1593. — Opis souč. v archivu Jindřicho-Hradeckém.

Zpráva a naučení kratičké strany věci vojanské ode mne Zikmunda Chotka z Chockova a v městě Touškově nad Mží sepsaná, každému kryksmanu, kterýžby chtěl v věcech vojanských proti Turku pracovati a chtěje něco zkusiti, rád sobě takový tento spis k vyrozuměni i naučení bude čísti; ale však ten, kterýžto nic takového podobného z věcí vojanských nezkusil, zdáti se mu bude protivný k vyrozuměni, zvlášť kdyby toho co před sebe bráti měl, podle toho již dalšího mého oznámení. Léta Páně 1593. [ Spisek rozdělen v 57 artikulů potřebných k věcem vojenským, kteréž na zřeteli mají obecné vedení války proti Turku. Nejprve skládá autor všechno doufání i ve věcech vojenských v Boha, předkládá císaři, aby okolo sebe měľ rady vojenské válečných věcí zkušené, nad vojskem v poli aby byl jeden jen nejvyšší jenerál, líčí pilnou bedlivost Turkův při věcech vojenských a naproti tomu kára velikou nedbanlivost křesťanů, zvláště také Čechů, na nepřítele; horlí, naříká, že obyvatelé království Českého více v pýše, v nesvornosti a jiných necnostech zůstávají, nežli aby myslili na obhajovaní vlasti své; ukazuje jaký řád Turci proti křesťanům zachovávají, a jaké zase taktíky křesťané proti nim by měli užívati. Podává také naučení strategická v širším smyslu a výstražným hlasem volá zvláště Čechy k bedlivosti proti nepřátelům.]

Ze všech článků starého válečníka viděti, že když v Čechách po vojnách odpočíval a instrukci vojenskou spisoval, byl lepším válečníkem nežli spisovatelem.

Ó milá země česká, hrubě jsou již na tebe obyvatelově tvoji pro svou domácí práci zapomenuli, že se k žádným vojanským věcem k ochránění tebe proti nepříteli nepřichystali; však i naši milí předkové též také svých živností jsou neopouštěli, ale pod tím na nepřítele svého veliké zření mívali, že se jich jiní národové báti musili, a zvláště k vlasti své co mohli zemí jsou přivlastňovali a na to veliký pozor mívali lépe než nyní. A protož vidouc takovou velikou nesprávu v zemi o vojanských věcech proti všem nepřátelům našim, nemohl jsem toho pominouti a, jsouc tím povinen podlé svých vlastí státi a jim raditi i napomínati, jsouc takových vojanských věcí povědom, jako jeden z prostých kryksmanův, aby na sebe země lepší pozor měla pro mnohé nebezpečenství v příčinách Turka i jiných nepřátel, zkusivše uherských i sedmihradských i jiných mnoho zemí, a je jsem nejednou než několikráte jakožto křížem projel, hledajíce nepřítele Turka, s správci svými i s Turkem majíc činiti a proti němu měst, zámkův k vlasti své jsem pomohl zdobývati i přivlastňovati i jeho Turka s jinými pomocníky svými poraziti, čeho jsem povědom a toho zkusivši i jich spůsobu, jak jej proti nám vedou, teď jsem pořádně v tento malý spis proti takovému nepříteli Turku bedlivě uvedl. Ten každý bude moci sobě, kdoby koliv chtěl, [přečísti] jedné, aby k tomu chuť a mysl měl a tomu všemu nařízení, jak by se proti takovému nepříteli Turku připraviti a pánu svému v tom věrně sloužiti chtěl, jakž již v tomto spisu doloženo jest, porozuměti moci bude. Kdyby pak koliv co víc lepšího a platnějšího radou svou věděl jako své vlasti, jsouc tím každý obyvatel povinen, vyhledati, podle mého teď dalšího oznámení bude moci k tomuto spisu svobodně přiložiti. Jest každému, chudému i bohatému, svobodno rady zdravé proti takovému strašlivému lidu Tureckému proti nám, s kterejmi nám jest snadně bojovati lépe než s křesťany, jedné se jich fortelných záloh a zrady hleděti, neb těch zbytečných od lidí mnohých strašlivých řečí, na které se není nic zapotřebí ubezpečiti, neb co Turci proti nám fortelem svým spěšným nenadálým nedovedou a tudy nám skrze takovou ne-nadálost a spěšnost škody neučiní, hned se jich jinače není v ničemž co jiném obávati ani se v tom komu co strašiti dáti; neb vím o jich veliké nesmělosti i nevejpravě i nestálosti další, než o těch Turcích pomezních to vím, že oni proti nám nedovedou v vojanských věcech, jsouc našim zvyklí, jiný lid Turecký nebohý v vojanských věcech v zemích svých proti nám jest, a zvláště ti Turci od Červeného moře. Protož ten každý kryksman, kterýž se proti Turkům s nimi v bojování vydá, musí na ně velkou bedlivost a pozor dobrej míti, aby mnoho jiným proti nim se nezaneprázdňoval a nelenoval, ani v tom se strašiti jim v ničemž i mnohým lidem nedal, nač se jest vydal, ten každý tak aby zmužilou rukou proti Turkům bojoval a pokoje jim žádného nedal. A když se taková od každého nejvyššího na hranicích uherských povinná statečnost i tolikéž z ležení našeho stane, to potom každý zví, že brzo Turek ukrotiti se musí. Jakž pak již tam dál v tomto spisu, když přečteš, lépe tomu všemu, jakby s ním bojovati měl, vyrozumíš a zvlášť pak podle samého Tureckého nás v vojanských věcech dosti často proti sobě cvičení, a to proto činí, že nás vidí proti své rychlosti sobě velmi nedbanlivé, nebedlivé a nevohebné a tak nás takovou spěšností, střídmostí a bedlivosti svou sužuje a strach mnohý pouští.

Artikulové potřební k věcem vojanským.

