Sem nutno také zvláště
podotknouti, že jest tu na mysli, že platí ten
21/2 roku nejenom pro postup do vyšší
stupnice platové, ale tento 21/2
roku platí pro všechny zvyklosti tam, kde určitá
řada let byla podmínkou jmenování,
povýšení nebo přejmenování
z kategorie do kategorie. To bych chtěl míti zvláště
podotknuto proto, poněvadž státně zřízenecký
výbor se snažil, aby do zákona dostal ustanovení,
ve kterém se praví: "nejenom pro postup do
nejblíže vyššího stupně platového,
ale také pro jmenování, povýšení
a přejmenování aby byly ty 21/2
roku počítány." Vláda stála
na stanovisku, že není nutno toto zvláště
v zákoně konstatovat, poněvadž jde pouze
o některé kategorie a ne o celek a že stačí,
když referent ve své zprávě na to zvláště
upozorní. Tedy pro ty kategorie, které mají
zvláštní výhody, že se jim každá
doba započítává do doby čekací
při jmenování, povyšování
a přejmenování, zůstává
v platnosti ustanovení a oněch 21/2
roku jim přichází k dobru i v této
věci. To jest nutno zvláště konstatovati.
Dále v §u 8. navrhovala
vláda, aby byly výplaty na tento zákon se
zpětnou platností poskytnuty od 1. listopadu a vycházela
ze stanoviska, že teprve od 1. listopadu slouží
dotyční lidé republice. Státně
zřízenecký výbor stál na opačném
stanovisku: není možno v tomto případě
opírati se o datum převzetí dotyčného
personáIu do služby, zvláště proto
ne, poněvadž se zde přece nepočítají
léta ve službách republiky ztrávená,
nýbrž se tu započítají léta
ztrávená ještě ve staré říši
rakouské. A byl by to do jisté míry nonsens,
kdybychom řekli: za službu v Rakousku dáváme
určité výhody, ale tyto výhody neplatí
pro celou tu službu v Rakousku, nýbrž platí
o jeden měsíc méně. Tedy to vakuum
bylo zde naprosto nemožné již proto, poněvadž
původní zákon z 15. května, který
mluví také o těch lhůtách,
totiž zákon o 50 procentním připočítávání
první stupnice drahotního přídavku,
také statuuje 1. říjen 1918 jako den počínající
výplatami.
Bylo toto ustanovení proto
změněno a vláda na konec prohlásila
svůj souhlas. Bylo nutno sem také podotknouti, že
započítávání se děje
bez dodatečného uhražování příspěvků,
a sice ze dvou důvodů, jednak z toho, že to
nebudou platiti státní zřízenci, nemohlo
to býti proto požadováno pro zřízence,
který platí do bratrské pokladny nebo do
provisních fondů železničních
a z druhého důvodu bylo vsunuto státně
zřízeneckým výborem toto ustanovení
proto, poněvadž za dobu válečnou platí
příspěvky do těchto fondů správa
železnic, správa podniků atd.
Nemám více, co bych
k věci poznamenal. Chci jenom ještě zvláště
poukázati k tomu, že 21/2 roku
příznivějšího počítání
pro postupy má se dostati všem státním
zřízencům, o kterých nebude prokázáno,
že válkou nebyli vůbec poškozeni. To musí
dokázat ovšem správa, poněvadž
na jednotlivá udání služebního
přednosty neb pod. se nemůže dát. Tedy
tím jest řečeno, že všechna přeřadění,
všechna povýšení mimořádná
nespadají do započítávání
této doby a že jest tu nutno velice přesně
vykládat § 2. odstavec 1, kde se říká:
"Ona část půlletí, jež při
prvém postupu podle § 1. tohoto zákona provedeném
nebyla spotřebována, bude započítávána
při dalším postupu do vyšších
platových stupňův a do platů vyšší
třídy", a pak zvláště jest
nutno velice opatrně jednat u odstavce druhého:
"Úředníkům,
kteří po 1. listopadu 1918 dosáhli jmenováním
požitků vyšší hodnostní třídy,
započítá se ona část stejné
doby, jako byla podle § 1. započtena, která
od 1. listopadu 1918 ještě neuplynula, do dalšího
postupu v této hodnostní třídě.
Toto započítávání nemá
místa u těch úředníků,
kteří od 1. listopadu 1918 byli povýšeni
o dvě hodnostní třídy. Omezení
tato neplatí pro úředníky podle zákona
o oficiantech zařaděné", aby to nebylo
vykládáno v ten rozum, že kdo byl mimořádně
přeřaděn, nemá už proto míti
nároku na ty 2 a půl roku, abychom se zvláště
ohledně zpětné platnosti tohoto zákona
na postupy, jmenování, povýšení
a přeřadění zaměstnanců
nedostali do sporů, které by snad vedly až
ke správnímu soudu.
