XXX. O hutech. [K čís. 40 Práv horních.]

Jakž jiní horníci a dělníci, tak i ouředníci a jiní všickni, kteříž v hutech dělají a práci vedou, k správě a soudu ouřadu horního náleží, však tak pokudž se toto obchodu a povinnosti jich dotýče: než což by od nich mimo to před sebe vzato bylo a buď jeden druhého nařekl, sbil, stloukl, zamordoval, scizoložil neb takového k tomu podobného zlého se něco dopustil, jako před některým letem někteří z hutí a uhlířuov pro své lotrovství jsou zvěšeni a jiní jinak ztrestáni, to ne ouřadu hornímu, ale právu městskému k vyhledání a strestání náleží.

Pročby řád hutní vyměřen býti a ouředníci a dělníci nařízení jistého regimentu, zvláště zde na Horách Kutnách, trpěti nechtěli, tomu se nerozumí: poněvadž po tato všecka léta s velikým a znamenitým nákladem mohlo to již dobře sprobováno býti, a které šmelcování jest nejhodnější a jak co se tam říditi a spravovati má (leč skladatel obává se, aby v řádu jistém stojíce, více stříbra z hutí do mince nenosili), tomu vyrozuměti; neb jaké od některejch škody v hutech let předešlých se daly a při svožování uhlí a jeho přijímání nepravost se nacházela, tak že i stříbro zřetedlně bráno a kradeno bylo, to všem jest vědomé. A protož vidí se, poněvadž tu skrze dobrej řád mohlo by se mnoho dobrého spůsobiti a zase skrze neřád zlého sběhnouti, a tu všeliké rudy, kyzové a vitruňkové, uhlí od formanův neb uhlířův se svozují a k svému vzdělání přicházejí, a odtud stříbro do mince se dodává, nébrž i jisté přísahy se jim vydávají, že by nad jiné jistej řád a regiment jim vypsán býti měl, tak aby se věděl jeden každý jak chovati, čeho vystříhati anebo co činiti.

XXXI. Svátkové. (K čís. 41 Práv horních.)

Ačkoli tito svátkové od starodávna horníkům u nás na Horách Kutnách sou zasvěceni: ale proč by památka proměnění pána Krista na hoře Tábor, též Mistra Jana Husi, a jsouli kteří jiní, v nichž jiní lidé u nás odpočívají a slovo boží slyší a jiná dobrodiní božská rozjímají, také k nim přidána býti neměla, tak aby se všickni srovnávali a jednomyslně do kostela šli. A protož to také bude při uvážení.

XXXII. Snešení o hory. [K čís. 42 Práv horních.]

Z strany toho sněmu, kterýž držán byl léta 1575, jest o tom nahoře něco pověděno v artikulu o svobodách horníkuov; ale i tu vidělo by se za potřebné býti, aby zřetedlně vysvětleno v některých místech bylo, co k Horám Kutnám náleží a co na jiné hory vztahovati se má, aby z potomních ne dorozumění a odporův sjíti mohlo. Nebo ti někteří artikulové tam obsažení také k nám by se vztahovati chtěli a někteří nic, nébrž i jedno s druhým aby srovnáno bylo, aby některé věci dvakrát repetovány nebyly. A zase také to snesení předešlé vztahuje se in genere na větším díle na všecky hory, tato pak práva toliko na některé, a protož aby se to srovnati mohlo, jest potřeba v to nahlédnouti a skorigovati, nébrž i to slovo "confirmovaných" vyníti; nebo my jiné naděje nejsme, než že JMCská pro dobré hor taková privilegia pozůstávající milostivě nám navrátiti ráčí.

