A jakož jest nejvyšší pan purkrabě pražský ztížnosti některé ouřadu svého nejvyššího purkrabství pražského vznesl, předkem, kdež na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě Pražském léta 1567 v pondělí po neděli oculi, ten artikul vyměřen jest, co se soudu mezního a hraničného dotýče, když by kdo purkrabí na které meze vésti chtěl, že má původ i obeslaný místo šesti konšelův po čtyřech osobách stavu panského neb rytířského, osoby dobře zachovalé, vydati, a ty, kdyby se jim časně od úřadu nejvyššího purkrabství pražského oznámilo, že povinny budou na týž den v obeslání mezním položený na mezech najíti se dáti a purkrabí toho pomoci slyšeti a souditi, jakž též svolení sněmovní to v sobě šíře obsahuje: i poněvadž se v tom ten nedostatek nachází, že ty osoby stavu panského a rytířského, kteréž k tomu voleny a obsýlány bývají, se časně nesjíždějí a strany na tom pro přetržení obeslání anebo starého práva, kdyby téhož soudu nedosadily, nebezpečenství nesou, i takto J. M. C., jakožto král český, a všickni tři stavové ten artikul opatrovati a napravovati ráčí. Předkem, když purkrabě na kteréžkoli meze vyžádán bude, má purkrabě osoby dvě z soudcův a rad soudu nejvyššího purkrabství pražského na ty meze, kteréž mu se viděti bude, vzíti a nicméně po třech osobách stavu panského nebo rytířského z každé strany k dosazení téhož soudu, těm mezem, o kteréž činiti jest, blízké a příležité, k purkrabí strany vydati a poznamenané k úřadu nejvyššího purkrabství pražského hned při vyjití aneb po vyjití obeslání mezního časně dáti; aby listem od úřadu k témuž soudu obeslány byly a ty mají beze všech výmluv a bezelstných příčin na ty meze na den a čas položený přijeti. Jestliže by pak kdo buď pro nedostatek zdraví neb z jiných slušných a hodných příčin nemohl přijeti, má se časně psaním purkrabí opověditi a příčinu nepříjezdu svého oznámiti; a pakli by nepřijel ani psaním (jakž napřed dotčeno) se časně neopověděl, anebo že by příčina slušná a hodná se nenašla a to že by od strany ukázáno bylo, má ten každý té straně, od kteréž jest volen, pokuty padesát kop grošův českých dáti a na toho každého hned při témž soudu mezním má stanné právo pro touž pokutu dáno býti a ten každý, komuž stanné právo dáno jest, bude moci listem zatýkacím od úřadu nejvyššího purkrabství pražského té pokuty dobývati. A nicméně jedna každá strana, bude-li míti dostatek přátel, bude moci osobu hodnou na to místo k dosažení počtu osob do téhož soudu purkrabí jmenovati, a když mu purkrabě rozkáže, má se a bude povinnen každý tak a nejináče zachovati a do téhož soudu tu hned dosednouti bez odpornosti, a kdož by z těch volených osob buď k radě J. M. C. anebo kterémužkoli soudu aneboližto ouřadu povinností prvé zavázán byl, ten má na touž povinnost do téhož soudu dosednouti, a kdož by povinnosti neměl, ten každý má ji k témuž soudu učiniti, leč by kterého obě strany dobrovolně z toho propustily a bez učiněné povinnosti trpěti chtěly. Než co se artikule téhož soudu mezního osob stavu městského dotýče, jakby se při tom zachováno býti mělo, to se při témž artikuli sněmovním léta nadepsaného 67 zůstavuje.

Též i ta ztížnost od téhož soudu nejvyššího purkrabství pražského předložena jest, kterak by řečníci, kteříž před tím soudem lidské pře vedou, památného nedávali a nevyplňovali: i takto jest to opatřeno, že Jich M. nejvyšší páni ouředníci a soudce zemští při nejprv příštím soudu zemském, kterýž držán bude; mají relací ke dskám zemským učiniti, což by koli památného který z řečníkův k témuž ouřadu od těch při, kteréž při témž ouřadu vedli, pozůstali i také což ho koli zadržáno jest, aby ouředníci pražští menších desk zemských na toho každého písaři soudu vyššího purkrabství pražského zatykač od desk zemských vydali, a oni řečníci budou povinni podle znění zatykače touž sumu bez odpornosti zaplatiti. A jestliže by od kterých osob týchž památných, buď zadržalých nebo přišlých, nepřijali, budou moci jeden každý z týchž řečníkův, za kohož by co dali na nich zase postihati, a ty osoby z té sumy před soud nejvyššího purkrabství pražského obsýlati, a purkrabě s svými radami při jiných obeslaných přech to rozvažovati a souditi má.

A jakož jest zřízením zemským to vyměřeno a předešlý starobylý způsob složen jest, že půhonové od téhož ouřadu nejvyššího purkrabství pražského ke čtyřem nedělím vycházejí: i z jistých a uznalých příčin J. M. C., jakožto král český, a stavové to tímto sněmovním zůstáním nařizovati a zase ustanovovati ráčí, aby půhonové zase, jakž prvé bývali, k šesti nedělům vycházeli, tak aby tíž půhonové tím volněji časně dvě neděle před stáním dodáváni býti mohli a lidé bezpotřebných nákladův pro krátkost času a nečasné dodávání nevedli.

