Vejběrčí pak posudného JMCská v krajích sám podle uznání potřeby zříditi a poručiti, a potom tím časněji skrze mandáty své po krajích vyhlásiti dáti míti ráčí, aby jeden každý věděti mohl, komu a v které místo posudné své odvozovati má.

Forma listu přiznavacího na posudné.

Já N. z N. vyznávám tímto listem, že jsem od N. až do N. v tom jednom kvartálu v pivovaře mém N. piva svařiti N. dal, z kteréhož mi se, vedle svolení sněmovního z jednoho každého věrtele po šesti groších českých počítajíc, dáti dostalo, čehož se sejde v tom čase N. kop grošův českých, kteréž teď s registry a listem přiznavacím vejběr-čímu krajskému odsýlám. A že jsem více v tom času piva bílého ani ječného svařiti a na prodaj vystaviti nedal, jenžby z něho posudné dáno býti mělo, mimo to, což tak odsýlám, to jest v pravdě tak, to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu k tomuto listu pečeť svou vlastni jsem přitiskl, jehož datum N.

Co se pak počtův od berníkův a vejběrčích posudného přijímáni dotýče: na tom jsou se všickni tři stavové snesli, aby poctové berniční a vejběrčích posudního odkládáni nebyli, nýbrž každého roku bez odkladův od berníkův a vejběrčích posudného aby se přijímali. A kdyžby tak berníci a vejběrčí posudného pořádně své počty vykonali, tehdy po přijetí od nich takových poetův všickni tři stavové tímto sněmem soudu zemskému tu moc dávají, aby z takových učiněných a pořádně vykonaly ch poetův předešlých i nynějších let berníky též vejběrčí posudního kvitovati mohli. A protož k přijetí takových poetův z berní a pomocí voleny jsou osoby tyto: z stavu panského Vácslav z Říčan na Hořovicích a Mnichu, JMCské rada a nejvyšší sudí dvorský království českého, Adam z Šternberka a na Sedlci, JMCské rada a hejtman Nového města Pražského, a Jan Jetřich starší z Žerotína a na Heřmanovém Městci, JMCské rada, z stavu rytířského Vácslav Ples Heřmanský z Sloupna a na Stolanech, JMCské rada a pur-krabie Karlštejnský oc, Kadslav Vchynský ze Vchynic na Teplici a Zahořanech, JMCské rada, Adam Hrzáň z Harasova a na Skalce a Landškrouně, z stavu městského Melichar Haldius z Naien-perku, měštěnín Starého města Pražského, a Jan Kameník z Podčernic, měštěnín Nového města Pražského. Kteřížto, když by od JMCské k týmž počtům obesláni byli, na též počty zasednouti a je konečně přijíti mají; a ty osoby aby tím lépe při týchž počtech a pracech zůstati a je zouplna přijíti mohly, náležité opatření se jim naříditi má.

O rest Viléma Malovce.

A jakož jest JMCská toho při stavích milostivě žádati ráčil, aby těch čtyřidceti jeden tisíc tolarův restu, který za někdy Vilémem starším Malovcem z Malovic zůstal (i jiní reštantové berniční předešle k zemi pro opatření hranic Uherských svolení) JMCské k této nynější veliké spotřebě od stavův darováni a povoleni byli: i na takovou milostivou žádost JMCské stavové k tomu své povolení dávají, aby JMCská těch čtyřidceti jeden tisíc tolarův i jiné reštanty berničné, jestliže se jací nacházejí, k takové potřebě válečné zvyupoinínati a k tomu je obrátiti moci ráčil.

A jakož jest se roku pominulého LXXXXII JMCská, na radu nejvyšších ouředníkův a soudcův zemských též rad JMCskó, pro ochranu tohoto království a zemí k němu příslušejících, když baše Bosenský nenadálý veliký vpád do země Charvát-ské učinil, [sto íisíc tolarů] vzdlužiti míti ráčil, za kteréž jsou se na díle tíž nejvyšší ouředníci zemští sami jistci postavili; i poněvadž se to pro dobré tohoto království stalo, JMt toho při sta-vích milostivě žádati ráčil, aby mezi sebou na ty cesty a prostředky, odkud a jakby taková summa vydlužená zase zaplacena býti mohla, pomyslili: na kteroužto milostivou žádost JMCské, znajíce stavové, že se takové vzdlužení nejvíce jim k dobrému a pro ochranu království tohoto a zemí k němu připojených stalo, nešetříce veliké obtížnosti své a poddaných svých, na tom jsou se snesli a tuto nížepsanou zbírku k zaplacení té summy vypůjčené mezi sebou nařídili.

