Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Předseda (zvoní): Prosil bych o klid, pánové! Nejsme zde na jarmarku. Pan kolega Vaněk má slovo.

Posl. Vaněk (pokračuje): ... aby takové záležitosti byly rozhodovány před širším forem, totiž před představenstvem; když totiž dva členové správního výboru o to žádají, musí býti záležitost předložena představenstvu.

Jedno další podřadné ustanovení jest, pokud se týká řízení ohledně oznamování úrazů. Dosud platný zákon přikazoval, že, stane-li se úraz, jest zaměstnavatel povinen, do pěti dnů oznámiti písemně dvojmo, že úraz se stal, politickému úřadu I. instance. V osnově naleznete ustanovení, že nyní má býti toto oznámení o nastalém úrazu učiněno přímo úrazové pojišťovně a dle usnesení sociálně-politického výboru event. úřadovně, která úrazovou pojišťovnou bude k tomu určena.

Tímto ustanovením má býti zjednán poněkud rychlejší pochod ve vyřizování úrazů. Dosavadní procedura byla velice zdlouhavá, poněvadž politický úřad, obdržev oznámení, nechal je v nedostatku pracovních sil nějaký čas ležeti, pak teprve bylo zasláno úrazovně, bylo nařízeno šetření prostřednictvím obecních úřadů event. přímo prostřednictvím politických úřadů a následkem toho řízení o vyměření renty se prodlužovalo a protahovalo. Nyní tedy tento pochod má býti zkrácen, má býti docíleno urychleného vyřizování. Ke stejné tendenci směřuje také další ustanovení, že šetření o úrazu nebude prováděno politickými úřady, nýbrž úrazovnou samou, jejími orgány přímo, a jedině tehdy, když úrazová pojišťovna o to požádá, politické úřady jsou povinny vyšetřování provésti event. v určitých směrech doplniti. Tímto vyšetřováním o příčinách úrazu a o všem, co s úrazem souvisí, jsou pověřeny také bratrské pokladny za zvláštní náhradu, aby tímto způsobem rovněž bylo docíleno co možná nejrychlejšího vyřízení případu.

Paragrafem 32. zajišťuje se nyní úrazovým pojišťovnám vliv na léčení zraněného. Až dosud úrazová pojišťovna po dobu léčení neměla žádného vlivu na léčení pojištěnce, čímž se často stávalo, zejména při nedostatečnosti tak mnohých nemocenských pokladen, že léčení zbytečně bylo prodlužováno, event. že zanechávalo pro zraněného neblahé následky a tím také zatěžovalo úrazovou pojišťovnu. Nyní na základě nynějšího znění § 32. úraz. zák. má nabýti úrazová pojišťovna vlivu na léčení, může nemocenské pokladně další léčení odejmouti, převzíti ošetřovance do své vlastní režie, poskytnouti mu zvláštního odborného léčení a tak se postarati jednak o urychlené léčení, jednak o zmenšení následků úrazu pro zraněného.

Další novinkou v osnově, která dosud v platném zákoně místa neměla, jest ustanovení, že úrazová pojišťovna může dáti na účet důchodů dotyčného zraněného do léčebného ústavu, aby tímto způsobem bylo lépe o odborné léčení dotyčného postaráno.

Pakli zraněnec zdržuje léčení, brání se nějakému odbornému léčení, mohou mu býti zastaveny buď zcela neb částečně renty do té doby, kdy nařízení úrazové pojišťovny uposlechne. Totéž platí, když úrazová pojišťovna vyzve toho, jemuž důchod již byl vyměřen, aby se podrobil lékařské prohlídce za účelem zjištění jeho zdravotního stavu, když dotyčný tohoto vyzvání neuposlechne. Dosud úrazové pojišťovny v takových případech byly bezbranný, a následkem toho jeví se toto ustanovení naprosto nutným.

Mimo to zavádí se ještě další výhoda pro zraněného tím, že s jeho souhlasem - jeho souhlas ovšem předpokládaje - může i po vyléčení, když proces léčebný jest naprosto ukončen, býti dán do specielního léčení za tím účelem, aby jeho zdravotní stav se zlepšil, jeho výdělečnost byla rozmnožena, aby takovým způsobem on sám ve svém zdraví byl ve výhodě a na druhé straně také úrazová pojišťovna nebyla nucena zbytečně výdělečnost, kterou bylo možno léčením zlepšiti, odškodňovati.

