Předmluva.

Jakož již toto oznámení dotčené jsem podle své sprostnosti slovo od slova [napsal], jak bychme po zemích našich a jakým spůsobem i počtem lidu válečného mohli proti Turku i každému nepříteli hotovost k vypravení a vytažení v zemi míti, též také nemohl jsem toho pominouti, kdyby již s Turkem k potkání i zámkův dobývání i štráfy po zemi činiti k tomu přijíti mělo, jakého bychom způsobu proti němu užiti měli, pro vyrozumění každému v tomto spisu, kdoby se koliv v tu věc vojansků dáti chtěl, jako od jednoho z prostejch kryksmanů (čeho jsem povědom), tak teď pořadně v tomto spisu uvozuji.

Ne tak abychom činili, jakž činíváme, když jaké veřejné tažení jest do Uherských zemí proti Turku, že se dál nevydáme, než až k Rábu, a tu u Rábu pohromadě ležíme jako nějaké neplatné stádo, tu hodujeme a panketujeme a tou daremnicí mnohou se zbytečně proti nepřátelům našim zaneprázdňujem, nic tam nevyřídlce — již to se za mé paměti nejednou stalo — než na to veliký a neplatný náklad daremní země vynaložíme a tu okolo Rábu krajinu na větším díle vyhubíme, škodu na škodu činíce, i lidem našim nebohým více než Turkům škodně ubližujeme a odtud se dál nevyhneme, až nás tu dobrý díl zemře. Protož mé zdání jest, že by bylo mnoho lépe i platněji nám, když se koliv k Rábu veřejnost naše sjede, zanechajíce té mnohé naší nedbanlivosti a nedlouho tu u Rábu daremně ležíc a velké outraty, kterýž se tu zbytečně a neplatně vedou, aby od Rábu beze všeho prodlévání táhli k Vostřehomu; a majíc tak velký lid my, s kterým mužem dobře Vostřehom i Bělehrad i Budín tím lidem oblehnouti, však daleko od sebe nejsou, majíc my Dunaj i zemi pro profanty nám do ležení vezení, může to dobře býti. Což potom z takového našeho ležení bychme mohli na štráfy k těm mnohým okolním zámečkům po vší zemi Turecké okolo Budína i Ostřehom[u] projížděti, tak těmi štráfy našimi mnohými, vobávajíce se Turci na těch zámečkách okolních, že jim tu velkou pevnost, u které leží, naši vezmou, což bohdá, když se k tomu dobrým a platným skutkem naši přičiní, že se tak stane a připovídám, když jedné k kterému koliv k tomu malému zámečku naši štráfem přijedou, že na žádným žádného nenajdou a že všecko z těch zámečkú strachy zběhne. A tak hned bude lépeji, nežliby na takové zámečky velký náklad činiti a mocí je dobývati měli, což jistě bude lépeji a platněji, aby radši na ty pevnosti, u kterých leží, na kterýchž všecka země Turecká záleží, aby ten náklad na tu jednu pevnost vynaložili a ji mocí stálou dobývali, než na ty nestálý zámečky; a tak to bude hned platněji a něco stáleji, nežli by tu u Rábu daremně leželi a zbytečně utráceli a tu krajinku i lidi v ní splundrovali a nic tam nevyřídili, což za mé paměti se to již nejednou stalo. A co jest po takových neplatných malých zámečkách, aby jich pak naši ještě více vzali a velký náklad na ně činili a mocí je dobývali, jakož bez toho býti neniůž, všeckno daremní na takové zámečky náklad jest, nemajíce naši té přední pevnosti; o čemž vím, že Turek toho nepomine, aby sám mocí svou jí k obhajování přijíti a takové pevnosti své brániti neměl. Ale raději, nechajíce těch zámečkův mocí dobýváni, tu se s ním u té pevnosti bite, od ní neodstupujte a ji mocí dobývejte: neb jestli od té pevnosti naši odstoupí, připovídám, že ty všecky zámky, co jich