Předkem aby z jednoho každého dčberu aneb kopy štik a kaprův, což se toho koliv prodá, jeden každý z obyvatelův tohoto království po pěti groších bílých dali.

Item, z každého vědra vlna, kteréž se koliv a od koho koliv vyšeňkuje, aby též pět grošův bílých dáno bylo.

Item, z každé láky sladkého pití po jednom tolaiu; a kdež by se pak táž sladká pití z velikých nádob šenkovala, tu aby se vždycky čtyři dcet pinet za jednu láku počítalo. Však tohoto roku aby nákladníci hor viničných z toho artikule strany dávání z vín, poněvadž tak veliká neúroda na vinicích se nachází, byli propuštěni, než přes rok, dá-li pán Bůh, aby podle jiných tu zbírku podniknouti povinni byli.

Item, z dobytkův, kteří se koliv na prodaj bijí, aby jeden každý povinen byl dáti: z vola uherského patnácte grošů českých, z vola krmného domácího též patnáct grošů českých, z vola polského dvanáct grošů českých, z vola domácího českého deset grošů českých, z krávy a z jalovice šest grošů českých, z telete každého tři groše český, z vepře krmného pět grošů českých, ze skopce, z berana a kozla po jednom gr. česk., z ovce a jehněte z každého po půl gr. českém.

Item, z pinty páleného vína, kdož je koli prodává, aby každý povinen byl dáti jeden groš český. Však poněvadž se to v skutku shledalo, že se na též pálený v tomto království mnoho tisíc strychův obilí ročně vypotřebuje a letos nás pán Bůh nemalou neúrodou navštíviti ráčil: protož na tom jsme se snesli, aby žádný z obyvatelův tohoto království, až do roka pořád zběhlého od zavření tohoto sněmu, téhož pálenýho z sladů pšeničných ani žádného jiného obilí nepálil, ani páliti nedal, tak aby ten počet obilí raději na chléb obrácen býti mohl, nežliby se k takovému bez-potřebnému nápoji spotřebovati měl. A kdožby se toho proti tomuto snesení dopustil a též pálené víno z jakých koliv sladův a obilí pálil aneb páliti dal, ten každý aby pět kop grošů českých propadl; kterážto pokuta od vejběrčích k té sbírce nařízených zvyupomlnána a vedle též sbírky nejvyšším berníkům odvedena býti má.

Item, ti kdož jaké peníze na úrocích mají, mimo to, což sami zase beze všeho fortele dlužni jsou, ten každý aby z každého tisíce kop grošů českých po šesti kopách grošů českých na termíny dole psané dáti povinen byl; toliko kteréby vdovy aneb jiní lidé tak chudí byli, že by nic více statku, než jednom do jednoho tisíce kop grošů českých na úrocích jmění svého měli, ti se v to nepotahují.

Item, židé, kteří zde v městech Pražských i jinde kdežkoli v tomto království jsou, aby každý, který dvadcíti let a výše stáří jest, po dvou dukátích z hlavy, a kteříž pod dvaceti let a níže obojího pohlaví staří jsou, po jednom dukátu dáti povinni byli.

Ta pak zbírka z ryb a z peněz na ourocích, poněvadž se na velikém díle dvou stavů vyšších dotyce, má tím spůsobem jako předešlého času od jednoho každého z obyvatelův tohoto království s listem přiznavacim na termíny dole psané nejvyšším pánům berníkům odsýlána býti, a jeden každý má se v tom beze všeho fortele věrně a spravedlivě chovati.

Při jiné pak zbírce z mas, z vína, z sladkého piti, z páleného má tento řád zachován býti: předkem JMCská v městech JMti, též i císařové JlMti, jakožto králové české, skrze podkomořího a na panstvích JMCské skrze hejtmany JMti, v městech pak a v městečkách i ve všech, též i v rychtách svobodných neb statcích dědiníkův, kdežby řezníci krámy své měli a víno se šenkovalo aneb pálené pálilo, pánům a rytířstvu též i osobám duchovním náležitých, jedna každá vrchnost má dvě osoby hodné naříditi a obzvláštní přísahu jim vydati, aby se předkem každý pondělí cechmistrů a starších přísežných řezníků i jiných lidí na to dostatečně a bedlivě vyptali, co jest minulého týhodne od kohokoliv dobytku k prodaji zbito; a vedle toho vyptání a bedlivého vyhledání tu zbírku z mas anebo z dobytkův aby vybrali. A co se toho sejde v městech a v městečkách královských a králové JíMti, purkmistru a konšelům, jinde pak vrchnosti své poznamenáno aby dali; kterážto zbírka potom při každém dolepsaném termínu od pánův a rytířstva i duchovních, též od purkmistrů a rad z měst i s tím poznamenáním, co toho který tejden vybráno bylo, nejvyšším berníkům zemským na hrad Pražský časně posýlána býti má.

