Aby nebylo žádné pochybnosti a hofmistr s jinými z toho potom posilnění nebral a se nehonosil, vidí se, že by mělo tuto zřetedlně toho doloženo býti, na kterých horách taková správa by se držeti a tak říditi chtěla; neb u nás na Horách Kutnách JMCská rychtáře a šepmistry a konšely na to lidi přísežné své míti ráčí, kteříž vědí vedle zřízení zemského a pořadu práva, jak se v takových příčinách chovati a těmi nezbednými lidmi netoliko při dolích, kavnách, lozumentích etc. , ale i jinejch všech domích a místech v městě i na předměstí ujišťovati a k nim přistupovati. A poněvadž on skladatel toho nespecifikuje, nébrž na sebe cizí věc bére a ji sobě přivlastňuje a nemajíc ani na to závazku v ni se vkládá, protož tento artikul jako i jiní přetržen a při zřízení zemském zůstati má.

Spravedlivé jest i pobožné, aby netoliko při dolích, hutech, kavnách, lozumentích etc. ,ale i všech jiných domích a místech skutečně to opatřeno bylo, aby taková láni, přisahání, hromování, klení etc. přetrhována byla: ale poněvadž štejgíř, písaři doloví a jiní ouředníci vždycky přítomni býti nemohou, aniž jim zlolejce a ruhače proti rpánu Bohu všemohoucímu honiti, a od dolu a práce své, mimo na právo městské vznešení, utíkati náleží, protož aby je oni do vězení bráti a ouředníkům horním k skutečnému trestání podávati měli, a vzláště kdyby odpor o to byl, a dotýkalo se věci hlavní, a k pořádnému slyšení se volal, to se trefiti nemůže, aniž ku právu jich, an k tomu povinnosti ani vězení a pořádného trestání podle práva nemají, to náleží. Co se pak lidí hanění a na poctivosti utrhání a naříkání dotýče, ta věc k ouřadu hornímu nenáleží než šepmistrům a konšelům; což vše prvé v zřízení zemském a právu lépe, nežli od tohoto skladatele a těchto nařízení a instrukcí, jest vyměřeno.

Tak jest mělo by toto všecko zníti k dobrému o svobodách horníkuov, ale uznává se, že tomu skladatel naopak rozuměl, nebo kdyby ouředníci horní pro neposlušenství a jaké jiné přečinění, jakž by se jim dobře vidělo a zdálo, trestati koho chtěli, aby to v každém místě osvobozeném i v městě, neb kdežkoliv, učiniti moc měli: snad by i vrchní právo při tom zastříno a věcí nesvoboda na chudé dělníky a havéře uvedena byla, tak aby žádnej zvláště v velkých věcech, an jim mimo dolové a horní věci nic více nenáleží, k vrchnímu právu odvolání vzíti nemohl, což by těžké a netrpělivé proti všemu pořadu práva býti muselo. Ale poněvadž u nás na Horách Kutnách vysazené právo jest od starodávna a ty věci dávno, co k kterému právu náleží, rozděleny, protož taková svoboda jim ouředníkům horním dopustiti se nemá a nemůže: nebo ouřadu horního jest officium speciale vztahující se toliko k horám, ale šepmistrského, na místě vší obce, generale k jiným ke všem příhodám a věcem jich ouředníkuov horních i všech jiných, kteříž by toho potřebovali; protož když hofmistr s jinými ouředníky horními spraví, což k horám náleží, má na tom přestati a šepmistři tolikéž, když své městské i jiné příhody a příběhy vyřídí, nebudou se míti oč domlouvati.

Z strany zhoubcuov zemských, mordéřův a loupežníkuov, poněvadž prvé zřízením zemským, jak by při tom zachováno býti mělo, jest nařízeno, protož to při tom zůstaveno býti musí, a spravedlivě, poněvadž slušné jest, aby takoví lidé nevážní vyzdvihováni byli a lidé dobří pokoj míti mohli, a to vlastnímu ouřadu městskému přetrhovati a na to péči míti náleží. Kudy pak hofmistr neb pergmistr, kteří s horami, aby náležitě opatřeni býti mohli, dosti činiti mají, na sebe opět tuto takovou věc vztáhnouti a tu povinnost, aby se jemu opovídalo, přivlastniti chce: jinému se nerozumí, než že by jakž v jiných tak i v této věci rád všeho se zmocnil, a naposledy jednomu i druhému dosti neučinil, a na potupu ouřadu šepmistrského ve všem předčil; ale časem když by o zhoubcích zemských a škůdcích velkých předzvěděno bylo, nežli by se jeho dojíti mohlo, snad by spíšeji zutíkati nežli by k vyzdvižení a k trestání přijíti mohli. O jiných horách, poněvadž se tomu nerozumí, aby takovej dostatek v přetrhování takového lotrovstva byl, protož to při uvážení spravedlivém bude.

