Vyslaní pak poslové z knížetství Slezského též posudné z jednoho každého věrtele bílého neb ječného piva, kdožbykoli na prodej vařiti a vystavovati dal, podle předešlého svolení svého čtyři groše až do sv. Jana nejprv příštího dávati mají; potom po vyjití toho času až do roka pořád zběhlého po čtyřech groších českých dávati jsou se svolili, z kteréžto sumy, což se jí tak koli sejde, na vychování dvoru JMCské tři groše české vydáno býti má a ostatní čtvrtý jeden groš ten za nimi v zemi zůstati má. Což se pak pátého groše od nich svolení k milostivé žádosti JMCské do-týče: na to jsou svou odpověď dali, jestliže o ten groš JMCská s knížaty a stavy při budoucím sněme jich jednati chtíti ráčí, to při milostivé vůli JMCské že zůstavují.

Tolikéž vyslaní z markrabství Horních a Dolních Lužic jsou též posudného z jednoho věrtele bílého neb ječného piva, kdož je na prodej vystavovati dá, jako i vyslaní z knížetství Slezských, podle předešlého svolení svého čtyry groše české až do svatého Jana křtitele nejprv příštího, a potom toho času od sv. Jana po pěti groších českých až do nového léta též nejprv příštího dáti sou svolili na ten způsob, aby z té sumy na vychování JMCského dvoru dva groše česká vydali a tří grošuov za sebou v zemi zanechali na způsob nížepsaný.

Dále kdež JMCská při stavích království Českého toho milostivě žádati ráčí, aby na splacení dluhův ztížných JMCské o stálou a trvanlivou pomoc do jistých let stavové se snesli, jakž táž žádost JMCské to vše v sobě šíře obsahuje a zavírá: kdež všickni tři stavové JMCské milostivou žádost v svém bedlivém uvážení majíce, nikoli toho mezi sebou najíti jsou nemohli, aby jaké dluhů placení na sebe přejímati měli a zvláštně, poněvadž o tom, aby ti dluhové za jakou potřebou aneb příčinami království tohoto aneb s jakou vědomostí a radou zemskou zděláni byli, žádné vědomosti stavové nemají a protož všecken ten artikul k dalšímu uvážení k budoucímu sněmu odkládají. Však k jisté potřebě zemské v tuto dole psanou sbírku jsou se mezi sebou snesli a svolili, kteréžto sbírky se vybírati začíti mají od třetí neděle po veliké noci nejprve příští, jenž slově jubilate [od 10. května].

Předkem nejprve z vín českých a moravských, kteráž by se koli v království Českém prodati a vyšenkovati dala, z každého jednoho vědra půl druhého groše českého, groš počítajíc sedm peněz bílých podvojných, dáno býti má. A z vín rakouských z jednoho každého vědra čtyři groše české a z uherského, rýnského vína též z vědra po šesti groších, a z jedné laky sladkého pití patnácte grošuov českých. Z vín domácích a přespolních, kteráž se po zemi a po Labi ven z země vezou, z toho každého sudu po puol osmu groši českém dáno býti má a každý tím povinen bude; než což by stav panský a rytířský jakýchkoli vin k svému vlastnímu trunku a potřebě koupili, z toho nic dávati povinni nebudou.

Z ječmenů a pšenic suchých, kteréž ven z země k vaření piv a ne k jiné potřebě se vezou, má se dáti z jednoho každého strychu pražské míry, ten kdož by je tak ven z země vezl, k zemi na pomoc té sbírky po dvou groších českých.

Z koní též, kdož by je ven z země vedl, z většího koně půl druhé kopy grošuov českých a z kleprlíka a hříběte třiceti grošuov českých aby dal. A poněvadž se v tom nemalý fortel děje a toho mnozí užívají a užiti by chtěli, že koně skupují a do vozův zapřahají a pryč přes pomezí odvozují: protož ti, kteříž k tomu nařízeni budou, o to pilnost míti mají, aby k tomu tak dohlídali a takovými forteli aneb jinač koní vyvozovati bez mejt a cel, již na to touto sbírkou uložených, nižádným způsobem nedopouštěli.

