Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Tisk 1207. odpověď min. obchodu na dotaz čl. N. S. Slavíčka, Netolického a soudr. stran podloudného obchodování kůžemi.

Tisk 1211. odpověď min. pro zásobování lidu na dotaz čl. N. S. dra. Viškovského a soudr. o nových rekvisicích a dosavadním odběru obilí.

Tisk 1212. Odpověď min. pro zásobování lidu na dotaz člena N. S. Sáblíka, Chroustovského a soudr. o povolování vývozu potravin za různé zboží.

Tisk 1213. Odpověď min. pro zás. lidu na dotaz čl. N. S. Fr. Hrdličky a soudr. o hromadění krmiv.

Předseda: Zápis o 57. schůzi N. S. Č. byl vyložen po 48 hodin ve sněmovní kanceláři.

Písemné námitky nebyly podány.

Jest tudíž podle §u 77. jedn. řádu schválena bude podle §u 79. téhož řádu vytištěn.

Předseda výboru železničního žádá, by lhůta k projednání vládního návrhu o vstupu československého státu v garanční poměr u místních drah garantovaných státem, čís. tisku 1055, byla prodloužena o 14 dní.

Jsou snad proti tomu námitky? (Nebyly.)

Není jich; nová lhůta je povolena.

Výboru imunitnímu přikázána byla žádost krajského soudu v Kutné Hoře ze dne 13. června 1919 č. Vr. Xl. 920/19 za svolení ke stíhání člena N. S. Antonína Chroustovského pro podvod výkupem bramborů a přečin přemršťování cen.

Přistoupíme

a to k prvnímu odstavci jeho, jímž jest

1. zpráva rozpočtového výboru o státním rozpočtu republiky československé pro rok 1919. Zpravodajem je pan kol. inž. Bečka. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. inž. Bečka: Slavné Národní shromáždění!

Přistupujeme k jednomu z nejdůležitějších odstavců ústavního života každého státu, k projednávání jeho rozpočtu. A tu, kdy máme zahájiti jednání o tomto důležitém odstavci, táhnou mne myslí vzpomínky o tom, jakých bojů sněmy dřívější, sněmy dávné naší svobody, postupovati musily proti moci a vůli králů, a připomínám si, že také v tomto místě mnoho bojů a zápasů bylo podnikáno proti vládám rakouským, které snažily se vždy jen oklešťovati i tento důležitý, výsostný zájem našich zemí českých, a v jistých dobách snažily se úplně právo berní a povolování rozpočtů zardousiti. Jaký krásný proti tomu okamžik dnešní, kdy v úplném vědomí své svobody, svého samostatného na věc nazírání, v úplném - mohu snad říci - vědomí, čeho se nám dostalo do rukou, přistupujeme k této důležité otázce, abychom ji rozřešili, jistě vědomi si své zodpovědnosti, která tu na nás spočívá, a vědomi práva, kterého se nám do rukou dostálo!

Rozpočet každého státu jistě působí veliké starosti nejen kruhům vládním, ale zejména ovšem přímo ochránci financí státních, ministru financí, a to i v dobách normálních. Tím ovšem větší potíže a tím větší zodpovědnost padala na našeho ministra dnes, kdy musil sestavovat rozpočet v době naprosto neklidné, v době válečné, kdy musil sestavovat rozpočet v době zřícení se bývalých podkladů, zejména finančních, bývalého státu, ze kterého jsme vznikli, bývalého Rakouska.

Jsem přesvědčen, že i za těch potíží, které ministru tímto vznikly, on přece s radostí se té věcí ujal, neboť věděl, že pracuje rozpočet náš pro nás. A když rozpočet tento přehlížíme, tu velevážení, doznat musíme, že jest to dílo velmi pečlivě propracované, dílo uznáníhodné, povážíme-li a uvážíme-li všechny ty těžké okolnosti, za kterých mu bylo tento rozpočet sestavovati.