Nicméně i to při témž úřadu nejvyššího purkrabství pražského nastalo, že mnozí řečníci, majíce sobě k témuž ouřadu od lidí svěřené a poručené věci, sami k sobě půhony přijímají a jak se jim líbí s tím posýlají, tak že mnozí lidé v svých spravedlivostech obmeškáni bývají a někteří i o půhony přicházejí: a protož takto J. M. C., jakožto král český, i také stavové to opatrovati a napravovati ráčí, aby jeden každý, kdož by buď sám neboližto skrz řečníky od téhož ouřadu půhony anebo obeslání bráti chtěli, tu hned při tom poslu přísežném od chůze a od zapsání a vysvědčení, což náleží a jakž od starodávna se béře, dávali; a jinak aby tak postranně vysýláni nebyli od žádného, než to posel přísežný aby opatroval, aby časně dodáváni byli. A to aby se, jakž dodáni jsou, při témž ouřadu od téhož posla neboližto toho, kohož on vypraví, vysvědčovalo a zapisovalo, tak aby lidé tím volněji a bezpečněji k svým rozsudkuom přicházeti mohli. [In margine: "Až dotud do zřízení zemského."]

Co se pak opravení vězení zemských při témž úřadu nejvyššího purkrabství pražského dotýče, na tom jsou se stavové snesli, aby nejvyšší pan purkrabě pražský mezi tímto časem a budoucím sněmem nejprvé příštím, dal to všecko paumistru J. M. C. spatřiti a jakby to opraveno a staveno býti mělo, a co by na to nákladu býti mělo a odkud na ten náklad by se peníze bráti měly, to v spis uvésti a potom při nejprv příštím sněmu stavuom to přednésti má.

Jakož jest předešlými sněmy o mladých lidech a jich rozpustilostech, jakby jim to zastaveno i také trestáni býti měli, vyměřeno, ale že oni v tom se tak nechovají, nýbrž víc a víc takové jejich nechování, starších přátel nectění, buď při svatebním veselí neb křtinách aneb jiných přátelských sjezdích při přítomnosti paní a pannen a jiných poctivých lidí se rozmáhá a statky své v městech leže i jinde po šenkovních domích marně utrácejí: i aby se takovým lehkomyslnostem v cestu vkročiti mohlo, na tom jsou se všickni tři stavové snesli, kdež by se koli u kohožkoli trefilo, že by se buď kdo z mladých neb starších lidí tak lehkomyslně a nevážně proti pánu Bohu a poctivým lidem choval, tehdy má od pána, toho domu hospodáře, slibem zavázán, aby se při nejprvnějším soudu zemském na hradě Pražském stavěl a se ohlásil, býti; a pakli by slíbiti nechtěl, tehdy má to ten, v čímž se to domě stalo, na nejvyšší ouředníky a soudce zemské při nejprvnějším soudu, kterýž by držán byl, vznésti. A když by se to na takového kterého nevážného, čehož by se dočinil, anebo že jest v tak marném utrácení statku, vyhledalo a našlo, tehdy J. M. C., jakožto král český, aneb v nepřítomnosti J. M. nejvyšší ouředníci a soudcové zemští mají to v svém uvážení míti a to naříditi, kterak by ten každý dostatečně trestán a komu by i s statkem svým z přátel poručen býti měl a coby jemu od Jich M. z toho statku vydávati poručeno bylo, na tom přestati do vůle Jich i. má. Než co se mladých lidí, kteříž s svými otci na svatební veselí i sami též, majíce otce své živé, jezdí, dotýče, ti a takoví v žádné věnní rukojemství potaženi a zapsáni býti nemají, a pakli by kdy k obvinění z takového rukojemství přišlo, nemá ten žádný, kterýž by vinil, takového rukojemství užiti.

