8. Maii. Byl den nedělní, není jednáno v společnosti nic.

9. Maii. Páni Čechové některé artikule, kteréž již byli sami přehlídli a uvážili, [Zde jde zase o artikule reversu, který stavové chtějí od krále před korunováním, a které byly 9. května čteny ve sněmu, srovn. č. 313, 314. a j.] podali také pánům Moravanům k přehlédnutí a uvážení. Ale poněvadž pánův Moravanův mnoho se v nich nedotýkalo, zanecháno při jejich snesení; toliko k těm věcem skrze pana hejtmana moravského promluveno, co se smlúvy s Uhry a Rakušany o pomoc jistu v čas nastalé potřeby dotyce, poněvadž Moravané již prvé jisté smlúvy s Uhry a Rakušany mají, to se při tom na ten čas zanechává, a pokudž by páni Čechové o to s Uhry a Rakušany také na smlouvu vjíti chtěli, že se toho netoliko přeje, ale i jim vděčné bude. Více že doloženo jest v jednom z těch artikulů: "Království toto s zeměmi svými". [Autor užíval textu jiného než jsou texty nám známé. Slova vytčená jsou asi z artikulu o defensi království Českého a zemí inkorporovaných; srovn. č. 313, 314 a 350, kde se všude již užívá termínu "přivtělené", "inkorporierte".] Na to promluveno od pánův Moravanův, že, kdyby tomu jinače mělo rozuměno býti, jak ta slova zní, a budoucně cizí rozum tomu dáván nebyl, že by o to tak mnoho mluveno nebylo. Však, má-li se tomu sprostá tak, jak psáno stojí, rozuměti, a že by se v tom také markrabství Moravské obsahovalo, že se v tom prohlašují, že země Moravská království Českého není, ale země svobodná a z dobré svobodné vůle k království Českému připojená a do něho vtělená. Tolikéž že se dokládá: "Země k království Českému příslušející." Tím vším že by se markrabství Moravskému ublížilo, protož aby to vyjádřeno, vysvětleno a napraveno bylo.

Načež odpověď od nejvyššího pana purkrabího pražského dána. Nejprve o dodání artikulův od pánů Moravanů sepsaných žádáno; ale nebyvše tehdáž ještě na hotově, do rána s nimi odloženo. Dále prohlášeno, že o defensí jednání aby jistý den obrán byl, však prvé s J. Mtí král. o to rozmluviti a s Uhry a Rakušany o touž věc že jednati chtí. To pak slovo, jakž doloženo jest, "s zeměmi svými", že na Moravu není míněno, a že mělo státi, také se mínilo: "S zeměmi vtělenými". A to tak v tom artikuli že napraveno a to "příslušející" vymazáno bude. Co se pak země Moravské a osob, obyvatelů v nich dotýče, že se chtějí páni Čechové k nim všelijak přátelsky a náležitě zachovati i v budoucích časích příkladem pánů předků svých. Na to se pánům Čechům od pánů Moravanů poděkování učinilo, a vždy ještě, aby ta slova napravena byla, připomenuto, oupačeno, jakž pak, že se tak stane, zakázáno, a tak ten den se rozešli.

10. Maii. Byli povoláni páni Moravanů do sněmu a přednesli svých 49 artikulův sepsaných, [Viz č. 334.] v kterýchž nemálo jejich stížnosti, nejvíce pak na kancelář českou, co se prve dalo, se obsahovaly, a k uvážení pánům Čechům zanechány. Za tou příčinou pak předneseny jsou, že mínění pánův Moravanův jest, aby od J. Mti král. ti artikulové potvrzeni, a takové obtížnosti napraveny byly i na budoucí čas se nečinily, doloživše toho artikule a výměnku z smlouvy hlavní léta 1608 před Prahou učiněné, kterak nejsou povinni a nemají se pod správu králi českému navraceti potud, pokudž by to napraveno nebylo, jakž táž výměnka v sobě zní. Ti artikulové jsou přečteni a pánům cechům k uvážení zanecháni. Po přečtení jich od nejvyššího pana purkrabího promluveno, že což nejdříve možně bude, že je chtí uvážiti a zdání své oznámiti a na tom bejti, což by k dobrému bylo, k tomu směřovati a nésti.

