XVII. O propůjčkách. [K čís. 20. Práv horních.]

Při tomto artikuli potřebí jest to vysvětliti a čas jistej, kdyby kdo měl, nedělaje v dole, o něj přijíti a jinej jej obložiti, nebo v těchto letech mnohé proměny při tom se nacházely a rozličná nařízení bejvala, a nikdá nic stálého až posavad se najíti nemohlo; někdy jakž kdo jedny z dolu vylezl, a málo něco za příčinami některými pozmeškal, hned o duol aneb vort přišel a právo své ztratil, a někdy některá hodina k tomu uložena toliko byla, tak že mnozí odporové mezi nákladníky a kverky bejvali, ano neví se, co by časem skrze to jeden druhému v náklad jeho vkračování a odjímáni státi se mohlo.Nechť jest i to při uváženi a společném o to snesení.

Tento artikul jest kverkům na veliké zkrácení a ublížení: nebo bylali by věc spravedlivá, aby kverci, majíce své tále v knihách ouřadu horního pořádně zapsané a někteří davše za ně nemalé peníze, skrze lest aneb oučinek zlej hutmana o své tále přijíti měli a jejich věc, v knihách zapsaná, aby měla zase rozsuzována býti. A zač by tehdy knihy při ouřadu horním stály, a kverci s svými tály a náklady jak by bezpečni bejti mohli?

Ačkoli o té věci s stavy království tohoto Českého snesení se stalo: však jestliže by se kde na svobodných pozemských statcích jaké hory zjevily a čáka byla, že by odtud zlato a stříbro vycházeti mohlo, pro zvelebení tohoto království Českého a rozšíření užitkův, jakž JMCské tak i kverkuov, jest jistej prostředek bez pochyby vyměřen, tak že sobě co stěžovati žádnej nemá; ale u nás na Horách Kutnách, jakž i z tohoto práva nového tomu by se vyrozuměti chtělo, co se děje, toho tejna nemůžeme učiniti, že mnozí lehkomyslní a nevážní lidé, časem, majíce k někomu nelibost a nepřejíce jemu kusu chleba, a chtíce se snad i vymstíti, ledakdes všetečně buď sami od sebe neb z návodu propůjčky berou a někdy z drnu důl snímají a někdy do starých doluov se dávají, a při tom beze všeho ušetření a prostředku na vobilí, vovoci, zahradách, stepích a jinejch věcech znamenité škody zoumysla činí, a podělaje tu málo, toho všeho tak nechají a pryč, když se jim vidí, odbíhají. Ješto se vidí, že by ta věc jinače bez škody opatřena býti mohla: může se zlata a stříbra v místech k tomu podobných a příjemných hledati, však s jistejm prostředkem, vzláště v cizích gruntích bez ublížení jiného. Tak kdož by koliv kde těžiti chtěl, aby místo ukázal a příčinu slušnou toho předsevzetí předložil, a ouředníci, spatříce to, v věčím počtu povážili, a budeli k tomu povoleno, aby zaručeti povinen byl, že žádné jiné škody na vobilí, v vovoci, stromích činiti nebude, nedopustí, a jestli s ničím se nepotká, že takové místo, jakž nařízení za pana Jana Erazima z Švamberka a na Boru bylo, zase zavézti dá. A protož také to, aby chudí lidé, kupujíce časem draze statky své, nad tím co sobě stěžovati neměli, opatřiti náleží. Neb ačkoli někteří by všecky grunty městské šosovní, duchovní za svobodná stadia míti chtěli: však musí ňákej v tom rozdíl bejti od svobodných vobecních míst a cizích koupených a zaplacených, tak aby spravedlnost jíti mohla a žádnému křivda, jíž JMCská pán, pán náš, žádostiv býti neráčí, se nedala.

