Náš stát musí
se zabezpečiti také bohatým a spořádaným
vnitřním hospodářským životem,
aby mohl spláceti dluhy, které převezme po
Rakousko-Uhersku a které mu vzejdou z prvého období
poválečného, a aby jeho hospodářský
život poskytnul obyvatelstvu poměrný blahobyt
a umožnil i pronikavou sociální politiku -
a to vše bude znamenati vnitřní jeho zabezpečenost
- k tomu máme všechny potřebné podmínky.
Jako před válkou země české
participovaly na celkové výrobě Rakousko-Uherska
lvím podílem, stejně tak mocně participovaly
i na rakousko-uherském vývozu. Nemá-li náš
stát hospodářsky ani sociálně
živořiti, musí býti povinností
všech dotyčných činitelů, umožniti
a zabezpečiti mu nejen pouhou obnovu výroby, nýbrž
i obnovu vývozu a to prostřednictvím konsulátův.
Naše vyslanectví i naše
konsuláty musí býti všude, kde to bude
možno, zde se nesmí šetřiti, zde by přílišná
šetrnost byla vlastně plýtváním
penězi. Co by se malými dávkami uspořilo,
přišlo by vlastně na zmar, poněvadž
náš zahraniční úřad málo
dotovaný byl by málo platen, byl by vlastně
hoden politování mezi druhými úřady
a zástupci států druhých, dotovanými
tak bohatě. (Souhlas.)
Ukáže-li se ve státním
rozpočtu nepoměr mezi cifrou výdajů
ministerstva Národní obrany - to je jedna páka
naší bezpečnosti - a mezi cifrou výdajů
ministerstva zahraničního, - to je druhá
páka - mohlo by se říci již předem,
že je zde při nejmenším nějaké
nedopatření a omyl. A takový případ
máme před sebou, neboť rozpočet ministerstva
Národní obrany, znamenaný 673 miliony, činí
11.3 procenta celkového rozpočtu výdajův,
rozpočet ministerstva zahraničního, obnášející
17 milionů korun, činí 0.29 procent celkového
rozpočtu výdajů, tedy ani ne jedno procento!
Ale při tom, ctěné shromáždění,
v těchto 17 milionech je 10 milionů na mírovou
konferenci, tedy vlastní opravdový rozpočet
na všechna vyslanectví a konsuláty je 7,242.000
čili 0.12 procent celkového rozpočtu výdajů.
Vidíte tedy, že to je skutečně maličkost,
když chceme mluviti o šetření. To je poměr
opravdu křiklavý; rozpočtová rovnováha
mezi těmi dvěma pákami státní
bezpečnosti - vojskem a zahraniční politikou
- je těžce porušena. (Souhlas.)
Zahraniční výbor,
když sestavoval svůj vlastní rozpočet,
byl si toho vědom, že všechna vyslanectva a konsuláty
jsou v cizině a že naše koruna v cizině
moc málo znamená. A jestliže v našem zahraničním
rozpočtu jest položka třeba 30.000 K zdánlivě
veliká v našich korunách, za hranicemi to znamená
ve francích, lirách, dolarech nebo shilingách
neobyčejně malou položku; podle tohoto rozpočtu
vyslanec naší republiky by tam byl na úrovni
státního úředníka, - kdyby
tam měli třídy jako my - třeba lX.
aneb X. hodnostní třídy. (Souhlas a různé
projevy.) Tedy vidíte, ctěné shromáždění,
že tady skutečně se stala chyba.
Vedle toho jsme usuzovali ještě
takto: V rozpočtu zahraničního ministerstva
jsou vyslanectva v Paříži, v Londýně,
Washingtonu a Římě postavena sobě
na roveň; šablonovitě se odměřují
všechny položky stejně, a přece to s nimi
není stejné. Tato místa se musí vážiti
a ne počítati (Souhlas). Na př.
vyslanec ve Washingtonu bude míti zcela jiné
postavení než v Římě, neboť
v Severoamerické republice jest obrovská 3/4
milionová naše minorita; to již není
menšina, to je kus národa československého,
a ten bude přirozeně ustavičně se
uchylovati ku svému vyslanci, tamější
náš vyslanec stane se quasi ministrem krajanem, i
bude si musiti vybudovati přímo velikou kancelář,
a ta kancelář bude potřebovati zase velikého
nákladu; ale ten náklad bude produktivní,
neboť v této válce se ukázali naši
Češi američtí neobyčejně
zdatnými a prospěšnými pro náš
národ a chtějí se ukázati a ukáží
se takovými pro naši kulturu i hospodářství
i v dobách míru! (Výborně!)