A poněvadž také i to těchto let mnohem častěji nežli pominulých přichází, že lidé mladí stavův panského a rytířského po zlých a neupřímných radách jedni druhé k zbytečnostem a marným utrácením vzbuzují a uvozují, z kteréhožto zlého původu a v tom zvyknutí potomně statkuov otcovských a dědictví svého v držení vejdouce, ty ve všelijakých zbytečnostech a rozpustilostech k utrácení přivozují, a tak jakž statek tak i sebe zmaříce netoliko sami sobě tudy škodí, ale také rodu a přátelům svým k hanbě a lehkosti bývají a jiným lidem mladým (zlý příklad na sobě ukazujíce) k nemalému pohoršení jsou: i aby takovému zlému a škodnému těch lidí mladých, kteříž ještě cest svých poznati a budoucího zlého i dobrého sobě rozvážiti a sami se rozšafně spravovati neumějí, v cestu vkročeno a to škodné vyňato býti mohlo, na tom jsou se všickni tři stavové tohoto království snesli, kterýž by koli otec z výš dotčených stavů takového syna marnotratného a k zbytečnostem nakloněného býti uznal, aby o něm i o dílu statku jeho, po smrti otce jeho náležitém, mohl a moc měl buďto dskami zemskými aneb kšaftem na list mocný krále J. M. říditi a takový díl jeho buďto jinému synu svému, bratru jeho, aneb komuž by se jemu vidělo k spravování a opatrování poručiti na takový způsob, aby ten díl bez umenšení v svém opatrování majíc z něho tomu marnotratnému synu jistou sumu, což by mimo náklad důchodův z téhož statku neb dílu vycházelo, každého roku k vychování jeho, tak jakby otec o tom nařídil a vyměřil, vydával a on na tom přestati povinen byl. A mimo to nemá také a moci nebude tomu řediteli a správci dílu jeho v statek ten jemu náležitý nižádným způsobem vkračovati a jemu překážky v tom činiti a to pod jistým z plného soudu zemského, když by to na Jich M. vzneseno bylo, podle uvážení trestáním. Jestli by pak mimo to vejše se vzdlužil, tehdy držitel dílu jeho, žádným zaplacením takových dluhův nemá býti povinen, a ten, kdož by toho marnotratného zakládal a půjčkami k jeho zbytečnostem fedroval, nemá z toho žádného ani jistce svého napomínati. Než jestliže by sobě takový zbytečný mrhač usmyslil a od toho přestanouc, dobrou radou buď jiných bratří neb přátel rozumných, zvláště pak tím, komuž otec jeho díl jemu náležitý svěřil, se spravovati chtěl a to nejvyššími ouředníky a soudci zemskými na plném soudu zemském, že by mu statku postoupeno býti mohlo, uvažováno a uznáno bylo, tehdy teprv a prvé nic užíti a sám statkem svým vládnouti a jemu postoupen býti má.

Jestliže by se kdy přitrefilo, že by synové a dcery bez vůle otcův svých ze všech stavův království tohoto k manželství se zamlouvali, ženili a vdávaly: na tom jsou se všickni tři stavové snesli, kdož by se toho koli z kteréhokoli stavu dopustil a maje otce živého, bez vůle jeho k manželství se zamluvil, že takového manželství žádné duchovní právo stvrditi nemá. Pakli by kudy jakými obmysly k stvrzení přišli, tehdy má ten syn neb dcera nápadu otcovského (ač chtěl-li by jeho otec zbaviti) prázen býti, ani žádným způsobem nebude moci na týž nápad nastupovati, ale to má při tom, kterak by koli o tom otec nařídil, zůstati.

Jakož mnozí poddaní na ouvěrek a sčekání všelijaké věci kupují a se v veliké dluhy dávají, že sebe i dítky své zavozují a o statky strojí, a jiní poddaní pro jich dluhův nezaplacení ztěžováni a stavováni bývají: i na tom jsou se všickni tři stavové snesli, aby žádný poddaný bez povolení pána svého neb ouředníka hned od zavření sněmu tohoto výšeji tří kop grošuov českých se nedlužil a nad to výš v žádné rukojemství se nedával; pakli by se toho bez povolení pána aneb ouředníka svého dopustil, tehdy pán jeho aneb ouředník, kdyby na něj žalováno bylo, anebo že by obstaven byl, nebude povinen na něm dopomáhati ani k takovému obstavuňku státi, a kdož by přes nadepsanou sumu tří kop grošuov českých více kterého člověka v jaký dluh uvedl a jej žalobami a obstavuňky ztěžovati chtěl, nemá obstavuňku v ničemž užiti.

A kdež předešlými sněmy již vyměřeno jest, což se suplikací, kdož je komu kdy spisuje, dotýče, v nich že se podpisovati má, to se při tom předešlém sněmovním snesení zůstavuje, ale že se pak to nedrží a lidé, zvláště nižšího stavu, mnohokrát bezpotřebně J. M. C. aneb J. M. místodržící, též soudy ztěžují a zaneprázdňují a vyšší stavy oškliví, a ti, kdož jim takové suplikací píší, mnohé těžké a nenáležité věci v týchž suplikacích psáti smějí a se nepodpisují a to pro své ouplatky činí: protož, kdož by koli z lidí poddaných i jiných obecních, kteří stavu neužívají, suplikací na ztížení a zošklivení pána svého aneb koho z stavu podal a v té, kdož jest k ní radil a spisoval, se nepodepsal, tehdy aby žádný na takovou suplikací odpovědi dávati povinen nebyl; a k tomu ten poddaný aneb člověk obecní má do vězení na hradě Pražském dán býti a v něm dotud držán, dokudžby o té osobě, která jest jemu k takové suplikací radila a spisovala, neoznámil. A když by oznámil, aneb jinak se to, kdož jest ten, vyhledalo, tehdy má pro takovou radu poddanému dávanou a nedůvodné a důtklivé suplikování, též se v tom nepodepsání u vězení dvě neděle držán býti.

