Nejvyšším úředníkům psal král Rudolf 25. ledna 1576 o tom, kterak neschází se berně korunovační a ti hned téhož dne mladého krále informovali o opatřeních, která podnikli a podniknou [Ibid. S 15/13-I.]. Šestého října 1577 psali znovu o tom, kterak se berně neplatí včas a kolik stojí anticipační úvěr [SČ. V.]. Z druhé poloviny tohoto roku zachovalo se více dopisů, jimiž král nutil nejv. úředníky k ostřejšímu postupu. S velikými pány, často členy vlády, vedlo se, když se na berni již hodně zadlužili, u nejv. úředníků jednání o nových modalitách splácení, o odkladech, o odpuštěních a p. [SČ. VI. 594]. Před nejv. úředníky resp. do České kanceláře obesílal král také nejvyšší berníky k složení počtů nebo k vysvětlení nesrovnalostí; tak 8. srpna 1584 všechny berníky z let 1577 až 1583 [AMV. St. manip. S 15/10-III.], 25. února 1594 berníky z r. 1583 a 26. února 1594 dva na živu jsoucí berníky z r. 1579 [Ibid. S 15/10-III.].

Hlavní zřetel, jenž rozhodoval o tom, na koho král adresoval svou korespondenci ve věcech berních nedoplatků, byla stavovská příslušnost dlužníkova: o král. městech, komoře, o šlechticích nejv. Úředníkům [Srv. v SČ. V. 1578 II. , III. , IV. , III., IV., V., VI., VI. a VII.],) ale ani to nebyla zásada nepřekročitelná. Expedicí do České komory byla Dvorská komora, k nejv. úředníkům však pravidelně komora česká.

Roku 1573 a 1580 obrátil se král ve věci dlužných berní na zemský soud. R. 1574 požádal, aby, až vyvolány budou půhony, "kdež nemálo osob ze stavův tehdáž na Hradě pražském přítomno bude", učinili napomenutí stran zaplacení prvního termínu berně [AMV. St. manip. S 15/11, fol. 26]. R. 1580 pak žádal zemský soud o odevzdání relace o výsledku složení počtů od nejvyšších berníků minulých let, jež "před sněmovní komisí v účtárně České komory se dalo a do soudu zemského o tom relace učiněna byla, neboť král hodlá sám rozhodnouti, co by komu pasírováno býti mělo" [Ibid. S 15/10-III.]

Přímé rozkazy královy nejv. berníkům nalezl jsem v často již citovaném fasciklu S 15/10-III. a to při datech 20. července 1579, 31. července 1581, 7. srpna 1590 a 21. září 1590. Nařizuje se v nich berníkům minulých let, aby se odebrali přímo do krajů vybrat restanty (1571-78) a rozesílají se zatykači listy pro jednotlivé kraje atp. [Do litoměřického 23, hradeckého 5, čáslavského 3, slánského 2, podbrdského 5, vltavského 6, prácheňského 16, bechyňského 4, žateckého 11 a kouřimského 3].

Desátého a jedenáctého dubna 1585 dal král upomínati z České kanceláře svým jménem tyto dlužníky berně: Barboru Sukovou roz. z Kolovrat, Kryštofa z Roupova, Kryštofa Markvarta na Bělé, Jana Vřesovce z Vřesovic, Arnošta Šlejnice, Jana z Roupova, Mikuláše ze Střely a Rokyc na Cerhenicích, Alžbětu z Lobkovic na Pátku, Mikuláše Štampacha, Jana z Vartmberka, Lukrecii Šlikovou z Pozounu a Jana Bezdružického z Kolovrat, Ferdinanda z Lokšan, Jaroslava Smiřického a bratry z Vartmberka na Skále [AMV. St. manip. S 15/10-III.].

Některá jednání o berních nedoplatcích byla vážnějšího rázu, takže nebylo je lze vyříditi pouhými upomínkami, ani řešiti podle příslušných článků sněmovních artykulů. Dostala se i na sněmovní forum. Tak r. 1573 požádal král, aby nejv. berníci poskytli radům král. komory berní výtahy za léta 1570 a 1571. Stavové postavili se vůči požadavku prince Rudolfa, jenž na sněme otce zastupoval, kladně, ba dokonce byli ještě radikálnější a nabízeli také předvolání dlužníků před soud zemský a vzetí jich na závazek. 2e byl tento radikalismus umělý, lze souditi z toho, že berních dlužníků bylo tehdy v zemi 1506 [SČ. III.]. Dlužných berní jen za výše zmíněná dvě svolení bylo 73.989¹/₂ kopy míš., čili více než celý jeden termín. Stavům šlo spíše o otázku kompetence: zemský soud - královská komora.

Král posléze vyřešil takto vzniklou situaci tím, že 14. října pozval k sobě do Vídně šest nejvyšších úředníků z Čech, šest z Moravy a oba zemské fojty lužické, aby s nimi jednal o berní depuraci. Tarn jim byl podán připravený spis, na nějž oni zase dali písemnou repliku, ale rozhodnutí o plánu na konversi zmíněných berních restů odloženo až do osobní přítomnosti královy v Praze [SČ. III.]. Nicméně depurační akce měla přece úspěch, neboť ze zmíněných právě takřka 74 tisíc tolarů restů po roce již zbývalo jen něco přes 20 tisíc [AMV. St. manip. S 15/10-IV.].

