Kdo je vinen věcmi, které
byly zanedbány? Bylo poukazováno sem a bylo poukazováno
tam a jistě nepomohlo nám celkem, jestliže
jsme se snažili, aby převalena byla vina s jedné
osoby, s jednoho činitele na druhého. Řekneme
si však poctivě, že celý národ
má do jisté míry vinu na vývoji událostí,
neboť nebylo tu silného veřejného mínění,
které by bylo žádalo a vynutilo si silnou obranu
vlasti, a býti toho veřejného mínění
na všech stranách, pak by bylo muselo zvítěziti
a bylo by si muselo tuto pevnou obranu jistě vynutiti.
Co dalšího je třeba,
to jsou trvalá opatření pro věc míru.
A tu vzpomínám myšlenky Svazu národů,
která jest předmětem jednání
na dlouho jíž trvající pařížské
mírové konferenci, a přál bych si,
aby tato myšlenka přešla jíž brzy
z přání do skutků, z theorie do prakse.
Bohužel ještě příliš málo
slyšíme o konkrétním provádění,
o konkrétních formách pro uskutečnění
této, tak veliké, krásné a smělé
myšlenky. My jistě ve styku s ostatními národy
nemůžeme nic sleviti se své samostatností
politické a nemůžeme připustiti ani
nejmenší omezení naší suverenity
v jakémkoliv způsobu. Jest-li že nám
vnucovány byly z některé strany myšlenky
nějakého hospodářského svazu
s národními státy, které vznikly na
půdě zmizelého Rakousko-Uherska, jest-li
že vnucována nám byla myšlénka
na nějakou celní unii, pak myslím, že
přímo instinktivně byly naším
národem, který trvá na své suverenitě,
myšlenky tyto s největší rozhodností
odmítány potud, pokud myšlénky a projekty
tyto jsou v rozporu s plnou a bezpodmínečnou suverenitou
našeho státu. Avšak jisto jest, že jest
třeba, abychom za účelem zabezpečení
svého a zajištění míru pěstovali
a navázali styky s národy, které alespoň
jsou nám kmenově blízké, a abychom
těchto styků využitkovali pro myšlenku
míru. Budou to prozatím v prvé řadě
styky rázu hospodářského, směny
nutných potřeb, ale myslím, že v další
budoucnosti svazy a jejich vzájemné seřadění
nebude se jen říditi podle hospodářských
styků, nýbrž že budou to myšlenky
sociální, větší nebo menší
míra sociálního cítění,
které budou sbližovati státy mezi sebou. Jedno
musí býti jisto, že styky mezi národy
na příště nemohou se říditi
starými diplomatickými methodami, že nemohou
se říditi podle spřátelení
anebo sblížení se diplomatů těch
aneb oněch národů, nýbrž že
tyto styky mohou se říditi jen úzkým
sblížením sociálního, národnostního
a jiného cítění vlastních celých
národů.
Jednomu nutno zabrániti naší
zahraniční politikou: aby totiž mezi národy,
vzniklými na půdě bývalého
Rakouska, nenastaly tak neurčené styky, že
bychom mohli dospěti k tomu, aby na této půdě
vznikl snad nový balkánský labyrint, který
vedl k dlouholetým sporům, jaké jsme viděli
na Balkáně samotném. Žíti a nechati
žíti a na druhé straně však uplatniti
zdravý egoismus samostatného národa, to myslím
jsou principy, kterými musíme se nechati vésti
v politice zahraniční a ve styku s ostatními
národy.
My v našem státě,
jako snad v celé řadě států
s námi sousedících, jsme a budeme státem
malých a drobných existencí. To také
dokázaly volby obecní, o kterých nechci snad
říci, že by byly naskrz plným obrazem
politického smýšlení státu, ale
ve kterých přece jen velmi značně
- a v té příčině chci opraviti
tvrzení svého pana předřečníka
- obrazí se smýšlení lidu.
My representujeme sami velkou skupinu
těchto drobných existencí na půdě,
těchto pracovníků půdy. A tu myslím,
že řekneme-li, že volby ukázaly uplatnění
se těchto malých existencí a jejich požadavků
vůči státu, pak nemůžeme říci,
že toto uplatnění dlužno veskrze ztotožňovati
se socialismem a zejména se socialismem krajním.