V § 32. nalézáte, velectění pánové, ustanovení o zatímním odškodném. Toho jsme v platných zákonech také dosud neměli. Tu se stávalo při zdlouhavém řízení o zjištění nároků dotyčného poškozeného, že od nemocenské pokladny byl vybaven s nemocenskou podporou, tam již nemohl ničeho dostati, ale úrazová pojišťovna nebyla ještě s vyměřením jeho nároku na odškodné hotova, šetření nebylo skončeno a tu dotyčný zraněnec visel mezi nebem a zemí, vydán všanc se svou rodinou na milost a nemilost náhodě. Úrazová pojišťovna nebyla povinna mu nic poskytnouti, nemocenská pokladna mu již více poskytnouti nemohla, on zde stál bez prostředků se svou rodinou, upadal do bídy, což přinášelo rodině značnou hmotnou i morální škodu a to nejen pro zraněnce, nýbrž i pro společnost. Tomu má býti čeleno tím, že úrazová pojišťovna má nyní možnost vyměřiti rentu prozatímní a potom ji s přiřknutou definitivní rentou čili důchodem súčtovati. V tom případě, jestli se nalezne, že dotyčný zraněnec nemá nároku, pak se odškodnění toto nevrací.

Dosavadní lhůta promlčecí 1 roku, do kteréžto doby měl pojištěnec právo ohlásiti své nároky oproti úrazové pojišťovně, jeví se příliš krátkou. Stávalo se začasté, že následky úrazu objevily se teprve v době pozdější a člen úrazové pojišťovny následkem toho neměl někdy možnosti, ve lhůtě 1 roku své nároky na odškodnění uplatniti. V důsledcích toho pojato do osnovy ustanovení, že lhůta 1 roku počítá se ode dne, kdy následky úrazu se objevily, nejdéle však do 2 roků ode dne úrazu. Tedy ustanovení toto znamená značnou výhodu pro pojištěnce. V původní osnově bylo řečeno, že tato promlčecí lhůta jedno,- vztažmo dvouletá neplatí pro nemocenské a bratrské pokladny, tam že jejich nárok na náhradu vyplacených nemocenských podpor zůstává neohraničen touto lhůtou. Sociálně-politický výbor postavil se však na stanovisko, že je-li pro pojištěnce namnoze nevědomého a zákona neznalého tato jedno,- vztažně dvouroční lhůta postačitelná, tím spíše musí postačiti pro nemocenské a bratrské pokladny, které pravděpodobně mají takový personál, aby této lhůty mohl dbáti.

Čl. XII. upravuje otázku rozhodčích soudů. Jsou totiž rozhodčí soudy ponechány v dosavadní platnosti, avšak ustanovuje se, že ony jsou oprávněny rozhodovati také spory, které vznikly mezi železničními zřízenci a státem, jenž jim místo úrazové renty poskytuje zaopatřovací požitky. Vedle toho jest ministr sociální péče oprávněn, zříditi expositury jednotlivých soudů rozhodčích v obvodech, kde toho eventuelně uzná potřebu, a může také zříditi i zvláštní rozhodčí soudy pro jednotlivé kategorie dělnictva. Tyto zvláštní rozhodčí soudy již máme pro horníky v Praze, v Mostě a v Mor. Ostravě. Na základě tohoto ustanovení zákona mohou býti tyto zvláštní rozhodčí soudy zachovány a eventuelně pro železniční zřízence nové rozhodčí soudy nebo zvláštní senáty při rozhodčích soudech zřízeny.

Spory mezi nemocenskými pokladnami a úrazovou pojišťovnou byly až dosud vyřizovány zemskými politickými úřady. Tento stav jevil se neudržitelným a následkem toho při reformě zákona o úrazovém pojištění touto osnovou bylo to přikázáno do působnosti rozhodčích soudů, které tedy v budoucnosti budou rovněž oprávněny spory tyto vyřizovat.

Čl. XIII. se upravuje § 48 pokud se týká účasti jednotlivých ministerstev na dozoru nad úrazovými pojišťovnami. Hlavní dozor nad úrazovými pojišťovnami má samo zřejmě ministr sociální péče, ale protože jde také o horníky a železniční zřízence, kteří ve své působnosti, pokud se týče některých technických úkonů, podléhají pravomoci jiných úřadů, připouští se v § 48., aby spoluúčast na dozoru nad úrazovými pojišťovnami měly také úřady horní, ministerstvo veřejných prací a ministerstvo železnic.

