Při tomto artikuli šetřiti sluší, netoliko sami dolové huti a puchýřové aby opatrováni byli, ale také všecka obec a obyvatelé její státi mohli: neb ne samejmi doly, huťmi a puchýři hory státi mohou, ale musí se těch prostředkův, bez kterýchž býti nemůže, šetřiti, tak aby oboje průchod svůj míti mohlo. A zvláště když se takové handlování děje, že ani darmo ani od polovice statkové lidem odjímati by se chtěli, a důchodům obecním scházelo; jakož pak i těchto let jeden i druhej mlejn od obce jest sveden a k horám dosti lacino ujatý, a při tom i obci plat sešel a za něj nic dáno není. Ano i nyní chtěl by i jinej mlejn sveden bejti, a to ne na svobodné prodání držitele toho gruntu, ale na prošacování přísežných, jako by takoví statkové beze všeho prohřešení a provinění v svobodě pána toho gruntu zůstávající na šacuňcích jiných, na zkrácení a ujmu chudých lidí, a ne svobodných prodajích zůstávali; aneb jinde v místech příhodných, kdež prvé tolikéž huti bejvaly a po složení erckaféřův spustly, vystavěti se nemohly, an město a lid horní i vobecní bez mlýnův nijakž býti nemůže, aniž možné jest na takovém skrovném potoce takové jiné mlejny spraviti a pro fedrování hor, leč by jinam na půl míle neb v míli pekaři k mlení obilí voziti a všecko drážeji prodávati musili, je vystavěti. A protož jakž hory opatřiti tak i dělníky, havéře, kverky i jinej lid v městě fedrovati náleží, tak aby ne všecko po něčích zprávách a zdáních šlo, ale bez čeho býti by nemohlo, to pro vzdělání hor těch se opatřilo.

I ta věc jest chudým lidem obtížná, aby svejch vlastních gruntův, jichž v pokojném užívání násobná léta sou, musili na ten způsob, jakž se tuto vyměřuje, postoupiti, zvláště když ouředníci ne tak horám prospěti, jako svůj vtip ukazovati a odtud hojnej užitek vzíti usilují; jakž pak těchto let pominulých skrze jednejch i druhejch struh vyměřování a jinejch kumštův vymyšlování mnoho toho sme zkusili, že uvázavše se svobodně někteří beze vší záplaty v cizí roli a jiné grunty, náklad velikej na to učinili, lidem škod nadělali a odtud s tím se vším utéci musili. A protož, jestliže by kdy co toho k horám opravdově se potřebovalo a bez toho bezelstně býti nemohlo, aby ne hned lidem, zvláště chudým, v to saháno a bráno bylo, ale s nimi o to se náležitě jednalo. A nemohloli by o to porovnáno býti a pro nemírné nadsazování se smluviti, aby vedle spravedlivého uznáni s dobrou a svobodnou volí držitele toho zaplaceno nebo jinde ukázáno bylo; neb některé věci, jakž v jiných a jiných statcích, tak i při osobách chudších a bohatších, rozdílně se vážívají a lán v některých místech více a méně platiti a po koupení gruntu někdy hospodář mnoho vynaložiti a časem na tom dobře vydělati může, a také neslušná věc jest, jakž práva ukazují. Turpe est cum alterius detrimento et injuria fieri locupleciorem.

XXII. O dělení auspejtův. (K čís 26 Práv horních.)

Vo to se nemluví, aby pro pořad a bezpečnější držení neměl důl zapsán býti: ale prvé nežli by míry vyžádány byly, aby neměl auspet anebo ybrlauf dělen býti, tomu se místa dáti, ani aby takovej novej způsob sem na hory uvozován býti měl, povoliti nemůže. Nebo bez měr časem se v dolích platně a užitečně těžiti, skrze což netoliko JMCské urbura, ale i kverkům užitek vycházeti a měrami beze vší škody se protáhnouti může; ale rozumí se tomu, jakž již nejednou jest oznámeno, že více tuto ouředníkův dobrého nežli kverkovského a těchto hor se vyhledává.