Poněvadž všeckny dobré věci máme skrze Pána Boha našeho pomoc šťastně před sebe bráti, v tom jeho samého za pomoc a štěstí proti všem nepřátelům našim žádati, předně modlitbami svatými, v dobrých svatých skutcích jsouce živi, jako jsou byli tito bojovníci velicí:

Mojžíš, ten když přes veliké pustiny proti nepřátelům svým s lidem svým šel a již nevěda dál cesty, kudyby k nim přijíti mohl, hned k Bohu svému se vším lidem volal, žádaje, aby mu cestu proti nepřátelům jeho ukázal: hned jest ho Bůh uslyšel, tak že v ohnivém sloupě přede vším lidem jeho šel a proti nepřátelům jich jim cestu ukazoval. David též, když s nepřátely svými koliv bojovati měl, ihned prvé se vším lidem svým vojanským k Bohu svému volal a za pomoc proti nepřátelům svým ho žádal; hned ho Bůh uslyšel, že jest nepřátely své vždycky přemohl.

Jozue, ten též jsouce muž bojovný, když proti třidciti králům bojoval, též k Bohu svému volal a za pomoc proti nepřátelům svým jeho prosil; ihned ho Bůh uslyšel, tak že jest takové nepřátely své přemohl a pobil. A tak ti všickni svatí mužové bojovní z takového vítězství vždycky Pánu Bohu svému s lidem svým velice jsou děkovali, jemu samému a ne sobě vítězství připisovali, což i my též tak činiti máme. A jiní muži bojovní mnozí, kdyžkoliv z nepřátely svými činiti jmíti měli, jedné k Bohu svému celým srdcem upřímným svým volali; hned je Bůh uslyšel, že s malým počtem jsouce do mnoha set tisíc lidu nepřátelského zbíjeli, troubením je zaháněli a zdi, kdekoliv proti zavřitým nepřátelům svým jsou přijeli, před nimi jsou se vyvracely.

I poněvadž to světle vidíme, že toho každého Bůh, kdož k němu volá, neopustí: proč my těch cest svatých mužů bojovných nemáme následovati, vidouc před sebou Turka nepřítele našeho, jak velikou mocí na nás se strojí a táhne; což již v Uhřích, v Charvatích našim milým přátelům veliké škody tam jim činí, chtějíc nám i též zemím našim křesťanským to učiniti a nás vyplundrovati i zkaziti, jakž prvé mnohým zeměm křesťanským (jichž dosáhši) jest to učinil. Protož opovrzme všech našich zbytečností a marností, volejme všickni celým srdcem svým k Bohu otci našemu, aby sám moci svou svatou ráčil nás od nepřítele našeho Turka ochraňovati.

Kdyby milý Pán Bůh ráčil JMCskou i všecky rady JMti duchem svejm svatejm, rozumem šťastnejm navštíviti a v dobrém zdraví rozumu posilniti proti našim nepřátelům a k vojanskému spůsobu dobrý a radný oumysl vždycky po všecky časy JMti i radám dáti, tak aby mohly dobré JMti rady polní se vyhledati, což takové rady aby JMCská ráčil okolo sebe [míti] zkusilé v vojanských věcech proti JMti všem nepřátelům svým mnohým, mohl by tu od nich mnohu radu vzíti, nad čímžby JMCské zeměm k velké platnosti mohloby vždyckny býti a zvláště ti, kteří mají s nepřátely svými mnohými o mnohé země činiti, neb rada dobrá bejvá každému od samého Pána Boha skrze dobré lidi dána, cožby JMCská musil takové rady vojanské vždycky okolo sebe při dvoře svém míti; však takovým radám od JMCské musila by se jim ta služba roční dáti, na která by službu takové rady vojanské při JMti dvoře mohly své poctivé vychování míti, kteřížby také tu outratu, kterouby JMt na ty rady své vojanské vynaložiti ráčil, zase tudy radami svejmi mnohejmi platnejmi časem svým dobře JMti vynahradili, nad čímžby JMt ráčil své platné oblíbení míti.

Kdyby na JMCskou proti JMti nepřátelům k bojování co takového přišlo, tu by hned z takových rad svých povědomých jednu rozšafnú osobu za nejvyššího polního mohl JMt vyhledati, která by ten všecken lid vojanský mohla v poli JMti proti všem nepřátelům JMti, kde by toho potřeba ukazovala, dobře spravovati i opatrovati i s nepřátely JMti platně bojovati. Což takovou osobu na místě JMCskou vystavenou, aby všickni byli povinni správcové, polní lid všelijakou poctivostí předcházeti a ním se tak spravovati, jakoby sám JMCská ráčil v poli býti. A takový lid vojanský, chceli týž nejvyšší v poli dobrý řád proti nepříteli svému míti, musí na takové polní správce, aby nebyli mezi sebou roztržití i lid velice pod bázní s bedlivostí svou na ně pozor míti, tak aby všickni v dobrém řádu za jednoho stálí byli a nejvyšším se spravovali; neb kdyby bylo v poli víc než jeden jenerál, tehdy by nemohlo dobře mezi vojskem od nich spravováno býti, což se toho při mnohých spatřovalo i nacházelo, tak jest mezi lidmi přísloví: kde mnoho pastýřů, že nedobře stáda spravují, více k zlému než k dobrému.