Poněvadž se to nachází, že mnozí cizozemci v království tomto buď v městech JMCské, též v panských a rytířských, aneb duchovních a světských městech a městečkách, aneb kdežkoli v tomto království takoví se zdržují, obchody a užitky své vyhledávají: ten jeden každý kromě národu německého jest povinen a má dáti k takové zemské sbírce z hlavy třiceti grošuov českých. Nicméně tolikéž všickni Šoti, nebo jiní k tomu podobní handléři cizozemci, též aby z hlavy po třidcíti groších dali, krom služebníkův JMCské aneb JíMti císařové při dvoře, kteříž v registřích dvorských zapsáni jsou, aneb ti, kteříž by panskému a rytířskému stavu v tomto království sloužili a na gruntech jich byli, ti se v to nepotahují.

Při té pak sbírce z obyvateluov takto se chovati má: napřed JMCská na panstvích a statcích svých skrze hejtmany, ouředníky a purkrabě své to naříditi ráčí, aby tíž hejtmane, ouředníci a purkrabové tuto sbírku, což se tak v městech, městečkách i vesnicích buď z vína neb z jiného a jiných nadepsaných věcí sběhne, tolikéž páni, rytířstvo, Pražané a jiná města a nicméně jeden každý obyvatel, buď osoba duchovní neb světská, to na panstvích a statcích svých opatřiti povinen jest, což by se koli té sbírky sběhlo a sešlo, jisté osoby k vyhledávání a vybírání toho aby nařídil, a z toho ze všeho spravedlivě přijal a při jednom každém terminu při posudném svoleném výběrcím krajským odsýlal; kterýmžto výběrcím krajským, že k sobě to přijímati a opatrovati budou, k jejich předešlé jednoho každého službě tímto sněmem vyměřené ještě se jim svoluje a přidává na ten rok po desíti kopách groších českých. Však oni výběrčí krajští přijmouce k sobě takové peníze, budposudné aneb sbírky této předjmenované, s listy přiznavacími jednoho každého kvartálu, déle tím neodkládajíc a neodtahujíc, hned nejvyšším berníkům na hrad Pražský odvésti to mají, a dále mimo jim vyměřený čas v městech krajských sedati nemají a povinni nejsou; než jeden každý obyvatel toho kraje, tolikéž také města, kteráž stavu užívají, a jiná každá osoba jak posudné tak tuto sbírku při jednom každém terminu a kvartálu od sebe odvozovati mají a to pod pokutami dole na to vyměřenými.

Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi, jakož jest se svolení sněmovní ode všech tří stavův království Českého léta etc. 79 na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě Pražském v pondělí po hromnicích, stalo, aby jeden každý z obyvateluov roku tohoto až do roku pořád sběhlého z vín domácích i přespolních, též z sladkých pití, nicméně z ječmene a pšenice, koní, hříbat, kdožby toho k šenku a ven z země k prodajům požíval, aby z toho ze všeho jistá suma, i od cizozemcův vybera, dána a při jednom každém terminu výběrčímu krajskému odeslána byla, jakž též svolení sněmovní plněji svědčí a to vše v sobě šíře obsahuje a zavírá: i takové sbírky zemské přijal jsem k sobě, totiž z vína, obilí, koní a cizozemcuov, což jest se toho koli skrze mé ouřadní osoby na to usazené od zavření sněmu v tom prvním kvartálu až do tohoto času sv. Jakuba apoštola božího sešlo, totiž N. kop grošův českých, kteroužto sbírku peněz s registry i s listem přiznavacim výběrcím krajským odsílám, a že jest se více na gruntech mých takové sbírky zemské v tom čase nesešlo, z čehobych to tak náležitě sebrati dáti mohl, ode mne ani od poddaných mých, to jest v pravdě tak, a to přijímám k svému svědomí. Tomu na svědomí pečeť mou vlastní etc Datum etc. A tak se každý jiný týmž způsobem, jmenujíc terminy, zachovati má.