XXIII. O odpuštění dělnikuov. [K čís. 28 Práv horních.]

Aby v takových příhodách nešťastnejch, kdyby dělník chudý k ourazu ňákému, ne svémyslně, ale z dopuštění božího, přišel, od kverků poněkud a náležitě fedrován býti neměl, proti tomu se nemluví, nébrž uznává se věc spravedlivá býti, jakož od starodávna až posavad se to děje; než aby vždycky za tolik neděl, an by ouraz menší neb větší, a tak splšeji neb déleji zhojen býti mohl, z povinnosti a práva fedrován býti měl, nemohlo by to chudým kverkům než s ublížením býti, a zvláště poněvadž mezi staršími obojích hor stříbrných i Kaňkovských od tovaryšstva sbírky se činí a na to lékaře chovají a jemu za práci patnácte kop grošův ročně se platí, a jiné pohodlí takovým uraženým činí, poněvadž i kouty oddané mají. A tak vidí se, že při starobylém způsobu, bez obtěžování tímto nařízením kverkuov, mělo by zanecháno býti.

XXIV. O projednáni rudy neb kyzu na centnýře. [K čís. 30 Práv horních.]

Jaký jest užitek takovým projednávání kyzu a rud na gdyně a centnýře kverkům přiveden, to se předešle v skutku vyhledalo, že s znamenitým ublížením jich se to dalo; čemuž z též suplikací podané a již čtené dobře se vyrozuměti může.

Tento artikul jest předešlým projednáním o gdyních odpornej, nebo havíř nemoha s gdyni býti (jakž oni v tom divnejch obmyslů užívají), aby ji zase kverkuom vydati měl, nebylo by slušné proto, že on by vždycky svým ziskem jist býti chtěl, kverci pak i škodu nésti by musili; a tak povinen jest obojímu, jakž pilnost a štěstí dá, vobvyknouti, neb tak práva ukazují, hledající zisku, nejdeli škodu, to nésti povinen jest.

XXV. O dluzích kverkovských. [K čís. 31 Práv horních.]

Tento artikul jest zatmělej a nemůže jemu rozumíno býti, co by v sobě obsahoval: neb jestli že se na to vztahuje, kdyby věřitelé v dluhu důl dlužníkuov ujali a v něm vedle dobrého řádu buď těžili, neb nic, tehdy již voni dlužnici jim věřitelům ničímž povinni nejsou, by pak důl takový jakkoli zmrhán byl, aniž kdo na ně znova pro takovej dluh potahovati se může podle práva; nebo več se kdo dobrovolně uvolí, tomu dosti učiniti jest povinen a na tom přestati, a tak, jakž ten novej přijímeč [sic], kterejž důl ten obložil, tak i ti dlužníci pokoj míti mají.

I tato jest věc těžká a kverkům zvláště, kteřížby na své vlastní náklady důl dobejvali a jej pavovali, nesnesitedlná, aby podle uznalé potřeby, jakž by nejlepěji a nejužitečněji znali a věděli, opatřiti nemohli a moci neměli, než jakž tato práva ukazují. Ježto těmito právy jako i jinejmi nemůž se to všecko, což by časem lépeji zpraveno býti nemohlo, obsáhnouti, a též vědomé jest, že práva ne sama pro sebe, ale pro pohodlí a užitek lidskej se ustanovují, a kdo by mohl lépeji k prospěchu něco přivésti než instrukcí jeho ukazuje, kdo má jemu za zlé míti? Leč by ouředníci neznalí byli a něco více z vášně než spravedlnosti činili.

XXVI. O svobodách horníkuov. [K čís. 32 Práv horních.]

Ten artikul, poněvadž k Horám Kutnám, a tak ani k nám, se nevztahuje, a takových žádných desátkův my ani předkové naši nikda sme neplatili, protož k tomu mluviti potřebí není: však pro budoucí opatření a uvarování zaneprázdnění vidí se, aby obzvláštně toho doloženo bylo, a my se všemi horníky a budoucími Hor Kuten z tohoto počtu se vyňali; a že k nám ten artikul nenáleží, vysvětleno bylo.

Tato milost, poněvadž se toliko na cizozemce vztahuje, a ti přicházejíce na Hory Kutny živnost svou provozovati chtějí, protož chtějíli s jinejmi srovnáni býti, povinni budou listy zachovací své pořádné ukázati, aby se tomu vyrozumělo, co sou za lidi, souli vodsouzení a na poctivosti zmařilí, či někde něco spáchali a sem se vkradli, chtíce své lotrovství tudy přikrýti; nebo i ti časem mnoho před sebe berou a přednost téměř ve všem míti chtějí, z nichž někteří i kati neb biřicové jinde býti mohli.