Aby lépe ta věc jim jíti a takoví lidé zlí vyzdvihováni býti a tak k svému trestání přijíti nemohli, přidává skladatel i to: jestliže by někdo někoho nařekl a proti němu práva žádal a toho na něho v šesti nedělích nedokázal, aby v pokutu jakožto přestupitel a rušitel tohoto nařízení upadl: a tak netoliko osoba, kteráž by o škůdcích oznámila, ale i právo, kteréž zlé přetrhnouti chce, kdyby se to gruntovně nevyhledalo, aby trestáno bylo; což kdyby při tom zůstati mělo, nerozumí se, kdo by takových lotruov, souc tak těžkou pokutou odstrašen, vyzdvihovati napomáhal. Ale jakej by při tom pořad zachován býti měl, to zřízením zemským jest vyměřeno, a protož při tom zůstáno býti má. Také aby po vyslyšení a viny ukázání on hofmistr s ouřadem horním tepruva ku právu městskému toho k dalšímu rozeznání a ztrestání podávati měl: to jest proti všemu pořadu práva a starobylé dobré zvyklosti, a protož obávati se jest, aby budoucně skrze taková vyměřování něco z toho nepošlo; nebo staré věci dobře nařízené skrze proměny řídko bez pádu a poklésky bejvají.

Mordéř v právích obyčejně slově, kterejž na cestách i jinde druhého zabijí, a při něm co nejde to od něho bére a ten slově loupežník a nákeřník, kterejž řídko s takovými činy k milosti přicházi. Vražedlník pak, kterejž v půtce z hněvu a v sváru dle pomsty druhého zabíjí, takový, po učiněné smlouvě, měl-li by o poctivost přijíti a takových ouřaduov a služeb a díla při horách prázen býti, to bude při uvážení; než zloději, by i smlouvu učinili, vedle práva P. XII za zlopověstné zůstávají.

Předešle nejednou ta věc mezi pány mincmejstry a námi uvažována byla, jinej a jinej prostředek za příčinou morduov a zsekání, kteréž se časem zhusta daly, nalézán. Někdy také svoboda ta ouředníkuom, služebníkuom a písařům, aby s kordy choditi mohli, propůjčena byla a jiným všem zbroj zapovědína; ale když obecní lid a jiní nad tím těžkost měli, že se některým zbroj propůjčuje a jiným zapovídá, pročež také i šarvátky mnohé sou se stávaly, protož pro zachování pokoje potom všem bylo vyměřeno, aby všickni pod řádem a právem v městě, souce tu domácí, beze všech braní chodili; však jestliže by kdo za město nočně nebo ve dne ven z města buď na Kank, Kuklík, do hutí neb jinde jíti chtěl a nebezpečenství nějakého se obával, pro opatření života svého aby toho požiti mohl. A protož i ta věc bude při uvážení, nebo jsouce na horách, jakž mezi havéři tak i řemeslníky a obchodníky, rozliční lidé, musí se to opatrovati, což by všem a ne jedněm zvláště v otevřeném městě sloužiti mohlo.

Tato věc od starodávna, jakožto městská, skrze šepmistry a radu se opatruje, a k tomu jisté osoby hned po obnovení rady k dohlídání k řemeslníkuom, zvláště řezníkuom, pekařům a jiným se volí; a jestli kdy od pana mincmejstra co se vznáší a potřebuje při některých řemeslnících a obchodnících obzvláštního opatření, ta věc časem společně se váží a k nápravě přivozuje, a ouřad horní při tom nebývá a toho se nedotejká. A protož nebylo potřebí ouřadu hornímu takové povinnosti na sebe bráti a ještě přední místo na potupu ouřadu šepmistrského sobě dávati, poněvadž snesení mincmejstrská s šepmistry za právo držáno bejti má.