XXXIII. O Židech. [K č. 44. Práv horních.]

Aby z dalších budoucích nedorozumění a vejkladův sjíti mohlo, poněvadž tento mandát a milost netoliko na samé hory a lid horní, ale všelijaké řemeslníky a lid obecní, kterejž v městě horním neb na předměstí jsou, se vztahuje, aby to vysvětleno a doloženo bylo, že jakž hor a dolův, tak i města a předměstí a jich obyvatelův osobami i handly svými a sumou všemi obyčeji mají prázdni býti. Neb i ten fortel a praktiku, zvláště židé Kolínští, na nás horníky sou vymyslili: nemohouli sami k nám na Hory Kutny se vypraviti a najíti dáti, ale lid za sebou tam do Kolína potahují, a majíce je u sebe, s nimi rozličné handle vedou a v mnohé těžkosti, skrze prodávání a na základy peněz půjčování, uvozují. A tudy potom mnohá zaneprázdnění, jakž nebohejm lidem, tak i právu skrze dopisováni o dopomožení a stavuňkův ohrazování činí, a scházíli časem z toho, tehdy i k tomu přivozují, aby lidé tam za nimi do Kolína se trmáceti, tam na právě jich státi a útratu a meškání vésti musili a jim právi byli; z čehož aby sjíti mohlo a lidé takovými vymyšlenými praktikami ztěžováni nebyli, bude potřebí to napraviti.

XXXIV. O právu soudném. [K č. 45. Práv horních.]

Tu konjekturu skladatel za podstatu největší sobě bére a na tom svou spravedlnost téměř všecku zakládá, a tudy sobě přední slovo, hlas a místo přivlastňuje a zejskati chce, že by přej Hory Kutny starší byly nežli město, a že když se havéři rozmáhali a lid množil, císařové a králové čeští uznavše, že by ouředníci horní všeho lidu nemohli spravovati, i přidali jim ku pomoci soudce, kteříž by městské a outrpné věci spravovali a lid vobecní v dobrém řádu a pokoji drželi; ale toho ničím neukazuje. A by pak tak bylo, že hory nejprve sou nalezeny a město pomalu se stavělo, však ne hned z toho to pochází, že ouřad horní má přední slovo, hlas a místo míti; nébrž císařové a králové čeští, když tak pán Buoh zde na Horách Kutnách v hojnosti poklady své otevříti ráčil a lidé, bez pochyby již po vystavění kláštera Sedlce, poněvadž praví se, že by mnich vyšedší z kláštera na stříbrnej prut vyrostlej tu někde, kde kostel Všech svatých jest, trefil a tudy hory vyjeveny byly, se množiti a stavěti počali, jiné ouředniky a správce nad nimi jsou nařídili, kteříž by netoliko je spravovali, kteříž sou na horách pracovali a v nich těžili, ale i jiné, kteříž tu se přivinuli a je řemesly i jinými všemi věcmi fedrovali, nébrž i nad jinejmi všemi ruku svou drželi, a v pokoji a v lásce měli a zlé podle zasloužení jich netoliko na statcích ale i na hrdle trestali; a protož také pro vážnost ouřadu a povinnosti jich, neb velikost toho, což k správě a soudu jich náleželo, kteříž tehdáž purgmistři a potom šepmistři a konšelé slouli, mnohými je milostmi a privilejemi obdařiti a opatřiti, nýbrž jim i vší obci na Horách Kutnách připsati a přivlastniti ráčili. A již, jakž oznámeno, ne pro samé věci městské, ale i horní (odkudž také obzvláštně Horníci slovou), aby jich všelijak pilni byli a jich jako superintendentes vzdělávati napomáhali, kteréžto příčiny téměř v každém majestátu se opakují: a tak taková věc nejde tudy, že hory nejprve sou nalezeny a v nich těženo bylo, než že od předkův císařův a králův českých ta stolice tak fundována jest, a v té podstatě, že přední slovo a místo měla, držána byla; a snad i za knížat Českých, neb království [sic] Moravské do Čech teprva léta 1086 jest přeneseno (a Vratislav kníže od císaře Jindřicha za krále prvního českého vyhlášen), tak se řídilo, nébrž sami králové Čeští ouřad šepmistrskej a konšelskej, přijedše na Hory, jakž nahoře oznámeno, sou obnovovati ráčili; čemuž z těchto vejpisů tomu se šířeji vyrozumí.

