A kdež také JMCská milostivě toho při stavích království tohoto Českého žádati ráčí, aby JMCské posudné z piva bílého aneb ječného na prodaj vystaveného do tří let pořád zběhlých z jednoho každého věrtele po šesti groších bílých svolili; i ačkoliv o velikých nedostatcích, v kderýchž stavové sou, vejš oznámeno jest, však z upřímné a poddané lásky a náchylnosti, kderouž stavové k JMCské mají, a zvláště vyrozuměvše od JMCské milostivému zakázání z strany bytnosti JMCské zde v tomto království, na takovou JMCské milostivou žádost na tom sou se stavové snesli, aby, počnouce od pondělího po neděli Invocavit, jeden každý z obyvateluov království tohoto z každého věrtele piva bílého aneb ječného, kderéž se na prodaj vystavuje, šest grošuov českých a z sudu, kderýž dva věrtele drží, dvojnásob tolik, to jest dvanácte grošuov českých, vejběrčím, kderéžby sobě JMCská zříditi a vyhlásiti ráčil, k ruce JMti až do těch tří let pořád zběhlých dávali a odvozovali. Takové pak posudné na kvartály v městech krajských tím vším spůsobem jakž předešle se odvozovati má, první kvartál při času svatých Filipa a Jakuba, druhý kvartál při času nanebevzetí panny Marie, třetí při času obětování panny Marie a čtvrtý kvartál na den sv. Řehoře, a tak vždy při týchž kvartálích až do vyjití těch tří let pořád zběhlých, A to posudní od vejběrčích krajských nejvyšším berníkům na hrad Pražský odvozováno býti má. Kderéhožto posudního čtyři groše bílé na pomoc vychování dvoru JMCské a dva groše na splacování ourokův a pokudž možné i jistin hlavních obyvateluom království tohoto a nejinam, podle milostivého ubezpečení JMCské stavuom učiněného, obráceno a vydáváno býti má. Jestliže by pak kdo z obyvateluov tak při každém kvartálu vejběrčím krajským posudního svého neodvedl ani registr pořádných s listem přiznávacím jim nevodeslal, takového každého předně vejběrčí skrze psaní k spravení téhož zadržalého posudního napomenouti mají, a jestliže by pak vždy, sa tak psaním napomenut, téhož posudního zadržalého spraviti obmeškával, takového každého mají vejběrčí krajští nejvyšším berníkuom poznamenaného podati. A kohož by tak vejběrčí krajští nejvyšším berníkuom poznamenaného podali, buďto že by se nepřiznal k posudnímu aneb, přiznaje se, že by posudního nedal a nespravil, na toho nejvyšší berníci ihned zatykač od desk zemských vzíti mají, a takový zatykač do jeho domu a té osobě dodán býti má, kterýž on přijíti a vedle téhož zatykače, jakoby po rozsudku zatčen byl, se zachovati a ty škody pro nečasné spravení téhož posudního, kteréž by proto vzešly, zase i s posudním spraviti a dáti povinen bude, Pakli by po dvou nedělích od dodáni mu zatykače téhož posudního nespravil, aneb se toho pořádně neodsvědčil, tehdy má se osobně na hradě Pražském postaviti a pokudžby takového posudního nedal a s rejstry pořádnými neodvedl, aneb se neodsvědčil, že jest v tom času nevařil, nemá takového zatčení prázen bejti.

A všickni tři stavové JMCské za to poddaně prosí, aby JMCská týmž spůsobem na zámcích a panstvích svých to naříditi poručiti ráčil, aby z pivovarův JMti a z pivovarův poddaných na panstvích JMti posudné vejběrčím krajským odvozováno bylo, neb jest se obávati, kdyby se toho nestalo, že by se mnozí z stavuov na tom uráželi a takového posudního dávati se zbraňovali a tudy by mohlo JMCské na tom nemálo sjíti.

