Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Vážení přátelé, dovolte mi, abych se stanoviska svého socialistického názoru dovolil si kritiku vládního prohlášení. Pravil jsem hned na počátku, že toto prohlášení vítám. Já však mu vytýkám dvě věci; vedle té, kterou jsem řekl hned na začátku, že bych byl považoval pro účinnost tohoto prohlášení za mnohem výhodnější, kdyby bylo vyšlo dříve a ne v těchto dnech, kdy ho provázely určité žalostné zjevy. Vytýkám mu neúplnost a neurčitost.

Podívejme se hned na prvý oddíl, oddíl ústavní. Jestliže vláda s určitou emfasí nám praví, že volební právo do obcí, které jsme včera v ústavním výboru dodělali, provede co nejrychleji, pak není třeba na to klásti důraz. Proto jsme si ji zvolili, aby nám jako exekutiva co nejrychleji naše zákony, na kterých jsme se usnesli, prováděla. A vláda, zdá se, že tímto volebním řádem do obcí a chystaným volebním řádem do parlamentu vyčerpává ústavní práce. Tak se na to nedívám. Naším kardinálním požadavkem jest úplné zlidovění nejenom samosprávy, ale také státní administrativy.

Ta administrativa, o které mluvil president Masaryk, jako základu demokracie, ta administrativa předpokládá zlidovění. My tady musíme trvati na tom, aby byl proveden nejen volební řád do obcí, abychom dostali demokratická zastupitelstva, nýbrž aby také zmizel na př. ten dohlédací nedemokratický úřad, který jest nad nimi, tedy okresní zastupitelstva.

Já vítám, že včera vláda nečinila žádných potíží v ústavním výboru, který se usnesl na tom, aby okresní zastupitelstva byla v nejkratší době rozpuštěna a aby byla nahrazena správními komisemi. Demokratické obce vyžadují, aby měly nad sebou také nějakou demokratickou instanci, tedy demokratickou správní komisi.

Ale já jsem řekl, že musí také státní správa býti zdemokratisována, a jedním z našich důležitých požadavků, který jsme také již zde v této slavné sněmovně předložili, jest požadavek, aby u politických hejtmanství právě tak, jako u úřadů horních a u policejního ředitelství, byly zřízeny dozorčí komise, složené rovněž ze zástupců stran. (Výborně!)

Také soudnictví má býti zlidověno a zde uvádím zlidovění porot.

Vážení pánové, vláda zdá se mně býti velmi skromna v otázce ústavy další. Praví-li, že má býti vybudován nový volební řád do parlamentu, pak se zde dotýkáme určitého sporného bodu, který se již kolikrát objevil na našich společných, mezistrannických poradách. Vysvětlil jsem, že Národní shromáždění jest úplně legitimním, oprávněným zákonodárným sborem, že jeho kompetence jest neobmezená, že tedy jest oprávněno vyříditi všechno, co ono samo za nutné považuje.

Zde naprosto nemůže býti nijakého uříznutí, ustřihnutí jeho kompetence. My trváme přímo na tom, aby ústava řešena byla ve svém celku. Chcete, vážení pánové, dopustiti, aby i na příště hlava našeho státu - já na to kladu veliký důraz a naše mladá republika, její neurčité poměry vnitřní i zahraniční vyžadují státní hlavy silné, státní hlavy, která požívá určité autority - chcete dopustiti, by ta státní hlava, náš president, i nadále byl ve sněmovně, zde v Národním shromáždění, něčím, co jest zase v cizině označeno slovem "distingovaný cizinec"?

Jest to velká vada provisorní ústavy, že neupravila poměr presidenta k Národnímu shromáždění a já bych přímo varoval před tím, abychom toto opominutí stupňovali tím, že bychom zde v nejbližší době nevybudovali ústavu, která by docela jasně stanovila práva presidentova a jeho poměr k Národnímu shromáždění, a rovněž tak, aby nebyl volební řád jen pro nový parlament, nýbrž aby také bylo stanoveno, že president, má-li býti silnou opravdu hlavou státu, jak toho naše republika dnes potřebuje, aby tento president vyšel ze všeobecných voleb právě tak, jako poslanci. (Výborně!)

Nepřistoupíte-li na tento požadavek, pak, vážení pánové a přátelé, máme před sebou loutku presidenta, jakou jest president francouzský, ale nebudeme míti před sebou presidenta, jakého bychom potřebovali, jakým dnes jest pro Ameriku Wilson.