Ale i celkový rozpočet
zahraničního výboru byl mírně
čítán; všeho všudy asi 80 milionů.
Rozpočtový výbor však, jenž obdržet
zavčas od zahraničního výboru jeho
nový rozpočet, setrval na původním
rozpočtu vládním, opíraje se o to,
že jej vypracovala sama Paříž; avšak
jak my jsme byli informováni, Paříž
navrhovala jej ve zlatých korunách, kdežto
do státního rozpočtu Národnímu
shromáždění předloženého
pojat byl v korunách papírových, a odtud
ta difference! Ukazuji na to bez nejmenšího zdání
neb úmyslu polemiky jen proto, abychom si byli toho vědomi,
že vládní rozpočet zahraniční,
jak jest, nemůže býti žádným
praejudicem a základem pro vybudování příštího
rozpočtu našeho zahraničního ministerstva.
(Souhlas.)
Pánové, půjdeme
dále. Dne 15. června byly volby do obcí.
O tom již také mnozí řečníci
zde mluvili. Řeknu jen stručně dvojí
pozorování. Poprvé, že všechny
strany, které kandidovaly, byly tentokráte opravdu
nejen mravně spokojeny, nýbrž byly spokojeny,
zdá se, i ve skutečností. A to jest opravdu
vzácné divadlo. (Veselost.) Nebudu usuzovati
proč, atd., faktum jest, že všichni bylí
spokojení. Na základě pak druhého
pozorování vyvozuji přání,
aby po uplynutí nějakého času také
naše obce mohly říci, že jsou spokojeny
s těmito obecními volbami. (Výborně!)
A tu - nechci býti žádným sýčkem
- vidíme již dnes mnoho nesnází v obcích,
kde je ku př. pět stran a dostaly týž
počet a kde otázka, koho zvoliti starostou, dělá
strašidelné obtíže. (Souhlas.)
Když vidíme, jak dělají jíž
některé strany - ústředny pro komunální
záležitosti, atd., tu se bojím, že naše
obec řekne si potom: Lepší to bylo, když
jsem byla méně politickou jednotkou než dnes,
když jsem byla opravdu jen jednotkou hospodářsko-sociálně-kulturní
a ničím jiným. (Souhlas.) Ale teď
se to s obcí a v obcí rozpolitisovalo všude
všechno až do poslední vesničky!
Myslím dále, ctěné
shromáždění, že volby na základě
tohoto obecního volebního řádu byly
první, ale také poslední, že se tady
ukázala absurdnost... (Hlas: Vázanost listin!)
Vázanost listin, to jest jedno monstrum.... a že se
to musí změniti. Aby mi bylo dobře rozuměno.
Chci, aby se volilo do obcí na základě všeobecného
práva hlasovacího, ale myslím a věřím,
že se najde pro zastoupení menšin taková
forma, aby nebyl ohrožen pravidelný a organický
chod v našich obcích.
Pánové, obecní
volby přivedly jednu věc, a té si musíme
nesmírně vážiti, zkorigovaly nám
úřední sčítání
lidu, neboť předběžné sčítání
výsledku voleb do obcí ukázalo, že německá
menšina v Čechách obnáší
20 % a německá menšina na Moravě všeho
všudy 19 % (Slyšte!), takže na Moravě
máme 80 % české většiny, 19 %
menšiny německé a asi 11/2
% Zionistů, kteří hlasovali zvláště,
čili teď se ukázalo, jestliže jsem ve
svém referátě o odpovědi na poselství
presidentovo odhadoval úhrn menšiny německé,
maďarské a polské v naší republice
nejvýše na 30 %, ze odhadoval jsem příliš
vysoko.
Dovolte mi, když jsem zde tato
data již uvedl, abych zde vůbec promluvil podrobněji
o Němcích a jejich politice a jejich stanovisku
k naší republice.
Neříkám, že
jest v našem státě otázka německá,
to si říkají Němci, anebo někteří
čeští jednotlivci, po případě
některé české strany. Německá
otázka jest ta, která se týká bývalého
císařství německého. Zde u
nás jest jen otázka menšiny německé,
nic více, a ovšem otázka rovného práva
národnostního, jazykového atd. Vytýkává
se nám i z našich českých kruhů,
že se stala chyba, že jsme hned 28. října
nepovolali Němcův a neumožnili jim přístup
do Národního shromáždění.
