16. O odjezdu ouřednikův.
Z ouřednikův a služebníkův, kteří nám přísahou zavázáni jsou, žádnej nemá nikam přes pole v své vlastní, ani přítele kterého svého, potřebě bez odpuštění nejvyššího mincmejstra, a v jeho nepřítomnosti hofmistra nebo perkmistra těch hor, odjížděti neb odcházeti. A hofmistr nebo perkmistr nemá žádného přes tři dni odpouštěti; bylali by pak kterému tak pilná a důležitá potřeba, má při nejvyšším mincmejstni toho hledati a příčinu hodnou oznámiti, a uznali nejvyšší mincmejstr toho tak slušnou potřebu, může jeho vedle svého uvážení do jistého dne odpustiti, však na ten spůsob, aby na své místo, kdo by ten ouřad nebo službu v jeho nepřítomnosti opatřiti mohl, jinou osobu, kterou by mincmejstr za hodnou k tomu uznal, postavil; pakli by se k uloženému dni nepostavil, a hodnejch příčin svého nepostavení skrze psaní nebo oustně na ten den neoznámil, tehdy nejvyšší mincmejstr má míti vůli hned ten ouřad neb službu jinou hodnou osobou opatřiti.
17. O starších nad pořádky a o jejich tovaryšstvu.
Jakož také na Horách Kutnách od starodávna ku pomoci ouřadu hornímu rozdílní pořádkové nařízeni jsou, totiž starší nad havéři hor stříbrných a starší perkverku Kaňkovského, starší nad hašplíři, starší nad trejvíři hor stříbrných a též obzvláštní na Kaňku, starší nad hutníky a šlichýři: ti mají se vší pilností každý při svém pořádku toho šetřiti, aby jejich tovaryšstva v dobrém a pobožném řádu stála, mají jich při každém sjití ku pobožnosti, pilnosti a věrnosti napomínati, a v roce nejméně jednou všecky, kteří pod kterým pořádkem pracují aneb obchody a živnosti mají, svolati, a kteří by v pořádku zapsáni nebyli, vyhledati a jich k tomu napomenouti, aby se do pořádku zapisovati dali a staršími se spravovali, tak aby ti pořádkové nehynuli, ale v své podstatě stále státi mohli; a kterej by se zapsati nedal a dáti nechtěl, nemá při takovém díle trpín býti, a starší nemají se o něho v ničemž ujímati ani ho v čem fedrovati, a to proto, že se ostejchá v dobrém řádu státi.
A kterej do pořádku zapsán bude, nad tím jsou povinni starší i všecko tovaryšstvo téhož pořádku ruku ochrannou, jako nad spolu oudem, držeti a v potřebách nastalejch až do jeho právem přemožení zastávati, radni a pomocní bejti.
Máli které tovaryšstvo v čem jaké nedostatky, to mají na své starší vznésti, a starší jsou povinni na místě jinejch všech o to pilnost a péči míti, aby takoví nedostatkové, pokud nejvejš možné, k nápravě přivedeni byli; a čeho by sami napraviti nemohli, to mají na nejvyššího mincmejstra, a v nepřítomnosti na hofmistra, neb ouřad horní, jakožto od nás a na místě našem jim vystavené vrchnosti a správce, vznášeti a při nich nápravy hledati.
Ale starší nad hašplíři, též starší nad trejvíři, mají vždycky ve dvou nedělích jednou v neděli ráno, když jsou pacholci u šmelířův a hutmanův v kavnách, jedny dvě neděle mezi hašplíře a druhé dvě neděle mezi trejvíře, jakž se posavad dalo, choditi, a byliliby mezi šmelířem, hutmanem a pacholky neb mezi samejmi pacholky, jací odporové neb ztížnosti o potravy i jiné všelijaké věci, jakéž by ty koli byly, ty mají mezi nimi vyslechnouti a pokud možné ku pokoji přivozovati, nezbedné ztrestati; pakli by něčeho spokojiti nemohli na vrchnost sobě vystavenou vznésti.
A tovaryšstvo má k svým starším všelijakou uctivost a náležité poslušenství zachovati.
Ti starší všickni nad jmenovanými pořádky mají moc o všelijaké dluhy za chleby, masa, piva a za všelijaké jiné potravy a stravy, za šatstvo, obuvi a dílo, i za všelijaké horní a dolové nádobí, o svády a sváry mezi tovaryšstvem, co by se toliko velkejch nářkův nedotejkalo, souditi, rovnati a mezi tovaryšstvem a jejich věřitely neb žalobníky upokojiti, nezbedné a neposlušné vězením trestati; pakli by se jim kterej zprotivil, je lehčil, v poslušenství státi nechtěl, a sami ho zkrotiti nemohli, mají to vznésti na nejvyššího mincmejstra a v nepřítomnosti na hofmistra, urburéře a ouřad horní, ti mají je vyslyšeti, a najdouli toho tak bez příčiny jim odporného jiným ku příkladu skutečně ztrestati.