Volby ukázaly dle mého názoru v první
řadě silně národní tón
a silné přiznání se lidu pro stát
a pro republiku. Již pořádek, v jakém
tyto volby byly provedeny, tento imposantní pořádek,
který musí jistě před celým
světem dáti čest našemu národu,
ukazuje, jaký smysl mají široké vrstvy
naše pro pořádek ve státě a pro
život v republice. Ale volby také uplatnily, jak jsem
pravil, to velké chtění drobných existencí
pro sociální a hospodářské
zlepšení jejich stavu; volby ukázaly, že
tento malý lid neztotožňuje se s nějakým
status quo, že nechce udržení toho, co mají
oni beati possidentes, nýbrž že hledá
nové cesty ku zlepšení, jak pravil jsem, jak
na poli hospodářském, tak i sociálním.
Kdyby podpora malých drobných existencí,
kdyby emancipace ujařmených měla se nazývati
socialisací, pak ovšem řekl a přiznal
bych, ze tyto volby měly silný socialistický
akcent. Ale tu musím přece jen říci
jedno: že v této příčině
jest celá řada drobných, malých existencí,
které přihlásily se volbami ku směru
jinému, které přihlásily se k samostatnosti,
třeba malé existenci, ale k samostatné existenci,
jakožto samostatní drobní pracovníci
na půdě. To jsou ti, kteří jsou soustředěni
v našich řadách a kteří tuto
samostatnost dovedou také trvale hájiti. Půda
má svoji zvláštní, vlastní sociální
otázku. A právě tak, jako nebudeme vnucovati
velikým továrnám, hutím, hornickým
závodům nějaké principy správní,
které na tyto se naprosto nehodí a které
hodí se na drobné existence, drobné závody,
tak musíme si také říci, že na
půdu nehodí se principy socialisace, které
byly vymyšleny v ovzduší úplně
jiném, v ovzduší fabrik, v ovzduší
hornictví, v ovzduší monopolistických
závodů, v ovzduší velikého kapitálu.
(Výborně!) Chalupy nedají se v tomto
smyslu socialisovati, a jestliže snad chalupník dočasně
půjde voliti s jinou skupinou, jestli půjde voliti
se sociálními demokraty aneb s jiným socialistickým
směrem, pak to neznamená ještě, že
proud socialistický zachvacuje snad celé malé
drobné zemědělství. Toto zemědělství
bude vždy hledati ještě formy zcela zvláštní,
bude míti ještě zcela zvláštní
potřeby sociální a půjde zcela zvláštním
svým vývojem.
Jedno jest ale jisto: že svět
nezastaví se tam, kde začala válka, a tím
méně, že svět nebude se točiti
zpět. Mír pařížský nebude
zdaleka ještě ukončením účtů
války, nýbrž tu dlužno počítati
s těmi velkými hnutími lidu, která
se budou na dále uplatňovati v národech.
Otázky sociální stávají se
otázkami světovými a otázkami mezinárodními.
Ale také otázka půdy musí se státi
otázkou mezinárodní a otázkou světovou.
Neboť zde jedná se o ochranu a podporu milionů
drobného trpícího lidstva a otázka
rentability zemědělství a ocenění
zemědělské práce jest podmínkou
pro existenci a zlepšení existence těchto milionů.
Velevážení! Chci
jenom stručně dotknouti se některých
bodů rozpočtových, ku kterým ve specielní
debatě budou mluviti jednotliví naši řečníci.
Chci konstatovati zde jíž nyní, že rozpočet
ministerstva zemědělství nemůže
zdaleka nás uspokojiti ani v celku, ani v detailech, neboť
neodpovídá velikým potřebám
zemědělství, vypleněného a
vykořistěného válkou až na kořeny.
Za této války bylo zemědělství
vypleněno více než kterákoli jiná
hospodářská odvětví. Jestliže
bylo odborníky konstatováno, že přibližně
29 miliard bylo vypleněno z našeho zemědělství,
pak jsou to cifry, nad kterými musíme se pozastaviti
více než nad těmi ciframi, které jakožto
osudné důsledky války ve způsobu deficitu
nám citoval pan ministr financí. To je ztráta,
se kterou musí počítati ministr financí
právě tak, jako se svým velikým deficitem,
a která bude hráti neobyčejnou roli v jeho
rozpočtu. Jestliže nedojdeme k tomu, aby věnována
byla největší a systematická péče
restauraci našeho zemědělství z této
jeho ubohosti a bídy, pak jdeme vstříc velmi
těžkým dobám. Ale o jedné věci
jsem přesvědčen: že zemědělství
naše má vnitřní sílu, že
zemědělství naše má pevnou vůli,
zdokonaliti a zlepšiti svou těžbu a přenésti
se k lepším mírovým poměrům.
Úkol tento bude jistě neobyčejně těžký.
