Také nemalá ztížnost jest na všecky tři stavy vznesena, kterak by při městech Pražských i při jiných městech v království tomto i v městečkách a zvláště na hostinských domích míry zmenšeny a jedny s druhými rovnosti míti neměly, a v městě Roudnici nový zpuosob a prvé nikdy nebývalý i s jinými městy nesrovnalý začat byl, totiž když obilí k trhu lidé vezou, oni toliko srážeje vrch téhož obilí dopolu štrejchují, nad čímž nemalá ujma, kdož prodává jemu jest: i aby z takových nesrovnání a ztížností sešlo, na tom jsou se všickni tři stavové snesli, aby jeden každý z stavův na gruntech a při poddaných svých to nařídil, aby se k takovým měrám dohlédalo a v městech mají každého čtvrt léta a to v každém městě, městečku a domích hostinských též naříditi, aby ouřad k takovým měrám dohlídali, a kdož by v tom tak, že by míru spravedlivou starodávní zvětšil aneb zmenšil aneb sfalšoval, shledán byl a to na něj uvedeno bylo, ten každý skutečně aby i na hrdle trestán byl a oni Roudničtí toho, což jsou tak vnově a neobyčejně začali, víc nečinili.

Kdež J. M. C. také opět stavům tohoto království tu milostivou vůli strany objednání plavby po Labi ve všelijakých kupectvích pro dobré a užitečné téhož království na předložení sněmovním J. M. C. obnoviti a milostivě připomenouti ráčil: z kteréžto tak milostivé a otcovské péče J. M. C. všickni tři stavové jako i prvé poníženě děkují; a stavové k takovému jednání a uvažování volili jsou osoby tyto: z stavu panského Jiříka Zajíce z Hazmburka na Klášteře svaté Dobrotivé, Jiřího z Valdštejna na Hostinném, Jana z Šlejnic na Šlaknově a Tolnštejně, markrabství Horních Lužic lantfojta; z stavu rytířského Floriana Kryspeka z Kryspachu na Kaceřově, J. M. C. radu, Kašpara Belvice z Nostvic na Liběchově, Gintera z Binu na Děčíně; z stavu městského Matěje Bydžovského z Aventýnu, Jana Kutovce z Ourazu a Ondřeje Zutera a J. M. C. Arnošta z Rachmberka, nynějšího hejtmana Horních Lužic, také k tomu jednání přidávati ráčí. A když by koli J. M. C. s kurfiršty Jich M. saským a brandemburským i jinými knížaty o den a místo k takovému jednání se snésti a osobám výš jmenovaným o tom milostivě oznámiti ráčil, k tomu též osoby také se najíti dáti mají.

Což se pak plavby po Labi a jiných řekách v tomto království dotýče, na tom jsou se všickni tři stavové snesli, aby po Labi i po všech řekách plavení dříví i jiných věcí svobodné bylo a překážky v tom se nedály. Však při tom to každý opatrovati jest povinen, aby tím na jezích i jinak pánu gruntův škody nečinil, a kdož by pak také jaké obdarování pořádné na cla a mejta na vodách od starodávna měl, to každý, aby při budoucím soudu zemském, který o suchých dnech postních léta když se sedmdesátého šestého psáti bude přišlém zjevně, dožádajíce se toho na plném soudu, přečísti dal, aby jeden každý, slyšíc to čísti, tím se spraviti věděl. A kdež jsou také plavci v Novém městě Pražském mezi sebou losy, na kterého by z nich plavení lesův osobám z stavův přijíti mělo, nařídili, nad čímž nemalá stížnost a obmeškání při plavení časném dolův, že žádný jiný mimo toho, komuž to losem. přišlo, toho k sobě přijíti nesměl, jest byla: od takového losování Pražané Nového města Pražského; aby ti plavci více toho neužívali, jsou pustili, tak že jeden každý z stavův, kohožkoli buď z poddaných svých aneb jiných plavcuov v tom užiti může, bude moci dříví své podle vůle své dáti sobě splaviti a spraviti.