Zatím oznámeno, že jest od J. Mti cís. nějaký spis dnešního dne pánům Čechům dodán, [T. j. replika císaře Rudolfa stavům na jejich odpověď na jeho artikule; viz č. 333.] kterýž aby přečten byl, a jak sou se na tom snesli i jakou odpověď dáti míní, vyjevili, dobrého zdání od pánův Moravanův v tom žádajíce, a pokudž by možné bylo nebo příjemné, aby ještě ten den uvažováno býti mohlo. Ale poněvadž knížeti a stavům slezským, jak oznámeno bylo, ten den nahoře býti možné není, ty všecky věci odloženy do druhého dne, nazejtří do 7. hodiny tak aby se všickni sešli, a okolo 10. hodiny odpověď J. Mti cís. dána býti mohla. Dále doloženo od nejvyššího pana purkrabího, nežli jest ten spis od J. Mti cís. podán a ukázán, též také i pánům Slezákům k uvážení dán byl, že korunování J. Mti král. do neděle příští odloženo. Poslána jest potom resolucí J. Mti cís. na snesení učiněné, v níž se obsahovalo, aby z mnohých důležitých příčin s korunováním J. Mti krále uherského poprodleno bylo, a pokudž by s J. Mti cís. o všecky věci narovnáno nebylo, že pánův Čechův z přísah, povinnosti a poddanosti propustiti neráčí. [T. j. právě v replice císařově na konci textu; viz č. 333. Zde zpravodaj z jednoho aktu dělá dva.]

Na tu evolucí aby odpověď J. Mti cís. dána byla, páni Čechové s pány Moravany se snesli v ten rozum sumovně, že jsou podle žádosti J. Mti cís. o jistý den korunování [s] J. Mti král. se snesli a J. Mt král. podle téhož snesení o korunování na jistý den také ubezpečili, prosíce, aby při tom zůstaveno bylo, tolikéž aby z přísah, povinnosti, poddanosti propuštěni byli.

11. Maii. Povoláni byli páni Moravané mezi pány Čechy a od pana hejtmana moravského promluveno, že sou tomu vyrozuměli, co jest v tom spisu od J. Mti cís. podaném obsaženo, i tomu snesení pánův Čechův na to, [Viz č. 342 ze dne 11. května.] a že se jim vidí, totiž pánům Moravanům, že od J. Mti cís. proti proposici se činí v tom, kdež žádá, aby J. Mt král uherský jakožto čekanec království Českého na království České neprodleně korunován a za krále a pána přijat a držán byl [Srovn. proposici ze dne 12. dubna, č. 40; tam císař projevuje naději, že se stavové s králem o brzský den korunování snesou. V odkladu korunování vidí tudíž Žerotín protiklad proti znění proposice.] a že všecko právo své na J. Mt král. převozuje, z toho že rozuměti také jest, že i z poddanosti pány Čechy převozováním práva svýho na J. Mt král. propouští.

Druhé, v též proposici napomíná, aby páni Čechové J. Mti král. činili to, což na věrné poddané činiti náleží. A z toho ještě patrně že seznati se může, že, když jest od práva svého upustiti a právo své na J. Mt král. přivésti ráčil, žef jest již, jestli ne slovy, tedy skutkem pány Čechy propustiti ráčil. Bylo také v odpovědi od pánův Čechův sepsané slovo o korunování J. Mti král. na jmenovaný den "téměř nemožné" doloženo; [V definitivním textu o č. 342 v poslední a 425 v první řádce nejsou již slova "téměř nemožné.... odkládati", nýbrž "nemožné.... odkládati".] i v tom se vidělo pánům Moravanům, že to slovo více jest ku překážce nežli k fedruňku.

Na to od pana nejvyššího purkrabího pražského odpovědíno z snesení pánův Čechův společného:

Nejprve přečteno vyhrazení J. Mti cís., ten artikul, též také artikule tři od pánův Čechův snesené a potom oznámeno, že sou se na tom snesli, aby J. Mti cís. předce žádali, aby je všecky z povinnosti a poddanosti, a to v sobotu příští, propustiti ráčil.

