V pondělí po sv. Vítě jsou se stavové zase v sněmě sešli a počali rozmlouvati o tom, co jest J. M. C. na ně strany žádosti kurfiršta saského a brandeburského vznésti a dobrého zdání žádati ráčil. Však toho dne nemohlo jest se jisté snešení státi mezi stavem panským a tak jest odloženo do středy, a to z příčiny té, že strana pod jednou přijímající jsou se snesli k společnému shledání v outerý a mezi sebou rozmlouvání.

A téhož dne také jsou stavové pod obojí způsobou volili z každého stavu šest osob k vznešení ztížnosti outerního dne na J. M. C. strany některých nadepsaných mluvení a kázání od kněze Franty.

V outerý před sv. Janem bylo slyšení v zelené světnici pana Jiřího z Rederu s osobami těmi, jenž jsou ho vinily, že před právem Ratiborským a Opolským jim odpovídati nechtěl a se zbraňuje, ačkoli před tím prokurátor jeho v některých příčinách podle zřízení zemského v království Českém jest chtěl slyšán býti; však poněvadž ta pře nebyla obeslaná ani půhonná, nýbrž na J. M. C., jakožto krále českého, vznešena, tehdy jest se stranám oznámilo od pánův soudcův, že se podle práv a obyčeje stran slyšeti a souditi bude.

V středu před sv. Janem ráno jsou se k J. M. C. strany některých věcí, pána z Rederu se dotýkajících, najíti daly osoby vyslané, byly tyto: pan sudí nejvyšší, pan Zdeněk Berka, pan Jaroslav z Kolovrat, pan Michal Španovský z Lisova, pan Zikmund Březanský z Vřesovic, pan Jan Vchyňský, a po oznámení toho také jsou se od pana sudího J. M. C. v známost uvedly ty dvě ztížnosti svrchu psané strany vyhnání Jesuitů a kněze Franty kázání, nad čímž J. M. ráčil býti ztížen a oznámiti, že to bude opatřeno, aby více k těm podobných kázání nečinil. I chtíce zase ty vyslané osoby odjíti, J. M. C. ráčil k nim ještě prvé přimluviti v ten rozum: "Již teď okolo čtyř měsíců toto sněmovní jednání trvá a ještě není rozuměti, abyste netoliko v mých věcech předložených, nýbrž i ve vašich vlastních potřebách mnoho byli na místě postavili; nevím, čím to schází, zdali jste tak nedbanliví aneb leniví, čili se vám sice nechce jednati, neb lidé mnozí o tom divně mluví a není naděje, aby pamětník byl takového sněmování. Aneb jsou snad mezi vámi někteří, kteříž to jednání jen naschvál protahují a rádi by, aby tak dlouho trvalo, aby tudy i to, co předloženo jest, dokonce minulo; v pravdě ta věc chce jakéhos divného vzezření býti. Mám také zprávu, že obec i rytířstvo i také města sobě nemálo ztěžují, že tím dlouhým jednáním tak dlouho zdržováni jsou a své živnosti obmeškávati musejí. A protož stavům to můžte oznámiti, neb toho nemluvím, abyste jim neměli to všechno v známost uvésti."

Na to jest pan sudí J. M. C. oznámil: že se v pravdě v sněmovních věcech nezahálí a že již na větším díle obecní artikulové na místě postaveni jsou, však jestliže se co toho druhdy obmeškává, tedy postranních příčinou jednání to bývá, kteréž z poručení J. M. C. v kanceláři a v zelené světnici bývají. I bylo to oznámeno od pana sudího stavům, že jest sobě J. M. C. něco toho ztěžovati ráčil s oznámením svrchu psaných slov. Na to oznámení, když jsou se stav panský sestoupili a společně rozmluvili, učinili promluvení skrze pána z Rožmberka, že tak porozuměli J. M. C. ztížnosti, kteráž v pravdě malá není a poněvadž jest od J. M. C. oznámeno, že by sobě toho průtahu mnozí ztěžovali, že jsou mezi sebou v stavu svém na to bedlivě se vyptávali, kteříž by ti byli, než nic že se doptati nemohou, a protož že za to žádají, byli-li by kteříž mezi stavem rytířským a městským, aby to vyhledáno bylo, a uměl-li by kdo jinou cestu předložiti, jakým by prostředkem spěšnější jednání sněmovní býti mohlo, že toho rádi chtějí poslechnouti; než nechtěl-li by se kdo k tomu znáti a tudy tejně takové nepravdivé zprávy J. M. donášeti, že by nemohl za milovníka své vlasti držán býti, ani za poctivého a pravdomluvného člověka.

