V pondělí den sv. Prokopa jsou stavové ještě některé své obecní artikule korigovali a tu pan Hendrych Štorbergíř a pan Krištof z Altheimu se dvěma bratřími nepřítomnými císařské dvorské a komorní rady žádali za přijetí do země a pan Jiřík Praun za přijetí do stavu panského, pan Volf z Šemberka, aby čtyři synové jeho přijati byli, neb prvé on se třemi syny přijat byl; však že jest ještě povinnost náležitou neučinil, to se jest vyhledalo a tak všem do zejtřího jest odloženo.

Pražané a jiná města vzavše sobě některý den před tím na rozmyšlení do téhož ponedělího strany čeledi zběhlé i nádenníkův, aby bez listův od pánův jich nepřijímali pod jistou pokutou, oznámili, že pro malost počtu vyslaných z měst se nemohli o ty dva artikule namluviti, žádajíc toho za odložení do budoucího sjezdu k sněmu.

I sstoupivše se dva stavové vyšší odpověď jim dali, že by jim to ztížné bylo, aby té věci tak den ode dne se odkládati mělo a zvláště poněvadž se tu vlastních poddaných našich a nařízení o nich dotýče, kteréž i jim k lepšímu by býti mohlo, tak že stálejší čeledi opatrování by býti mohlo. A protož stavové vyšší žádali, aby se o odpověď do zejtřka snesli, tak aby již těmi obecnými artikuli dále protahováno nebylo a při budoucím sjezdu se na jiná jednání nastoupiti mohlo, aby tomu sněmu, činíc opět překážky soudu zemskému, konec se státi mohl, což i lítostivé by býti muselo i také proti pánu Bohu, kdyby tak často soudové pro toto jednání odkládáni bývati museli. Neb kdyby chtěli déle tím prodlívati, že by již dva vyšší stavové museli sami snešení své o ty obecné artikule J. M. C. podati. I jest odloženo do zejtřího.

V outerý po sv. Prokopu ráno jest se vyhlásila výpověď v pokoji J. M. C. v přítomnosti J. M. mezi panem Jiřím Redarem, panem prokurátorem a osobami z knížetství Opolského, že jest povinen v týchž knížetstvích ku právu státi, a strany změněného slova v majestátu jeho jest mu přísaha nalezena, jestliže tím vinen není a nic o tom, jak se jest stalo, neví, aby se toho odsvědčil, když by mu od J. M. C. bylo dáno dvě neděle napřed věděti, načež skrze prokurátora svého dal promluviti, že se v jedné i v druhé věci chce poslušně zachovati.

Potom jsou stavové do soudné světnice šli a tu jsou Pražané a jiná města ztížnost svou oznámili, že jim těžko jest k těm dvěma artikulům přistoupiti, jedno strany nádenníků a oukolníků, aby listy od pánův svých mívali, neb že by těžko bylo na každého list se ptáti; druhé, strany neodnášení peněz a jiných věcí od poddaných do měst. A tak po jedné i druhé odpovědi, která mezi stavy dvěma vyššími byla a jimi, toto jest jim oznámeno: k čemu jim ztížné jest přistoupiti, aneb že se s námi snésti nemohou, tomu že jsme porozuměli, ale nám že také jest svobodné nařízení dělati a se snášeti o naše vlastní poddané.

V tom jest pan Věžník na stavy vznesl, že z poručení J. M. C. nějakého vězně poddaného svého do Prahy na voze přivézti a poddanými svými několika jej ukovaného na voze provázeti dal: i tu že jest na Novém městě nějaký pekař, jménem Komínek, vyběhl z domu svého a ponukše něco obecního lidu k tomu vozu přiskočili, jej převrhli, toho vězně sekerou vytloukli a dobyli, poddané ty i pana Věžníka, jenž chtěl toho brániti, jsou uprali a kord jeho z rukou mu vytočili a v rukou zřezali. I tu jest bylo Novoměstským oznámeno, aby tohož pekaře i s pomocníky jeho na hradě Pražském postavili, aby se toho spravil.

