Ta milost jest vytažena z majestátu císaře Karla a krále Vladislava, kteráž šepmistrům a konšeluom, horníkům všechněm Hor Kuten svědčí a stojí slovo od slova takto: "Nad to také toho jim půjčujem a dáváme, ač to císařem Karlem, českým králem, prvé dané, též i potomky JMti i námi také stvrzené mají, aby, cožkoliv sobě tíž horníci na zemi neb na dědinách svobodných koupili, aby jim to svobodně beze vší překážky a odporu, bez dotazu a povolení našeho ve deky zemské šlo a kladeno bylo, tak jakž se to též Pražanům města obojího Pražského děje bez odporu." Kdež ač skladatel těchto práv něco proměnil, však poněvadž taková milost šepmistrům a konšelům, horníkům všechněm Hor Kuten svědčí, a sám také tu měšťany a horníky jmenuje, tehdy také takové milosti sám sobě připisovati, v tato práva horní je uvozovati a přivlastňovati neměl a nemůže; nebo vědomé jest, že práva sou jako nějaké pravidlo a regule obecní, jimiž se všickni lidé spravovati a říditi mají, ale privilegia sou obzvláštní milosti od císařův, králův a jiných vrchností některým osobám neb městu za příčinami jistými učiněné, kteréž v vobecních právích se neobsahují a jichž ne všickni ouhrnkem, ale ti, na něž se vztahují, užívají. Jako i tyto mnohé milosti, kteréž se tuto vyčítají, ne jiným než šepmistrům a radě, ale i vší obci na Horách Kutnách sou nadány, a těch všickni netoliko z ouřadu horního, jakž by je sobě vosobovati chtěli, ale i jiní lidé, však usedlí a s městem trpící, obojího pohlaví mužského i ženského požiti mají.

Milosť tato tolikéž jest vzata z majestátu krále Ludvíka a stojí tam napsána v tato slova: "Při tom svrchu psaným horníkům a obyvatelům Hor Kuten (totiž šepmistrům a konšeluom na Horách Kutnách, neb se tak v tom privilegium z počátku jmenují) tuto činíce milost, kdyžbykoliv měštěnín aneb městka na Horách Kutnách zboží své dědičné, zápisné neb manské, i jiný všelijaký statek kšaftovala a poručenství o tom řádné udělala, aby ti kšaftové o jmenovaných statcích po relatořích, od šepmistruov a rady Hor Kuten vyslaných, do desk zemských vcházeli a vkládáni byli od ouředníkuov desk zemských bez zmatkuov a všelijaké překážky." Kdež netoliko o vosobě pohlaví mužského, ale i ženského zmínka se činí, a všelijaká zboží dědičná, zápisná i manská tu se obsahují, tak jestliže by kdo řádně o nich kšaftoval, aby ten kšaft po relatořích od šepmistrův vyslaných beze všeho odporu do desk zemských klásti se mohl. Což skladatel těchto práv v mnohých místech takovou milosť a privilegium bez pochyby za příčinami jemu známými proměnil a nejprve místo slova "měštěnín" "horník" položil, druhé, městky a ženské pohlaví vypustil, třetí, pojal v tato práva toliko statek pozemský, a zápisného a manského tak nechal, a, naposledy i toho slova "řádné" pominul, ješto v tom majestátu o řádných a ne jiných kšaftích zmínka se činí, neb ty toliko do desk vcházejí. Jak pak takové všetečné proměňování privilegií a jinače než sama v sobě znějí vykládání, a k jinému pod jakoužkoliv formou, než sou vydána, obrácení bezpečné jest, to pokuty v týchž majestátích položené a práva ukazují. A protož to také bude při uvážení.