O tento artikul nejednou od nás, buď skrze psaní neb oustní promluvení, při mnohých z JJMtí pánův stavu panského a rytířského bylo jednáno, když za některé dělníky k horám platné, aby k nám na Hory Kutny propuštěni byli, sme se přimlouvali, ale tím při mnohejch nic sme obdržeti nemohli; a ví se, že Hora Kutná obvzláštní klenot jest království Českého, a na platných a rozumných takových některých dělnících horám mnoho náleží. Protož i ten artikul, aby uvážen a na místě postaven byl, jest potřebí.

Ač toto toliko se vztahuje na osoby cizopanské a poddané, pokudž by hor se dotejkaly, na ně náklad činily a v dolích dělaly, však že časem i toho od některejch se doslejchá, že by privilegia a milosti JJMtí císařuov a králuov českých obci této učiněné toliko těm, kteřížby životně hor se dotejkali a na ně nakládali, náležely a na ně se vztahovaly: a protož by i tuto tak vejslovně státi mělo, že na všecky sousedy a obyvatele Hor Kuten se vztahují a jich všickni požívati mají; neb ačkoli mnozí sami do dolův nelezou a životně hor se nedotýkají, však souce tu na Horách usedlí neb neusedli hory všelijak penězi, řemeslem, obchodem, pavováním i jinak fedrují a jim podle možnosti napomáhají, jakž i taková privilegia to v sobě zdržují. A kdož takovej rozdíl činí, ten nic jiného neobmejšlí, než aby mezi lidmi roztržitost byla a skrze to zaneprázdnění se činilo, kteréhožto rozdvojování předkové naši vždycky sou se varovali, a všelijak takových milostí společně v lásce a pokoji užívati hleděli, a pán Bůh své svaté požehnání jim dávati ráčil.

Tento artikul o zběhlejch lidech z gruntů panskejch jest prvé na místě zřízením zemským postaven: a protož můželi to příčinou těchto práv jakou jinou proměnu vzíti, to při uvážení zůstaň.

Tímto nařízením, chtělili by zle chovali a na poctivosti zmařilí dobrým poctivým lidem a svobodným horníkuom přirovnáni bejti, aby jedné svobody i všeho jiného užívali: což jest proti všemu rozumu i také právu.

Tato milost jako i jiné některé milosti, o nichž se dole zmínka činiti bude, sou majestátem císaře Zikmunda horníkuom starým i novým po vypáleni Hor dány a obšírně vyloženy, protož toho do těchto práv klásti potřeba není; než při témž majestátu žádáme zachováni býti, nebo co jest majestáty a jistými privilegiemi utvrzeno, toho za právo ustanovovati a on skladatel sám sobě přivlastňovati nemá.

Toto vyměřování proti dobrejm starobylejm zvyklostem všudy ve všem trefiti na Hory Kutny se nemůže, aniž by jaké vzdělání takovou měrou (in genere) býti mohlo. Nebo tím způsobem mohlo by k tomu přijíti, že by třebas k horám žádnej nechtěl nic vésti, hnáti ani nositi, kdyby příliš lidé lacino míti chtěli, neb náležitě se jim nesadilo, a skrze to prodavač na tom škodu nésti musil a jinam prodati nemohl; aniž by přespolním lidem, zvláště tu blízkým, příčina k náchylnosti k horám dána byla, kteříž v nedostatku vzláště trhové dni pro chleby, masa a jiné potřeby do města jezdí a chodí, a zase všeliké věci vozí, odkudž téměř ve všech potřebách svých poživení své mají. Než což se přihnání dobytku do města od řezníkuov, kupování piv od nákladníkuov a pekařuov pšenic, žita a jinejch victualí dotejče, to se obecně činí a jim od nás se zapovídá pod pokutami a jistým trestáním, aby ven z města nic to nevyprodávali, ale tu doma rozprodati a spotřebovati hleděli. A tak musel by tento artikul vysvětlen býti a zřetedlně se položiti, které by tak věci jinam prodávány býti neměly; nebo někteří obchodníci a řemeslníci netoliko domácím, ale i přespolním svých handlův a řemesel odbývají a tvídy se živí.

