Neautorizováno!
(15.10 hodin)
(pokračuje Pavel Klíma)
Jenom na závěr mi dovolte říct, že je mi líto, že senátoři nepochopili komplexnost té novely. Chceme plynulý přechod z mateřinek do základních škol, chceme podporu žákům, učitelům i rodičům právě v tomto kroku a tu komplexnost, tu podporu v základních školách z toho chtějí senátoři vykostit. Proto jako zástupce předkladatele vám zodpovědně říkám: Kvalita té novely tkví právě v oné komplexnosti. Věřte svým poslancům z vašich klubů, věřte senátnímu školskému výboru, který ho jednomyslně doporučil. Raději neodhlasujme nic než senátní verzi. Děkuju za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Prosím, aby se ujal slova senátor Stanislav Balík. Prosím, máte slovo, pane senátore.
Senátor Stanislav Balík: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, Senát mě pověřil, abych zde představil pozměněnou verzi takzvané malé školské novely a důvody, které nás vedly k poměrně neobvyklému kroku posledních let, tedy k vrácení návrhu zákona s pozměňovacími návrhy.
Co spojilo senátorky a senátory ze všech senátních klubů a nezařazené, od sociálních liberálů až po konzervativce? Byl to apel, abychom skrze zákonné příkazy a zákazy nenutili společnost k překotným změnám. Jádrem novely je omezení počtu odkladů zahájení povinné školní docházky, čemuž je věnována datově podložená obecná část odůvodnění změny zákona. S touto změnou, kterou Senát podpořil, bylo ale spojeno několik dalších opatření, která jsou prezentována jako podpůrná, aniž by bylo datově doloženo, že jejich zavedení má souvislost s důvody, které dnes vedou k fenoménu odkladů zahájení povinné školní docházky, tedy že by rodiče, kteří dnes žádají o odklad, o něj nežádali, kdyby se v první a druhé třídě hodnotilo slovně, kdyby neexistovala možnost zopakovat první ročník, či pokud by v každé třídě s patnácti a více prvňáky byl takzvaný parametrizovaný asistent pedagoga.
Jaké změny a proč vrácený návrh obsahuje? Jsou celkem čtyři:
Možnost i nadále volit formu hodnocení v prvních a druhých třídách, v případě přijetí pozměňovacího návrhu by zůstal v prvních i druhých třídách zachován stávající stav, kdy o způsobu hodnocení, o tom, jestli se bude hodnotit slovně, nebo známkovat, rozhoduje ředitel školy se souhlasem školské rady. Vy víte, že ve školské radě jsou zástupci rodičů, pedagogů a zřizovatele. Je to tedy už dnes projev samosprávy. Už dnes mohou školy rozhodovat o zavedení slovního hodnocení. Podle údajů Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy tak ale činí jenom 20 procent škol. Jinými slovy, čtyři pětiny škol, přestože už dnes mohou, vědomě k tomuto způsobu hodnocení nepřistoupily. Domnívám se, že podobné věci, tedy například to, jakým způsobem učitel hodnotí žáky, nemáme nařizovat skrze zákon, zvlášť když na tom není široká shoda pedagogů. Máme k nim vést a vychovávat, máme motivovat a povzbuzovat, máme podporovat vzdělávací programy na pedagogických fakultách a pak se dočkáme toho, že když změna bude, tak bude efektivní a trvalá. Takže ze strany Senátu to není zákaz slovního hodnocení, jak se někdy mylně v médiích objevuje a jak jsem slyšel i od některých z vás. Jak jsem už zmínil, zákon samozřejmě zachovává možnost, že když se škola pro slovní hodnocení rozhodne, může ho okamžitě zavést.
Druhá změna, možnost i nadále opakovat první ročník, v případě přijetí pozměňovacího návrhu by zůstal zachován stávající stav, aby o postoupení do druhé třídy nerozhodoval zákon, ale i nadále učitel v první třídě, který pravděpodobně lépe než vy nebo já ví, zda má dané dítě postoupit do druhé třídy, či zda by pro něj náhodou nebylo lepší si první třídu zopakovat a do té druhé jít připravenější. Poslanecká sněmovna ani Senát nejsou sborovnou na schůzi pedagogické rady, aby namísto učitelů rozhodovali o tom, kdo má postoupit do druhé třídy.
Třetí změna, plošné zavedení takzvaných parametrizovaných asistentů pedagoga v prvních třídách, už dnes jsou i v prvních třídách asistenti, pokud je konkrétní děti potřebují. Na tom se nic nezmění.