Jest s podivením, že skladatel tohoto spisu tak jest nepamětlivej, nebo napřed Horám Kutnám slavnej titul dává, jakž to i tak jest, že jsou starobylé a svobodné hory: i kterak se to bude moci srovnati, kdyby pokutami tak nesmírnejmi nákladníci k svým vlastním škodám obtěžováni býti by měli. A poněvadž se tuto škod, statečkuov, sousedův a chudých lidí dotejče, bude při spravedlivém uvážení, jak by mělo to opatřeno býti.

XVIII. Žádání měr. [K čís. 21 Práv horních.]

Ačkoliv v starejch právech horních o měrách se vypisuje, že ty za příčinami jistejmi a zvláště pro spokojení havéřuov a nákladníkuov, když odporové mezi nimi povstávají, taženy býti musejí, ale ty hned při každém dole, a zvláště, kdyby tak mnoho rudy nasekal a do hutí dal, že by z té rudy do vosmi lotův stříbra naděláno býti mohlo, aby do dvou neděl vyžádati povinen byl: vidí se za věc velmi stížnou chudým kverkuom býti, neb za starodávna teprva za míry žádáno bylo, když se někomu někdo blízko od jeho dolu osaditi a překážku jemu činiti usiloval, a šetřili se v tom chudí nákladnlci, aby zbytečně tím ztěžováni nebyli; nebo ne každej havíř s pět tolarů, kteréž by od měr hofmistrovi s jinejmi ouředníky dáti měl, býti může, poněvadž ani třetího dílu za těch vosm lotuov stříbra nevezme; a protož se patrně může rozuměti, že tu více svého vlastního užitku nežli dobrého hor a kverkovského vyhledávají. A protož budouli chudí nákladníci tím obtěžováni, obávati se jest, aby příčina jim od nákladuov pouštění a v pavování dána nebyla.

XIX. O měrách. [K čís. 22 Práv horních.]

Tento závazek proti starobylému spůsobu a přísaze vidí se velmi ztenčen býti, a ani s tím vším možné jest časem příjemci, což připovídá, totiž, že chce urburu JMCské, sobě a kverkům užitek (jako by konečně o tom věděl) z toho cauku nebo pramenu přivozovati, vykonati: an to obzvláštní jest dar boží a mnohdykrát to se, že odtud takoví příjemci i s kverky odbíhati musejí pro chudobu, trefuje. A protož potřebí jest to uvážiti a nějak, aby ne každý v to se dával všetečně, opatřiti; leč skladatel vzývání jména božího pro to ušetřuje, že tak časté tažení měr, mimo starobylej spůsob, pro užitek svůj nákladníkům vymejšlí.

Tuto také dosti chytře jest ten nový a nebejvalý plat od tažení měr opět rozdělen, a vše pro užitek úředníkův a ne k vzdělání hor, načež, majíce prvé poctivé platy za práce své od JMCské, obzvláštně vedle svých povinností mysliti by měli; neb tuto položeno jest toliko, že dáti se má hofmistrovi jedna kopa grošů a urburéři třidcet grošů, a ti prvé mají platu každého týhodne od JMCské z mince: hofmistr dvě kopě grošův a urburéř jednu kopu grošův, písař urburní čtyřidcet osm grošův, a těmi měrami přidávají mu dvanáct grošův, aby měl mimo všecky případnosti, jichž se nemálo schází, do téhodne také jednu kopu grošů. Co pak pergmistrům a jiným od týchž měr vedle tohoto neslýchaného vyměřování dáti by se dostalo, když se to zsumuje, tehdy do půl šestá tolarů téměř toho se shledá: ješto mnohý pracovitý a propavovaný haviř, trefíce na místo hodné a měr k němu potřebujíce, netoliko půl šestá tolaru ale ani snad půl šestá groše nemá, a obávajíce se, aby o to nepřišel, musí, jakž předoznámeno, prodati co kde bud na sobě, neb v komoře má, a takovému těžkému a nesnesitedlnému nařízení dosti učiniti. Jaké jest pak tím vzdělání hor a co se takovými měrami tuto obmejšlí, dobře se rozuměti může.