Dokládá se toto zatměle mimo privilegium, neb nerozumí se, jednímli kšaftem a o obojím statku pozemském a městském může kšaftovati, či rozdílně. Jako ví se, a příkladové i práva ukazují, že ty věci rozdílně se činí; a o statcích pozemských již nahoře položeno, než o statcích městských v majestátu krále Václava tak stojí. "Činíme a dáváme jim měšťanům i vší obci Hory Kutny tyto milosti a svobody, jestli že by jeden nebo jich více, měštěnín nebo městka, kteřížto tu obývají, zlé i dobré s svým se vším zbožím, svobodným i nesvobodným, kdežby to koliv měl nebo jměli, trpěli, a že by ten nebo ti zemřeli, aby to všecko zboží movité i nemovité, kterejmžto by koliv jménem mohlo jmenováno býti, tomu dědicky spadnouti, dáno a postoupeno býti má, komuž by je ten měštěnín aneb městka dali, kšaftovali aneb poručeli a zapsali." Kdežto ač o statcích svobodných i nesvobodných, dáních a kšaftích zmínka se činí, však nevysvětluje se to, aby jedním kšaftem anebo dáním mohl o vobojím takovém kšaftu k statku kšaftovati a zapisovati, než aby takových dání a kšaftovánl mohl jeden každý požiti, jakž již majestátem krále Ludvíka jest vysvětleno a nahoře položeno, a zřízení zemské J. XLII a právo městské také to D. XLII etc. patrně rozdělují. A tak skladatel těchto práv i na tom tuto se zmejlil a také chtěl by chytře pod tím jménem "horník" tuto milost toliko na sebe a ty, kteříž pod správu jeho náležejí, vtáhnouti; nébrž o ženách ani žádné zmínky nečiní, ano i toho nedokládá, jakž nahoře položeno, jestli že by pořádně o něm kšaftoval, než hned aby jeho požiti mohl. Kteréžto proměny a předělávání majestátův sou nebezpečné a mnohé těžkosti s sebou nésti mohou; ale nejbezpečnější věc jest majestátův při své celosti bez přerušení zanechati, a ne z nich práva obecní pod divnejm fortelem dělati.

Tolikéž i tato milost měšťanuom a vší obci na Horách Kutnách nejprve od císaře Karla a potom krále Václava daná, sem jest pojata, a stojí v majestátu císaře Karla takto zapsaná: "A k tomu vůle naše jest a chcem, jestliže by jeden nebo jich více, buď jich mnoho neb málo, buď muž neb žena, měštěnín nebo městka, kteříž v témž našem místě u Hory Kutny nyní jsou a obývají, anebo potom v budoucích a potomních časech bydleti a obývati budou, tak bez poručenství aneb kšaftu umřel aneb zemřeli, synův anebo pravých dědicuov anebo dcer po své smrti nepoostavili, tehdy my míníme a chceme tomu mocí královskou v Cechách a milostí svou, že toho měštěnína aneb měšťan aneb městek forberky, dědictví, zvláště dědiny svobodné a platy, úroky, seděni s dvory, poplužím i jiné všeckno, movité i nemovité, zboží, kdež by to koli bylo, anebo kterejm by koliv jménem mohlo jmenováno býti, to všecko na nejbližšího přirozeného přítele, buď mužského neb ženského pokolení, pokojně spadnouti má beze vší překážky"; a v majestátu krále Václava takto: "A jestliže by pak jeden nebo jich více umřel bez kšaftu anebo bez poručenství, i což by ten měštěnín anebo městka kdekoliv svobodného zboží, aneboli nesvobodného, mohovitého a nemohovitého, na zemi nebo u hory, anebo kdežkoliv jinde, měl anebo měli, tehdy to všecko zboží na nejbližšího přítele přirozeného dědicky spadnouti má; a jestli že by nižádného přítele přirozeného neb dědice mužského anebo ženského pokolení ten nebo ta městka po sobě nepozůstavili, i cožkoli svobodného zboží na zemi po jich smrti kde poostavili, tehdy to všecko nám do naší královské komory má spadnouti; a což by sic jiného zboží kde bylo, jakožto domy, zahrady, tále na dolích anebo jakéž by koli jiné zboží bylo, movité i nemovité, v hoře nebo před horou, což by koli k horám příslušelo, tehdy to všeckno na konšely Horské má bez zmatku spadnouti, a ten statek neb zboží na obecní dobré Horské naloženo má býti". A při tom přikazuje všem ouředníkům, komorníkům a zvláště mincmejstru, aby v tom jim překážka se nečinila a hyndrováni nebyli. Kdež skladatel těchto práv opět tyto majestáty a milosti jest proměnil, a kde stojí v majestátu "měštěnín nebo městka, kteříž v městě Hoře Kutné sou", tu "horník nebo hornice", chtíce vždy sobě a těm, kteříž pod správu jeho náležejí a těmito právy horními spravovati se budou, tu milost přivlastniti a obec tuto o ni připraviti, položil. Druhé, hotové peníze klade horníkuov a lidí na Horách Kutnách usedlých a s městem trpících za statek pozemskej, an toho v týchž majestátich nic položeno není, jako by sousedé a obyvatelé na Horách Kutnách všickni stavu panského a rytířského, jichž peníze v domích městských vedle zřízení zemského XIII za pozemský statek se počítají, byli. Třetí, specifikuje statek šosovní mimo ty majestáty, a klade domy, zahrady, dědiny, louky, rybníky, tále, doly a jiné k horám náležité věci, pravíc, že na obec připadnouti mají, a prvé z těch některé věci, jako tále, doly, rybníky, kteréž bezpochyby při hutěch sou a k statku pozemskému nenáležejí, JMCské přivlastnil a obce, čehož jest proti této milosti učiniti neměl a nemohl, jich zbavil. Poněvadž takoví statkové nekšaftovaní všickni beze všeho rozdílu na obec připadají a vedle těchto majestátův připadnouti mají, a až posavad k takovým majestátům o též nápady pro překážku jeho skladatele a jiných přijíti sme nemohli, však poněvadž vedle milosti JMCské s jinými městy království tohoto českého na sněmu obecním 1577 k polovici takových nápadů jsme připuštěni a na druhou vedle milostivé JMti zámluvy očekáváme, a protož v té naději jakž jiných tak i toho vo navrácení našich milostí k JMti za přímluvu žádáme.