Na to když jsou se páni z rytířstva sestoupili a mezi sebou rozmluvili, také nemohli mezi sebou toho najíti, kdo by J. M. C. jaké takové ztížnosti oznamoval. Však že jsou sobě všickni na větším díle v sněmě i také stav panský ztěžovali, že ta jednání tak dlouze jdou a že by teď k nastávajícím prácem svým rádi do domů svých poodjeli; to jsou sobě tak k pamětem přivedli a stavu panskému tu odpověď dali, s tím doložením, aby J. M. C. se dožádáno bylo, aby ráčil takovou osobu, která by co tak nepravdivého J. M. donášela, jmenovati, abychom se věděli jak k němu zachovati.

Stav městský též také se v odpovědi své snášeli.

Na tom jest mezi stavy zůstáno, aby k J. M. C. společně šli a to, co jim ztížného jest, s omluvou aby oznámili, též i s žádostí, aby J. M. neráčil o nich toho smýšleti, aby měli žádostivi býti k rozvedení toho sněmovního jednání, neb že by musel divný člověk býti, který by toho žádostiv byl, poněvadž jsou se toho, aby o své obecní ztížnosti a jednání sněm míti mohli, od několika let jedva dožádali a dočkali, a tak s dalším doložením, jakž svrchu psáno jest.

I když jest pán z Rožmberka začátek řeči k J. M. C. učiniti ráčil, že jsou stavové z promluvení nejvyššího pana sudího porozuměli, že J. M. C. nemalou toho ztížnost míti ráčí, tu jest císař pánu z Rožmberka v řeč vkročil, řkouc: "Nemluvil jsem tak, a toho není" - dále k panu sudímu mluvivše: "povězte pravdu, mluvil-li jsem já tak, že já ztížnost mám, neb se to s pravdou mluviti nemůže. Však jsou jich více tu s vámi byli, nechť oznámí," opakujíc J. M. to více nežli jednou. A tu J. M. k panu Michalovi Španovskému mluviti ráčil: "Mluvil-li jsem tak, oznamte pane Španovský"; když jsou jiní páni mlčeli, vystoupiv řekl: "Nejmilostivější císaři! Těch slov, že sobě ztěžovati ráčíte, jste neráčili mluviti." Však pan sudí dále J. M. oznamoval, jaká slova svrchu psaná jest mluviti ráčil. J. M. jest jim ráčil odepříti a s tím doložením: "Já jsem nemluvil, že já sobě ztěžuji, než řekl jsem, že sobě někteří ztěžují. A protož pravda na světlo musí, a ne aby to mluvil, čeho není." I nechtíc se pan sudí dále s J. M. v odpory dávati, bylo od pána z Rožmberka podle zůstání, jakž výš dotčeno, domluveno.

Na to J. M. C. ráčil se dále omlouvati, že ve všem sněmovním jednání jest stavův neztěžoval častými pobídkami k jednání a k pospíchání a to proto, aby své potřeby povolně jednati mohli, s obšírnějším mluvením a doložením, že již více nežli jednou s omylným tlumočením jsou taková nesrozumění se zběhla a že podruhé bude museti několik svědkův míti pro svá mluvení, aby jináče vykládána nebyla.

A tak toho dne více nebylo sněmováno, než větší díl osob předních jsou k pohřebu pana Václava Berky do kostela Tejnského v Starém městě jely a pohřeb vykonati pomohly.