Potomně když již na větším díle se přeběhli obecní artikulové a k tomu od pána z Rožmberka mluveno, že budou moci na čisto sepsáni a na zejtří J. M. C. před odjezdem naším podáni býti, i sstoupili se stavové pod obojí způsobou a přivedše sobě ku paměti, že před na místě postavením artikule stran náboženství nic jiného J. M. C. přednášeno býti nemá, a protož jsou se na tom snesli, aby J. M. C. hned téhož dne poníženě připomenutí učinili s žádostí, aby J. M. ten artikul na místě postaviti s nimi ráčil, neb že se obávají, jestliže by tu co na odkladu býti chtělo, aby se stavové hned nerozjeli; to pak pánům přátelům svým pod jednou jsou také v známost uvedli, i sstoupivše se páni oznámili, ačkoli by měli s větším počtem strany své rozmluviti, však poněvadž jinému nerozumějí, nežli že to, co jest prvé snešeno, J. M. C. k paměti přivésti chceme (totiž že J. M. nic podávati se nemá, než ten artikul o náboženství na místo postaven bude), že to proti nim také nic není. Však poněvadž J. M. neráčil k večeři z obory se na hrad Pražský navrátiti a Její M. též za J. M. jest ven jeti ráčila, i sešlo z toho poselství toho dne, kteréž bylo poručeno nejvyššímu panu sudímu, panu Jindřichovi z Valdštejna, panu Jaroslavovi z Kolovrat, panu purkrabí Hradeckého kraje, panu Kapounovi, panu Michalovi Španovskému, Mistru Matějovi z Aventinu. I byvše ty osoby před večerem u pana sudího pospolu, bylo posláno pro pana Strejna, J. M. C. dvorské komory presidenta, aby s ním něco o to promluveno býti mohlo: načež jest vzkázal, že mezi ty jmenované osoby chce přijeti; však potom jest panu sudímu napsal ceduli, která ačkoli trošty v sobě obsahovala a žádost, aby se pán přičinil, aby se stavové nerozjížděli, však na větším díle nic, nač by se ubezpečeno býti mohlo, jest se v též ceduli rozuměti nemohlo, a tak jsou již jmenované osoby na tom se snesly, aby příčinu stavům pod obojí, pro kterouž jsou poselství svého vykonati nemohly, oznámily, když na zejtří v zelené světnici se sejdou, aby dáleji mohli mezi sebou o to rozmluvení míti.

V středu den Mistra Jana z Husince ráno jest služebník byl poslán od J. M. C. pro nejvyššího pana sudího, pana Jaroslava z Kolovrat, pana Jindřicha z Valštejna a pana purkrabí kraje Hradeckého, pana Španovského, podkomoří Její M. císařové. I přišedše do pokoje J. M. C. k nim promluviti ráčil v slova tato: "Z příčiny té jsem pro vás poslal, abych vám oznámil, pro které příčiny jsem vám odpovědi strany náboženství až posavad nedal, ačkoli jistě mou osobou to jest nesešlo, neb víte, že katoličtí jsou mi nedávno svého spisu podali a jest obšírný, kteréhož jsem tak spěšně nemohl přehlídnouti. Ačkoliv jsem je několikráte napomínal, aby svou odpověď dali, než prodlévali s tím. A druhá strana, kteří také chtějí sub utraque býti, podali mně také spis, tak že toho nemálo jest. A pokudž by na mně bylo, jistě bych rád byl na tento čas to s vámi na místě postavil, ale jest těch spisů tak mnoho a poněvadž nemalých věcí se dotýče, že to ze všech stran bedlivého uvážení potřebuje; než při příštím sjezdu našem chci s pomocí pána Boha nejprvé přede vším to na místě postaviti, že se naději, že ze všech stran dobře spokojeni budete. Však pak víte, že jsem nikdá tak velmi proti tomu nebyl, neb víte, že jsem s Rakušany to na dobré míře postavil a naději se, že mezi nimi mnozí tak tvrdí byli, jakoby někteří mezi vámi býti mohli. A tak toho šetřím, aby ze všech stran pokoj a dobrá svornost byla; však v tom čase i to se opatří, aby se vám v kněžstvu žádného ztížení nestalo, však aby se od vás též pokoj zachoval."

Na to jest J. M. odpověď dána, že to milostivé zakázání a omluvu většímu počtu oznámiti chtějí, nepochybujíc, že to vděčně s ponížeností od J. M. C. přijmou.

I oznámil J. M. C., když stavové všickni nahoře budou, že to též jim oznámiti ráčí.