*

Celkovou výši berních nedoplatků za všechna léta až do r. 1573 lze zjistiti z pilného elaborátu, který podle berních výtahů nejv. berníků sestavila s datem 19. února 1575 účtárna České komory: berní dluh všech tří stavů v Čechách a v obou Lužicích, na něž již jediné sahala ingerence České komory, činil 120.180 kop 14 gr. 5 d. míš. [Ibid. 8 15/10, fol. 1 n.].

Někteří význačnější dlužníci: Fabian von Schönaich 36.572 kop 28 gr. 4 d., Bruno von Salza 2002 kop 44 gr. 5 d., Jan Šlovský 1228 k. 16 gr. 4 d., Florián Griespek 775 k. 50 gr., Jiřík z Logau 500 k., Václav z Cečova 1674 k. 40 gr., Achác Trötscher 1138 kop 30 gr., Hans Georg Gienger 8288 k. 37 gr., Jacob Kötzke 5884 kop, Jan Mazura 2498 k. 3 gr. 5 d., Václav Haldecký 2878 k. 32 gr., Bernard Granovský 993 k. 58 gr. 2 d., Václav Vokoun 766 kop 45 gr. 3 d., Mikuláš Humpolec, starosta komorničí, 328 k. 10 gr. - Lužická šlechta, zdá se, vynikala ještě nad českou, aspoň pokud šlo o "zasedělost" berně. Jiný výpočet dlužných restů podle krajů českých, avšak pouze za oba termíny r. 1579, otištěn jest v Sněmech českých V. 638.

Příštího roku potom 30. června psal král České komoře, že berní nedoplatky v Čechách rostou takovou měrou, že činí již přes 150.000 tol. a že berni nezaplatil ani nejv. kancléř Adam z Hradce [SČ. V.]. V proposici k sněmu toho léta zdůrazňoval král lehkomyslnost v neplacení berně domovní, ale tvrdil současně, že od několika let také posudné umenšilo se skoro na polovinu. A. H. Loebl podle vídeňských pramenů tvrdí, že za léta 1583 až 1591 vzniklo v Čechách za 216.218¹/₂ tol. a na Moravě za 116.515 tol. 37 gr. 2 d. berních restů [Dr. Alfred H. Loebl: Zur Geschichte des Türkenkrieges I. s. 109. Prag 1899].

Protože stavovský berničný úřad nebyl povinen předkládati své vyúčtování Čes. komoře, nýbrž zase jen orgánům stavovským, musila komora nebo král případ od případu žádat o poskytnutí příslušných "berních výtahů". R. 1582 chtěl se domáhati král výtahů za léta 1578-81 přímo na sněmu, "poněvadž vždy slušné a náležité jest, abychom jakožto král a pán jejich o tom vědomost měli a pokudž by se při tom jací nedostatkové našli, těch napravili [SČ. VI.]. Snad mínil docíliti tímto zákrokem u sněmu pravidelné předkládání každého berního vyúčtování. Do kompetence královy spadalo také svolávání sněmovních komisí, zvolených k vyúčtování berní od nejvyšších berníků, nebo k složení počtů colmistrových. Doklady o tom naleznou se skoro pro každý rok [AMV. St. manip. S 15/2, fol. 279, S 15/14-11., S 15/13, fol. 176, SČ. VI.].

Podobně jako r. 1565 také r. 1576 počal se šířiti názor, že berni svolenou pro krále zemřelého není třeba platiti mladému králi. R. 1576 řešil král Rudolf tuto otázku mandátem z 26. listopadu, jímž placení berně ve smyslu sněmovního usnesení nařídil. Mandát vydán byl z komory České. Prostřednictvím České komory dodával král také nejvyšším berníkům rozkazy o placení různých pohledávek ze zemské berně [AMV. St. manip. S 15/16, S 15/1-2/1, fol. 137, S 15/15 (1573 II. 2). Komora sama však bez vědomí králova takové rozkazy dávat nesměla (S 15/1, fol. 218)]. V Čes. komoře vedla se také evidence úmoru domácího dluhu královského ze sbírek svolených r. 1570. R. 1571 radové České komory měli krále k tomu, aby pro nejvyšší berníky vydal svým jménem instrukci, neboť nedostatek řádně propracované instrukce obráží se prý stále v chodu jejich úřadu [SČ. III.].

Úřad stavovského neboli zemského colmistra nepřežil dlouho berni ze jmění. Od r. 1569 ho nebylo, berně byla odváděna nejv. berníky zase do úřadu rentmistrovského podle poukazů, které král nejv. berníkům nebo české vládě vydával [SČ. III.]. Pokud šlo o kvitování berních počtů, usnesl sněm r. 1572 zajímavý doplněk. Zvolil jako obvykle sněmovní komisi (4 páni, 4 rytíři, 2 měšťané) pro převzetí berních účtů, ale na víc ustanovil, že tato komise má o vyúčtování podati zprávu na nejbližším soudu zemském a ten "majíce k tomu plnou moc danou, bude moci též berníky kvitovati". Taktéž měla učinit i komise zvolená pro r. 1573 [SČ. III.].