Strany pak vína šeňkování a páleného páleni také na to ty osoby obzvláštní pozor mají míti a bez vědomí jich žádný hospodář ani šenkýř nemá vína k šeňku načíti, než jim o tom oznámiti a hned, jakž vlno načne, z každého vědra pět grošův bílých dáti. Kteří pak pálené dadi páliti, ti také každého týhodne těm osobám nařízeným, co ho kdo páliti dal a prodal, mají oznamovati, načež se také i oni sami bedlivě mají ptáti a ihned od každého tu zbírku vybrati a při tom se tak, jakž o masu dotčeno, zachovati.

Židé pak v městech Pražských a v jiných městech, kdež se koliv v tomto království zdržují, mají starším svým jeden každý tu sbírku vejš psanou na dva termíny nížepsané časně od sebe odvésti. A židé starší mají toho, aby se při tom žádného fortele nedalo, pilni býti, a takovou zblrku časné a bedlivě zvyupomínati, žádnému ji nepřehlldnouti, ani aby kdo měl tehdáž, když se zbírka dávati má, někam pryč jeti, toho nemají, léčby prve zbírku dal, dopouštěti. A jestližeby co ne-dbanlivostí jejich a nějakým fortelem sešlo, aneb žeby ta zbírka časně zouplna odvedena nebyla, o to se má k starším židům hleděti. Kdež pak ti židé na gruntech panských a rytířských jsou, tu se každá vrchnost při tom také tak, jakž svrchu psáno stojí, má chovati, a tu zbírku od židů vy-berouc, nejvyšším bernlkům odsýlati.

A ty všecky zbírky z věcí nahoře psaných i také z peněz na úrocích mají tím vším pořádkem na těch, kdožby ji časně nedali, dobývány býti, jakž napřed artikul o upomínání berně domovní ukazuje; a při každém svatém Jiří a při svatém Havle až do těch tří let pořád zběhlých, též i z židův, při každém tom čase jedna polovice zbírky jejich nejvyšším berníkům odsýlána býti má.

A poněvadž jest se to strany vybírání svrchu psaných zbírek, jakby ty dobrým řádem vybírány býti mohly, ještě dokonce uvážiti nemohlo: pročež stavové nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským tímto sněmem moc dávají, kdyžbykoliv co toho strany vybírání těch sbírek na soud zemský vzneseno bylo, aby to, pokudžby toho jakou potřebu uznali, v lepší řád uvésti mohli. A to nařízení jich tak pevné a stálé býti má jakoby to tímto sněmem nařízeno a sneseno bylo

Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi, jakož jest se svolení na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě Pražském v sobotu po svatém Lukáši léta etc. LXXXXIII. a zavřín v středu po Všech svatých téhož léta, stalo, aby jeden každý z obyvatelův tohoto království na splacení těch sto tisíc, v kteréž jest se JMCská na radu nejvyšších úředníkův a soudcův zemských, též rad JMti, pro ochranu tohoto království a zemí k němu příslušejících, když jest baše Bosenský nenadálý a veliký vpád do země Charvátské učinil, vzdlužiti ráčil, z ryb, z vlna, masa, pálenýho vína, též i z peněz na úrocích jistou zbírku, počnouc od zavření sněmu ve dvou nedělích pořád zběhlých, dal: i podle takového sněmovního snesení, já na-předpsaný N. prodal jsem a prodati dal od středy po svatém Martinu léta etc. LXXXXIII. až do sv. Jiří léta etc. LXXXXIV. N. dčberův aneb kop kaprův a štik, N. věder vína, N. volův uherských krmných, N. polských, N. domácích, N. krav, N. jalovic, N. telat, N. vepřův krmných, N. skopců, beranů a kozlů, N. ovcí a jehňat, N. pinet páleného vína. Z čehož mi se vedle téhož sněmovního snesení N. kop grošů té sbírky dáti přijde. Od lidí pak poddaných svých, nařídiv to tím vším způsobem, jakž sněmovní snesení ukazuje, z vína, masa, páleného vlna přijal jsem N. kop grošů českých, což vše spolu nejvyšším berníkům na hrad Pražský odsýlám. A že jsem se v tom ve všem spravedlivě tak, jakž to sněmovní sneseni ukazuje, zachoval, ze všeho toho, což jsem prodal aneb prodati dal, tu berni zouplna sebral, také i od poddaných svých, což toho od nich s dobrou bedlivostí sebráno jest, nic za sebou nezanechal, to vše přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu pečeť svou vlastní k tomu listu dal jsem vědomě přitisknouti, jenž jest dán a psán léta etc. N. Však toto se při tom vymíňuje: jestližeby kdo v tom polouletí nic vina, ryb, mas, páleného, aneb toho něčeho, nač tato sbírka svolena jest, neprodal, aneb peněz žádných na úrocích neměl, to každý má do listu přiznavacího zejména doložiti a toho se odsvědčiti.