I sešly nadepsané osoby do zelené světnice a většímu počtu to oznámeno bylo a tak se na tom snesli, že to od J. M. C. má přijato býti a artikulové obecní na místě postavení že J. M. mají podáni býti, neb kdyby se na odpověď o náboženství i na J. M. C. tisknouti chtělo, že již v tom jednom dni před odjezdem malou platnost by neslo. A tak svrchu psané osoby jsou zase k J. M. C. šly a to J. M. oznámily však s tím doložením, aby to tak J. M. C. ráčil opatřiti, aby zatím kněžstvo ztěžováno nebylo, a jestliže kteří u vězení jsou, aby propuštěni byli. A podle toho jest od pana sudího J. M. C. omluva oznámena písaře městského z Plzně, kteréhož J. M. byl ráčil poručiti svým psaním v moc pana Mikuláše Miřkovského, hejtmana hradu Pražského, postaviti, přivezouc ho, aby mu na hrdle a zdraví uškozeno nebylo, aby ujíti nemohl, neb J. M. C. ráčil spraven býti, že by stavům pod obojí byl na místě úřadu a obce Plzeňské suplikací podvodně podal, o čemž oni vědomosti neměli. I tu suplikací jest pan sudí J. M. k přehlídnutí podal; však J. M. C. přijavše ji, hned jak týž pan sudí téhož písaře jmenoval, ráčil říci: "On jest zle učinil a nenáležitě."

Pan Španovský J. M. C. oznámil: "Nejmilostivější císaři! Z toho jest ta zpráva V. C. M. pošla, že když jsou se páni pod jednou v svých věcech a potřebách scházeli a vyslaní Plzeňští též jakožto osoby třetího stavu, i tu jsou některé osoby potom pod obojí v Plzni obývající, obávaje se, aby skrze vyslané téhož města nebyly v těch jednáních v společnost jich u víře potaženy, a tudy že by mohly potom ztíženy býti a jim užívání večeře Páně pod obojí že by se zbraňovalo; a protož jsou jen některé osoby od osob svých nám tuto suplikací podavše za přímluvu k V. C. M. žádaly, aby ztěžovány tím nebyly, což V. C. M. v tomto podpisu té suplikací milostivě spatřiti ráčí."

J. C. M. obrátivše list přečetl podpis a zavrtěl hlavou a řekl: "To jest jiná, tak mne druhdy ledajakés zprávy docházejí."

Pan sudí k tomu řekl: "Nejmilostivější císaři! Nebylo by dobře, aby vždycky všecky zprávy pravdivé byly, které se V. C. M. donášejí."

J. M. C. řekl: "Jest tak a protož jest přísloví: audi peraudi, a tak jest dobře jednu i druhou stranu slyšeti."

Potom jest J. M. C. pro všeckny tři stavy poslati, aby nahoru přišli, ráčil. A tu jest pán z Rožmberka promluvil: jestliže ráčí J. M. jim co oznámiti, že jsou hotovi slyšeti, pakli ráčí vyslyšeti odpověď na žádost kurfirštů dvou jmenovaných, že J. M. oznámiti chtějí.

I ráčil J. M. C. říci, že chce stavy slyšeti. Tu jest pán z Rožmberka obšírnou řeč učiniti ráčil, opakujíc, jakž svrchu prv dotčeno, co tu jest králi i stavům náležitého aneb bezpečného činiti, a jakým způsobem jsou oba kurfirštové v držení těch statkův přišli, též také, poněvadž sobě J. M. C. nemalé přátelství a stavové při nich dobré sousedství zakládati ráčí, že se tomu, jakž prvé dotčeno, aby jim pod léno na jisté výminky svrchu psané puštěno bylo, povoluje s tím ještě doložením, aby nejprvé ti statkové J. M. C., jakožto králi českému, byli v moc uvedeni a J. M. aby je mohl z mocnosti své podle nynějšího svolení jim poručiti postoupiti; však osoby z stavův při těch statcích aby od týchž kurfirštův při svých privilegiích a svobodách bez umenšení zůstaveny byly, a když by koli k těm kurfirštům neb dědicům jich mužského pohlaví povinnost činily, aby vždycky i krále českého vyhražovaly a také povinností zavázány byly, kdyby týž, kmen kurfirštův sešel, aby žádného jiného krom krále českého za pána neměly. Podle toho také žádost na J. M. C. vložena od stavův jest, poněvadž tímto jednáním jest poněkud z privilegium císaře Karla Čtvrtého vykročeno, aby k protržení nepřišlo, aby J. M. C. je obnoviti ráčil, tak aby toto jednání nebývalo témuž privilegium k žádné ujmě, ani k protržení, zvláště poněvadž jest týž císař Karel, svaté paměti, jakožto milovník tohoto království, stavům a obyvatelům mnoho dobrodiní učinil a mnohými platnými milostmi obdařil, pročež i J. M. i mnoho hodných a chvalitebných pamětí po sobě jest pozůstaviti ráčil. Potom jest pán omluvu učiniti ráčil s oznámením příčin, pro které jsou J. M. C. artikulové obecní tak dlouho podáni býti nemohli, s poníženou žádostí, aby sobě J. M. to ztížiti neráčil, nýbrž aby již ty artikule tento čas snešené ráčil podle svých milostivých oznámení a zakázání přijíti i také stavům na ně po uvážení jich milostivou odpověď dáti. Též i žádost připomenuta byla J. M. C. strany povolení, aby se stavové na některou neděli, totižto do pondělího po sv. Vavřinci rozjeti mohli, s tím zakázáním, co na tento čas dojednáno není, že při budoucím sjezdu dokudž možné dojednati a na místě postaviti chtějí.

