1587, 14. června. - Opis souč. v ruk. arch. města Prahy, č. 1080, f. 1033.

JMt Římský císař, Uherský a Český etc. král etc., pán náš nejmilostivěji, ráčil jest tomu milostivě vyrozuměti, jaký jsou spis v příčině defensí, neboližto veřejné hotovosti, stavové království Českého a vyslaní z markrabství Moravského a z jiných k dotčenému království příslušejících zemi pominulého času, byvši zde na hradě Pražském z strany uvážení též hotovosti pospolu, ve vší poddanosti JMCské podali. Z kteréhožto spisu JMCská milostivě poznávati ráčí, že jsou stavové království tohoto a vyslaní z jiných zemí takový vysoce duoležitý a potřebný artikul se vším dostatkem bedlivě a rozumně, vlasti této ke všemu dobrému a prospěšnému, uvážili a uradili, jakž pak JMCská, uznávajíc toho vždycky obzvláštní potřebu býti, aby se táž defensí k svému dokonalému vyřízení přivedla, jináče z téhož spisu nacházeti moci neráčí, než že se to ke všemu dobrému schyluje a potomně s mnohem větším užitkem obecního dobrého v skutků se to býti pozná. Avšak JMCská z obzvláštní své milostivé péče a náchylnosti, kterúž k stavuom království Českého a k jiným k němu připojeným zemím jmíti ráčí, pominouti jest moci neráčil, nežli stavuom, věrným poddaným svým milým, v některých punktích a artikulích své rozmyšlení, a co by se při JMCské vidělo a zdálo, milostivě oznámiti a na to jejich dalšímu zdání chtíti vyrozuměti.

A předně JMCská stavuom k bedlivému uvážení ten artikul podávati ráčí, jak daleko táž defensí, neboližto veřejná hotovost, se vztahovati a kam obrácena býti má: neb kdyby podle snešení stavuov království Českého s vyslanými z markrabství Moravského a jiných zemí veřejnost toliko v království tomto Českém a v příslušejících zemí měla užívána a jmína a na nepřítele vždycky v zemi anebo na hranicích čekáno býti, zdaliž by z této věci nemohlo něco nebezpečného a škodlivého těmto zemím, jako vpády nenadálými a zajímáním nebohých lidí, i jináče pojíti, a jest-li by nebylo bezpečněji a užitečněji takto naříditi a ustanoviti, aby v čas veřejnosti nejvyšší o to radu držíc a milostivou vuolí a vědomím JMCské, dříve nežli by se nepřítel zsílil, aneb k svému forteli něco toho před sebe vzal, a tak za jinými mnohými příčinami aby se proti témuž nepříteli táhlo, do země jemu vpád učiněn, tam hledán a tak tudy mu srdce hned odňato bylo.

Co se pak vychování jenerálního nejvyššího (pokudž by JMCská sám aneb některý z pánuov bratří JMti nejmilejších osobně táhnouti neráčil) dotejče: JMCská uznávajíce, že sice mnohejm a rozličnejm vydáním v mnohých příčinách obtížen býti ráčí a věděti neb toho najíti při sobě moci neráčí, jakým by prostředkem neb zpuosobem ještě tento duoklad na vychování dotčeného jenerálního nejvyššího na sebe vzíti jmíti ráčil; avšak aby i v tom nebylo nic obmeškáno, JMCská k stavuom, věrným poddaným svým milým, té milostivé naděje bejti ráčí, že JMCskou v tom ušetří a duoklad ten, kterýž by na jenerálního nejvyššího jíti měl, z těch sbírek, kderéž k dokonalému vyřízení a na místě postavení defensí neb veřejnosti od stavuov s milostivým vědomím JMCské uloženy budou, vezmou a to dostatečně i náležitě opatři. Nicméně také JMCská tu naději k často jmenovaným stavuom jmíti ráčí, že náklad ten, kterýž by na střelbu polní, munici a artolerii a osoby, kteréž při tom býti musejí, vynaložiti se musel, tolikéž z týchž sbírek na to uloží a to na sebe přijmou a JMCské z oznámených příčin v tom ušanují. JMCská se v to milostivě uvolovati ráčí, dotčenú střelbu každého času do pole poručiti dovézti dáti.

Z strany toho artikule, jak by se v čas veřejnosti s berní neb tureckou pomocí chovati a říditi mělo: JMCská stavuom k bedlivému uvážení toho milostivě podávati ráčí, kdyby tak v čas nastalé potřeby taková berně docela, nebo na díle měla vyzdvižena býti, zdaliž by to těmto zemím nebylo škodný, i také celému intentu v defensí nebo veřejnosti nebezpečný, nebo kdyby se to státi a berně turecká od stavuov vyzdvižena býti měla, tehdy by lid válečný z měst bahanských v Hořejších Uhřích, kterýž se obzvláštně pro opatření stavuov království tohoto a jiných k němu příslušejících zemí v těch místech zdržuje, pro neplacení z týchž hranic odtáhnouti a je prázdny dokonce zanechati musel, z čehož by toto konečně pošlo, že by potomně (čehož pán Buoh uchovati rač) jedna země druhý na pomoc přispěti nemohla, nýbrž musela by se každá země sama opatrovati. Při čemž i toho s pilností povážiti sluší, jest-li by se toho stavové svaté říše (neb to v tejnosti dlouho zuostati nemuože) dověděli a tomu všemu dostatečně vyrozuměli, že by své dvojnásobní pomoci, kteréž jsou v čas otevřené války beze všech vejminek a nedostatkův až posavad ochotně a rádi svolovali, týmž zpuosobem tolikéž zadržeti chtěli, což by tomu válečnému zpuosobu a hranicím v království ještě k větši škodě a nebezpečenství vztahovati se muselo.