A jakož se také o tom správa dává, kderakby někderé osoby z stavuov piva vařiti dadouc a že nevaře toho se odsvědčovaly, a jiní, každej tejden vaříc, toliko za kvartál ze dvou aneb tří varuov vejběrčím krajským se přiznávali a posudné dávali: i na kohož by se to koliv shledalo a našlo, že by se toho dopustil, takového každého nejvyšší berníci budou moci na soud zemský obeslati a ten se bude povinen postaviti, a več to jednomu každému od nejvyšších ouředníkuov a soudcuov zemských obráceno bude tím se spraviti.

Vejběrčí pak posudného JMCská v krajích sám podle uznáni potřeby zříditi poručiti a potom tím časněji skrze mandáty své po krajích vyhlásiti ráčí, aby jeden každý věděti mohl komu a v kderé místo posudné své odvozovati má.

Já N. z N. vyznávám tímto listem, že sem, počna od pondělího po neděli Invocavit, léta tohoto etc. devadesátého až do času svatých Filipa Jakuba nejprvé příštího téhož léta 90 v tom jednom kvartálu v pivovaře mém N. piva svařiti dal, z kteréhož mi se vedle svolení sněmovního z jednoho každého věrtele po šesti groších českých počítajíc dáti dostalo, čehož se sej de v tom čase N. kop grošův českých, kderéž teď s rejstry a s listy přiznávacími vejběrčímu krajskýmu odsýlám. A že sem více v tom času piva bílého ani ječného svařiti a na prodej vystaviti nedal, jenž by z něho posudné dáno bejti mělo, mimo to což tak odsýlám, to jest v pravdě tak, to přij ímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu k tomuto listu pečeť svou vlastní sem přitiskl, jehož datum etc.

A tak se jeden každý týmž spůsobem, jmenujíc jiné terminy, zachovati má.

Co se pak počtuov od berníkuov a vejběrčích posudního přijímání dotejče: na tom sou se všickni tři stavové snesli, aby počtové při bernících a vejběrčích posudného zadržováni nebyli, nýbrž každého roku bez odkladuov od berníkův a vejběrčích posudného při každém terminu a kvartálu počtové přijímáni byli, a když by tak berníci a vejběrčí posudného pořádně své počty vykonali, tehdy po přijeti od nich takových počtův všickni tři stavové tímto sněmem soudu zemskému tu moc dávají, aby z takových učiněných a pořádně vykonalých počtův předešlých i nynějších let berníky, též vejběrčí posudného, kvitovati mohli. A protož k přijetí takových počtův z berní a pomoci voleny sou osoby tyto: z stavu panského Wolf Novohradský z Kolovrat a na Lnářích, Vácslav purkrabě z Donína a na Bílém Oujezdci, z stavu rytířského Vácslav Ples Heřmanský z Sloupna a na Stolanech, JMCské rada a hejtman Menšího města Pražského, Tiburcí Žďárský ze Žďáru a na Kladně, z stavu městského Vavřinec Břekovec z Závořic, měštěnín Starého města Pražského, Simeon Kamaryt z Rovin, měštěnín Nového města Pražského; kteřížto, snesouce se s osobami od JMCské k týmž počtům zřízenými o jistý den, na též počty zasednouti a je konečně přijíti mají, a též osoby aby tím lépe při týchž počtech a pracích zůstati a je zouplna přijíti mohli, tehdy jim náležité opatření naříditi se má.