Ne jim ku pomoci, jakž by sobě skladatel to vždy přivlastniti chtěl, aby buď s nimi ouřady horní spravovali, aneb prvé oni sami všecko řídili: ale vysazen jest ouřad šepmistrskej, aby jakž nad horami, jakožto klínotem tohoto království, tak i jinými lidmi k nim připojenými beze všeho rozdílu ruku svou drželi, k nim dohlídali a jich všemi obyčeji, jakž majestátové to patrně ukazují, vyzdvihovati napomáhali; a tak šepmistrův a konšelův, což i prvé oznámeno, bylo a jest officium generale, to jest povinnost hlavní a ouřadu horního speciale obzvláštní, vztahující se toliko na horní věci jako doly, tale etc. ,a ty ještě ne aby sami spravovali a jak by chtěli s nimi zacházeli, než šepmistři a konšelé, aby k nim, poněvadž taky sami na ně nakládají a pavujl, dohlídali, a přišloli by co takového, na JMCskou i jinde, kdež náleží, vznášeli a za etc. hranu a pomoc i také opatření žádali. Jakož pak tak až posavad jest chováno, že když co takového přijde a potřeba toho ukazuje, i na sněmy obecní i jinde se vznáší a předkládá, a ne on hofmistr a ouřad horní.

Jest to tak, že všelijaké povinnosti mají a musejí býti rozdílné, aby jeden každej věděl co činiti a jak se chovati. Načež i král Václav Druhej, jakž práva jeho lib. 3. cap. 5. ukazují, jest na říkal, že Jihlavané, majíce práva horní a jistej regiment sepsanej, jak by se měli chovati, jich sou za sebou zanechali a s horníky na Horách Kutnách se nezdělili a jim neodeslali, nebo prý práva skryta býti nemají, ale zjevná, aby všickni zapověděných věcí se varovali a dopuštěných následovali. Ale i na tom skladatel se mejlí, aby toliko ouředníci horní při samejch právích a řádích horních od starodávna zůstávali, neb jakž oznámeno, poněvadž všickni usedlí i neusedli, jakž bytem, živnostmi i jinými po vahami, jsou spojeni a jedni bez druhých býti nemohou, to v starých pamětech a knihách se nachází, že hofmistrové i jiní ouředníci v ouřadu konšelském bejvali a zase konšelé povinnosti na vlaském dvoře mívali. Bez pochyby, že za jinou příčinou žádnou toho se nedalo, než aby láska, svornost a pokoj mezi všemi zachován byl a jedni druhejm břemen nésti pomáhali a vespolek se fedrovali, quia disparibus bobus non bene trahitur currus; jakož pak teď od některého léta, když z toho dobrého spůsobu se vystoupilo a ty nové věci na horách začínati a práva tato skládati a zapisovati začala, co se dalo a jací odporové o vymyšlování jiných a jiných věcí a skrze to nákladové znamenití povstali, všem jest vědomé. A protož i tento artikul bude při uvážení, měl-li by tak sprostá za právo zůstati či změněn býti.

Jest slušné, aby to tak chováno bylo, pokudž se soudův a potřeb lidských dotýče, aby všickni vedle práv svých se řídili, neb i my to též činíme, a když se dotýká tálův, cupusův a jiných k tomu podobných věcí, tedy před ouřad horní toho podáváme; ale že ouřad horní v tom rozdílu míti nechce a ty věci náležitě rozděliti, a protož mnohokrát na sebe ty věci vztahuje a je k sobě přijímá, kteréž k jeho povinnosti nijakž nenáležejí, jako když se poctivosti hrdla a jiných těžkých věcí dotýče, což by potřebí bylo těmito právy jim vysvětliti a vyměřiti, co by a pod jim souditi náleželo. Neb těchto let pominulých nemálo se toho trefovalo, že sou nám v to vkračovali a takové příhody k soudu svému přijímali a v tom nám překážku činili, tak že některá lotrovství a krádeže při horách dokonce nemohla vyhledána a k svému ztrestání přivedena býti. A dokudž to stane a taková překážka svůj průchod míti bude, ty se věci nijakž, jakž náleží, říditi moci nebudou, nébrž větši zaneprázdnění a skrze to neřádové povstanou, když my něco přetrhnouti bychom chtěli a oni překážku nám v tom činili a toho nápomocni nám býti nechtěli.