A kdež také v jistých krajích po některých řekách pouštění klaptuov v velikém počtu, kteréž se z hor Krkonošských i jiných v témž kraji k Hoře Kutné i také k Hradci plaví, kudyž některým osobám z stavův netoliko na rybách, ale také na lukách i obilí roznášením se takových klaptův ven z břehův nemalé škody se činí: J. M. C. hornímu ouřadu na Horách Kutnách dostatečně poručiti ráčí, aby podle nejvyšší možnosti se vší bedlivostí to opatřili a s dostatkem (nelitujíc nákladův) nařídili, aby se škoda takovým plavením nedála. Jestli by také komu, skrze povodně aneb jak koli jinak, na čí grunty dříví ušlo a uptáno bylo, má takové dříví, čí jest, zouplna proti mírné záplatě za práci toho, kdož jest je přejal a dodržel, navráceno býti. A kdež J. M. C. také při tom artikuli tu ztížnost stavům milostivě předložiti jest ráčil, kterak by poddaní některých osob z stavův v těch místech, kdež J. M. břehy, kudy se dříví k horám pouští, nemalým nákladem pažiti dáti ráčí, z takového pažení tesy i koly dobývati a pryč odnášeti měli: protož každá vrchnost, při jehožto gruntech takové pažení břehův nákladem J. M. C. jest, na to pozor míti (a to pokudž možné) má, aby se toho nedálo, ale jestli by kdo buď z poddaných jeho, neb kdož koli jiný toho se dopustil a že jest z takového pažení dříví dobýval a bral, postižen byl, takový každý vzat a skutečně trestán býti má.

Co se pak čeledi, sirotkův a poddaných a jiných oukolníkuov, nádenníkův, podruhův, mlynářův a řemeslníkův obojího pohlaví mužského i ženského i těch, kteří by z gruntův pánův svých zběhli jakéžkoli povahy, dotýče: aby takoví lidé všickni, kteříž by chtěli kde přes pole k robotování jakéhokoli díla kde přistávati a sloužiti aneb v podruží býti, aby od svých pánuov listy pod jich pečeťmi měli, tak že s povolením svého pána jeden každý jest odešel, a kdožbykoli z těch lidí robotných a sedlských u kohožkoli na jakémkoli díle oukolním, nádenním neb přístavním čeledínem byl a zjednaje se u jednoho, opět se chtěl jinam doslouže obrátiti, ten každý s vólí toho pána, rytířského člověka, Pražan, měst aneb měštěnína, aby to učiniti mohl, však maje opět list od téhož pána, rytířského člověka, Pražan, města neb měštěnína, že s jeho neb jiných vólí jest odešel; a kdož by tak z těch lidí u měštěnína dělal neb sloužil a chtěl by odjíti, tehdy ten měštěnín má oznámiti purkmistru a konšelům a osobu jmenovati, že jest u něho byl a dobře se zachoval a za to prosí, aby jemu list fedrovní a zachování jeho podle oznámení hospodářovo dán byl; též byl-li by u sedláka a od něho se bráti chtěl doslouže, aby sedlák to na pána svého neb úředníka vznesl a pán ten neb úředník, aby podle oznámení téhož sedláka list fedrovní a zachování toho nádenníka neb čeledína dal, a bez takových listů pán, rytířský člověk, Pražané, města neb měštěnín, man, dvořák, svobodník, nápravník i jiní všickni zespod jmenovaní ani sedlák, aby k sobě nepřijímali pod pokutou, stav panský, rytířský anebo městský, opatové, proboštové, preláti, jeptišky i jiní klášterové, manové, dědinníci, svobodníci, nápravníci 25 kop grošův českých a lidé sedlští 5 kop grošův českých propadení a k tomu dvě nedéle u vězení seděním; a pakli by pro chudobu nemohl takové pokuty, totiž 5 kop grošův českých dáti a vyplniti, tehdy tři měsíce neb dvanáct neděli vyseděti má; a ten pán téhož člověka tomu pánu, jemuž by tu pokutu propadl, povinen jest jeho do vězení bez odpornosti vydati, však v témž vězení bez ublížení zdraví jeho držán býti má. A kdožbykoli z těch lidí přišel ku pánu neb rytířskému člověku, k městu aneb měštěnínu, opatu, proboštu i jiným všem svrchu jmenovaným i k sedlákům, nemaje listu fedrovního a svého zachování, ten aby každý hned do vězení dán byl a dotázán, koho za pána má a od koho jest (nemaje listu fedrovního) odešel, a o kom by pravil neb oznámil, že jest od něho odešel, tomu aneb těm ihned psaním svým na jeho neb na jich náklad aby oznámil, chtějí-li neb chce-li sobě pro něj poslati a poslu zaplatiti, že jim neb jemu vydán bude, toliko aby tím neprodléval, jedno coby mohl k tomu čas postačiti. A kdož by v desíti dnech po oznámení, když by ho došlo, o takového člověka aneb čeledína a nádeníka svého neposlal, tehdy jemu tou pokutou svrchu psanou, 25 kopami grošův českých povinovat nebude, ani téhož člověka nádeníka neb čeledína aneb podruha, mužského neb ženského pohlaví, v vězení déle držeti, než bude-li chtíti tak u něho sloužiti aneb na den dělati, může ho při sobě míti, až by o to jeho pán stál, aby mu ho vydal, ač zastihl-li by ho u něho. A přišel-li by jaký takový člověk k měštěnínu bez listu fedrovního, tehdy týž měštěnín má to oznámiti purkmistru a konšelům aneb rychtáři, buďto v městech královských, panských, rytířských a oni se mají k němu tím vším způsobem zachovati, jako svrchu napsáno jest, a v tom ve všem (jakž napřed dotčeno jest) pod propadením často psané pokuty všickni se zachovati mají. A kdož by koli toho pominul a v tom se tak nezachoval, tehdy od kohožkoli takový čeledín, nádeník neb oukolník aneb podruh ušel a kdož by jej tak bez listu fedrovního a zachovacího k sobě přijal, má to na hejtmany krajské vznésti a od kohož by tak na ně vzneseno bylo, aby jej ihned sročili a ve dvou nedělích pořád zběhlých o to vyslyšeli. Pakli by kdo chtěl o člověka svého z též pokuty před soudem zemským menším viniti, toho každý vuoli míti má, buď před hejtmany aneb před týmž soudem zemským menším A jestliže by před soudem zemským menším z takové pokuty kdo vinil a té pokuty se dosoudil, povinen bude ten každý, což by tak provedl i s škodami jemu dáti; pakli by před soudem zemským menším toho nepokázal, tehdy druhé straně odporné též škodami útratními povinen bude, a na komž by takovou pokutu hejtmané krajští přisoudili a ten vedle té vejpovědi se tak nezachoval a pokuty ve dvou nedělích pořád zběhlých ode dne vejpovědi nedal, aby hejtmané krajští povinni byli relací k ouřadu soudu komorního učiniti a podle té relací má od téhož ouřadu původovi, když by toho žádal, list zatýkací vydán býti, a pakli by ten původ na statek toho, na komž pokutu obdržel, právo vésti chtěl, to též bude moci učiniti.