Vidíme, že náš ministr postaral se skutečně o veškeré složky, resp. o podporu finanční všech složek našeho státního života, musíme doznati, že jest tam vše, co nezbytně jest nutné pro chod státu. Musíme ovšem také přiznati, že tam mnoho chybí, co bychom si byli snad přáli, aby tam bylo, ale nesmíme zapomínati na dobu, ve které se tak dálo, a poměrů, za jakých se tak dálo.

Je jisto, že každý z nás by našel některou tu složku, kterou by si tam přál míti vyzvednutou, lépe dotovanou, než jak tomu jest, ale, jak pravím, musíme míti strpení, musíme si upamatovati, že nedá se vše najednou odkliditi, co bylo nahromaděno tou dlouhou dobou příkoří, se strany vlád nám nepřátelských, rakouských a zejména, co bylo nahromaděno i poslední dobou válečnou.

Velevážení, vedle toho víme, že také s tohoto stanoviska neobyčejně vážného přistoupil náš ministr k sdělání rozpočtu. Musíme uvážiti, že při nynějším rozpočtu neobyčejně nás cizina stopuje. Musíme si býti vědomi, že každý ten nejmenší detail toho rozpočtu jest sledován, že každý nejmenší výdaj, který je tam zařazen, je zvláště cizinou stopován a nesmíme zapomínati, že na tuto cizinu jsme v nejbližší době velice odkázaní, neboť budeme od ní požadovati úvěr. My musíme si býti vědomi, že každý, kdo poskytnouti má úvěr, jistě uvažuje, komu ho může poskytnouti a za jakých okolností může doufat, že mu bude také skutečně vrácen.

Ze směrodatných míst, velevážení, bylo dáno jasně na srozuměnou, že nezáleží cizině ani tak na tom, že náš rozpočet vykazuje deficit v této době, že chápu, že tomu jsme se nemohli vyhnouti, ale cizina stopuje to, jaký deficit jest vykázán v rozpočtu, a jaký deficit byl očekáván a z jakých příčin zvýšení tohoto rozpočtu docíleno, resp. toho deficitu, který se tu vyskytuje oproti deficitům předpokládaným. My jsme k tomu byli opětně událostmi na Slovensku přinucení, zejména rozpočtový výbor byl nucen zvyšovati i ty cifry, které zařadil ministr. Samo sebou, že kdyby mělo býti vyhověno všem činěným návrhům - a bylo těch návrhů dost a dost i v rozpočtovém výboru - dostoupil by náš deficit výše daleko větší. Cizina stopovala jistě s velikou nedůvěrou náš konečný rozpočet a škodilo by nám to velice při dalším jednání o úvěr.

My resp. náš národ dle podání dřívějšího byl v cizině znám jako národ velice pracovitý, šetrný a z vlastního poznání přesvědčila se cizina, že náš národ je také statečný.

Z těchto tří složek zkonstruovala si cizina obraz, který jistě byl kontur pro nás příznivých. A nyní, kdy přicházejí zástupcové ciziny mezi nás, podávají poněkud jiné zprávy. Zprávy tyto nesouhlasí v mnohém s tím, jak cizina se na nás před tím dívala. Důkazem toho je jistá nedůvěřivost, která se u ciziny proti nám ohlašuje, a je to také pochopitelno. My musíme si doznat, že v poslední době resp. po převratu u nás započal život, jakého jsme nečekali, život, jaký - řekl bych - příliš lehce díval se na ten svět, život, který byl docela odlišný od toho, který jsme čekali, že se bude vyvinovati, který snad po mém názoru nejsprávněji kritisoval Dr. Rašín, když řekl, že žijeme "hejsasa, hopsasa". Ovšem, velevážení pánové, tu říkám hned: nemusíme snad tak příliš černými skly dívat se na tento šedý bod tak, jako s jistých stran na to díváno jest. Musím říci, ze zdá se mně, že snad i pan r. Rašín se na to příliš černě dívá. Ale čím více se do toho zamýšlíme a čím více náš rozpočet sledujeme, tím více kloníme se k tomuto přesvědčení, že potřebí rychle nápravy.