Ve čtvrtek před sv. Janem Křtitelem jsou páni pod jednou způsobou skrze pána z Rožmberka straně druhé na jich omluvu a ztížnosti strany některých řečí a kněze Franty kázání odpověď dali, a předkem ztížnost byla opakována a k tomu oznámeno, když jsou o to v společném svém shromáždění rozmlouvání měli, že nemohli toho najíti, aby jakou vědomost o tom měli, ani o straně pod obojí, jako o svých milých pánech a přátelích, že žádnou takovou domnělost jsou neměli a nemají, ani na mysl jich že nepřichází, aby co toho o nich smýšleti měli a že rozuměti nemohou, odkad jsou takové řeči pošly. Při tom bylo žádáno, aby ten, kdo jest mluvil, vyhledán byl a abychom na něm ten příklad ukázali, aby výše znáti mohli, že nad tím ztížni jsme; nebo kdyby mezi nimi takový byl, že by mu to chtěli zastaviti s dalším zakázáním, že na jiném nejsou, nežli jak prvé oznámeno, nýbrž všeliké dobré přátelství k nám chovati.

Druhé, strany toho kněze kázání, že jsou se na něm, proč jest takové kázání činil, dotazovali, však on že jest se v těch slovích znáti nechtěl a jim odpíral s tím doložením, že to kázání v spisu má a ukázati chce, a najde-li se co všetečného, že se z trestání nevynímá a z toho práv býti chce. (Však zprávu měli stavové pod obojí, že ten spis ještě hůře a škodlivěji sepsán byl, nežli jeho mluvení bylo.)

Že by pak i v jiných místech něco toho se mluvilo, tu že jsou spolu s panem arcibiskupem v zřízení zemské nahlídli, kteréž vyměřuje, jak strana strany tupiti nemá. A protož i také té jsou naděje i toho žádají, poněvadž jiní kněží také druhdy na kázáních jim posměšná jména dávají, aby to také zastaveno bylo, aby tak jak z jedné tak i z druhé strany láska a svornost zachována býti mohla.

I na to jsou se stavové pod obojí sstoupili a na tom se snesli, aby jmenování osoby, která o předním artikuli oznámila, zanecháno bylo pro zachování pokoje a svornosti, než strany toho kněze kázání, kterémuž odpírá, to že dostatečně na něho by prokázáno býti mohlo, a jestliže páni toho žádostivi jsou, že se i ty osoby hodnověrné jmenovati mohou, které jsou na tom kázání byly. Co se pak jiných kněží strany pod jednou divnými jmény jmenování na kázáních dotýče, poněvadž oni stavové pod obojí touž konsistoř a kněží v správě a moci své nemají, nechtěli s nimi míti nic činiti, než mlčením toho jest pominuto. A tak hned na artikul strany těch dvou kurfirštův žádosti jest nastoupeno a k tomu se směřovalo, poněvadž Vojtland ne tak jest dědictví království Českého, jako ti statkové, kterýchž žádá kurfiršt brandenburský, tehdy že pod léno saskému by puštěno býti mohlo; než toho, čehož se v Lužicích žádá, tomu že bulle císaře Karla Čtvrtého pro pokuty v ní postavené brání, jiní pak, že nemá na ten, čas o to mluveno býti až po vyřízených artikulích přednějších obecních. Však potom na tom zůstáno, aby při J. M. C. žádáno bylo, jestli majestát císaře Karla, kterýmž Vojtland k zemi České připojuje, též kterak jest císař Ferdinand knížeti z Plavna toho postoupil a kníže z Plavna kurfirštu Augustovi [.... ]; i při tom jsou šly přímluvy, neb se některým zdálo, že tím puštěním pod léno saskému berně a pomoci od země České jinam obráceny budou: to že není, neb z téhož Vojtlandu berně nikdá do Čech nešly, než do říše, jakožto z oudu říše, a že více statkův mnozí v říši drží pod léno království Českého, než obecní pomoci žádné do země České že nejdou.

Téhož dne ráno jsou od stavův pod obojí způsobou dvě osoby stavu panského, dvě stavu rytířského, dvě stavu městského k pánu z Rožmberka vyslány byly, totiž pan Jaroslav z Kolovrat, pan Jindřich z Vartemberka, pan Michal Španovský, pan Václav z Vřesovic, Mistr Matěj z Aventinu, Jan z Huteru s žádostí tou: poněvadž stavové rádi by nějakou sbírku na kollej, odkud by býti měla, učiniti chtěli a pán jsouc jakožto přední osoba v zemi České a vždycky milovník vlasti své, za to že přátelsky žádají, aby pán toho, když k tomu přijde, také dobrým fedrovníkem býti ráčil.

