25. Že vždycky jest lépe proti nepříteli přes meze jeti, nežli ho doma dočkati.

Protož vždycky lépe jest proti Turku přes meze jeti, nežli ho doma dočkati, a pustíšli nepřítele svého jednou do země, jistě ho tak lehce nevyženeš, než s tvou velikou i zemí škodou i záhubou. Což i císař Turecký ten řád všudy v krajinách svých zachovává, že vždy dál nepřítele svého (hledá a od sebe zahání, nežby ho doma dočkal, což pak to očitě spatřujeme a znáti jest, že na nás křesťany on Turek má větší pozor i zření a proti nám drží veliký v svém způsobu řád i s lidem | svým, jak v poli tak i v zemi. Což vidouce nás Turek proti sobě velmi nesprávné a v vojanských věcech nezběhlé, tím se posiluje a smělosti mnohé sobě přidává; pročež pro mnohou nebedlivost ta nesprávu, kterouž Turek při nás poznává, vždy lepší chuť i mysl [má] i také lid jeho, aby nás i země naše křesťanské vyplundroval, jakožto jinejm mnohejm křesťanskejm zeměm to jest učinil, lid vybral, zajal, něco ho zmordoval, statky jim spálil, co měli, to jim pobral a je z zemí jich rozžehnal. A tak . pro mnohé své Turci nedostatky, chtějíc od křesťanských zemí loupež ku poživení svému on i lid ; jeho míti, jakž již navykli to Turci činiti, jiné země křesťanské, kterýchž dosáhše je vyplundrovali a vybrali i je podmanili; a tak jsouce chudí, nemajíce žádného již v zemích svých poživení a chtějíce turecký národ skrze křesťanskou loupež tudy k poživení svému přijíti, na svůj groš mnoho lidu tureckého za císařem svým, když sám do pole jede, za ním táhne.

26. Aby křesťané na Turka se přičinili, že by dávno již z země jeho vyhnati mohli.

Kdybychme my křesťané na Turka takovou péči a pozor, jako on nás má, měli, dávno bychom ho zase z zemí takových křesťanských, které nám pobral, vyhnali a podmanili, neb toho se on Turek velice obává, kdyžkoliv sám do pole se vší mocí svou jede proti nám, tu on táhne s velikým nákladem vším svým, a za ním táhne, kdož muž pro starost i pro mladost, a mnozí na škodu svou; a kdyby s tou mocí svou velikou jednou od křesťanův byl poražen, nikdy by se víc on Turek nemohl zase zmoci.

Císař Turecký, obávajíce se nás, musí veliký řád v každých zeměch svých na nás obzvláštně míti, neb v takových zeměch jeho všudy jsou nejvyšší hejtmane nad lidem vojanským nařízení. Jeden hejtman jest nad těmito a oněmi pěšími v každé krajině obzvláštně, druhý hejtman jest nad těmito a oněmi rejtary; tak skrze takový řád a jistých nařízených nejvyšších i hejtmanů svých po všech krajinách a zemích jeho ví skrze takové správce své, co vojanského lidu v počtu má, jejž vždycky k hotovosti své, kdykoliv ho potřebuje, na poskoku veliký počet shromážděný má. Což takovým nad lidem nařízeným nejvyšším i hejtmanům dává se jim poctivá služba z rok do roka, jakoby císař jich Turecký v poli vždycky ležel; a oni nejvyšší a hejtmane nad tím lidem svým každý, co jich pod sebou má, musí míti veliký pozor, a oni zase ten lid vojanský na každého hejtmana svého tolikéž, a oni hejtmane i ten lid jich, což ho každý pod sebou má, musí je často cvičiti k vojanskému způsobu, jak se mají proti nepříteli svému, když k tomu přijde, chovati. Neb vždycky očekávají takoví nejvyšší i hejtmane od císaře svého oznámení a po zemích jeho s takovým lidem vždycky zhotoveni jsou, že císař Turecký nikdyž pokoje nemá; a proto to činí, že můž míti mnoho lidu, když jedno takovým hejtmanům svým oznámí, kolik tisíc takového lidu jich císař potřebuje, hned každý ten hejtman s počtem svým lidu, co naň uloženo jest, pohotově jest vypraven s těmi zbraněmi, jakž proti nepříteli náleží, ale lehce. A tak císaři Tureckému není mu se o lid potřebí mnoho starati, kde by lid vzíti měl, neb on vždycky po všech zemích svých o počtu lidu svého vojanského ví, tím svým jedním nařízením můž se dostatečně na svůj počet lidu ubezpečiti, a proto častý vojny vede; neb jak o lidu vojanském tak i o jiných nástrojích k svému tažení vojanskému i všech potřebách vždycky ví a zhotoven jest, jedné když koliv dá správcům po zemích svých znáti a místo jisté jim ukáže, hned v takové místo s počtem lidu i se všemi potřebami svými vojanskými, jak jim oznámeno jest, musejí se dáti najíti. A neoznámí žádnému císař z rad svých, kde anebo kam, anebo proti komu táhnouti chce, jedné jednomu nebo dvěma tajným radám svým; než vytáhne, dá prvé takovou zemi potichu dostatečně vyšpehovati a uzná-li, jsou-li v té zemi svorní, nikterakž na ně nepotáhne, však uzná li, že v té zemi nejsou svorní, pro tu nesvornost jich on Turek pokládá sobě proti takovým zeměm veliké štěstí a táhne na ně svobodně a pokoje sobě nedá. Kdyby pak i chtěl sobě císař pokoj dáti, tehdy lid jeho nedá mu k tomu přijíti. S jedním příměří vezme a na druhého táhne a zemi mu vezme, a jestliže mu z země nevyjde, kteréhož když dosáhne, dá ho stiti. A protož na vojnu císař Turecký skrze takový nejvyšší a hejtmany jeho ke všem vojanským věcem, co by k takovému tažení Turku proti komu koliv nade vším lidem dobře nařízeným potřebí bylo, vždycky zhotoven jsa, hotovostí spěšnou a velikou svou bedlivostí mající na nepřátely své, pevně stojí proti všelijakým národům; a tou tak spěšností a hotovostí vejpravnou země naše nám sužuje a tou bedlivostí svou velice se rozšiřuje a rozmáhá, jemužto snadně tou správou a bedlivostí jeho velikou snadně všeckno do rukou jeho přichází.