Potom jest J. M. C. ztížnost pana Věžníka v známost uvedena s žádostí, aby J. M. to ráčil poručiti vyslyšeti a vinné skutečně poručiti ztrestati, tak aby lidé do měst Pražských bezpečně přijížděti a odjížděti mohli. Též se jest přímluva za pana Floriana Griespeka stala, aby závazku prázen býti a z zámku Pražského odjeti mohl, na kterémž jest byl, že se na zámku při kvasu něco s doktorem Melem nepohodl a v tvář jej uhodil. Také jest i přímluva byla o pana Karla z Říčan, aby se oučet o výplatu statku Pelhřimovského s ním stal.

Na to J. M. C. jest promluviti ráčil v ten rozum, že jest porozuměti ráčil, co se jest J. M. předneslo i také jaká rozmyšlení stran žádosti těch dvou kurfirštův stavové mají, nicméně na jaký způsob jim by povoleno býti mělo, a že nacházeti ráčí, že stavové J. M. i své potřeby jsou bedlivě uvažovali, coby dobrého a užitečného v tom býti mohlo, což že milostivě přijímati ráčí, jedno že stavové k tomu povolují, druhé že i všecko dobré podle toho obmýšlejí a že se nadíti ráčí, že to tomuto království ke všemu dobrému bude. Poněvadž pak těch artikulův jest mnoho, ráčil žádati, aby J. M. to bylo v spis uvedeno a podáno, aby ráčil věděti, co týmž poslům zase oznámiti, neb že by nerad více ani méně oznámiti ráčil.

Tu také bylo od stavův toho doloženo, že nejprvé musejí ti poslové na stavy také na místě pánův svých žádosti své vzložiti při budoucím sjezdu, tak aby se rozuměti mohlo, na jaký způsob čeho žádati budou a jaká zakázání činiti budou.

Dále ráčil císař mluviti: "Strany druhého artikule jsem toho vděčen, že jste mi vaše obecní artikule podali a naději se, že jest se to příčinou mou neprodloužilo, neb se dobře v tom pamatuji, s čím jsem se stavům z počátku zakázal, tím se též i nyní zakazuji a tím mohou jisti býti, co já království tomuto i jim budu moci dobrého a platného učiniti, že to srdečně rád učiním, neb to vím, co koruně jest k dobrému a platnému, to i mně jest k dobrému, poněvadž se v tom děliti nemůžeme a nechci tím odkládati.

Strany odjezdu vašeho a času k příjezdu jsem také porozuměl, ač bych rád byl viděl, kdyby to možné bylo, aby se to jednání pořád bylo vyčkalo, jakož pak osoby z krajův k tomu volené jsou, aby toho jednostejně nerozjíždějíc se přítomny byly: ale z oznámených od vás příčin proti mně také není, a to proto, aby ste znáti mohli, v čem bych vám mohl jen jakou volnost a pohodlí učiniti, že to rád činím, ačkoliv bych měl o svých artikulích také zmínku učiniti, ale aby známo bylo, že nechci předsevzetí vašemu překážky činiti, tak toho na ten čas zanechávám; neb jsem se také v to uvolil, že vaše věci mají přede všemi váženy a vyřízeny býti, a to chci tak vykonati. Než té jsem naděje, že k oznámenému času přijedete, aby ostatní věci a jednání také na místě postaveny býti mohly, aby již aspoň vždy k zavření svému přišly, tak aby ze všech stran dobré spokojení býti mohlo.