A jakož jest JMCská i to stavuom milostivě předložiti ráčil, že ty od stavuov pominulého času na splacení JMCské stížných a velikých dluhuov svolené sbírky po ta tři léta ne tak mnoho, jak jest ta naděje a troštování bylo, anobrž rok od roka vždy méně, tak jakž počtové ukazuji, sou vynesly, v čemž se poznávají velicí nedostatkové býti obmyslných a fortelných lidi, kteříž sněmovní snešení podle vůle a libosti své jináč a jináč vykládají a k svému užitku divně natahují, jiný tomu smysl a rozum dávajíce, podavše JMCská stavům některých spisův a správ, jací by se při vybírání a spravováni týchž sbírek nedostatkové nacházeli, což stavové v svém bedlivém uvážení měvše to sou našli, že při sněmu předešlém dosti výslovně a zřetedlně jest nařízeno bylo; však aby to na žádném dalším nedorozumění a jakém nedostatku nezůstávalo, takto sou to tímto sněmem vysvětlili a vysvětlují, tak aby se jeden každý tím lépěji čím spraviti věděl, totižto: co se prodavačův a překupníkův na zisk obili, vina, vomastkův, vlny a jiných sněmem svolených věcí, z kterýchž se sbírka vybírati má, dotýče, poněvadž prvé to sněmem předešlým jest vyměřeno, tehdy i tímto sněmem sek při tom zůstavuje, tak že kdožkoliv co toho prodá a k zisku kupujíc zase prodá, buď doma nebo jinde, žádného nevymiňujíc, má každý z toho to dávati, což prvé sněmem svoleno a vyměřeno jest a zvláště z vín dotud, dokavadž k vyšenkování nepřijdou.

Však což se hospodářův v městech, městečkách, ve vsech a v kterýchž koli jiných místech, kteří přespolní lidi a formany k sobě přijímají, dotýče, ti což tak obroků týmž lidem přes svět pracujícím outratou na hospodách speněží, nejsou z toho té sbírky povinni dávati; než kdož by vlny neb jiné věci k sbírce té náležející v dluhu svém dávali, sou povinni též z toho, to což jest svoleno, dávati, tak jakoby za to peníze brali. Nicméně kdož by na půl strychu neb věrtele buďto obili nebo mouku prodávali, žádného v tom nevymiňujíc, sou povinni podle velikosti a malosti míry svolenou sbírku dávati, neb se to vše při předešlého sněmu svolení zůstavuje.

Co se pak podaných artikulův a nedostatkův od perkmejstra hor viničných a vejběrčích v městech Pražských i někderých jiných dotýče: poněvadž sněmovní snešení o tom patrně vyměřuje, kdož by koli vína na prodaj aneb k šenku do tohoto království přivezl aneb přivézti dal, z té sbírky a placení žádný vyňat býti nemá, ani ti, kdeříž za dvorem JMCské jezdí, ani osoby ty na hradě Pražském, které takové obchody provozuji, by pak i nějaká obdarováni na to měli, nýbrž s jinými touž sbírku dávajícím[i] srovnáni býti mají. A témuž perkmistru hor viničných i jiným k tomu vybírání sbírky zřízeným osobám ta moc se dává, aby v ta každá místa, kdež by se co toho prodávalo aneb šenkovalo, pod kterou koliv vrchností při městech Pražských duchovní neb světskou, docházeti mohli a to vše náležitě změřiti (však více neberouc nežli co se v sudu plném aneb neplném výhled), tak aby JMCské na té sbírce nic neucházelo.

Nicméně z strany zlatníkův a židův, kteříž by v domích panských a rytířských, městských i duchovních takové prodaje a handle vedli pod kderými koliv právy, svrchu psaným nařízeným osobám tím vším spůsobem, jako o víních k dohlídání, se moc dává. A jestliže by se přes to týmž osobám tak nařízeným v takovém jejich povoláni od koho koli jaká překážka dála, tehdy to nejprvé na pány berníky od nich vznešeno býti má; pokudžby toho opatřiti a přetrhnouti nemohli, tehdy na JJMti nejvyšší pány úředníky a soudce zemské od pánův berníkův to vznešeno a v známost uvedeno býti má, a več tomu neb těm od JJMtí to obráceno bude, toho aby ten nebo ti očekávali. Pakli by se to některé osoby z služebníkův neb kupcův a jiných obchodníkuov dvoru JMCské dotýkalo, tehdy páni berníci na pana maršálka dvoru JMti vznésti mají a pána žádati, aby to JMCské k dobrému opatřil a je k tomu přidržel.