Na to od pána oznámeno: že to s poděkováním vděčně přijímá, že stavové tu důvěrnost ku pánu mají, a protož když k tomu přijde, co v tom náležitého bude, když cestám, které se obírati budou, vyrozumí, že rád k tomu, coby království tohoto dobrého bylo, přimlouvati se chce s dalším přátelským zakázáním.

V pátek den sv. Jana nic nebylo jednáno, než J. M. C. jest ráčil okolo poledne herolty své s 12 trubači po městech Pražských poslati, aby vyhlášeno bylo skrze ně, aby Vlaši a jiní cizozemci, jenž za dvorem J. M. jedou, čeládku svou v dobrém řádu pokojně chovali, tak aby sobě lidé do nich neměli co ztěžovati; jestliže by pak který z nich se jináče zachoval, tehdy od vrchnosti k tomu nařízené, kdekoli postižen bude, má vzat a do vězení dán býti, a hlásil-li by se ku pánu svému, tehdy dalšího oznámení aby očekával. Než kteří cizozemci pánův ani služeb nemají, ti aby měst Pražských prázdni byli.

V sobotu po sv. Janě jsou se stavové sešli a po vznešené ztížnosti stavům z obce pánův, že se díla a žně přibližují, žádajíc, aby páni ouředníci zemští k J. M. C. přimluviti se ráčili, aby J. M. je na některou neděli do obydlí jich propustiti ráčil a k jistému dni že by zase přijeti chtěli, též na artikul první stran náboženství aby J. M. stavům svou odpověď dáti ráčil.

I měvše páni ouředníci zemští promluvení společné, na tom jsou se snésti ráčili, k čemuž i třetí stav přistoupili, aby J. M. C. v pondělí nejprvé příští to v známost uvedeno a potřeby ty předloženy byly; i také, poněvadž na nejprvní již jmenovaný artikul strany náboženství J. M. ještě se jest vyjeviti neráčil, to aby při J. M. žádáno bylo, a stavové že také ještě za některý den k zavření obecních artikulův jednati budou; a majíc od J. M. na týž artikul první odpověď, že by pak chtěli i ty obecné artikule J. M. k uvážení podati, tak aby jedno s druhým mohlo na místě postaveno býti. A k příjezdu zase k sněmu aby den byl v pondělí po sv. Vavřinci jmenován, a zatím že by se J. M. C. ráčil o těch sobě podaných obecních artikulích ustanoviti, a stavové že by také tím volněji tu polouletní svatojakubskou berni od poddaných svých vybrati mohli. A tak aby v středu na den Mistra Jana Husi se rozjeti mohli. Též také, když by sbírka krajská byla vyšla, aby J. M. C. zase k svolení sbírky sjezdy položiti ráčil.

V neděli před sv. Petrem a Pavlem jsou J. M. král Rudolf a arcikníže Arnošt s mnohými jinými k kroužku na koních běhali a ráno ještě to, co se k těm věcem dodělávati mělo, jsou na zámku tesaři a jiní řemeslníci dodělávali. A bylo k večeru jedné panny J. M. císařové svatební veselí.

Toho dne při tanci jest J. M. C. pana sudího nejvyššího k sobě povolati a dlouhou chvíli s ním zase milostivě o některých věcech rozmlouvati ráčil.

V pondělí před sv. Petrem a Pavlem při začátku sněmování jest od stavův skrze pána z Rožmberka panu Štefanovi z Eicinku na žádost jeho, aby v království Českém též jako v markrabství Moravském za obyvatele držán byl, odpověď dána: poněvadž se to z výpisu z desk moravských tomu rozumí, že předkové páně jsou tam obyvatelé. byli a jemu též to zase obnoveno jest, že se toho pánu přeje, i také my v království tomto pána že za to držeti chceme i všelijaké dobré přátelství k němu chovati. Na to jest poděkování a zase náležité zakázání učinil.