Než co se Pražan všech tří měst Pražských dotýče, poněvadž ti pod správu hejtmanův krajských nenáležejí, dopustil-li by se kdo z měšťan v týchž městech takové pokuty, na tom purkmistr a konšelé těch pokut dopomáhati mají, též ve dvou nedělích po vyslyšení a vejpovědi té pře; co se pak jiných lidí poddaných i jiných lidí obecních, kteříž stavu neužívají, dotýče, na těch, opovědouce se prvé pánu neb úředníku, nebylo-li by dopomoženo té pokuty 5 kop grošův českých, právem stavním, tím vším způsobem jako pro dluh dobývati se bude moci.

Avšak to přitom znamenitě se vyhrazuje, aby každý pán, rytířský člověk, město, měštěnín i jiní svrchu psaní všickni i sedláci čeledínuom, nádeníkům, oukolníkům aneb podruhům jich mzdy nezadržoval, než podle smluv jim je platili a plnili, a jestliže by kdo čeledínu vyslouženému aneb nádeníku co koli mzdy zadržoval a zaplatiti nechtěl, tehdy ten čeledín neb nádeník aneb podruh bude se moci utéci k svému dědičnému aneb přikázanému pánu, a pán jeho bude moci o to státi, aby jeho člověku, sirotku neb přikázanému zaplatil, aby témuž čeledínu aneb nádeníku a podruhu to čtvero dal i s náklady a outratami, kteréž by pro jeho neplacení přišly a se sběhly; a toho též dobývati bude moci právem stavným. Však každý pán, rytířský člověk, město neb měštěnín i jiní všickni, kdož své lidi poddané mají, aby toho vůli měli, své sirotky a poddané k svým potřebám na slušných a spravedlivých mzdách při sobě míti a kterých by nepotřebovali, těm aby takové listy dávány byly, aby jinde sobě vysluhovati mohli, avšak pokudž by mu pán jeho vyměřil a jinde posluhovati uložil a dopustil, déle aby se v služby nezamlouval, než k svému pánu na uložený a vyměřený čas zase se navrátil. A takové listy, které se těm lidem dávati budou, u kohožkoli který člověk neb čeledín nejprvé na jaké dílo se dá aneb přistoupí, tehdy ten pán, rytířský člověk; město neb měštěnín aneb kdožkoli jiný má ten první list k sobě vzíti a jemu ho nenavracovati, až by u něho dosloužil; a když by dosloužil a odjíti chtěl, má jemu předkem zaplaceno a jiný list fedrovní a jeho zachování od toho, u kohož jest sloužil aneb dělal, dán býti a od pána jeho první list též zase navrátiti, tak aby každý, kdož by jeho znovu zjednat chtěl, věděl se čím spraviti, dokud má povolení sloužiti.