Tyto dvě věci, bouřka a voheň, sou velké a těžké pokuty boží, a když je kde přepouštěti ráčí, obzvláštní pomoci božské a rozšafnosti jest tu potřebí: a protož, jak by při vohni mělo ode všech chováno býti, o tom jisté nařízení před lety od nás se jest stalo a od toho času několika pány mincmejstry potvrzeno. Strany pak bouřek ta věc v jistej způsob a regiment uvésti se nemůže, než za naší paměti dvakrát jest to zprubováno, a kdyby ouřad městský v to nevkročil a takovou věc z požehnání božího jistým prostředkem nespokojil, neví se, kam by to, zvláště takové roztržitosti zběři rozličného lidu se vztáhlo; než aby tím prostředkem, kterejž skladatel tuto poznamenal, taková jedna i druhá věc dostatečně opatřena býti mohla, tomu se místa nedává, aniž jest podobné, aby v čas bouřky a ohně všickni k vlaskému dvoru ouředníci a jiní přísežní služebníci běželi a tam dvoru a mince, an by tam žádného nebezpečenství buď od lidi neb od ohně se neočekávalo, a jinde lidé se rotili a škoda dala a zlé bez přetahování množiti by se chtělo, hájili. Snáz by jakž město tak i hory k zkáze přišly, zvláště že obyčejně v takových příhodách tu lid běží, kde se nějaké nebezpečenství a škoda děje a přetrhnouti náleží, a obzvláštně toho pak se ode všech šetří, když kostelův, rathouzu, vlaského dvoru a jiných k tomu podobných předních domů se dotýče, že tu obzvláštní starost od nás ode všech, aby to vopatřeno bylo, se má; jakož pak i před lety nejinak než tak od předkův našich se stalo, když u nás na Horách Kutnách sněm držán a o volení krále Vladislava mezi stavy odpor byl a v nebezpečenství mince zůstávala, že sou ji šepmistři a rada v moc svou vzali á lidmi zbrojnými vosadili, aby žádného nebezpečenství odtud očekávati potřebí nebylo, čemuž z tohoto vejpisu šířeji se vyrozumívá. A protož, kdyby tak lidé rozdvojeni byli, aby tito k vlaskému dvoru a jiní k škodě, kdež se děje, běželi, jakž by tuto skladatel míti chtěl, Buoh ví, kde by se to zle stavilo a jakej konec vzalo.

XXVII. O zápovědi díla. [K čís. 34. Práv horních.]

Odvolání k vyššímu právu apelací kde by jíti mělo, o tom nahoře jest na díle povědíno, a dole tolikéž, kdež k tomu místo příhodnější bude, něco se předloží; z čehož jeden každý vyrozumí, kde by od takových vejpovědí, kteréž by se jemu na spravedlnosti jeho stížné zdály učiněny býti, odvolati se mohl.

XXVIII. O svolání kverkův. [K čís. 35. Práv horních.]

Ve všech věcech má řád jistej zachován býti, aby se všecko s prospěchem dalo, a protož dožádati se při ouřadu horním za povolení svolání kverkův není zlé, než že někdy takovému svolání se odpírá a ne vždycky přísežní se sejdou a přítomni bývají, a časem rychlého opatření důl potřebuje: a protož v takovejch bezelstnejch příčinách jestližeby se kverci o něco sami snesli a důl sobě v rychlosti opatřili, neměloby jim to tak stížně, a zvláště kdyby potom, komuž náleží, oznámili, váženo býti; což také při uvážení bude spravedlivém.

Jest oznámeno, že při takovém svolávání kverkův časem rozličná překážka se činí, a za jinými a jinými příčinami žádajícím sjití se odtahuje, a důl nijakž beze škody protahu míti nechce: a protož jest věc těžká, aby kverci a hospodáři dolu svého v takových příčinách, jak by se jim nejlepěji vidělo a zdálo, na náklad svůj nemohli opatřiti a o to společně, bud! v domě svém, v zahradě, aneb na poli, rozmluviti, a zvláště kdyby na tom žádnému nic nescházelo a na škodu nebylo, nébrž všecko dobré odtud se očekávalo. Snad skladatel opět tuto něco svého obmejšlí, poněvadž tak velikou na to pokutu dvaceti hřiven ukládá, a takovými nemírnými pokutami co by dobrého spůsobil, to by velmi brzo zvěděl. Než jestliže by kdo zoumysla a, jakž tuto toho se dokládá, ukrytě, na potupu ouřadu horního toho něco před sebe bral, a moha to dobře na hofmistra a ouřad horní vznésti, toho neučinil, ale takové schůzky postranní na škodu jiných svolával, aby nějakou mírnější pokutou neměl trestán býti jiným ku příkladu, proti tomu se nemluví. A zase ouředníci, maje se v tom volně jednomu každému propůjčiti a tím neodtahovati, jestliže by odtahovali a v tom kverkům jaká škoda se stala, aby tolikéž pokutováni byli. A vidí se pro vzdělání a rozšíření hor, že vždycky se má víceji milosti šetřiti, než chudé lidi takovými nesmírnými pokutami obtěžovati.