Jakož již v tomto království skrze obmysly a fortele mnohých lidí proti pánu Buohu a jeho svatým přikázáním příliš neřádné a nenáležité i podvodné půjčky jsou nastaly, tak že jedni druhým místo peněz, jakoby hotových sum půjčovali, koně, dobytky, vína, obilí, ryby, mlíčné, dříví, šatstvo nové i staré, klenoty, zboží kupecká a jiné krámské věci, zbroje, rystuňky, ručnice, meče, sedla, peří, karty, zrcadla a jiné rozličné marné a zbytečné věci, všeckno to mnohonásob výšeji, nežli za to stojí, aneb jinak zase prodáno by býti mohlo, podle vůle své nadsazujíc s připůjčením k tomu nějaké sumy, tolikéž také nejisté a nepořádné dluhy, kterýchž sami dobýti a vyupomínati nemohou, pod způsobem půjčky hotových peněz odvozují, a to tak všecko do jisté sumy sobě k tomu přirážejí, i také z toho ze všeho ourok hned, jakoby to všecko zouplna na hotových penězích spravedlivě půjčili, zapisovati dadí a lidi v takové dluhy uvozují, ješto ten, kdož ty věci v jistých sumách k sobě přijímá, toho někdy i za třetí díl nespeněží, a tudy lidé k znamenitým záhubám a zavedením na statcích svých i dokonce tím o živnosti své jsou přišli a přicházejí: i aby dále takové nekřesťanské obchody a lidské podvozování, kteréž tak skrze mnohé lidi takovým jednáním a handli jich jdou, k přetržení a skutečnému zastavení přijíti mohlo, na tom jest se J. M. C., jakožto král český, se všemi třemi stavy království tohoto snésti a konečné svolení učiniti ráčil, a to tak, kdož jsou se kolivěk (žádného v tom nevymiňujíc) toho dopustili a v takové neřádné handle a půjčky se dali, že ten, kdož jest buď listy pod svou pečetí aneb zápisy jakéžkoli a komužkoli na sebe zdělal a se zavázal, předně to jemu nemá k ujmě poctivosti, pečeti ani závazku jeho býti a dále takové sumy žádnému takovému zaplacením povinen není a nebude. Na kteréž by pak osoby buď jistce aneb rukojmě jich o takové nepořádné dluhy přísudkové se stali a zatčeni jsou, anebo že jsou podle takových přísudkův aneb po zatčení peníze své již dali, ti všickni buďto jistci neb rukojmové budou moci k těm osobám aneb osobě, buďte ty mužského aneb ženského pohlaví, které jsou se takových nepořádných půjček dopustily a jich se dosoudily, o to zase, i což jsou škod a nákladův skrze to vzali, pořadem práva hleděti a když by to tak provedli, tehdy aby jim navrácením toho všeho zase i s škodami a náklady proto vzatými každý ten byl povinen.

Než kdož by se koli dále již po dnešní den toho více, buď mužského neb ženského pohlaví z stavu panského a rytířského, dopustili a takový nenáležitý handl, podvodnou a nepořádnou půjčku na čemkoli takovém, jakž napřed dotčeno, což by lidská lest vymysliti mohla, učinili: tehdy ten každý, na kohož by to, že jest se toho dopustil, pokázáno bylo, čest, hrdlo, statek ztratiti má, kteréhožto statku díl jeden na krále J. M., druhý na zemi má připadnouti a třetí díl tomu, kdož by naň dovedl, náležeti; a ten, komuž by tak nepořádně půjčeno bylo, nebude povinen toho dluhu platiti a takového každého, kdož by jej v tu neřádnou půjčku uvedl, před soud zemský větší obeslati.

A jestliže by takové půjčky mezi stranami kdo byl jednatelem a potom by od strany k svědomí potřebován byl, ten každý, nezastírajíc se ničímž tím, že by mu věc svěřena byla, takové svědomí, pokudž jemu v pravdě co o tom povědomo jest, aby, jsouc k tomu pořadem práva připraven, dáti povinen byl.

Jestliže by pak žádný toho, kdož by takovou nepořádnou půjčku a handl učinil, z toho viniti nechtěl, tehdy prokurátor J. M. C. z povinnosti ouřadu svého, jakž by se čeho toho na kohožkoli uptal, má a povinen bude takového každého před soudem zemským z toho viniti a nejvyšší páni ouředníci a soudcové zemští takovou při z pořádku ven vyníti a o to mezi stranami při budoucím soudu zemském potom nejprvé příštím, vyslyšíc tu při, (kteréž obeslaný žádnými příčinami zdvižení se brániti a toho jemu dopuštěno býti nemá) konečně vejpověď učiniti mají, a na kohož by koli to, že jest se toho (jakž vejš dotčeno) dopustil, provedeno bylo, aby ihned po vejpovědi na tom každém, prvé nežli by ten soud zemský vzdán byl, ta exekucí beze vší milosti a dalšího odkladu se stala a vykonala.

