Neautorizováno!
(14.40 hodin)
(pokračuje Petr Hladík)
Já jsem úvod svého projevu začal Jiříkovem. Jiříkov je místo, kde nelegálně dovezli odpad do České republiky. Zároveň to ale otvírá - a logicky se mě novináři neustále ptají na to, zda vlastně my sami v České republice máme zajištěno, kde končí odpad, jestli tady máme recyklační kapacity, jestli tady máme rozvinutou cirkularitu jako takovou. Pravdou je to, že stále zhruba 50 procent odpadu končí na skládkách. Stále nevyužíváme potenciál, který bychom využívat mohli, proto, abychom odpad neházeli do děr, ale abychom ho dotřídili a využili jako materiál. My jsme zemí, která je energeticky velmi závislá, ale jsme zemí, která je taky závislá na dovozu surovin. Nejsou to jen ty kritické suroviny, o kterých se často mluví, jsou to i běžné suroviny, běžné materiály, které se zpracovávají ve výrobním procesu. Pečlivé dotřídění, opravdová cirkularita, je cestou k tomu, abychom tento materiál do našich firem, výrobních závodů, pro výrobu v rámci České republiky zajistili.
Proto Ministerstvo životního prostředí přišlo s nástrojem, který je částečně dotačním - je tam malá dotace, zhruba 10 nebo 20 procent - ale především je to garanční nástroj pro jakékoliv investice do oblasti cirkularity, ať už dotřiďování, zpracování, homogenizace, výroba především z druhotných surovin. Právě investice do technologií jsou něčím, co bankovní sektor často nechce úplně podpořit. Rád podporuje nákupy majetku, rád podporuje výstavbu, protože na tu se dobře dávají úvěry, ale na to, abyste firmě půjčili - a firmě, které se daří - třeba 100 milionů korun na to, aby si koupila novou výrobní linku, novou technologii do stávajících budov nebo stávajícího areálu, to se často banky zdráhají. Proto jsme přišli s tímto záručním schématem, abychom pomohli českým podnikatelům - a často jsou i municipální sféry - rozvinout oblast cirkularity. My v tom chceme pokračovat.
Myslíme si, že přenesená odpovědnost výrobce dává největší smysl, ekonomicky tlačí na to, aby svoz, dotřiďování a opravdová recyklace byly tím nejlevnějším a nejefektivnějším způsobem, aby za odpad neplatili lidé a obce, aby za odpad platil spotřebitel, aby tady bylo opravdu to spotřebitelské chování takovým způsobem, jak jej potřebujeme nastavit. K tomu my směřujeme, protože už od roku 2027 tady bude nastaven evropský IPR systém pro oblast textilu, a bavíme se o celé řadě materiálů. Kontaktují mě stavební firmy, chtěly by recyklovat okna, recyklovat beton, recyklovat stavební materiály, kontaktují mě firmy z dřevozpracujícího průmyslu. Ti všichni vnímají, že využití toho, co dneska sypeme do děr, pro materiálové využití je prostě budoucností České republiky a může reálným způsobem podpořit konkurenceschopnost jako takovou.
Rád bych se také dotkl - protože jak už jsem zmínil, je to asi poslední možnost, kdy tady dneska budeme debatovat - o vlastně nejúspěšnějším programu, který jsme kdy v České republice měli, a to je Nová zelená úsporám.
Za naší vlády začala ruská agrese na Ukrajině, začaly věci, které v Evropě do té doby byly nevídané. My jsme na to museli reagovat velmi rychle stabilizací cen energie, nákupem plynovodu, nákupem zásobníků plynu. Jednou z reakcí bylo také vytvoření Nové zelené úsporám light, velmi jednoduchého dotačního titulu, který podpořil majitele rodinných domů k tomu, aby mohli zateplit, vyměnit okna, vyměnit zdroj vytápění, prostě k tomu, aby uspořili na energiích. Za celou dobu Nové zelené úsporám - což je zhruba 15 let - jsme podpořili 600 000 domácností, ale 70 procent z nich, zhruba 450 000, to bylo za naší vlády, za vlády Petra Fialy. Byla to konkrétní odpověď tomu, jak lidem snížit výdaje na energie. Zároveň díky komplexním renovacím v Oprav dům po babičce, kterých se udělalo už skoro 20 000, pomoci také mladým rodinám k tomu, aby mohly důstojně bydlet. Jsou to jenom střípky z toho, co se udělalo, ale všechna tahleta aktivita by nemohla být bez zapojení místních lidí. Vtáhli jsme místní akční skupiny proto, že znají ty, kteří potřebují pomoci. Právě nízkopříjmoví lidé byli cílovou skupinou v Nové zelené úsporám light.
Já bych rád také připomněl další krize, které se odehrály v rámci toho čtyřletého vládnutí. Jednou z těch krizí byly loňské povodně - loňské povodně, které jsme začali řešit ještě předtím, než v České republice vůbec káplo, ještě v době, kdy svítilo slunce, a ještě předtím, než jsme jakékoliv problémy měli, a to díky skvělé předpovědi kolegů z ČMÚ, díky predikci, která se nakonec vyplnila ze sta procent. Díky tomu jsme většinu České republiky mohli připravit. Ano, staly se tam také chyby, zvlášť v komunikaci. Mě dodneška mrzí, že vůbec neprobíhala komunikace s Moravskoslezským krajem, že tam prostě nebyly nastaveny komunikační linky, že pan hejtman mně odmítal brát telefony. Ty dopady především v části těch dvou krajů, Olomouckého a Moravskoslezského, jsme mohli vidět po povodních.
Mám ale velkou radost, že se podařilo na vládě vydiskutovat jednu věc. To jsou 3 miliardy korun, dotační titul, který jsme spustili včera. Jsou to 3 miliardy korun na všechny připravené protipovodňové investiční stavby v České republice, suché poldry, hráze, protipovodňová opatření, odvedení vod, ohrázování, mobilní hráze a tak dále a tak dále. Naším jednoznačným cílem je, aby občané České republiky a intravilány, majetky a obyvatelé, byli ochráněni před velkou vodou. Můžeme tomu říkat změna klimatu, můžeme tomu říkat změny počasí, můžeme tomu říkat výkyvy počasí - asi si tomu říkejme, jak chceme - ale je nezpochybnitelné, že v průběhu našich životů se prostě počasí změnilo, že nejsou tak chladné dny, nedrží se nám tady sněhová pokrývka, máme dlouhé období sucha, přichází nám výkyvy a extrémy čím dál tím častěji. Právě povodně jsou jedním z důsledků klimatických změn a právě připravení se na povodňovou situaci je jedním z důležitých aspektů.
Možná rozšířím otázku adaptací na klimatickou změnu na celou řadu opatření. Už jsem hovořil o předcházení povodním, ale máme tady celou širokou oblast zemědělství, nakládání s lesní a zemědělskou půdou, její oživení, zastínění. Za naší vlády - možná o tom bude hovořit pan ministr Výborný - se obrovským způsobem rozšířilo agrolesnictví. Je to možnost, jak zemědělci mohou hospodařit a zároveň zastínit svoje pozemky stromy, při vyšší úrodě s lepšími parametry, a tak adaptovat ty nejsušší části našeho území na probíhající klimatickou změnu.
Takovýchto příkladů je možné uvést celou řadu. Díky tomu jsme také změnili zákon, zákon o ochraně zemědělského půdního fondu, kde dříve, když chtěl někdo zasadit strom, stromořadí, remízek nebo třeba mokřad na zemědělské půdě, musel složitě administrovat, byrokraticky, takzvané vynětí ze zemědělského půdního fondu. Tohle už není nutné. ***