My purkmistr a rada města N. známo činíme tímto listem přede všemi, jakož jest se svolení na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě Pražském v sobotu po svatém Lukáši léta etc. LXXXXIII. a zavřín v středu po Všech svatých téhož léta, stalo, aby jeden každý z obyvatelův tohoto království na splacení těch sto tisíc, v kteréž jest jse JMCská na radu nejvyšších úředníkův, soudcův zemských, též rad JMti pro ochranu tohoto království a zemí k němu příslušejících, když jest baše Bosenský nenadálý a veliký vpád do země Charvátské učinil, vzdlužiti ráčil, z ryb, vlna, masa, z sladkého pití, páleného vína, též i z peněz na úrocích, počnouc od zavření tohoto sněmu ve dvou nedělích pořád zběhlých dal: i podle takového snesení sněmovního my nadepsaní purkmistr a rada města N. majíce k vybírání té sbírky dvě osoby hodné nařízené, kteréž od spolusousedův našich tak a tím vším způsobem, jakž sněmovní snesení ukazuje, tu sbírku vybraly, od nich jsme registra i peníze, což od koho vybráno jest, zouplna přijali; kteréž se sešlo od středy po svatém Martinu léta etc. XCIII. až do svatého Jiří léta etc. XCIV. z N. dčberů, kop kaprů a štik, N. věder vína, N. lák sladkého piti, N. volů uherských krmných, N. polských, N. domácích, N. krav, N. jalovic, N. telat, N. vepřův krmných, N. skopcův, beranův a kozlův, N. ovcí a jehňat, N. pinet páleného vína a z peněz, kteréž my a sousedé naši jna ourocích máme, N., jíž se N. tisíc set nachází. A že sou se tíž sousedé naši v tom spravedlivě zachovali, ničehož, pokudž jim nejvejš možné bylo, žádnému nepřehlédli, ani ničehéhož za sebou nenechali, přijali to před námi na tu přísahu, kterouž jsoü k té práci učinili. Od poddaných pak našich také, což se jim dáti dostalo, aby se to tím vším spůsobem, jakž sneseni sněmovní ukazuje, vybíralo, to jsme též dostatečně nařídili, čehož se summy N. nachází. A to oboje teď příležitě nejvyšším pánům berníkům na hrad Pražský odsýláme. A že jsme se od osob svých také v tom vedle téhož sněmovního snesení spravedlivě zachovali, to přijímáme k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu etc.

