137. Usnesení sněmu obecního, kterýž zahájen byl na hradě Pražském dne 23. října a ukončen 3. listopadu 1593.

Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice, jednoho pána Boha všemohoucího, amen.

Jakož jest nejjasnější a nejnepřemoženější kníže a pán, pan Rudolf Druhý, z boží milosti volený Římský císař, Uherský a Český etc. král oc, pán náš najmilostivější, sjezd obecný na hradě Pražském léta tohoto etc. LXXXXIII. k sobotě po sv. Lukáši položiti a rozepsati ráčil, při kterémžto sněmu JMCská, jakožto král Český, stavům to jest milostivě v spisu i také oustně oznámiti a předložiti ráčil, kterak jsou stavové beze vší pochybnosti při minulém sněmu, kterýž k středě po neděli Reminiscere též léta tohoto etc. LXXXXIII. rozepsán byl, obšírně a dostatečně vyrozuměti | mohli v jakém velikém a znamenitém nebezpečenství hranice a pomezní místa v království Uherském strany tyranského předsevzetí ouhlavního a dědičného nepřítele všeho křesťanstva Turka, \ kterýž jest svým ukrutenstvím a nenadálými vpády v Charvátské a jiných okolních zemích nesčíslných a nevypravitedlných škod zajetím a zavedením do věčné služebnosti mnoho tisíc lidí obojího pohlaví, též také dobytím a opanováním mocí předních zámkův a pevností nadělal, postavena jsou, což aby se nyní znovu opakovati mělo, toho že JMt potřeby znáti neráčí.

Na kteréžto předložení JMCské, ač jsou se koliv stavové o některé artikule spolu byli namluvili a je mezi sebou i svolili, však poněvadž jest takové svolení pro některá zaneprázdnění a překážky i pro slavnosti a dni kající, kteříž tehdáž nastávali, k svému náležitému vyřízení a sepsání i také k obecnému vyhlášení podle starobylého, chvalitebného obyčeje a pořádku přijíti nemohlo, nýbrž do jiného času přeloženo býti muselo; i ráčil jest byl opět JMCská stavy mandáty a listy svými otevřenými po krajích rozeslanými k jistému dni, aby se zase na hradě Pražském poddaně najíti dali a výš dotčená svolení svá relací sněmovní utvrdili a to vše k náležitému vyřízení přivedli, milostivě povolati. Však takovému JMCské předsevzetí a milostivé vůli v tom čase překážka jest se stala tak, že za příčinou dobytí pevnosti Siseku v Charvátské zemi od nepřítele Turka, též také vypravení z Konstantinopole předního tureckého vesira Sinán basy do království Uherského, kterýž jest již několik zámkův pomezních (což všem vůbec vědomé jest) mocí dobyl a sobě podmanil o to usilujíc, aby ještě tohoto podzimního času něco víceji vyříditi a královstvím a zemím JMCské pálením, mordováním i jinač škoditi mohl. Za kteroužto příčinou že jest ráčil JMCská tento sjezd znovu rozepsati, tak aby se stavové, věrní poddaní JMti, zase na hradě Pražském poddaně najíti dali a vejš dotčená svolení svá relací sněmovní stvrdili, s tím při tom dalším JMCské stavům milostivým zakázáním, že při kurfirštích, knížatech a stavích svaté říše i jiných křesťanských potentátích o větší, znamenitější i trvanlivější pomoci milostivě jednati dáti i sice podle své nejvyšší možnosti, nelitujíc v tom všeho jmění svého, království toto české a země k němu příslušející s pomocí pána Boha všemohúcího milostivě a otcovsky opatrovati chtíti ráčí.