Ač ta příčina téměř ve všech majestátích se dokládá, aby šepmistři i všecka obec snažněji se hor dotýkali a k JJMtem volně a poddaně se chovali: však ne tou příčinou od skladatele tuto se to předkládá, poněvadž zřetedlně] v to je uvésti chce, aby přej snažněji a podstatněji s svými náklady hory v ustavičném pavování, an toho ve všech majestátích se nenachází, aby k takové nemožné věci zavazováni byli, drželi, než aby nás v podezření a v vošklivost dal, jako bychom o hory žádné péče neměli, jich se nedotejkali a s nimi nic ovšem, čemuž odpíráme, činiti neměli. Ješto on skladatel o tom dobrou vědomost má, v jaké dluhy nyní skrze veliká pavování obec naše jest vešla, a nebudeli od JJMtí pánuov stavuov království Českého pomoci, nevíme, kdy anebo jak z nich vyjdeme; a to všecko příčinou skladatele a pomocníkuov jeho se stalo, že, davše se v gveldikování štoly Grejfské, a chtíce tu užitek svůj míti, i přivedl nejprve některé k tomu, že sou se tu v pavování do Hrušek na též doly dali, potom i nás a obec naši k tomu s přinucením potáhl.

Tento artikul z strany berní jest v majestátu krále Vladislava zapsán takto: "Item, chtíce ještě, aby čím od nás hojnějšími a štědřejšími milostmi a dary obdařeni budou (totiž šepmistři, konšelé i všecka obec na Horách Kutnách, neb nahoře zejména tak se jmenují), tím horlivěji v víře své k nám i k budoucím králům Českým zůstali a se napotom zachovali, z berní, kteréž nám a budoucím králům Českým podle práva platiti povinni jsou, v kterýchž země Česká nám a budoucím králům Českým z práva povinna jest a sedí, z těch a takových berní je a města jich nyní i na budoucí časy vynímáme a z nich mocí královskou vysvobozujem milostivě": kterak pak skladatel směl tento artikul měniti a sám na sebe toliko a jiné ke právu jeho náležející vtahovati, a jinače, než sám v sobě týž majestát zní, vykládati; nébrž i tu vejminku, pokudžby a kteříž se hor náklady svými dotýkali, přidávati, an toho v témž majestátu nic doloženo není, ani statkové specifikováni, a my vedle nejvyšší možnosti hor se dotýkáme.