Ráčil jest také JMCská, pán náš nejmilostivější, stavům království tohoto ten vysoce potřebný artikul strany defensí aneb veřejné hotovosti milostivě ku paměti přivésti a jich napomenouti, aby již, déle tím neodkládajíce, jej před sebe vzali a dokonce na místě postavili. Což znajíce stavové věc tomuto království a zemím k němu příslušejícím velice potřebnou býti, rádi by to byli ihned na místě a konci postavili, než šetříce, že to bez přítomnosti vyslaných s plnou mocí od pánův Moravanův, Slezákův a Lužičanův, jakožto oudů království tohoto, nikoli býti nemůže, dali jsou to všecko tímto sněmem v moc, cožby strany té defensí řízeno a jednáno býti mělo, předně JMCské, jakožto králi a pánu svému, a potom nejvyšším úředníkům, soudcům zemským, též radám JMCské soudu komorního a osobám těmto, které voleny jsou: z stavu panského Jaroslav Libštejnský z Kolovrat na Petršpurce a Rabštejně, JMCské rada, a Dolních Lužic landfogt, Jiří hrabě z Guttenštejna na Ryzmberce a Hostouni, Šebestian Šlik z Holejče, hrabě z Pasaunu a Lokte na Bečově Jindřich Křinecký z Ronova a na Rožďalovicích, Joachym Adrspach z Dube a z Náchoda, Jan z Vrtby na Červeném Hrádku, Burjan Špetle z Janovic na Morašicích; z stavu rytířského Petr Boubínský z Oujezda a na Střele, Pavel Kůrka z Korkyně v Suchým Dole na Vostrově, Vácslav Pětipeský z Chýš a z Egrperku na Blahoticích | a Bysni, Sezima Miřkovský z Stropčic a na Ve-rušičkách, Jan Kapoun z Svojkova a na Borovnici, Jan Lukavecký z Lukavce a na Klucích, Krištof Budovec z Budova a na Hradišti nad Jizerou.

Kteréžto osoby všecky svrchu jmenované, kdyžkoliv od JMCské obeslány budou, aby se na hrad Pražský sjely a spolu s vyslanými z markrabství Moravského, knížetství Slezských a mar-krabství Horních a Dolních Lužic všeho toho, cožby k ochraně a opatření tohoto království a zemí k němu příslušejících a k takové defensí potřebného a nejužitečnějšího vyhledáno býti mohlo, | podle předešlých artikulův, kteréž JMCská léta etc. LXXXVII. 14. dne měsíce září osobám k tomu nařízeným podati ráčil, nápomocny byly; dávajíce jim stavové tu moc, což tak koliv za slušné a užitečné uznají a nařídí, aby to tak stálé a pevné bylo, jakoby na sněmu obecním bylo svoleno. A nad to vejše, přišlaliby jaká taková náhlá a nenadálá potřeba na toto království (čehož pán Bůh ostříci rač), žeby se na sněm obecní čekati nemohlo, než jiného spěšného opatření se potřebovalo: dávají také stavové týmž nejvyšším úředníkům a soudcům zemským, radám JMCské a osobám vejše psaným od stavův voleným tu moc, aby ty všecky věci, cožby k dobrému tomuto království bylo, tak na místě a konci postaviti mohli, jakoby na obecním sněmu zavříny byly. A poněvadž se tomu rozumí, že taková defensí bez nemalé summy peněz nařízena býti moci nebude, ač jsou koliv stavové prvé nemalé než veliké svolení na sebe a poddané své učinili: však k té tak veliké a nevyhnutedlné | potřebě na tom jsou se snesli, aby předkem od hejtmanův aneb purkrabí z panství JMCské, která v tomto království míti ráčí, též od pánuov, rytířstva, měst, všech lidí duchovních, a summou, kdožkoliv v tomto království Českém jaké lidi osedlé mají, z jednoho každého gruntu aneb člověka osedlého, nepotahujíce téhož člověka v to, než sám z měšce svého vlastního jeden každý po patnácti groších českých aby dali, a to rozdílně, totiž při svatém Mikuláši nejprv příštím jednu polovici, a při svatém Jiří též nejprv příštím druhou polovici, a tak dále za tři léta pořád zběhlá.

Pražané pak a jiná města JMCské a JíMti císařové, jakožto královny České, kteřížto třetího stavu užívají, místo té sbírky, kterouž jsme my mezi sebou nařídili, k takové obecní potřebě svolili jsou z měst na hotové summě každého roku do těch tří let pořád zběhlých po osmnácti tisících a půl osmu stu kopách míšeňských dáti; a též na dva termíny svrchu jmenované nejvyšším berníkům království Českého na hrad Pražský tu summu odvésti mají.