A jestli by pak kdo komu spravedlivým dluhem jsouc povinen a za příčinou tou, aby toliko průtahu v placení užiti mohl, na věřitele svého, jakoby nějakou nepořádnou půjčku učinil, zoumysla obmyslil a to se soudem, že to žádná neřádná půjčka není ale dluh spravedlivý jest, vyhledalo, takový každý, aby nápravou, vedle zřízení zemského o nářek cti vyměřenou, obeslanému povinen byl a sumu tu i s náklady pro to vzatými zaplatil.

Nicméně také, kdož by učiníc takovou neřádnou půjčku, jistotu na ni buďto listem hlavním neb dskami a tolikéž zápisem registry purkrabství pražského i jakkoli jinak učiněnou jinému odevzdal, a ten podle ní, nevěda nic o takové neřádné půjčce, napomínal: že o ten nepořád ne k němu, ale k tomu, kdož jest se té nepořádné půjčky dopustil, vedle nahoře psaného vyměření hledíno býti má.

Co se pak osob stavu městského, osedlých měšťanův i také kupcuov a jiných všelijakých handléřův, kteří v městech buď Pražských neb jiných v království tomto jsou, dotýče: jestli by kdo z těch jaké takové nepořádné a nekřesťanské půjčky, jak se to nahoře jmenuje, dopustil se a tudy v jaké koli jistoty anebo zápisy koho uvedl, že ten jistec každý aneb rukojmě zaň tolikéž žádnému takovému zaplacením toho nepořádného dluhu, když by to naň uvedl, povinen nebude ani pro taková ujištění svá a zápisy, závazky a pečeti ujmy na poctivosti a dobré pověsti své nésti nemá.

A jestli jest také kdo podle přísudkův a dopomožení práva již co takových nepořádných dluhuov zaplatil aneb je na sebe přisouzené majíc k záplatě přidržán jest, tehdy každý ten jistec neb rukojmě jeho bude moci k těm osobám, buďto mužského aneb ženského pohlaví, kteréž jsou se takových nepořádných půjček dopustily a jich se dosoudily, aneb již k záplatě přivedly, o to i co jsou škod a nákladův skrze to vzali, obešlíc jej z toho před právo Starého města Pražského, buď ten v kterémkoli městě Pražském aneb v jiném v království tomto, hleděti, a tu každý státi a beze všech výmluv a zastírání odpovídati má. A kdyby to tak na koho v přítomnosti při purkmistru a radě Starého města Pražského, jiných osob, jak to doleji vyměřeno jest, pokázáno a provedeno bylo, aby původu každý ten navrácením toho všeho zase i se všemi škodami a náklady proto vzatými byl povinen.

A kdož by pak koli z osob městských osedlých i jiných lidí obecních, handlův v městech království tohoto, buďto mužského aneb ženského pohlaví, dále již po dnešní den takové nepořádné půjčky jakýmkoli tím, jakž nahoře dotčeno, způsobem se dopustil: tehdy ten každý od toho, kdož jest v to uveden, bude moci a má před výš jmenované právo Starého města Pražského obeslán a k stání připraven i také jemu hned po obvinění den jistý k průvodům položen býti. A hejtmané J. M. Kr. všech tří měst Pražských, tolikéž tři osoby z rad na apelacích, kteréž by pan president nad apelacími nynější i budoucí k tomu obral, majíc sobě od Pražan Starého města Pražského o takové při a dni k slyšení položenému oznámeno, mají spolu s nimi purkmistrem a radou při vyslyšení té pře seděti a obviněný každý ihned ku při, žádnými příčinami k zdvižení a odkladům se nebráníc, přistoupiti, a tak po vyslyšení stran beze všech odtahův výpověď spravedlivou mezi stranami učiniti. A jestli by také kdo takové půjčky mezi stranami jednatelem a k svědomí potřebován byl, ten beze všeho se zastírání způsobem nahoře psaným, aby byl svědomí o tom, jak se to v pravdě stalo, dáti povinen. A na kohož by se jaká taková neřádná a nekřesťanská půjčka ukázala a našla, takový každý čest, hrdlo i statek ztratiti má. Od kteréžto vejpovědi žádného dalšího odvolání ani suplikování ten odsouzený užiti nemá, ale podle toho exekucí, ode dne vejpovědi v témdni pořád zběhlém, skutečně aby proti takovému šla a se vykonala. Jestli by pak také žádný jiný toho, kdož se takové nepořádné půjčky dopustil, nevinil, tehdy J. M. Kr. rychtář z povinností ouřadu svého, jak by se čeho toho na kohožkoli uptal, má a povinen bude na to nastoupiti a proti takovému to až k vejpovědi i k exekucí dovésti.

Strany pak židuov, kteříž v městech Pražských i jinde kdežkoli v království tomto jsou, kteříž by se čeho toho, což napřed položeno, dopustili: tolikéž z toho před právem téhož Starého města Pražského viněni, a což by se tak toho na ně vyhledalo, podle uznání zasloužení a provinění jich na hrdle i statcích trestáni býti mají.