Z tohoto vejkladu a z slov, jakž nahoře zmínka učiněna, to všecko ouřadu horního nedorozumění pochází, že ty všecky příhody, kteréž se při horách zbíhají, k vohledání a soudu by sobě připsati chtěli, jako že jeden druhého nařkne, že mu rudy pokradl, že ho zbil, stloukl a zamordoval, ješto sou ty případnosti sobě rozdílné a k jinému a jinému právu k rozsázení [sic] náležejí, aniž můž je ouřad zlepšiti, a v tom do vůle své se naparujíc a všemu všudy prvé vyrozumějíc i svědky přeslechnouc tepruva k jinému právu podati. A protož jestliže by to slovo "z hor pocházejí" mělo jinače rozumíno býti než sprostá, což se samých hor dotýče, tehdy bylo by užitečněji pro uvarování spletkův a takových roztržitostí, aby raději vyňato a nějaké světlejší na to místo položeno bylo, aby se věděl jeden každý čím spraviti a neměl na čem se zastavovati. Ač sami o tom dobrou vědomost mají, když se poctivosti jich dotýká, že s obsílkami před nás se utíkají a v tom podle práva za opatření žádají; jako když sou vinili kuchařku kněze německého léta 1576, že by je naříci měla, a když na ně nic toho prokázáno nebylo, opatření právního dosáhli v památných C 15. 22. V 11. 19. 27 a 28; nébrž i ty krádeže při horách nám k rozsouzení jako mezi Matějem Pomejkovým přicházely, a námi vejpovědmi na místě se stavěly, a nyní z jistého JMCské, pána, pána našeho nejmilostivějšího, poručení mezi panem rychtářem a Tomášem Haškem pře se slyší o falšování rud, a to také jistým časem k místu svému přijíti musí. Nebo jakž práva horní jich na vyhledání a přetržení toho se nevztahují, tak i prostředkův těch, skrze něž by to zlé ztrestáno býti mohlo, nemají.

Skladatel těchto práv rád by někdy dobrej řád zachoval, a hned zase z toho vytrhne se a v jiné odporné tomu dá. Nahoře vyměřoval, aby jeden druhému v povinnost jeho nesahal, a teď zase proti tomu klade, kdyby se jaké krádeže neb co takového při horách přihodilo aneb mezi osobami horními z nich přísežnými, jak se nejednou to přitrefilo, zběhlo, aby ouřad horní sám to nejprve vyslyšel a potom teprva se všemi actami na vejpověď k ouřadu městskému podal; což by se bez velikého podezření nijakž trefiti nemohlo, aniž stranám a soudcům to k sobě přijíti bylo by bezpečné, nebo mezi tím mnohé věci, jakž při žalobách a odpověděch, tak i svědcích a jiných průvodích zběhnouti se mohou a skrácení při vypuštění přidání a jiných příčinách státi. Čehož, poněvadž nikdy nebejvalo a takové příhody tím nebezpečnejm prostředkem a dvojími soudci vyslyšáním a vážením na místě se nestavěly, té naděje sme, že při pořadu práva a starobylé dobré zvyklosti, při níž sme až posavad zůstaveni, zachováni budeme: tak když se tomu z žaloby a odpovědi při ouřadu horním, čeho se tu dotýkati chce (nic dále k žádným průvodům toho nepřipouštěje), vyrozumí, že by se tu poctivosti hrdla, neb co takového těžkého dotýkati chtělo, aby toho více neslyšeli, ale ku právu městskému podali.