Potom jsou stavové k J. M. C. šli a podle předešlého zůstání strany odpovědi o náboženství a aby do obydlí svých poodjeti mohli, jsou žádali, učinivše nejprvé náležitou omluvu svou, že se to sněmovní jednání tak dlouho protahuje, též také přímluvy o pana Pfluga, pány z Švamberka, pana Jiřího z Valdštejna, pány Zajíce strany některých jich ztížností.

J. M. C. na to odpověď svou jest dáti ráčil: "Tomu se těším, že ti průtahové ne příčinou mou přišli, s tím doložením, jak jsem prvé pravil, že jsem pro napravení a spomožení vám v ztížnostech vašich sem přijel a až posavád vždycky očekával, zdali mi co z toho od Vás podáno bude a byl bych se nadál, že v čtyrech měsících již to mělo vyřízeno býti; však tomu rozuměti mohu, že ne bez velikých příčin toho se jest nestalo, a protož není divu, že ti průtahové vám se zdají již dlouzí býti, i také s drahotou zdejší snad se vám postýskuje, a každý z těch příčin raději by doma byl. Strany pak nějakého pořádku učinění v drahotách jest bylo připomínáno, nad kterouž mnozí jsou ztíženi, ale znám že žádný drahotou vinen není nežli já sám, poněvadž od té chvíle, jakž jsem já sem přijel, všecky věci dražší jsou; protož té naděje jsem, že to tak opatříte, aby v to mohlo vkročeno býti, aby lidé sobě neztěžovali, že bych já přítomností svou zde tím vinen byl. Neb sám když na projížďku jedu, to slyším, že chudí o to mluví, že od příjezdu mého i pivo jest dražší a lehčejší se vaří; a poněvadž příjezdem mým by to chtělo za příčinou býti, a protož vás napomínám, abyste v tom nějaké nařízení učinili, poněvadž sladovníkům nenáleželo v tom pořádku dělati a také jiným v jich řemeslech.

Mohu sobě také i to mysleti, že jest vám ten způsob ztížný, ale tak rád bych já jako vy viděl, aby tomu již konec byl a vidím, že obecné věci nejsou zavřeny, aby mně se podati mohly, a v mých věcech také nic jednáno není; obávám se, bude-li se tak odtahovati, že ve dvou letech ten sněm zavřín nebude. Ale ne proto to mluvím, abych na vás chtěl uspíšiti, než toliko proto, aby se již jednáním déleji neprotahovalo; než tím máte jisti býti, jak mi artikulové vaši od vás podáni budou, tehdy to, co by jen k vzdělání království tohoto i vás býti mohlo, všelijak fedrovati chci, a proti tomu, aby se věci mé také fedrovaly, aby tak jedno s druhým šlo. O náboženství mou osobou jest nesešlo, neb hned v ta místa ty spisy jsem podal, kdež tak náleželo, pro vyrozumění jich. Od některých mám odpověď, od některých ještě nemám, a protož až posavad odpověď nemohla stavům dána býti; proto to mluvím, abyste znali, že ten průtah ne mou příčinou se děje. I strany odjezdu vašeho, kteréhož žádáte, to v uvážení své nedlouho k odpovědi dání beru, neb co jest mi možného vám k vděčnosti učiniti, to rád učiním, aby se potomně jednáním tím pilněji nahražovalo. O Pfluga, on aby koně byl napřed a ne v zadu zapřahal, byl by lépe oral, nežli tak, neb víte v jaký nezpůsob jest zemi tuto uvedl, čehož mu nepřeji: poněvadž jest to věc veliká, chci ji uvážiti a vám odpověď dáti. Strany pánův z Švamberka rád bych, aby již té věci konec byl a nevím komu mezi stranami mám vinu dáti, snad z obojí strany hřeší páni i poddaní: chci to též s nejvyššími úředníky zemskými uvážiti, aby té věci vždy konec učiněn byl, tak aby i chudí opatřeni byli a neměli příčiny k naříkání, poněvadž chudé lidi také pán Bůh slyší. Pana Adama z Šternberka žádost také chci v paměti své míti i uvážiti, však nechť mi žádost svou v krátkém spisu podá. Pana Jiřího z Valštejna ztížnost také uvážiti chci: neb poručení mé není, aby forštmistr komu co v gruntech jeho ubližovati měl a chci nad pánem z Valštejna ruku držeti podle spravedlnosti, ačkoli mně se také v grunty mé vkračuje, o čež já časem svým budu věděti co říkati. Strany pana Zajíce ztížnosti do Litoměřických o tu lodi: i chci je o to vyslyšeti a tomu vyrozuměti, kdo komu křiv jest. Pána z Kolovrat též sročiti chci, neb toho také žádostiv jest a též sobě ztěžuje. A poněvadž pak rozumím, že by ste rádi odtud jeli, tehdy vám připomínám těch dvou kurfirštův žádost, neb jich poslové s -nemalým nákladem zde leží a jsou páni ti sousedé, na kteréž sluší zření míti; a kdyby se to mělo rozjíti bez odpovědi, nedobře by se trefiti mohlo, nebo by mně samému ztížné bylo tak dlouhé mlčení. A protož by dobře bylo, aby odpověď měli, aby jiní lidé také byli při dobré vůli zachováni, jakž na takové lidi záleží, neb jsou sousedi, kteří se mohou dobrým sousedstvím hoditi a odměňovati. A protož žádost vaši v krátké uvážení beru, a brzy vám odpověď dáti chci.