A jakož někdeří z peněz, když statky prodávají, pokládajíc v tom někderé příčiny, svolenou sbírku dávati se zbraňují: protož ode všech tři stavův takové svolení a nařízení se jest stalo, kdož by tak od koho statek koupil a jemu ho nezaplatil, než toliko jistoty aneb zápisy od sebe odvedl, a komuž by to tak odvedeno bylo, sbírky z týchž sum dáti se Zbraňoval za příčinou, že k své záplatě buďto sumě hlavní aneb úrokům přijíti nemůže, tehdy ten, kdož za statek koupený a nezaplacený dlužen jest, list přiznávací k berni i s sbírkou, což by z takové sumy za ten statek koupený a nezaplacený přijíti mělo, zouplna odvésti povinen bude, a což by takové sbírky dal, zase na úrocích na tom dluhu za takový statek jeden ten každý sobě poraziti bude moci, však což by tak pořádnými kvitancími od berně prokázal, co jest té sbírky dal.

A jakož sou stavové království tohoto nemalou stížnost svou na JMCskou vznesli, kterak osoby nařízené v markrabství Moravském, proti svobodám království Českého a mimo svolení jich, z vín, obilí a jiných někderých věcí, kteréž k potřebám svým v Moravě kupují, na stavy království Českého aneb vyslané jich berni a šacuňky ukládají a bezděčně od nich berou, čehož se jim od JMCské, jakožto krále Českého a vrchnosti jich, mimo svobodné sněmovní svolení neděje, a aby jakou druhou sbírku mimo tu, kterouž sou v království Českém JMCské dobrovolně svolili, měli v markrabství Moravském, jakožto oudu království tohoto, dávati, toho, poněvadž žádného o tom stavův království Českého svolení není, JMCské za přetržení a milostivé opatření jakž v markrabství Moravském, tak i arciknížetství Rakouském, nicméně když poddaní z království Českého do markrabství Moravského od pánuov svých odcházejí, aby jim na přátelské žádosti jich zase vydáváni byli, sou poníženě prosili, tak aby dobré přátelství a sousedství (poněvadž ty země pod JMCskou jakožto jednou vrchností jsou) mezi týmiž zeměmi zachováno býti mohlo, neb že by sice stavům tím spůsobem sbírky, v tomto království a podruhé v markrabství Moravském dávati nemožné bylo: i na tom jest se JMCská s stavy snésti ráčil, že při nejprv příštím sněmu , v markrabství Moravském i arciknížetství Rakouském stavům to přednésti a to milostivě opatřiti ráčí, tak aby sobě stavové království Českého neměli co stěžovati.

Kdež jsou také stavové JMCské za to poníženě žádali, poněvadž při tomto nynějším sněmě o někderé své obecní artikule jsou pro krátkost času volného uvážení míti nemohli, aby JMCská jim před projitím svrchu psaných tří let sněm obecní položiti ráčil: i na tom jest se JMCská s stavy snesti ráčil, pokudž bude moci býti, že žádost jich v milostivé paměti míti ráčí.

A jakož někdeří vobilí v stozích a jináče v slámách prodávají a z toho sbírky JMCské, jakožto králi Českému, na splacení dluhů JMti dávati se zbraňují: i na tom sou se všickni tři stavové snesli, kdož by tak koliv vobilí buď v stozích anebo jináče v slámách prodával, aby z takové sumy peněz, zač by tak kdo prodal anebo prodati dal, dvadcátou kopu sbírky JMCské dáti povinen byl.

Také se správa dává, kterak by židé v městech Pražských sbírky svolené po léta pominulá dosti při skrovnosti vejběrčím v Starém městě Pražském odvozovati měli a tak v tom mnohých obmyslův užívali: protož stavové nejvyšším berníkům tímto sněmem voleným poroučejí, aby v jisté poznamenání a spis to, jakým by nejlepším řádem takové sbírky svolené k té potřebě splacení dluhův JMCské od nich vycházeti a JMCské k ruce zouplna odvozovány býti mohly, uvedli a při nejprvé příštím soudu zemském JJMtem nejvyšším pánuom ouředníkům zemským takového spisu podali a jak to dále JJMti naříditi a o tom vyměřiti ráčí, to při tom zuostaveno býti má.