I předkem jsou sobě stavové přivedli ku paměti, jak v mnohých předešlých sněmích prvotně bedlivě jest to bylo rozvažováno, že pán Bůh všemohúcí pro hříchy a rozpustilosti naše tyranem Turkem a moci jeho jakožto metlou svou i jinými mnohými stížnostmi a ranami nás křesťany spravedlivě trestati ráčí, a jestliže s poníženým a skrou-šeným srdcem v svatém pokání a hříchův přestání káti se nebudem, tehdy jiného očekávati není, než těžšího a horšího trestání. A protož na tom jsme se všickni tři stavové snesli, abychom podle napomenutí milostivého a otcovského při tomto sněmu od JMCské, jakožto krále Českého, pána našeho nejmilostivějšího, stavům tohoto království učiněného ku pánu Bohu všemohúcímu srdci skroušenými se pokořili a hříchův i oplzlostí všech zanechali a přestali, a jeho svaté milosti za pomoc a vítězství proti takovému ouhlavnímu nepříteli víry svaté křesťanské žádali. Protož pro ukrocení hněvu jeho božské milosti, majíce doufání jakožto k milostivému pánu a stvořiteli našemu, že vzhlédnouc na nás nám milostivě proti takovému nepříteli svaté viry křesťanské pomocníkem ráčí býti, takto se pokořiti máme: předkem jeden každý sám upřímným srdcem ku pánu Bohu všemohúcímu obrátě se hříchův aby přestal, tudíž při poddaných svých to aby nařídil, aby všech bezbožností, hříchův páchání a zvláště toho hanebného ožralství, láni a jména božího zle užívání přestali, a při.tom každou středu a v pátek jeden každý i poddaní jich aby se postili, v neděli svatou do kostelův na kázání slova božího ke inšem svatým a službám božím aby se scházeli a svátky, jakožto panny Marie a apoštolské dni, aby též světili a na ty dni, zvlášť času ranního, v šeňkovních domích, krčmách, na pití a řádích nebývali, všelijakých povykův, rozpustilostí zanechali. Také i obzvláštně jeden každý hospodář v domě svém s čeládkou svou ráno i u večer poklekna na kolena, zvláště když se zvoniti bude, pánu Bohu všemohúcímu za hříchův odpuštění, pokut těchto hodných zasloužilých ulevení a šťastné nad nepřítelem Turkem vítězství aby se modlili. Kněží pak a farářové, kteří povinně mají jiným všem za dobrý příklad býti, aby se všech hříchův varovali a jich přestali, přikladův žádných zlých na sobě nedávali, nýbrž, jsouce sami pobožně v lásce a v svornosti živi, lid sobě svěřený k té vši nahoře dotčené pobožnosti napomínali.