Strany tohoto zemana (totiž Věžníka), to jsem nerad uslyšel, nemá se to přehlídnouti, poněvadž z toho mnoho zlého pochází, nebo se jest prvé také tak stalo s těmi, kteří na moře měli vedeni býti, což bych rád byl viděl, aby to jináč bylo opatřeno, a nejsou-li ty osoby v vězení, tehdy se o tom poručiti musí, i také ta příhoda prvnější strany vybíjení těch, kteříž na moře měli vedeni býti, aby k konci přivedena byla, neb jsou věci nenáležité, z kterýchž mnoho zlého pochází.

Griespekova věc, víte, na čem jest, ač stalo-li jest se doktorovi Melovi polehčení, však předce jest na závazku, neb kdyby měl rovně s tímto pokutován býti, byl by tak dvěma metlami mrskán, poněvadž jest mu se pohlavek dostal, a to se důstojenství mého a zámku tohoto dotýče, nemohl jsem jináče činiti; však také to k místu a k konci vésti chci a toho mu nepřeji jako starému služebníku, jsouc té naděje, poněvadž jest starý dvořák, že více šetrnosti nežli jiný byl měl uměti zachovati.

Říčanský, jest slušné, aby škody nenesl a chci to, neprodlévajíc, před sebe vzíti a o tom poručiti, aby ten dobrý člověk také k záhubě nepřišel.

Strany náboženství to také v paměti své mám, kterýžto artikul jest veliký, a na mně až posavad nebylo by sešlo, kdyby mi odpovědi. časně od stran, jimž jsem toho podal, byly dány, ale víte, že poslední odpověď jest mi nedávno podána, na kteréž nemálo záleží, a poněvadž ne jedné, nežli tří stran se dotýče, tehdy uvážení bedlivého potřebuje; neb se na to mysliti musí, aby se ta věc tak před sebe vzala, aby škodlivého příkladu a protržení, jako v jiných místech, se nestalo, nýbrž svornost, jednota a dobrá platnost království tohoto aby zachována býti mohla. A kdyby jen čas byl nyní mohl postačiti, nebyl bych pominul toho na místě postaviti, než naději se, že již sami tomu rozuměti můžete, že jest býti nemohlo, a ne proto mluvím, aby to na jakých odkladech zůstávati mělo, neb nebudu v tom zaháleti, než pilně to uvažovati chci, když zase přijedete, abych vám odpověď dáti mohl; a což na mně jest, přičiním se, aby se všech stran mohlo na dobré míře postaveno býti. A poněvadž rozumím, že z obojí strany ztížnosti jsou strany sahání jedni druhým v kněžstvo, bude potřebí, aby to tak zatím opatřeno bylo, aby jedni druhým v kněžstvo nesahali, aby potomně tím lépe a pokojněji se jednati mohlo.

Však co se měst dotýče, zdá mi se, poněvadž jsou města má, že ona nemají příčinu v to se pojímati neb mísiti, neb mají-li v tom jakou ztížnost, mohou to na mne vznésti, a já se v těch věcech budu věděti jak spravedlivě zachovati."

A tak jsou stavové do soudné světnice sešli a sněmu do nadepsaného dne odložili a ve čtvrtek na zejtří se rozjeli.

V outerý po na nebe vzetí panny Marie, když stavové, sjevše se, jsou se zase k sněmu sešli v soudné světnici, bylo jednání odloženo do středy, až by v větším počtu přítomni byli.

Ve středu po na nebe vzetí panny Marie přišedše páni úředníci nejvyšší od J. M. C. do sněmu, bylo od pána z Rožmberka z poručení J. M. stavům oznámeno, že J. M. ráčí v své paměti míti, pro kterou příčinu jest se rozepsání toho sněmu ke dni uloženému, i také odklad předešlých jednání stalo: ale poněvadž J. M. C. poněkud nedostatečen na zdraví svém býti ráčí, že toho do zejtřího odkládati ráčí. A tak jsou se stavové rozešli.