Ale musíme jíti ještě dále. Potřebujeme, aby ta chudá, ta hubená provisorní ústava, jak vyšla ze spěšných prací Národního výboru, byla také naplněna masem a krví, aby také základní práva občanská tam byla přesně stanovena, aby tam byly řešeny také důležité otázky kulturní, postavení církve ke státu, úplné zrepublikanisování školy. To jsou kapitoly, které Národní shromáždění jest nejen oprávněno, nýbrž podle našeho názoru přímo povinno vyříditi vedle volebního řádu.

A pravím, vážení pánové, Národní shromáždění je zde povinno přímo žárlivě střežiti své suverenity, své iniciativy. Národní shromáždění nesmí dopustiti, aby v této době, kdy je suverenním orgánem jen ono - ani president, ani ministři nejsou suverenním orgánem podle ústavy, nýbrž Národní shromáždění je suverenním orgánem - aby v této době byla mu brána iniciativa zákonodárná a aby ku příkladu ve formě nějakého kabinetního legislativního oddělení byla mu vzata iniciativa v otázkách ústavních.

Tato neúplnost a neurčitost, kterou jsem se snažil vystihnouti v oddíle ústavním, panuje podle mého dojmu také v oddíle hospodářsko-sociálním. Já to chápu, ale já to neschvaluji. Já totiž chápu, že ve vládě koaliční, jak je složena, princip nedotknutelnosti soukromého vlastnictví jest jistě velmi bolavým místem, a také opravdu šéf naší vlády dotýká se tohoto problému jménem vlády tak jemně jenom, jak se dotýkají jemné prsty lékařovy bolavého místa. Zde bych si přál mnohem jasnější a určitější mluvy. Je tam zdůvodňována naše mizerie hospodářská, také snad naše mizerie administrativní, tím nešťastným dědictvím po Rakousku. Já to uznávám. Já vím, co jsme převzali od toho starého rakouského státu, ale, vážení pánové, to nestačí, to je neúplné. Podle mého názoru válka jenom dovršila to, co již dávno před válkou bylo načato, co již dávno před válkou bylo stupňováno. Je to také dědictví nejenom rakouského režimu, ale je to - řekl bych to docela otevřeně - také dědictví kapitalismu a imperialismu, který byl u nás již před válkou v tomto státě. My musíme míti odvahu, abychom tyto rány, zasazené válkou, ale také rány, zasazené již dávno před válkou, řešili pokud možno radikálněji. Na příklad opatření proti lichvě! Já bych byl velmi vděčen, kdyby nám vláda pověděla výsledky onoho opatření, na kterém se za velikého vzrušení usnesl starý Národní výbor. Vy, kteří jste v Národním výboru byli, pamatujete se na onu schůzi. Tenkrát se nám říkalo presidiem, že budou státní návladnictví poukázána, aby přísně dbala zákonů proti lichvě. Já bych byl vděčen, kdyby nám vláda řekla, kolik takových případů bylo vyšetřeno, kolik těch vinníků bylo zachyceno, jaké byly pokuty, jaké byly tresty. Já myslím, že ta statistika by nás strašně neuspokojila. (Posl. Zeminová: Páni lichvy necítili!) Pravím, pánové, aby dnešní opatření, která vláda slibuje, byla opravdu účinnější, tenkrát jsme neměli ještě exekutivy, dnes ji máme, a proto právem musíme čekati od vlády, že tato opatření proti lichvářům, proti lichvě budou prováděna - já se to nebojím říci - přímo drakonicky. (Výborně!) Tady nestačí jen pokutovat. Co si dělá z takové pokuty takový člověk? Zde nestačí ani vězení. Jděte dále! Trestejte opravdu odnětím živnosti, trestejte konfiskací jmění - je-li konfiskace jmění kdy na místě, pak jest v případě velezrady a zemezrady, jak je přímo charakterisováno ve vládním prohlášení. A zachycujte také ty velké, nejen ty malé. Znám různé případy, ve kterých lichváři byli zachyceni, ale většinou jsou to takoví menší, drobnější lichvářičkové a keťáskové, ale ti, velectění pánové, ti se smějí spokojeně - věřte, říkám to nerad - těm jde republika úplně k duhu.