Ale jedna podmínka zde jest:
Jest třeba, aby vláda
ujistila zemědělské kruhy, že nyní
jest konec již toho loupeživého hospodářství
a že zemědělství může již
nyní přistoupiti k řádným investicím,
že může přistoupiti k přechodu
do mírových poměrů. A nesmí
v té věci býti nějaká úzkoprsost.
Jest třeba, aby investovány byly velké částky
do našeho zemědělství a sice částky,
které nejen půjdou z domácí výroby
a prostředků, nýbrž ke kterým
bude potřebí také přívozu z
ciziny. A tu nesmí ministr financí s hlediska toho
neb onoho býti příliš úzkoprsý
a zavírati hranice proti přívozu potřeb,
zejména umělých hnojiv, přívozu
dobytka atd. Bylo by špatným hospodářstvím,
aby ten, jehož statek vyhořel, anebo byl jinak vypleněn
a měl dříve na př. 50 kusů
dobytka, a zbylo mu jen 5 kusů, řekl: já
budu rozmnožovati těchto 5 kusů dobytka tak,
až jednou přijdu zase na těch 50 kusů.
To by bylo jistě špatné hospodaření,
neboť tímto způsobem by se dostal k řádným
poměrům a k řádné rentabilitě
poměrně pozdě. Ale bohužel my v našem
státním hospodářství tímto
způsobem hospodaříme, nepřipouštíme,
aby zemědělství přešlo k mírovým
poměrům poněkud rychleji. My dokonce provádíme
takový způsob těžby, zásobování,
že každý zemědělec musí
se báti dnes investovati něco na nový kus
dobytka, aby mu nebyl ihned za krátkou dobu za poloviční
i nižší cenu rekvírován. Za těchto
poměrů není možno na nějaký
návrat k lepším poměrům hospodářským
mysleti.
K čemu jest dále poukázati,
jest potřeba vybudování sociální
péče pro náš venkov a bude úkolem
našeho řečníka v této debatě,
aby také na tuto okolnost zvláště blíže
poukázal.
Co žádáme dále
v těžké situaci, kde zemědělství
musí vykonávati vážné úkoly
pro zásobování vyšších vrstev
lidových, jest ochrana práce a ochrana úrody
proti veškerým škůdcům, ať
pocházejí odkudkoliv. Jestliže bojujeme proti
lichvě, pak musíme si také říci,
že musíme vésti ten nejrozhodnější
boj proti všem, kteří ruší dobrou
vůlí a ochotu k práci a že musíme
vésti také rozhodný boj proti každému,
kdo ruší a ničí plody práce na
půdě anebo kdo odnímá je těm,
kterým plody této půdy náležejí.
(Výborně!)
Doba vyměřená
mé řeči se končí. Pravil jsem,
že jednotlivé skupiny rozpočtu budou předmětem
úvah našich řečníků ve
specielní debatě. Tento rozpočet, který
leží před námi, jest rozpočtem
prvním a takřka jen náběhem, jest
to jen první pokus, který činí náš
stát a naše finanční správa,
choditi v tomto labyrintu rozpočtových cifer.
Příští
rozpočet představujeme si bohdá jiným
způsobem. Ten rozpočet musí se hlásiti
k jistému pevnému, zejména hospodářskému
a sociálnímu programu, ten rozpočet musí
míti jistý velký, pevný styl. On musí
míti v první řadě silné akcenty
pro hospodářskou obrodu, pro sociální
a kulturní pokrok. Dnešní rozpočet je
v těchto směrech příliš nestejnoměrný
a jeho ráz je poměrně málo jednotný.
Jak jsem pravil, stojíme v
naší republice před neobyčejně
velkým úkolem, neboť bude třeba stavěti
a budovati naší ústavu. Byli jsme jednotni,
když jsme bořili, je nutno, abychom byli silni a sorganisováni,
když nyní chceme stavět. A jestliže běží
nyní o to, abychom vykořistili svého vítězství,
pak myslím, že nejlepší příležitost
a nejlepší možnost jest k tomu nyní, nyní
když budeme budovat ústavu, abychom upevnili se vnitřně
na celá desítiletí, abychom se konsolidovali
jako pevný národnostní stát. Naše
strana republikánská chce poctivě přiložiti
ruku k dílu a chce dáti republice to, čeho
ona ke svému vývoji potřebuje a co jest jejího.
(Výborně! Potlesk.)
Předseda:
Uděluji slovo dalšímu řečníku
zapsanému, panu kol. dru Hajnovi.
Posl. dr. Hajn: Paní
a pánové!