Ten artikul strany dohlídání k pekařům, nákladnlkům, řezníkům, lojovníkům i jiným řemeslníkům a obchodníkům, ačkoli vedle práva samým šepmistrům a konšelům k vopatření náleží, však poněvadž chudí, robotní lidé, horní i jiní nejvíce těch řemesel užívají a bez nich nijakž býti nemohou, protož obojí ouřad k nim dohlídá, a často, aby míra a váha spravedlivá vycházela, připomíná, nébrž přestupníky jinými i jinými pokutami tresce. A aby oni řemeslníci pod správu ouřadu horního tudy náležeti a oni, jakž by chtěli, zacházeti měli [sic], nevíme kde by se to stavilo. A poněvadž při každém obnovení ouřadu konšelského jisté osoby, jakž z konšelův a obce, tak i z ouředníkův horních, k dohlídání k nim, a zvláště k pekařům a řezníkům se volí: protož při starobylém způsobu a právu A 32. tolikéž i vejpovědi královské o tom žádáme zachováni býti.

Co se dotýče vyzdvižení hor a některých věcí obecních, v nichž se všechněch, jakž horního tak i vobecního lidu dotýče: jest slušné i spravedlivé, aby sobě v tom všickni nápomocni byli a jedni druhejmi nepohrdali, a o to my se nejvíce domlouváme, že se toho neděje a na svejch hlavách ouřad horní mnoho zavazuje; ježto kdyby byl skladatel na toto pamatoval, byl by vo rejtuňcích a vobecních schůzkách, v nichž i vo mlejních, majíli na škodu vší obce svozováni býti, i zanesení Pachu rozštverky a vedle toho velkého dílu dolejšího města a špitálu zatopení, a jiných potřebách, kteréž se tu uvažuji, zmínku učinil. Ale snad chtě zapomněl na to, poněvadž všecko opatrování hor na sebe vztáhl a chce, aby jemu v to žádnej nesahal, ani se o nic nedomlouval, by i s ublížením chudých lidí bylo. Čemuž netoliko z těchto práv se rozumí, ale i příkladové mnozí to ukazují, a snad proto tento artikul tuto vstřelil, aby k vopatrování jiných věcí vobecních přístup měl a potom mluvil, že jemu také k vobecním věcem dohledati a je opatrovati náleží. Ale to všecko prvé na místě jest postaveno a jistými prostředky, co by kdo činiti měl, vyměřeno; což aby měněno a něco nového pod spůsobem těchto práv sem uvozováno bejti mělo, nejsme té naděje.