Což se pak sbírky z ječmene a obilí, totiž pšenice, tolikéž koní ven z země vedení a vína, buď po zemi anebo po Labi, přes pomezí preč cizozemcům odbývání dotýče: to se na pomezí naříditi musí, aby takové sbírky s bedlivostí vybírány byly a nejvyšší berníci zemští aby ihned, což nejdříve může býti, to opatřili a v místech jistých, kudy silnice ven z země jdou, osoby hodné, vydadouc jim přísahu a s nimi o službu se snesouc, aby nařídili, tak aby, jsouc ta sbírka pořádně vybraná, každého čtvrt léta jim nejvyšším berníkuom na hrad Pražský dodávána býti mohla, v čemž páni těch gruntuov jim berníkům k tomu nápomocni býti mají.

Ta pak všeckna sbírka z nahoře psaných věcí k zemi složena, též také i ty ostatní tři groše české posudního tolikéž k zemi složeny býti a za nejvyššími berníky k opatření toho zůstati mají. Však prohlédajíce k tomu, jaká nemalá ztížnost obyvateluov království tohoto jest, že k svým spravedlivým dluhům a ourokům od JMCské přicházeti nemohou: protož všickni tři stavové k tomu jsou povolili a tímto sněmem povolují, aby ta suma, coby ty tři groše české posudného vynesly, na zaplacení některých ourokův obyvatelům království Českého a žádným jiným od nejvyšších berníkův, kterýžby tak pořádný dluh, majíc od JMCské toho jistotu, coby mu povinno takových ourokův bylo, to pokázal, jemu proti dostatečné kvitanci spraveno a zaplaceno býti má, kteréžto kvitanci tíž berníci, též i ostatní sumy, kteréž se z předepsaných sbírek sběhnou, za sebou schovati mají, a nikam jinam od sebe aby jich nevydávali bez povolení všech tří stavuov království Českého.

A poněvadž pak ty sbírky v této zemi nebývalé jsou a nehned se to tak naříditi může, aby to vybírání tak brzy v dobrý řád uvedeno býti mohlo, protož se tímto sněmem moc dává nejvyšším ouředníkům a soudcuom zemským, jestližeby co mimo toto nařízení změniti, zjinačiti pro lepší řád zapotřebí bylo a to se poznalo, že to učiniti budou moci, jakoby to tímto sněmem zapsáno bylo.

Vyslaní poslové z markrabství Moravského též jsou se o to snesli a na sebe sbírku k zemi uložili z věcí nížepsaných: předkem a nejprve z vín domácích moravských, kdožbykoli jimi handloval, bud je vyšenkoval aneb prodal, z jednoho každého vědra jeden groš bílý aby dal; však kteří páni, preláti, rytířstvo, vína svá prodávají a šeňky své mají, tolikéž coby jeden každý sám k potřebě své spotřeboval, ti v to pojati býti nemají.

Z rakouských pak, kteráby se v zemi vyšenkovala anebo skrze zemi do cizích zemí vezla, z jednoho vědra čtyři groše bílá.

Z uherských a rejnských vín po šesti groších bílých a z láky sladkého pití po patnácti groších bílých dáti se má.

Z obilí žita, pšenice a ječmene, co se toho koli ven z země veze, z jedné každé měřice po jednom groši bílém.

Z koní větších po třidcíti groších bílých, z kleprlíka a hříběte po půl osmu groši bílém, však z těch, kteříž se ven z země vedou.

Než což se pak koní stádních dotýče, kteréž v markrabství Moravském od překupníkuov a handléřuov z království Českého i jiných [...] a zase do Němec vedeni a prodáváni bývají: ty a takové osoby, kteréžby v tom takový handl vedly, povinovaty budou tu v zemi markrabství Moravského z koně třidceti grošův, z kleprlíka a hříběte půl osma groše bílého dáti; však stav panský a rytířský v to se nepotahují.

Nicméně cizozemci v markrabství Moravském, kdežbykoli ti byli a své obchody a užitky provozovali, tolikéž Šotové a jiní cizozemci, krom národu německého, též se v tom tak zachovati, jako v království Českém a po třicíti groších bílých z hlavy dáti mají a povinni jsou.

Z židův mužského i ženského pohlaví, kteříž nad osmnácte let stáří jsou, z hlavy po čtyřech groších bílých, tolikéž novokřtěnci týmž způsobem z hlavy po čtyřech groších bílých dáti mají.

