Což se pak lidu pěšího k nařízení hotovosti v království tomto dotýče, na tom jsou se stavové snesli, že předkem JMCská na statcích JMti skrze hejtmany své a dále jedna každá vrchnost ze všech stavuov při poddaných svých zpuosobem dolepsaným to naříditi má, totiž, aby vždycky ze čtyřiceti lidí osedlých jeden, totiž čtyřidcátý muž, všecko střelci, zmustrováni a s dobrými dlouhými ručnicemi nařízeni byli, a z těch vždycky pět set osob pod jeden praporec dáno býti má, však to tak naříditi, aby mezi pěti sty vždycky sto osob místo těch dlouhých ručnic dobrou halapartnu anebo dobrý oštip, ručnici krátkou při pasu a na sobě zbroj, přední a zadní kus, obojček a šturmhaub měli, a tak se dostanou vždycky čtyři osoby s dlouhou ručnicí a pátého s halapartnou aneb oštipem a krátkou ručnicí, jakž výš dotčeno jest, vyrystovati a vypraviti, tak aby pod každým praporcem čtyři sta střelcuov a jedno sto s halapartnami aneb dobrými oštipy a krátkou ručnicí bylo; však jeden každý ručnici svou v jednom každém místě při rejtarích jim usazených, aneb kdežby která vrchnost poddaným svým to vyměřila, k opatření aby zanechal, tak aby ji vždycky v čas potřeby a ne jinak míti a té bráně užívati mohl.

A poněvadž pak mnozí a rozdílní krajové jsů, takže mnohý z stavuov V jiném a jiném kraji, jedno od druhého opodální lidi osedlé má, kteřížby s nemalou outratou musili do měst krajských k mustruňkuom odsíláni býti, takžeby to stavuom i těm lidem s obtížností bylo: protož jsou se stavové na tom na ten čas snesli, aby takový lid pěší, poddané své, jeden každý pán, rytířský člověk, aneb osoba duchovni, i jiný každý, kdež tak poddané své v království tomto osedlé majíc, též města, kteráž třetího stavu užívají, sám každý v svém statku sčísti a zmustrovati má, aby vždy to tak k té veřejné hotovosti čtyřidcátého muže vynésti a v počet postaviti se mohlo; však nicméně to ihned jeden každý aby, nedadouc projíti času sv. Vavřince nejprve příštího, k vykonání přivedl a listy přiznavací z toho nejvyšším berníkuom aby odeslal.

Než což se lidu jízdného mustrování dotyce, ten lid jízdný, poněvadž každý podle šacuňku statku svého vypravuje, má jeden každý do toho kraje, kdež sídlem aneb bytem jest a osobou svou se přiznává, k mustrování do města krajského společně přivésti, a to konečně na den sv. Vavřince [10. srpna] tím raněji se tam dáti najíti, a hejtmane krajští též na týž den tím raněji se najiti tam dáti a týž lid jízdný zmustrovati, a dále se v tom vedle tohoto svolení sněmovního ve všem zachovati mají a povinni jsou.

Tato pak všeckna hotovost a veřejnost naše domácí pro samé opatření a ochranu království tohoto býti má, tak jestližeby se kde království tomuto škoditi chtělo, neb jaká příčina toho hodná a slušná se našla a uvážila, žeby buď při některých kranicích aneb kdežkoli v tomto království toho potřeba býti chtěla: předkem JMCská, jakožto král český, pakliby JMCská v tomto království osobně býti neráčil, tehdy nejvyšší purkrabě Pražský spolu s jinými nejvyššími ouředníky zemskými, o tom a takové potřebě zvědouc a uvážíc spolu s nimi potřebu toho býti, buď na díle aneb všecku tu veřejnost aby vyzdvihl a v které místo a kdežby toho největší potřeba ukazovala, tu ten lid shromážditi má. A aby jeden každý s svým počtem věděl se v tom jak spraviti, JMCská aneb, v nebytnosti JMCské, nejvyšší purkrabě Pražský všem vůbec do krajův, kdeby jeden každý s počtem svým v místo uložené najíti se dal, oznámiti časně míti ráčí; podle kteréhožto oznámení každá osoba tak podle pokut tímto sněmem vyměření zachovati se povinna bude. A ten lid jízdný i pěší potud, pokudž potřeba království tohoto ukazovati bude, držán býti má, jakž nahoře dotčeno, nejvyšší purkrabě Pražský, nařídíc rytmistry a hejtmany, týž lid spravovati a dobře říditi podle nejvyššího rozumu svého má. Však kdyžbykoli k tomu přišlo, tehdy JMCská, jakožto král český, s komorou svou a jeden každý obyvatel tohoto království, jak se při tom zachovati má, o tom zřízení zemské kterak vyměřuje všem vůbec u vědomosti jest, při kterémžtovyměření zřízení zemského toho se zanechává a od stavův pozůstavuje.