Dále pak, kdež jest JMCská, pán náš nejmilostivější, z jistých uznalých, hodných a slušných příčin stavům milostivě v známost uvésti ráčil, kterak při pominulém ke středě po neděli postní Reminiscere léta tohoto etc. LXXXXIII. rozepsaném sněmu některé osoby, o nichž jest tehdáž JMCská, kdo by byly, věděti neráčil, hned při počátku téhož sněmu nějakého spisu podaly a v něm i toho doložily, že nevědí, ráčil-li jest JMCská stavům tohoto království Českého jich privilejí, svobod, obdarování, milostí, starobylých dobrých zvyklostí a obyčejův potvrditi, aneb toho pominouti: chtějíce tudy JMCskou při stavich v nějaké zlé domnění uvésti, jakoby táž privilegia stvrzena nebyla a od JMCské žeby něco proti zřízení zemskému, právům, svobodám, starobylým dobrým pořádkům a obyčejům tohoto království před sebe vzato bylo. Jakž pak ten i jiní k tomu podobní, neslušní a nepraví v témž spisu doložení artikulové to v sobě šíře obsahují: v čemž že jest se JMti mimo všechnu náležitost a proti vší naději veliká a znamenitá křivda stala, ježto pamatujíc JMCská na to, kterak jsouce z slavného a znamenitě vyvěj šeného rodu pošlý a v jakém důstojenství od pána Boha všemohvicího po předcích svých postaven, na tom že jest vždycky býti ráčil a ještě býti ráčí, aby stavy a obyvatele království tohoto Českého při všech jich privilejích, svobodách, řádích a právích beze všeho protržení a přerušeni netoliko dokonce a docela zůstaviti, nýbrž také je do vůle boží ve vší upřímnosti věrně a spravedlivě jako laskavý otec opatrovati, jednomu každému z vyšších i nižších práva náležitě udělovati a dopomáhati, a příkladem svých slavných předkův s nimi tak milostivě a dobrotivě nakládati, tak aby z toho pánu Bohu všemohúcímu i všemu světu odpovídati moci ráčil. A na to co se tím spisem JMti tak nedůvodně a nevinně přičítati chtělo (nad čímž JMCská nemalou lítost míti ráčí), nikdá že jest ani pomysliti neráčil, v čemž sobě pána Boha. zpytatele srdcí lidských, že to v pravdě tak jest, za svědka bráti ráčí, a o stavích, že jsou to z opatrování JMCské až posavad sami v skutku poznati mohli, milostivě pochybovati neráčí: nebo tomu všemu, čímž jest se JMt na onen čas při slavném korunování svém stavům tohoto království zamluviti ráčil, že jest se ve všem dosti stalo, po smrti císaře Maxi-miliana, pana otce JMti nejmilejšího, slavné a svaté paměti, všecka privilegia, svobody, milosti a obdarování obecní i osobní, chvalitebné dobré zvyklosti, obyčeje, pořádky a práva tohoto království Českého ve všech punktích, klausulích a artikulích, v latinském i českém jazyku, v času vyměřeném bez umenšení že potvrditi, oba majestáty v moc předešlého nejvyššího purkrabí Pražského uvésti a v tom ve všem se náležitě a upřímně, jako křesťanská vrchnost, beze všech nějakých o myslův zachovati, ano i o to snažně pečovati a usilovati ráčil, aby stavové, věrní poddaní JMti, pod milostivou ochranou JMti v dobré bezpečnosti, pokoji, v svornosti a lásce zůstávati, svých svobod a obdarování, které jsou na předcích JMCské, Římských císařích a králích Českých, věrně a platně zasloužili a s znamenito,u pochvalou nabyli, beze vší překážky svobodně a bezpečně užívati, nimi, jako i právy, zřízením zemským a starobylými pořádky se těšiti, říditi a spravovati, nicméně od JMCské, krále a pána svého nejmilostivějšího (pro JMti budoucí a slavnou památku), nových a větších milosti poddaně očekávati a summou všelijakou císařskou a královskou milost v skutku sobě poznávati mohli. A protož že jest JMCská za takovou svou milostivou a otcovskou péči tak nenáležitě a beze všeho ušetření a studu tím spisem nedůvodným od některých osob podaným při stavích království tohoto, zvláště pak při těch osobách, které jsou o těch věcech dostatečné vědomosti neměly, tak zvošklivován a v nějaké zlé domnění pokoutně a nevinně uvozován býti míti neráčil. Za kterýmižto příčinami že jest JMCská tohoto ohlášení zjevně učiniti pominouti moci neráčil, tak aby netoliko častopsaným stavům království tohoto českého, nýbrž také i všemu světu známé a vědomé bylo, že jest se v tom ve všem JMCské vysoce a velice ublížilo. Za to přitom JMCská stavův, svých věrných poddaných milých, milostivě žádajíc a jich napomínajíc, aby k takovým a k těm podobným nedůvodným a nepravým zprávám žádné víry nepřikládali, nýbrž k JMCské, jakožto vrchnosti křesťanské, králi a pánu svému nejmilostivějšímu, všeho dobrého se nadali; jakž pak takové JMCské milostivé k stavům ohlášení to v sobě šíře obsahuje a zavírá.

Což slyšíce stavové a majíce to v svém bedlivém uvážení, předkem JMCské, králi a pánu svému nejmilostivějšímu, z tak milostivého a právě otcovského ohlášení císařského a královského zakázání se vší poníženou poddaností, jakž nejvejše děkováno býti může, děkují. A ačkoliv o tom dobrou vědomost mají, že jest se nic toho nestalo, což se tak tím spisem JMCské neslušně přičítati chtělo, nýbrž že jest se vždycky JMCská, pán náš nejmilostivější, tak jako nejpřednější křesťanské a spravedlivé vrchnosti náleží, k stavům, jako k věrným poddaným svým, milostivě chovati a je opatrovati i při všech jich privilejích, svobodách, řádích, právích, starobylých zvyklostech a obyčejích zůstavovati ráčil, tak že sobě netoliko co stěžovati, ale ani žádného jiného domnění o JMti míti nemohli a nemají: avšak nad to slyšíce takové JMti milostivé ohlášení a zakázání, více v tom utvrzeni jsou a pána Boha všemohoucího pokorně prosí, aby všemohoucí pán Bůh JMCskou, krále a pána našeho nejmilostivějšího, za takovou milostivou ochranu a o ně otcovskou péči v svém božském opatrováni míti, šťastného dlouhotrvanlivého zdraví, nad nimi panování propůjčiti, přede vším zlým ochraňovati a nade všemi nepřátely JMti šťastné a potěšitedlné vítězství dáti ráčil.