K čemuž sám milý pán Bůh rač JMCské v tom nápomocen i radám JMti býti, jenžby mohli takové rady i polní správce kněží také dobré církevní vyhledati, kteřížby mohli slovem božím teu všecken lid vojanský k dobrému a pobožnému spůsobu každého dne je o vojanských věcech platně proti nepříteli napravovati a od zlého spůsobu, jakž při takovém mnohém lidu vojanském v těch místech se nachází, skrze bázeň je odvozovati. Což aby takový lid vojanský nejvyšší jich k tomu měli, aby pokojně a střídmě živi po všem ležení i s nejvyššími svými byli a vojanským spůsobem proti nepříteli svému Turku aby na sebe všickni bedlivost, v dobrém řádu jsouce, pozor měli; tak aby též lid vojanský jeden druhého radami svými a smyslem proti nepříteli svému napravovali a cvičili, jak by s nepřítelem svým zmužile bojovati měli. Též aby k tomu všecken lid v poli měli, aby k Bohu svému všickni každého dne ráno i u večer volali a za pomoc pána Boha svého prosili, aby milý Bůh ráčil je posilniti, tak aby mohli nad nepřítelem Turkem šťastně zvítěziti a věčný pokoj před ním abychme mohli míti; neb když budeme tak skrze správce naše duchovni podle jich nás napomenutí v tom slovu božím upřímně státi, to bohdá každý zví, že pán Bůh náš sám ráčí za nás silně bojovati a šťastné vítězství nad Turkem po všecky časy dáti. Jedné aby nejvyšší i jiní správcové polní na sobě dobrý platný příklad lidu dávali a takový lid pod bázní v poli měli, tak aby pána Boha svého na sebe nerozhněvali a všech zbytečných věcí, kteréž proti Bohu jsou, aby zanechali a v dobrém vojanském řádu aby stálí byli; toho daremného láni, pití, hodování i té vší zbytečnosti daremné aby zanechali, což taková zbytečnost mnohých správcův k ničemuž dobrému v poli nepřivede, nýbrž skrze takové jich zbytečné kvasy a hodování, nemajíce pozoru na nepřítele svého, o čemž vím, že jsou takoví mnozí správcové polní mizerně o lid i sami o sebe skrze svou nedbanlivost přicházeli a pánu svému na zemích jeho i na lidech velikou škodu učiniti dopustili.

Protož každému pánu polnímu náleží na nejvyšší své polní dobrý a bedlivý pozor míti, a zvlášť, když s Turkem v poli proti sobě leží, neb on Turek na nás velikou bedlivost s svým lidem má a lidu svého sobě proti nám nic neváží, a co svou spěšností, rychlostí i chytrostí proti nám jako vlk škody neučiní neb nedovede, hned na to nemysleme, aby se s námi čelem potkati měl, leč by právě hned musil. Bylo by nám křesťanům nejlépe, vědouc my o turecké bedlivosti veliké a mnohé chytrosti i také, že on Turek nic bez fortele svého neudělá, abychme v střídmosti dobré a bedlivosti proti němu zůstávali v poli. Též aby každý své ouřady s pilností vykonávali a to, co komu poručeno jest k spravování, toho s bedlivostí a rozšafností vyhledávali. Nejvyšší, též i hejtmane, byloby slušné, aby se v dobré střídmosti často jsouc společně scházeli a radu dobrou, co by proti nepříteli bylo zapotřebí, skrze pomoc pána Boha svého, jeho za to žádajíc, mezi sebou, jak bychme s ním bojovati měli, řídili i vymejšleli a vyhledávali, tak abychme nad ním šťastně zvítěziti mohli.

Jakož on Turek se všemi správci svými i hejtmany v veliké střídmosti a bedlivosti v radách často bejvá a proti nám, jakby nás mohl vyhladiti a nás křesťany z země naší vyhnati a zkaziti, pře-mejšlí, vždycky každého dne, když v poli leží, všeckno jeho ležení k bohům svým volají ráno i u večer a za pomoc bohův svých proti nám žádají, což jsem sám v uši své slyšel. A pod velikou bázní lid svůj turečtí správcové polní mají, pokojně a střídmě mezi sebou spolu vždycky v poli živi jsou, jestliže co málo z Turkův který proti nám dovede, hned ho ouřadem darují a tudy je proti nám takovým darováním velice posilňují: což kdyby JMCská taktéž činil, v tom by velice lid svůj proti Turkům posilnil. A tak pod velikou bázní Turci jsouce, na nás křesťany lid svůj jich nejvyšší k bojování proti nám je pozdvihují a velký pozor na nás mají, větší nežli my na ně máme.

1. O veliké nedbanlivosti křesťanské na Turka nepřítele.

Kdyby křesťané tak velký pozor, mysl a hotovost i spěšnost na Turka měli, jako oni Turci proti nám mají, jistě že by jich mysl mnohá (kdybychme se jedné k tomu přičiniti chtěli) proti nám pochybila; to my pak křesťané proto v našich zeměch (že jsme nepilni k vojanským věcem) činíme, jsouce vždycky v pokoji, nemajíc na nepřátely své žádné péče, jako naši předkové jsou mívali, na vlast svou velikou péči k rozšiřování země vynakládajíce, že se jich i jiní národové báti musili, tak k rozšiřování vlasti své tudy jsou i přicházeli, což již pro naše mnohé domácí zbytečnosti, hledíc každý na svůj šanc, vší péče na nepřátely své jsme opovrhli, až i k tomu přišlo, že obec hledíme na správce naše zemské proti nepřátelům našim k opatření, na ně se obec ubezpečíce a oni zase na nás obec, tak toho všeho jak správcové tak i obec, co platného jest proti nepříteli, zeměm k ochraně zanecháváme.