Jakož také J. M. C. na všeckny tři stavy království tohoto milostivou žádost vzložiti jest ráčil, aby stavové k tomu, aby kurfirštu saskému J. M. Fojtlandt, kteréhož od někdy knížat z Plavna zástavou dosáhl, pod léno propůjčen a puštěn byl, povolení své dali: kdež pak stavové prohlédajíce k takové milostivé J. M. C. žádosti a vážíce sobě nemálo toho v jakém povolném, příjemném přátelství J. M. C., k užitečnému a dobrému sousedství s královstvím tímto J. M. kurfiršt se ukazovati a v tom dále J. M. C. a království tomuto se zakazovati ráčí, protož nadepsaní stavové na tomto jsou se snesli, že J. M. kurfirštské a kmenu a linii vlastní J. M. mužského pohlaví výš dotčený Fojtlandt pod léno k tomuto království od J. M. C., jakožto krále českého, propůjčiti a dáti, povolení své dávají tak a na ten způsob. Předkem, aby i v tom osoba J. M. kurfiršta ušetřína byla, bude moci J. M. takové léno od krále českého J. M. skrze jiné kníže léta dospělá mající, který by z kmene a linie J. M. byl a toto povolení stavův a léna propůjčení naň se vztahovalo, přijímati; pakli by v kmenu a linii J. M. žádného knížete léta dospělá majícího nebylo, tehdy má skrze jinou osobu knížecí takové léno od králův Jich M. českých přijímati a to nikdež jinde nežli v tomto království Českém.

Jestli by z vůle pána Buoha kmen nynějšího kurfiršta J. M. mužského pohlaví sešel a pominul, a tak z linii J. M. žádného nepozůstávalo, tehdy aby týž Fojtlandt se všemi statky a panstvími, many a jich obyvateli i se vším a všelijakým příslušenstvím, jakožto statek lení k tomuto království náležející, darmo beze vší výplaty na krále J. M. k koruně České připadl a tiž manové a obyvatelé Fojtlandtští potud dále žádnému jinému žádnou povinností a poddaností zavázáni nebyli, než toliko králi českému J. M., kterýž by tehdáž byl. A J. M. Kr. když by k takovému nápadu přišlo, ráčí se moci v týž Fojtlandt se vším jeho příslušenstvím uvázati a jej k rukám J. M. a koruně této uvésti, jakož pak dle na to i na jiné povinnosti z toho list lenní zapsaný J. M. kurfirštské a též také revers obyvateluov Fojtlandtských J. M. C., jakožto králi českému, a stavům tohoto království učiněný (což při jiných privilejích zemských na zámku Karlštejně složeno býti má) to vše v sobě obsahuje a zavírá.

Co se pak podobně J. M. C. milostivé žádosti na též všecky tři stavy tohoto království strany kurfiršta brandeburského J. M. vzložené dotýče, tolikéž stavové patříce na takovou milostivou žádost J. M. C. a kurfiršta J. M. mnohá k dobrému a užitečnému J. M. C. a tomuto království zakázání: na tomto jsou se snesli, že k tomu, aby od J. M. C., jakožto krále českého, a koruny této panství Štorkova a Bezkova se vším a všelijakým k nim příslušenstvím v markrabství Dolních Lužic ležící (čehož také zástavou v držení býti ráčí) s dědici a budoucími svými, kteříž by z kmene a linii J. M. mužského pohlaví pošli, pod léno držeti a při tom zůstati mohli, povolení své dávají. A tolikéž stavové osobu J. M. kurfiršta brandeburského z zvláštního z ušetření J. M. z osobního léna přijímání propouštějí, tak aby skrze jinou osobu z hrabat to léno přijímati mohl a to též nikde jinde, než v království tomto Českém. Jestli by pak z vuole boží kdy k tomu přišlo, že by z kmene a linii kurfiršta J. M. nynějšího brandeburského žádného mužského pohlaví nepozůstalo, tehdy ihned ta výš dotčená panství v tom způsobu, jakž by se tehdáž zastala, beze vší vejplaty a náhrady nákladův na zlepšení, přikoupení a stavení i jinak vynaložených i tak se vším příslušenstvím k tomu, zase tehdáž na budoucího krále českého a království toto darmo beze všeho ouplatku připadnouti mají a obyvatelé, poddaní týchž panství, potud dále žádnému jinému žádnou povinností a poddaností zavázáni býti nemají, než toliko králi českému J. M., kterýž by tehdáž byl; a J. M. Kr., kdyby k takovému nápadu přišlo, ráčí se moci v táž jmenovaná panství a lidi se vším jich (jakž dotčeno) příslušenstvím uvázati a je k rukám J. M. a k koruně této uvésti, jakž pak také dále na to i jiné povinnosti z týchž panství list lenní zapsaný J. M. kurfirštské, J. M. C. a království tomuto učiněný, kterýž při jiných privilejích zemských na Karlštejn složen býti má, to vše v sobě obsahuje a zavírá.