I poněvadž to vidíme, že vždyckny po všecky časy Turka nepřítele na sebe máme a míti budeme, i vědouce o něm to, proč nemáme sobě na pomoc pána Boha svého vzíti a za pomoc jeho samého žádati, aby nám milý pán Bůh ráčil jednotu, lásku a svornost mezi námi křesťany i tu bedlivost dáti, tak abychme mohli dobrý řád mezi sebou naříditi proti takovému nepříteli našemu ouhlavnímu, jako on proti nám nařizuje? A mohouc s to všeckno tak dobře býti a mezi sebou takovou hotovost spraviti, kdybychom se jedno k tomu chtěji skutkem přičiniti, neb to zřetedlně spatřujeme, kterak on Turek velice o nás usiluje po všecky časy s mnohými svými vojanskými nástroji a chytrostmi, i s velikým počtem lidu válečnýho nás křesťany hubiti chce a hubí a to skrze svou velikou nařízenost, jak se o tom svrchu píše, chtějíc nás tudy vyhladiti: proč my té vší bedlivosti i toho všeho nástroje vojanského nemáme zase proti němu, s kderým nám chce škoditi, užiti a k tomu se pomalu strojiti a přichystati? Vědouc o takovým tureckém způsobu, mužem sobě to dobře všecko naříditi, jako on Turek na nás péči svou velikou vynakládá. Však bychom to mohli dobře mezi sebou opatřiti i učiniti i jemu odolati, což on Turek nám činí, že bychme se mohli tím vším zase způsobem jemu oplatiti, jedné abychme svou bedlivost a mysl na to vynaložili. Pokud mu se s gruntem neodepřem, hned na to nemysleme, abychom my křesťané jaký pokoj před ním měli, anebo míti budeme; protož se k tomu, majíc čas prostranný, jednou snažně přičiňme a proti němu se všickni skrze pomoc pána Boha našeho s pilností naň strojme, přijedouc do Uherských zemí, tím mnoho neprodlévajíc, dobrý mu odpor Turku učiňme, a když tak učiníme, připovídám, že nás za dlouhý čas s pokojem zanechá. Toliko aby JMCská ráčil s svými radami na to péči a bedlivost svou vynaložiti a dobré, poctivé lidi, kteříž by uměli s Turkem bojovati, bez kterýchž žádný pán v Uherských zemích nemůž býti, nýbrž okolo sebe je vždyckny musí míti, kteřížby mohli s pomoci pána Boha JMCské tu radu dáti, že by mohlo všeckno dobře a šťastně se proti Turku i jeho nepřátelům vésti; což JMCská pán náš po zemích svých takové smyslné lidi by mohl dobře i jinde vyhledati, na které by se mohl bezpečně ubezpečiti.

Též, kdyby k čemu přišlo, i dobré a platné špehýře i talafousy, k kterýmžto v Uherských zemích dobře přijíti [lze] a tam by se mohli vyhledati, tak že o zemích jeho Tureckých, stezkách i cestách dobrou vědomost budou míti, k tomu i, kde Turky v kterých místech vyhledávati i nás na ně přivozovati. Neb kdo s Turkem bojuje, musí naň míti velkou bedlivost a pozor skrze své špehýře pro mnohou jeho lidu rychlost i lehkost koní i mnohé jeho fortele i spěšnost, který on proti nám ne-ohybným užívá. A to pro jeho velkou spěšnost on Turek má mnoho napřed před námi, neb co on ujede za den anebo za noc, toho my neujedem za tři dny s našimi koňmi nevyvalenými. Protož proti Turku není se mnoho těžkými koňmi ani zbrojí přebírati, a to pro spěšnost za ním jízdami, neb on na jednom místě dlouho nestojí ani leží, jako my v Uherských zeměch, když tam přijedem, to činíme; a jestliže již tou svou chytrostí velikou a spěšností mnohou, štráfy svými a bedlivostí svou proti nám nic nedovedou, aniž na to mysleme, aby se s námi valně polem potkati směl. Protož to na dobrých a platných špehýřích mnoho v těch zeměch záleží, kteří by lid uměli proti lidu Tureckýmu na štráfích spravovati a šikovati i jakby naše mohli na Turky do jich záloh přivozovati; neb co naši těmi štráfy svými škody mu neučiní, jinače svou rychlostí se nás nebojí. A když se takovým špehýřům a správcům i lidu vojanskému v poli platí, kteréhožto platu aneb žoldu takový lid vojanský spravedlivě a krvavě s nouzí, bídou i těžkostí velikou zasluhovati v těch místech musejí, čehož jsem sám dosti v mnohých zeměch toho všeho zkušovati musil, protož jest každému pánu polnímu na takový lid svůj vojanský velkou bedlivost v poli míti a časně se k tomu, než vojnu začne, připraviti, aby se jim platilo a profantův do ležení časně nařídilo i dodávalo, což by se skrze profantmistry k tomu nařízené po krajích naříditi musilo, kterýmžto by se služba dáti musila.