Přitom také stavové JMCské, krále a pána svého nejmilostivějšího, poníženě za to prosí, aby JMt o tom nikoliv smejšleti neráčil, aby stavové, věrní poddaní JMti, o tom spisu pokoutním, od některých osob bez sněmu obecního a jich společného snesení sepsaném a při začátku minulého sněmu podaném, dříve než jest zjevně přečten byl, jakou vědomost míti a sobě do JMCské, krále a pána svého nejmilostivějšího, poněvadž k tomu nižádné příčiny nemají, co nejméně stěžovati měli: nebo přivedli jsou sobě i to ku paměti, kterak všickni tři stavové na sněmu předešlém, který léta etc. LXXXIP) držán byl, z potvrzení privilejí a svobod tohoto království JMCské poníženě jsou děkovali. Nyní pak aby něco toho znovu v pochybnost uvozovati a JMCskou v tom domnění, že by se tomu, což jim od JMCské připovědíno bylo, dosti státi nemělo, neb proti řádu a právu, co od JMti před sebe se bralo, míti měli, to že jest na mysl jejich nikdá nevstoupilo: nýbrž že té ponížené a důvěrné naděje jsou, že je JMCská, jakž se až posavad dalo, v té své milostivé císařské a královské spravedlivé ochraně míti, jich nejmilostivějším císařem, králem a pánem zůstávati ráčí. A oni také nelitujíce hrdel ani statků svých, vždycky a ustavičně JMCské tak, jakž na věrné poddané náleží, poslušně a věrně sloužiti připovídají a rádi chtějí, a z té poddané lásky na milostivou JMCské žádost, neohledajíce se na žádné stížnosti a nedostatky své i poddaných svých, zvláště v kterýchž jsou tohoto nynějšího roku postaveni, tyto níže psané pomoci, pro ochranu království tohoto a zemí k němu příslušejících (z nižádné povinnosti, než z své dobré svobodné vůle) svolují.

A na tom se s JMCskou všickni tři stavové snesli: předkem, že JMCská skrze hejtmany, ouředníky a purkrabí na panstvích JMti to naříditi míti ráčí, též jeden každý pán a rytířský člověk, i všecky osoby duchovní, tolikéž manové, dědiníci, dvořáci, nápravníci, cožkoliv v městech, městečkách, vesnicích, neb kde jinde na panstvích a statcích svých lidí osedlých mají, z jednoho každého domu aneb chalupy, buď veliké aneb malé, v kderých lidé bydlejí, krom samých kovářských, pastuších a ovčáckých chalupí, též lázní v městečkách, ve všech, na kderýchžby hospodáři osedlí nebyli, aneb kteřížby od pánův svých lhůtu ourokův neplacení ještě za příčinou škod jim se stalých měli, aby jeden každý z těch nadepsaných osob za tři léta pořád zběhlá, každého roku po dvad-cíti groších českých z jednoho každého domu, jakž vejš dotčeno, roku tohoto etc. LXXXXIII na sv. Mikuláše nejprve příštího, oba díly, totiž sváto Bartolomějský pominulý, sváto Mikulášský příští, zouplna dali. Za rok pak devadesátý čtvrtý a devadesátý pátý na ty terminy, jakž předešlá léta bývalo, taková berně domovní vybírána a nejvyšším berníkům odvozována a dávána býti má, totiž každého roku první termin na sv. Bartoloměje a druhý termin na sv. Mikuláše potom ihned přišlého.