Ctěné shromáždění,
my jsme mohli zde při té stranické rozrůzněnosti
utvořiti se a pracovati jen díky koalici. Kdo nám
zaručuje, že by Němci šli do té
koalice? Naopak máme známky, kdybychom byli k Němcům
přišli a jich prosili, že byli by to odmítli,
poněvadž byli nepřáteli na život
a na smrt celému útvaru Československé
republiky. Byli bychom zde vykonali to, co jsme již vykonali,
a při tom by bylo stále nebezpečí,
že by německý živel byl našel nějaký
sukkurs po případě v českých
stranách. (Souhlas.)
Važme si toho, že jsme
zde sami, jen se nebojme tohoto postavení náležitě
využíti. (Souhlas.) Podívejte se, ctěné
shromáždění, co se týče
těch Němců u nás; co se jim vzalo,
jak se s nimi nakládá a naložilo hned 28. října?
O tom svědčí také data. Německé
oddělení zemské školní rady zůstalo
u nás v platnosti. Nikdo si ani nevzpomněl, aby
to zrušil a přece to pochází z punktací.
Zůstalo německé oddělení Zemědělské
rady, nikomu z nás nepřipadlo, aby je zrušil.
Nic se tedy nestalo Němcům špatného.
Dále si račte uvědomiti, že každého
sociálního zlepšení, každého
nového kulturního zákona i hospodářského,
který jsme zde odhlasovali a který nám president
podepsal, byli Němci právě tak účastni
jako my. Ani při jednom zákoně nebylo stanoveno
výjimky, že ho Němci nesmějí
používati, ani nám to nikomu nepřipadlo.
Upravily se na př. platy učitelstvu našemu.
Na prospěchu tom budou participovati němečtí
učitelé jako čeští.
Upravily se platy vysokoškolských
profesorů. Právě tak profesoři německých
škol, německé university, německé
techniky na tom participují jako čeští
a nikomu z nás ani z daleka nepřipadla myšlenka,
abychom Němce potrestali tím, že bychom je
nechali při starých "rakouských"
platech. Všelijakých opatření, drahotních
přídavků bylo německé úřednictvo
účastno bez rozdílu. Té veliké
sociální reformy, osmihodinové doby pracovní,
účastno jest německé dělnictvo
právě tak jako české. Zákona
o podporách nezaměstnaných užívají
němečtí dělníci právě
tak jako čeští. (Hlasy: Ještě
více... poněvadž toho nadužívají!)
Zákona o reformě práva manželského
použili resp. budou používati němečtí
rozvedení muži a ženy jako čeští
muži a ženy; žádná výjimka
se nestala. A zákon o novém volení do obcí
byl připraven a presentován právě
tak německému obyvatelstvu jako českému.
Jen tomuto obecnímu zákonu mají Němci
co děkovati, že se po padesáti letech dostali
do města Prahy a do některých obcí
předměstských atd. (Souhlas.) A nikomu z
nás ani nepřipadlo, toto zdůrazňovati,
jak my opravdu spravedlivě a rovnoprávně
smýšlíme. (Hlas: Což Němci v
Dolních Rakousích?) Kdybychom si brali, pánové,
příklad z Dolních Rakous, pak by Němci
teprve viděli, jak oni rozumějí tomu rovnému
právu a pak by mohli křičeti, ale teď
ne.
Vidíte, tak jsme byli spravedliví,
že, když se ukázala nutnost, - proč, to
vy dobře víte - aby v území t. zv.
smíšeném byly prohlášeny výminečné
zákony, aby to Němce nebolelo, že prohlásili
jsme je v celé republice a že jsme preventivní
censuře podrobili nejen iredentistické listy neněmecké,
nýbrž i nejvládnější listy
české. Tedy i k nim jsme ukázali docela stejnou
spravedlnost.
Teď, pánové, máme
rozpočet naší vlády, který právě
projednáváme. Načrtl jsem si rychle několik
číslic. Vzal jsem si rozpočet ministerstva
školství. Co jsem tam nenašel? My o druhou universitu
na Moravě kolik desítiletí zápasíme,
a jak dlouho jsme zápasili za Riegra o českou universitu
v Praze, a hle - tento český rozpočet najednou
dává Němcům úplnou německou
universitu, a oni pořáde dělají drahotu;
dává jim také dve německé techniky.
Všechno, jak to bylo dříve, náš
rozpočet přebírá a Němcům
dává a nám ani nepřipadne, abychom
zde dělali remedury. Dále Němci dostávají
najednou tímto rozpočtem 80 německých
středních škol, kdežto my máme
pouze 94 středních škol. Vidíte, jak
nespravedlivě se jedná - s námi Čechy.