A J. M. C. na ponížené předložení J. M. od stavův a podle J. M. C. milostivého uvolení stavy v tom dostatečně opatřiti míti ráčí, aby to, což tak toho, jakž se nadpisuje, na milostivou žádost J. M. C. činí, ani nic jiného tomu privilegium císaře Karla Čtvrtého J. M., slavné paměti, kterýmž J. M. to, že od království tohoto nic odcizováno býti nemá, znamenitě opatřeno jest, k žádné ujmě, k zmenšení a protržení nebylo, ale to zouplna a ve všem v své mocnosti zůstávalo, a že nikda více, nyní ani na budoucí časy, nižádným způsobem nic toho odcizováno a proti takovému privilegium nic více toho se státi nemá.

Kdež také J. M. C. s kurfirštem saským J. M., co se dluhuov dobývání na poddaných J. M. obyvatelům království tohoto, aby k těm bez dlouhých odtahův přicházeti mohli, dotýče, se jest snésti ráčil, že o to z obou stran komisaři voleni býti a stavové tohoto království také jisté osoby za komisaře k tomu vyslati mají; protož stavové volili jsou k takovému jednání podle komisařův J. M. C. osoby tyto: Bohuslava Felixa Hasištejnského z Lobkovic na Líčkově a Chomutově, nejvyššího sudího království Českého, Jaroslava Libštejnského z Kolovrat a na Petršpurce, J. M. C. radu a markrabství Dolních Lužic lantfojta, Hendrycha Kurcpacha z Trachmburku a z Milče, na Ronově a Stolinkách, J. M. C. radu, z pánův; a z rytířstva Šebestiána z Vřesovic a na Tauchovicích, Jana Černína z Chuděnic a na Oujezdě, Hynka Rausndorfa z Špremburku, a kdyžbykoli k takovému jednání od J. M. C. den jmenován byl a týmž osobám nadepsaným od stavův voleným psaním J. M. C. o tom oznámeno bylo, že k tomu, majíce list pod zemskou pečetí, se najíti dáti a podle J. M. C. komisařů tu věc na místě postaviti mají, nebo jim k tomu stavové moc tímto sněmem dávají.

Jakož nemalá ztížnost od mnohých osob stavu panského a rytířského, zvlášť skrze suplikací Chodův a Domažlických, na všecky tři stavy vznesena jest, kterak cizozemci přes meze a hranice do království tohoto čím dál vždy více a více a ne na jednom místě a od Bavorčanův pak na mnoze vkračují, lesy mejtí, Němci se tu osazují a rozmáhají a lidi království tohoto (činíc vpády) berou, zajímají a do vězení dávají, skrze což i mordy se dějí, a tudy jest se obávati nějakého většího pozdvižení a různic, což to všecko potřebuje spěšného a brzkého opatření a přetržení: i J. M. C. s stavy se jest milostivě o to tak snésti ráčil, že se k tomu tak přičiniti ráčí, aby což nejdřív a pokud možné ještě tohoto roku to předsevzato, opatřeno a na místě postaveno býti mohlo, tak aby starodávní meze království Českého v svém způsobu stálé byly a přes ty do království tohoto Českého dále a více vkračováno nebylo.

A poněvadž již předešlými obecními sněmy jistí komisaři k jedněm každým těm mezem voleni jsou, protož jestli jsou které osoby z komisařův volených v těch časích pominulých pomřely aneb k některým mezem voleni ještě nejsou, tolikéž jako i prvé všickni tři stavové tímto sněmem nejvyšším úředníkům a soudcům zemským tu plnou moc jsou dali a dávají, aby podle uznalé potřeby osoby obrány a což k tomu náležitého k vedení a provozování pořádnému těch mezí jest, to vypraveno býti mohlo. Jakož pak stavové na sněmu obecném, kterýž léta 69 v pondělí po moudrosti boží držán byl, i relací ke dskám zemským, strany přitištění pečeti zemské k listům mocným na ty všecky meze se vztahující, jsou učinili, což se při též relací, aby to tak průchod svůj mělo, zůstavuje.

Co se pak panství Loketského a hrabství Kladského dotýče, kteříž, jsúce obyvatelé království tohoto, beze vší potřeby privilegiemi svými se zastírají a rovnosti berní s všemi třemi stavy svolených nésti i také ku právům a soudům tohoto království stávati a je podnikati se zbraňují, nad čímž nemalá ztížnost stavův, aby oni takové obzvláštnosti a svobody větší užívati měli, jest: poněvadž od J. M. C. o to sročeni jsou a vyslyšáni býti mají, J. M. C. stavové poddaně prosí, aby J. M. C. té věci podle předložené ztížnosti stavův k místu přivésti prodlévati neráčil.