9. O synech, kteříž tu doma při rodičích svých se povalují a k platnému země k cvičení se nevydávají.

Však se to jak od vyšších tak od nižších obyvatelův v tomto království při mnohých spatřuje, že mnohý má tři, čtyry i víc synův, bez kterýchžby mnozí otcové jich dobře doma býti mohli, a takoví otcové, nežliby syny své na nějaké platné jim učení vydávali, anebo nějaký náklad na ně činiti měli, radši jich doma tu v marnostech mnohých se jim povalovati dají a, k ničemuž sobě platnému ani otci se tu nevyučují, než tu mnohým daremnicem outratním otcové jich, jezdíc s syny svými po svadbách, je těm svadebním věcem vyučují. Což mnohý otec takových synův, co při znamenitých lidech od znamenitých nákladných věcí vidí, buď při tabulech od pokrmů nákladných věcí i pití, při tom od zlata i stříbra i mnohých nákladných šatův pyšných, to hned každý z obyvatelův v domích svých chce miti a v tom se takovým znamenitým lidem ve všem rovnati chce. A. když pak některý mnohý takový má na nějakou svadbu vyjeti, co při těch znamenitých lidech nákladných věcí od šatův i zlata viděl, to musí na sebe, na ženu, na syny i dcery, k tomu na vůz, na koně vynaložiti a se zdlužiti; by neměl než toho posledního sedláka, musí ho k té vejpravě zastaviti. Toho pak každý považ, jak mnozí obyvatelé v zemi k takovým daremním věcem mnohým tudy své dítky i sebe k zbytečnostem outratním, živnosti své na zkázu a k záhubě veliké přivozují, k pejše nákladní je tudy z mladosti vyučují, jim statek svůj tak daremně mnozí utráceti i také po zemi sem i tam synům svým jezditi rodičové jich dopouštějí, kteřížto podtím lidem mnohým k rvaní, mordování před otcem svým i jinými přátely mnohé příčiny dávají; a když který dobrý člověk takového kterého z mnohého jeho zlého účinku tresce, aneb ho od takového zlého odvozuje, tu otec jeho mnohý, majíc takového syna svého sám od toho zlého odvozovati, ještě ho v tom bude zastávati a tomu všemu zlému se i dívati. Což takový mnohý syn, vidouc od otce k takovému zlému povolování, vždy víceji před sebe zlé věci bere a v mnohé rozpustilosti se vydává, potom dorostouc, na otce i přátely své ani na žádného, buď starého neb mladého, nic nedbá; potom pak po smrti rodičův svých takoví synové v těch rozpustilostech mnohých jsouce živi, jichž z mladosti své zvykli, statek, kterýž jim po rodičích zůstal, mizerně utratí, což potom obyvatelově mnozí pro takové mnohé outratce statku (nemajíce mnohý z synův takových odkud jim platiti) musí pro ně mnozí k velkým těžkostem i škodám přicházeti. Také potom takovým mnohým synům pro jich mnohé zlé účinky přichází, že musí po Daliborkách i jiných věžech se potloukati, nemajíc již statku ani nač živi býti, a jsouc prvé v hojnosti živi, tu sobě vezmou zlý oumysl, v hanebnostech mnohých jsouc živi, musejí v tom mizerně zemříti neb v lehkomyslných místech zmordováni býti. Což takový každý otec na dítky své pohleď, že jsi jich z mládí k dobrému nevěd, jakou jsi na ně ty otče hanbu i na sebe, to vidíš sám, uved. Protož takto od mnohých otcův na syny jich zlé přichází, že otcové jich z mládí k žádnému učení platnému mezi dobré lidi nevydávají ani je cvičiti čemu platnému dají, než tu v rozpustilostech mnohých jsouc živi doma při otcích svých, jimž z mládí v tom zlém zrósti dali, což pak takové syny z účinků zlých je potkává, to potom každý vidí.

Jistě byloby lépeji rodičům mnohým i synům jich platněji i poctivěji, aby lepší pozor mnozí otcové na syny své měli nežli mají a k učeni dobrému a platnému, co by se jim hoditi mohlo, aby je vydávali, tak aby se v těch poctivých místech mnohým sobě i zemi platným věcem kryksmanským i jiným dobrým mezi poctivými lidmi vyučovati mohli; což bylo by slušné a spravedlivé, aby se k JMCské rady zemské přičiniti ráčily, aby v takových věcech vojanských mnohé mládeži české nápomocny jim v tom byly, bud s koňmi aneb s půlhákem na pevnosti své, aneb kde koliv jinde by je služby v jiných zeměch potkávati mohly, fedrovati a v tom jim nápomocen JMCská ve všem bejti ráčil. A poněvadž JMCská jiný národ v takových pevnostech svých pod žold mnohý chovati ráčí, že též by na místě těch cizozemcův českou mládež v těch pevnostech za některé léto tam zanechati ráčil; jsouc v těch místech, mohl by se mnohý těm vojanským věcem tam vyučiti a vycvičiti, že by se potom JMCské i zemi k platnosti veliké mohli hoditi. Což takoví otcové i přátelé jich měli by jim v tom ve všem skrze JMCskou napomáhati a je v ta mista s dobrou mysli od sebe vypravovati každý podio své možnosti, hned bylo by lépeji, platněji i poctivěji otcům synův takových, kdyby ten mnohý náklad, kterýž tu doma daremně a neužitečně na mnohou pejchu svatební vynakládají, aby radši na syny své do těch míst jim k lepší platnosti vynakládali, skrze kteréžby jich synův svých vyučení k lepšímu tudy potěšení i poctivosti potom by dosáhnouti oni otcové jich i přátelé mohli, kteřížto by tam kryksmanským spůsobům i jiným mnohým rozšafným věcem vyučiti se v těch časích mohli, jsouce již tak ten národ český v těch mnohých věcech platných i poctivých místech vyučený a vycvičený. Jakž pak v tomto království Českém se takových učených a umělých lidí i kryksmanských od obyvatelův málo, kteří by se k něčemu zemi platnému i k jiným věcem hoditi mohli, nachází, což kdyby obyvatelé syny své tak v ta místa, jako jiní národové činí, vydávali a vyučovati dali, je do jiných zemí odsílali a jich na takovém učeni tam do některého léta zanechávali; jsouc již potom tomu všemu platnému vyučeni, jistě že by JMCská i také rodičové jich, potom všickni obvzláštně obyvatelé oblíbení by synův svých tudy i potěšení své velké míti by jich mohli. Zvláště pak JMCská, vědouc o národu českém i o vyučeni jejich mnohých, nebylo by potřebí JMti z jiného národu lidi při dvoře svém chovati, však jsouce vycvičily národ český, mohl by ty všecky ouřady, který jiný národ při dvoře JMti drží, postoupiti a v tom JMCské tak platný bejti jako jiný národ.