Tento artikul zřetedlně jest proti právu a starobylým dobrým zvyklostem: neb práva stará ukazují, že každý důl má míti k ruce a přes ruku měr na dél po pramenu půl pětmecítma latra do hantu, totiž k straně visuté tolikéž půl pětmecítma latra, do lintu pak, totiž ležaté strany, sedm later; z čehož se srozumívá, že to vše více pro sebe nežli pro dobré hor činiti a tudy užitkův svých vyhledávati by chtěli.

Rozličně tuto se vyměřuje, jak by netoliko při nových, ale i starých dolích zachováno býti mělo, a všecko ne pro vzdělání hor a dolův, ale pro oužitek ouředníkův; nebo jednou dobře usazení mezníci bez obnovování dosti dlouho trvati mohou, a by pak kterej starej důl někdy spuštěn byl a jinej potom v něj se dal bez obnovování těch starých mezníkův, vidí se, že toho dobře užiti může.

I to se vidí za velmi stížné býti, aby někdo, maje důl buď vnově sňatej neb starej, an jemu od žádného žádná překážka se nečiní a žádného nebezpečenství skrze to nenastává, měl hned takovej náklad vésti a ouředníkům zbytečně platiti; zvláště jsouce prvé, jakž oznámeno, chudej a zadlužilej člověk a nemajíce časem ani toho groše, co by měl písaři od poznamenání dolu a zapsání vortu dáti, aby měl v takové míry a od nich placení zbytečně a bezděčně potahován býti. A srozumívá se tomu, než by časem k tomu přišlo, že snázeji dolové a hory spustnou, poněvadž takové míry ne z podstaty dolův a vortův, aby z nich vícejí rud aneb kyzův vycházelo a platněji drželi, ale pro lepší opatření úředníkův mnohdykrát táhnuti by se chtěly; a protož vidí se, aby toho při starobylém způsobu zanecháno bylo, tak kdožby koliv toho potřeboval a za míry žádal, aby jich užiti mohl.

Již tuto pokuta se vyměřuje na ty, kdož by hned měr nežádal, totiž utekl-li by se poslední nalezač k měrám a předního vyměřil, aby jemu jeho postoupiti byl povinen: ale budeli to k vzdělání a rozšíření hor, to bude při uvážení, než vidí se příčina větší odháňky a zvoškliveni hor býti než čeho jiného. Neb ta všecka práva ukazují, kdo čeho náležitě v pokojném držení a užívání jest, že jemu slušně nemá v tom od žádného překážka činěna býti a zvláště od těch, kteříž vidouce bližního svého, že pán Bůh jeho v dole naděliti ráčil (neb neradi měr žádají, když v dole nic nečijí), všelijak, aby jeho o to připravili, usilují, v čemž však řídko takoví k čemu přicházejí. Snad by bylo podobněji, odměříc nalezače prvního vedle spůsobu horního, aby, což pozůstává, to poslednímu na náklad jeho přivlastněno bylo; a tak se patrně tuto nachází, že více se tu důchodové úředníkův opatrují se škodou chudejch lidí a kverkův, nežli dobré těchto hor.

Tento artikul jest na odpor prvnímu málo vejš položenému, kdež dostaveno jest, že poslední nalezač pro nežádání měr může vyměřiti prvního: a jest věc spravedlivá, kdo nač náklad vede, aby i toho také užiti mohl, a ne hned skrze svou chudobu, kdyby měr nežádal, proto snad že by od nich čím platiti tak mnoho neměl, o své náklady a násilnou práci, kterouž při tom vedl, přijíti měl; neb by úředníci z jeho škody předce svůj užitek mèli, a tím způsobem ne svobodné ale zsoužené hory nákladníkům a kverkům býti by musily.