Němcům dává se 25 obchodních
škol a my jich máme pouze 31, dává se
jim 15 učitelských ústavů a my jich
máme pouze 14 ve svém vlastním státě!
Žádal bych, aby se tyto cifry sdělily celé
Evropě, aby se vědělo, jakým způsobem
se zde jedná s Němci.
Náklad na německou
universitu v Praze jest o 72.000 K větší v
tomto českém rozpočtu, než byl rozpočet
za Rakouska roku 1915. Rozpočet na německou techniku
v Praze je teď větší o 100.000 korun,
než byl rozpočet za Rakouska roku 1915. (Posl.
dr. Velich: My máme 5000 posluchačů
a oni jen 900 a při tom říkají, že
jsou tu utiskováni!) Rozpočet německé
techniky v Brně jest v tomto českém rozpočtu
o 119.000 K větší, než byl v rakouském
rozpočtu 1915. A rozpočet německých
středních škol v Čechách jest
o půl milionu v tomto českém rozpočtu
větší, než byl za Rakouska roku 1915.
(Slyšte!) Naše vláda, naše tisková
kancelář, naše zahraniční ministerstvo
měly by všecky tyto číslice sděliti
veřejnosti evropské. (Výborně!)
Co chtějí tedy Němci, co chtějí
naši lidé čeští, kteří
mluví o vyrovnání s nimi? Jaké vyrovnání?
Já tomu ovšem dobře rozumím. Němci
chtějí a někteří naši
čeští lidé snad to připouštějí,
aby zde byli pokládáni za jakousi zvláštní
veřejnoprávní jednotku, jako jsme
my, jako jest náš národ, jednotku veřejnoprávní
a pak teprve, aby se mezi oběma jednalo, aby dostali nějaké
samosprávné území atd.
Na to na všechno odpověď
jest více psychologická; ani Němci v Čechách
se neodrakouštili, ani my. Němci se neodrakouštili
v tom smyslu, že se pokládají stále
za národ, který vede, jako vedl v Rakousku; celé
tehdejší Rakousko bylo jejich státem. My Češi
jsme se neodrakouštili v tom smyslu, že si nemůžeme
uvědomiti, že my jsme národem panujícím
a vládnoucím a že pořád myslíme
a pokládáme Němce za stejného činitele
jako v Rakousku..
Ale, pánové, celá
tato otázka jest již rozřešena v mírovém
aktu versailleské mírové konference. Neboť
čteme v míru nadiktovaném Německu
- a naši zástupci také jej podepsali - v oddělení
VII., že konference zná a uznává jen
jediné samosprávné území v
českém státě, samosprávné
území ruské, jižně od Karpat.
To tam jest expressis verbis. O žádném jiném
území se tam nemluví, které by mělo
samosprávné postavení.
Dále se tam čte, že
národní příslušnost - "nationalité
tchéchoslovaque" - se přiznává
a vyhražuje německému obyvatelstvu, ale "nationalité"
jest pojímati ve smyslu francouzském, to jest v
politickém smyslu, že německé obyvatelstvo
jest občanstvem naší republiky a našeho
státu jako Čech, Polák a Maďar, jako
rovný občan vedle rovného, ale žádné
zvláštní národnostní postavení
z toho naprosto nevyplývá.
Přál bych si, abychom
ústavu, volební řád, základní
zákony si udělali ještě zde bez Němců
sami předem a abychom Němcům to tak presentovali,
jako jsme jim presentovali volební řád do
obcí. Jinak, kdybychom, ctěné shromáždění,
zde to chtěli rozřešiti, až zde budou
zástupci cizích národnostních menšin,
bojím se, že potom neuděláme nikdy nic
a že uvidíme, jak jsme jednali nemoudře i v
zájmu těch menšin jinonárodních
samotných!
Končím, ctěné
shromáždění, doslovem, který
se týká krise ministerské, t. zv.
koalice, a mluvím zde jménem našeho klubu.
Náš klub doposud se drží prvního
projevu, se kterým oznámil důvody demise
svých 2 ministrů, drží se doposud i
prohlášení, že jest hotov zase obnoviti
koalici, ale na základě přísné
a loyální revise její organisace i jejího
účelu. Ta koalice musí se vybudovat s přesným
programem politickým. Zásadou hlavní
tohoto politického programu bude, že my známe
stát český jedině jakožto poctivou
demokratickou republiku s vyloučením veškerého
terroru a třídního panství (Výborně!),
jejíž správa bude uvnitř spořádaná
a silná a takového ducha, že veškeré
sociální reformy, i sebe pronikavější,
budou možny, ale v dohodě všech a nikoli snad
diktátem nebo násilím. (Výborně!)