Vyslaní poslové z markrabství Moravského při předešlém řádu svém a hotovosti nařízené, totižto ze tří tisíc kop grošů českých že každý obyvatel z statku svého i ti, kteříž peníze na ourocích mají, kůň zbrojný vypraviti povinen jest, toho zůstavují. Též lid čtyřidcátý, třidcátý, dvadcátý i desátý člověk že má vyrystován býti, a strany mustruňku, i což jiného v tom artikuli zapotřebí bude, na nejprve příštím sněme to mezi sebou naříditi mají.

Vyslaní pak poslové z knižetstvi Slezských, ti též na sněmích příštích, nařídíce mustruňky, na ty prostředky nastoupiti a v tom se strany počtu, buď jízdného neb pěšího, lidu vyjeviti chtějí.

Poslové pak z markrabství Horních i Dolních Lužic též na svých sněmích hotovost jak jízdného tak i pěšího lidu týmž způsobem jako v království Českém naříditi mají.

A na tom jsou se všickni tři stavové království Českého s posly ze všech nadepsaných zemí snesli: jestliže by kdy co takového nebezpečného na kterou tu zemi přišlo a oznámí se od jedné země druhé osobám, kterým jednu každou zemi vyzdvihnouti náleží, jakž od starodávna bylo, že buď jedním neb druhým dílem jízdného i pěšího lidu z této veřejnosti, a naposledy, přislali by toho taková potřeba, čehož pane Bože ostřež, se vší svou nejvyšší možností, jako věrní přátelé, sebe opustiti nemáme. Však taková veřejnost naše přes hranice království Českého, markrabstvl Moravského, knížetství Slezských a markrabství Horních i Dolních Lužic nikam dále obrácena a potahována býti nemá.

Co se těch dávných při na soudu zemském vyslyšených a odložených dotýče, na tom jsme se všickni tři stavové snesli, aby při každém času soudu zemského držení po vzdání téhož soudu dva dni, aneb nejméně jeden, na hradě Pražském, tu kdež se soud zemský drží, nejvyšší ouředníci a soudcové zemští, nerozjíždějíce se, scházeli se a ty pře vyhledati a před sebe je přednésti rozkázali a vážili, a na ně nálezy vzdělali a při budoucím nejprve příštím soudu zemském, jakž která pře k kterému dni vedle vyměření zřízení zemského náleží, takové nálezy vyhlašovati mohli, tak aby lidé k spravedlivostem svým přicházeli. Kteréžto stavuov snesení beze všeho přetržení práv a soudcov zemských trvati, jiné pak pře, kteréž když k slyšení přijdou, nemají se po vyslyšení dále odkládati do druhého soudu příštího, než má se na ně ihned nález udělati, leč by toho z plného soudu zemského uvážená a poznala potřeba byla, tehdy do druhého a nejvíc do třetího soudu se odložiti bude moci; a pakli by vždy předce příčina k dalšímu odkladu toho se nacházela, tehdy taková příčina stranám, aby se věděly čím spraviti, oznámena býti má. A tak i při jiných soudcích, jestliže které pře vyslyšeny aby uváženy a beze všeho dalšího odkládání spravedlivými vejpovědmi na místě postaveny a poděleny byly, a při tom dále, tak jakž výše doloženo, se zachováno býti má. Však toto naše svolení, toliko za dvě léta od nejprvnějšího soudu zemského, kterýž se držeti bude, k vyřizování toho trvati má.