Nicméně, aby také i lid obecný mužského i ženského pohlaví k takové důležité a pilné potřebě příčinu měl pro ochranu svou, též dítek a živnůstky své, podle možnosti své pomoci činiti,! má se v jednom každém kostele buď v městech, jv městečkách i ve všech truhlička obzvláštní, od i níž pán a v městech primas jeden klíč a kněz i druhý míti mají, k tomu naříditi a každou neděli | i ve dni sváteční mají se lidé k skládání pomoci proti tomu nepříteli Turku a k takové veliké obecní potřebě od kněží napomínati, aby jeden každý podle své možnosti, poněvadž se tu tak znamenité potřeby manželek, dítek, přátel i osob jich vlastních dotýká, skládali. A což se toho každého dne svátečního sebere, to se má do též truhlice ihned vsypati a složiti, a potom při každém svatém Mikuláši a svatém Jiří do těch tří let pořád zběhlých má se taková truhlice otevříti, a co se koliv peněz v ní najde, ty jeden každý kolátor s listem přiznavacím, přijmouce to k svému svědomí, že jest se v tom spravedlivě podle tohoto sněmovního snesení zachoval, též nejvyšším ber-níkům na hrad Pražský má odeslati. A nejvyšší berníci zemští mají tý summy k ochraně země a pro tu vejš dotčenou defensí svolené a vejš jmenované i také tu sbírku, co se toho z mas, z vína, z ryb, z páleného, z peněz na ouroclch a z židův, jakž napřed dotčeno, po zaplacení toho dluhu vypůjčeného, jakž se svrchu píše, sejde, v opatrování svém takovém míti, aby se odtud nikam jinam nic nedávalo, než coby k té defensí aneb veřejné hotovosti pro ochranu tohoto království a zemí k němu příslušejících (a to na poručení nejvyšších úředníkův a soudcův zemských a nejméně vosmi osob z prostředku jich) potřebí bylo. A stavové se předkem JMCské, nejvyšším úředníkům a soudcům zemským toho důvěřují, že to tak a nejinač, než jakž se svrchu píše, opatrovati budou. Nebo jaká se škoda i nebezpečenství nad tím, že se prvé k zemi složené peníze všecky jinam obrátily, stala, toho stavové nyní dobře pociťují. Jestližeby pak kdo časně na termíny nahoře psané té berně při každém terminu po půl osmu groši českém z lidí poddaných svých osedlých nedal, aneb toho, což tak při kostelích od lidí složeno bude, od sebe neodvedl, k tomu každému má se také tak, jakž o dobejvání berně domovní napřed vyměřeno jest, hleděti beze všeho osob ušetřování. A jestližeby pak ta vejš psaná sbírka k té defensí a válečné hotovosti vystačiti nemohla, a potřeba slušná se uznala, aby se k tomu v nějakou summu přidluženo bylo, dali jsou také stavové tímto sněmem moc nejvyšším úředníkům a soudcům zemským a radám JMCské soudu komorního a osobám k též defensí nařízeným, aby se ve sto tisíc kop míšeňských vzdlužiti mohli, kterážto summa, jakby potom zase zaplacena býti mohla, při budoucím sněmu se o to snesení jisté státi má.

Dále také, aby tato naše defensí aneb veřejná hotovost tím dostatečněji nařízena býti mohla, natom jest se JMCská se všemi třmi stavy království tohoto snésti ráčil: předkem, aby JMCská na všech panstvích JMti a potom všickni tři stavové, též klášterové a duchovní i jiní lidé, kteříž lidi poddané své mají, žádného nevymíňujíc, na statcích svých ve všech krajích, což nejdřívěji možné, a to nejdéleji do sv. Pavla na víru křesťanskou obrácení, mustruňky drželi, a při těch mustruňcích to nařídili, aby z desíti poddaných jeden aneb desátý člověk pěší jeden každý šturmhaub a dobrou dlouhou ručnici a braň při boku měli; kteřížto lidé, když tak od vrchností svých zmustrováni budou, mají se potom před osobami k tomu volenými v každém kraji na ty dni, kdež se mustruňkové krajští držeti budu, postaviti, tak aby se porozuměti mohlo, jak se jeden každý při tom mustrování zachoval. A i k tomu se přičiniti mají, aby též desátý člověk v jednom každém kraji jednostejné barvy sukničku míti mohli, tak aby se v čas potřeby tím lépe znáti mohli; však ty ručnice a jiné zbraně svrchu dotčené, kterýchžby tak lidé zmustrováni užívati měli, aby v opatrování jedné každé vrchnosti zůstávaly.