Mám také ještě jinou věc, já na příklad myslím, že ani obchody oněch ústavů, které se nám tak rády v národohospodářské vědě, v článcích velkých žurnálů vyličují opravdu jako závody a podniky nejmodernější, nejúctyhodnější, přímo výkvět této kapitalistické doby, naše banky - nevíme, jestli tyto skutečně obchodují řádným způsobem. Co je na příklad s výrobou papíru? Nyní máme papírny, tak bychom mohli míti papír. Tážeme se: Proč ho nemáme? Kdo má ty potřeby, jichž je třeba k výrobě papíru? Tak se mi zdá a mám k tomu důkazy, že to jsou naše velké vlastenecké banky; zde musíme býti kontrolory. Zlidovme také ten úřad pro potírání lichvy, připusťme kontrolu občanstva, jest to na místě!

Vážení pánové, vláda slibuje - a nás to uspokojuje, - že chce zachytiti daněmi válečné zisky, že chce dokonce také určité dávky z nabytého jmění. Zde bych si přál určitější mluvy.

Anglický kolega našeho pana ministra financí nebál se říci přímo číslici. Řekl v prvním případě, myslím, 40 %, ve druhém případě 90 % a řekl to otevřeně před těmi zbohatlíky anglickými, nebál se toho a myslím, že by to neškodilo také u nás. (Hlas: Lloyd George!) Lloyd George zvítězil a my jsme byli tím překvapeni, a s jakým programem šel tento bývalý liberál, který je dnes více unionistou a konservativcem, než liberálem? Ten šel, vážení pánové, s programem, který je socialistický, který má mnohem dalekosáhlejší body programu, než náš program vládní. Ten řešil na příklad otázku, na kterou naše vláda úplně zapomněla v novém zákonu, nebo ji tam nechtěla dáti: opatřování bytů.

To je přímo gigantický projekt: opatřování bytů pro dělnictvo a chudý lid, dalekosáhlé úpravy ve veřejném vyučování, tedy také kulturní věci, dále vyvlastnění dolů, železnic atd.

Vážení pánové, docela právem dnes vláda vyzývá ku práci. Jest třeba práce, a také my socialisté přejeme si, aby zmizeli lenoši z řad pracujícího lidu. Vím dobře, že tato lenost není také jenom individuelní chybou nýbrž že je určitou sociální chorobou, že sociální řády, válka, vojna atd. ty lidi pokazila, že je vytrhla z jejich zaměstnání; víte, že často před válkou rolníci si stěžovali, že synové jejich se na vojně úplně pokazí, že se odnaučí pracovati, což teprve tato válka! My jsme pro to, aby se zase pracovalo, a chceme všecky lenochy opravdu k této práci vyzývati a je kárati pro lenost, ale pravím: "Pracovati musí každý!" Těch lenochů, pánové, těch je také mezi velkými a vzdělanými hodně, a ti musí také pracovati.

Dále se domnívám, že dnes právě při těch katastrofálních poměrech je třeba více, než výzvy k práci. Je třeba také podmínek k ní: je potřeba přímo ukázat a přesvědčiti vrstvy pracujícího lidu, že dnes práce znamená práci ku blahu republiky, práci ku hromadění národního jmění, ke které je povolán každý jednotlivec. Ale, pánové - a to pravím jako socialista - tato práce neznamená zase jen práci pro profit soukromého kapitalisty, nýbrž znamená také práci pro slušnou lidskou existenci každého jednotlivého pracovníka.

Je jistě třeba vedle těchto podmínek pro socialisaci určité výroby také dalších kroků, jako opatření surovin. A tu se domnívám, že tyto suroviny nejsou pouze v rukou různých spekulantů a lichvářů - máme zjištěno, že jsou ohromné zásoby surovin ve státních skladištích. Na tyto má naše vláda přece přímý vliv a ty by měla také přímo uvolniti (Posl. Mlčoch: "Ale nechce jich uvolniti!"). Uvolní-li je, pak dá také jednu z možností, aby se opět pracovalo. Pravím: Dejte pracovníkům - neříkám, aby jste jim to dávali zadarmo - najíst, ošaťte je, dejte jim lidské byty, dejte jim to, co považujeme za základní práva lidská a občanská, dejte jim také podmínky opravdu sociální práce, dejte jim k tomu slušnější výchovu, než měli dosud, a já vám za to ručím, že opravdu zvýší se produktivnost v celém státě našem. (Výborně!) Pro nás tato povinnost ku práci je samozřejmou věcí, ale - jak jsem řekl - s platností pro všecky, pro každého musí býti vybudovány poměry, které mu dovolují, aby pracoval.