Ve všecko by se rád skladatel vpletl a ouřad horní po sobě potáhl, aby netoliko horní ale i městské věci spravoval, nébrž přední místo před ouřadem šepmistrským měl. Ale to se trefiti ani místo dáti tomu nemůže, neb ty věci říditi a spravovati samému ouřadu městskému náleží, a již oznámeno, že šepmistři a rada vždycky sou po panu mincinejstrovi přední hlas a místo mívali a mají, a tak privilegia, stará zvyklost a dobrej řád ukazují a právo jest obecní. Culpa est immiscere se rei ad se non pertinenti. A protož ne nadarmo on skladatel s jinejmi o to usiloval, aby tato práva bez vědomí našeho, tak běžně a jako na kvap přeběhnuta, vůbec na světlo k svému vytištění přišla, aby tudy, nač tato všecka léta myslili, svou vůli provedli a sebe a ouřad horní pod způsobem hor vyvejšili a ouřad šepmistrskej snížili, a tak páni byli a předek ve všem všudy drželi; čehož jim pán Bůh nedá, ani sme té naděje do JMCské, pána, pana našeho nejmilostivějšího, aby to na nás dopustiti ráčil.

Jakžkoliv tato věc uvážena bude, předce tuto vidí se těžké pokuty na lidi chudé položeny býti: jedno, aby jemu zato položeno bylo, jako by clo projel, druhé, vzato a do špitala dáno, a třetí, takovým se ujistilo a na JMCskou vzneseno bylo a več jemu to obráceno bude, toho aby očekával. Ješto předkové naši mírnosti v pokutách sou následovali, aby skrze přílišné pokuty lid od hor odháněn nebyl, ale raději rozšafnou správou příčiny k oblíbení jich dával; nicméně spurní přestupitelé nejprve napomínáním, potom vězením, pokutováním i zbavením živnosti do času a jinak se trestávali. Neb jaká by to svoboda horníkův byla, kdyby ze všech stran nad míru souženi byli a jako pod pastí vždycky leželi, každej rozuměti může.

Již teď některé obzvláštní milosti horníkuom a sousedům usedlým a s městem trpícím i vší obci na Horách Kutnách nadané se vyčítají, jako aby statky pozemské do desk sobě kladli a zas je prodávali, též kšaftové jich do desk po relatořích kladeni byli, a nápadové na přátely krevní s městem trpící přicházeli, nad to vejš žádnejmi berněmi, posudními i vojnami zaneprázdňováni a obtěžováni nebyli: ale ty a takové všecky a mnohem jiné milosti, které se tuto od skladatele chtě (neb znaje je sobě a tomuto práv spisování odporné býti, o nich mlčí) pomíjejí, a toliko některé, které sme prvé majestáty a jistými privilegiemi od JJMtí, slavné a svaté paměti, císařuov a králův Českých potvrzené měli, tuto se připomínají; a kdyby on, skladatel, s jinými nápomocnlky svými překážky nám v tom nečinil a při vrchnosti naší nás nevošklivil, a některých příčin tejně na zvošklivení naše nepředkládal, jakž té víry ku pánu Bohu sme, dávno jich dojíti bychom mohli. A činí to ne za jinou příčinou, než aby nás a všecku obec naši jich zbavil, ouřad svůj zvelebil, statek a živnost lépeji opatřil a nás i tu stolici JMCské snížil, poněvadž naslejchá se, že by statek pozemský sobě koupiti, do desk jej klásti a snad i o něm kšaft učiniti chtěl; ale myť věříme pánu Bohu a VMtí poníženě prosíme, že se k JMCské, pánu, pánu našemu nejmilostivějšímu, přimluviti ráčíte, aby nám netoliko taková privilegia a milosti, kteréž se tuto vyčítají a až posavad zde na hradě Pražském zůstávají, navrátiti, ale i jiné milosti, jichž některé hory a města požívají, milostivě s jistým potvrzením učiniti ráčil. A my všelijak upřímně, jakž i předkové naši o to se snažiti, aby ty hory s dobrým a užitečným, budeli vůle pána Boha našeho, jakž JMCské tak i tomuto království Českému vyzdvihovány, a láska i svornost mezi námi zachována byla, nepomineme. Nebo znáti ráčíte, že předešlí císařové a králové Čeští ne bez příčiny takovými privilegiemi a milostmi předky naše a tu obec z obzvláštní náklonosti své, poněvadž hory nijakž bez toho vzdělány a zdrženy býti nemohou, opatřiti sou ráčili. A kdyby ještě ty všecky artikule z těch privilegií, jakž samy v sobě znějí, sem vepsány a pojaty byly: než některé skladatel změnil, a jiné, což proti němu bylo, jako že šepmistři a rada všecky pře horní i městské přesuzovati mají au nich že plnost práva jest, item, že první hlas po Pražanech mají, a cožkoli oni šepmistři svolí a s povolením mincmejstra ustanovili, by to bez přerušení zachováno bylo etc. ,toho pominul a jako za hřbet položil.