Což se pak příhodných cizozemcův dotýče, kteříž by prvé zde v království u žádného v službě neb na jiném díle oukolním a nádenním nebyli: toho a takového každého každý může přijíti, však odešel-li by od koho bez listu k jinému, k tomu aby se bylo zachováno, jakž napřed o jiné čeledi, sirotcích, nádenících a podruzích dotčeno jest, tolikéž i při cizozemcích tím způsobem aby zachováno bylo.

A což se ve žně dělníkův a žencův, kteříž do krajův na žeň, aby sobě peníze k potřebám svým vydělati mohli, dotýče: ti na takových žněch nic déle trvati nemají, než ode dne svatých Petra a Pavla až do čtyř nedělí pořád zběhlých. A jestliže by pak kdokoli přes ten čas od svatých Petra a Pavla čtyř nedělí pořád zběhlých na jakémkoli díle nádenním cizího poddaného déle u sebe zdržoval a choval, tehdy pán toho člověka bude moci o pokutu vedle nadepsaného vyměření hleděti. A toto snesení sněmovní všech tří stavův království Českého teprvé začíti se má při novém létě nejprvé příštím, když se psáti bude léta 76, v tom času aby stav panský a rytířský, městský i duchovní i všickni obyvatelé království Českého poddaným svým časně toto předložiti a oznámiti mohli, aby jeden každý věděl se čím spraviti a jak té pokuty uvarovati.

A poněvadž již v království Českém to opatřeno bude, že poddaní před vrchností svou se v tomto království pokrývati nebudou moci, obávati se jest, aby do markrabství Moravského se neobrátili a tak vrchnosti své se neukrývali: protož všickni tři stavové za to J. M. C. prosí, aby ráčil mezi námi a pány Moravany to naříditi, aby oni nám a my jim takové lidi naše zběhlé, ujistíce se jimi, vydávali, tak aby mezi námi v tom ve všem přátelská rovnost zachována býti mohla a takoví zlí lidé pruochodu svého míti nemohli.

Také jsou sobě všickni tři stavové o vedení koní ven z země, jakož o tom předešlými sněmy snesení se stalo, připamatovali, ale že J. M. C. mnohým na jistý počet koní ven z země vyvedení povolení dávati ráčí, skrze což takovým ven z země velikého počtu každého roku i také pod tím pod divnými obmysly vedením veliký nedostatek dobrých koní a nad to jich nesmírná cena a drahota jest, nad čímž sobě lidé velikou ztížnost pokládají: i na tom jsou se všickni tři stavové s J. M. C. snesli, že J. M. C. žádnému ven z země koní kupovati a voditi povolovati, nad to žádných listuov dávati, až do tří let pořád zběhlých, neráčí; a jestliže by pak kdokoli pod jakýmižkoli obmysly koliv jaké koně ven z země, aneb též v vozích zapřáhna, vedl, aneb židé i jiný na nich na jarmarky ven z země, počta se k prodají těch koní, jel, kdož by na takového trefil, tehdy je každý pobrati a sobě schovati bude moci; než jestli by J. M. C. neb král J. M. jaké koně ven z země vésti anebo komu darovati chtíti ráčili, to při vůli a svobodě Jich M. zůstává.

Jakož jsou sobě také všickni tři stavové království tohoto to nemálo ztížili, kterak skrz některé myslivosti nemalé neřády a záhuby v myslivostech se dějí, tak jakž ti artikulové tuto níže poznamenáni jsou, i na tom jsou se všickni tři stavové snesli: předkem co se ptákuov čížebních z jara, když k hnízduom jdou, dotýče, žádný aby jich, jak na cizích tak ani na svých gruntech, od masopustu až do sv. Víta krom křivonosek a skřivanuov nehubil a nelapal nižádným způsobem a to pod pokutou pěti kop grošův českých propadením; a jestli by pak kdo v tom, buď v městech Pražských neb jiných a kdežkoli jinde, v těch časích zapověděných, že takové ptactvo prodává, postižen byl, to jemu pobráno a k tomu ten každý postižený vězením trestán býti má.

Vnad na koroptvy, podvražce při trninách, při mezech, bahninách a vinicích, též všelijakých vazeb a tenatek na koroptvy a bažanty, aby žádný na gruntech cizích v nižádných místech nelíčil a jich neužíval pod pokutou 10 kop grošův českých.