Státně zřízenecký
výbor v debatě o jednotlivých bodech předlohy
byl uveden v pokušení, do zákona ještě
vložiti jednotlivé dodatky, nové paragrafy,
a kde viděl, že by nebylo dobře možno
tyto dodatky v zákon sám přivésti,
navrhuje, zpracovav tyto dodatky ve dvou resolucích, tyto
resoluce k schválení, ovšem v předpokladu,
že vláda těmto resolucím opravdu vyjde
vstříc a že to bude tak, jakoby to bylo přímo
v zákoně, kam to nešlo dáti jen z formálních
důvodů.
První resoluce zní:
"Státně zřízenecký
výbor Národního shromáždění
československého žádá, aby jednotlivé
resorty služby státní, státních
podnikův a fondů spravovaných státem,
byly zmocněny, aby pro zaměstnance, jimž zabráněno
bylo vojenskou službou ve válce nastoupiti do služby
státní, ač jinak měli plnou kvalifikaci
a učinili za dost podmínkám přijetí
do této služby, po návratu z vojska se pak
ihned ucházeli o službu státní, individuálně
použily zásad uvedených v hořejším
zákoně."
Uvedu na př. konkrétní
případ: Profesor ucházel se o státní
službu a byl přijat, ale poněvadž nebylo
místa, nemohl nastoupiti. Zatím nastoupil místo
jako učitel školy "Komenského" ve
Vídni a tam čekal, až bude povolán do
státní služby. Podmínkám přijetí
do služeb státu vyhověl. Byl však povolán
z učitelské služby u "Komenského"
na vojnu a nyní se vrací a je povolán do
státní služby jako profesor. Kolegové,
kteří přišli po něm, mají
všechny výhody ve válce vysloužených
let a k tomu ještě mají počítan
ten 11/2 roku za 1 rok služební.
Mohou proto býti dnes až v 71/2
služebním roku, kdežto on jest nováček.
U něj jde o to, že může mít 10
roků služebních do pense vpočítatelných,
poněvadž má 5 let vojenských a 5 let
se mu má započítati. Byla by to nespravedlivost
na těchto lidech a je nutno, aby jim to bylo počítáno.
(Výborně!)
Druhá resoluce zní:
"Vláda vydej podle článku
II. a § 25. zák. ze dne 23. května 1919, č.
274 prováděcí ustanovení, kterým
se uloží zemím, aby výhody o započítání
služebních let z tohoto zákona vzešlé
byly přiznány učitelstvu škol obecných
a občanských na veřejných školách."
To, myslím, není třeba
odůvodňovati, poněvadž to vysvítá
již jaksi ze smyslu zákona již přijatého.
Končím svou zprávu
velmi silným apelem na vládu a orgány vládní,
aby při prováděcích nařízeních
a při provádění vykládali zákon
co možná liberálně (Výborně!),
by přihlíželi k tomu, že zákonodárce
neměl možnosti propracovati zákon tak, aby
se všestranně zajistili proti eventuelním zkrouceninám
se strany jednotlivých, zvláště horlivých
resortních přednostů sIužebních,
že zákon počítal s tím, že
vláda dnes vůči státním zaměstnancům
uzná alespoň v tomto málu těžkou
zodpovědnost a službu, kterou dělali, a nebude
se snažiti případné nedostatky a nejasnosti
zákona využitkovávati proti zaměstnancům,
nýbrž nedostatky, pokud by se tady objevily, že
využitkuje ve prospěch stálých zaměstnanců
jako velice maličkou splátku na tu obrovskou námahu
a obětavost, kterou státní zaměstnanci
dosud republice prokazovali. (Výborně! Potlesk.)
Předseda
(zvoní): K slovu není nikdo přihlášen.
Debata je skončena. Přistoupíme k
hlasování. Prosím pány, aby
zaujali svá místa. (Děje se.)
Hlasovati budeme tím způsobem,
poněvadž pan zpravodaj v dohodě s výborem
a s vládou učinil pozměňovací
návrh, týkající se dat obsažených
v jednotlivých paragrafech, že o těchto paragrafech,
ve kterých bude změna obsažena, budeme hlasovati
zvláště. O ostatních, v nichž není
žádných změn, budeme hlasovati souborně.
Je snad proti tomu nějaká námitka? (Nebyla.)
Není. Budeme hlasovati, jak jsem uvedl.
Kdo souhlasí s § 1.,
ve kterém ve 3. řádce zdola na 1. stránce
místo "1. listopadu" má státi podle
návrhu p. zpravodaje "1. října",
ve smyslu zprávy výborové takto upraveným,
prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina. §
1. s touto změnou je schválen.
V § 2. je také změna
toho data obsažena v 1. řádce 2. odst. místo
"1. listopadu" "1. října", potom
v 5. řádce téhož odst. zase místo
"1. listopadu" "1. října" a
konečně v 3. řádce zdola v témž
odst. má státi "1. října"
místo "1. listopadu"; dále v posledním
odstavci v 1. řádce má státi místo
"příští stupnice" "příštího
stupně".
Kdo souhlasí s § 2 takto
upraveným ve smyslu návrhu pana zpravodaje, prosím,
aby povstal. (Děje se.)
To je většina. §
2. je schválen.