A z toho dávání té pomoci proti Turku poddaní náležející k ouřadu nejvyššího purkrabství Pražského, ani manové a poddaní purkrabství Karlštejnského, ani žádní jiní, buď čížkoli v království tomto, vynímati se nemají, kromě těch lidí poddaných, kteříž hlásku při zámku Karlštejně vykonávají. Ta pak berně a pomoc proti Turku svolená, jakž od berníků sebrána bude, do komory JMCské české zouplna dána a odvedena a od komory dále, kdežby JMCská o tom milostivě poručiti ráčil, vydána býti má. Však za to stavové JMCské poníženě prosí, aby tato pomoc a berně na opatření hranic svolená podle milostivého JMCské zakázání nejinam než na hranice z této strany Dunaje, tu kdež jest tato pominulá léta placení od nás [se] dalo a pokudž by nejdéle z této strany Dunaje postačiti mohla, obrácena byla. V čemž se JMCské, jakožto pánu svému nejmilostivějšímu, stavové důvěřují. Při čemž se i to v moci JMti zůstavuje, pokudž by JMt v těch místech a hranicích mustrhera aneb colmistra potřebovati ráčil, aby osobu z národu Českého podle milostivé vuole své k takové službě voliti a naříditi ráčil. Pakliby se vždy při JMCské snášelo, žeby colmistra aneb mustrhera na ten čas potřebí nebylo, tehdy písař přísežní od berně při témž placení aby přítomen jsouc to tak, jakž se svrchu píše, vykonával.

Pražané pak a jiná města JMCské a JíMti císařové, jakožto králové České, v království českém, kteříž třetího stavu užívají, místo té po-domovní berně k takové pomoci proti Turku JMCské dáti jsou se svolili na hotové summě za jeden každý rok dvanácte tisíc pět set kop grošuov českých až do vyjití těch tří let pořád zběhlých, a to předkem na den sv. Mikuláše nejprv příštího tu všecku summu zouplna za oba terminy tento rok nejvyšším berníkům mají složiti. Jiná pak léta, totiž léta etc. LXXXXIV. a léta etc. LXXXV, táž pomoc na dva terminy každého roku, totiž jedna polovice na sv. Bartoloměje a druhá polovice na den sv. Mikuláše potom příštího, nejvyšším berníkům zemským na hrad Pražský skládána aby byla. Však k té berni sbírku domovní z jednoho dílu lidí poddaných svých sobě ku pomoci obrátiti, druhou pak polovici nejvyšším berníkům zemským odvésti mají.

Co se krajiny Chebské dotyce, stavové podle předešlého JMCské s nimi nařízení toho zůstavují, tak aby jako i po předešlém sněmu jejich svolení v moci JMCské zůstávalo.

Panství pak Loketské, kteréž se až posavad nějakými privilejemi zastíralo a podle snesení předešlého sněmu od JMCské obesláni býti měli na hrad Pražský k jistému dni, aby před JMCskou táž svá privilegia složili a tomu aby vyrozumlno, nač se vztahuji, býti mohlo; však poněvadž za jistými příčinami to se až posavad vykonati nemohlo, a JMCské nemálo na tom, aby to k místu a konci s nimi přivedeno býti mohlo, záleží, stavové tímto sněmem soudu zemskému moc dávají, aby s JMCskou v to ve všecko nahlédnouti a to buďto jednáním aneb právním rozeznáním na místě postaviti mohli, a to mezi tímto časem a svatým Jakubem nejprve příštím.

Hrabství pak Kladské podle předešlého uvolení svého berni, tak jakž jsou léta tato pořád dávali, z lánu dvojnásobně dávati mají, tak jakž s nimi Kladskými o to snesení se stalo.

Než co se dědinikův, nápravníkův a dvořákův dotyce, ti vedle šacuňkův svých spravedlivých, z statku svého z každé kopy grošův po půl patu penízi českém sberouce, na výš jmenovaný čas nejvyšším berníkům na hrad Pražský s listy přiznava-cími odsýlati mají,

Vejminka o městech horních.