A kdež jest JMCská stavům se v předešlých sněmích milostivě zakázati ráčil, že tu vysoce potřebnou a tomuto království i obyvateluom v něm užitečnou věc strany plavby po Labi všelijak otcovsky, aby jednou k svému náležitému vyřízení a na místě postavení přivedena byla, fedrovati a ty prostředky, skrze něž by se to státi a vykonati mohlo, milostivě obrati chtíti ještě toho oumyslu býti ráčí, ale poněvadž sou některé osoby sněmem obecním léta osmdesátého šestého ode všech tří stavův království tohoto k tomu volené prostředkem smrti časné z tohoto světa sešly a toho potřeba ukazuje, aby jiní na místě jich volení a nařízení byli: kteroužto milostivou a otcovskou péči JMCské o dobré království tohoto a obyvatelův v něm stavové ve vší poníženosti s poděkováním od JMCské přijímajíc, na tom sou se s JMCskou snesli, že, když koliv JMCská se milostivě s JJMtmi kurfiršty, knížaty a městy říšskými, skrze kterýchžto země a grunty Labe jde, jakby též nařízení před sebe vzato býti mělo, snésti ráčí, stavové tímto sněmem soudu zemskému moc dávají, aby, když by jim od JMCské takové snešení v známost uvedeno bylo, osoby jisté k témuž jednání voliti a zříditi, též i o přitištěni pečeti zemské k mocným listům toho jednáni, i také, pokudžby někderá osoba z nich prostředkem smrti z světa sešla, jinou na to místo voliti a to všecko, což by k takovému jednání od království tohoto potřebného bylo, naříditi mohli.

A jakož jest JMCská se stavuom milostivě ohlásiti ráčil, kderak JMt to všelijak obmejšleti a toho úmyslu býti ráčí, aby ten artikul strany vyzdvižení hor v tomto království což nejdříve může k svému dokonalému vyřízení a na místě postavení přiveden byl: a protož stavové tímto sněmem soudu zemskému moc dávají, když by koliv JMCská takové nařízení a srovnání svrchu psané před sebe vzíti chtíti ráčil a od JMCské soudu zemskému o tom časně oznámeno bylo, aby s JMCskou netoliko takové jednáni před sebe vzíti a zavírati, nýbrž, pokudžby až posavad neb potom která osoba k témuž jednání nařízená skrze smrt z světa sešla, jinou osobu neb osoby na místě jich jmenovati a k tomu naříditi mohli.

A jakož jest JMCská stavům království tohoto milostivě ku paměti přivésti ráčil, kderak ten vysoce potřebný artikul strany hotovosti, neboližto defensí, ještě s JMCskou na místě, postaven není, též také poněvadž ten artikul strany obnovení enbanuňku s pány falckrabaty a jiných potřebných s nimi srovnání ještě až posavad též na místě postaven není, nicméněji poněvadž při JMCské kurfiršt Saský JMt toho vyhledával, aby JMti povolení se stalo, aby od pánův Šumburkuov klášter Grynevald řečený koupiti a jej vším tím spůsobem, jakž jej páni z Šumburků pod léno od JMCské drží, též držeti mohl, JMCská stavův milostivě žádajíc, aby stavové k bedlivému těch tří artikuluov uvážení a na místě postavení soudu zemskému též moc dali: na kderoužto milostivou JMCské žádost stavové nejvyšším úředníkuom a soudcuom zemským, radám JMCské, moc dávají, aby ty tři artikule se vší bedlivosti s JMCskou uvážiti a to, což by předkem JMCské, jakožto králi Českému, potom i tohoto království k dobrému s zeměmi k němu příslušejícími bylo, na místě postaviti mohli.