Item, jam slepých na. vysokou zvěř a zajíce po vinicích a štěpnicech a zahradách, též i na lesích, v polích ani nikdež, aby žádný nedělal ani na gruntech svých dělati nedopouštěl; též také vlčcem zajícův nepřivlačoval, ani stupic, kos, ručnic, hakovnic, kuší na velikou ani malou zvěř nekladl a jich neužíval kromě jam, které se na vlky a lišky dělají, na kteréžto jámy se husy neb kačice sázejí, a to pod pokutou 20 kop grošův českých.

Item, klad, jinak tluček, kterýmž někteří sochorci říkají, též strůněných neb žíněných vok, lis a jiných všelijakých líček, kterýmiž se všelijaká pernatá i čtveronohá zvěř hubí, krom pletek v lese na dříví, aby též žádný nedělal a neužíval ani poddaným svým (krom náchlebních vlastních myslivcův na gruntech svých) užívati a líčeti nedopouštěl pod pokutou 10 kop grošův českých propadením.

Item, nápravníci, dědiníci, svobodníci, ti, kteří stavu neužívají, aby žádných myslivostí neprovozovali na gruntech cizích pod pokutou 10 kop grošův českých propadením.

Item, všelikých vok, kteráž se líčejí na všelijakú pernou zvěř i tolikéž jak někteří jim vejce sbírají a je na nich do vok lapají: aby se žádný toho nedopouštěl pod pokutou pět kop grošův českých.

Item, stav panský, rytířský, městský, duchovní lidé, preláti, opatové, proboštové, kolegiáti, aby poddaným svým na podsed, na shony ani jinač s tenaty všelijak honiti nedopouštěli, též listu jim, aby s dlouhými ručnicemi ani s kušemi po jaké myslivosti choditi měli, nedávali mimo myslivce své náchlební nebo vlastní, kteréž mají, a to pod pokutou 10 kop grošů českých.

Co se dotýče sedání v sucha u studýnek aneb s pomečí neb síťkami: toho se žádný dopouštěti a sedati nemá pod pokutou pět kop grošův českých.

Item, každý ovčák, kterýž psy buď velké neb malé chová, každému na přední jedné noze prsty utíti má, a pán jeho má o tom poručiti, aby se tak vyřídilo a stalo. A jestli by toho tak neopatřil, tehdy jeden každý ze všech tří stavův království tohoto, bude moci toho pána z pokuty 10 kop grošův českých viniti, a pakli by týž ovčák mimo vuoli a rozkaz pána svého takového psa neochromeného choval, tehdy aby pět kop grošův českých propadl tomu, kdož by to na něj ukázal.

Item, kdež pak v městě, v městečkách, ve vsech a dvořích věžníky chovají, též i řezníci, kteříž s věžníky po cizích gruntech jdou: tomu každému též na přední jedné noze prsty (jakž výš dotčeno) uťaty býti mají, a jestli by se tak který nezachoval a psa neochromeného měl, tehdy kdož by naň to prokázal, pokuty aby dvě kopě grošuov českých propadl.

A což se překupníkuov, kterýmž krosnaři říkají; dotýče, kteříž po městečkách, po vsech a dvořích s nůšemi chodí a ptactvo všelijaké, zajíce, kuřata, slepice, vejce, raky i tolikéž ryby říčné i potoční překupují, a někteří pod zpuosobem koupení i kradou i také lidi poddané navozujíc krásti učí a žádného jiného obchodu nemají ani dělají, než tím se živí: toho každého, kdož by z stavu panského neb rytířského, buď sám skrze poddané a služebníky své s tím postihl, bude moci mu předkem to, s čímž by tak postižen byl, vzíti a jej do vězení dáti a čtyři neděle pořád jej v takovém vězení držeti každý moc míti bude, a stavové též J. M. C. za to žádají, aby J. M. na panstvích svých též o tom milostivě poručiti a naříditi ráčil.

A tak z těchto všech nahoře jmenovaných pokut bude moci jeden každý, kdož by to tak na koho usvědčil, každého toho před hejtmany krajskými viniti a na kohož by koliv co toho ukázáno bylo, hejtmané krajští povinni jsou na tom každém pokuty jmenované o té jedné každé věci ve dvou nedělích pořád zběhlých dopomoci; pakli by toho ti jmenovaní hejtmané v těch dvou nedělích nedopomohli, tehdy ten každý pro pokutu takovou jmenovanou právem stavním na tom každém bude moci dobývati, jako jiného vlastního dluhu. A co se stavu panského, rytířského i tolikéž duchovních dotýče, takových pokut páni hejtmané krajští, když by to na koho provedeno bylo, ve čtyřech nedělích pořád zběhlých na jednom každém dopomoci povinni jsou. A jestliže by pak v těch čtyřech nedělích taková pokuta dána a položena nebyla, tehdy mají ti hejtmané krajští relací k úřadu nejvyššího purkrabství. Pražského vydati, a po též relací zatykač jednomu každému má vydán býti a tak týmž zatykačem takové pokuty každý moci bude sobě dobývati.