Rozpočet státní,
který právě projednáváme, by
rozhodně zasluhoval, aby se byl dostal do doby světlejší
a radostnější, než-li je doba, kterou
právě prožíváme, neboť dnešní
doba není radostná a veselá, ani našimi
vnitřními poměry, řekněme politickými
a strannickými, ani na venek, a byla, řekl bych,
korunována - můžeme-li slova "korunovati"
užíti - vpádem Maďarů na Slovensko.
Nebudu dlouze mluviti o tomto vpádu
- mnozí řečníci již o tom hovořili
- i sám ministr financí. Řeknu zde jen tolik:
Naše Nár. shromáždění není
jen sborem zákonodárným, je také sborem
kontrolujícím, a přál bych si, aby
tohoto práva i povinnosti kontrolovati užilo plně,
jmenovitě, pokud mluvím o vpádu Maďarů
na Slovensko, i na poli naší armády. Doporučoval
a žádal bych branný výbor, aby zde skutečně
konal svou povinnost a využíval svého práva,
aby prováděl svědomitě revise, beze
všech strannických a řekl bych záludných
zámyslů, bez osobních tendencí, jen
čistě věcně a z lásky k republice,
revisi veškeré obranné moci, žádné
složky nevyjímaje, až po tu vojenskou naši
aviatiku.
Jinak tato otázka vyvolala
již tolik vzrušujících chvil v této
sněmovně, jinak ke dvěma demisím ministrů
připojila ještě třetí demisi
a snad ještě dále bude působiti, při
čemž ovšem nesmí býti jednoho radostného
zapomenuto: jak opravdu náš národ miluje Slovensko,
a jak cítí, oč tam běží,
a proto tolik obětavého a vlasteneckého nadšení.
Přeji ještě, abych
ukončil tuto kapitolku, všem činitelům,
totiž ministerstvu Nár. obrany, brannému výboru
a celému Nár. shromáždění,
aby se jim konečně podařilo vybudovati nám
jednotnou armádu, aby nebyla již žádná
složka legionářská, žádná
složka t. zv. rakouských vojáků, žádná
složka snad vojáků - sokolů nebo tělocvičných
dělnických družstev atd., nýbrž
aby bylo všechno jednotná armáda, jednotná
armáda statečnosti legionářské,
smýšlením republikánská a disciplinou
opravdu československá. (Výborně!
Potlesk.)
Státní rozpočet
ohromil svými ciframi a ohromil také cifrou svého
deficitu; náš ministr financí opětně
k němu připojil poznámky dnes se stejnou
upřímností jako minule, která připomíná
Tolstého, a s tak velkou otevřeností, s jakou
by snad ani nejostřejší řečník
z nejkrajnější oposice byl nemluvil, a je to
přece sám ministr financí, kterýž
podává tuto předlohu.
Ale, paní a pánové,
vedle tohoto státního rozpočtu jsou přece
ještě jiné rozpočty v naší
republice, jsou zemské rozpočty; nedávno
vyšel v novinách zemský rozpočet našich
Čech, a ten vykazuje potřeb 276 milionů;
pak jsou ještě zemské rozpočty moravský
a slezský. (O Slovensku ještě nemůžeme
hovořiti vzhledem k situaci, v jaké jest.) Konečně
jsou rozpočty okresní a rozpočty obecní.
A teď to všechno dejte dohromady a dostanete obrovskou
sumu další, - snad zase miliardy - že si řeknete:
tato země jest opravdu zemí vyspělou hospodářsky
a vyčleněnou i sociálně, jest zemí
bohatou, když všechno to může rozpočtově
přinášeti, a není možno, abychom
při náležité svědomitosti a ostražitosti
a také při důrazném kárání
vad a při pevné vůli nevyšli z dnešních
trudných dob a abychom se nedostali tam, kde bude opravdu
radostno, v takové republice hospodařiti veřejně.
(Souhlas.)
Rozpočet tento mně
připomněl, že jsem v první své
řeči zde v tomto Národním shromáždění
dal dvě otázky řečnické: zdali
naše republika - a to jsem mluvil již před mnoha
měsíci - nebude tak zorganisována, že
bude musiti býti řešena otázka, není-li
snad její správa dražší, nežli
byla správa celého státu cislajtanského.
A dnes jsme vlastně již u toho; dnes jsme u nadbytku
úřednictva, u nadbytku úřední
byrokracie! Vždyť si toho všimly i cizí
listy a vypočítaly, že na př. ministerstvo
orby má již více úředníků
nežli mělo ministerstvo orby v Cislajtánii.