I to se zdá odporné chudejm kverkům a nákladníkům býti, jest-li že by kdo měl důl samotnej a žádnejch měr nebylo, a trefil v dole na hojné a bohaté rudy a to potom skrze míry vyhledáno bylo, že sou z svobodných polí ven z měr jeho takové rudy sekány, aby hned o to přišli a toho všeho jinému postoupiti povinni byli: ješto čím více se rud shledává, tím větší urbura JMCské přichází, jakož pak i při starých dolích v Vosle, v Rouších, Flašařích a jiných, kteříž netoliko téměř pode všecko město, ale i na předměstí a jinde rozděláni své mají, to v skutku zprobováno jest, že netoliko v té širokosti a dlouhosti, což by nyní za míry počítati se chtělo, sou těžili, ale všudy na všecky strany a štolhorty dělali, a po rudách, kdež k čemu přijíti mohli, těžili a je sekali, a stříbra dostatek do mince dodávali a žádnej jim v to nesahal, ani takové stříbro bral, nébrž z toho ode všech pochvalu měli. A protož i tento artikul není než nějaká na chudé havíře líčka a příčina, aby častěji za míry žádali a ouředníci lepší užitky měli.

Též i tento artikul jest ztížnej, kdyby někdo v jednom dole mnoho let těžil, a míry prvé vyžádané jakémžkoli způsobem k zmaření a vyvržení přišly, aby hned zase za obnovení jich žádati a od nich znova platiti musil: a zvláště, kdyby jemu žádnej v ničemž žádné překážky nečinil a pamětníci se nacházeli, kde prvnější mezníci vsazeni byli; a protož vidí se, že tím chudí kverci obtěžováni býti nemají.

Tento artikul sami proti sobě udělali, neb žádné místo se netěží, kteréž by předně od úředníkův horních spatříno, za hodné uznáno a kverkům k těžení s povolením hofmistra a ouřadu horního propůjčeno, i také pro budoucí paměť do kněh jich horních zapsáno nebylo: a tak i tehdy, jestli žeť to místo zprv počátku za hodné uznají, na ně nákladův činiti chudým pracovitým lidem dopustí, což většího jest; kterak tehdy toho, což menšího a snadnějšího jest, spatření téhož místa k tažení měr jim slušně odepříti, nad to pak nade všecko, jestliže by z sprostnosti a nedorozumění svého o měr dání žádost na ně vznesli, předně vězením potom i peněžitou pokutou s dobrým svědomím je trestati by mohli? A tak sloužili to k dobrému JMCské a vzdělání těch hor, či samým užitkům jich, a co pod tou pokličkou leží, tomu snadně se rozuměti může. A nebylo by divu, kdyby míli nebo dvě k takovému vyměřování hofmistr pěšky choditi a k tomu něco těžce na sobě nésti měl, aby sobě svou práci tak draze šacoval: ale jest věc vědomá, že takové vyměřování na předměstí, na Kaňku, neb jinde vůkol blíž města, kdež toho potřeba káže, se vykonává, a jemu hofmistrovi k tomu i k jiným pojezduom, čehož prvé nikda nebejvalo, poctivé dva koně a kotčího na císařský košt z rok do roka vždycky se chovají.

Bude i to při uvážení spravedlivém, zasloužili takové těžké pokuty, totiž ztracení dvacíti hřiven čistého stříbra ten, kdo by za příčinami z nějakého nedorozumění hájil měr, a potom to předsevzetí jeho za nedostatečné a neslušné uznáno bylo: aby hned takovou pokutu podniknouti povinen byl, poněvadž jeden každý svého hájiti jest povinen, a nedorozumění i omylové i svémyslnosti, zvláště při chudých lidech, mohou jinače napraveni i ztrestáni býti; i v tom také, aby o svůj plat nepřišli se starají více, nežli o dobré hor.