Co se pak myslivosti s chrty v oupady sněhuov dotýče: toho se při předešlém sněmem nařízení a zápovědi zuostavuje.

A toto naše snesení má od zavření sněmu tohoto do pěti let pořád zběhlých trvati a držáno býti.

Kdež jsou registrátoři desk zemských skrz svou suplikací na všecky tři stavy vznesli, kterak velikou práci při dskách zemských, píšíc všeckno což zapotřebí J. M. C. jest, buď vejpisy a jiné potřeby z desk zemských a toho na mnoze do kanceláře, do komory české, do apelací a prokuratoru království Českého i v jiná místa vychází a za to se jim nic nedává a žádné určité služby jako při jiných všech ouřadech zemských nařízeny jsou, nemají, a nicméně že na ně i na jiné písaře, kteříž při dskách zemských jsou a v městech Pražských domy své mají, nastupováno bylo, aby s jinými sousedy berně dávali a povinnosti z domův svých činili, též také při soudech dvorském, komorním, purkrabském za vejpisy, kteříž se lidem k potřebám jich píší a vydávají, od nich po dvacíti čtyrech groších českých že se dává a při dskách zemských toliko po dvadcíti dvou groších českých a z toho že oni z větších desk toliko po čtyřech groších českých a z menších po šesti groších českých berou, žádajíce v prácech svých službami náležitými za opatření, tak aby své vychování při dskách zemských, jakožto při největším klenotu království Českého míti mohli a těmi daněmi a berněmi aneb jiným ztěžováni nebyli: i na tomto jsou se všickni tři stavové snesli, poněvadž stavové toho žádostiví jsou, aby z privilegií království Českého, kteráž při dskách zemských leží, k potřebám svým vejpisův z nich docházeti mohli, protož těch privilegií registratura aby se vytáhla a v spis uvedla a ta při dskách zemských v moci úředníkův pražských menších desk zemských byla a kdož by jí vejpis míti chtěl, ten toho na týchž úřednících aby žádal, a komuž by tak od nich povoleno bylo a kterýž by registrátor jich vejpis psal, ten kdož to míti žádá, povinen bude jemu 5 kop grošův českých dáti.

Než kdož by vejpisu z týchž privilegií potřebovati chtěl, ten to má na nejvyšší úředníky a soudce zemské v čas držení soudu zemského (oznámíc, čeho žádá) vznésti a oni z uvážení svého jemu k tomu povoliti i to, jak by mu ten vejpis pod pečetí zemskou vydán býti měl, naříditi budou moci. A poněvadž při jiných soudech a ouřadech od vejpisův se po 24 groších českých dává, tolikéž při dskách zemských od týchž vejpisův aby po 24 groších českých se dávalo; a kdež jsou registrátoři z větších desk od vejpisu po čtyřech groších českých brali, aby již brali po šesti groších českých, a z menších, kdež berou po šesti groších českých, aby brali po osmi groších českých.

A co se berně aneb nějakých povinností městských z domův jich dotýče, poněvadž jsou oni služebníci J. M. C., jakožto krále českého a zemští, pokudž by který z nich v té službě, v jakéžkoli práci při dskách zemských byl, tím ničímž od berníkův ani Pražan ztěžováni býti nemají.

Jakož jsou také hejtmané krajští do sněmu poznamenaných osob podali, kteréž jsou podle snesení svého v krajích učiněného sbírky na osoby k sněmu z krajův volené nedaly a podle poručení nejvyšších ouředníkův zemských, jsouce od hejtmanův krajských obeslány, stavěti se zanedbávaly: a protož všickni tři stavové jsou se na tom snesli, aby hejtmané krajští, za kterých jsou se které ty sbírky svolily, v jednoho každého, kdož jsou tak té sbírky nesložili a byvše obesláni se nepostavili, v statek listem obranním se uvázali a v tom se tím vším způsobem, jakž o tom strany dobývání berně domové a jiných sbírek jest vyměřeno, k každému zachovati a to konečně mezi tímto časem a vánocemi nejprv příštími k vykonání přivésti mohli; kdož pak nemajíce statkův na zemi, než toliko peníze na úrocích, na těch bude se moci listem zatýkacím od úřadu desk zemských toho, což jest sbírky dáti měl, dobývati. A hejtmané krajští takovou sbírku nadepsaným zpuosobem dobudonce, mají sumu toho osobám z krajův voleným vedle snesení jednoho každého kraje odvésti a v moc jich vydati.