Jestli nad dolem, při přítomnosti přísežného, může o dolové potřeby nákladník s jinými se raditi: pročby tehdy v domě, neb v zahradě a jinde, kdež by se jemu místo nahodilo, nemohl toho učiniti a s přísežným neb jiným rozumným člověkem o to promluviti a za naučení i dobré zdání požádati?

XXIX. O erckafu. (K čís. 38 Práv horních.)

Až posavad žádné zmínky skladatel o vobecním rejtuňku neučinil a ani by se toho, kdyby mu se příčina o placení stříbra nedala, dopustil, než nahoře toliko zmínku učinil o svolání kverkův, a to ještě divnejmi pokutami obmezil, aby, což může bejti nejméněji, kverci takových schůzek, nad to pak obecních rejtuňkův zanechali; než což by sám vzvláště svému dobrému vyměřil a míti chtěl, to aby tak šlo a jinače nic. Ale staří hornici, předkové naši, takovými vobecními rejtuňky jsou nepohrdali, ani jich za věc zbytečnou a neužitečnou nepokládali, nébrž. když co tak obzvláštního bylo a pilného uvážení potřebovalo, již buď kdy v pavování a dobejvání nějakého dolu se dáti neb od starého pustiti měli, vždycky jsou takové obecné svoláni držívali, a tu se všickni vespolek, bohatí i chudí, poněvadž se všech dotýkalo, a všickni pavovati a nakládati měli, scházívali, a jedni druhých buď pamětí neb zdání vyslejchali a radu drželi. Někdy se trefilo, že předních, v nichž se zdálo něco býti přímluv, bylo pominuto a na zadních těch nepatrných zavříno, jakž i to v přísloví od starodávna jest vešlo: "Saepe etiam est olitor valde opportune locutus", to jest: častokrát i zahradník velmi platně jest se přimlouval; a v právích horních starých toho zřetedlně se dokládá: "Facilius invenitur, quod a pluribus quaeritur", "snáze se to nalézá, což od mnohých se hledá." Jakož pak sám skladatel nahoře o měrách, že jest to v pravdě tak, k tomu se přiznává; a protož vidí se, že i ten starodávní způsob zachován by býti měl, aby v takových příčinách obecní rejtuňkové držáni bejvali a ne na jedněch nébrž dvou hlavách, což až posavad mnohkrát [sic] se dávalo, zavíráno bylo.

Tento artikul jest na velikém omylu, nebo se tomu zřetedlně odpírá, aby kverci a nákladníci tomu tak povoliti a takovému placení na časy věčné místo dáti měli. Nébrž my to ještě v dobré paměti máme, že za JMti pana Švamberka, tehdáž nejvyššího pana mincmejstra, na kverky a nákladníky Hor Kuten žádost vznešená při obecním svolání byla, aby kverci do některého toliko času pro veliké tehdáž, ač mnohé daremní, náklady takové placení ulevili; ale poněvadž od toho času až posavad tím kverci nemálo jsou souženi a s svou velikou škodou dlouho takovým sníženým placením se obtěžují, sou té naděje, že zase podle prvního placení za náklady jejich jim, jakž tuto poznamenáno se nachází a pro vyrozumění VMtem se podává, placeno bude, nebo kverci v těch letech na tisíce takovejm placením sou škody vzali a posavad berou.

Ačkoli při placení za rudy, kyzy a vitruňky předešle jest vyměřeno, po čem by lot stříbra placen býti měl: však poněvadž tato proporcí zdá se nesrozumitedlná býti, aby za lot se platilo po 6 gr. č., za dva loty po 7 gr. č., za tři až do půl vosma po 8 gr. č. a od vosmi až do dvanácti po 12 gr. č., a od půl třináctá lotu do největší sumy po 21 gr. č.: a protož aby i v to nahlídnuto bylo, poněvadž ta věc za právo měla by se ustanoviti, aby žádnému tu se neubližovalo. Nad to vejš i to náleží opatřiti při srovnání průb, aby nějakej prostředek v tom mírnej a spravedlivej zachován byl, neb někdy jeden průbíř nejde v rudě nebo v kyzu 2 loty, druhý 5 a třetí třebas 8 neb 10, a ouřednlci třebas neb na třech neb na čtyřech, jak se jim náhodou vidí, zavrou; kudyž nemůže se než chudým kverkům ubližovati a oni na to naříkati, a zvláště když vidí, že jim jedno na váze nemálo schází, druhé na tlučení průbách, třetí na průbě, čtvrté na srovnání jich a naposledy na placení, poněvadž na tom na všem zisk i škoda náleží.