V outerý před sv. Petrem a Pavlem jsou stavové o některé obecní věci rozmlouvali, však bez přítomnosti téhož dne pána z Rožmberka sněm brzy jest byl odložen do zejtřího.

V středu na den sv. Petra a Pavla jsou se stavové sešli a toho, jaká by oběma kurfirštům na žádost jich odpověď dána býti mohla, jsou uvažovali a na tom se snesli, aby J. M. C. oznámili, jak vysoce jest císař Karel Čtvrtý krále i obyvatele království Českého zavázal, aby měst, zámkův ani krajin od království Českého neodcizovali ani k tomu radili a pomáhali, a protož aby J. M. C. stavové žádali, může-li jakou cestou přikročiti k Vojtlandu i také k těm v Lužicích zastaveným zámkům, že J. M. v tom, pokudž jim nejvýš možné, jakožto pánu svému, nápomocni býti chtějí. Pakli by vždy J. M. nevěděl žádných slušných prostředkův; tehdy zůstáno na tom, aby J. M. výpis privilegium císaře Karla Čtvrtého dali a podle toho žádali, aby J. M. stavům cestu a dobré zdání oznámiti ráčil, co v té věci J. M. i stavům možné a náležité učiniti jest.

To oznámení, když jest se od stavův J. M. C. stalo, na to jest J. M. odpověď svou dáti ráčil, že jest příčinám, proč by nám k týmž žádostem kurfirštův ztížné bylo povoliti, porozuměti ráčil a jich že jest několik a že jest tak, že by lépe bylo, aby kníže z Plavna byl jináče jednal, nežli jest učinil. Však jak jest koliv, poněvadž jsou stavové spis podali z privilegium císaře Karla Čtvrtého, že jej J. M. chce uvážiti a kdež žádáme zdání, co bychom mohli s dobrým svědomím v té věci učiniti, že to chce uvážiti a nám to v známost uvésti.

To když jest se oznámilo a stavové vyšli z pokoje, tehdy pan sudí nejvyšší a pan Michal Španovský zůstavše tam, jsou k J. M. C. přistoupili a oznámili, kterak pod tím sněmovním zůstáním opět administrátor děkana Táborského, proto že manželku má, jest obeslal a odtad vyzdvihnouti chce, též i jiní dva kněží, že byvše ve vězení, manželek svých se odříci a některé ceremonie škodlivé jsou přijíti a připověděti k vykonání museli, a protož že J. M. C. pominouti nechtěli to tichým duchem oznámiti, aby J. M. to v tomto jednání sněmovním přetrhnouti ráčil, aby sobě stavové neměli co tu ztěžovati. J. M. C. ráčil jest oznámiti, že to opatřeno bude, aby J. M. na cedulce paměť poznamenána, dána i podána byla.