Den také korunování J. Mti krále uherského na království České že sou z příčin jistých proměnili, totiž na pondělí příští, a že k J. Mti král. vysláno bude, zdali by J. Mt král. ten den sobě oblíbiti ráčil. A to slovo "téměř" že již vymazáno jest. Při tom omluva a žádost, aby páni Moravané, že tak zouplna se zdáním jejich se nesrovnali, aby rozmyšlení těžkého neměli. Dále doloženo od pánův Čechův, jestliže by pak J. Mt cís. zejtřejšího dne neb pátečního na tu jejich žádost odpovědi dáti neráčil, že již o to dále rozmlouvati a uvažovati [se nemá] a podle společného snesení, co by se činiti mělo, postupováno bejti má.

Na to od pana hejtmana moravského promluveno, že se porozumělo, z jakých příčin od zdání jich na díle se děli, a kdyby se vědělo bylo, že taková žádost od pánův Čechův strany propuštění z poddanosti při J. Mti cís. vyhledáváno a žádáno bylo, že by toho byli zdání svého tím způsobem dáti opominuli, ale vyrozumějíce již tomu, jaká jest žádost k J. Mti cís. o tu věc předešla, toho při tom a při zdání pánův Čechov že se pozůstavuje. Ani proti tomu že páni Moravané nejsou, aby ty věci J. Mti král. předneseny a v známost uvedeny byly. V tom posláno pro kníže Březské a Slezáky i Lužičany. Když přišli páni Slezáci a Lužičané, od nejvyššího pana purkrabího pražského k nim promluveno, na čem sou se páni Čechové spolu s pány Moravany o odpověď zase J. Mti cís. snesli, co že sou v spis uvedli a přečteno bude, aby i oni také své zdání dobré v tom učinili, tak aby se to J. Mti králi v známost uvedlo a potom J. Mti cís. také odvedlo. - Čtlo se snesení ut supra.

Na to od pánův Slezákův, že sou jim to také v známost uvedli, poděkováno, a zatím hned snesení jejich čteno, a za nimi Lužičanův dolních snesení jich teprva na proposici, protože prvé zmocnění neměli. Protož ty věci k uvažování do pátku odloženy.

K následujícím dnům nemá tento zpravodaj mnoho nového. Dne 12. května ví, že se nesněmovalo, protože byl svátek; k 13. až 15. květnu neví nic jiného než, že 14. května se četlo "snesení pánův Čechův" na moravské artikule, což víme lépe odjinud, a k 16. květnu oznamuje, že se četla gravamina vyslaných slezských, horno- i dolnolužických, což víme podrobněji z diarií tohoto dne. Dne 16. května, praví, že Moravanům jsou podány "podle sobotního zakázání artikule z Zřízení zemského a z sněmův království Českého" [V sobotu 14. května čtena ve sněmu Moravanům odpověď na jejich stížný spis, a Žerotín žádal, aby jim byly dány v opise artikule Zřízení zemského a usnesení sněmovních, jichž se Čechové dovolávali. Na odevzdání těchto spisů se vztahuje hořejší zmínka. Srovn. č. 367 a 388, zevrubné to zprávy poslů kutnohorských.] a že bylo oznámeno, že Čechové co nejdříve dodají artikule, na které chtějí od krále revers. Také o těchto věcech jsme přesněji zpraveni diariem poslů kutnohorských. Nedivíme se tomu, neboť moravští vyslaní 16. května ani nevyslechli čtení artikulů reversu, který stavové přichystali pro krále. [Srovn. č. 388.]

Ke dním 17. a 18. května má pisatel této relace důležitou poznámku:

"Spisována od pánův Moravanův replika na odpověď od pánův Čechův na artikule od pánův Moravanův sepsané a podané."

Tato poznámka má důležitost ne tak pro události, které známe, jako pro kritiku pramene. Zpravodaj, který ví, že vyslaní moravští jsou v těchto dnech tímto spisováním zaměstnáni, jistě jim není dalek, a myslím, že nechybíme, když ho budeme hledati u nich, jak ukazuje ostatně též jeho výhradný zájem pro jednání Moravanů v Praze.