koliv Turku naši pobrali, že je nám zase všecky on Turek pobere a žádný takový zámek před nim neostojí, neb on Turek sobě v té věci, když sám přitáhne, nic lidu svého neváži; a strach potom i o vostatek Uherské země (jestliže mu s pomocí boží naši tam silně odpírati nebudou) abychme o ni nepřišli. Ale vidíme, že toho všeho pro naši mnohou nedbanlivost zanecháme, což bylo by slušná a spravedlivá [věc], abychme na takové turecké pevnosti lepší péče k dobývání jich měli než máme. Jedné toho každý považ, jaká naše jest velká v tom nedbanlivost, když se tu k Rábu sjedem, tu pohromadě ležíme, péče na nepřítele svého žádné nemáme, a on nepřítel, vědouc o naší ne dbaní ivosti, smí k samému ležení štráfovati, kde se jedné který z našich za ležením ukáže, dá ho hned vzíti neb stíti, a div, že nám do ležení k tomu nevpadne a nám též škody neučiní, zase od našeho ležení pokojně bez překážky vší naší odjede, dál po naší zemi Uherské jede i lid nám náš v ní zajímá i zámky některé před očima našimi nám je bere; my pak tu u Rábu pohromadě ležíce, tomu se všemu díváme, tak jakoby nám po Uhřích pomoci, kteří na nás tam Turkům sem zbraňují, k tomu i daněmi [pomáhají], nic nebylo. Může každý tomu rozuměti, více-li Turek zemi Uherskou nám bere, že nám více nápomocné daně ubejvá a nám zase berně a divné neslýchané daně tudy víceji přibejvá. To tak všecko před sebe bereme, jako bychom Uherských zemí se nestrojili obhajovati; a to ničímž jiným neschází, než naší velkou ne-dbanlivostí. Ještě pak to mnozí praví, kdybychme Uherských zemí byli nepoznali, že by naše země mnohem bohatší byly: a já tomu odpírám a vtom se takovej každej mejlí, nebo kdyby Uherských zemí nebylo, pro naši nesprávu a nebedlivost dávno byli by nás Turci křesťany podmanili a žebráků z nás křesťanů nadělali, jako jinejm zeměm křesťanským to, když jsou jich Turci dosáhli, učinili a posavad činí.

Mnoho jest těch, kteří o vojanských věcech při skleničkách doma velmi zhusta mluviti smějí, jakoby vojanských věcí mnoho zkusili aneb tomu rozuměli, čehož jsou se takoví mnozí toho, jak jsou živi, nic nedotejkali; a v vojanské ouřady se chtějí vydávati, vezmouc ten ouřad na sebe, když k čemu co proti nepříteli přijde, aneb v šlochtorduňky lid má stavěti neb spravovati a nepřítele v tom uhlídá, hned neví, kam rukou díti než na jiného hledí co divoký pro nevyrozumění toho spravování vojanského způsobu proti svému nepříteli nebejvajíce v tom prvé, a protož takový každý polní pán, nemajíc dobrých správcův polních, o země své mnozí přichází. Pročež bylo by takovému každému nejlépe, kdo čemu nerozumí, aby se v to nevydával, a raději takový každý aby doma zůstal a srdce dobrého jinejm skrze svou nesprávu neodnímal. Proto my to činíme mnozí, že se nám zdá, když do pole přijedeme, že to všeckno řečí (jakž doma o tom mluvíce a od jiných to slyšíce) i v poli vyřídíme a opatříme, ale když k skutku takového dobrého nařizováni při takových lidech k čemu co proti nepříteli k spravování přijde, málo se jich nejde. A protož každému polnímu pánu náleží se na ty lidi zkusilé správce polní ptáti, kteříž by takovému pánu mohli proti nepříteli jeho lid dobře v poli spravovati, nežli na ty mnohomluvné a vskutku neplatné i v tom nebývalé, což se při takových zřídka ku platnosti nachází, než více k škodě a zavedení.