Já sám omlouvám tím tyto věci, (a snad bylo by dobře, aby cizina, která si nás všímá i v tomto smyslu, také zkorigovala svůj názor) ten život, jak v poslední době začal se vyvinovat u nás.

My nesmíme zapomenouti, že stav celého našeho národa byl v době války velmi těžký. Nás sice, bohudíky, ta pravá vichřice válečná nezastihla v našich zemích, ale nesmíme zapomenouti, že stav náš přes to byl hrozný v mnohém smyslu. Nesmíme zapomenouti, že naší příslušníci hnáni byli do bratrovražedného boje proti pokrevným svým bratrům, proti Slovanům, že naši lidé byli hnáni do boje proti těm, kteří s námi přátelsky smýšleli, proti spojeneckým vládám nás podporujícím, a že, podařilo-li se našim příslušníkům do těchto řad uniknouti, zde za to jejich příslušníci nesmírně trpěli, že měli vedle toho oprávněný strach, co stane se s těmi hrdiny, dostanou-li se opět do rukou mstících se vlád rakouských. A tu vedle těchto běd, které válkou u nás byly zvyšovány ještě následkem naprostého nedostatku, který následkem zase té práce nám nepřátelských vlád rakouských byl tu vyvolán, neměli jsme ničeho jiného, než tu naději, že těchto věcí bude konec a že dospějeme k tomu, abychom mohli se odměniti těm, kteří nám tyto bědy způsobili. A tu, v době těch nadějí, vidíme, že skutečně, neočekávaně pro široké vrstvy lidové, přikvapil 28. říjen. Ve dnech následujících vidíme, jak bortí se zpupnost Habsburků a Hohenzollernů. Lid náš ovšem doufá, že tím nastal konec celé války, že již nastává okamžité a naprosté zlepšení a že všech těch běd bude konec, a tak konečně dostává se do stavu, ve kterém nepřejeme si, aby nadále setrval a ze kterého, doufáme, záhy také se dostane. Náš lid nedomýšlel vlastně celou tu historii doby válečné, on stanul, jak často se to v massách stává, na cestě poloviční, on nedomyslil toho, že jako my jsme trpěli za války, trpěla i cizina a že válka vlastně nebyla jen k vůli tomu, abychom dosáhli toho našeho cíle, vedena, že tu byly také příčiny a strasti. resp. zájmy těch, kteří válku započali, a že musíme býti připraveni po těch velikých pohromách na dlouhou rekonvalescenci a že tedy nemůže býti ten stav, jak jsme myslili, ihned ukončen, ihned zlepšen, že musíme míti ještě dlouho a dlouho trpělivost, abychom ze stavu, do kterého jsme se válkou dostali, vyvázli. Mám za to, že nemusíme, velevážení, zoufati, že jest potřebí jen opravdu pracovati, že jest potřebí tomu lidu vysvětliti, jak věci se mají a vyvíjejí, a jsem přesvědčen, že ten náš dobrý lid pochopí, že nedostane se nastoupenou cestou z těchto zel válečných a že jen opravdovou řekl bych českou prací může uniknouti z důsledků války a že budeme spěti pak rychlým krokem k lepším metám a že bude lepší ten život, než se nám ukazuje v této chvíli, kde, jak to nazval dr. Rašín, jest život "hejsasa hopsasa"! Jest potřebí, aby zejména ti, kteří se často nazývají, prosím, vůdci lidu, vůdci těch mass, tomu lidu upřímně a poctivě stav věcí vysvětlili. Jest potřebí, aby mu otevřeně řekli, že za dnešního stavu věcí nemohou ten náš lid spasiti ještě ta hesla o ničení anebo rušení kapitálů, o znehodnocení majetku, o sesocialisování všech závodů, že s tím se musí při nejmenším posečkati.