K tomu artikulu nahoře jest mluveno: ačkoli počátek svůj toto města Hora Kutná od hor míti může, však nehned z toho to pochází, aby ouředníci horní proto přední místo, hlas a slovo měli, a šepmistři tudy potupeni byli. A máli ta conjektura za průvod postačiti, poněvadž skladatel nic jiného neukazuje, tehdy podobněji by bylo, poněvadž šepmistři a ten ouřad nejprve nade všemi lidmi, kteříž při horách dělali a zde se s řemeslníky a jinými obchodníky, bez nichž město býti nemohlo a nemůže, vosazovali, za správce nařízeni byli, a ti netoliko k horám dohledali, ale nade všemi ruku drželi, dobré vzdělávali a zlé k ztrestání přivozovali, aby první hlas, místo a slovo měli, jakož pak všickni majestátové, jakž oznámeno, ne ouřadu hornímu, ale šepmistrskému a radě i vší obci svědčí. Jestli pak časem jiným, když již hory se rozmnožily a neřádové mezi dělníky horními vznikati pomalu počínati měli, a žádnej na žádném přestati nechtěl, obzvláštní ouředníci nad horami byli nařízeni, nepochybuje se, než že za jistými příčinami zvláště těch nezbedných a nepoddaných dělníkův se stalo. Ale jakžkolivěk ta všecka věc, jakž se nám vidí, na fundací a vyměření JJMtí, slavné a svaté paměti, císařův, králův českých a dobré starobylé zvyklosti, při nichž až posavad sme zůstaveni, náleží: protož takové conjektury a dovtipováffí jsou zbytečné a my při starobylém pořádku máme zachováni býti, tak že šepmistři a konšelé netoliko v městských obecních, cechovních a jiných k městu a pod právo městské, jakž skladatel by to dvojiti chtěl, náležitých věcech, ale i na kazatedlnici a v schůzkách horních, kdež se jich dotýče, první slovo, hlas a přímluvu míti mají. A poněvadž tak dobře JMCské jsou, na hory náklad činí, o vyzdvižení jich usilují, náklady znamenité vedou a jiné velké věci k spravování jim svěřeny sou, proto přihlídati k nim náleží, a právy těmito nemělo by se nic jiného obmejšleti, než aby mezi všemi láska a svornost zachována byla, a jakž JMČské a všemu tomuto království Českému pochvala tak i kverkům a nákladníkům užitek vycházeti mohl. Protož pro lepší toho vzdělání všeho dobrého žádáme při starobylém způsobu zachováni býti.

Tento artikul, jak sám skladatel oznamuje, byl před sebe vzat za ouřadu nejvyššího mincmejstrství království českého urozeného pána, pana Karla z Bibrštejna etc. ,a všelijak o to usilováno, aby oni řezníci jako i jinde v některých městech kutlof sobě vystavěti dali a tam dobytek bili a potom prodávali: ale mnohé příčiny jsou od nich řezníkův a zvláštně, jsouce chudí, že by s to, aby jej na svůj náklad vystavěti a opatrovati měli, býti nemohli a místa k tomu příjemného, poněvadž by i v vodě velkej nedostatek byl, se nenacházelo etc., předkládány, tak že až posavad se toho nevykonalo; nébrž i ty příčiny jim dostatečně, že by v domích svých někdy nehodné a steine krávy ano i nemocnej dobytek bíti měli, a nečistoty po ulicech skrze město ven pouštěli, se oznamovalo, ale oni tomu všemu odpírali. A protož mělili by těmito právy horními, an ta věc jest městská a nám k vopatření jinačejším spůsobem než tímto náleží, zvláště pod takovými těžkými pokutami propadení desíti kop grošův českých chudí lidé k tomu nuceni a tak obtěžováni býti, to bude při uvážení VMtí; než nám se vidí, že má ten artikul z těchto práv vyňat býti a při vopatření našem zůstati měl by.

Častokrát skladatel tu svou starožitnost připomíná, vždy chtěje svou slávu a přednost tudy dotáhnouti, ale má na to již odpověď, a nejinače než tak, ode všech se chová, a kdež se dotýče hor a těch věcí, kteréž k horám náležejí, a před právo jich ouřadu horního obsíláni bývají, zůstávají, a nadějeme se i právu folkují i také uctivost a náležité poslušenství zachovávají; ale aby jeden každý byl na všelikou žalobu povinen odpovídati, to se trefiti nemůže, aniž jest spravedlivé, nebo tak by mohl někdo žalovati, že by jemu druhej nebyl povinen odpovídati, jakož při vrchním i městském právě to často se zbíhá, že obžalovaný původoví žalobu zdvihá, a to také zřízením zemským a právy, kdyby se to díti mělo, jest vyměřeno. Ale srozumívá se tomu, že by skladatel chtěl tímto právem i k tomu přivésti, jestliže by někdo někoho z nářku poctivosti, z zbití, zsekání, vraždy neb čeho takového těžkého před ně chtěl obeslati, aby nemohl se ničím hájiti, než předce před nimi z toho práv býti; což se trefiti nemůže a sám také to těmito právy dělí.