Kteřížby již pak za profantmistry byli, ti aby kraje sjížděli a lid k tomu z poručení JMCské měli, tak aby nařídili skrze vrchnosti krajů: ze všech měst, městeček i vsí aby do ležení za lidem vojanskýni profanty všelijaké po zemi i po vodách vezli i nesli za peníze jich.

Též také k tomu aby byli rumormistři nařízeni k opatrování cest, kterým by se též služba dáti musila, tak aby oni žádným profantníkům od žádného žádné překážky po cestách činiti nedopouštěli, ale aby se profantové svobodně od lidu do ležení dodávati mohli, a takový pán aby sobě lidu svého hladem neznuzněl skrze profanty jim nedodávání: poněvadž takovému pánu na zemích jeho mnoho na tom lidu záleží, aby skrze své neopatření toho lidu svého vojanského penězi i profantem dodávaným o své země i o sebe skrze svou nesprávu, jakž se to mnohejm jinejm přitrefuje, nepřišel. Protož, který pán chce dobrý a platný řád proti svému nepříteli v poli míti, musí se tomu lidu jeho časně platiti a profanty jim do leženi opatřiti i dodávati, neb který pán vojnu vésti chce, dobré a poctivé, věrné, rozumné a rozšafné i zkusilé muže, kteří by vojanským věcem a tomu všemu dobře rozuměli, musí míti; protož takový pán takovým lidem poctivým službami, penězi sobě jim nemá litovati dáti, tak aby pomohli pánu svému nepřátely jeho zahnati neb poraziti a od nepřátel jeho vysvoboditi a z jeho těžkostí veliké jemu tudy i pomoci.

32. Na Turka nepřítele, kdo chce ho přemoci, že nemusí sobě peněz litovati.

I pomyslemež tuto všickni se vší naší pilnosti a bedlivostí, kdyby již jinače bejti nemohlo, než proti takovému ouhlavnímu nepříteli našemu Turku, který se na nás od mnoha časův mocí svou velikou strojí, chtějíc nás tudy tou mocí svou kaziti a hubiti, vědouc my již to o něm, jak od mnoha let o nás přemejšlí, již musili bychom se mocí svou vší proti němu záhy chystati a když k tomu přijde, abychme mohli proti němu i vytáhnouti, kdož můž pro starost i pro mladost. A žádných peněz, kdo co má, proti Turku sobě nemusí litovati; nebo lépe jest penězi sobě pokoj učiniti, nežli, majíc peníze, nepokoje od nepřítele s manželkou i s dítkami svými užívati. A poněvadž jest lépe proti nepříteli svému se všemi věcmi vojanskými časně se přichystati a když toho potřeba nastane, jsouc již každý zhotoven, proti nepříteli svému můžeme k němu svobodně dáleji přes meze vyjeti a hrdel i statků svých proti němu radši vynaložiti, nežli ho doma dočkati, jakož on císař Turecký to činí, že vždycky dál nepřítele svého hledá a od sebe zahání, nežliby ho doma dočkati měl.

33. Jakáby se zbírka peněz na lid vojanský učiniti měla.

Protož, kdyby již k tomu přicházeti mělo a jinače bejti nemohlo, než že bychom předce proti Turku se vypraviti musili, nejprve musilaby se zblrka velká peněz na lid vojanský sebrati. A poněvadž od mnoha let v tomto království Českém i v jiných zeměch JMCské vždycky pokoj od nepřátel jest byl, že by se jistě v těch časích a letech mnohých, nemajíce žádného nepřítele země, poklad nemalý peněz v tom času sebrati a shromážditi měl: což z takového pokladu a z zbírky nynější mohlo by se za některý měsíc lidu vojanskému svobodně platiti i mnoho dobrého svésti, aby jedno v tom dobrý a platný řád nařízený byl (jako za císaře Karla Vho, slavné paměti, jest bejvalo), tak že by mohli svobodně s velikým počtem lidu proti nepříteli Turku vytáhnouti i s ním svobodně bojovati. A protož aby se lid vojanský na žold přijímal, majíc tak velký poklad, buď pěší nebo rejtary, s kterýmžto lidem by se mohlo víceji dobrého proti moci turecké svésti, nežli s tou obcí nenařízenou. A kdyby pak již jinače bejti nemohlo a lidu bychom dosti pod žold míti nemohli, jakž se obávám, aby k tomu nepřišlo; z těch příčin, když bude JMCská sněmy s říší držeti, jich za pomoc proti Turkům lidem žádati, že knížata i tolikéž města říšská, vidouc tak nyní velikou potřebu toho, že mu se v tom volně k pomoci proti Turku každý s počtem k vypravení z své země najíti dá, tak bychme již k lidu tudy přijíti mohli.