By jiného nebylo, tehdy z tohoto artikule o měrách tažení to zřetedlně se nachází, že více se tuto obmejšlí, aby dobře ouředníci opatřeni a ne hory vzdělány a vyzdviženy byly: neb jestli sou při kterém dole prvé taženy míry, a ty neb v celosti neb v pamětech lidských, aneb v knihách již jednou poznamenané zůstávají, nerozumí se tomu, proč by vedle toho kverci a nákladníci také užívati potom neměli, než hned, kolikrát by důl spuštěn a zase znova přijímán byl, aby za míry žádati a od nich platiti musil; snaž hory k spuštění přijdou než tomu lidé obvyknou a tak se chovati budou. Dosti toho, a by kverci a nákladníci ne na kopy, ale na sta a tisíce měli, aby takovými nesmírnými pokutami obtěžování býti měli, a poněvadž při těchto právích nic jiného nemá obmejšleno býti, než aby pravidlo a regiment k vzdělání a vyzdvižení těchto hor ukázán byl: protož potřebí jest těch cest vyhledávati, kteréž by k tomu sloužily a ne lidi přílišnými pokutami od hor odháněly, jakož se nyní děje, že za příčinou takových platův a důchodův svých více za tento jeden rok se měr táhlo nežli prvé za několik let, ješto se o tom ví, že takovými pokutami a obtěžováním kverkův hory vzdělány býti nemohou.

XX. O spuštění dolův. [K č. 23. Práv horních.]

Tyto všecky věci nepocházejí než z těch doluov, v nichž od mnoha let jest těženo a nemálo od kverkuov do nich pronaloženo. A jestli časem takoví dolové skrze chudobu zatopeni a jiné příčiny k spuštění přicházejí, hned-liž by měli ti kverci o takové rady, rejle, oberšlichy, haldy, šlamy i jiné k tomu podobné věci přijíti, z nichž by pomoc a nějaké poživení aneb náhradu z svých nákladuov míti mohli? Což za předkův, jakž paměti mnohých sou, nebejvalo a spravedlnost ukazuje, což čího jest, že má toho užiti; jakož pak kverci staří takové rady sami sou sobě k užitku přivozovali, a pakli jiným toho dopříti neb propůjčiti chtěli, toho sou dobrou, vůli mívali. A protož aby těmito novými právy měli kverci, mimo starobylej způsob, o to přicházeti, vidí se, že by se jim tudy zkrácení státi musilo, čehož JMCská žádati neráčí.

Na tento artikul jest prvé odpověď dána v tituli o propůjčkách, že věc spravedlivá ani náležitá býti nemůže, aby kverci skrze nedbanlivost hutmana, kterémuž své náklady svěří a on od nich službu na opatrování jich má, měli o ně přicházeti, poněvadž zjevné právo horní jest lib. 1. cap. 16: "Negligentia unius in damnum alterius redundare non debet", to jest: "nedbanlivost jednoho na škodu drahému vztahovati se nemá".

XXI. O šichtách. [K č. 25. Práv horních].

Aby i v těch příčinách nějakej mírnej prostředek zachován býti mohl, potřebí jest na to mysliti a opatřiti, neb poněvadž hory jsou svobodny, jakž sám skladatel těchto práv oznamuje, obávati se jest, aby skrze takové vyměřování v nesvobodu hory a velikou zádavu nepřišly; nebo chudým nákladníkům těžké a nemožné jest, jakž všecka místa hodná, kdyby nalezena byla, pojednou obložiti, tak i jinejm propůjčovati, poněvadž doloví kverci lenšaftníkům podle vyměření nemalé pomoci činí, a také ne hned ze všech míst, která se časem hodná zdají býti, vždycky užitek přichází; aby pak k užitkům naděje byla, tehdy do některého času prodlením a protažením k ztracení nepřijdou.