Čtvrtá změna, klinický logoped jako další osoba vydávající doporučující posouzení pro odklad povinné školní docházky, je navržen k doplnění vedle lékaře a klinického psychologa. Byl to pozměňovací návrh, který vzešel ze senátního klubu ANO. Klinický logoped většinou sleduje vývoj dítěte, ví, jestli se jeho stav zlepšuje, či zda mu prospěl odklad školní docházky. Jsou to právě logopedické vady a poruchy řeči, které jsou jedním z nejčastějších důvodů v rámci odkladu školní docházky.
Mám za to, že jde o změny, které jsou v souladu s vaším viděním světa, s pojetím svobodné společnosti. Často slýcháme nářky na přeregulovanost našeho veřejného prostoru, nářky na to, že nedáváme prostor svobodě, ale že spoustu věcí svazujeme zákony a vyhláškami. Nyní máte možnost některé zbytečné příkazy a zákazy odstranit a nechat větší svobodu a odpovědnost těm, kdo vzdělávají. Není to ze strany Senátu boj proti změnám ve školství. Zákonem můžeme a máme měnit struktury školství a vzdělávání, protože máme přímý vliv na to, zda se změna stane, nebo ne. Nemáme ale zákonem vstupovat do až jakési hodně privátní sféry vztahu mezi učitelem a žákem, například při vyslovování hodnocení. Respektive dělat to můžeme, ale pak se nedivme, že jsme to mysleli dobře, ale dopadlo to jako vždycky, tedy jinak, než jsme čekali.
Je možné - možná skoro jisté - že časem změny, které obsahoval vámi původně schválený návrh, skutečně nastanou. Budou ale trvalejší a cennější proto, že k nim společnost, vzdělavatelé a rodiče dojdou přirozeně, a ne cestou příkazu. Prosím, neveďme a nerozpoutávejme zbytečné kulturní války, nevyčítejme si, kdo je větší či menší pedagogický ignorant. Nechme na pedagogických fakultách a nejrůznějších vzdělávacích iniciativách pro učitele, aby měnily školský terén. Nenálepkujme své názorové oponenty tím, do kterého století či ke které císařovně patří. In dubio pro libertate, tedy v pochybnostech ve prospěch svobody.
Prosím, podpořte svými hlasy návrh zákona v podobě, v jaké k vám přišel ze Senátu. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane senátore. Chci se zeptat, zda k předloženým pozměňovacím návrhům Senátu se chce vyjádřit zpravodaj garančního výboru, pan poslanec Martin Hájek? Není tomu tak.
Otevírám rozpravu, kde eviduji dvě přihlášky. Jako první vystoupí pan poslanec Zdeněk Kettner a připraví se paní poslankyně Jana Berkovcová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, já budu celkem krátký. Myslím si, že kdo poslouchá moje názory na školství, ví velice dobře, že patřím k té konzervativní části pedagogické veřejnosti. To znamená, jakékoli nepromyšlené změny nevítám, velice je kritizuju.
V tomto případě je tady ale úplný opak. Tady se objevil zákon, na kterém se shodly všechny politické strany napříč politickým spektrem. Byl to zákon, který se připravoval dlouhodobě, bylo to x hodin, spoustu setkání, diskusí, hledání kompromisů. Ano, i já jsem ten člověk, který dává přednost známkování, a v okamžiku, kdy někdo mluví o úplném známkování, tak se mi takzvaně ježí chloupky za krkem, protože to si myslím, že tam by ta dobrovolnost měla být. My ale tady neřešíme známkování primárně, my tady řešíme ty odklady. Ten zákon, který byl předložen Poslanecké sněmovně a jejž Poslanecká sněmovna schválila, se na ten problém koukal komplexně, ze všech možných úhlů. Opravdu promyšlené. Páni senátoři se mohli zeptat, my jsme jim mohli vysvětlit, proč a jak. I já, který jsem zastáncem jenom toho známkování a slovní hodnocení úplně nemusím, tak jsem přistoupil na ten kompromis. Proč jsem na něj přistoupil? Protože je to zase na základě toho celku. V okamžiku, kdy začneme vytrhávat jednotlivé dílčí věci z kontextu, tak ten celek přestane fungovat. Nebude prostě fungovat. Pokud zvolíme ten senátní návrh, tak na rovinu vám říkám, to radši už vůbec nic. To nadělá méně škody než to, když schválíme tu ořezanou a nebojím se říct zmrzačenou senátní verzi.
To znamená, že já za klub SPD říkám, že my budeme hlasovat proti senátní verzi a podpoříme opět verzi poslaneckou. Děkuji. (Potlesk poslanců SPD a některých koaličních poslanců.) ***