Ve čtvrtek po na nebe vzetí panny Marie jest J. M. C. stavům v soudné světnici sněmovní předložení učiniti a nejprvé promluviti ráčil, že to vděčně přijímati ráčí, že jsou se stavové v takovém nemalém počtu na J. M. sněmovní rozepsání najíti dali, jaká pak toho příčina jest, že jim oznámiti i také v spisu přečísti dáti ráčí, že uvažujíc J. M., kterak J. M., tak dobře jako jiní lidé smrtedlní, smrti poddán jest, a poněvadž od jeho milosti božské tak často těžkými nemocmi navštíven bývá, to že obmýšleti ráčí o nás, jako věrných poddaných svých, kdyby pán Bůh J. M. z tohoto světa povolati ráčil, jedno, aby synové J. M. po smrti J. M. v lásce a dobré svornosti byli a zůstali, druhé, aby před tím o budoucího krále s stavy se snesli, aby mnohé škodlivé roztržitosti a různice i nesnáze v království Českém tudy ušetřeny býti mohly, které se v takových příčinách v jiných okolních zemích přiházejí a již to očitě viděti jest, s dalším milostivým doložením, že to ne proto před sebe bráti ráčí, aby předešlá J. M. C. jistá s stavy při odložení sněmovním zůstání měla nazpátek odložena býti, nýbrž ta že nejprv vyřízena býti mají, i také na artikule obecní J. M. od stavův podané že v jednom nebo konečně ve dvou dnech stavům na ně milostivou odpověď dáti ráčí.

A tak čteno sněmovní předložení na ten rozum, jak jest bylo mluveno, s žádostí, poněvadž jsou stavové v předešlých sněmích za to nejednou žádali, aby J. M. C. krále Rudolfa, aby se česky učiti a pořádkům českým zvyknouti mohl, ráčil do království Českého jim dáti, aby o vyhlašování a korunování krále českého se s J. M. C. stavové poddaně snesli, neb že i jistý uložený den s kurfiršty J. M. C. má o volení krále římského, a dokad nadepsané věci stvrzeny nebudou, že by v říši také nic prospěšného jednáno býti nemohlo, to že netoliko království tomuto, nýbrž i všemu křesťanstvu prospěšno bude.

Po přečtení předložení sněmovního od pána z Rožmberka na místě všech tří stavův promluveno, že jest pán Bůh J. M. C. zase k lepšímu zdraví přivésti ráčil, z. toho že stavové velice potěšeni jsou a na jeho božské milosti toho J. M. C. za dlouhá léta žádají; tato pak J. M. předložení že jsou slyšeli a protož že J. M. prosí, aby stavům podáno bylo, tak aby o to i jiné společně rozmlouvati a J. M. C. poníženou odpověď svou dáti mohli.

Potom když jsou některé osoby J. M. C. zase nahoru do pokoje provázely, ráčil zavolati v pokoji pana Michala Španovského a oznámiti, že páni úředníci zemští jsou dole v sněmě, abychom se zase do sněmu navrátili a podle toho mu oznámiti ráčil, že má s některými málo osobami po obědě k J. M. přijíti, a o tom že jest panu sudímu nejvyššímu týmž osobám k oznámení poručiti ráčil.

Když jsou pak stavové zase dole v světnici pospolu byli, tu jest pán z Rožmberka promluvení učiniti ráčil, kterak po věcech božských nic vyššího a většího není, oč bychom péči a starost míti a bedlivě uvažovati měli nežli strany vrchnosti světské, začež slušně pán Bůh má prošen býti srdci skroušenými, aby k těm jednáním pán Bůh nám ráčil dáti milost svou a moudrost tu, aby o to mohlo tak mluveno a jednáno býti, což by předkem jeho božské milosti k cti a rozmnožení slávy, potom i k dobrému a užitečnému vlasti naší bylo, a že i za potřebné bude kněží a lidí duchovních v tom napomenouti, aby na kázáních lidu všeho k tomu bedlivě napomínali, a když se tak odtad začne, že pán Bůh také milostí svou nám přítomen býti ráčí.

A poněvadž ještě o některé obecné věci jiné rozmlouvání býti má a tak některý den bedlivě na to každý se rozmysliti bude moci, a zatím nám také odpověď J. M. C. na naše podané artikule obecní dáti ráčí, tak potom o těch všech věcech rozmlouváno a uvažováno bude moci býti.

Nejvyšší úředníci zemští a všickni tři stavové jsou se s pánem na tom snesli, a tak sněmu do zejtřího odloženo jest.