Ale starší perkverku Kaňkovského mají vedle toho taky i purkrechtní a šosovní věci, co a pokud pod jejich správu v Kaňku náleží a při jejich správě se zapisuje, souditi, jednati, jakž jest se až posavad dalo. Jestliže by pak před některé starší něco většího přišlo, tak že by jim toho souditi nenáleželo, jako o hory, doly, tále, auspejty, cupusy a jiné horní neb dolové věci, též které by k městskému právu náležely, jako čest, hrdlo a outrpné věci, toho nemají k sobě přijímati, ale mají každou věc k tomu právu, kdež náleží, podati.
Viděloli by se někomu, že jest od starších vejpovědí obtížen a chtěl se k vyššímu právu odvolati, zachovajíc ten řád, jakej se při kterém pořádku zachovává, bude moci odvolání vzíti v těch věcech, co by se hor dotejkalo a z hor pocházelo před ouřad horní; ale o purkrechtní a šosovní, a k tomu podobné, před šepmistry a ouřad města. A oni jsou povinni ihned bez odtahův ty acta před sebe vzíti, uvážiti a k vykonání přivésti.
A poněvadž jsou ti všickni starší i ti, kteří pod ně k těm pořádkům náležejí, toliko horní a hutní ouředníci, správcové a dělníci, ježto slušně pod správou nejvyššího mincmejstra a ouřadu horního zůstati mají: protož chceme, aby je nejvyšší mincmejstr v svém opatrování měl, je spravoval, staršími, též přidanými, i rychtářem perkverku Kaňkovského, vedle svého s jinými našimi ouředníky horními uvážení, usazoval a přísahy jim vydával, jakž napřed v jeho povinnosti též o tom doloženo jest.
A poněvadž důchodové těch pořádkův na větším díle z mince naší a našimi pomocmi, též co tovaryšstvo jejich každého času do pořádku svejch robot skládají a odtud zachovaného na díle sobě důchodův přivětšili; a tak že vždy od nás a předkův našich, králův českých, i z hor a lidu horního a robotného pošli a pocházejí, aby mohli odtud záduší a chudé lidi nemocné a uražené spravovati a opatrovati: protož tomu chceme, aby ti pořádkové všickni, po každém obnovení těch pořádkův, nejvyššímu mincmejstru z svých důchodův, přijmuv a vydání pořádné počty činili, a jak nejvyšší mincmejstr o tom nařídí, tak aby se chovali a jím se v tom jako i v jiném spravovali.
A máť býti usazeno na horách stříbrnejch starších nad havéři šest osob, starších nad hašplíři dvě osoby, starších nad trejvíři dvě osoby, starších nad hutníky čtyry a nad šlychýři dvě, to spolu v jednom pořádku šest osob; starších perkverku Kaňkovského nad havéři čtyry, nad hašplíři dvě, nad trejvíři dvě a k tomu konšelů čtyry osoby, tak aby jich bylo, poněvadž obzvláštní obec mají, dvanácte osob v radě. Však nechceme, aby se na Kaňku jací jiní řemeslnici osazovali kromě kováři, kteří každého času blízko hor býti mají, a ti, kteří se tam usadí, mají býti v cechu s městskými kováři. Ale naši kováři, kteří nám při našich nákladích k horám a hutem dělají, též i kolář, ti mají býti svobodni, a nemají od městských kovářův a kolářův v nic potahováni býti, ale mají pod správu nejvyššího mincmejstra a ouřadu horního náležeti. Též i čeleď, neb tovaryši jejich, nemají od žádného v ničemž hyndrováni bejti pod skutečným trestáním, nad čímž též nejvyšší mincmejstr ruku držeti a je v své ochraně míti má; a kdyby některej náš kovář neb kolář, buď při horách neb hutech, tovaryšův potřeboval a našel je v hospodě, anebo některej dělajíc u některého kováře neb koláře v městě a chtěl by při něm dělati, vezmouc pořádné odpuštění, může to učiniti; a náš kovář, neb kolář, bude moci každého takového čeledína svobodného bez překážky každého člověka vosaditi a dílem fedrovati. Neb my, jakožto král českej, můžeme slušně ty, kteří nám mimo jiné slouží, před jinými osvobozovati; však jsouli v sousedství a mají vedle toho nějaké jiné živnosti, v tom se mají vedle téhož sousedství a těch jiných živností tak chovati jako jiní sousedé a kteří těch a takových živností užívají.