Tato všeckna suma z nadepsaných věcí z sbírky, i ty tři groše bílé posudného do budoucího sněmu, kterýž JMCská v markraství Moravském před vyjitím roku položiti ráčí, v zemi za stavy zůstati má, až by se o ní při témž sněme, totiž stavové, snesli, v jaké jisté potřebě JMCské v markrabství Moravském vynaložena býti má; a jakým pak dobrým řádem ta sbírka z těch nahoře psaných věcí vybírána býti má, o to se stavové při nejprv-nějším sněme svém snésti a naříditi mají.

Vyslaní poslové z knížetství Slezských též se o dole psanou sbírku snesli a na sebe uložili: napřed z vín domácích, českých a moravských, kteráž se vyšenkují aneb ven z země vezou, z vědra po jednom groši českém, z rakouských vín po čtyřech groších, z uherských, rejnských po šesti groších, z láky sladkého pití po patnácti groších, vše českých, dáti mají.

Z obilí žita, pšenice a ječmene, což se toho ven z země veze, z jednoho každého korce po jednom groši českém.

Z koní větších po třidceti groších českých a z kleprlíku neb hříběte po puol osmu groši českém, však vše to cožby se toho ven z země vezlo neb vedlo.

Z židuov mužského pohlaví, kterýž jest nad osmnácte let stáří, z hlavy po desíti groších českých a ženského v týchž letech stáří po čtyřech groších českých.

Z cizozemcův z hlavy po třidcíti groších českých dáno býti má. Kterážto sbírka z těch ze všech nahoře jmenovaných věcí při zemi zůstati má až do budoucího sněmu, kterýž JMCská v knížetství Slezském před vyjití roku položiti ráčí, když knížata a stavové tomu porozumějí, co se té sbírky sejde, dále to mezi sebou uváží, nač ta suma a kde se v témž knížetství obrátiti má.

Vyslaní pak poslové z obojího markrabství Horních i Dolních Lužic, ti též na sebe z těch ze všech výš nahoře jmenovaných a psaných věcí též sbírky svolili a v tom že se ve všem, tak jako v knížetství Slezském knížata a stavové zachovati chtějí, na tom jsou se snesli.

A dále stavové království Českého s vyslanými posly z těch ze všech výš jmenovaných zemí o to jsou se snesli, co by od vina a jiných potřeb, načež tato sbírka uložena jest, z té jedné každé země do druhé vezeno neb vedeno bylo k potřebám vlastním týmž zemím, z toho se nic dávati a platiti těchto uložených sbírek nemá. Než pro uvarování všelijakých kontrabantův a obmyslů těch handléřův a lidí, kteříž by v tom, což by tak do cizích zemí vezli aneb vedli, pod obmyslem, jako by to k potřebě nahořepsaných zemí bylo, tudy by těch daní uložených dávati ujíti chtěli, toho aby tak vykonati nemohli, jedna každá vrchnost aneb město, kteréž by k potřebě své co toho z jedné země do drahé vézti dáti chtěl aneb chtěli, ti to listem otevřeným pod pečetí svou od sebe oznámiti mají. A kdož by takový pořádný postprif aneb fedrovní list od vrchnosti své měl, tomu každému postačiti má a dále takový žádný ztěžován a stavován aby nebyl.

Židé pak v městech Pražských i jiných městech, městečkách, i vesnicích království tohoto, bud na panstvích JMCské aneb pod kterýmž by ti koli pánem, rytířským člověkem anebo duchovním, aneb pod kýmžkoli jiným na statku bud usedlí aneb podruzi byli, a kterémuž by židu mužského pohlaví na dvaceti let bylo aneb že by ženatý byl, dva uherská zlatá aneb puol druhé kopy grošuov českých, však na dva terminy, na každý termin po čtyřidceti pěti groších českých dáti povinen bude, a kterémuž by židu dvacíti let nebylo, a že by až do desíti let stáří byl, polovici toho při jednom každém terminu po půl třimecitmu groši českém tolikéž aby dal a spravil. Však židé starší v městech Pražských naříditi a na přísahy své, kterýmiž jsou v ouřadech svých zavázáni, to předsevzíti a opatřiti mají, aby všeckny židy v týchž městech Pražských, kteiýmž přes deset let až do dvacíti a přes dvacet let jest a bude, vyhledajíc, zejména popsali a berni spravedlivě z nich vyberouc, což se jí koli sejde, ihned při vyjití jednoho každého nadepsaného terminu nejvyšším berníkuom na hrad Pražský s poznamenáním spisu toho židovského od sebe odvedli. Pakli by tíž starší židé toho tak vedle tohoto zemského svolení a všemi třmi stavy království tohoto ustanovení neučinili a osob těch židův zejména nejvyšším berníkuom při jednom každém terminu i s berní, což se jí koli sejde, neodvedli, aneb nejméně se v tom spravedlivě tak nezachovali, aneb ty židy přehlídali, aneb let jim ujímali a jakýmžkoli způsobem aneb jinak jakkoli toho příčina byli, že by se v tom při nich jakýkoli vymyšlený fortel a nejmenší lest vyhledala a našla naproti tomuto svolení, tehdy ihned nejvyšší bemíci ty židy dostatečným vězením opatřiti dáti a soudu zemskému, kterýž by držán byl, v témž vězení dodržeti a dále se k nim vedle naučení a poručení téhož soudu zemského pokutou a trestáním zachovati mají.