Vědouc JMCská o národu českém v mnohých věcech neumělém, neučeném i nevycvičelém a v té věci ke dvoru JMti k vyřizování mnohých věcí JMti neplatném že by měli bejti, protož musí z jiného národu ke dvoru svému ty lidi bráti, kteřížby se v potřebách platných JMti při dvoře hoditi mohli. Již pak se takové mládeže nevycvičelé v tomto království českém mnoho nachází, kterážto téměř v žádných spůsobích zemi platných ani sobě vycvičena a naučena není, aniž k takovému učení vojanskému i jinému platnému se vydávati chtějí, však víceji k pejše, k rozkoši zlé, zbytečné a k marnosti všelijaké obzvláštní zalíbení své mají a v ní se kochají, pročež potom ničemerně a ne-chvalitebně bez užitku jak sobě tak rodičům i zemi platného mnozí s světa scházejí i tudy jména poctivá svých milých starých otcův potracují a vyhlazují. Spatřuje se také to při mnohých otcích synův takových, že smějí na JMCskou naříkati, že synův jich ke dvoru svému v služby JMti neráčí jich přijímati: nesoudí pak toho, že od sebe synův svých na žádné učení platné vysílati ani na ně nakládati nechtějí, kdež by se takovému dobrému a platnému naučiti a vycvičiti mohli; poněvadž pak je ničemuž naučiti a vycvičiti pro ten náklad nedali, k jakéž pak tehdy platnosti JMti sloužiti by mohli. Protož bylo by slušná a spravedlivá [věc], aby se v to skrze JMCskou časně nahlídlo a [to] přetrhlo, poněvadž od sebe synův svých mnozí obyvatelově na žádné učení ani vojenské cvičení vydávati nechtějí a na JMt mnozí naříkati směji, že synův jich v služby nepotahuje, aby hned JMCská dal znáti hejtmanům po krajích, aby ti hejtmane každý z svého kraje všech obyvatelův syny i ty, kteřížby koliv po rodičích svých pozůstalí stáří dvadcíti let byli, se vší bedlivostí svou v krajích aby se vyhledali, a vyhledajíc, v jistý zápis JMti takovou mládež uvedli; potomně JMCské takových synův oučet, co by se jich koliv po krajích vyhledalo, odeslali. Což od JMCské musí takové poručení přijíti, aby ti obyvatelově každý syny své pod žold, kde by toho jaká koliv potřeba JMCské ukazovala, aby je v ta místa vypravovali a odsílali, hned bude lépe, nežli by tu doma mnozí v hanebnostech neplatných sobě k škodě i přátelům býti měli. Jakož i Kakušané též tak činiti musí a to až posavad, když do pole vojansky žádného tažení není, že syny své na pomezní zámky i jinde v službu vydávati musejí, nechtějíc JMCská aby tu v marnostech mnohých po zemi sem i tam jezdíc, jak mnohá mládež v Čechách činí, živi byli, ale aby se kryksmanským spůsobům do některého léta tam se vyučovati a probírovati mohli, což by potom JMCskó v mnohých potřebách i zemi se hoditi mohli.

Spatřuje se to zřejmě, že naši někteří obyvatelově již jsou navykli tu po svadbách mnohých po zemi sem i tam po pejše outratní v zbytečnostech i s syny svými jezditi a je v těch marnostech mnohých jich v tom nechávajíce, a co by synům jich ku poctivosti dobré i zemi k platnosti, aby je v ty místa vydávali, toho všeho i s syny svými vždy opouštíce, ani na to jakou péči mnozí majíce. Protož toho každý považ, není-li tu daremná a zbytečná mnohá pejcha, k kteréžto někteří syny své k tomu vedou, bez čehož by při mnohých dobře bejti mohlo. Když se mají na nějaké veselí aneb sjezd sjeti, tu se při nich nákladné a platné koně při témž sjezdu drahně spatřují, jichž někdy se do sta i dvou set i víceji dobře vypravených koní, tolikéž sami i s čeládkou svou v krátkém čase sjeti se jich může; a když pak ku potřebě zemské se mnozí vypraviti mají, tu hned takoví sobě stejskají, že se nač vypraviti nemají. Což mně v dobré paměti zůstává, jakož jsem z poručení JMCské na Písku měl tři kraje při mustruňku spatřovati, jak jsou k zemské potřebě spraveni, a to z kraje Plzeňskýho, Prachenskýho a Podburského [sic], tu jsem jich nemohl z těch krajův tří set koní i s přiznavacími listy jak na to záleží správných vyhledati, též také se při tomž mustruňku vyhledalo, že 20 osob i víc jednoho koně dobře vypraveného jsou nevyslaly: však se to při takových spatřovává, když z těch dvadcíti osob má některý na nějakou svatbu jeti, že takový každý můž s kůň, některý se dva, některý pak i se tři dobře nákladné i s pacholkem se vypraviti, a kdyby radši za ten náklad pominutedlný svatební, který na tu svatbu tak mnoho smí vynaložiti, proti nepříteli měl ku potřebě zemské se vypraviti, jistě že by mohl za ten náklad dobrý kůň i s pacholkem, s zbrojí, brněním i ručnicemi sobě to ku potřebě své i zemské dobře zjednati, což by mohlo mu v tom mnoho lepšího a platnějšího jemu v domu ku potřebě i budoucím jeho zůstati. Též jsem také při témž mustruňku při pěších spatřoval, který z těch krajův vysílali, velmi mizerně s zbraněmi jich jsou je vypravovali, na které, kdyby co k čemu s nimi proti nepříteli k bojování přišlo, nemohl by žádný pro jich mizernou výpravu jak se na ně ubezpečiti, nýbrž takovému každému pěšímu bylo by hned podobněji a slušněji s jich nevejpravou vzíti každý do rukou rejč a lopatu k šancům dělání nežli meč k bojování.