Paragrafem 56. rozšiřuje se sproštění kolkových poplatků a poplatků vůbec ohledně listin, které upravovaly poměry mezi pojištěnci a mezi úrazovnou, také na listiny, které se týkají zaopatření těch pojištěnců, kteří jsou sproštěni úrazového pojištění, totiž železničních zřízenců.

Článkem XVI. § 61. upravuje se poměr mezi úrazovou pojišťovnou a pojištěncem v tom případě, když on má nároky na zaopatřovací invalidní důchod, ale současně má nároky na důchod úrazový. Zde se praví, že zaopatřovací důchod úrazový odpočívá a sice až do výše ²/₃ výdělku, aby tak dohromady plat zaopatřovací a úrazová renta nečinily více než ²/₃ jeho ročního výdělku, který je vzat za základ pro vyměření úrazové renty.

Pokud se týká působnosti zákona, dlužno uvésti, že zákon ten vztahuje se na Čechy, Moravu a Slezsko; pokud se týká Slovenska, jest ministr sociální péče zmocněn, aby ve vhodné době působnost tohoto zákona rozšířil také na Slovensko.

Velectění pánové! Při provádění změny zákona bylo potřebí všimnouti si jedné okolnosti, která padá na váhu.

Dřívější zákon o úrazovém pojištění byl změněn do té míry, že hranice výdělku se 2400 K byla zvýšena s platností od 1. ledna 1917 na 3600 K. Ale od té doby kupní síla peněz tak poklesla a drahotní poměry tak se zhoršily, že u příležitosti této reformy bylo zapotřebí rovněž tuto hranici výdělku zvýšiti. Usnesením sociálně-politického výboru byla tudíž tato hranice výdělku ročního zvýšena na 6000 K a u dělníků mladistvých, kteří nemají naprosto žádného výcviku, nepožívají žádného platu, na 900 K, jako nejnižší hranici a nejvyšším obnosem na 1800 K. Stejně bylo také zvýšeno pohřebné z obnosu 100 K na 150 K.

Sociálně-politický výbor zaměstnával se ještě jednou otázkou velmi palčivou, která vlastně měla býti dávno řešena dřívějším rakouským státem a která týká se těch, kteří pobírali důchody na úrazy, které se staly v době uplynulé, zejména až do 1. ledna 1917. Tito nešťastníci pobírají renty jim vyměřené v době míru, oni odkázaní jsou na obnosy, které jim v době míru byly vyměřeny, ale kupní síla peněz, které oni dostanou, je rovněž tak, jako ve všech jiných případech, tak snížena, že by opravdu bylo zapotřebí, aby jim stát a společnost přiskočila ku pomoci.

Sociálně-politický výbor se touto otázkou zaměstnával, přišel však k tomu názoru, že, poněvadž přece jen jedná se o ustanovení přechodní, není možno touto osnovou zákona tomuto naléhavému požadavku vyhověti a zvýšiti příjmy zejména těm, kteří jsou stiženi těžkými úrazy a mají více než 40 procentní rentu, že se jim nemůže vyjíti vstříc a že bude zapotřebí zvláštní předlohy zákona. Sděluji již dnes, že sociálně-politický výbor na otázku tuto pamatoval a že ve vhodné době - osnova zákona již jest vypracována - předstoupí sociálně-politický výbor před Národní shromáždění, aby i tato otázka ku prospěchu důchodců z doby dřívější byla s náležitou obezřetností řešena.

Velectění pánové! To tedy v hlavních rysech obsah této předlohy, která má státi se zákonem. K předloze této jsou připojeny resoluce, a to člena sociálně-politického výboru pana Slavíka a potom resoluce druhého člena sociálně-politického výboru pana Čuříka. V resolucích těchto žádá se, aby projednána byla reforma úrazového pojišťování v zemědělství a lesnictví a zejména, aby rozšířeno bylo úrazové pojištění na zemědělství a provedena byla reorganisace úrazových pojišťoven tak, aby pojištěnci měli tam vydatnější zastoupení než dosud, aby mněli vliv na správu úrazových pojišťoven a na utváření se úrazových pojišťoven vůbec.

Sociálně-politický výbor usnesl se doporučiti tyto resoluce k schválení tím spíše, an náš ministr sociální péče prohlásil, že je ochoten, v dozírné době předstoupiti před Národní shromáždění s pronikavou reorganisací úrazového pojišťování, zejména jakmile bude provedena také reforma nemocenského pojišťování, takže potom každá nemocenská pokladna snad stane se nositelkou sociálního pojišťovaní vůbec.

Pak bude možno, aby i úrazové pojištění náležitě bylo zreorganisováno.