V §§ 3., 4., 5., 6., 7.,
8., 9. a 10. není žádných změn.
Kdo souhlasí s těmito
paragrafy, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina. §§
3.-10. jsou schváleny.
Kdo souhlasí také s
nadpisem zákona, prosím, aby povstal. (Děje
se.)
To je většina. Také
nadpis zákona je schválen.
Přeje si pan zpravodaj slovo
ke druhému čtení?
Zpravodaj posl. Brodecký:
Ne.
Předseda:
Není tomu tak.
Kdo souhlasí s přijatým
právě zákonem v prvém čtení,
také ve čtení druhém,
prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina. Zákon
je schválen také ve druhém
čtení. (Hlučný potlesk.)
Kdo souhlasí také s
oběma resolucemi, obsaženými ve zprávě
výborové, a usneseními ve výboru,
prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina. Obě
resoluce jsou také schváleny.
Tím tento odstavec denního
pořádku je vyčerpán a přistoupíme
k druhému, jímž je
2. Zpráva právního
výboru o vládním návrhu zákona
(tisk č.1280), jímž se zřizují
trestní sborové soudy I. stolice (tisk č.
1347).
Zpravodajem je p. kol. dr. Bouček.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Bouček:
Vážené shromáždění!
K této osnově nemám
vlastně, co bych podotkl.
Navrhuji, aby Národní
shromáždění přijalo ji tak, jak
mu byla předložena.
Předseda:
K slovu není nikdo přihlášen. Debata
jest skončena. Přistoupíme k hlasování.
Prosím pány, aby zaujali
svá místa.
Poněvadž předloha
sama má pouze čtyři paragrafy, materie jest
jednotná, žádný pozměňovací
návrh nebyl učiněn, budeme hlasovati o ní
v celku. Námitek proti tomu není? (Nebylo.)
Kdo souhlasí s § 1.,
2., 3. a 4. zákona, jakož i s nadpisem jeho a úvodní
větou, ve smyslu zprávy výborové,
prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. §1.-4.,
jakož i nadpis zákona a úvodní věta
jsou schváleny.
Kdo souhlasí s přijatým
právě zákonem v prvém čtení,
také ve čtení druhém, prosím,
aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Zákon
jest schválen také ve druhém čtení
a tím jest vyřízen odstavec druhý.
Přistoupíme ke třetímu,
ke
3. Zprávě kulturního
výboru o návrhu člena Národního
shromáždění Udržala a soudr.
(tisk č. 36) na zatímní upravení
služebních platů a právních poměrův
učitelů-legionářů, vojínův
a jejich rodin (tisk č. 1359).
Zpravodajem jest pan kol. Smrtka,
uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Smrtka: Slavné
Národní shromáždění!
Návrh, který jest vám
předložen, byl podán již 21. listopadu
1918 ve IV. schůzi Národního shromáždění.
Intencí návrhu bylo, aby se poskytla učitelstvu
vůbec pomoc zatímní co nejrychleji. Navrhovatelé
měli na zřeteli, aby na prvém místě
tato pomoc byla poskytnuta učitelům, kteří
se postavili do služeb národa za vlast, učitelům-legionářům,
jich vdovám a sirotkům, a potom učitelům-vojákům,
kteří sloužili v rakouské armádě.
Není vinou kulturního výboru, že návrh
ten přichází k projednání teprve
dnes, školský výbor svůj návrh
připravil již v prosinci a předložil praesidiu
sněmovnímu, ale návrh nemohl býti
ústavně projednán proto, poněvadž
byla proti němu podána námitka se strany
vlády z důvodů kompetenčních.
V základě tom byl návrh
školskému výboru vrácen a musila býti
nastoupena dlouhá cesta byrokratická, která
záležela v tom, že bylo třeba vyžádati
si dobrého zdání zemských školních
rad, zemských výborů a ministerstev.
Tím se stalo, že teprve
dnes jest možno vykonati akt, který se stal již
dávno nesmírně naléhavým, neboť
týká se těch, kteří přinesli
národu oběť největší, kteří
vstoupili do služeb vlasti, aby dobyli naší svobody,
a týká se těch, kteří se stali
obětí nešťastné války.
Školský výbor
a kulturní výbor, majíce na zřeteli
poměry učitelů-legionářů
a vojínů, kteří byli svých
služebních míst sproštěni, jimž
bylo služné zastaveno, jejichž vdovy a sirotci
byli odkázáni na ubohé alimentace, pokládají
za svou povinnost, aby aspoň, pokud se poměry ty
neupraví definitivně, byly učitelům-legionářům,
k nimž přidáni jsou i učitelé,
kteří se postavili do služeb vlasti v boji,
který jsme vedli na Slovensku proti Maďarům,
ponechány jejich dosavadní příjmy
ve výši, na jakou mají dle platného
zákona nárok, a to do té doby, než se
poměry jejich upraví definitivně, a bez ohledu
na to, mohou-li svoji službu školní zastávati,
či stali-li se invalidními. Totéž platí
podle navrhované osnovy tolikéž pro vdovy a
sirotky.