Ve čtvrtek po sv. Petru a Pavlu jsou se páni úředníci a soudci zemští a rady z soudu komorního sešli v zelené světnici a uvažovali tu rozepři, která jest mezi pánem Rederem byla a panem prokurátorem J. M. C. o sformování majestátu a nestání ku právu v knížetství Opolském.

A téhož dne potom páni pod jednou jsou k J. M. C. povoláni byli, a nic se jest nesněmovalo.

V pátek před památkou navštívení sv. Alžběty jest J. M. C. ráčil stavův k sobě povolati a k nim promluviti v ta slova: "Co jste mně v známost uvedli a předložili strany žádosti těch dvou kurfirštů a na čem se snášíte, tomu jsem porozuměl i také příčinám, pro kteréž se vám zdá poněkud nemožné k tomu, čehož žádají, povoliti. A poněvadž se poněkud privilegií, též i poctivostí vašich podle oznámení vašeho by dotýkati chtělo, nahlídl jsem v ty všecky spisy, které jste mi podali, a nemohu vás než chváliti, že nad privilegiemi vašimi ruku držíte a o mně též nemáte jináč mysliti, nežli což bych také strany neubližování privilegií i také zvelebení království tohoto vám mnoho dobrého a prospěšného učiniti mohl, že na to každého času myslím. Poněvadž pak v těch věcech zdání mého žádáte, jsem té naděje, že mně v tom za zlé míti nebudete, že vám smysl a zdání své otevřeně oznámím, tak jak tomu rozumím. Jsou dvě věci, saská a brandenburská; strany žádosti kurfiršta saského naději se, že Vojtland je vždycky léno království Českého bylo a nenacházím, aby kdy dědičné aneb zastavené bylo, než pokudž všudy nacházím, že jest léno a žádný toho jináč nedržel nežli pod léno. Z počátku bylo při domu saském a císař Karel Čtvrtý jest toho zemi té jináče nepřipojil, nežli právem lenním jednomu z Plavna, a zase potom knížata saská to drželi, a kníže Jan Fridrich saský, byvše neposlušným, pro jeho neposlušenství jest na J. M. C. a zemi tuto přišlo. Císař zase knížeti z Plavna pod léno je dal, a po smrti synové jeho to drželi a jakým způsobem jsou to kurfirštovi saskému zastavili za 60 tisíc zlatých, to vy víte a v tom aby on z Plavna byl dobře učinil, toho není a chváliti se nemůže. Než již jest se stalo a ne za časů mých, nežli za časů císaře Ferdinanda, kterýž také nad tím neráčil spokojen býti, věděl-li je kurfiršt saský, že jest se to tak bez vůle dálo, o tom nevím, než náleželo mu, aby o tom byl věděl, a kdyby byl věděl, tehdy se při mně to snáší, že jest neměl toho učiniti. Vsak jak jest koli, tehdy jest se stalo a zdá mi se, že jest věc rozdílnější nežli kurfiršta brandenburského, poněvadž se pak nachází, že jest vždycky jen léno bylo, tehdy by vám snad nemělo ztížné býti, aby ještě tak pod léno držáno bylo, a jest vědomé, že již podruhé Vojtland saský jest a zdá mi se, že tu také zvláště nic proti privilegium nebude, když toliko pod léno puštěno bude, neb jinému nerozumím, nežli že kurfiršt to všecko činiti chce, co jiní z lenních statků činívají; k tomu také víte, jak on se ke mně a k koruně této chová a ještě lépe k tomu zavázán bude, neb mi se zdá, že takoví přátelé a sousedé se mají hledati, poněvadž časové jsou proměnní a nerovní, a protož se mi vidí, že na jisté prostředky odcizeno nebude.