Jakož předešle na minulých sněmích od mnohých osob nemalé ztížnosti vznášeny byly, co se mezí a hranic s okolními kurfiršty a knížaty do království českého dotyce, kterak od cizozemcuov vždy více a dále do království Českého jim se vkračuje, prosíc všech tří stavuov v tom podle JMCské a předešlými sněmy k tomu osob nařízených, aby to k svému vyřízení a na místě k spokojení aspoň jednou přijíti mohlo, za opatření:

i stavové tu moc jakž prvé, tak i nyní, nejvyšším ouředníkuom a soudcuom zemským tímto sněmem dávají, aby tíž nejvyšší ouřednlci a soudcové zemští mohli a moc měli na ty meze, kdežbykoli toho potřebu uznali, komisaře od tohoto království vedle komisařův JMCské zříditi, a kteříž komisaři jsou předešlým sněmem léta etc. 69 zvoleni, jsou-li živi, k tomu zobsílali a jestliže jsou kteří prostředkem smrti z tohoto světa sešli, jiní na to místo zvoleni byli, a to již jednou na místném konci postavili.

Jakož jest JMCská na všecky tři stavy milostivě vznésti ráčil, poněvadž ti někteří erbanuňkové s okolními kurfiršty a knížaty říšskými k obnovení přijíti mají, aby stavové osoby k tomu, kteréž by při tom obnovení erbanuňkův byly, o ně se na tomto sněme snesli: i znajíce stavové, že jest to věc potřebná, JMCské za to poníženě prosí, aby tím obnovením těch erbanuňkův milostivě prodlévati neráčil. A poněvadž v předešlých některých sněmích osoby k těm erbanuňkům obnovení již voleny jsou, toho při tom stavové zůstavují a nad to i soudu zemskému moc dávají, jestliže by tak která osoba předešle volená smrtí z světa sešla, aby místo toho umrlého jiného voliti mohli, a k kterým by erbanuňkům žádné osoby voleny nebyly, tehdy jiné osoby jisté, podle nejvyšších ouředníkův a soudcův zemských a rad JMCské, aby zvolili; a kterýžkoli tak zvolen bude, povinnen jest to k sobě přijíti a po oznámení JMCské se dáti najíti, tak jako by tímto sněmem k tomu zvolen byl. Tolikéž všickni tři stavové nejvyšším ouředníkuom a soudcuom zemským tu moc dávají, aby s falckrabí Filipem Ludvíkem o panství Hejdecké na místě postaviti mohli.

Jakož jest JMCská stavuom tohoto království milostivě v známost uvésti ráčil, kterak by JMt osvícené kníže a pán, pan Augustus, kurfiršt Sasky, skrze vyslané své při JMCské toho poddaně žádati ráčil, aby JMCská JMt kurfiršta i na místě strejcuov jeho, synův knížete Hanuše Fridricha a knížete Hanuše Viléma, knížat Saských, zase k společnému lénu připustiti a podati ráčil na statky, totiž na panství Salfeld a Sunevald, kteréž pod léno od království Českého náleží a které předešle, pro některé kurfiršta Saského s týmiž strejci jeho nedorozumění, z společného léna vypuštěny jsou byly: i JMCská jsouc kurfirštu Saskému vší milostí a dobrým přátelstvím nakloněn, však bez povolení a vědomosti stavův království tohoto kurfirštu odpovědi dáti jest chtíti neráčil, nýbrž tu věc stavuom v známost k uvážení uvozovati ráčí. I majíc všickni tři stavové království českého na předložení JMCské žádost JMti kurfiršta Saského v svém bedlivém uvážení, i také prohlédaje k dobrému a trvanlivému sousedství s týmž domem Saským, k tomu své povolení dávají, aby JMCská, jakožto král český, jak předešle bylo, kurfirštu Saskému na místě těch mladých pánu a let nemajících knížat Saských léna podati a zase, jakž prvé, tak i nyní v ta společná léna připustiti a přijíti ráčil, však tak, aby JMt kurfiršt s Jich Mmi strejci svými, když by toho potřeba JMCské, jakožto králi českému, byla, podle vyměření erbanuň-kův tou povinností, tak zouplna společně k JMKské a království tomuto, pomoci se chovati povinni býti ráčili. Než což se Fojtlandu do týče, toho se při předešlém podání léna kurfirštu Saskému JMti a linií jeho zanechává a zůstavuje.

