Neautorizováno!

Dohodla se tehdy navíc 10procentní solární daň pro všechny investory, takzvaně maximální možná ziskovost - nechci teď chodit do detailů, to bylo to vnitřní výnosové procento - 8,4 až 10,6 s tím, že vláda okamžitě přejala tu spodní hranici, čili 8,4. Dohodlo se to, že se to bude kontrolovat na principu plošných šetření, což mimo jiné odpovídalo i všem parametrům, pravidlům v rámci notifikace Evropské unie a tak dále. Toto všechno se stvrdilo nejenom tedy dohodou, ale hlavně zákonem - nebylo vůbec jednoduché ho prosazovat, pamětníci se velmi dobře pamatují na ty zmatky, které kolem toho byly, nakonec i s podporou Senátu jsme to dotáhli - a rovněž slibem, což tedy podle mého názoru není něco, co bychom jen tak mohli hodit do koše, že se nebude nic dalšího měnit.

Na základě toho všeho ušetřil stát zcela jednoznačně, získal více peněz do rozpočtu, zklidnilo se podnikatelské prostředí, což považuju za zásadní a důležitou věc, opravdu zklidnilo. Věřte tomu, že to bylo několik tisíc investorů, kteří v danou chvíli nebyli nadšeni, ale řekli: Dobrá, finále opozice-koalice, lepší nějaká dohoda než žádná dohoda. Logicky si podnikatelé museli začít přepočítávat, což byl důsledek, podnikatelské plány. To znamená, oni to měli nějak nastaveno a najednou to bylo jinak, ale byla dohoda, že už se to nebude měnit. Uzavřeli tím pádem nové smlouvy s bankami, což je dost důležitá věc, a v některých případech museli samozřejmě prodlužovat ten splátkový režim bankám a tak dále. Mimo jiné i na základě tohoto vstoupili do toho sektoru další a další investoři, protože zde bylo zafixováno nějaké prostředí a to bylo stvrzeno zákonem, čili, myslím si, v zásadě racionální a dobrý krok tehdejší vlády, ale znova říkám, celé Sněmovny.

No a tohle všechno padlo. Padlo to tím, že ministr financí Zbyněk Stanjura před pár měsíci bez jakéhokoliv varování rozhodl opět o změně, a to dokonce nikoliv jenom změně malé, ale jestli si vzpomínáte, tak tady nejdříve ležely čtyři návrhy, docela vážné a zásadní návrhy, které to úplně postavily celé na hlavu, úplně jinak, než jak tomu bylo v tom roce 2021. Paradoxně v té době, 2021, tehdejší opozice chtěla mírnější podmínky pro ty investory. My jsme navrhovali ty náročnější, ale nakonec jsme to tedy dohodli ve smyslu spíše těch náročnějších podmínek. To znamená, úplně se to otočilo, najednou bylo všechno jinak a z těch několika zásadních návrhů nakonec tedy po zdrcující kritice jak ze sektoru, tak z opozice, tak z médií a tak dále, ale i ze zahraničí, se zachoval ten jeden poslední a to je tedy ten týkající se plošného či individuálního šetření. To je to, o co se vlastně teď hraje.

Já nezpochybňuji to, že by to v čase přineslo nějaký efekt do rozpočtu, o tom není žádná diskuse. Rozhodně ale ne do roku 2025, jak se původně myslelo. Ten už je ztracený v tomto a taky vidíte, jakým způsobem se musely čerpat rozpočtové rezervy, případně jakým způsobem se vlastně vysály peníze z jiných kapitol. Ale za jakou cenu je to? Za cenu takovou, že nejdříve se hodilo přes palubu 2 800 firem, pak tedy tím posunem - to uznávám - už je to méně, ale stále se hraje o 1 500 podnikatelů, kterým se změní zákonem garantované prostředí. Ještě jednou: zákonem garantované prostředí. To je pro mě to důležité. To je nepřijatelné. Tohle nemůže země, která chce lákat investory, ať už tuzemské, nebo zahraniční, dělat. To prostě není možné. Proto se logicky ozvali investoři, nejenom tedy zástupci toho dotčeného sektoru, ale paradoxně se ozvali i z jiných sektorů. Ozvaly se ostatní energetické firmy, kterých se to bezprostředně netýká, ale vnímají to jako něco, co se může v čase klidně stát i jim, logicky. Ozvali se zahraniční pozorovatelé, psaly o tom zahraniční noviny, samozřejmě opozice se ozvala, ale ozval se - za což děkuji, pane senátore - i Senát, který už poněkolikáté tvrdí, že měnit takto podmínky ve vyspělé zemi, která navíc nutně potřebuje investiční aktivitu podnikatelů jako sůl... Vždyť přece musíme vidět, že dneska ty investice táhne zejména stát. My potřebujeme, aby investice táhl privátní sektor, firmy. Kdy je budou táhnout? Ne, když jim budeme dávat dotace. Tehdy, když jim dáme předvídatelné prostředí. Tohle je typický příklad, jakým způsobem se z toho prostředí dělá prostředí nestabilní, nepředvídatelné. Takže na jednu stranu fráze o tom, jak tady tvoříme předvídatelné prostředí, na druhou stranu činíme přesně pravý opak.