Já jsem přesvědčen, že bude dobře, bude-li tomu našemu lidu vysvětleno, že ten majetek, který zde jest, jest tak nepatrný proti těm potřebám, které by celý národ náš měl na dlouhou dobu ukojiti, a že tento majetek byl by velmi rychle utracen, dříve než si sami myslíme. Jest potřebí na určitém příkladu mu to vysvětliti, jest potřebí, aby se mu ukázalo, že taková továrna, zůstane-li státi, nemá ceny nejen pro toho majitele, a také ho neuživí, ale že nemá také ceny i pro ten s ní související pracující lid, že také toho neuživí. Jest potřebí ukázati, že továrna, která snad na velikém komplexu pozemkovém jest rozprostřena, že taková továrna nepracující a užitek nedávající jest vlastně přítěží tohoto pozemku, že by měla býti v takovém případě rozkopána, aby ten pozemek mohl býti lépe využít aspoň k hospodářství. A kdo z toho bude míti užitek? Mám za to, že mi přiznáte všichni bez rozdílu, že zajisté nikdo, ale škodu budeme míti všichni, (Tak jest!) a škoda v řetězu dalším se bude stupňovati. Úvěr v cizině tím klesá a následkem klesání tohoto úvěru sníží se také naše valuta a za tu sníženou valutu my musíme kupovati nezbytné prostředky výživy, kterých se nám nedostává, tyto se zdraží a nastane opětně dělnictvu povinnost, aby se snažilo mzdy své zvedati, a tím dostaneme se opětně do stížených poměrů vývozních. Já jsem přesvědčen, že když tím způsobem by se postupovalo a domýšlely věci, přišli bychom do jiných poměrů. Na druhé straně můžeme tomu lidu ukázati a musíme mu ukázati, co znamená takový závod jdoucí, že jest to opětně v zcela obráceném poměru. Nejlépe snad, prosím, můžeme to na celé skupině našeho průmyslu ukázati. My víme, že náš textilní průmysl po většině stojí. A uvážíme-li, že tento průmysl, kdyby měl býti plně zaměstnán, spotřebuje asi za 200 mil. K surovin měsíčně, tedy do roka za 2.400,000.000 K. a, prodá-li se výrobek z této suroviny docílený, počítá se, že asi dvě třetiny připadnou na práci a zisk, respektive na režii a zisk, jedna třetina z toho na suroviny. Kdyby se tento výrobek prodal, vrací se nám za tyto výrobky z jednotlivých odvětví textilních přes 4 miliardy 800 milionů do roka. Tím způsobem vracel by se nám úvěr z ciziny, tím způsobem naše továrna plně zaměstnaná může platiti na ni připadající daň, tedy odváděti kvotu státu a odpadlo by placení příspěvků z nezaměstnanosti dělnictva. To dělnictvo dostává do svých rukou vyšší mzdu, než může bráti z podpor státu. Tu jest viděti při jednom tomto odboru průmyslovém, co to znamená plná skutečná práce a možnost vývozu. A tak tomu jest i v ostatních odvětvích průmyslu a máme jich celou řadu, která jsou vesměs schopna exportu, a jejích výrobek byl by hledán za hranicemi všeobecně.

Rozpočtu našemu tak, jak byl předložen, bylo sice s jistých stran při jeho předložení vytýkáno, že jest sestavován příliš v duchu a šabloně bývalého Rakouska. Proti tomu, velevážení, jest potřeba poznamenati, že jest to z častí pravda, ale musíme uvážiti, že nebylo zde vlastně vyhnutí, jelikož šlo o to, aby nenastalo zvláštní nebezpečné vakuum, přerušení celého chodu státního. Veškeré zákony, přijaté bývalým Rakouskem, zůstaly v platnosti i u nás, i normy, i celý účetní mechanismus. Na základě tohoto účetního mechanismu musil býti celý rozpočet sestavován.

Ale přihlížíme-li k rozpočtu blíže, přijdeme k přesvědčení, že tak plně rakouský není, že to nebylo možným, poněvadž naše seskupení našich agend ministeriálních je docela jiné, než ve starém Rakousku.