I musili bychme na ty cesty pomysliti, jak bychme mohli proti Turku a jeho moci veliké po všech zeměch císařských veřejnost vyzdvihnouti a takto podle starých i nových šacuňkův takový všecken lid robotný obecní po zemích JMti vyhledati a scisti: vyhledajíc takový lid obecní všecken po všech zeměch JMCské, v jistý počet i v sumu, což ho koliv jest, muselo by se uvésti; potom zase z toho lidu vobecního, co by se ho k vojanské potřebě najíti mohlo, kdyby toho jaká důležitá potřeba zemím nastala, musilo by se to tak vyhledati, aby všickni obyvatelově, co který má lidí osedlých, z desíti osob aby dal jednu osobu, a těch devět hospodářů musili by vychovati v poli tu desátou osobu do tří měsíců penězi, nebo devatenácte osob dvadcátou osobu. Tak potom mnohem by se víc vyhledati mohlo až do většího počtu, jakž by toho potřeba se uhlídala, a tak zase z té vší sumy lidu, co by se ho koliv pěšího v zemích vyhledalo, musilo by se zase vyhledati z takových všech pěších počet rejtarův i pěšího lidu, za čtyry pěší kůň a pátý pěší podle něho s půlhákem. I přišlo by se z robotného lidu z desíti osob pěších k vypravení dva koně a dva pěší s půlhákem, což ze sta osob by se vyhledalo dvacet koní a dvadcet pěších, a z tisíce osob pěších dvě stě koní a pěšího tolikéž, až do vyplnění toho všeho lidu obecného, což se ho koliv v zemích v počtu vyhledalo. Z takového vyhledání toho všeho lidu. což by se zase rejtarů i pěšího vyhledati mohlo, to by snadně počteno bejti mohlo, vědouc o počtu k vypravení pěších i rejtarů; tak také ti rejtaři aby byli i ti pěší vypraveni ze všeho království českého i z jiných zemí císařských, ne tak. aby ty stupky aneb nějakou lůzu vypravovali než to, co by se proti nepříteli hoditi a bojovati mohlo.

Majíce již lid nařízený, kterýž by proti nepříteli Turku vypraviti se měl, ihned nad tím lidem musili by se hejtmane a nejvyšší zdělati: jeden hejtman nad třemi sty koňmi s rejtary, s kterejmižto rejtary nezvyklejmi (ačkoliv jich pod praporec počet malej bude k spravování jich nezvyklosti vojanské) však práce dosti s nimi míti bude; jinej hejtman nad pěšími čtyřmi sty pod jeden praporec, též také ten bude míti dosti práce k spravování toho lidu nesprávného a nezvyklého v věcech vojanských. Však ještě musí býti k tomu praporci na pomoc témuž hejtmanu k spravování padesátníci, třicátníci, desátníci, a tak budou s nimi míti dosti všichni činiti, čehož jsem sám zkusil, jedné budouli chtíti je k dobrému řádu vojanskému cvičiti. Takovému pak každému hejtmanu nad pěšími musí se pod žold dva aneb tři koně chovati a tolikéž vůz s koňmi a dva drabanti k vysílání; a takovým drabantům po osmi zlatých na měsíc musí dáno býti.

Kdyby pak již k tomu přijíti mělo, že by ten všecken lid po krajích do Uherských zemí proti Turku, jakž o tom svrchu oznámeno jest, vyzdvižen býti měl, musilo by se zase na to pomysliti, odkudby se takovému lidu vojanskému platiti mělo: což kdyby mohlo k tomu mezi obyvateli přivedeno býti, aby každý obyvatel vyslanému svému, buď rejtaru nebo pěšímu, na kůň po 12 kop míš. a na pěšího po 4 kop míš. platil, jestliže mnoho statku máš, mnoho vyšleš a mnoho platit budeš, málo-li statků máš, málo vyšleš a málo platit budeš, i týž na hotovejch penězích kdo má, tolikéž musí vyslati z desíti tisíc kůň a pěšího s půlhákem. A to aby byli ti obyvatelé povinni takový lid v poli proti nepříteli chovati a jim platiti, cožby ho koliv od sebe vyslali, do tří měsíců pořád zběhlých, a po těch třech měsících vyjití, aby JMCská takovému všemu lidu vojanskému, jestli by ho dál potřeboval, platiti povinen byl. Protož takovým rejtarům veřejným musili by se ti snésti, kteřiby ty vyslané buď pěší neb rejtary vypravovali, k šesti koňům jízdným kůň do vozu a ke dvanácti koňům dva koně, tak aby těch dvanácte koní mělo vůz a stan, též by také na ty dva koně zadní do vozu musila by se dávati na ně služba na každý kůň dvanácte zlatých, neb rejtaři bez vozu v poli býti nemohou pro mnohé koní i sebe opatření.