Města pak některá horní, ta se vymíňují, poněvadž vědomé jest, že táž města pro chudobu svou téměř k spuštění jsou přišla, jakožto Joachym-stál, Slavkov, Šenfeld, Lauterpach, Přísečnice, Sun-neperk, Bastianperk, Blatná, Hengst, Abertam, a jestližeby se kdy i to našlo, že při některých jiných horách dělníci a jiní, kteříž se tu při těch horách pro potřebu zdržují, domy k schráně své sobě zdělali a měli, v kterýchžto domích žádných obchodův by nevedli, než toliko s manželkami a dítkami tu bytnost svou měli, ti též v tu daň a berni potahováni býti nemají.

Já N. z N. vyznávám tímto listem obecně přede všemi, že jsem podle snesení sněmovního na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě Pražském léta MDLXXXXIII. v sobotu po svatém Lukáši a zavřín téhož léta v středu, po Všech svatých, všecky lidi poddané své vyhledati a scisti dal, kterýchž se nachází osob osedlých N. A že jsem více lidí poddaných osedlých v tomto kraji N., z kterýchž berně při tomto terminu N. po desíti groších českých dáti mám, ovšem vyhledati a najíti nemohl, než těch dotčených N., to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu pečeť svou vlastní jsem k tomuto přiznavacímu listu přitisknouti dal, jehož jest datum etc.

Jestližeby se pak komu ohněm, krupami, povodněmi jaká škoda stala, tehdy ten, komuž by se taková škoda stala, ihned dvou aneb tří osob z sousedův svých stavu panského aneb rytířského, aneb jiných přísežných osob dožádati se má, aby přijedouc takovou škodu spatřily, jak a na čem se stala; a ty osoby to pod pečeuni svými nejvyšším berníkům v známost uvésti mají, a ten, komuž se jest taková škoda stala, týž list s při-znavacím listem svým podle berně své nejvyšším berníkům na hrad Pražský odeslati má, tak aby se berníci věděli čím spraviti a jak mnoho komu na berni vyrážeti.

A poněvadž toho obzvláštní potřeba jest, aby tyto svolené pomoci časně, beze všeho omylu a prodlévání, vycházely, na tom jsou se všickni tři stavové snesli: aby na dny nahoře jmenované jeden každý z obyvateluov království tohoto svou berni na hrad Pražský přinesl aneb odeslal, a to nejdéle ve dvou nedělích pořád zběhlých; jestli žeby pak po vyjití toho dne. a dvou nedělích pořád zběhlých kdo se svou berní obmeškal, jí nedal a nevyplnil, tehdy ihned nejvyšší bernici, neočekávaje a neohlídajice se na nic, k jednomu každému podle pokut dole psaných zachovati se mají. A zvláště našloliby se to, že by který z obyvatelův království tohoto od poddaných vybera berni té časně na časy nahoře jmenované nedal, anebo za sebou ji zadržal, aneb k své potřebě obrátil: budou se moci bernici, cožby za tu berni dvénásob statku stálo, v ten statek listem obranním od desk zemských uvázati, a jej rok pořád, pokudž by v tom času též berně i se všemi škodami a náklady na to vzešlými nedal a nevyplnil, držeti a z též sumy za ten rok úrokův šest kop grošův ze sta kop grošův počítati. A chtěl liby ten, čí to statek jest, v tom roce týž statek vyplatiti a tu berni, úroky i s škodami, což proto vynaloženo bude, berníkům dáti, tehdy kdyby tak zouplna a docela í s úroky a škodami na to vzešlými zaplatil, mají mu berníci toho statku, v nějžby se tak uvázali, vydržíc ten rok, zase postoupiti. Pakliby ten, jehožby statek byl, té berně v tom roce nespravil a nedal, budou moci ti berníci takový statek, komuž se jim viděti bude, prodati; a jim se ta moc tímto sněmem dává, aby takový statek, kterýžby tak rok pořád vydrželi a pro nespravení a nedání té berně, tak jakž se svrchu píše, komukoliv z stavův království tohoto prodali, jemu jej ve dsky zemské aby vložiti mohli. A ber-níci nejvyšší mají z přiznavacích listův jednoho každého pilně, jak jest to jeden každý od sebe odvedl, vyhledati a to opatrovati, aby se v tom žádného omylu a spletku nedalo. A za list obranní, kterýž od desk zemských pro nedání takových berní vycházeti bude, nemá se více dávati nežli patnácte grošův českých.

z stavu panského Jan Bezdružický z Kolovrat na Záběhlicích a Bystrým; z stavu rytířského Vácslav Budovec z Budova, JMCské rada nad apellacími; z stavu městského Vít Ofthalmius z Oskořína, JMCské rychtář v Novém městě Pražském.