Mnozí z křesťanův ten obyčej mají, když do Uherských zemí přijedou, že více myslí na slávu a zbytečné kvasy, nežli na bojování; a kdyby pak z takových některý co před sebe bral proti nepříteli svému, nebo na štráfy proti Turku na několiko dni vyjížděl, zdálo by mu se, že by tam hned hladem zahynouti nebo zabit býti musil. Nečiníme my té mnohé skrovnosti při štráfích našich jako Uhři činí aneb Turci v vojanských věcech a vzláště v Uherských zeměch, v těch pustotinách velikých, kde hojnost profantův přivážeti tam za nimi se nemůže, že při kusu chleba a česneku i trochu čisté vody a kůň jejich tolikéž při malé skrovnosti několiko dní mnoho musí proti nepřátelům svým jízdou na štráfích svých v těch pustotinách trvati; ale my, jakž obyčej náš jest, ať trváme tak, jak jsme zvyklí, v hojnosti žrádla i pití a kůň náš tolikéž, a jakž té sytosti každý den neb i hodiny i kůň náš tolikéž nemáme, hned chceme zemříti. Tu pak toho každý považ, jaká jest trvanlivost v poli naše proti turecké skrovnosti vzlášť v Uherských zeměch, kde se naspěch profantové dodávati nemohou, jak pak národ náš proti takovým lidem střídmým na dlouhou [dobu] v té práci vojanské bez Uhrú kterak trvati proti nepříteli mohou? Protož mé zdání jest, kdyby chrne koliv do Uherské země přijeli, té přílišné sytosti abychom něco zanechali, při skrovnější sytosti, jakž Uhři i Turci zůstávají i koně jich, také tak v dobrém nařízeném řádu střídmém vojanském abychom raději vostávali a proti nepříteli Turku z našeho ležení, buď daleko nebo blízko, tím častěji na štráfy vyjížděli a v tom vojanském způsobu s Turkem se cvičili a probírovali.

Jakých způsobů on Turek nyní neb fortelův svých proti nám v svém vojauském způsobu užívá a užívati by chtěl, a tak tudy těmi mnohými našimi štráfy s ním se probírujíc, tudy potom snadně bychme na Turku vyrozuměti mohli, jakých fortelů proti nám užívá, kdyby k čemu přišlo, vědouc o jeho způsobu, již bychme snáz s ním bojovati mohli. Protož ten každý polní správce, který chce dobře a platně lid vojanský proti nepříteli svému spravovati, musí na nepřítele svého a vzláště na Turka velikou bedlivost a pozor v poli míti; kdož pak se již proti Turku bojováním vydá, na to již tak, by mu měl statečně odpírati, mysliti musí a víceji nežli na svůj měšec, kterak by mohl k Turku přijíti. Příjdeš-li kde naň, nic se ho v tom nestrachovati aneb, kdyby kdekoliv o Turku zvěděl anebo ho kde spatřil, s opatrností pro jeho zálohy hned beze všeho prodlévání dobrým srdcem zmužilým, vědouc o způsobu jeho, aby lid k tomu proti Turku uměl spraviti, jak mají s ním bojovati a k tomu, aby jedné uměl lid v tom napomínati a v dobrý řád k tomu uvésti, jak se toho dál dočteš. Neb není než o počátek v potkání; když se již mají s Turky potkati, tu jedné beze všeho prodlévání na ně spěšně a zmužile doraziti, když se taková spěšná zmužilost od našich proti Turkům v potkání stane, tu připovídám s pomocí boží, že Turci nedostojí a jestli se od našich jaká spěšná zmužilost v potkání nestane a Turci to poznají, že by se naši jich obávali, to jest hned jistá věc, že Turci budou v našich jako včely; protož pro takovou nařízenost proti Turku nemusí se jinejni zaneprázdňovati, zvláště nějakými zbytečnými kvasy (jakž ten obyčej se při mnohých nejvyšších nachází), což taková věc jiného nepřinese každému, než nedbanlivost a velikou lenost, spíš škodu než zisk a zavedení.