Z takových piv domácích nikda žádného posudního zde na Horách Kutnách se nedávalo a neplatilo, aniž tím nákladníci kdy obtěžováni byli: neb ne pro jinou příčinu se vaří, než pro pohodlí chudých havéřův, řemeslníkuov a jiných lidí; a kdyby tím již ne oni nákladníci, ale chudí obtěžováni býti měli a draho se jim vysazovalo, poněvadž chudými lidmi hory nejvíce se zdržují, nerozumí se, kterak by ty hory k vyzdvižení svému přijíti mohly, snad by se prvé dělníci rozprchli, než by se kdo v dílo a v pavováni dal. Avšak aby i to majestátem jistým vedle jiných milostí pojištěno bylo, za věc potřebnou se uznává.

Tomuto artikuli nerozumí se, proč se toto přidává, poněvadž se nedokládá patrně "jestliže by na ně horníky berně uložena byla"; neb jestli stavové na sebe co ukládají, to sami plní, a právu a svobodám horníkuov nic na škodu není, a také v takové berně krom pozemských statkův se nepotahujeme. Jestli pak kdy JJMtem, slavné paměti, císařům a králům českým jaké pomoci předkové činili, hned sou jistými majestáty, že jim to a právům jich i také svobodám na žádnou škodu nebylo, opatřeni bejvali. A protož toto jako i jiného mnoho zbytečně tuto se dokládá.

Ačkoli skladatel prvé nahoře dosti vejminek položil, co by zase proti takovým milostem učiněno býti mělo, však aby to vždy vrchovatě vysvětlil a nám i té obci, ano i horám ku pádu pomohl, pod barvou a jakejms obzvláštním způsobem opatrování hor opakuje to opět a tuto condici ještě přidává, totiž, aby povinni byli náklady svými (což jest nemožné, an kdyby všecko království České o to se snažilo, dosti by činiti mělo) hory držeti a při nejmenším jeden důl zespolka obecním nákladem pavovati, a jestliže by ten k užitku přišel, aby hned jinej ujat byl etc. A kdybychom pak v jaké dluhy vešli, jako nyní v znamenitých sme a se propavovali, kudy bychom sobě pomoci mohli, toho mlčením pomíjí, aniž to vykládá, kdyby při jednom dole a jiných mnoho, bez nichž by ten nijakž dobejván býti nemohl, se nacházelo, kterak by ta věc opatřena býti mohla. A ač ukazuje na to, kdyby za rok užitkové z kterého dolu šli a druhej před sebe vzat býti měl, aby to s radou a bedlivým uvážením nejvyššího mincmejstra a ouřednikuov horních se stalo: však že ouředníci mnohdykrát, vzláště neznalí a pochlební, z jiných a z jiných příčin ledakdes místa nákladníkuom ukazují a je k pavováni, majíce jisté zprávy o tom, že tam nic není, nutí a jim, aby ani svým vlastním statkem a nákladem svobodni nebyli a místa sami sobě obrati nemohli, překážku činí; jako i těchto let, majíc my a obec jistou zprávu, nébrž i v knihách některých to poznamenání o dolích Hruškách čtouc, že tam velká chudoba jest, všelijak toho sme se vzdalovali, abychom tam nákladův nečinili a zbytečně nepavovali, ale nic nám to postačiti nemohlo, nébrž na zprávu některých ouřednikuov a vznášení na vrchnost naši i s přinucením v pavováni tam dáti sme se museli. Co pak tím jest způsobeno, že tam do sedmdesáti tisíc kop vynaloženo a málo zejskáno, to všickni již vidíme, a sám pán Bůh nejlépe ví, kdy my z těch dluhův vyjdeme a těch lichev, které platiti musíme, pozbudeme. Protož těžká věc jest na to mysliti, aby tento artikul svůj měl průchod míti, a my všickni obyvatele tak zavázáni býti. Než poněvadž při nákladích možnejch námi a obcí naší nic neschází, nepochybujem, když ty cesty dobrovolně bez takového nucení kdy obírány budou a při volení míst a dolův nějaký prostředek mírnej se zachová, z společného uvážení a dobrovolného snesení snadno k pavováni důl se obéře, a kverci nějak s chutí pavovati budou.