A jakož jest JMCská na všecky tři stavy království tohoto milostivou žádost vzložiti ráčil, že by s jistým vědomím a povolením nejjasnější kněžny a paní, paní Marie římské císařové, uherské a české etc. králové, jakožto králové české, paní mateře JMti nejmilejší, potud, pokud by tu co k věnu JíMti náležitého bylo, zámek a panství Mělnické se vším a všelijakým k tomu příslušenstvím v sumě jistinné v půl dvamecitmu tisících kopách gr. českých Jiřímu z Lobkovic na Libochovicích, JMCské radě a komorníku, zastaviti a nad touž sumu jistinnou jemu na prostavění půl třetího tisíce kop grošuov českých připsati ráčil, tak jakž majestát JMCské, jakožto krále českého, jemu Jiřímu z Lobkovic daný, plněji svědčí a to vše v sobě šíře obsahuje a zavírá: i na takovou JMCské milostivou žádost všickni tři stavové k tomu své povolení dávají, zvláště pak, poněvadž jest JMCská místo té zástavy zámku a panství Mělnického, panství Hrádku Křivoklátu od něho Jiřího z Lobkovic, kteréhož on v jisté sumě v držení a užívání jest byl, dosáhnouti ráčil, což se s lepším a užitečnějším JMCské býti uznává; tak aby on Jiří z Lobkovic a dědicové a budoucí jeho té zástavy i připsání na prostavění a opravu, jakž výš psáno, užiti a týž majestát sobě ve dsky zemské i dědicové a budoucí jeho, když by mu se aneb jim toho potřeba viděla, vložiti dáti mohl a mohli.

A kdež jest JMCská s obyvateli a many panského i rytířského stavu hrabstvi Kladského se milostivě na tom snésti ráčil, aby též hrabstvi a panství Kladské při komoře a vlastním držení a užívání JMCské, jakožto krále českého, a budoucích králuov českých budoucně zůstaveno bylo a žádným způsobem prodáváno, zastaveno, směněno, zapisováno ani jinač odcizeno nebylo, než vždycky v samém vlastním držení králův českých a při komoře Jich Mtí aby zůstávalo: k tomu všickni tři stavové povolují. A kdež JMCská některé jisté vesnice a dvory s některým příslušenstvím v témž hrabství Kladském osobám z obyvateluov v témž hrabství dědičně prodati ráčil do sumy patnácte tisíc kop: i k tomu též stavové povolení dávají, aby což tak do té sumy až do tohoto času komu prodáno jest, toho každý dědičně užiti mohl. Než mimo to více v témž hrabství a panství žádných statkův buď na mnoze neb na mále prodáváno, zastavováno býti nemá, než to panství tak zouplna zůstati, jakož svrchu oznámeno jest, má.