A přál bych si, velevážení, aby nejen členové Národního shromáždění a příslušné vedoucí kruhy našeho národa věnovali našemu rozpočtu náležitou pozornost, ale přál bych si, aby celá veřejnost věnovala tomuto rozpočtu pozornost a co možná detailně, neboť z tohoto rozpočtu přicházíme k jasnému přesvědčení, že máme veškeré podmínky pro krásnou budoucnost našeho státu. Z něho můžeme snadno dedukovati, jakým důležitým předmětem byly naše země pro Rakousko a jakou důležitou součástí bylo Slovensko. To teprve vidíme ze snah, jak se namáhá Maďárie, aby Slovensko dostala do své poroby. Jestliže tyto 2 složky pracují vespolek, můžeme si domyslit, co při opravdové, otevřené činnosti naší dalo by se docíliti, když povážíme, jakých darů přírodních a jaké vyspělosti lidské ve státě našem máme. Opravdovým studiem toho rozpočtu dostáváme, řekl bych, vnitřní, ještě větší přesvědčení a nadšení o oprávnění našeho státu a o jeho budoucnosti.

A tu jistě přispělo by studium tohoto rozpočtu velice, abychom poznali, jak malicherné jsou ty různé stranické a třídní zápasy, a že jest záhodno, abychom se spojili ku společné práci ku prospěchu toho krásného budoucího celku.

Z rozpočtu také seznáváme, že stát spočívá nejen na podmínkách a na složkách průmyslových, obchodních, ale seznáváme, že také velikou mají proň cenu složky hospodářské, tedy složky agrární, složky vědecké i kulturní, a seznáváme, že jen za součinnosti harmonické všech těchto složek můžeme se dopracovati toho, čeho si přejeme, toho krásného budoucího jednotného celku. Jen touto cestou můžeme k ní spěti, a jsem přesvědčen, že zejména i páni zástupci tříd dělnických by nabyli přesvědčení, že za součinnosti jejich můžeme dospěti met, které dnes snad ani oni, ani my dobře vytušiti nemůžeme. Musili by ovšem uznati, že nejnebezpečnějším počínáním bylo by, chtíti podlamovati to, co nám umožňuje budoucí náš vývoz, náš budoucí export, tedy kdyby se měl podlamovati nebo ochromovati jakýmkoliv způsobem náš průmysl. Neboť bez zahraničního vývozu velice těžko by bylo uchrániti rovnováhu našeho rozpočtu, a kdyby se nám nepodařilo uchrániti tuto rovnováhu, nejsou možný také jisté, i sociální opravy, jichž si všichni toužebně přejeme. Neboť potřebné sociální opravy umožní pak daleko klidnější práci společnou s vrstvami dělnickými a budeme pak společně skutečně moci vedle sebe v jedné řadě pracovati za těmi vznešenými cíli, abychom náš stát přivedli na výši nebývalou.

Bez vzestupu našeho průmyslu ale valuta udržeti se také nedá. Nám nebylo by jistě možno opatřiti potřebnou surovinu a důsledky toho by se dostavovaly další.

Naše čísla konečná rozpočtu, musíme přiznati, jsou ovšem veliká, a porovnáme-li je s rozpočtem předválečným bývalého Rakouska, tu zdá se nám onen rozpočet nepatrným. Ovšem nesmíme zapomínati, že rozpočty válečné budou i v jiných státech daleko jinak vypadati, než tomu bylo před válkou.

My končíme celkovou potřebou ohromnou. A byla již, jak jsem pravil, úctyhodná a veliká čísla, která nám byla předložena panem ministrem financí. Než přes to, velevážení pánové, rozpočtový výbor nemohl jinak, nežli i tato čísla zvýšiti, a jsem přesvědčen, že i vážené Národní shromáždění uzná oprávněnost zvýšení těch čísel, zejména, když složky zvýšení spočívají v tom, že byli jsme nuceni krýti nenadálou výpravu resp. vznik nenadálé války na Slovensku a pro tuto jedinou položku resp. pro ministerstvo Obrany bylo zvýšiti položku o 607 mil. a zejména dedukující se ze zvýšení ještě položka válečných opatření, která vzniká ze zvýšení válečných přídělů vojsku, a to 84 mil. Tedy jen pro Slovensko byla zvýšena potřeba na 691 mil. celkového výdeje.