Nechme nyní opět mluviti zpravodaje jeho vlastními slovy, neboť jde o důležitá jednání moravských vyslaných v posledních dnech generálního sněmu:

19. Maii. Nejprve pan purkrabí promluvil strany té odpovědi na artikule, od pánův Moravanův podané, že páni cechové nechtí se v žádné disputací takové nějaké, poněvadž se korunování J. Mti král. přibližuje, dávati, nýbrž raději v lásce a v svornosti spolu zůstávati. Načež pan hejtman markrabství Moravského se ohlásil a omluvu učinil, že jest repliky dáním se prodlelo, to že jest nedostatkem zdraví některých osob vyslaných a zmocněných z markrabství Moravského sešlo, žádajíce, aby toho těžce nenesli. A dále dotkl v ten rozum, že se za potřebu uznává strany té odpovědi, kterouž sou páni cechové na artikule od pánův Moravanův podané dali, podotknouti a opáčiti z příčiny hodno, že se některým těm artikulům snad dobře neporozumělo, a druhé, že snad o některých dobře zpraveni nejsou, a že od pánův Moravanův toho se šetří, což by k zachování lásky, svornosti, pokoje sloužilo.

Zatím podána ta replika a čtena.

Potom od pánův Moravanův podáni jsou dva artikulové strany mandátů posílání do Moravy z sněmu léta 1584. Jeden, že jest mandát o přijetí nového kalendáře bez snesení stavův vydán byl, druhý, artikul, kterýž jest při zavírce z odpovědi pánům poslům J. Mti cís. dané na sněmu v Olomouci při sv. Kyliánu léta 1584 držaném.

Dále od pana hejtmana promluveno, že žádají páni Moravané při tom při všem zůstaveni býti a že se z smlúvy té před třemi lety před Prahou učiněné nijakž vydati nechtí, nýbrž při tom při všem a privilejích i svobodách se držeti, je podle spravedlnosti zastávati i potomkům svým podle vůle boží zouplna dochovati.

Odpověď skrze pana purkrabího zase dána, že páni stavové království Českého ten poslední artikul, totiž o vydání osob k srovnání o ty artikule [T. j. k srovnání mezi vyslanými moravskými a českými stavy o artikule, o nichž dosud mezi nimi nebylo dosaženo dohody.] sobě oblíbili a osoby že naříditi chtí. Co se pak toho artikule strany místa a sedání mezi nejvyššími ouředníky a soudci zemskými království Českého, též nejvyššími ouředníky a soudci zemskými markrabství Moravského dotýče, v tom že pochybují, aby nyní pro krátkost času mohlo to k místu přivedeno býti a za mnohými k tomu potřebnými věcmi, poněvadž se to i jiných officírů dvorských dotýkati má, to se státi při tomto sněmu moci nebude, nýbrž aby to do toho času, když o defensí jednáno a zavíráno bude, odloženo bylo; aby pak nyní o ten artikul narovnání se nestalo, že té naděje ku pánům Moravanům zůstávají, že za tou samou příčinu od správy se odtrhovati [T. j. od správy království Českého, pod jehož správu měla Morava přijíti podle smlouvy libeňské, až se učiní žádané reformy.] nebudou. Mezitím pak aby páni Moravané, mají-li jaké průkazy nebo paměti, a jak jest se zachovávalo, aby to pánům Čechům ukázali, a oni páni Čechové tolikéž, co by v pamětech měli, že oznámiti a ukázati chtějí. Strany osob k srovnání o ty vejš dotčené artikule že sou se snesli, a z každého stavu 4 osoby nařídili, aby na zejtří o 6 hodinách v zeleném pokoji, kde se soud komorní držívá, se sešli, domluvili. Nařízené osoby k tomu... [Viz jména jejich v č. 425, kde jsou jména úplněji.]

Na to od pana hejtmana moravského promluveno, že se k té hodině a času přistupuje a také se najíti chtějí, a jestli by se pak o hodinu nebo půl prodlelo, aby jedna strana na druhou sečkání učinila. Co se pak toho artikule jednoho o místa a sedání ut supra a odložení do toho jmenovaného času dotejče, že ještě žádné snesení k sjezdu generálnímu k jednání o defensí se nestalo a o tom se neví, a ta věc že na nějakých průtazích zůstávat se nehodí, a k tomu také, poněvadž ne od J. Mti cís. ani z prostředkův pánův Čechův nějaké v tom tak veliké ubližování se stalo nežli od samé kanceláře, a poněvadž ne všickni vyslaní z markrabství Moravského dnešního dne přítomni jsou, do rána a na rozmyšlení že se bére.

Zatím jest čtena odpověď na gravamina pánův Slezákův a pánův obojích Lužičanův.