Na tom se JMCská s stavy království tohoto milostivě snésti ráčil: poněvadž mnozí nepokojní lidé, neohlídajíce se na předešlá sněmovní o spisování a se podpisování v suplikacích vyměření a pokuty, nic toho neumenšují, nýbrž, spisujíc buďto lidem poddaným proti jich pánům aneb jiným osobám suplikací, nenáležitě dotýkají vyšších i nižších osob, neušetřujíc ani nejvyšších úředníkuov a soudcuov zemských a rad JMCské i jiných lidí poctivých a dobře zachovalých, což prvé zřízením zemským zapovědíno jest, že po dnešní den při kanceláři JMCské ani při jiných ouřadech nižádná taková suplikací přijímána býti nemá, v kderéžby se ten, kdož jest k takové suplikací radil aneb ji spisoval, vedle toho, kdož ji podává, nepodepsal, nýbrž tomu, kdož by ji tak podal, zase navrácena býti má; a byla-li by komu taková suplikaci z kteréhožkoli místa svrchu psaného odeslána, nebude povinen na ni odpovědi dávati. Pakli by se ten tak v suplikaci podepsal, kdož ji spisoval a k ní radil a to lidi haněni, dotýkání v suplikací že jest zbytečně činil, se vyhledalo, ten a takový aby jiným ku příkladu ztrestán byl podle uznání JMCské aneb toho soudu, kdež by ta suplikací uvažována byla.

A kdež sou také Pražané všech tří měst Pražských i jiní poslové z měst sobě to nemálo obtěžovali, že se jim při právích jich někderými poručeními překážka po jistých rozsudcích a výpověděch činí, tak že k exekucí svý přicházeti nemohou: i na tom sou se s JMCskou stavové snesli, aby zastavování práva a exekucí se nedálo, tak aby pořad práva svůj průchod míti mohl.

Jakož jest JMCská stavům milostivě v známost uvésti ráčil, že jest JMt statek Lány s jeho příslušenstvím od Jiřího Bořity z Martinic, nejvyššího sudího království Českého, koupiti, jej k panství Křivoklátskému připojiti, též i některé platy stálé od téhož panství zastavené zase vyplatiti ráčil, proti tomu pak témuž nejvyššímu sudímu, že jest JMt ráčil rybník Žehrovský s jiným k němu příslušenstvím a jednoho člověka ve vsi Nenačovicích postoupiti, tak aby týž člověk kapitole kostela Pražského za poddaného jejich, kteréhož ve vsi Vítově mají, dán býti a ten v Vítově jemu nejvyššímu sudímu se dostati mohl, též že ráčí JMt městečko Senomaty s jeho příslušenstvím Vácslavovi Hochauzarovi z Hochauzu a Vácslavovi Chotkovi z Chočkova chtíti prodati a těmi penězy týž i statek Lánský doplatiti, milostivě stavův žádajíc, i aby k tomu své povolení dali: i na takovou milostivou JMCské žádost, zvláště poněvadž to s dobrým, a užitečným téhož panství Křivoklátského jest, stavové k tomu, i také aby ten rybník Žehrovský se vším jeho příslušenstvím jemu Jiřímu Bořitovi z Martinic, nejvyššímu sudímu království Českého, ten jeden člověk ve vsi Nenačovicích kapitole kostela Pražského a městečko Senomaty jim Vácslavovi Hochauzarovi a Vácslavovi Chotkovi ve dsky zemské vloženo a vepsáno býti mohlo, povolení své dávají.

Avšak toto všech tří stavův království tohoto Českého dobrovolné snešení, kteréž se k milostivé žádosti JMCské, jakožto krále Českého, a z žádné povinnosti stalo, není a býti nemá k žádné ujmě a škodě a nějakému protržení privilegiím, právům, svobodám a starobylým zvyklostem království tohoto nyní i na časy budoucí a věčné. A JMCská, jakožto král Český, také stavům na to jako i na předešle sněmovní svolení dostatečný revers vydati míti ráčí.