Vidím, pokud takového lidu skrze nějakou uloženou bázeň na sebe k výpravě zemské nařízené a správce mezi sebou neuvedem, tak že k žádné hotovosti s dobrou vůlí se nepřivedeni a tak při sloví jest mezi lidmi: kde není kázně, není také dobrého opatření bez bázně. Tu pak toho každý po važ, jak jsme k zemské vejpravě schopni a jaká v zemi jest od obyvatelův pro tu pejchu veliká nespráva i proti nepříteli, i tolikéž na živnostech mnohých i na penězích ujma; což jistě bylo by slušné a náležité, aby se to časně po zemi nařídilo, tak aby ten zbytečný mnohý náklad outratní pro tu pejchu daremní po zemi při obyvatelích byl přetržen, ale aby každý svého způsobu podle stavu svého užívajíce, co na hrabě, na pána, stavu rytířského, měšťana i sedláka náleží, v šatech i v jiných mnohých způsobích, aby stav každý rozeznán býti mohl, nižší nad vyššího se nevyvejšujíce, raději podle stavu svého každý živ v skrovnosti a podle možnosti aby byl a raději na sebe k živnosti aneb ku potřebě zemské ty náklady, které pro tu daremní pejchu vy nakládáme, vynaložili a lepší hotovost proti nepříteli svému v zemi, než máme, měli. Když tak budem činiti, hned budem bez dluhův mnohých při živnostech lepších zůstávati i peněz v zemi víceji k potřebě své, jak k živnosti tak i proti nepříteli, jako jsou naši předkové též tak činili, že bez mnohé pejchy dosti peněz jsou v zemi mívali a také v větší poctivosti a vážnosti jiní národové Cechy mívali, proto že jsou nepříteli každému odolati mohli, majíc peněz dosti, lidu také k ochraně velký počet vždycky jsou našli, nežli nyní s tou daremní naší outratou a škodlivou zemi pejchou, skrze kterouž, jsme z země peníze vydali, na nepřátely své vší péče jsme opovrhli i mnohé nesvornosti v zemi k tomu jsou pošly, což skrze takovou nesvornost ani proti nepříteli s ničímž jsme se nepřichystali; kdyby se pak mnohý z obyvatelův chtěl proti nepříteli strojiti, vynaložíc na pejchu pro dluhy, nemá se nač vypraviti.

Jest nám všem vědomé, že jest se již pro tu zbyteční pejchu nesvornost veliká mezi obyvately vloudila, a my, budeme-li v též nesvornosti a pejše státi a v naší nedbánlivosti zůstávati, tak budem činiti, že nepřítele do země pustíme a potom o zemi i sami o sebe přijdeme. Jakož též Uhři i Charváti v takové nesvornosti a pejše jsou zůstávali: pohleďme každý na to, co jim nyní z toho pošlo a skrze takovou jich domácí mezi sebou nesvornost, jak jeden proti druhému jsou bývali, že na nepřítele Turka pro takovou nesvornost a pejchu svou žádné péče na sebe neměli, tak tudy že na sebe do země Turka pustili. Tak on Turek činí, když vidí při kterékoliv zemi takovou nesvornost jich, tu on sobě pokládá k ní veliké štěstí a táhne na ni svobodné; což též tak do země na Charváty a Uhry vpád, jim zemi splundroval a na větším díle lid v ní zmordoval, co lidu nezmordoval, to zajal a spálil a zemi jim opanoval a co jim nebohým lidem země zanechal, to v domích svých žádné hodiny hrdly svými před Turky jisti nejsou. Protož my vidouc tyto oznámené věci jisté, co se jim nebohým Charvátům od Turka pro jich nesvornost a nesprávu i nebedlivost přihodilo, chtěl bych, abychme my mysl lepší, hotovost a svornost mezi sebou dobrou a platnou správu proti takovému nepříteli Turku nežli oni měli.

14. O veliké nesprávě, pro kterouž nepřítel Turek země nám odnímá.

Již každý patrně vidí, jak se k nám Turek, nepřítel náš, pro naše neretování Uhrů i Charvátů k nám tudy se přibližuje a naše milý přátely pod tím naším neretováním jich v Charvatích i v Uhřích, kteříž nás tam ochraňují, bije a morduje, k jakejm pevnostem pomezním přijede, tu před očimi našimi pro neopatření lidu pomezního penězi i jinejmi potřebami mnohými, což ku pevnostem záleží, bere a dál se rozšiřuje a k nám se velice tudy přibližuje i zemi jim pod tím plundruje. Budeme-li tak v té nesprávě a nebedlivosti naší vždy dáleji státi a tomu všemu se dívati, Turka vždy dáleji do země pouštěti a časně mu v cestu nevkročíme a proti němu se nezhotovíme a s bedlivostí k tomu se ne-přičiníme, hleďme, abychme potom též nějaké těžkosti v zemích našich nepokusili a, co se jinejm děje, aby na nás tolikéž nepřišlo, neb jest odtud bliž než dál podle přísloví, jakž říkají: když u souseda hoří, odstav svého. Protož byloby slušné a spravedlivé, aby se v to v zemích nahlídlo i nařídilo a pod jistou pokutou na obyvatele země uloženo bylo, aby každý podle své možnosti, jak od vyšších stavů tak od nižších, po vší zemi v domu svém zbrojmi i dlouhejmi ručnicemi i dobrými oštlpy po všecky časy k tomu se tak na jisto přichystali a v tom všem zhotoveni byli; nebudem-li v tom tak podle oznámení zhotoveni a přijde-li k čemu, potom se budeme chtíti strojiti, jedné bude-li nám moci v tom čas postačiti; než my se vypravíme, že prvé pro naši velikou nevejpravu a nehotovost k velikým škodám i těžkostem přijíti musíme.