A poněvadž pak toho znamenitou potřebu JMCské i také zemskou stavové tohoto království poznávajíce, mimo předešlé daně na sebe sbírky z jistých věcí jsou uložili: a protož též všickni židé v městech Pražských mimo předešlou daň z hlavy ještě jednou tolikéž dva zlaté uherské aneb puoi druhé kopy groš. č., rozdělíc to na terminy před dotčené, na ten všecken způsob, jakž o tom napřed doloženo jest, aby dali a konečně vyplnili. Kterážto jedna i druhá daň od židuov starších Pražských, kteříž se v tom ve všem tak, jakž jim prvním sněmem vyměřeno jest, zachovati mají, nejvyšším bemíkuom na dva terminy, totižto jeden na sv. Víta a druhý na den Všech svatých nejprve příštích vydána býti má. A kdež i o tom se zpráva činí, že ti židé od některého léta té berně o nich svolené zouplna jsou nevyplnili a proto nicméně na sebe nemalé daně ukládají, z čehož rozuměti se může, že nějakými svými obmysly židovskými ty peníze, kteréž by tak ku potřebě zemské náležely, na jiné potřeby své snad obracejí, a kdyby věc taková k vyhledání na ně nepřišla, že touto dvojnásobní na ně berní uloženou ještě více toho za sebou by zanechávati chtěli: a protož oni židé starší Pražští počet nejvyšším bemíkuom království českého z těch svých daní učiniti mají když jim koli od berníkuov časně oznámeno bude, a bemíci se vší pilností to vyhledati mají, jak ti židé se při ukládání na sebe těch berní chovají, i také to opatřiti, aby zouplna podle tohoto svolení na ně takové berně, jednu i druhou, na časy uložené dali a vyplnili. Také i to berníci naříditi mají, aby též sečtení všech židův mladých i starých, od desíti až do dvacíti let stáří kteříž jsou, se vyhledalo, tak aby se gruntovně přezvěděti mohlo, jak jsou se ti židé v tom čase v těch daních chovali a až do této chvíle chovají; a též i to opatřiti mají, jestliže by který žid po sečtení těchto židuov do měst Pražských přijel aneb přišel, ten ihned od starších židův má berníkuom oznámen býti, tak aby, ditelli by v tomto království obchod, živnost aneb handl provozovati, tuto svolenou daň jednu i druhou též spravil a dal. Což jestlíby se nestalo a toho se doptáno bylo, tehdy ten žid, kterýž by toho cizího u sebe přechovával, aby za něj tu berni dvojnásobně dal a k tomu trestán byl. Než což se pak jiných židuov v městech královských a panských, rytířských, duchovních, nicméně v městečkách, vesnicích aneb kdežbykoli ti v království tomto byli, dotýče: ten každý buď JMCské hejtman, úředník, purkrabě, tolikéž pán, rytířský člověk, aneb osoba duchovní a jiný každý, kdož by takové židy na gruntech svých trpěl a měl, aby se v tom též spravedlivě zachovali a takové židy sčisti a od nich touž dvojnásobní berni, jakž i Pražští židé nařízení své mají, na ty terminy a časy vybírati a dáti a při jiných berních s listy přiznavacími, doložíc v něm každý týchž židův jaký jich počet má, na hrad Pražský nejvyšším berníkuom odsýlati povinni jsou.

Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi vůbec, že jsem podle svoleni, které se stalo na obecním sněmu, kterýž držán byl léta etc. 79 v pondělí po hromnicích a zavřín téhož léta v outerý po květné neděli, všecky židy, kteříž na gruntech mých jsů, vyhledati a sčísti dal, jichž se nachází v tom počtu, z kterýchž se vedle dotčeného sněmovního svolení berně dáti dostane, to jest N. židuov ve dvacíti letech a ženatých, a kterýmž dvacíti let není až do desíti, jest jich v počtu N.; a že více žádných židuov na gruntech mých, z nichž svolenou berni na den svatého Víta dáti mám, jsem ovšem vyhledati a najíti nemohl, než těch dotčených židuov obojího pohlaví, to jest N., to přijímám k svému svědomí. V táž slova k druhému terminu na den Všech svatých.

Což se pak reštantuov dotýče, vidí se, že jest povinná věc, aby jeden každý, což jest svoleno, dal a vyplnil. Protož jsou se s JMCskou stavové snesli, že při tom při všem se zachováno býti má, jakž předešlými sněmy těchto nedávno pominulých let o tom nařízeno jest. A kdož by mezi tímto časem a svatým Duchem strany těch reštantuov sněmem vyměřených se nezachoval, k tomu podle vyměření jednoho každého sněmu pokut k jednomu každému zachováno se býti má bez dalšího toho odkládání.

Tolikéž vyslaní poslové z markrabství Moravského o ty reštanty jsou se snesli, že to naříditi při budoucím sněmu svém chtějí, že jeden každý k vyřízení toho má přidržán býti.

Vyslaní poslové z knížetstvi Slezských na tom jsou se snesli, poněvadž JMCská je při dekretací a exekucí proti těm, kteříž by svolených pomocí nedali, zuostavovati ráčí, že to tak opatřiti chtějí, že takových reštantuov, jako předešle, nemá zůstati; než což se těch jich prvních starých reštantuov berní dotýče, to JMCská dále uvážiti a při budoucím sněme jich, jakýmby způsobem vyupomínáni býti měli, s nimi se snésti ráčí, že toho očekávati chtějí.

Co se pak nařízení domácí hotovosti dotýče, na tom jsou se všickni tři stavové snesli, že jeden každý pán, rytířský člověk, aneb měštěnín a osoba duchovní, tak podle šacuňku statku svého, jakž nahoře dotčeno jest, a tolikéž jedna každá osoba ze všech tří stavuov království tohoto, kteříž by peníze na ourocích měli, jakž forma listu přiznavacího to v sobě obsahuje a zavírá, ze čtyř tisíc kop grošuov českých kuoň jízdný, dobrý, zbrojný, s dobrým rystuňkem, na témž koni každý rajtar, a na sobě zbroj černou, přední i zadní kus, oboj-ček s dlouhými náramky, šturmhaub, šorc a zárukáví, dvě ručnice se všemi potřebami, meč dobrý při boku naříditi a na hotově míti mají, a jeden každý s počtem koní svých, tak jakž se nahoře píše, vypravených aneb vyrystovaných k mustruňku do kraje toho, do kteréhož by se přiznal, osobně najíti se dáti povinen bude a má; jestliže by pak pro nedostatek zdraví svého toho vykonati a osobně najíti se dáti nemohl, tehdy na místě svém osobu hodnou, buď stavu panského neb rytířského, aby vypravil. A poněvadž pak jistá zpráva o tom jest, že mnozí v krajích, přes jisté sněmem nařízení, k mustruňku jsou se nevypravili a najíti nedali: na koho by se to shledalo, ten každý od mustrherů, kterýmžto všecky osoby a obyvatelé jednoho každého kraje v spisu poznamenané od nejvyšších berníkův Časně před mustruňkem odeslány býti mají, má zase bemíkuom na hrad Pražský ihned po mustruňku oznámen býti. Kteřížto berníci osobu takovou, žádného v tom nepomíjejíc a nešetříc, k nejprvnějšímu soudu zemskému mají obeslati a o neposlušenství jeho soudu zemskému oznámiti, a nejvyšší ouředníci a soudcové zemští takového každého opatřiti mají, aby z zámku Pražského nechodil, až by za jeden každý ten kuoň, kterýž tak na mustruňk vypraviti měl a toho neučinil, dvaceti kop grošův českých složil a dal; kteréžto peníze berníci od něho přijmouce k jiným zemským penězuom složiti a z nich počet učiniti mají, a v tom nemá žádný ušetřín ani sanován býti.