Ale jiní všelijací řemeslníci a obchodníci, i šenkýři vín a jiných silných pití, nemají se na Kaňku vosazovati, ale při městě zuostati; tak aby městu, pořádkům jich i cechům na živnostech žádné ujmy nebylo.
Ale [
Odstavec tento jest v původním rukopise červeným inkoustem podtrhán a současnou poznámkou in margine také červeným inkoustem psanou, opatřen.] co se městských ouřadův dosazení, mimo šepmistry a radu města, kterou na našem místě nejvyšší mincmejstr obyčej má saditi, a předně rychtáře městského dotejče: ten má s vědomostí nejvyššího mincmejstra a šepmistrův volen a usazen, a má nám a nejvyššímu mincmejstru, též i ouřadu hornímu, vedle šepmistrův a obce přísahou zavázán bejti, jakž příz oznámeno; ale jiné, totiž menší radu, obecní starší, hospodáře města, špitlmejstry, rychtáře a konšely v předměstích, a cechy řemeslnické a jinejch obchodníkův i jiné ouředníky a přísežné města, mají šepmistři a rada voliti, usazovati a přísahy jim vydávati; avšak nemají z našich ouředníkův a služebníkův, kteří nám při horách a k horám připojených místech slouží a přísahou zavázáni jsou, v nic toho potahovati, ale jim v jejich prácech a povinnostech pokoj dáti.
18. 0 šenku. [V rukopise s letopočtem 1579 jest odstavec "o šenku" vynechán.]
Ouředníci horní naši i kverkovští, perkmistři, štolmistři, hutmistři, štejgíři, šichtmejstři, hutmani doloví i vortovní, i jiní všickni, kteří by jaké jiné nižší ouředníky a dělníky pod svou správou měli, a víno, pivo neb jiné nápoje šenkovali, a v svých domích vlastních neb nájemných šenkovati dali, nemají těm osobám, které pod jejich správu náležejí, žádného pití na řád, ani jinak pod žádným vymyšleným obmyslem a obyčejem, za peníze v domě příbytku svého ani před domem dávati, ani dávati dopustiti; však měl-li by kterej z ouředníkův s některým o jakou potřebu co mluviti neb jednati, může pro něho poslati. Tolikéž měl-li by kterej z těch s ouředníkem, neb hutmanem, oč mluviti, může k němu jíti a to vykonati, a po vykonání zase odjíti; a ouředník, hutman neb jinej nemá ho u sebe zdržovati, ale hned jeho odbýti a zase od sebe pustiti.
Šichtmejstři, neb písaři doloví i vortovní, nemají havéřům a jiným dělníkům horním neb hutním v šenkovních domích platiti, kdež, čekajíc placení, příčina se jim dává, že nemalej díl od svého lůnu propíjejí.
Pakli by se kterej správce, ouředník nebo jinej toho čeho dopustil a kterému tomu, ježto by pod jeho správu náležel, jakékoliv pití na řád, neb jinak pod obmyslem, mimo poctu trunku nebo dvou, v příbytku svém neb před domem dával neb dávati dopustil, a šichtmejstr neb písař v šenkovním domě platil: ten každej, na kterého by to uznáno bylo, pokuty 5 kop gr. českých před ouřadem horním položiti povinen bude, kteráž žádnému prominuta bejti nemá. Však vymieňujíc šmelíře neb hutmany kavenské, kteří čeládku, pod svou správou mající, stravou, jídlem a pitím za jejich peníze, jsouce k tomu nařízeni, opatrují.
Též na naše i kverkovské doniy při dolícti, hutech, puchýřích, rudních mlejních, uhelných stadiích, kavnách, lozumentích, a k tomu podobné horám příslušející příbytky, nemají žádných daní sbírek ani cupusův ukládati, ale mají od toho ode všeho osvobozeni bejti, a to proto, aby ti hutmané neb hospodáři, v těch domích, neb kavnách, neměli příčiny dělníkům potrav drážeji nadsazovati, načež starší k tomu zřízení obzvláštní pozor, aby se každému za jeho peníze slušná strava dávala, míti mají. Však jaká by koliv piva, buď domácí nebo přespolní, v týchž domích, neb kavnách, pro potřebu dělníkův skládali a šenkovali, z těch mají ungelty neb posudní, tolik a nic více, než jako obyvatelé téhož města horního, při kterém ty hory jsou, z takovýchž piv k obci dávají, také dávati povinni bejti, tak aby témuž městu hornímu na obecních důchodích nescházelo.