Podle toho JMCská také stavuov milostivě žádati ráčí, aby to při sobě tolikéž bedlivě povážiti nepomíjeli, zdaliž by toho duoležitá potřeba neukazovala, aby se na třicátou a dvacátou osobu k této defensí pomyslilo a to tak nařídilo a opatřilo, kdyby ten svolený lid k veřejnosti a co by se ho v čas nastalé potřeby vyzdvihlo, měl od nepřítele jakoužkoli příhodou (čehož pán Bůh uchovati rač) škodu vzíti, aby proto v zemi vždycky dostatek jiného lidu býti mohl. A JMt také s tím artikulem, co se přijímání a nařízení nejvyšších rytmistruov, hejtmanuov a jiných k tomu podobných osob dotejče, milostivě spokojen bejti ráčí, toliko aby k takovým ouřaduom rozumní a zvláště těch míst, kde by se lid k defensí zvolený obrátiti a táhnouti měl, dobře povědomí lidé obrali a o nich JMCské každého času, i když by jiní na místě jich měli nařízeni býti, oznamováno bylo.

Z strany pak pacholat a koní, kterýmž drosklepper říkají a jakž obyčej předešle bejval, že jsou k dvanácti koním vždyckny jednoho droskleppera a k šesti jedno pachole přidávali: JMCská sobě stavuov zdání, aby to jakožto nepotřebná a daremní věc zastavena byla (jakož jest pak i to za touž příčinou v království Uherským změněno a zastaveno), oblibovati a s tím spokojen bejti ráčí.

A jakož jsou se stavové mezi jinými i v to uvolili a připověděli, že každého času z strany profantu, aby v tom nedostatku nebylo, dostatečně naříditi chtějí: JMCská takový artikul za vysoce potřebnou věc uznávati a o tom milostivě pochybovati neráčí, než že stavové každého času skutečně to opatři, aby od profantův, co by koli potřebí bylo a skrovným nákladem se spraviti mohlo, vždycky lidu válečnému se dodávalo. Z strany pak objednání pomoci k tomu válečnému zpuosobu na hranice Uherské od stavuov svaté říše a jiných křesťanských potentátův, na to JMCská obzvláštní pozor jmíti a k tomu se všelijak a s pilností (jak pak toho již něco i před rukama jest) přičiniti račí, aby se taková pomoc při nich spuosobiti a objednati mohla. A JMCská také vedle toho stavuov za to milostivě žádati ráčí, aby JMCský své dobré zdání poddaně oznámili, kdeří by manové k koruně České příslušející a s jakými motivy neb na jaký zpuosob k činění pomoci k této defensi měli a mohli potáhnuti býti, tak aby se JMCská tím lépěji na to resolvirovati a co by v tom zapotřebí bylo milostivě naříditi moci ráčil.

Nicméně také JMCská na dobré zdání stavuov, (o čemž jsou jistou naději JMCské učinili) jak by jízda na kotčích (což by podle uznání JMCské i jich stavuov téměř zapotřebné bylo) zastavena a proti tomu rejtarství zase rozmnoženo a v zvyklost přivedeno býťi mohlo, očekávati milostivě ráčí.

Co se pak dáleji knížat a stavuov v Slezště obzvláštní žádosti, aby oni k těm osobám, kteréž by pomocí svých k této defensi náležejících zouplna nevykonávaly, neb něco toho zatajily a tak forteluov v tom požívati chtěly, podle uznání svých sami náležitým trestáním přikročiti mohli, poněvadž se to toliko k tomu míní a směřuje, aby se veřejnosti ničemž neubližovalo, nýbrž ta aby bez překážek svůj stálej a náležitej průchod měla: JMCsk sobě to milostivě oblibovati a při tom toho zanechávati ráčí. A JMCská také za slušné uznávati ráčí žádost stavuov z strany kurfiršta Brandenburského, co by z těch statkuov, kteréž v Slezště a v Lužicích jmíti a držeti rčf, k této defensi učiniti jmíti ráčil, též také co se knížetství Krnovského dotejče, a stavuov milostivě za to žádati ráčí, aby JMCský své dobré zdání, jak by se to na JM kurfiršta Brandenburského vznésti a kterak by z strany knížetství Krnovského exekucí vykonati se měla, poddaně dali.

Čehož jest JMCsk stavuov, kterýmž vší milosti svou císařskou a královskou nakloněn bejti ráčf, tejna učiniti chtíti neráčil. Actum XIIII. Junii anno etc. 87. [Současně předložena odpověď ta stavům Moravským, jakož viděti z přípisu, kterýž nalézá se v konceptu archivu českého místodržitelství sub L. 34. 1540-75., kdež na konci doloženo: "Čehož jest JMCská stavuov často psaného markrabství Moravského ... tejna učiniti moci neráčil."]