A kteřížby podle šacuňku svého s kuoň býti nemohli, tehdy s jinými osobami spolu o výpravu téhož koně aby se snesli, tak aby vždycky kuoň vedle šacuňku ze čtyř tisíc kop grošuov českých k mustruňku vypraven od týchž snesených osob byl, a oni aby se v tom s jinými srovnati mohli a povinni byli. Jestližeby pak kdo z těch kterých osob sám se k mustruňku najíti nedal aneb nedali a koně, tak jakž nahoře dotčeno, nevypravili, mají též berníkuom oznámeni a od nich k soudu zemskému obesláni a týmž zpuosobem, jakž se nadpisuje, trestáni býti. Než pokuta peněžitá podle velikosti a malosti šacuňku jich, cožby na jednoho každého přišlo, má rozdělena a od nich přijata býti.

A poněvadž pak tuto hotovost pro obzvláštní království tohoto a vlasti své potřebu stavové nařizují, ta jest jistá naděje do jednoho každého, jakožto milovníka vlasti své, přišloliby kdy na to, žeby takové hotovosti vyzdvižení býti musilo, poněvadž bez obzvláštní a veliké potřeby tohoto království toho se nestane, že jeden každý, jakž se nahoře píše, tak se zachová a oupravný lid, bud jízdný aneb pěší, vypraví, znaje to dobře, že na tom lidu opatření jeho vlasti a vší země bude záležeti. Jestližeby kdo poznal, žeby lid jeho domácí ještě nezvyklý, aneb nehodný k takové potřebě válečné byl, bude moci z peněz svých jiný lid zvyklejší objednati a vypraviti, když toliko počet ten, kterýž na něho přijde, vypraví. A lid svuoj vlastní kdyby vypravil, má jej dostatečně penězi i jinými potřebami, tak aby v poli při nejvyšším hejtmanu bez škod činění, vytrvati a vychovati se náležitě mohl, opatřiti. Jestližeby pak lid jiný služebný místo svého vlastního vypraviti chtěl, tehdy povinen bude na měsíc jednomu každému rejtaru na kuoň deset zlatých dáti, tak aby též mohl při nejvyšším hejtmanu svém v poli trvati a to, což poctivému krigsmanu náleží, vykonati. Nebo i ta moc tímto sněmem se nejvyššímu hejtmanu dává, aby spolu s mustrhery na to, jak jeden každý od pána svého podle nařízení sněmu tohoto vypraven jest, ptáti se mohl, a našel-liby při kterém rejtaru takový jaký nedostatek a zvláště proti tomuto jistému nařízení, bude moci toho aneb ty rejtary domuov zase pustiti a na to místo jiné přijímati na službu takovou, jakž nahoře psáno jest, a tomu pánu aneb rytířskému člověku aneb městu a osobě duchovní o tom oznámiti, a cožkoli na takové rejtary, kteřížby od nejvyššího hejtmana přijati byli, dáti se dostane, to ten pán, rytířský člověk, aneb město a duchovni osoba, bude povinen zaplatiti pod pokutou v statek jeho uvázání se obranným listem. Kteréhožto uvázání, kdyby se tak dopustil, bude povinen dvojnásobně ten náklad té služby i jiných škod, kteréžby na to vzešly, zase nahraditi. A jestližeby pak kdo statku pozemského neměl, má se o to k osobě jeho hleděti a listem zatykacím od desk zemských jeho zatknouti, kterýmžto listem zatykacím doma i na všech místech pro touž pokutu má zatčen býti, a toho zatčení nemá prázden býti až to všecko od sebe, jakž o tom o všem napřed vyměřeno jest, odvede. A nejvyšší hejtman polní když o počtu koní všech zví, rozdělíc je pod jeden každý praporec tři sta koní, o tolik rytmistrů se starati a je sobě zpuosobiti má.