Jako další doklad neúplnosti a neurčitosti uvádím, jak vláda mluví o zachycení těžby uhelné. Proč neříci, vážení pánové, přímo: vyvlastnění dolů? Zde je disposiční právo nad těžbou. Mně se zdá, že se zase pomýšlí především jen na určitou disposici distribuční, že se nechce jíti na kořen zla. Tu se ptám: jestli se vám zdá, že ti Weinmannové a Petschkové ještě dost si nenahrabali, jestli ještě dost neuškodili našemu národu, jestli jsme ještě dost nemrzli, že nebylo povinností, aby stát ty doly prostě vyvlastnil a vzal je do vlastní režie? (Výborně!) Vyváží se od nás, uhlí nemáme, jsou ohromné zlořády hlavně v tak zv. nedělní těžbě, kterou disponují jen sami podnikatelé. Vy uhlí nedostanete, ale za různé požívatiny, za sádlo a mouku dostanete vagonů tolik, kolik chcete. To jsou velké zlořády. (Výborně!)

Mluvil jsem o neúplnosti a nedostatcích a vidím je hlavně v oddílu, který jedná o velkostatcích. Zde opravdu nestačí mně slovo "vyvlastnění", nestačí mně slovo "znárodnění", - já bych zde chtěl míti zcela otevřené, jasné slovo, tvrdé slovo "konfiskace". My máme právo jako národ konfiskovati to, co národu bylo vzato, co bylo národu ukradeno. Ve velké části případů to byla odměna pro zloděje, pro pochopy, od těch arcizlodějů habsburských. Kde máte zde nějaké oprávnění pro nedotknutelnost tohoto vlastnictví? Tyto statky mají býti konfiskovány, to znamená: mají býti sestátněny bez náhrady. To jest naše pevné přesvědčení. (Výborně!) Jestliže, vážení pánové, vláda řekne "A" měla by říci také "B". Jestliže řekne, že se mají velkostatky vyvlastňovati, pak jest vláda povinna, aby okamžitě učinila opatření pro toto vyvlastnění. Když již včera řekla vláda oficielně, že se pomýšlí na vyvlastnění, představte si, jak se budou chovati ti majitelé velkostatkův a velcí nájemci. Zde jest potřeba, přímo sekvestrovati velkostatky. Vždyť zde pan ministr orby mluví již o určitých obtížích, které zde hrozí pro osev, které hrozí pro obdělání, které hrozí pro naši příští žeň. Já tedy tvrdím, když vláda řekla a, ať řekne b, ať učiní také okamžitá opatření pro sekvestraci.

Jest to neúplné, když se zde mluví o vyvlastnění velkostatkův a nechce se jíti dále. Nechce se vyvlastňovati to, co jest zralé, přímo přírodně, abych tak řekl, doly, co jest k vyvlastnění zralé, jako monopoly, ať již monopoly přírodní, ať dané národohospodářskou situací onoho podniku. Zde se má jíti dále a říci: "Vyvlastněme také hutě, vyvlastněme také zbrojovky, vyvlastněme také železárny, určité podniky, které skutečně dnes již jsou k tomu zralé!" (Hlas: Prodejme to bankám!) To jest naše starost, abychom nedopustili, abychom to dali bankám. (Hlas: To se již stalo!) Já docela vítám, že strana agrární svými zástupci podala samostatný návrh na vyvlastnění také jiných objektů. (Výborně!) Já nechápu opravdu se svého stanoviska, proč by se mělo stále podtrhávati: vyvlastněte velkostatky, vyvlastněte hutě, doly, a proč bychom neměli na příklad vyvlastniti cukrovary, když dnes můžeme právě s tím cukrem počítati jako s naším nejhlavnějším exportním artiklem, když za tento bílý cukr můžeme dostati žlutý kov, kterého potřebujeme především k ozdravění naší valuty.