Což na takové rejtary i pěší o vojanských věcech nezkusilé a nezvyklé musí na ně prvé každý hejtman jich veliký pozor, jak se v vojanských věcech cvičením chovati mají, míti a to ukazováním, napomínáním mnohým, jak v šlachtorduňcích svých i v jiných věcech, kdyby k čemu proti nepříteli přišlo, státi a v tom se chovati mají, a to nejednou, též jak v rukou nabíjením i vystřílením pěší od líce ručnice držeti mají, je tak v tom, rejtary i pěší, musí prvé často vyjíždějíc s nimi z ležení do pole cvičiti i probírovati, neb se to mnohokrát přitrefuje, že pro jich mnohou nezvyklost a neumělost, s ručnicemi neumějíc mnozí zacházeti, když na spěch v šlachtorduňku v problrování rejtarů i pěších mají vystřelovati, že jeden druhému kulkou dá. Protož každý takový hejtman musí na takový lid nezkusily v vojanských věcech v cvičení jich veliký pozor míti, kdyby je již v tom vojanském oznámeném způsobu vycvičil, tu by je hned zase v způsobu jiném vojanském cvičiti musil; a to, kdo chce Turka bíti, nemusí v tom mnoho na jednom místě ospalý ležeti, ale musíš naň v rychlosti jeho velkou bedlivost míti. Chceš-li Turka honiti, pro zálohy turecké musí každý hejtman s lidem svým na sebe velkej a mnohej pozor i bedlivost v honění Turka míti, a k tomu každej hejtman rejtary své cvičiti a to tak, aby v pravém běhu uměl týž hejtman rejtary své v šlachtorduňku spěšně spraviti a to nejednou s nimi vyjiždíc z ležení, kdyby se jim k bránění chtěl zastaviti, aby hned uměl týž hejtman v té rychlosti spěšně rejtary své v šlachtorduňk proti nepříteli celý postaviti. Po-stavíc již takové rejtary své v šlachtorduňk ve čtyry strany, z které by koliv strany na ně nepřítel udeřiti chtěl, jedné se držeti v tom šlachtorduňku pohromadě, aby se nedali nepříteli rozraziti, tu by hned z toho šlachtorduňku, jsouc v tom již dobře spraveni, rejtaři Turka od sebe odstříleti a zase jej v utíkání tudy by mohli i obrátiti, jedné aby na ně z daleka nestříleli, než zmužilou rukou co nejblíž, a to s důtku, aby bylo bez chyby, na ně dostatečně doráželi, neb jeho spůsob jest, že dlouho v potkání nestojí.

Kdyby již takový všecken lid vypraven z země byl, to by se tomu lidu všemu musilo prvé od každého obyvatele, kdo kterého vypravuje, hned doma i v poli i po zemi předložiti i naříditi: jestliby který od praporců domů bez vůle hejtmana svého ušel a od něho podsportu neměl, v tom takový každý, kdebykoliv po zemi od kohokoliv postižen byl a to se na takového vyhledalo, že jest z ležení ušel bez vůle správce svého, hned na takového každého aby žádné právo světské ani duchovní proti takovému jistému snesení v zemi moci míti nemohlo, a kde nejbližší poprava jest, aby takový každý byl vzat a hned oběšen neb metlami mrskán anebo cejch na tváři přisazen. Protož na takový lid nezkusilej musí správcové polní míti velikej na ně pod bázní pozor, aby neutíkali z leženi.

Co se pak dotejče dvořenínův JMCské, kterýž JMt při dvoře svém na službách velkých míti ráčí, buď od starších i mladších až do posledního, velký počet, jimž na koně služby se od JMti dávají, takoví ti všickni dvořenínové aby byli s svými koňmi, nač službu berou, s čeládkou, s zbrojmi i ručnicemi a se všemi jinejmi věcmi, což by proti nepříteli jim záleželo, vždyckny při JMti dvoře zhotoveni, jakoby JMCská hned měl do pole vytáhnouti; pročež aby ti takoví dvořenínové i harcíři každého roku všickni mustrováni bejvali. Kdyby tak tím již řádem šlo, tak by se ode dvoru JMCské velký počet rejtarův každého roku spatřovati mohlo ku potřebě JMti. My pak vidouc obyvatelé po zemi takovou správu a hotovost od JMCské při dvoře svém, hned by každý lepší mysl jak od starších tak od mladších, jak od koní tak od zbrojí i čeládky k vejpravě vojanské měl; což císař Turecký též tak činí, že všecky své dvořeníny v hotovosti při svém dvoře vždycky po všecky časy má, jakoby měl hned proti nepříteli svému vyjeti, a kde kterou koliv pevnost platnou proti nepřátelům sobě vidí, tu mnoho dvořenínův ode dvora svého na tu pevnost vysílá k opatrování jí.