Po přečtení jí na to od pánův Slezákův promluveno, že sou se nadali svých obtížností umenšení, ano pak, jakž se z té odpovědi vyrozumívá, jich se přivětšení činí. A poněvadž J. Mt kníže Jan Kristián [Kníže Lehnický a Břežský.] pro nedostatek zdraví svého přítomen býti nemůže, že oni toliko ad referendum J. Mti přijímají, a vezmouce to v uvážení další, podle potřeby se ohlásí.

Páni vyslaní z obojích Lužic také v ten smysl to prohlásili, že sou se nadali svých obtížností umenšení, ano pak že se příčina více k tomu dává, to že také v uvážení své vzíti a pánům principálům svým přednésti chtějí. Při tom protestírovali, že na tom přestati nemohou.

20. Maii. Předneseno od pánův Čechův 12 artikulův, od J. Mti cís. v nově odeslaných, [To jsou články, které od císaře přinesl králi španělský resident; srovn. č. 437 a 439.] pánům Moravanům k zdání jejich. Ale k těm od pánův Moravanův, poněvadž prvé o některé již zavřeno bylo a některé pánův Čechův samých se dotýkaly, při zdání Čechův zanecháno. Potom osoby nařízené o ty artikule k jednání do zeleného pokoje se sešly a do samého večera při jednání se zdržely a o všecky kromě tří, totiž 1. 2. 3., srovnáno. [To jsou artikule týkající se Rudolfovy spoluvlády, dluhů a deputátu.]

21. Maii [V opise chybně "25. Maii".] Pánův Lužičanův vyslaní z obojího markrabství předstoupili ku pánům Moravanům do pokoje jejich na hradě Pražském a promluviti dali, že sou doslechli a vy rozuměli, jaká odpornost mezi pány Čechy a nimi Lužičany strany volení krále českého po zůstává, též také, jaké obtížnosti své přednesli, těm že jest málo pomoženo, nýbrž ještě více do nich přivedené jsou, žádající pánův Moravanův za radu, a aby Moravané na místě pánův stavův markrabství Moravského zakázali jim assistencí na budoucí časy, ano také se jich ihned ujali, zakazujíce se jim zase všelijakém přátelstvím, službou i povolností.

Na to od pana hejtmana markrabství Moravského, poradivše se, jim zase povědíno, že jest přednesení a žádosti porozuměno, a poněvadž skončení tohoto generálního sněmu se přibližuje, že téměř té věci k pomožení na ten čas již prostředků vynaloženo býti a chvíle i času postačiti nemožné, a že by proti tomu nebyli, mohl-li by se jaký prostředek ještě vynaleznouti, aneb že by oni jaký sami věděli, aby jej oznámili, že oni rádi k všemu dobrému a jim užitečnému jim raditi, obzvláště pak, což by k lásce a svornosti bylo, nápomocni bejti chtějí, ale že se vidí věcí nynějšího času pozdní býti; k tomu také že zmocnění pánův Moravanův toliko o věci markrabství Moravského potřebné a se dotýkající se vztahuje, avšak nicméně že to jejich přednesení a žádost pánům principálům svým při společném shledání přednésti chtějí, a budou-li oni páni Lužičané co dále při stavích markrabství Moravského vyhledávati, té naděje sou, vyrozumějíce žádosti jejich, k nim ve všem slušném [se] jakožto k svým spoluoudům koruny České přátelsky zachovati i přátelské služby prokazovati.

Na tu odpověď páni Lužičané se ohlásili, že to vše, což by oumysl jejich byl, přednésti, podle uznalé potřeby buďto v spisích neb jinače skrze osoby vyslané odeslati chtějí. Při tom poděkování za přátelské zakázání učinili a služby své přátelské zakázali.

V týž den teprva o 5 hodinách s poledne povoláni sou byli všickni vyslaní a zmocnění ze všech zemí k království Českému připojených do sněmu, kdež páni Čechové seděli, a tu jest od nejvyššího pana purkrabího pražského dotázka vůbec učiněna, mají-li kdo co ještě přednášeti. Ihned jest pan hejtman markrabství Moravského promluvil těmi slovy: "Jakož sou J. Mt Jan Kristián, kníže Březské, i jiní vyslaní z Slízska spis svůj podali, v němž obsažené byly stížnosti na některé hejtmany knížetství Slezských, mezi nimiž také na hejtmana knížetství Opavského stížnost nějaká učiněna byla; poněvadž pak vědomo jest, jaké spory o to knížetství Opavské páni Moravané mají, aby tudy snad mlčením opominoucí toho jako za nějaké právo, že věda o tom, a doslýchající toho, k tomu sou mlčeli a se neohlásili, protož že protestaci svou činí a sepsanou podávají, kteráž hned tu také na katedře čtena byla.