A kdež také J. M. C. Ladislavovi staršímu z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, nejvyššímu hofmistru království Českého, zámek Štornštan a Neuštetel se vším a všelijakým k tomu od starodávna příslušenstvím a království tomuto příslušející, čehož dotčený nejvyšší hofmistr v jistých zápisích v držení jest, dědičně doprodati ráčil: protož stavové k takovému dědictví dání a doprodání nadepsaného panství i také k tomu, jakýmkoli zpuosobem J. M. C. Ladislavovi staršímu z Lobkovic to dědictví zjistiti ráčí, povolení své dávají, jakž na to také relací ode všech tří stavuov obecního sněmu dskami zemskými zapsaná to dále v sobě obsahuje a zavírá.

A jakož J. M. C. stavům to v známost milostivě uvésti jest ráčil, že J. M. s Janem starším z Lobkovic na Točníce a Nové Bystřici, J. M. C. radou a presidentem nad apelacími, o panství Tajřovské s jeho příslušenstvím se urovnati a jemu to k dědictví prodati ráčil: k čemuž stavové i také, aby jemu Janovi z Lobkovic k dědictví od J. M. C. se státi a vykonati mohlo, povolení své, jakž relací z plného sněmu dskami zemskými zapsaná šíře v sobě obsahuje a zavírá, dávají.

Též také, kdež J. M. C. na poníženou prosbu Šebestiána Šlika z Holejče, hraběte z Pasounu a z Lokte, na Rabštejně, za služby jeho majestátem J. M. C. na statku a panství Rabštejnském zápisném k prvním sumám čtyry tisíce kop míšenských připsati jest ráčil: protož všickni tři stavové na slušnou žádost téhož Šebestiána Šlika k takovému nadepsané sumy připsání povolení své (jakž relací z plného sněmu dskami zemskými zapsaná šíře v sobě to obsahuje a zavírá) dávají.

A také Krištof z Karlovic a na Červeném Hrádku na všecky tři stavy tohoto království jest vznesl a toho žádal, aby, kohož by z cizozemcuov v tom užiti a jemu statek svuoj v tomto království ležící prodati mohl, k tomu povolení své dali: i na takovou jeho Krištofa z Karlovic žádost k tomu takto povolují, když by koli osobě stavu panského a rytířského hodné statek svůj buď všecken neb na díle prodati chtěl, aby předkem osobu tu soudu zemskému oznámil a jmenoval, a stavové témuž soudu zemskému tímto sněmem moc dávají, když by táž osoba stavu panského a rytířského hodní, tu všecknu povinnost, jak zřízení zemské ukazuje, učiniti chtěla, tehdy nejvyšší ouředníci a soudci zemští relací ke dskám zemským učiniti, tak aby do země přijat byl a povinnost (jakž výš dotčeno) učinil, moci budou.

A jakož také stavové J. M. C. mnohých osob suplikací a ponížených žádostí a důležitých potřeb jejich podavše, za ně všecky poddanou přímluvu, aby J. M. C. k jednomu každému se milostivě nakloniti ráčil, učinili: J. M. C. vždy ještě žádati nepřestávají, aby J. M. na ně milostivou paměť míti a takové přímluvy stavův užiti dáti ráčil.

O dovyhledání na Karlštejně i jinde privilegií, při dskách ještě nezingrossovaných a rozdělení toho, která ve dsky zemské k vydávání vejpisův v potřebách lidských a kterak jiným do kněh vjíti mají. Item, o ingrossování desk, též sněmuov a jiných potřeb zemských při ouřadu nejvyššího purkrabství Pražského spravení. Item, o počet z peněz na hejtmany a rytmejstry podle sněmovního svolení složených. Item, o kollej a učení Pražské. Item, o many karlštejnské, kteříž v spisu ztížností svých podali. Item, o taxu v kanceláři a při dskách dvorských. Item, o žebrácích a lidech ubohých. Item, o sjezdy krajské. Item, o svobodném prodávání statkův manských. Item, o svobodném prodávání statkův stavu panskému a rytířskému od dědiníkův. Item, o listy mocné královské, aby se také na statky manské vztahovaly. Item, o nápady stavuom panskému a rytířskému v městech náležité. Item, o zrnu a minci. Item, o skladu soli. Item, o hradbu na jezích. Item, o učinění řádu strany židuov.