Též také, kdyby co proti nepříteli na JMCskou přijíti mělo, jak od vyšších tak od nižších stavův zemských v tomto království Českém i v jiných JMCské zeměch, jako od hrabat, pánův, zemanův, manův, klášterů, měst i svobodníků, to ti stavové obzvláštně, každý z nich osobně, s koňmi svými i s čeládkou, ručnicemi, zbrojmi, i což naň víceji uloženo a nařízeno bude, povinen bude každý osobami svými s těmi braněmi tak ku potřebě zemské vojanské se vypraviti, jak na to záleží, proti nepříteli: jakož i v jiných zeměch svých mnozí knížata říšská, páni i zemane, města zhotoveni s zbraněmi svými a což proti nepříteli záleží, jsou, a vždycky i lidi poddané své tolikéž k tomu mají, aby sobě každý do domu svého voštíp, ručnici, meč i zbroj zjednal a koupil, by tu poslední krávu prodati měl, tak jsou tiž lidé s takovými zbraněmi vždycky po všecky časy v domích svých k platnosti zemi proti nepříteli svému zhotoveni jakž náleží, a kdyby který sedlák jeden druhému dvůr prodal, tehdy musí takové zbraně při témž dvoře nechati pro obranu země. Poněvadž pak v jiných zeměch takový nařízený řád se všudy zachovává pro mnohé jich nebezpečenství, proč my též takového řádu zde v zemích našich každý mezi sebou i lidmi svými nemáme naříditi a časté mustruňky (jako v říši činí) držívati a sobě lid obecní k vojanským věcem a způsobům též cvičiti jako v jinejch zemích to činí? Jedné kdy brehme svou mysl a pilnost k tomu též vynaložili jako jiní a v tom se nelenovali, ješto by každý v každé zemi JMCské, buď hrabě nebo pán, zeman, man, klášterové, města i svobodníci každý by na to, což by koliv na něho k vypravení podle nařízení toho uloženo bylo, musilby zhotoven k každému času býti, buď rejtarů neb pacholků k vypravení i z poddanejch svejch podle povinnosti vypraviti by musil. A hejtmani po krajích, kteřlžby k tomu lidu nařízeni byli, aby obyvatele té krajiny, též i páni poddané své k tomu nabízeli, aby k tomu svou mysl i pilnost k vypravení podle nařízení jak na sebe tak i na poddané své vynaložili a pomalu sami s mnohými potřebami vojanskými i poddanými svými zhotoveni byli a do domu svého zbroje, ručnice i poddaným svejm jednali i, což by víc zapotřebí proti takovému nepříteli bylo, jim v tom ve všem jich páni nápomocni aby byli, tím mnoho neprodlévajíc (neb jest veliký čas); k tomu s takovými braněmi, kdyby k čemu přišlo, páni i poddaní jich zhotoveni jsouce v tom také své lidi k vojanskému způsobu aby pomalu cvičili, buď střelbou i v jiném mnohém způsobu, aby hned byl jeden každý v tom zhotoven.

Nejvyšší, který by byl nařízen nad těmi hejtmany krajův, aby ty hejtmany své nabízel a k tomu je měl a hejtmane obyvatele též krajiny aby vždycky nabízeli, aby hotovost s svejmi poddanejmi měli a takové pacholky aby ti obyvatelově toho kraje, kdyby toho jaká potřeba nastala, vypravovali, kteříby se k takové vojanské věci hoditi mohli, ne tu nějakou luzu neplatnou.

Též také týž každý pán aby na takové rejtary i pěší, kteréž vypraviti má, do tří měsíců místo berně, pro ukrácení dalších takových jiných berní dávání, na koně po dvanácti zlatých míšeňských a na pěšího po čtyřech zlatých, nežby takový lid vypraven byl, nesl a složil; anebo po krajích colmistři k takovému přijímání peněz i zase placení lidu v jistém místě, jimžby se takové peníze do rukou jejich dodávaly, aby nařízeni byli a z takového vydání počet tomu kraji zase z toho všeho, což sobě odvedeného měli, činili. Kdyby se již to tak nařídilo k jisté vejpravnosti v každém kraji a těm hejtmanům i obyvatelům té krajiny vědomo již bylo, poněvadž takoví hejtmane téhož kraje jména všech pánův věděti by musili podle register o nich jim daných a sepsaných, co kdo má z pěších toho kraje i rejtarův vypraviti od sebe jistej počet a po všem kraji, což též na kterého hejtmana toho lidu pod moc k spravování toho kraje uvedeno jest, také vědíno tomu hejtmanu bylo, v tom by se již dobře spraviti mohli.