Nejvyšší každý má na to dobrý a platný pozor miti, nač jest se pánu svému přísahou velikou zavázal, co jemu koliv tu ode pána jeho svěřeno na těch pevnostech, že to chce dostatečně proti nepříteli svému opatřiti a škodu lidem i zemi i pevnosti brániti Turku činiti; též zemi Uherskou že chce více císaři, pánu svému, rozšiřovati a s Turkem i bojovati, jakby jej mohl z Uherských zemí i vyhnati. Který nejvyšší chce takové věci proti Turku v Uherských zeměch před sebe bráti, musí předně v těch zeměch dobré a platné špehéře tam sobě vyhledati, na které by se dostatečně proti Turku špehováním dobrým mohl v těch zeměch ubezpečiti a z záloh jeho mnohých tureckých proti našim, jak turecký obyčej bejvá a škodu na škodu nám činí, aby jej mohli z jich fortelů tudy vyháněti, tak aby nemohli Turci našim lidem po zemi škoditi.

Jestli pak dobré které a jisté špehýře tam dosáhneš, uměj jich sobě v té zemi Uherské vážiti a za dobré služby peníze nelituj sobě jim, chceš-li co dobrého proti Turku v Uhřích skrze ně vyříditi, dávati, tak aby mohl skrze takové špehéře své turecké chytrosti na nich vyrozuměti, jakby, kudy kam věděl s Turkem v těch zemích bojovati, i kde ho v kterých místech hledati. Kdo má na špehýře a talafousy mysl v Uherskejch zeměch, můž k nim tam dobře přijíti, kdeřl budou o zemích i stezkách i cestách i všech místech tureckých dobře věděti; a žádný pán tam v Uherských zeměch nic proti Turku bez nich nesvede, a to pro tu příčinu tam je míti musí, aby takoví špehýři k tomu byli a po tureckém ležení vyzvězovali i o turecké chytrosti i spěšnosti vyrozuměti mohli, kde se on Turek koliv z svého ležení obrátiti chce v kterou stranu, aneb kam vyjeti do kterých míst bud s houfem velkým neb malým počtem míní, bud proti některým našim zámkům neb městům, aneb nám; jakž ten obyčej jeho bejvá, když v poli leží, že často po nás štráfuje a tak našim tudy velmi škodí a žádného pokoje nedá.

Majíc my od špehýřů svých jistou zprávu o něm a vědouc, že v tato a ona mista s štráfem jeti chce aneb jede a našim lidem škodu činiti míní neb nám, hned musili bychme ve všem našem ležení prvé z našich všech rejtarů i husařů proti Turku mnoho v zbroji pacholků s několika sty koňmi z ležení našeho vybrati, aby byli koně lehké, pokojné a trvanlivé, však přílišně jedné aby zbrojí pacholci nebyli přebráni, na spěšnost co nejlehčeji k trvanlivosti daleké jízdy na Turky. A když ten lid bude vybrán a zhotoven, hned z ležení, jak by špehýři oznámili, kde Turci v kterých místech svých jsou, protož aby se nelenovali vyjeti a ve dne v noci na několiko dní, jak by toho potřeba ukazovala, proti Turkům tím častěji aby vypravováni bejvali, a to s opatrností pro turecký hyntrholty, jak špehýři neb Uhři jim raditi budou, tak aby se chovali, a takové štráfy naši, jak by koliv Turkům jedné škodit mohli, neprodlévajíc činili; neb on Turek, když můž k našim s svými štráfy nenadálými kdekoliv přijíti, tak po zemi Uherské velkou škodu svou lstí a zradou na lidu i na zemích braním pevností nám činí, aniž také Turek v tom způsobu sobě proti nám žádného lidu nelituje vynakládati ani peněz vydávati; protož tudy tím způsobem více malým počtem vyřídí, než my s velkými houfy neb mocí.

