupitelé mají ke svému rozhodování k dispozici tým státem placených asistentů, expertů a dalších, kteří pro zastupitele mohou zpracovat potřebné analýzy. Zároveň zastupitelé mohou bezplatně využít analýzy různých, například parlamentních institutů. Shrnuto, příjmy ve smyslu rozhodnutí o dané zákonné normě jsou značné, náklady potřebných znalostí jsou minimální. Za racionální je tedy v případě zastupitelů považována znalost.

To, co jsem právě popsal, je ve stručnosti princip zastupitelské demokracie, kdy důležitá rozhodnutí činí zastupitelé, pro které je znalost racionální, nikoliv obyčejný volič, pro kterého je naopak racionální neznalost. Racionální neznalost voliče v případě celostátních referend, kde navíc mimořádně záleží na stylu a typu položené otázky, o které se hlasuje, následně velmi často vede k rozhodnutím, která jsou emocionální. Negativní dopady emocionálních rozhodování ukazuje příklad: proces britského vystoupení z Evropské unie, tedy brexit. Emocionální rozhodování britských voličů, navíc ovlivněné bulvárními médii, jež masově šířila polopravdy a lži v rámci předreferendové kampaně, v konečném důsledku vytrhlo Velkou Británii ze svazku zemí Evropské unie a odsoudilo ji tak k postupnému hospodářskému úpadku. Co je dnes Britům platné, že většina brexitářů lituje svého rozhodnutí? Škoda, jež byla celostátním referendem způsobena, je nevratná.

Jestliže ekonomové na jedné straně z výše uvedených důvodů odmítají celostátní referendum, pak na straně druhé naopak vítají referenda místní. Zde se karta obrací, neboť místní volič má téměř dokonalou znalost o místních problémech příslušného města či obce a váha jeho hlasu je v porovnání s celostátním referendem výrazně vyšší. V tomto případě je tedy pravděpodobnost racionálního rozhodování na úkor rozhodování emocionálního výrazně vyšší. Racionální neznalost tedy říká: Ne celostátním referendům, naopak ano referendům místním.

Děkuji vám za pozornost a prosím vás o zařazení tohoto bodu na program dnešního jednání.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Ano, děkuji, takže tuto problematiku chcete hlouběji prodiskutovat v novém bodu, který se jmenuje Nebezpečí institutu lidových celostátních referend, na dnešní den. Dobře, děkuji moc.

V tuto chvíli se ptám, zdali se hlásí ještě někdo s pozměňovacím nebo doplňujícím návrhem k návrhu pořadu? Já takto nevidím, přivolám kolegyně a kolegy z předsálí, poněvadž budeme hlasovat o všech návrzích.

Pan předseda Marek Benda se hlásí, prosím, s přednostním právem.

 

Poslanec Marek Benda: Děkuji. Myslím, že je dobře, abyste začal přivolávat, ale poprosil bych o tříminutovou přestávku, aby se důstojně dalo přijít do sálu.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Ano, v tuto chvíli tedy vyhlašuji tříminutovou přestávku na jednání klubu ODS.

(Jednání přerušeno v 14.58 hodin.) ***




Přihlásit/registrovat se do ISP