Protož vědouc již každý o takovém snesení lidu k vojanskému způsobu nevycvičelém, muselby se již v každém čase skrze ty hejtmany ten lid, co by ho koliv pod sebou měli, [ ] v jistém místě i v tom kraji bez přiznávajících listův aby takový osoby každý pán osobně k mustruňku se s nimi vypravoval a je stavěl v každém roce jednou i v jistý uložený den, ale že nachází se to, že dva, tři kraje k jednomu mustruňku se spolčují, což na to mnohé outraty od obyvatelův na takové mustruňky přicházeti musí; a kdyby k tomu přivedeno býti mohlo pro menší outratu země, aby k takovým mustruňkům dvě osoby hejtmanský vyhledali, kteřížby také tomu rozuměli, tak aby těm osobám dvěma po vší zemi České v každém kraji jistá místa k spatřování toho lidu jak rejtarského tak pěšího vyhledali, a který kraj jest velký, v tom kraji dvě místa. Což takovým osobám by se roční služba dáti musila a to pro tu příčinu, tak aby obyvatelům toho kraje každého bylo blížeji k mustruňkům při menší outratě zase i domů přijeti, tak tudy složíc se na ty dvě osoby, mohlo by z těch velkých outrat i dalších sjezdů i svého v tom mnohého obmeškání přicházeti. A tak již aby bylo vždycky na časy věčné a budoucí nařízeno pro dobrej vojanskej a zemský řád a pro takovou vejpravu, aby mustruňk v jistém místě v každém kraji uložený po všecky časy byl k vejpravě proti nepříteli toho lidu pěšího i rejtarského k spatřování, a takový lid vojanský aby s braněmi jich páni k mustruňku po krajích vypravovali a hejtmane je při témž mustruňku vždycky každého cvičili a jak každý s těmi braněmi svými vypraven jest, je spatřovali. A protož aby každý s těmi braněmi vypraven byl tak, jakžby proti nepříteli naleželo, a jestliby která osoba podle takového snesení při kterém mustruňku, buď rejtarská neb pěší, skrze jedno i druhé oznámení s těmi zbraněmi najíti se nedala, vznesouc to na nejvyššího a nejvyšší na JMCskou, a JMCská obešlíc takového jistého každého, aby z zámku hradu Pražského nevycházel, ažby takovou pokutu hejtmanu téhož kraje, jakž naň uloženo bude, složil a dal. A kdyby již takoví mustruňkové jednou, druhý, třetí držáni byli, připovídám, že po třetím by nebylo co mnoho na pěších i rejtařích opravovati; neb kdo chce vejpravu dobrou vojanskou v zemi míti, musí pod bázní takový lid k tomu přivésti. A pokudž takoví hejtmani v těch svrchu oznámených mustruňcích nařízeni po krajích a vystaveni nebudou, o řádu vojenském nikdyž žádná stálá věc nebude; než když takoví hejtmane a mustruňkové v roce jednou stálí po zemích nařízení lidu vojanskému budou, na časy věčné trvati moci bude ten dobrej zemskej vojanskej řád. A kdyby již nařízení takové jisté a řád vždycky byl po všech zeměch JMCské jako v jinejch zeměch jest, tak by JMCská vždycky ráčil o počtu lidu jak rejtarského tak i pěšího věděti, co jich v počtu po zemích svých má. A kdyby toho JMCské potřeba jaká nastala, měl by takový lid k ochraně své v zemích svých vždycky nařízený, velký počet hned pohotově a po všecky časy bez mnohé práce, a tak tou spěšností a nařízeností i hotovostí mohlo by k veliké platnosti zemím i JMti býti. A vědouc on Turek o takové hotovosti zemské i jiní nepřátelé naši, že ji mezi sebou dobře nařízenou máme i také vždycky po všech našich zemích opatřenou, ne tak by na nás naši nepřátelé pospíchali, jako nyní pospíchají, vědouc to o nás, že jsme v vojanských věcech dobře správní. Což pak pro takový řád zemský takovým hejtmanům po krajích, kteříž by byli nad těmi lidmi nařízeni k spravování a k nim dohlídání, roční jistá služba již by se jim dávati musila; pročež by takoví hejtmane, majíc službu, již hned by každý na lid svůj lepší pozor, mysl k spravování i k nim dohlídání jich k jisté vejpravě by měl. A tak ten lid by měl hned na každého hejtmana svého pozor lepší a hejtmane zase na ten lid svůj, což takový každý hejtman při každém mustruňku by musil několik pacholků sám vypraviti, na které by mu se roční služba dáti musila, to tak, jakž na hokšicara náleží, aby k každému mustruňku vypravováni od hejtmana svého byli, a to s dobrým dlouhým půlhákem, aby hlaveň byla šesti pídí zdéli, a dobrý rapir a ručnici krátkou za pásem a šturmhob a k tomu veliký toulec na prach a malej toulec na prachovnu a sukničku krátkou s rukávky visutými a galioty hladké a k tomu dobrou toboli na láduňky na pásu. Což obyvatelé, nevidouc toho prvé takové vejpravy, tu spatříc při témž mustruňku tíž obyvatelé hejtmana toho lidu vejpravu, hned by potom každý obyvatel k druhému mustruňku každého svého tak vypraviti by musil skrze téhož hejtmana přinucení, jakž svrchu oznámeno jest.

Jiní hejtmane též aby byli nařízeni nad střelbami, nad kulemi, nad prachy, nad vozy i nad tím vším, cožby k té vojanské věci náleželo a proti nepříteli co by do pole zapotřebné k vytažení bylo; což takovým hejtmanům jisté místo by se ukázati každému musilo, kde by takové vojanské věci býti měly, a tu co by jim koliv ukázáno a poručeno k spravování bylo, aby na to pozor měli k dobrému vyhlídání, nač by i službu přijali.