A kdež jest Vilém z Oprštorfu, nejvyšší minc-mejstr království Českého, na všecky tři stavy vznesl, poněvadž dvojího práva horního se v tomto království užívá, jedno podle práv Hory Kutné a druhé podle práv Joachmstálských, že jest dal ta práva znova přehlídnouti, skorigovati a v lepší řád uvésti, žádajíce, aby stavové osoby jisté k přehlednutí a uvážení toho všeho nařídili a volili. I na tom se všickni tři stavové snesli, poněvadž z daru pána Boha všemohoucího hory v tomto království jsou, odkudž se nadělení božího očekává, toho se potřeba vidí býti a dobrým řádem ty hory aby se spravovaly, aby jeden každý vědouce o jistém pravidlu, řádu a právu horním, věděl se jak říditi a spravovati: JMCské za to prosí, aby JMCská komoře zřízené v království Českém poručiti ráčil, aby oni též podle nejvyššího mincmejstra k uvážení a přehlédnutí týchž práv se uprázdnili a podle osob dole psaných, nemeškajíc, takovou věc předsevzali a k místu přivedli. K kteréžto práci stavové tyto osoby volili jsou: z stavu panského Bohuslava Felixe Hasištejnského z Lobkovic na Líčkově a Chomutově, nejvyššího komorníka království Českého, Jindřicha z Valdštejna na Dobrovici, JMCské radu, Karla z Bibrštejna a na Děvíně, JMCské radu a plnomocného hejtmana knižetství Velikého Hlohova, Hendrycha Kurcpacha z Strachmburku a z Milce, na Ronově a Lemberce, JMCské radu, a Šebestiána Hasištejnského z Lobkovic a na Hasištejně; z stavu rytířského Albrechta Kapouna z Svojkova a na Hlušících, purkrabí kraje Hradeckého, Jiříka Slepotického z Sulic a na Libři, JMCské radu, Štěpána Mirka z Solopisk, Krištofa Markvarta z Hrádku a na Běli, Jana Libenického z Vrchovišť a na Libenicích. Ty osoby svrchu psané, když jim koli od JMCské oznámeno bude, budou se povinny dáti najíti, a cožkoli s radami JMCské komory podle nejvyššího mincmejstra uváží a se snesou, to k vytištění vuobec přijíti má, podle kterýchžto práv jeden každý zachovati se povinen bude.

A jakož jest Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic na Líčkově a Chomutově a Felixburku, nejvyšší komorník království českého, oznámení v tomto sněme učinil, kterak by ode vsi, kteráž slově Běleč komorničí, v ty grunty, lesy, háje, po-rostliny a v pole vkračováno a nemálo by toho odjímáno býti chtělo na veliké ublížení těch gruntův k též vesnici náležitých: i poněvadž to věc zemská jest a k ouřadu nejvyššího komornictví a komorníkuom zemským od starodávna to náležité jest, a protož stavové tímto sněmem nařídili jsou osoby a komisaře Jiřího Bořitu z Martinic na Smečně a Hertvíka Zeidlice z Šenfeldu a na Zvoleněvsi, JMCské rady, aby na ty všecky granty, k té vsi náležející, bez odtahování vyjeli a ty meze, lesy a grunty dobře ohledali a spatřili, a kdež by mezníků nebylo, aby, pokudž by hejtman Hrádku Křivoklátu také přítomen býti mohl, mezováno a při nejmenším tak to opatřeno bylo, aby dále a více v takové grunty ouřední a zemské, k též vsi náležející, nebylo saháno a vkračováno.

A jakož jsou Joachym Novohradský z Kolovrat a na Kosatkách, Jan Vchynský a na Nalžovech, purkrabové Karlštejnští, na stavy království Českého vznesli, kterak jest hrad Karlštejn, též také i káply v témž hradě k znamenitému spuštění přišly a veliké opravy že potřebují, za to prosíc, aby na opravu a vystavení téhož hradu sumu peněz naříditi a povoliti ráčili: i poněvadž jsou stavové z komisařův na spatření toho vyslaných tomu vyrozuměli, že to samo v sobě tak jest, protož jsou se na tom snesli, že Janovi Vchynskému ze Vchynic, jakožto purkrabí a držiteli hradu Karlštejna, na vystavení a opravu téhož hradu tři tisíce kop mišenských povolují, a ty jemu z těch sbírek, kteréž jsou k zemi všickni tři stavové na sebe svolili, přede všemi věcmi od berníkuov, k týmž sbírkám nařízených, proti kvitancí vydány býti mají. Však na ten a takový konec, aby on Jan Vchynský ze Vchynic, purkrabě Karlštejnský, takové tři tisíce kop míšeňských nikam jinam, nežli na opravu a vystavení hradu Karlštejna, vynaložil, a z toho podle uvolení svého stavuom království Českého anebo osobám od stavuov k tomu nařízeným pořádný počet učiniti aby povinen byl. A pakli by jej Jana Vchynského pán Buoh z tohoto světa po přijetí od výběrčích těch peněz, prvé nežli by takové peníze na vystavení Karlštejna vynaloženy byly a z těch počet pořádný nežby se stal, pojíti ráčil, tehdy dědicové a budoucí jeho týmž počtem stavuom království Českého povinni a zavázáni býti mají. A tak stavové v tom se často jmenovanému Janovi Vchynskému důvěřují, že touž sumu nyní svolenou k zvelebení téhož častopsaného hradu Karlštejna a nikam jinam obrátí, s tím dalším doložením, pokudž by se Jan Vchynský v tom tak, jakž duověrnost stavuov k němu jest, zachoval a dále, učiníc on pořádný počet z přijaté sumy, to že by se vyhledalo a našlo, že další pomoci k vystavení Karlštejna potřebí by bylo, to když na stavy vznese, budou se v tom stavové věděti jak zachovati.