Po přečtení té protestaci páni Slezáci na to se ohlásili, že porozuměvše tomu, kterak páni Moravané strany knížetství Opavského se potahují a ohlašují a protestírují, že oni podobně proti tomu reprotestaci činí, kteréž sepsané podali. Za druhé oznámili, že sou všelijak šetřili toho, aby [s] pány Čechy v dobrém srovnání a srozumění zůstávati mohli, však vyrozumějíc odpovědi takové od pánův Čechův jim dané, čehož sou se nenadali, proti tomu se ozývati podle potřeby musejí; a při tom také tu protestaci podali, dokládajíce toho obšírně, aby jim to což podle důvěření pánův principálův svých a čímž vlasti povinni sou, činí a činiti musí, na zlou stranu vykládáno nebylo, jakož každému o dobré vlasti své ve všem slušném a spravedlivém, čímž jest povinen se starati, ujímati a zastávati sluší a že oni raději v dobrém srozumění a svornosti, nežli na nějakých odpořích těžkých zůstávati sou žádostivi a k službám přátelským náchylní. Žádali v tom také, aby páni Čechové osoby vydali kteréž by Ise] s nimi také o některé artikule přátelsky narovnaly.

Zatím nejvyšší pan purkrabí pražský promluvili, že jest od pánův Čechův ohlašování tomu a protestacím, jak od pánů Moravanů tak i od Slezákův předneseným, porozuměno A což se knížetství Opavského dotýče, v tom že se páni cechové tolikéž ohlašují, že i oni neméně k tomuž knížetství právo se míti hlásí, a to knížetství do království českého náležité jest, a kdyby k provozování toho přijíti mělo, že by seznáno bylo, že to jejich pánův Čechův ohlášení daremné není; že pak na ten čas pro spozdilost času v spisu svého ohlášení nečiní, však oustně to činí a to sobě také do desk zemských zapsati dáti chtějí. Co se pak těch spisův a protestaci od pánův Slezákův a pánův Lužičanův podaných i jiných, kteréž tehdáž v rukou měl, dotýče, poněvadž již také čas pozdní jest a ještě se očekává od J. Mti cís. listů, kterýmiž pány Čechy z poddaností propustiti chtíti ráčí, že se mají až do času bez ujmy jednoho každého spravedlnosti odložiti.

V tom posláno od J. Mti cís. pro něho, totiž pro pana purkrabího, kterýž hned šel. A páni Moravané žádali vystoupení, aby se na tu řeč učiněnou poraditi mohli, a tak vstávše, šli do světnice před katedru. Navrátivše se zase, pan hejtman řeč učinil, že jest od pánův Čechův, jakž pamět pánův Moravanův, někdy na knížetství Opavské, aby jaké právo k němu míti měli, hlásáno a na ně potahováno ani od předkův jejich tím hejbáno nebylo. Protož že se zase proti tomu ohlašují, ozývají a protestírují, aby to ohlášení na škodu práv a spravedlností pánův Moravanův nebylo, a žádají, aby to ohlášení také poznamenáno a ke dskám při jejich pánův Čechův ohlášení složeno bylo. A tak u večer toho dne se rozešli.

22. Maii, totiž na Svatého Ducha, od pana hejtmana markrabství Moravského na ohlášení pánův Čechův strany knížetství Opavského promluveno dosti obšírnými slovy a reprotestací proti ohlášení pánův Čechův dána, kteráž hned i čtena byla.

Potom Slezáci a Lužičané své spisy a protestírování velmi obšírně sepsané podali, kteréž také čteny byly, a všickny aby ke dskám přiloženy byly, žádáno, a v tom se vystoupení stalo.

Potom při zase navrácení od pana nejvyššího purkrabího oznámeno, že se páni Čechové na tom snesli a za potřeba uznávají, aby také toho svého ohlášení spis učinili a náležitě se opatřili. A co se žádosti pánů Slezákův o vydání neb nařízení k přátelskému jednání o ty jejich některá gravamina dotejče, že sou již osoby, kteréž mají s nimi o to jednati, nařízené. Načež páni Slezáci se ozvali, že sou toho vděčni; aby toliko jmenován den k tomu byl.