Odtad jsou nejvyšší pan sudí, pan Jindřich z Valdštejna, pan Hendrych Kurcpach, pan Burian Trčka, podkomoří, pan Albrecht Kapoun, pan Michal Španovský, druhý podkomoří, k J. M. C. podle nadepsaného poručení šli.

I oznámil jim J. M., že z té příčiny pro ně poslati jest ráčil, aby jim oznámiti ráčil, ačkoli že strany dání odpovědi na obecní artikule in genere stavům jest oznámiti ráčil, však že jim oznamovati ráčí, že i také strany náboženství jim konečné zejtřejšího dne aneb pozejtří odpověď dáti ráčí, a to že nechtěl J. M. pominouti, nežli jim obzvláštně in specie to oznámiti.

Na to jsou jmenované osoby i na místě jiných poděkovaly, že J. M. na to svou paměť míti ráčí, a že nechtějí pominouti i většímu počtu o tom oznámiti.

Zase jest k tomu J. M. oznámiti ráčil, že se rád ráčí přičiniti, aby mohli příjemnou odpověď míti, neb jestliže by pak ne tak ovšem bylo z ouplna, jak by se rádo vidělo, však že se ráčí nadíti, že tak ta věc postavena bude, aby jedno mimo druhé ne mnoho se dělilo, neb že můžeme znáti, že v těchto časích a jednáních na mnoho míst a stran se ohlídati a šetřiti musí, neb že sic malou příčinou snadno lidé jedni druhých v lehkých příčinách v důmění berou, a proto že se ne vždycky může čelem (jako říkají) stěna proraziti; všakž že podle nejvyšší možnosti své toho šetřiti ráčí, aby ze všech stran mohlo dobré spokojení býti.

V pátek po na nebe vzetí panny Marie jsou stavové o některé ještě obecní artikule rozmlouvali a zvláště o vybytí lehké mincí.

V sobotu po na nebe vzetí panny Marie jest J. M. C. stavům ráčil poslati po nejvyšším panu kancléři; pánu z Pernštýna, odpověď v spisu na jich obecné ztížnosti a artikule, kteréžto jsou se téhož dne čísti počaly. Však když v též odpovědi na větším díle se rozuměti nemohlo, aby J. M. C. docela k žádostem stavův povolovati ráčil a zvláštně strany vyplacování zase statkův zemských, kteréž bez povolení země odcizeny jsou, a v odpovědi bylo, když stavové pomoc na hranice uherské, aby osazeny byly, též dvůr J. M. aby vychován a dluhové J. M. splaceni budou, svolí, že J. M. podle své nejvyšší možnosti rád k tomu se přičiniti chce: k čemuž když se jest pán z Rožmberka přimlouvati ráčil, k tomu bylo mluveno, že jsme takových odpovědí skůro neočekávali, neb my že jsme nic nežádali jiného, než čímž J. M. na větším díle a zvláště strany neodcizování nic od země povinen býti ráčí, než nám zase že se o nemožných i také nepovinných věcech odpovědi dávají, a tomu že jest rozuměti, že jsou snad Čechové při spisování té odpovědi v radě u J. M. nebyli, což že by mohlo vinšováno býti, aby Čechové při témž odpovědi spisování v radě byli, kteřížto netoliko osobami Čechové ale i srdci svými by byli. Též také strany spravování země v nepřítomnosti J. M. C. pán mluviti ráčil, jakým způsobem jest spravována až posavád byla, že by se mohlo mnoho mluviti, a kdyby tak na dlouze měla spravována býti, že by lépe bylo, aby J. M. sám přítomen býti ráčil aneb jináče to opatřiti.

A tak na větším díle stavové naskrze se pánem se na tom snášeli i také, aby zase někteří nedostatkové J. M. C. se předložili, na tom zůstali.

Tehdáž také od nejvyššího pana kancléře bylo panu sudímu oznámeno, že J. M. C. odpověď strany náboženství stavům zejtřejšího dne dáti ráčí, a tu se jest pan sudí se svrchu psanými pěti osobami snesl, aby při mši na zejtří na to očekávali a J. M. C. že se otázati pán chce, kterého času neb hodiny by se k J. M. měli dáti najíti.

Na zejtří v neděli, když jest se pan sudí J. M. C. dotazoval o hodinu k přístupu k J. M., tehdy J. M. C. oznámiti ráčil, aby k večeru sám pan sudí přišel k J. M., že chce dále o to rozmluviti, kteří by s panem sudím přítomni býti měli.