A jakož jest také minulého sněmu jisté stavův snesení se stalo, že jsou osoby k vyřízeni některých věcí na hrad Karlštejn sjeti se měly, však to jest se za příčinami jistými nevykonalo: protož jsou se na tom stavové snesli, aby mezi tímto časem a budoucím sněmem to konečně se od osob, v předešlém sněmu jmenovaných, vykonalo a což koli týmž osobám v předešlém sněmu vyměřeno, to aby s pilností na místě postavily a vyřídily, tak jakž relací o to dskami zemskými učiněná plněji svědčí a v sobě vyměřuje a zavírá.

Kdež jest Adam z Švamberka na Přimdě a Volši, nejvyšší sudí království Českého, skrze suplikací svou na stavy vznesl a za povolení tisíce kop grošuov českých na stavení zámku dílu jeho Přimdy žádal: k tomu stavové, co sobě při JMCské zjedná, povolují.

Tolikéž všickni tři stavové se k JMCské přimlouvají za Jana staršího z Lobkovic na Točnice a Bystřici, JMCské radu a presidenta zřízené komory české a hejtmana německých lén, aby JMCská se s ním milostivě o lesy království náležející, jenž slově "hvozdy" s těmi hamry a s jiným k tomu příslušenstvím srovnati ráčil, a stavové k tomu, což by sobě tak při JMKské strany výplaty aneb jinače objednati mohl, své povolení dávají.

A kdež jest při předešlém sněme od stavův povolení se stalo, aby JMCská panství Rabštejnské, buď všecko neb na díle, dědičně doprodati ráčil, však s tou jistou výminkou, aby zase na to místo JMCská i také za předešlé statky odprodané, totiž za panství Točnické, k zemi některé své statky komorní připojiti ráčil: i na tom se JMCská se všemi třemi stavy království tohoto snésti ráčil a tyto dole psaná města a statky své k zemi připojiti jest ráčil, totiž město Joachmstal, městečko Platten, městečko Gottsgab, Hengst, Abertam, Perninger, Pleistadt, Schonpach; na kterážto města a městečka s jich příslušenstvím JMCská.majestát stavům učiniti ráčí, kterýmžto majestátem za sebe i za budoucí krále české to JMt ujistiti a opatřiti, aby takové město a městečka a což k nim náleží, s lesy, horami a se vším jiným k tomu příslušenstvím bez povolení stavův království tohoto prodána, zastavena, odcizována a zapisována buď na díle neb na všem, na časy budoucí a věčné nebyla. A ten majestát od JMCské při nejprvnějším soudu zemském letničném nejvyšším ouřadníkům a soudcům zemským vydán a ten na Karlštejn k jiným privilegiím složen býti má. A když se to tak všeckno vykoná a od nejvyšších ouředníkův a soudci zemských oznámení ke dskám se stane, bude moci Rabštejn podle trhu a smlouvy ve dsky zemské podle předešlejší relací stavův, o to ke dskám zemským učiněné, vložen býti.