Takže závěr a moje výzva: Prosím, přenesme se nad to, jestli dneska někdo fandí víc obnovitelným zdrojům nebo jádru nebo plynu nebo uhlí, to vůbec není v tuhle chvíli to podstatné. Podstatné je to, že stát nesmí zneužívat svého výsadního postavení a kvůli svému selhání v letech 2009, 2010 nesmí měnit zákonem - znova říkám, zákonem - stanovené podmínky pro byznys, jakkoliv si to okomentovává tím, že jde pouze o formální úpravy. Děkuji mockrát.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. V tuto chvíli pan poslanec Ivan Adamec, který je taktéž přihlášen z místa. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Ivan Adamec: Ano, já děkuji, pane místopředsedo. Páni ministři, dámy a pánové, já budu velmi stručný. Já si myslím, že ta diskuse o tom, zda ty individuální kontroly mají být, nebo nemají být, už tady proběhla, říkali jsme si ty své postoje. My si pořád myslíme, že probíhat by měly, protože když se udělalo sektorové šetření - a to vy, pane místopředsedo, moc dobře víte - tak to nedopadlo moc slavně. Některé ty firmy se na to prostě úplně vykašlaly.

Když mluvíte o investičním prostředí, tak to se přece zkřivilo už v roce 2008, 2009, 2010. Já jsem mluvil s těmi zahraničními partnery a položil jsem jim takovou záludnou otázku: jak by se chovali, kdyby seděli na mém místě. A byl klid. Oni to chápou, ale samozřejmě je to boj o to, jestli to zaručené výnosové procento skutečně dodržují, nebo nedodržují.

Ale na druhou stranu, já to tady nechci dál rozbírat, ta diskuse tady proběhla, my si myslíme někteří, že ano. Vy si myslíte, že ne. Když říkáte, že stát by neměl, tak já vám připomenu staré britské: když zasedá parlament, člověk se není jist ani životem, ani majetkem. To prostě tak v demokracii chodí a je to známé tři sta let, tohleto, jak to funguje. Tak to je jenom na ten úvod, ale já jsem chtěl říkat něco úplně jiného.

Já si myslím, že vrácení sem tohoto návrhu zákona, který jsme tady odpracovali - a bylo nás na to hodně a věnovali jsme tomu spoustu času, jak koalice, tak opozice, za to bych opozici poděkoval - tak vlastně ten zákon by dneska neměl spadnout takzvaně pod stůl. To je obrovské riziko, protože já jsem tady mluvil při třetím čtení o tom, že vlastně tomu pořád nevěříme a někteří tomu nevěříte doposud, že prostě rok 2027 bude velmi složitý z hlediska dostatku elektrické energie. Uhelky nám končí, a pokud nevymyslíme nebo nedáme do zákona kapacitní platby, tak budeme mít obrovský problém. Rok 2027 už je potvrzen i Čepskou, je potvrzen, řekl bych, odbornými názory, že to problém opravdu bude. Ten proud prostě pokud nebude tady, tak ho nikde nekoupíme, protože nebude ani jinde. Já si myslím, že by bylo velmi nezodpovědné dneska nechat ten zákon spadnout pod stůl, protože ty věci, které tam jsou... Je to podpora těch uhelek, je to podpora výstavby plynovek od určitého výkonu, je to podpora výstavby obnovitelných zdrojů - a dost významná, pokud se to četli - takže já si myslím, že obětovat to jenom kvůli tomu sporu, zda individuální kontroly ano, či ne, že by to byl, řekl bych, velký hazard s budoucností naší země. Já si myslím, že ten zákon tohle prakticky - kromě zvýšení toho limitu - tento problém už neřešil. Už jednou to tady proběhlo parlamentem. Proběhlo to tak, že prostě platila ta verze o těch individuálních kontrolách.

To, jestli by to fungovalo dobře, nebo špatně, to by ukázal čas, jestli ty kontroly by byly účinné, nebo nebyly. Já jsem se zajímal o to, jak by měly probíhat prakticky, fyzicky, a neviděl jsem v tom zas takový problém, jak se tady prezentuje. Máte pravdu, že se s tím mělo přijít dřív, mělo se o tom nejdřív hovořit, mělo se to projednat a potom teprve to pustit do parlamentu, možná bychom došli k jiným závěrům, možná by ten spor nebyl tak vyhrocený - já si myslím, že samozřejmě ta druhá strana vždycky vyhrocuje ten problém, protože nechce nějaké další povinnosti, které by měli. Tomu rozumím, je to lidské, je to normální - ale myslím si, že to za pokus stálo.

Chtěl bych říct, že nejde jenom o peníze, rozhodně ne, protože já si myslím dokonce, že ta úspora by byla řádově v miliardách, možná do deseti, dvaceti miliard. U těch, kteří podvádí a dávají špatné informace - neříkám, že podvádějí všichni, a neříkám, že podvádí i někdo - ale prostě ta kontrola by tam měla být, protože jsou to veřejné peníze, platíme je částečně my z vlastních kapes, daňoví poplatníci, a pak je platíme jako daňoví poplatníci daněmi, které jdou do státního rozpočtu a ten pak platí ten zbytek. ***