A kdyby jedné naši někteří nejvyšší bud v poli neb na pevnostech Uherských, kteří tam jsou, tak v tom se též nelenovali a ne tak hrubě za svá hrdla se někteří báli, na peníze a na svůj šanc tak hrubou mysl aby neměli, poněvadž jsou se na to k obhajování Uherské země i lidí v ní vydali a službu na to jsou i přijali a přísahou svou se velice pánu svému v tom zavázali, že budou zámkův pomezních i všech pevností svých, které jim svěřeny jsou i lidi v zemi do ztracení hrdel svých obhajovati a brániti, a Turku tudy svými štráfy škodu jak koliv budou moci, zámkův tureckých pod moc k zemi Uherské pánu svému rozšiřovati, že se k tomu všemu chtějí skutkem dobrým přičiniti. Kdyby jedné tak činili a zbytečné zahálky naši nejvyšší zanechali a tím častěji na štráfy proti Turkům s svými rejtary sami vyjížděli, jakož týž Turek své nejvyšší pomezní i v ležení se vší bedlivostí ku štráfům na nás s velikou péčí k vyjíždění k tomu má, že musejí s svými rejtary sami na štráfy proti nám tím častěji vyjížděti, tak aby mohli tudy našim škoditi. Proč i téhož zase naši nejvyšší činiti nemají, když jsou se na to vydali, poněvadž tu v těch místech a od toho jsou, jako nějaký Lašanský z našich, když jsme byli v Sedmihradských zemích, který byl s námi v obležení u Lípy [sic], když jsme v ní Turky oblehli, je potom pobili i město opanovali, též také štráfy svými Turkům velkou škodu na lidu i na zemích tureckých jest jim činíval, že se mu potom naposledy žádný z Turkův z svého ležení ani po zemi na štráfích ukázati nesměl. Protož bych chtěl, aby takových smyslných mužův až posavad v Uherských zemích se jich něco nacházelo, i byloby slušno, aby naši nejvyšší také na to přemýšleli a z pevností svých každý tím častěji vyjížděli a jakby naši jedni z štráfu přijeli, hned aby zase jiní čerství, kteří k tomu nařízeni jsou, buď z ležení našeho neb z pevností našich proti Turkům tím častěji vypravováni bejvali, a tudy Turku aby žádného pokoje těmi štráfy našimi nedali; neb kdo chce s Turkem bojovati, musí se jim jednou i druhé zmužile odepřít. Když on Turek to pozná, že máš naň takovou svou velikou bedlivost, mysl a hotovost, připovídám, že ho po třetím štráfu mnoho okolo sebe ani po zemi neuhlídáš; a kdyby tak naši nejvyšší činili a o to přemejšleli, kteří jsou na pomezních zámcích v Uherských zeměch, jako týž Lašanský jest činil, mám za to, že by Turci našim v Uherských zeměch lidem škody [nečinili] ani pevností našich braním, [a] rádi se spokojiti musili. Hned byloby platnější, než když do Uherských zemí přijedem, tu pohromadě ležíme i tolikéž někteří nejvyšší na pevnostech co nějaká neplatná stáda a když do roka uděláme proti Turku jeden štráf nebo dva z pevnosti svých, zdá se jim to mnoho. Protož oni to mnozí činí, že vidí, že pán náš jest daleko a pán Bůh vysoko, a kde není často k nim v těch místech dobrého dohlídání ani tomu lidu tam placeni, není také žádného platného v tom opatření ani vyřízení, jak pak se od Turkův dostatečně a zřetedlně to spatřuje.