A kdež také JMCská milostivě toho při stavích království tohoto žádati ráčí, aby JMCské posudné z piva bílého aneb ječného na prodaj vystaveného z jednoho každého věrtele po šesti groších bílých svolili: i ačkoliv o nemalých nedostatcích, v kterýchž stavové postaveni jsou, vejš oznámeno jest, však z upřímné a poddané lásky a náchylnosti, kterouž stavové k JMCské mají, na takovou JMCské milostivou žádost na tom jsou se snesli, aby, počnouce ode dne svatých Filipa a Jakuba, apoštolův Páně, léta tohoto etc. LXXXXIII. pominulých, jeden každý z obyvatelův království tohoto z každého věrtele piva bílého neb ječného, kteréž se na prodaj vystavuje, šest grošův českých a z sudu, kterýž dva věrtele drží, dvojnásob tolik, to jest dvanácte grošův českých, vejběrčím, kteréby sobě JMCská zříditi a vyhlásiti ráčil, JMCské k ruce až do tří let pořád zběhlých dávali a odvozovali.

To pak posudní takto má dáváno býti: předkem ti zadržalí dva kvartálové, od svatých Filipa a Jakuba pominulých až do sv. Havla též téct minulého vzešli, mají mezi tímto časem a vánoci nejprv příštími vejběrčím krajským od jednoho každého (kdož jsou ho prvé nedali) dáni a složeni býti. Dále pak takového posudního od sv. Havla pominulého třetí kvartál o Třech králích nejprv příštích, čtvrtý o svatých Filipu a Jakubu, pátý o svatém Jakubu velikém, a tak dále až do vyjití těch tří let pořád zběhlých vejběrčim v městech krajských jeden každý má odvozovati. A to posudní od vejběrčich krajských nejvyšším berníkům praž ským na hrad Pražský odvozováno býti má. Z kte réhožto posudního čtyry groše na pomoc vychování dvoru JMCské a dva groše na splacování ourokův a, pokudž možné, i jistin hlavních obyvatelům krá lovství tohoto a ne jiným, podle milostivého ubez pečení JMCské stavům učiněného, obráceno a vy dáváno býti má. Jestližeby pak kdo z obyvatelův tak při každém kvartálu vejš psaným vejběrčím krajským posudního svého s registry a s listem přiznavacím neodvedl, takového každého předně vejběrcí skrze psaní k spravení téhož zadržalého posudniho napomenouti mají. A jestližeby pak vždy, jsa tak psaním napomenut, téhož posudního za držalého spraviti obmeškal, takového každého mají vejběrcí krajští nejvyšším berníkům poznamenaného podati, buďto žeby se nepřiznal k posudnímu, aneb přiznaje se, žeby ho nedal a nespravil: na toho nejvyšší berníci hned zatykač od desk zemských vzíti mají, a takový zatykač do jeho domu, aneb té osobě dodán býti má, kterýž on přijíti a vedle téhož zatykače, jakoby po rozsudku zatčen byl, se zachovati a ty škody pro nečasné spravení ta kového] posudního, kteréžby proto vzešly, zase s posudním spraviti a dáti povinen bude. Pakliby po dvou nedělích od dodání mu zatykače téhož posudního nespravil, aneb se toho, že piva vařiti nedal, pořádně neodsvěčil, tehdy má se osobně na hradě Pražském postaviti, a dokudž by takového posudního nespravil a i s registry pořádnými neodvedl, aneb se neosvědčil, že jest v tom času piva vařiti nedal, nemá takového zatčení prázen býti.