Všiml jsem si poměru mezi úřednictvem
t. zv. manipulačním a konceptním a viděl
jsem, jak v některých ministerstvech jest obvyklý
zdravý poměr mezi těmito dvěma kategoriemi
porušen, jak jest obrovská převaha konceptního
úřednictva a malý počet manipulačního
úřednictva. Co potom vlastně dělají?
Anebo manipulační úředníci
nemohou pak stačiti všem konceptním úředníkům,
aby to všecko zpracovali a vyexpedovali. (Hlas: Ale přece
stačí!) Ale neměli by podle toho stačiti.
Tento velký nadpoměrný
počet úředníků konceptních
našel jsem v ministerstvu školství a zásobování.
Druhá řečnická otázka tenkráte
zněla, nebudeme-li nuceni vývojem věcí
dáti si otázku, nestala-li se naše republika
při tom velkém počtu úředníků
také byrokratickou, zda-li v ní nevládne
byrokratismus jako v Cislajtánii. A pánové,
co bychom si tajili; vidíme mnoho známek toho, co
skutečně jest byrokratismem, až, řekl
bych, do toho pozdního a nepořádného
chození do úřadu. Já to docela veřejně
zde vytýkám. (Hlas: Správně!) Řeknu
vám ještě jeden případ. Bylo
to minulý pátek, divisijní soud zasedal.
Na 9. hodinu bylo nařízeno přelíčení,
bylo obesláno 9-10 svědků a mezi nimi 2 vysokoškolští
profesoři, kteří k vůli tomu odřekli
přednášky. Všichni tam už byli včas.
Teď se sháněl státní zástupce
vojenský; telefonovalo se, posílalo se a konečně
se ve čtvrt na 11. sehnal a přišel a začal.
Pánové, tak to nejde. To se musí zde kárati
a když jsme kontrolujícím sborem konáme
jen svou povinnost, káráme-li to. (Souhlas.)
Četl jsem pozorně všechny
zprávy z rozpočtového výboru a všiml
jsem si, jak v jednom sezení, kde se jednalo o rozpočet
školský, státní tajemník dr.
Drtina mluvil o otázce školného
a jak mluvil pro to, aby se zrušilo vůbec a aby se
jaksi z poměrně progressivní daně
z příjmu školné uhrazovalo. Já
jen jaksi mimochodem, protože mám jiný plán
se školným, chci jen upozorniti, že myslím,
ze by se mohlo disputovati o tom, aby školné zůstalo,
ovšem při stejném systému osvobozovacím
atd. a aby se výnosu školného použilo
na podporu sociální i kulturní studentstva.
Výnos kolejného v Čechách, na Moravě
a ve Slezsku na vysokých školách středních
a odborných obnáší celkem 1,289.364
K. Tato položka, pánové, by pomohla živořícím
našim podpůrným spolkům studentským
neobyčejně mnoho a zde by pak boháči
a zámožní konali jaksi svoji povinnost k méně
zámožným. (Souhlas.)
Mluvím o rozpočtu a
nemohu také, než se zde rozšířiti,
pokud v generální debatě je možno, o
rozpočtu zahraničního ministerstva.
Tento rozpočet, velectění pánové,
podrobili jsme v zahraničním výboru asi ve
třech schůzích zvláštnímu
jednání a byla zvolena také zvláštní
komise, aby sestavila jiný rozpočet podle svého
nejlepšího svědomí. Řídili
jsme se asi těmito názory:
Úřední zastoupení
našeho státu v cizině má účel
politický a hospodářský; vykonávání
obojího tohoto úkolu zároveň nazýváme
zahraniční politikou. Náš obnovený
stát vedle "Svazu národů"
tak, jak jej utvoří mírová konference,
potřebuje míti pro sebe ještě i specielní,
t. j. svůj vlastní svaz. Odpůrci naši
v Evropě, zjevní i tajní, musí věděti,
že nejsme státem osamoceným, jehož bezpečnost
jest více méně lhostejná, naopak musí
věděti, že určitým státům
v Evropě i mimo Evropu obzvláště záleží
na zabezpečenosti našeho státu. S tohoto stanoviska
naše zahraniční ministerstvo svou činností
a svými vyslanectvími roztroušenými
po celém světě vykonává týž
úkol, jaký vykonává naše ministerstvo
Národní obrany svým vojskem; vojsko zabezpečuje
branně stát pro všechny případy,
zahraniční politika, získávajíc
přátele a spojence, zdržuje odpůrce
ode všech intrik a úkladův i od přímých
útokův.