Velectění pánové! Doporučuji vám tudíž, abyste zprávu sociálně-politického výboru vzali na vědomí a osnovu k této zprávě připojenou ústavně schválili a schválili rovněž resoluce, které k této osnově jsou připojeny. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Konečný (zvoní): Na řečnické listině není žádný zapsán, přistoupíme proto k hlasování a prosím proto pány, aby zaujali svá místa. O projednávané předloze budeme hlasovati tímto způsobem, a to nejdříve o prvém oddílu čl. 1-17, na to pak o II. oddílu čl. 18-20. a přechodních ustanoveních zároveň.

Jsou proti tomuto způsobu snad nějaké námitky? (Nebyly.) Není tomu tak, budeme tedy takto postupovati.

Prosím ty pány, kteří souhlasí se zněním zákona projednávaného, jak jest uveden ve zprávě sociálně-politického výboru v oddílu I. čl. 1-17, aby povstali se svého místa. (Děje se.)

Články tyto se přijímají.

Kdo souhlasí se zněním oddílu II. čl. 18-20, jakož i s články přechodních ustanovení, prosím, aby povstal se svého místa. (Děje se.)

To je většina, články ony se přijímají. Přeje si pan zpravodaj nějakých textových změn ke druhému čtení?

Zpravodaj posl. Vaněk: Ne!

Místopředseda Konečný: Poněvadž textové změny se nenavrhují, přistoupíme ihned ke čtení druhému.

Kdo souhlasí s osnovou zákona sociálně-politického výboru, kterou jsme právě v prvním čtení přijali, i ve čtení druhém, prosím, aby povstal se svého místa. (Děje se.)

Zákon se přijímá i ve druhém čtení.

Přistoupíme k odhlasování resolucí. Má snad k těm resolucím nějaké závěrečné slovo pan zpravodaj?

Zpravodaj posl. Vaněk: Ne!

Místopředseda Konečný: Není tomu tak. Dovolím si přečísti navržené resoluce.

Sociálně-politický výbor, uznávaje nedostatky úrazového pojišťování v zemědělství a lesnictví, souhlasí s rozšířením tohoto pojišťění pro všechny úrazy v podniku zemědělském a lesním utrpěné bez rozdílu, běží-li o úrazy při strojích či mimo strojní práci, a prohlašuje reformu úrazového pojišťování v zemědělství a lesnictví za velmi naléhavou.

Z toho důvodu ukládá se vládě, aby v čase pokud možno nejkratším osnovu zákona ve smyslu shora naznačeném Národnímu shromáždění ku projednání předložila.

Ministerstvu sociální péče se ukládá, aby v nejbližší době vypracovalo návrh na úplnou reformu úrazového pojištění, v něž bude pojata zásada dvoutřetinového zastoupení pojištěnců a jedné třetiny zaměstnavatelů na základě přímých, tajných, rovných voleb s poměrným zastoupením.

Kdo souhlasí s přečtenými resolucemi, prosím, aby povstal se svého místa. (Děje se.)

Resoluce se přijímají. Tím jsme vyčerpali první odstavec programu a přistoupíme k odstavci

2., zprávě školského výboru o návrhu Fr. Housera a soudr. na změnu zákona o školách obecných, (tisk 768). Zpravodajem jest člen Národního shromáždění občan Houser, uděluji mu slovo. (Zvoní).

Zpravodaj posl. Houser: Slavné Národní shromáždění!

Předložený návrh zákona dovolává se rovnosti všech občanů, ať patří ke kterémukoliv vyznání náboženskému nebo ať se nehlásí k žádnému. Domáhá se toho, aby základní zákony státní platily také pro učitele. Čl. 3. těch zákonů praví: "Všichni občané státní mohou rovnou měrou veřejných úřadů dojíti." Specielní zákony, které se vztahují k různým odborům státní správy, musí odpovídati zásadě zde vytčené. Nemohu jí nijak odporovat. To by se mělo vztahovat také k zákonům školním. Tohoto principu školní zákon liberální z r. 1869 šetřil. V § 48. jest tam uvedeno:

"Služba na školách veřejných jest úřadem veřejným, jehož dosáhnouti může bez rozdílu každý státní občan, nehledíc k vyznání náboženskému. Aby kdo mohl za učitele být ustanoven, potřebí, aby byl rakouským občanem státním a prokázal, že je k tomu úřadu náležitě způsobilý. Vyloučeni z úřadu učitelského jsou ti, kteří byvše, odsouzeni od soudu trestního, nemohou do obecního zastupitelstva voleni býti."