Tedy žádná diktatura třídní
ani ne třídní proletářská,
ani ne koalice agrárně-sociální, či
jak kol. dr. Meissner ve svém interviewu s redaktorem "Reichenberger
Zeitung" jí nazval "strannickopolitickou antantou".
Dovolte mně, abych zase zde
opakoval, že politická revoluce, ke které došlo
dne 28. října, jak jsme viděli, nevylučovala,
ani žádným způsobem neohrožovala
sociální pokrok, ale sociální revoluce
mohla by nám zabíti všechny vymoženosti
politické revoluce říjnové a ohroziti
i celou naší republiku.
Dále musí si tato koalice
vypracovati přesný program pracovní
pro Národní shromáždění
a pro vláda samu, a nic jiného nesmí se jíž
dávati na denní pořádek tohoto Národního
shromáždění, nežli co bude umluveno,
že ještě Národní shromáždění
má absolvovati. V pracovním tom programu ovšem
bude ústava, volební řád do sněmu
a ovšem i řada otázek finančních,
abychom si dali do pořádku své vlastní
finanční hospodářství.
A také bychom předpokládali,
jako něco samo sebou se rozumějícího,
ne jako nějakou podmínku, nýbrž řekl
bych jako důkaz loyality, že si každá
strana udělá pořádek ve svých
řadách a že se zbaví všech těch,
kdo jsou proti tomuto krédu, že naše republika
musí býti republikou všech tříd
s vyloučením teroru a diktátu.
Dále, co se týče
vlády, chceme, aby do vlády šli a byli do ní
povolávání jen silní jednotlivci.
(Post. Ant. Němec: To ano!) Pardon! (Posl. Ant.
Němec: Jen s vaší strany!) Hned to, pane
kolego, uslyšíte. (Posl. Ant. Němec: Kteří
mají velké jmění, velkou wertheimku!)
Tedy jednotlivci silní odborně a politicky, silní
svou vůlí a silní svou loyalitou. Když
by se takto zrekonstruovala koalice a vláda a byl sdělán
i pracovní program, pak bychom, ctěné shromáždění,
vzhledem k situaci vnitřní i vnější
nemusili hned předem zamítnouti otázku, zda
by Národní shromáždění,
jako obdařilo nedávno silnější
mocí presidenta, nemělo obdařiti silnější
mocí i zrekonstruovanou vládu.
Dále, ctěné
shromáždění, kdyby takto vláda
byla opatřena a kdyby mohl president do ní svobodněji
zavolati takovéto osoby, pak by snad tato vláda
již nemusela ani býti sestavena podle tak zv. klíče,
podle kterého jest zbudováno Národní
shromáždění a podle kterého musí
trvati i na dále. Naříká se na šestnáct
ministerstev. Toto číslo 16 vzniklo však jen
proto, že jest jedině možným a schopným
číslem, učiniti zadost klíči;
menší číslo dělalo by již
křivdy. Když však bychom to vše takto zrekonstruovali,
mohli bychom klidně pro vládu samu klíč
pozměniti, nebo snad jej vůbec i opustiti.
Také se skutečně
mluví o zmenšení počtu ministerstev
a tu bych jen jedno žádal, prosil a vřele se
přimlouval; aby se nechtělo skutečně
přikročiti k tomu, aby bylo zrušeno jedno ministerstvo,
které jsme tak rádi uviděli, neboť k
jeho zřízení došlo konečně
po zboření Rakouska v našem státě,
to jest ministerstvo zdravotnictví, neboť byla by
to těžká újma pro věc, tím
více, že jsme v nebezpečí těžkých,
takřka epidemických nemocí, a máme
ještě další programy na poli zdravotnickém.
Končím tím,
ctěné shromáždění, že
eventuelně obnovená koalice a nová vláda
samotná musí míti ne jednou barvou, nýbrž
dvěma barvami, bílou a červenou, napsáno
jako heslo, a nejen jako heslo, ale jako zákon a jako přísahu:
Naším nejvyšším zákonem je
blaho republiky. Náš klub bude hlasovati pro rozpočet
a bude ovšem také hlasovati pro všechny finanční
předlohy a zákony. (Výborně! Potlesk.)