Co se dotýče kurfiršta brandenburského, vyrozuměl jsem také i těm privilegium, na která se táhnete, a nacházím, že slušně o to rozmýšlení býti má, neb vidím, že v tom vysoce zavázáni jste velikými pokutami, a též vidím, jak i krále to privilegium zavazuje. Však jsem té naděje, že kurfiršt, aby mu ti dva zámkové dědičně puštěni byli, žádostiv nebude a oumysl jeho takový není; neb jak jsem v privilegium nahlídl, jenž mne a vás zavazuje, tehdy to sám znám, že to nebude moci býti. Však mi se zdá, že by cesty mohly vyhledány býti, že by proti privilegium nebyly; neb nacházím, že páni z Bibrštejna to jsou drželi a nešetříc závazků zastavili to biskupu Lebuzkému, a ten to držel netoliko do života svého, ale více jeho potomkův biskupův jsou to drželi a také jsou cizozemcům zastaveni byli. K tomu také víte, že jsou ta panství za veliké sumy zastavena blízko k třikrát sto tisícům zlatých, a protož kdyby k tomu přijíti mohlo, aby kurfirštovi byli ti zámci pod léno puštěni aneb s výhradou výplaty do jistých let. A tak by s obou stran proti privilegium se nic nestalo, a aby všecky povinnosti činili království Českému. Však ačkoli jest markrabě Hanuš tím povinen byl, ale toho jest nečinil, vždycky se bratrem svým, starým kurfirštem zastíral, a ten také nic nečinil, ale touto cestou by k povinnosti přiveden býti mohl a nic by proti privilegium nebylo, a po letech zase by k výplatě přijíti mohlo. Však to všecko k dalšímu vašemu uvážení připouštím i také k rozmýšlení; co se při mně snášelo, to jsem na žádost vaši vám oznámil, ne proto aby tak býti a zůstati mělo, než abyste také dále o tom mezi sebou rozmlouvati mohli.

Stavové to vyslyševše sešli dolů do soudné světnice a pán z Rožmberka, nejprvé opakovavše všecko oznámení J. M. C., mluvil k rozumu tomuto: kdyby se to všecko tak vykonalo, že neví a tomu nerozumí, bylo-li by to tak dobře opatřeno čili nebylo, neb poněvadž se tu krále J. M. tak dobře dotýče jako stavův, že J. M. sluší tolikéž na to mysliti. Však jestliže by vždy k tomu povolení přišlo, aby kurfirštovi saskému Vojtland pod léno puštěn byl, tehdy aby jen na jeho kmen povolení se stalo a to s jistými ještě výminkami, jak a v čem by mohl koruně České zavázán býti a v dobrém srozumění státi a po sjití kmene jeho, aby zase bez výplaty darmo koruně připadlo.

Co se kurfiršta brandenburského dotýče, to jest se všecko zastavování a připisování sum bez rady zemské stalo, a kdyby v těchto místech to se bylo uvažovalo, nebylo by k tomu přišlo, a poněvadž pak v tak veliké sumě jest zastaveno, tehdy to poznávám, že lépe jest, aby mu bylo také a jeho kmenu pod léno puštěno: však ne proto to mluvím, že s ním spřízněn jsem, než považuji toho, že bez veliké sumy k tomu se přijíti nemůže. Jak pak my v této zemi penězi opatřeni jsme, to může každý rozuměti, a kdyby i do jistých let bylo mu to puštěno, tehdy vždy potom bez peněz k tomu přijíti moci nebudeme, než po sjití kmene jeho, pokudž by tu cestu přijíti chtěl, také s jistými výminkami, jaké povinnosti by k zemi této činiti měl, tehdy také bez vyplacování na krále a zemi aby přišlo, a tak aby od země odcizeno nebylo a v dobrém dorozumění s oběma kurfiršty bychom zůstali. Však to aby opatřeno bylo, aby po nynější čas nikdá více bez rady zemské nic toho se před sebe nebralo, a každý kurfiršt aby povinen byl léno osobně od krále českého přijímati v koruně České.

Podle této přímluvy se s pánem z Rožmberka stavové sešli, poněvadž bez znamenitých sum peněz aneb války jiné cesty k spěšnému dosažení toho jest nic obmýšleno býti nemohlo; však toto všecko aby teprv po vyřízení věcí našich obecních se konalo.

V sobotu den památný navštívení Alžběty jsou na větším díle stavové artikule obecní korigovali.