K tomu zase jiní nejvyšší nad těmi všemi hejtmany, co by jich po všech zemích císařských bylo, jenž by k takovým hejtmanům v každém kraji dohlídali, jak s svejm lidem každý vojenským i s jinými věcmi vojanskými spraven jest. A kdyby jací nedostatkové v tom kraji hejtmanův v věcech vojanských byli, vznesouc to na nejvyššího, hned aby nejvyšší byl povinen a nápomocen hejtmanům toho kraje, co by jim zapotřebí bylo, nařizovati a spravovati.

Jakž by již to tak všeckno po všech zemích císařských nařízeno k vejpravě jisté vojanské lidu i toho všeho, což proti nepříteli záleží, bylo, to aby již nařízení takové stálé bylo a na časy věčné, totiž všeeken lid, kterej jest se po zemích vyhledal, v jistý počet jej uvedouc nejvyšší i hejtmane, i také jiní správcové, i což víceji k takové vojanské věci zapotřebí by bylo, nařízení v jistý zápis a pamět aby se to všeckno uvedlo. A kdyby jaká potřeba nyní i potom zemím nastala, tímto jedním nařízením jedné by se mandát po krajích odeslal, časně tím mandátem dalo by se věděti obyvatelům po krajích i hejtmanům těch krajův, že toho důležitá taková a taková potřeba se zemská nachází, podle nařízení předešlého s takovým lidem ten každý hejtman, co ho pod sebou má, a aby se dal v tento onen čas, v toto ono místo bez prodlévání s takovým počtem lidu najíti, jak svrchu oznámeno jest: tu by se tím nařízením jedním mohl v krátkém času skrze ty hejtmany veliký vojanský lid ku potřebě zemské dobře nařízen na koních i pěších vyzdvihnouti; i kdežby toho jaká potřeba nastávala, s tím lidem proti nepříteli svému i vytáhnouti, i s ním bojovati. Neb když již to tak stálé nařízení bude, připovídám, že mnoho na kočích vozích jezditi po zemi nebudou, a to pro tu příčinu, že se každý bude obávati, kdyby toho potřeba jaká nastala, aby své koně k vejpravě doma vždycky při hotové každý měl; a tak těmi nařízenými mustruňky budou míti na sebe každý lepší pozor i hotovost bez mnohých sjezdů a outrat.

Pokudž takového všeho oznámeného nařízení JMCská po svých zeměch stále neráčí naříditi a my sami obyvatelově v tom po zemi jeden druhého nebudem podle JMCské napomínati a napomáhati, a toho všeho k jistému konci a místu skrze takové správce nepřivedeni, nikdáž žádné hotovosti spěšné vojanské, co proti nepříteli náleží, mezi sebou míti nebudem; což kdybychme jedné sami se k tomu všemu nařízení přičiniti chtěli, velmi snadně bychme k tomu všemu oznámení přišli. A kdyby již k tomu všemu mělo jíti, nemusili bychme se proti této vejpravě oznámené a potřebě snesené vojanské přílišně tou domácí věcí nedbanlivou zaneprázdňovati, než k tomu se vší ochotností všickni musili bychme se skutkem smyslným a dobrým připraviti a vod toho nařízení již neupouštěti, ani se dlouho tím neodtahovati, neb jest toho veliký čas a potřeba, ažby se to všeckno nařízení vojanské po zemi bez prodlévání nařídilo a spravilo, což dobře nám v zemi všem vědomo jest, že v zemi proti nepříteli žádnými vojanskými nástrojemi zhotoveni nejsme. Protož pomyslemež na to všickni, vědouc o naší velké v zemi vojanské nevejpravě i nehotovosti, co se jiným v tyto časy nyní děje, že se k nám Turek hrubě přibližuje: což kdyby co takového zlého na zemi přišlo a že by nepřítel ze tří stran do země nám vpád učinil, (čehož nás rač zachovati pán Bůh náš), nejsouc my v žádných vojanských věcech v domích svých ani v zemi žádný v ničemž, co proti nepříteli záleží, zhotoven, pomysleme jedné na to všickni, co bychme před sebe brali anebo co bychom činili, anebo kdebychom se poděli aneb obrátili, aneb k komu bychme se v která místa k ochraně utíkali podle naší mezi sebou nezprávy a nehotovosti; a tak byli bychom rovně co divocí, že by strachy jeden sem, druhý tam běhal, hledíc každý se skrýti, by mohl do myší díry vlézti. Čehož jsem sám s jiným toho všeho v mnohých zeměch zkusil, vědouc o tom, to pravím a k tomu radím, že takovou oznámenou hotovost vždy skrze takové oznámené správce po zeměch nařídíte; na jiného se v tom nespoléhejme, aby nás k tomu cvičiti, aneb jak se proti nepříteli svému spravovati máme, nařizovati měl, než toho dočkáme, spíše všickni nějaké těžkosti na sebe i na zemi dopustíme, protož slušné a spravedlivé by bylo, abychom na sebe lepší pozor měli, než máme.