Strany pak mustruňkův krajských na tom jest se též JMCská s stavy království tohoto milostivě snésti ráčil: aby JMCská z panství JMti, páni, rytířstvo, Pražané i jiná města, všickni tři stavové, opatové, proboštové, jeptišky, kněží, farářové, kteří na farách jsou, kteříkoli co na statcích pozemských mají, i jiní klášterové a všickni lidé duchovní, též mistři, koliáti, manové, dědiníci, svobodníci, nápravní ci, dvořáci, svobodní rychtářové, kteříž-koli statky svobodné a zápisné a jakéžkoliv jiné, aneb platy komorní i městské a šosovní, též také, kteříž peníze na úrocích, listech, zápisích aneb jakýchkoli užitcích mají, kdyžbykoliv JMt stavům den uložiti a jmenovati ráčil, aby se k týmž mu-struňkům, každý podle starého šacuňku z pěti tisíc kop grošův českých jeden kůň zbrojný vypravic, najíti dali. A jakýmby pak řádem týž mustruůk držán býti měl, to též stavové nejvyšším úředním a soudcům zemským, radám JMCské a těm nahoře psaným osobám z obce k nařízení defensí voleným, v moc dávají, jakž se koliv s JMCskou o to snesou, aby ti mustruňkové tak držáni byli.

A při tomto artikuli i toho doložiti zapotřebí se vidělo, poněvadž se nyní tisíc koni zbrojných v tomto království proti tomu ukrutnému Turku nepříteli přijímati má a, jakž se zpráva dává, mnozí mladí lidé, kteříby se budoucně tomuto království i sami sobě k takovým práčem dobře hoditi mohli, netoliko sami k tomu, aby se k takové poctivé práci potřebovati dali, chuti nemají, ale také ani od otcův a přátel svých k tomu fe-drováni že nejsou, což v pravdě tomuto království a nám obyvatelům jeho proti předešlým předkův našich vzáctných příkladům a pamětem velmi stížné býti se vidí: a protož jsme se všickni tři stavové společně na tom snesli, abychom tímto sněmem všech mladých lidí napomenuli, aby šetříce tyto nynější potřeby, ano také i pochvaly a poctivosti své, k takovému tažení polnímu raději než k nějakým domácím zbytečnostem se potřebovati dali. Eodiěové pak a přátelé jejich, aby jim k tomu netoliko náležitou pomoc činili, nýbrž k takovému polnímu tažení jich napomenuli a k tomu se snažili, aby ta zmužilá mysl národu českéko neminula, nýbrž tímto začátkem, příkladem předkův jejich, zase v starobylou vzáctnou pochvalu přijíti mohla.

A jakož jest na předešlých sněmích na tom zůstáno, aby jisté osoby na Karlštejn k invento-váni a pořádnému vedle zřízení zemského purkrabím Karlštejnským privilejí zemských v spis uvedení, též pro spatření stavení zámku Karlštejna i pro jiné potřeby vypraveny byly: čehož, poněvadž se až posavad nestalo a mezi tím ty některé osoby k té jízdě na Karlštejn předešle volené z tohoto světa sešly, i ráčil jest JMCská k tomu jisté osoby voliti a naříditi, totiž z stavu panského Adama z Hradce na Hradci, Hluboké, Telči a Polnó etc., nejvyššího purkrabí Pražského; Jana nejstaršího z Valdštejna a na Sedčicích, nejvyššího komorníka království českého, Jiřího Bořitu z Martinic a na Smečně, nejvyššího sudího království Českého, Vácslava nejstaršího Berku z Dube a z Lippého na Rychmburce, JMCské radu a dvoru JMti v království českém maršálka, Kri-štofa z Lobkovic na Tachově a Pátku, JMCské radu, komorníka a presidenta nad apellacími, Adama z Šternberka na Sedlci, JMCské radu a hejtmana Nového města Pražského, Hertvíka Zeidlice z Šenfeldu na Zvoleněvsi a Chocni, JMCské radu; z stavu rytířského Michala Španovského z Lysova a na Pacově, nejvyššího písaře království českého, Humprechta Černína z Chuděnic a na Chuděnicích, podkomořího království českého, Jana Ma-lovce z Malovic a na Kamenici a Chejnově, Krištofa Vratislava z Mitrovic a na Lochovicích, Hendrycha Kapouna z Svojkova a na Běroničkách, Adama Předenice z Předenic a na Dešenicích, Vácslava Pětipeského z Chýš a z Egerberku a na Blahoticích. Kteřížto se konečně mezi tímto časem a svatým Duchem nejprv příštím, kdyžby jim od JMCské poručeno bylo, na Karlštejn sjeti a to všecko, což jim předešlými sněmy vyměřeno jest, k místu a konci přivésti mají.