Což se pak práv městských, kteráž podle nejednoho sněmovního zůstání jedna s druhými, totiž pražská s magdeburskými, jichžto některá města, jako Litoměřice, Louny, Slané, Nymburk i jiná některá užívají, k srovnání přivedena býti měla, dotýče, obzvláštně jak sněmem obecním, kterýž létu 69 držán byl, jisté osoby z stavův panského a rytířského ze všech krajův k tomu jsou voleny byly, poněvadž se při tom také stavu panského a rytířského, též poddaných jich, oč před právy městskými činiti mívají, dotýká, aby taková práva všecka přehlédnuta, skorigována a kteráž jsou sobě v čem proměnná a rozdílná, jedna s druhými srovnána a v jedna uvedena byla, tak aby ve všech městech království tohoto jednostejných práv se užívalo, však až posavád nic toho k vyřízení svému přivedeno není a pod tím některé ty osoby z krajův volené smrtí s světa jsou sešly: i aby již na žádném dalším odtahu to nezůstávalo, ale k svému jistému vykonání to skutečně přivedeno bylo, předkem J. M. C. k osobám od stavu panského a rytířského voleným také jisté osoby za komisaře přidati ráčil, totiž Jana staršího z Lobkovic na Točníce a Bystřici, J. M. C. radu a nad apelacími presidenta, Jana Bezdružického z Kolovrat a na Záběhlicích, J. M. C. radu při týchž apelacích, Albrechta Bryknara z Brukštajna na Libni nad Vltavou, J. M. C. prokurátora v království Českém a Jana Vchynského ze Vchynic na Lžovech (sic!) a Jenči, též J. M. C. radu; a ty jmenované osoby aby mezi tímto časem a vánoci nejprvé příštími ihned po vykonání soudu svatomartinského na to zasedly a to mezi těmi městy v právích sobě rozdílnými o takováž práva, všemu tomu, v čemž jsou nesrovnalá a v čem která vysvětlenější, dobře vyrozuměly a to mezi nimi k srovnání a v jedno, tak aby, nejinak než práva městská sloula, uvedly. Po vykonání pak toho osobám stavu panského a rytířského a předešlým nahoře dotčeným sněmem z krajův k tomu nařízeným, které živy jsou a místo těch již mrtvých jiným doleji jmenovaným podaly, a to zejména tyto z stavův panského a rytířského z krajův voleny jsou: z kraje Bechyňského z pánův Adam z Hradce na Hradci a Hluboké, J. M. krále Rudolfa uherského a českého komorník, z rytířstva Kuneš Dvořecký z Olbramovic a na Dvorcích, z kraje Prachenského z pánův Jan Kavka z Říčan a na Čehnicích, z rytířstva Bernhart Hodějovský z Hodějova na Lžovicích, z kraje Slánského z pánův Fridrich z Lobkovic a na Peruci, z rytířstva Hertvík Zejdlic z Šenfeldu a na Lanech, z kraje Litoměřického z pánuov Hendrych Kurcpach z Trachumburku a z Milče a na Ronově, J. M. C. rada, z rytířstva Václav Kaplíř z Sulevic a na Milešově, z kraje Kouřimského z pánuov Vilém z Talmberka a na Jankově, z rytířstva Petr Kaplíř z Sulevic a na Neustupově, z kraje Čáslavského z pánuov Krištof z Vatmberka (sic!) a na horních Kralovicích, kuntor v Lemberce, z rytířstva Jan Salava z Lípy a na Oumoníně, z kraje Vltavského z pánuov Mikuláš z Říčan a na Beztahově, z rytířstva Jan Černín z Chuděnic a na Nedrahovicích, z kraje Podbrdského z pánuov Vácslav z Říčan a na Hořovicích, z rytířstva Jan Vratislav z Mitrovic a na Skřípli, z kraje Plzeňského z pánuov Jan Erazim z Švamberka a na Boru, z rytířstva Krištof Markvart z Hrádku a na Bělé z kraje Žateckého z pánuov Jan Valdemar Hasištejnský z Lobkovic na Mašťově, z rytířstva Mikuláš Štampach z Štampachu, z kraje Boleslavského z pánuov Jindřich z Valdštejna a na Dobrovici, J. M. C. rada, z rytířstva Jindřich Vlinský z Vliněvsi a na Liblicích, z kraje Hradeckého z pánuov Jiří z Valdštejna a na Hostinném, z rytířstva Hertvík Žehušický z Nestajova a na Rysmburce, z kraje Rakovnického z pánuov Krištof z Kolovrat a na Všesulově, z rytířstva Vácslav Vchyňský ze Vchynic na Petrovicích, z kraje Chrudimského z pánuov Václav Berka z Dubé a na Rychmburce, z rytířstva Prokop Štítný z Štítného a na Morašicích. Kteřížto všickni nadepsaní z krajuov volení, když by od J. M. C. k tomu obesláni byli, na hrad Pražský mají a povinni jsou beze všech výmluv se dáti najíti, a pakli by který z nich pro bezelstnou a hodnou příčinu přijeti nemohl, ten každý aby J. M. C., a v nepřítomnosti J. M. v království tomto pánuom místodržícím J. M. v témž království, příčinu takovú bezelstnou nepříjezdu svého oznámil a se omluvna učinil; však nicméně jiní, kteří se sjedou, to všeckno, jak výš položeno, před sebe vzíti a při tom času k vykonání přivésti povinni jsou. A po vykonání té věci při nejprvnějším sněmu to všeckno stavuom aby přednesli a jaké o tom dále J. M. C. s stavy snesení bude, to při tom zůstaň.