Potom od pana nejvyššího purkrabího ku pánům Moravanům řeč učiněna: Jakož sou se včera ohlásili, že před zavřením sněmu tohoto chtějí ještě něco přednésti, protož měli-li by co takového, aby dodali.

Tu jest od pana hejtmana markrabství Moravského promluveno, že se pánům Moravanům strany těch tří artikulův, o něž zjednáno ještě není, [To jsou tři artikule z moravských požadavků při znovuspojení s královstvím Českým, o něž se komise k tomu ustanovená dosud neshodla.] prohlídajíce k svornosti, aby nezůstávali na odpořích a nepřišlo k rozdvojení, vidělo připomenouti, na čem jest od pánův Čechův o ně sneseno, aby oznámili, aby oni také páni Moravané podle potřeby k tomu promluviti mohli.

Na to od pana purkrabího odpověď dána na tři artikule: 1. Strany místokanclíře že jest ta věc nejvyššího kancléře regalia, tak aby on sobě místokanclíře voliti a vybírati mohl, aby to podle Zřízení zemského a sněmovního snesení zůstávalo. A poněvadž páni Moravané nic neukazují, aby mohli místokanclíře dosazovati, voliti neb hlas o něho dávati, že sou páni Čechové té naděje, že při předešlém způsobu toho také zůstaví.

2. Strany míst a sedání neb psaní nejvyšších pánů ouředníkův a soudcův zemských aby sneseno bylo o jistý den a o to porovnáno, neb že se ta věc tak spěšně skoncovati nemůže.

3. Co se pak osazování osob obyvatelův markrabství Moravského do soudu, na ouřady zemské dotejče, tehdy, kteříž by obyvatelé markrabství Moravského statky v království Českém měli, jestliže Zřízení zemské a pořádky to obsahují, že se tak, aby na ouřady zemské a do soudu také, kteříž by k tomu spůsobni byli, dosazováni byli, zachovati chtějí.

Na to oznámení od pánů Moravanů promluveno: Co se dotejče místokanclíře, že se to mluvení vztahuje k tomu, jakoby páni Moravané pánům Čechům v ouřady sahati měli, ale to mínění že není, nýbrž z potřeby důležitý a přinucené, ano také pro své i pánův Čechův vlastní dobré na to nastupují a toho vyhledávají. A jakož se zmínka činí, že by to věc prvé nebývala byla, k tomu se říci může; poněvadž kancelář věc prvé nebývalou na škodu pánům Moravanům vynalezla, že to také scestné (sic) není, ale spravedlivé, novou věc, aby se toho více nedalo, vynaleznouti, a přes to všecko že ještě k tomu povoliti chtí, aby páni Čechové jisté osoby nařídili, kteříž by spolu s nimi o osoby tři nebo čtyry k vybrání na ouřad místokanclířství volení se snesli.

2. O místa a sedání, k tomu že podle těch čtyř výměnek, kteréž při jednání v artikule zapsány jsou, k odkladu povolují, však ne na prodlužený čas.

3. O brání do soudu na ouřady podle prohlášení od pánů Čechů, k tomu páni Moravané přistoupili.

A to trvalo ten slavný den až do noci tmavé, takže světlo do světnice soudné přineseno býti musilo, až do hodin devěti. O korunování krále J. Mti že reversu podepsati a spečetiti dáti neráčil, až do outerka příštího odloženo bylo.

23. Maii, to jest v pondělí svatodušní, ten revers pánům Čechům od J. Mti král., na to, že jim privilegií jejich potvrditi chtíti ráčí, znějící, jest podepsán a spečetěný po panu Václavovi Vchynským poslán. Když vstoupili páni Moravané mezi pány Čechy, nejvyšší pan purkrabě promluvil: Co se dotýče toho artikule strany místokanclíře, že toho při starobylým způsobu zanechávají. Na to od pana hejtmana pověděno, že sou se páni Moravané nenadali, nežli, že žádost jejich slušná a spravedlivá své místo při nich míti bude, ale poněvadž toho obdržeti nemohou, že to pánu Bohu na ten čas poručují. A poněvadž sou se jim páni stavové markrabství Moravského důvěřili, že jich také vědomě zavésti nechtí, nýbrž jim to vše při nejprvnějším sněmu neb sjezdu v známost uvésti chtějí, budou-li chtíti páni stavové markrabství;Moravského na dobrém zdání pánův Čechův přestati. Co se pak druhého artikule o sedání a místa dotýče, toho že se podle těch výminek ut supra při tom pozůstavuje. Na to zase od pana purkrabího promluveno, že se toho na ten čas podle předešlého oznámení pozůstavuje.