15. Kterak Turka vždycky jistého nepřítele proti sobě máme, jak se chovati nám náleží.

Vědouc my to již o Turku po všecky časy mnohé, že ho za nepřítele máme a míti budeme, pokud ho sám milý pán Bůh náš ztrestati neráčí, poněvadž to o něm již víme, že nám od mnoha let na zemích i na lidu velikou škodu činí a činiti nepřestává, proč my již vidouc v těch mnohých letech jich nebohých lidí od Turka pro nás jak veliké trápení a těžkosti nebozí Charváti i Uhři snášeti musejí, že mu do našich zemí zbraňují: což my pak činíme, že jich s počtem lidu válečnýho časně k ochraně se přichystati nemáme, tak abychme jich nebohých lidí mohli záhy retovati, vždycky po všecky časy proti Turku zhotoveni s lidem naším válečným jich k ochraně i sebe býti, kdyby toho potřeba jaká zemím nastala, jakž již nastává; jsouc již my se vším lidem i všemi věcmi vojanskými při každém času zhotoveni proti Turku, tu bychme mohli s tou nařízenou hotovostí vesele bez mnohého prodlévání vytáhnouti i s Turkem bojovati. Jak by pak ta hotovost s tím lidem vojanským proti Turku zhotovení s lidem naším válečným jich k ochraně i sebe býti mohla a proti Turku nařízena býti měla, jakž dál v tomto spisu se dočteš, tomu všemu lépe vyrozuměti budeš moci. Jedné abychme na Turka takovou mysl a bedlivost měli, jako on Turek na nás má a naň se tak snažili, jako se on na nás snaží, jistě že by se on Turek tak daleko proti nám nevydával jako se vydává, jedné abychom se tou domácí lakotou zbytečnou tak mnoho se nezaneprazdňovali.

Jakož Uhři i Charváti, jsouci v pokoji dobrém, domácí lakotou mnohou a nesvorností jeden proti druhému jsouce poseděni, na Turka žádné péče neměli, když s tou lakotou mnohou nejvíc peněz i statku nachovali a jsouce v nesvornosti, že Turka na sebe do země pustili, co který peněz i statku nachoval ve mnoha letech, takové jich statky jim spálil, co peněz bylo, to jim pobral, jich něco zbil a ostatek zajal a co jich ostalo, z země je vyhnal a zemi jim na větším díle opanoval, tak to ile jim pro jejich nesvornost a lakotu se přihodilo. I jest nám nač pomysliti, vědouc my o jejich zlé příhodě, abychom lepší pozor na nepřítele svého měli nežli na lakomství, neb mnozí tak také na peníze chuť velikou mají a mnohem větší nežli na nepřítele a když již nepřítele v zemi má, pokoje žádného od něho míti že nemůže, to zná. Pročež mysliti jest, aby větší bedlivost na něj každý měl nežli na peníze, neb již jest veliký čas, abychom se již naň s dostatkem snažili a sobě v tom žádných peněz proti němu nelitovali.

Poněvadž se o tom ví, že Turek s námi žádného příměří nezdrží, protož není slušné, abychom se s ním v jaké příměří více dávali, což pak on Turek pod tím svým mnohým příměřím země nám jednu po druhé braním nepřestává bráti i na lidu velkou škodu po všecky časy činí aniž přestává ; činiti až posavad. Vědouc my již to o Turku, jak našim milým přátelům v Uhřích, v Charvátích on :Turek v zemi jich jim velkou škodu činí a k nám se tudy přibližuje, proč již nemáme všickni od vyšších až do nižších stavův se jeden druhého sami mezi sebou napomínati, a JMCská aby v tom i obyvately napomínal, aby se k tomu přičinili a mnoho se ničímž žádný proti Turkům vypravováním nezastírati, než naň se zmužilou rukou strojiti, neb pravím, že jest již velkej čas a již jinače bejti ne může, než proti němu táhnouti, nechceme-li ho doma dočkati, tak tím způsobem, jakž tam dál v spisu doloženo jest. Jestli pak co toho obmeškáme, jakž ten obyčej náš bývá, že všeckny věci naše do dlouhých truhel klademe a vždy se domníváme, že bude lip, a ono vždy dál hůř, tak dělejme, abychom potom neřekli: bych, bych, jako Charváti činili. Což zřetedlně viděti jest, že skrze naše mnohé ne- dbanlivosti, hledíc každý na svůj šanc i na tu domácí lakotu a pejchu zbytečnou, obávám se, že jsme daleko psa do kuchyně pustili a tak se všemu Turku my křesťané braním nám zemí díváme. Což Turek vidouc křesťanské vrchnosti tak nepodstatné a nesvorné jednoho proti druhému, snadně mu s nimi jest bojovati, a k tomu jsou mu sami proti sobě nápomocni a to v těch příčinách, když na kteréhož křesťanských vrchností on Turek táhnouti chce, obává se některých jiných podle té země ležících králův, aby toho neretovali, na kterého táhnouti on chce, tak on Turek skrze své mnohé praktiky příměří jisté vyjedná s těmi, kterýchž se obává, a pod tím příměřím hned táhne, na koho se ; přichystal, svobodně, a do země mu vpadne a zemi mu vezme a potom z země ho vyžene, potomně učiní s těmito oběma opět příměří, na toho třetího též táhne a, než se on nadá, zemi mu též vezme. A tak s těmi jeho příměřími mnohými on Turek křesťanským vrchnostem země jednu po druhé bere; a tudy se skrze ta příměří proti křesťanům velice on Turek rozšiřuje a rozmáhá, to až posavad činí, a kdyby křesťané s Turkem tak mnoho příměří nebrali a v lásce, svornosti spolu zůstávali a za !jednoho všickni, jeden podle druhého, stálí byli a v tom jeden druhému sobě nápomocni proti Turku byli. [ ]