Kdo pak chce proti velké moci turecké a chytrosti bojovati (zvlášť jakou oni velikou bedlivost Turci na nás mají a mnohem větší, nežli my na ně máme), nemusí se nějakými zbytečnými zahálkami proti nim mnoho zaneprázdňovati, tak abychme radši na to přemejšleli a do těch míst jeli, kdebychom Turka najíti mohli; neb kdo chce Turku v potkání srdce odnlti, musí naň skokem dojíti a tak jej tudy tím spůsobem může skukliti. A nejvyšší polní i pomezní náš má na to vždy každý přemejšleti, nač jest se podle svého velikého závazku pánu svému proti nepříteli zavázal, aby na lidech i na zemích i na pevnostech, které jest pán tvůj tobě svěřil, zmužilou rukou všechno zbraňoval a zemi mu rozšiřoval, tak tudy tu outratu a ten velký náklad na pomezní zámky [....], v tom dobrou a poctivou pochvalu a platnou při křesťanech zejskati mohl. Poněvadž pak jsme se všickni náš lid vojanský i nejvyšší naši do Uherských zemí proti Turku k bojování vydali, též jak nejvyšší naši tak i my na to službu jsme i přijali, abychme našim lidem v Uherských zemích i pevnostem našim od Turka žádné škody činiti nedali a je zmužilou rukou obhajovali, zemi tudy pánu svému rozšiřovali, jen toliko aby nejvyšší naši se k tomu se vší ochotností přičinili, tím mnoho neprodlévajíc a na jednom místě nezůstávajíce, jakž obyčej náš bejvá. Přijedouc již tam do Uherských zemí a vezmouce sobě svého milého pána Boha na pomoc, hned beze všeho našeho odtahu a prodlévání, zvědouce kdekoliv o Turku skrze své špehýře, kde své zálohy má, hned se vší ochotností naši i vší bedlivostí zmužilou za ním do těch míst jeti a přijedouc v ta místa, naň s dostatečným skutkem a s dobrejm srdcem beze všeho prodlévání aby dosadili, Pokud se s nim polem bíti nebudem a jeho s pomocí boží nepřemůžem, tehdy hned na to nemysleme, abychom od něho my křesťané jaký pokoj na věky míti mohli. A poněvadž vidíme, že od mnoha let žádného pokoje před ním míti nikdyž nemůžeme a škodu na škodu země naše Uherská od mnoha let snášeti i my velikou musíme, proč my téhož všeho zase i té škody vší, když do Uherských zemí přijedem, štráfy našimi Turku v zemi okolo jeho pevností i jinde, kde bychme jedné koliv mohli, činiti nemáme? Jedné abychme se v tom nelenovali, jakž ten obyčej náš bejvá; však vyjíždíc z našeho leženi na několiko dní, na něj velkou bedlivost a pozor štráfem naším měli, jakož i on Turek v takové příčině proti nám též zpozdilý není. Kdybychme tak Činili, zvédouc o Turku skrze své špehýře, kde aneb v kterých místech on Turek jest, hned bychme mohli toho svobodněji neobmeškávati a po něm do těch míst jeti a těmi štráfy našimi častými Turku škodu jemu, na čemž jedné bychme koliv mohli, činiti nepřestávati potud, pokudž se s námi polem bíti nebude. Kdybychme pak již Turka těmi štráfy našimi k tomu přivedli, že by se s námi polem bíti musil, ale jistě toho on Turek neřád udělá, leč právě musí, pročež jinač se s námi polem bíti nebude, leč z Turkův bude jich na našeho jednoho deset, a ještě dosti neřád, o čemž dobře vím.

Jestliže již k tomu Turka křesťané přivedou, aby se s nimi polem potkal, tehdy on Turek bude prvé divnejch fortelů proti nám k tomu potkáni vymejšleti a mnoho velikejch houfů proti nám zdělá a široce je v poli proti nám rozestře (a pozadu ne mnoho lidu dá); a to půl měsícem takovej lid proti nám postaví. Což kdybychom ho již těmi štráfy našimi k tomu přivedli, žeby se s námi již polem bíti musil, ale jistě toho on Turek neřád udělá, leč právě musí, tehdy on Turek s velikým křikem, prvé než se s námi potká, na nás udeří, a tudy by těmi houfy hrubými svými rozkřídlenými a křikem velikým a spěšností velikou svou, jakoby naše houfy všecky chtěl s zemí smísiti. A není tak zlý, jak straší, a jakž říkají: kdo straší, že se ten více bojí, tak tudy chtělby nás tím svým řmotem ustrašiti, jedné na ty jeho hrubě rozkřídlené houfy ani na jich křik nic nedbáti. Kdo se bojí chřestu nechoď do lesa. Přijde-li se s ním nám již potkati, hned na to bedlivost velikou mějme, zvědouc skrze naše špehéře o jeho houfích, kterak je proti nám postavil a mnoholi jest houfů zdělal a jakým