Tu hned jest od pana hejtmana markrabství Moravského jako s horlivostí odpověděno, poněvadž toho strany místa a sedání na mnohé přátelské pohledávání a žádosti se obdržeti nemůže, že také od práva svého upustiti nemohou, a aby páni Čechové v tom raději šetřili lásky a svornosti zachovati, nežli se v nějaké takové roztržitosti dávati, a že páni Moravané práva svého v sedání a místech hájiti a zastávati chtějí. Strany pak nejvyššího pana kancléře, poněvadž toho o jmenování místokancléře obdržeti nemohou, a to jest grunt všeho toho jednání, že světle přede všemi se ohlašují, že se z smlúvy před třmi lety učiněné nikterakž vydati a kanceláří českou v ničemž spravovati nechtí a nebudu potud, pokud sněmy o ten artikul i o jiné do konce namluveno a zjednáno i to náležitě stvrzeno nebude. A v tom páni Moravané vstáti a odjít chtěli.

Tu jest od pana Vilíma z Roupova z poručení stavu panského z obce promluveno, že stav panský z obce k tomu zdání pánův Moravanův povoluje a přistupuje, načež se někteří ozvali. Potom také stav rytířský skrze pana Kašpara Kaplíře oznámiti dali, že i oni k tomu povolují a přistupují. A na to se jich ve větším počtu prohlásilo.

I žádáno pánům Moravanům vystoupení. Při navrácení se jich zase od pana purkrabího řeč učiněna, že by páni Čechové toho vděčni byli, aby to narovnáno bylo, ale za příčinou tou, že od J. Mti cís. propuštěni jsou, a J. Mt. král ještě korunován býti neráčí, než že se v krátkém čase šťastně státi má, po korunování aby to vneseno bylo na J. Mt král., aby snad tudy regalií J. Mti král. v dosazování místokancléře se neublížilo; a osoby k porovnání toho, kteříž prvé k artikulům nařízeni byli, zase nařízené jsou; což že se zítra neb pozejtří státi moci bude.

Od pana hejtmana markrabství Moravského zase odpovědíno: Poněvadž se tomu z promluvení nejvyššího pana purkrabího porozumívá, že páni Čechové od J. Mti cís. na ten čas z poddanosti propuštěni jsou, tehdy že se nemůže nic jednati a zavírati, nýbrž všecko nazpět jíti. Ale že se propuštění pravé rozumí teprva tehdáž, když J. Mt. král. na stolici královskou dosednouti a regiment ujíti ráčí. To také že jest jim pánům Moravanům líto, že páni Čechové jsou jich darmo povolali, oni tak dlouhý čas s velikou nepříležitostí a outratou daremně ztrávili a nic nevyřídili. Za druhé, že toho při sobě nenacházejí, aby se tu co regalií J. Mti král. o dosazení místokancléře dotýkalo a také prvé nebylo jiné, nežli že to proti regalii nejvyššího pana kanclíře a nějakého zvyklého obyčeje bylo a tuto, ukazujíce na J. Mt král., tomu se rozumí a k tomu se vede, před čím dávno sou páni Moravané utíkali a utíkají, totiž aby se v nějaké odpory s J. Mti král. dali; protož že při předešlém svém ohlášení toho pozůstavují.

A poněvadž pak páni Slezáci i Lužičané, cokoli tak se tu na tom sněmu generálním jednalo, skrze spisy se podávalo, i zase odpovědi v spisích dávány byly, a že jsou páni Moravané podle starobylého způsobu se zachovali a svá jednání oustně přednášeli, aby jim to ke škodě žádné nebylo, a snad budoucně potomci jejich i jiní, když by se takových jednání v spisích nenacházelo, neřekli a sobě nemyslili, že sou byli nějak od toho odcizeni, protož že podávají sepsánu paměť, ut supra protestaci, žádajíce, aby také k jiným věcem připsána a ke dskám zemským při jiných věcech přiložena byla.