Podobně tomu jest s celou řadou jiných zemědělských průmyslových podniku (Hlas: Lihovary a pivovary!), které jsou k tomu opravdu určeny, aby dnes v zájmu veřejného blaha a veřejných financí byly opravdu znárodněny. Já bych šel velice rád dále a zmínil se o tom, jak má strana považuje také ještě celou řadu jiných podniků za zralé, aby se z nich vyvinuly aspoň veřejnoprávní monopoly a spokojím se zatím jen s tím, že tvrdím, že nejen velkostatky, nejen určité průmyslové podniky, ale také určité velkoobchody jsou úplně zralé k vyvlastnění a já naprosto nechápu tu určitou bojácnost, říci otevřeně, že také kapitál velkobank jest přímo k tomu předurčen, aby dnes byl státem vzat do správy vlastní.

Řekl jsem, že vláda řekla a, neřekla b, a jest přirozeno, kdo neřekne b, nemusí říci c.

My víme, že mají býti vyvlastněny velkostatky, že mají býti po případě - vláda to neříká jasně - vyvlastněny doly, a nevíme, jak tyto znárodněné objekty mají býti spravovány. To jest velmi důležitý problém; jest potřeba, aby opravdu co nejdříve slíbená anketa odborníků se sešla, neboť nezáleží na tom, aby stát něco vzal do svého vlastnictví - mluvte na př. s prostým železničním zřízencem, který slouží u sestátněných československých drah, a tu vám po čertech vylíčí socialisaci státních podniků, jakými jsou na př. dráhy. To jest jen jedna stránka, já bych řekl: ta stránka technická, která pro nás jest předpokladem pro socialisaci. Já tedy tvrdím, že tento program vládní daleko neznamená socialisaci tím, že chce určité objekty vyvlastniti. Ta socialisace se ukáže teprve při tom, jak takový vyvlastněný objekt bude spravován, jak takový podnik bude také provozován. (Hlas: Zcela správně!) Já jsem byl opravdu zvědav, jestli vláda ve svém programu nezapomene dotknouti se kulturních problémů. Byl jsem zvědav jako theoretik i jako politik - jako theoretik hlavně po ústavní stránce, - jestli snad opravdu vláda nepřijme stanovisko určité strany nebo určitých stran, že Národní shromáždění jest snad oprávněno, řešiti určité otázky politické, ústavní, hospodářsko-sociální, ale že se nesmí dotknouti poměrů kulturních.

Bohužel, to, co vláda říká v oboru kulturním, jest velice skromné, jest opravdu jen výsek z toho ohromného oboru. Já to přes to vítám, neboť jestliže kdo trpěl za války, pak to jistě bylo dítě.

Děti jsou hrozně zanedbány a jest potřeba, vykonati všecko pro výchovu mládeže. Já bych si zoufal, vážení přátelé, kdyby z tohoto krásného slibu výchovy mládeže mělo se státi nějaké napodobení toho prokletého hesla "Vše pro dítě". Aspoň když večer procházím ulicemi pražskými a vidím, jak se na těch chodnících studených choulí malé děti, pak, odpusťte, opravdu jsem kacíř, a zdá se mi, že ta svobodná Československá republika přece jen tak moc neplatí, není tak velká její hodnota, když trpí, aby malé děti bez domova ve tmě duševní jako ve tmě fysické, v mrazu duše, jako v mrazu těla vroubily naše velkoměstské chodníky. To jest problém strašný, při kterém není potřeba nějakého citlivůstkářství, který uráží sociální cítění.

Vláda docela právem na konci svého exposé obrací se k pořádku a pokoji v této naší vlasti. Chápeme to a přímo vítáme, že vláda chce vystoupiti opravdu jako exekutiva spořádaného státu, že nechce nijakými ohledy na pravo, ale také ne na levo zdržovati se v tom, co jest potřeba zaříditi k opatření a zajištění klidu.

Vláda ovšem, vážení pánové, jest k tomu přímo povolána. My poslanci to přece dělati nemůžeme. My jsme to už zkusili zde, že i československý strážník nebo československý voják čerta si dělá z poslanecké legitimace, že ho opravdu považuje při tom, když by se chtěl pokusiti o nějaký pořádek, při nejmenším za individium podezřelé nebo nevážné. Ale je-li tomu tak, pak musí skutečně vláda dělati ten pořádek, pak musí vláda takovou dokonalou administrativou zabrániti jakékoliv svépomoci. (Hlas: To se lehko řekne!) Já k tomu přijdu.