způsobem, i vědouc my o tom, hnedbychme musili zase houf proti jeho houfu šikovati a postaviti lidu našeho jízdného i pěšího po několiko stech arkabuzířích s dlouhejmi ručnicemi po stranách, jedno se hleděti jich fortelných záloh v potkání. V druhém houfu rádi mívají mezi svými houfy velkou střelbu, zdaliž i my nemůžme zase těch i jiných fortelů proti němu v potkání užiti k jakýmkoliv bychom jedno přijíti mohli buď horu neb nějaké vršky aneb nějakou rokli, jen kdyby se nám v tom místě nahoditi mohly, vyhledati. Však kryksman, kterej v tom zběhlej jest, má na takový fortele v potkání proti nepříteli svému velké péče a pozor rovně jako liška, a když mu přijde k bitvě, hledí takových for-telův svých, jak může, přijde-li kde k jakýmukoliv forteli, jistě ho z něho nevyženeš tak lehce, leč svou velikou mocí a škodou; a to se mnohdykráte i trefuje, že takoví z těch fortelův bitvu vyhrávají. Protož aby jedné naši v orduňcích, jak proti nepříteli v houfích svých postaveni budou, tak v nich aby pohromadě se drželi a stálí byli a jeden od druhého aby neodstupovali, neb jakžby již jednou v potkání orduňky své naši roztrhli a různo se dali, byloby hned po nich. Protož aby pohromadě naši v orduňcích svých stáli, když k bitvě přijde, jakž jsou postaveni, tu aby již činili to s vochotnostl zmužilou, každý což proti nepříteli záleží. Kdyby pak k žádným fortelům naši na spěšnost přijíti nemohli v těch Uherských rovinách (jakž se v takových zeměch nachází nebo kde jinde), tehdy by hned naši nemeškajíc proti Turkům s obou stran musili, okolo všech našich houfův rejtaři napřed aby pořádně postaveni byli, a pěší po stranách okolo rejtarů též v svých šlachtorduňcích napřed mezi vozy aby stáli, a okolo všech svých houfův aby se spěšně vozy otočili a těmi vozy aby své houfy všecky zavřeli, a střelbu též z každé strany mezi sebou a vozy aby nařídili, falkanetly a šorfentingle aby mezi vozy měli a na těch všech vozích též po jedné hákovnici. Spravíc ty vozy již i ten lid všechen i ti vozové aby se k bitvě k Turkům pomalu přibližovali, kdyby k potkání přišlo, tak aby naši pěší i rejtaři mezi vozy jsouce k bitvě již v nařízených šlachtorduňcích zpraveni, aby se neroztrhovali; a kdyby se již přední houfové naši potkali a Turci je přemáhali, tehdy by hned naši jiní čerství nemeškajíc proti Turkům z vogmpurku musili by z těch všech našich houfův spěšně k bitvě v svých šlachtorduňcích vystupovati a s Turky se zmužile potkávati, přední pak zase do vogmpurku ustupovati. A tak vždycky jeden houf po druhém aby na turecký houfy dotírali, až by se ti přední spravili a k takovému potkávání s Turky aby k sobě šli. Kdyby pak již Turci mocí chtěli na vozy naše udeřiti a vozy nám takovou mocí svou chtěli zvraceti (jakž ten obyčej jich bejvá): i majíc my již nařízenou velkou střelbu mezi vozy k tomu i hákovnice na těch nařízených vozích našich a několiko mnoho tisíc lidu též nařízeného na vozech s půlháky tu by Turky hned mohli z toho fortele svého zase od sebe odeprati a od vozův i odstříleti, a předce aby na Turka naši pod tím zmužile dotírali a od vozův daleko aby se jako od svého fortele naši nevydávali. O tom také dobře vím, že co se Turkům po jednom i druhém potkání nezdaří, že třetího s těžkostí dočkají, a zvlášť když to Turci poznají, že již našim nic ublížiti pro jich fortele nemohou. Což kdyžby naši to již seznali, že by Turci spátkem ustupovali, tu hned aby naši nemeškali s mocí a s pamětí [sic] zmužilou na Turky valně z vozův v houfích svých a šlachtorduňcích řádně vystupovati a s nimi se odtud zmužile bíti, pokudž může každý svýma rukama hejbati a kůň popod tebou dech můž popadati. A to po jednom i druhém potkání když se taková zmužilost od křesťanův stane, tu uhlídáš jaké haldy v malé chvíli z těch velikých houfův koní z obou stran i lidu lehne a když přijde k třetímu potkání, tu již přijdou valní houfové v hromadu jako nochtcuk. Již tu, pane Bože náš, rač nám křesťanům pomáhati, tak abychom mohli jednou v těch letech nad Turkem zvítěziti, tu se uhlídá a spatří po tom třetím potkání, červené-li kukly na placu ostaly či černé.