Vidí se při tomto artikuli, že větší trestání a pokuta jest, nežli přečinění, neb dosti pokuty zdá se býti, kdyby kdo potřebnou a platnou šachtu zavézti dal, aby ji zase tak hluboce, jak prvé byla, na svůj náklad dobyl. Neb se trefuje, že časem zoumyslně a více na protimysl nežli z potřeby, zvláště pak po zahradách, polích a jinejch místech sousedův užitečných, z nichž mnozí živnůstky své s manželkami a dítkami na díle mají, vida ovoce a jiné nadělení boží, mnozí šorfují a pod tím lidem znamenité škody dělají; potom, když ovoce, víno a jiné užitky zahradní pominou, odtud, s ničímž se v těch šorpích neb šachtách nepotkajíce, zutíkají a těch šachet tak otevřených nechají a tak grunty chudým lidem pokazí; a když by hospodář zase chtěl na svůj náklad to sobě dáti zavézti aneb zapěniti, tehdy se z toho úřadu hornímu, an k tomu žádné jurisdikcí nemá a za to nic nedal, aby mu k tomu povoleno bylo, dosti namodlí, a ne vždycky se toho ještě doprosí. Ješto se za slušné a spravedlivé vidí, aby každý ten, kdož by v které zahradě aneb poli cizím šorpoval a dobýval a s ničímž se nepotkal, hned, neodcházejíce, takovej šorp neb šachtu na svůj groš zase buď zouplna zasaditi aneb vedle uznání zapěniti dal, a pakli by ho pán Bůh nadělil rudami, kyzy neb vitruňky odplatnými, aby pánu toho gruntu, v němž těží a skrze svůj zisk jemu na gruntu škodu dělá, jednu třidcátou beze všech jeho nákladuov pavovati a z ní yberlauf, pokudž by tu dělal, jemu dávati a při prvním rozkverkování tálův v tom místě jemu, což by jich k pavování ujíti chtěl, před jinými dopříti povinen byl. A takovou šachtu hned od kalštanu až na den aby byl jeden každý povinen vycimrovati a s šrutem vysaditi, tak aby k těm škodám, bez nichž pro fudrnost a náležité pohodlí toho dolu býti nemůže, jiné škody bez-potřebné skrze sazení šachty dolův nepřibývaly a činěny zoumysla nebyly.

Tolikéž, aby místa obecní a cizí, kteráž jsou draze od některých lidí koupena, a šepmistři a rada vždycky v své zprávě od starodávna je měli, nébrž i z nich ouroky platí a odtud na díle živnůstky své mají, za stadia počítána nebyla a příčinou tou někdo v ně se neuvazoval a jich sobě neosoboval: nebo jeden každej může s svým učiniti, což se jemu nejlépe zdá a vidí, a zvláště což by jinému na škodu nebylo. Jakž pak toho drahně jest u nás na Horách Kutnách, že mnohá místa obecní sou lidem v rozličných příčinách pronajímána a zase pro dobytky k pastvám a jiným pohodlím lidským zanechána, o kteréž s pány opaty kláštera Sedlického a předky našimi jistá smlouva se jest stala, a vedle toho až posavad do téhož kláštera od obce jistej plat se dává, a to i majestáty a jistou konfirmací JMCské jest stvrzeno, což v moci šepmistrův a rady vždycky zůstávalo a oni to řídili a spravovali. Nicméně když kdo chce v jaké dobejvání dolův a těžení se dáti, kdežkoliv pro dobré JMCské i všech obyvatelův království Českého jeden každý beze vší překážky toho užívá: snad skladatel i jiní jeho nápomocníci tudyto k tomu cestu sobě strojí a chtěli by v to sáhnouti, a takovou zprávu, křtíce taková místa za stadia JMCské, sobě pod správu uvésti a přivlastniti; ale tomu se místa nedává, aniž by taková věc bez velikého zaneprázdnění trvati mohla, a kdyby k tomu povoleno bylo, snad by potom skladatel i na domy i na statky naše sáhnouti a za stadia, aby jedny pod správu jeho náležely, počísti chtěl; nébrž měl by toho jeden každý vděčen býti, aby město se rozmnožovalo, lidé se vosazovali a vedle toho náklad na hory činili a jich dobejvali.