Též i tato milost z strany vojen jest vzata z majestátu krále Vladislava, a stoji tam napsána v tato slova: "Nejprve z milosti a moci naší královské týmž měšťanuom a horníkům našim tuto milost činíme, aby oni k žádným vojnám ven z země, ani v zemi, od nás ani od budoucích našich králův českých taženi nebyli, nébrž je vysvobozujem před námi i budoucími krály českými i všelijakými lidmi, než toliko hor našich těch pilně obhajovati povinni budou přede všemi lidmi, kdožby užitky naše a koruny té kaziti chtěli, a to potud, pokudž nejdéle jich možnost stačiti moci bude; tak aby tíž měšťané naši nyní i na budoucí časy všech vojen prázdni byli, než toliko hor našich všech a města toho proti každému obhájci byli snažní podle svého všeho přemožení, jakož nepochybujem o nich, že s budoucími svými tak se zachovají." Kterážto milost také od skladatele jest proměněna a v jinej rozum obrácena, nébrž i vejminky položeny, kdyby přej České země se dotejkalo, nepřátelé vpád do ní učinili, veřejné pohnutí bylo a potřeba se uznala, a rozkaz od krále neb mincmejstra se stal, aby vlasti své hájiti povinni byli: ale jinače předkové naši a ty hory a město týmž majestátem sou opatřeni, totiž aby všech vojen z země i v zemi prázdni byli a samých hor a města pilni byli a vopatrovali a vobhajovali; také takové věci říditi a lidem vzhůru býti rozkazovati ne pánům mincmejstrům. ale na místě JMKské nejvyššímu panu purkrabí Pražskému, neb kdož by JMti místo držel, náleží. A poněvadž on skladatel tímto vypisováním těch milostí pod způsobem práv to pronáší na sebe, že jest nám v tom s pomocníky svými kdy v navrácení jich překážku činil, ublížil, a že bez takových milostí nijakž hory vyzdviženy býti nemohou: vidí se, že by se za to styděti měl, aby s námi se v tom srovnal a JMCské, pána, pána našeho nejmilostivějšího, za navrácení takovejch všech privilegií i některejch jinejch nadání spolu s námi žádal, což když se stane, jiné naděje nejsme, než že se k nám JMt milostí nakloniti a pro dobré těch hor taková privilegia pozůstávající milostivě navrátiti ráčí.

Jakž o tomto spisování práv tak i o těch artikulích léta etc. 75 vydaných a do sněmu obecního pojatých žádné vědomosti sme neměli, a poněvadž ti artikulové na věčím díle na jiné hory se vztahují, což sám skladatel to poznává, a my i Hora Kutná při svejch právích a starobylejch svobodách a dobrejch vobyčejích týmž sněmem a jistým majestátem a confirmaci JMCské zůstaveni sme, protož také i nyní žádáme při tom zachováni býti; ačť pak koli v témž sněmu a artikuli o Horách Kutnách to slovo, "confirmovanejch" dostaveno jest, nepochybujem, že od skladatele těchto práv při těch privilegiích confirmovaných se zůstavujem, neb on nejvíce o to se stará, a aby to, což dávno jest, s jinými některými začal, dokonal, všelijak pečuje. Ale myť té víry ku pánu Bohu všemohoucímu sme, jakž již nejednou oznámeno, že VMti ne jeho takové proti nám a těm horám neupřímné úmysly, ale raději rozšíření a vzdělání těch hor JMCské i všeho tohoto království českého pochvaly, ano i té stolice JMCské od starodávna vysazené šetřiti a k JMCské, aby nám taková na hradě Pražském pozůstávající privilegia s potvrzením JMti navrácena byla, milostivě přimluviti se ráčíte; a když to pán Bůh dáti ráčí, ráčíte poznati, že z mnohého tohoto zaneprázdnění, kteréž pod způsobem těchto práv zbytečně tuto před sebe bére, sejde.