A kdež jest Jan Vchynský ze Vchynic, purkrabě Karlštejnský, na všecky tři stavy vznesl, oznamujíc, že JMCská jemu jest z milosti na poníženou žádost zámek Karlsperk s jiným jeho příslušenstvím k výplatě dáti a k tomu k sumě první zástavní tři tisíce kop míšeňských připsati ráčil, tak jakž majestát JMCské na to daný ve všech punktích, artikulích a klauzuli to v sobě šíře ukazuje a zavírá, i poněvadž ten zámek statek zemský jest, prosíc stavův, aby k tomu své povolení dali: k takové žádosti jeho Jana Vchynského stavové, jakž jest se koli o to s JMCskou namluvil a snesl, své povolení dávají.

Též také stavové k JMCské za Václava Kaplíře z Sulevic na Milešově se přimlouvají, aby JMCská jemu milostivě díl statku jeho z manství propustiti a v dědictví uvésti ráčil.

A kdež jest prubíř zemský některé ztížnosti své, co se stříže a zrna v království tomto dotýče, i některé jiné artikule v suplikací své položil, tak jakž suplikací jeho to v sobě šíře obsahuje a zavírá: a protož svrchu dotčeným osobám stavové poroučejí a v moc dávají, aby též o to o všecko s radami JMCskékomory české se snesly, jak by ta věc, však podle předešlých sněmův o tom vyměření jistém, na místě postavena býti mohla, tak aby on své povinnosti zadost učiniti mohl. A kdež jest jemu prubíři zemskému předešlými sněmy služba jistá nařízena: nejvyšší berníci při každém terminu berně jemu, podle téhož nařízení, služby jeho vydávati mají.

A kdež jsou Pražané strany práv městských žádost na JMCskou a všecky tři stavy vznesli, aby všem vůbec práva svá k vytištění vydati mohli: JMCská a všickni tři stavové k tomu své povolení dávají, však na takový jistý způsob, kdy by koli podle předešlých mnohých sněmův ta práva městská osobami k tomu volenými, kde by se spolu nesrovnávala, aneb z jiných hodných příčin k nějakému napravení přišla, že oni Pražané podle uvolení svého zase tak skorigovaná vytisknouti dáti povinni budou.

A kdež jsou obyvatelé města Rakovníka na všecky tři stavy žádostivě vznesli, aby se za ně k JMCské přimluvili, aby oni, tíž obyvatelé, k stavu třetímu městskému i s městem svým připojeni býti mohli: i na takovou žádost jich stavové se za ně Rakovnické k JMCské přimlouvají a, pokudž by se s JMCskou o to smluviti mohli, k tomu stavové povolují.

A kdež jsou vyslaní města Mostu všem třem stavům žalostivú svú záhubu, kteráž se jim ohněm stala, předložili a stavuov za pomoc žádali: i poněvadž též město téměř týmž ohněm jest všecko pohořelo, kostel a rathouz též k zkáze jest přišel, takže téměř z gruntu znova se stavěti musejí, z té příčiny stavové, majíce s nimi mnohé příčiny utrpení, k tomu povolují, aby oni Mostští berně domovní, aneb cožby se na ně za touž berni dáti dostalo, též i posudního svoleného, tolikéž i sbírek, kteréž tak sněmem tímto nařízeny jsou, na tento rok prázdni byli.

Avšak toto svolení všech tří stavuov království českého, též markrabství Moravského, knížetství Slezských a markrabství Horních i Dolních Lužic, kteréž se stalo, nevztahuje se nic dál než na tento rok toliko jeden, a z žádné povinnosti než z své dobré vůle to jsou učinili. Kteréžto svolení nemá býti a není stavuom k ujmě a ke škodě privilejím, svobodám, starobylým zvyklostem a pořádkům nadepsaných stavův království Českého a zemí k němu příslušejících, a na to JMCská, jakožto král český, podle svého milostivého uvolení týmž stavuom revers dostatečný aby dáti ráčil.