Kdež pak dále také J. M. C. všem třem stavům království tohoto některé vysoce důležité a starostlivé ztížnosti milostivě v obšírném spisu i oustně předložiti a při stavích toho, jaké by J. M. C. proti nepříteli Turku na vychování míst hraničných a pomezních i také dále v jiných příčinách a potřebách J. M. pomoci od stavův učiněny býti měly, milostivě hledati ráčil, jakž to všecko takové J. M. C. v spisu i oustní předložení šíře v sobě obsahuje a zavírá: což pak všickni tři stavové mezi sebou takové J. M. C. předložení a milostivou žádost v pilném a bedlivém uvážení majíce všelijakých cest jsou vyhledávali, kterak by v těchto velikých nedostatcích a ztížnostech lidských, kteréž na stavích i také poddaných jich jsou, nejmožněji pomoc v takových vysoce důležitých potřebách J. M. C. i také zemských tohoto království shledati mohli, a protož všickni tři stavové na tento čas mezi sebou takové svolení jsou učinili a to na zpuosob jistý doleji psaný.

Předkem, že z jednoho každého domu lidí poddaných osedlých stavův panského, rytířského a městského, nicméně osob duchovních i jiných všelijakých po 10 groších českých na jeden termín toliko vybráno býti má, a to tím zpuosobem, jakž o tom nížeji položeno a nařízeno jest.

Napřed J. M. C. skrze hejtmany, úředníky neb purkrabě na panstvích J. M. C. naříditi míti ráčí, též jedna každá vrchnost, páni, rytířstvo i všecky osoby duchovní, tolikéž manové, dědinníci, dvořáci, nápravníci, cožkoli v městech, v městečkách, v vesnicích, anebo jinde na panstvích a statcích svých lidí osedlých mají, z jednoho každého domu aneb chalupy, buď veliké neb malé, v kterýchž lidé bydlí, krom samých kovářských, pastuších a ovčáckých chalup, též lázní ve vsech, na kterýchž by hospodářové osedlí nebyli, aby jeden každý z těch nadepsaných při času hromnic léta budoucího 76 přišlých po 10 groších českých dali a konečně vypravili.

Jedna pak každá vrchnost má a tím, vedle tohoto obecného svolení, povinna jest, beze všeho fortele neb nějaké nedbanlivosti, s pilností to, jaký počet lidí osedlých, hospodářův, tak jakž výše dotčeno, na panství a statku svém má, vyhledati a rozvrhnouce to spravedlivě, aby bohatšími hospodáři chudším nápomocno bylo a tak z každého domu a chalupy po 10 groších českých zouplna tu berni vynésti mohlo, žádným vyšším a těžším ukládáním, mimo to, vrchnost poddaných svých neobtěžujíc, takovou sumu peněz podle listu svého přiznávacího pod pečetí svou, že jest to na panství svém spravedlivě vyhledal aneb vyhledati dal a mimo to, že nic více lidí osedlých na panství a statku svém nemá, nejvyšším berníkům království tohoto ihned při času nadepsaného terminu dodati a v tom se upřímně a spravedlivě, jakž náležité jest, zachovati. A tolikéž města J. M. C. i také Její M. císařové, kteráž by městečka aneb vsi buďto k obci, k duchovenství neb osoby, jakžkoliby co na pozemských statcích držela a drží, nicméně také i z panství Hrádeckého v tom se tolikéž, tak jakž nahoře položeno jest, zachovati povinni jsou.

Než Pražané a jiná města J. M. C. i Její M. císařové, kteříž třetího stavu užívají, takto se při tom zachovati mají: ouřad jednoho každého města všechny domy sečtouce, podle počtu takových domuov to rozvrci a jakýmkoli zpuosobem a nejslušnějším prostředkem to, aby rovnost spravedlivá zachována a tak suma taková shledána býti mohla, aby jako z každého domu po čtyřidceti pěti groších, českých učinilo a vynésti mohlo; což sami od sebe i od spoluměšťan svých vyberouce tu sumu na termín jmenovaný, totiž při času hromnic, nejvyšším berníkům zemským na hrad Pražský s listy svými přiznávacími dodati mají. Však lidé poddaní jich, kteříž na jakýchkoli pozemských statcích buď k obci, k záduším, k špitálům neb osobám městským náležejících mají, ti se v to nepotahují, než s jinými poddanými z stavuov panského aneb rytířského zároveň tu berni dáti a vyplniti povinni jsou. Nicméně všickni farářové na panstvích a statcích J. M. C., též panských, rytířských, osob duchovních, městských, tolikéž v městech Pražských i v jiných v království Českém, kteřížkoli a kdežkoli na farách jsou a kdež by pak faráře nebylo, tehdy osadní a kostelníci té fary, a tak z jedné každé po třidcíti groších českých, tehdáž když pán od poddaných svých aneb město svou berni pošle, vypraviti jsou povinni.