Tento artikul poráží jiná všecka téměř o svobodách horních vyměřování, poněvadž (což i slušné jest) každé město horní práv a svobod svých, kteréž by prvé měli a s těmito právy se srovnávati nemohly, užívati má; a my, jakž na nejednom místě sme toho dotkli, že takové svobody a obdarování, kteréž on skladatel po kusu trhal a do těchto práv uvésti chtěl, od JJMti, slavné a svaté paměti, císařův a králův Českých nadané, však ještě confirmované nemáme: i tehdyť již tohoto nového jeho vyměřování a práv těchto v ničemž nepotřebujeme, nébrž při těch starých, jakž on sám skladatel v témž artikuli toho dokládá, zůstaveni býti žádáme.

Nahoře zejména jest postaveno, kdo má to opatrovati, aby všecky věci a potřeby k horám časně spraveny a svezeny byly: a protož vidělo by se, kdož by toho časně zoumysla zanedbal a potřeb svézti k horám nedal, a skrze to JMCskou a kverky k škodám přivedl, aby pokuta na takového uložena byla, a on tím vším, poněvadž za to záplatu poctivou má, povinen byl; tak aby lidé zbytečně s hovádky svými zaneprázdňováni nebyli, jakž nejednou to i u nás se trefilo, že formani a poddaní naši, nechtíce hydruňku na horách dopustiti, s velikou těžkostí a naříkáním musili to učiniti a rudy, kyzy, uhlí i jiné potřeby v nejhorší cesty s svou velikou škodou na rozkaz náš voziti.

Ač se tomu z tohoto artikule vyrozumívá, že by se toliko na to vztahoval, aby jeden každej právem živ byl a na žádného mocí nesahal, ani vůle své pod řádem a právem neprovozoval: avšak poněvadž opět skladatel na potupu a snížení ouřadu městského, jakožto šepmistruov a konšeluov, tento artikul převrací a milost tu sobě a jiným ouředním domům a místům horním toliko přivlastňuje, protož jak v té příčině předkové naši i my od JJMtí, slavné a svaté paměti, králuov českých opatřeni sme, toto se připomíná, a v majestátu krále Přemysla tak zapsáno stojí: "Chceme a přikazujeme pod zachováním milosti naší i království [sic], aby žádný z pánuov, rytířstva, hejtmanuov neb dvořan království našeho žádné všetečnosti neb moci neprovozoval v kterém městě našem, ani na kterého člověka mocí sahal, jeho jímal, neb v čemkoli překážku jemu činil, bez odpuštění a vědomí soudce městského a přísežných"; a král Vladislav potvrzujíce téhož majestátu takto ten artikul vysvětluje: "Nejprve, aby žádný z urozených, ani z šlechticů, neb z rytířstva, neb z popravčí, neb dvořan království našeho žádné všetečnosti neb moci nesměl činiti v tom městě našem, aniž na kterého člověka čiň outoku, ani jeho jímej, ani jemu v které jeho věci překážej, bez vědomí a dopuštění soudce městského a přísežných našich města toho (totiž Hory Kutny neb nahoře tak se jmenuje) aneboli ouředníkuov našich nad horami ustanovených." A poněvadž tehdy vtom artikuli jistými majestáty my všickni horníci prvé své opatření [....], bez toho osob, domuov a míst rozdělování a jedněch od druhých dělení žádáme při tom zachováni býti.

Takové moci a své vůle mimo řád a právo kdo by se dopustil, poněvadž to v právích a zřízení zemském patrně jest vyměřeno, protož toho při tom se zůstavuje, a jemu skladateli toho napravovati a v jiné měniti nenáleželo a nenáleží.