Předně, aby císař pán náš jeden punt s králem Perským učinil, kdyby on Turek z svých zemí vytáhl s lidem svým proti Persiánovi, tu by hned mohl císař pán náš, jsouc s svým lidem válečným, jak svrchu dotčeno jest, zhotoven, do jeho zemí Tureckých mu vpadnouti; než by se on Turek z takových zemí dalekých vrátil, mohli bychme jemu dobrý díl země zase pobrati i splundrovati. Což také král Perský, majíc na Turka péči podle snesení se pánem naším, jak by zase on Turek s svým lidem válečným z zemí svých na císaře pána našeho, chtějíc se mstíti, vytáhl, hned by král Perský pozadu též do země jeho vpadnouti mohl, než by se on Turek z tak dalekých zemí proti němu vrátil, též mohli by mu zemi pobrati a splundrovati a v zemi jeho škodu mu činiti podle vůle své, s nímž také aby jeden bez druhého žádného příměří nečinil ani nebral. A poněvadž žádný z křesťanských vrchností v svých zemích pokoje před Turkem míti nemůže, aby sobě naň jednomyslně pomohli a, jemu nikterakž pokoje žádného nedadouce, s ním každý v každé zemi své válel a od sebe odháněl; aby kdyby on císař Turecký chtěl na ty dvě osoby spuntované aneb z nich na jednoho udeřiti, aby sobě naň z obou stran pomáhali. O čemž zvědouce (že takové snesení mezi těma dvěma osobami jest) král Polský, Hispánský, papež i Benátčané i jiní okolo Turecký země přináležející potentátové a knížata, jistě že by jim v tom ve všem proti Turku nápomocni býti rádi chtěli. A jakžby sobě již takoví potentátové velicí napomáhali, jistě by tím jedním snesením skrze pomoc pána Boha našeho všecko křesťanstvo proti Turku po sobě tudy potáhnouti mohli a podle takového snesení jistého Turku by velikou škodu v zemích jeho činiti nápomocni byli. A kdyby již k tomu přijíti mělo, zdaliž každý z těch ze všech potentátův s takový nástroj všelijaký vojanský, kterýž Turek proti nám užívá, nemůž tak dobře býti jako on Turek? jedné, aby milý pán Bůh ráčil to dáti mezi takovými křesťanskými potentáty jednotu, lásku a svornost k takovému všemu vojanskému spůsobu proti Turku, aby s ním mohli bojovati; a tak tudy v té jednotě jsoucí takoví potentátové mohli by s pomocí pána Boha snadně z zemí jeho Turka vyhnati a zkaziti, že by před ním věčný pokoj mohli míti.

A kdyby také mohlo k tomu při sněmu říšském od JMCské na knížatech říšských i bisku-pich i městech říšských přivedeno býti, poněvadž pro ně tak dobře by mohlo k platnosti jim býti, aby každému knížeti říšskému i biskupu i městu říšskému v Uherských zemích po jedné k sobě pevnosti kopatrování lidem svým, penězi vychovati placením jich, do jistých časův dovoleno bylo; cožkdyžbyjiž takové jisté dovolení jich k tomu bylo, potom k tomu JMCská na svých všech pevnostech též by mohl veliký počet lidu vojenského chovati i tolikéž po všech svých zeměch hotovost míti. A kdyby již takové jisté snesení mezi říší i JMCskou bylo, jistě tak by se mohlo z takových všech pevností veliký počet lidu vojanského vždycky dobře vypraveného sjížděti, sjedouc se tudy, že by štráfy svými Turku mohli odpor dobrý činívati.

Nemohu tomu nyní jinače rozuměti, než sám pán Bůh ráčí nás Turkem pro hříchy naše trestati, a to proto, že žádné péče na Turka ani mysli k ochraňování našich milých přátel i sebe nemáme, ani se s ním k bojování chystáme, nýbrž tomu všemu se díváme, jakoby nám po ničem nebylo; vidím pro naši mnohou domácí mezi sebou v zemích roztržitost, že my tomu neuvěříme, pokud prvé od nepřátel nějaké těžkosti v zemích nepokusíme, což též Charváti, jsouce v pokoji, věřiti nechtěli, až právě skrze svou roztržitost v zemi své jsouce mezi sebou Turka na sebe do země pustili, což teprva říkali: Ó, bychme, bychme; ale ten bych byl jim pozdě. Poněvadž pak to zřetedlně spatřujeme, co se jim nebohým Charvátům od Turka pro jich domácí nesvornost a nebedlivost proti nepřátelům jich přihodilo, vidouc my již to, proč nemáme sobě z nich toho příkladu vzíti a lepší hotovost po zemích a svornost i bedlivost proti nepřátelům našim míti, nežli Uhři i Charváti v zemích svých mezi sebou jsou mívali? Budeme-li tak činiti, jak oni činili, rovně nám tak přijde jako jim a tak se k tomu rovně máme, jako oni, a to proto nám se to tak stane od Turka, že pomalu do Uherských zemí k ochraně našich pomezních zámků lidu posíláme a Turka tudy na sebe jako nedvěda dláždíme, pokud silně hranice naše v Uherské zemi nebudou na pevnostech lidem osazeny, tak aby se z pevností mohli silně sjížděti a Turku tudy z takových pevností našich odpírati. A kdyby jatá moc turecká chtěla jim škoditi, jsouc již my tak podle svrchu oznámení s lidem svým vojanským k tomu zhotoveni, majíc skrze špehéře své zprávu jistou, že se Turek s takovou a onou mocí na naše do Uherských zemí strojí, což my podle té zprávy, jsouce již k tomu zhotoveni, s naším lidem vojanským mohli bychme hned tak brzo v Uherských zemích jich k ochraně býti jako on Turek. Zdaliž jest daleko do Uherských zemí k nim sjeti, majíc tam prvé všelijaké potřeby vojanské zhotoveny, co proti nepříteli náleží, sjedouc se s Turkem spolu v těch zemích, budem moci jeden druhému v oči pohleděti; dadouc sobě po dobrým pohlavku, potom budem moci dobře, kdož živ zůstane, odpočinouti.

[Artikule 21, 22, 23, 24 v opisu nejsou obsaženy.]