A když tak budeme v tom svrchu oznámeném orduňku a zprávě proti Turku státi, to zví každý bohdá, že pomoc pána Boha našeho všemohoucího dá nám nad Turkem zvítěziti, což po takovém vítězství bohdá šťastném připovídám, že on Turek nebude tak žádostiv podruhé v krvi křesťanské se kochati. Což po takovém vítězství hned tudy Turku žádného pokoje nemusili bychom dáti a do dalších zemí jeho Tureckých, které nám v těch letech pobral, táhnouti; a tak tudy k takovým zeměm našim křesťanským snadně bychom s pomocí pána Boha zase přijíti mohli. Jedné abychme se k tomu všemu skutkem dobrým a platným jednou aspoň v těch letech přičinili, tak tudy abychme ten velký náklad, kterýž země naše křesťanské s velikou škodou v těch mnohých časích a letech na ty mnohé jízdy do Uherských zemí proti Turku vynaložili, zase dostati a k pokoji věčnému i my křesťané buohdá přijíti mohli. Protož opovrzme těch všech našich mnohých domácích marností, pejchy, lakomství i mnohé zbytečnosti, pohleďme, jak se našim milým přátelům od Turka v Uhřích, Charvatích zle děje, jak jim škodu velikou v zemích jich pálením, plundrováním, mordováním a zajímáním jich nebohých lidí činí, což před některými lety sám jsem to viděl i jinejch mnoho na ně patřilo a na takové veliké jich žalostivé naříkání, že by mohlo, hledíc na takovej lid obecní nebohej, v člověku srdce se rozpuknouti kdyby bylo kamenný, jak veliké nebozí lidé těžkosti od Turka pro nás snášeti musejí. Tak my, vědouc o jich veliké těžkosti, nemeškejme jich záhy retovati, nýbrž k tomu se pilně snažme; neb jestli toho všeho obmeškáme (jak ten obyčej náš bejvá), hleďme, ať jich těžkostí něco se nám také nedostane, čehož nás rač ostříhati od takového zlého ouhlavního nepřítele Turka všech křesťanův i našich vlastí, za to Tebe prosíme všemohoucí náš milý věčný Pane!

Poněvadž pak se vší bedlivostí všeckno v tomto spisu, jakby obec neb veřejnost vyzdvihnouti se zemská měla a, kdyžby toho potřeba nastala tomuto království českému i jiným zeměm přináležejícím, v každé zemi obzvláštně jakým způsobem by se takový lid vojanský vypraviti mohl, pořádně uvedeno jest, což by bylo slušné, aby se to všeckno k jistému konci skrze obec uvedlo. Jestliby pak naspěch nemohli toho všeho sami naříditi, tehdy musili by z vobce ty lidi mezi sebou k tomu vyhledati, kdeří by tomu něčemu rozuměli a nad tím některý čas s pilností poseděli a to tak, aby již ale v těch časích a letech aspoň jednou toho všeho s bedlivostí vyhledávali, jakž již v tom svrchu oznámeném spisu doloženo jest, a vyhledajíc nařízení takové dotčené bez dalších odtahuov a těch osob z Prahy odjezdu, aby to vše, což k vojanským věcem potřebného jest, spůsobili a nařídili, neb toho na tento čas potřeba důležitá ukazuje zemím.