Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Předseda: Tomášek,

místopředsedové: dr. Hajn, Konečný, Udržal,

zapisovatelé: dr. Herben, Vacula;

větší počet členů Národního shromáždění.

Zástupcové vlády: Předseda vlády: Tusar a členové vlády: dr. Beneš, Habrman, Hampl, dr. Horáček, Prášek, Staněk, dr. Šrobár, Švehla, dr. Veselý, dr. Winter.

Z kanceláře sněmovní: JUDr. Haasz, tajemník sněmovní, zástupce jeho JUDr. Bartoušek.

78. schůze Národního shromáždění československého ve středu

1. Rozprava o výkladu ministra věcí zahraničních dra Beneše.

2. Zpravodaj dr. Dolanský: Zpráva finančního výboru o vládním návrhu zákona (tisk č. 990), jímž se zavádí zvláštní dávka z vína v lahvích (tisk č. 1610).

Předseda (zvoní): Národní shromáždění jest schopno se usnášeti. Zahajuji schůzi.

Omluvili nepřítomnost svoji:

churavostí: Skurský (na neurčito), Brežný (na neurčito), Fr. Němec (na neurčito), Dr. Metelka (na neurčito), Kolaříková (na neurčito), Janoška;

zaměstnáním: Němeček (do 5. října), ministr Houdek (na neurčito), lng. Rotnágl (do 14. října), Babánek (na tento týden), Valoušek (na tento týden), Časný (na neurčito), Šrámek (na neurčito), Slavíček, Špatný (též za minulý týden), Stodola, Parák, Hrejsa (do konce týdne), Cingr, Kléga, Lukeš, Prokeš, Václav Sladký (všichni na neurčito).

Členství v Národním shromáždění vzdal se Jan Hrouda.

Na jeho místo vysílá ústřední výkonný výbor české strany socialistické Vladimíra Drobného, tajemníka československé Jednoty malozemědělců v Praze lI., Lípova 8.

Žádám pana zapisovatele, by přečetl slibovací formuli.

Zapisovatel dr. Herben (čte): Slíbíte jako člen Národního shromáždění československého, že budete zachovávati zákony státu československého a že svůj úřad budete zastávati dle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Předseda: Pan kolega Drobný!

Posl. Drobný: Slibuji!

Předseda: Z předsednictva přikázáno bylo podle § 3. zákona ze dne 24. července 1917, čís. 307 ř. z. výboru sociálně-politickému nařízení vlády ze dne 23. Září 1919 o zřízení zemské úřadovny pro dělnické pojištění na Slovensku v Bratislavě a rozšíření působnosti zákonů o dělnickém pojištění na Slovensku.

Tiskem rozdány byly tyto odpovědi.

Sněm. taj. dr. Haasz (čte):

Tisk 1626. Odpověď ministra pro zásobování lidu na dotaz členů N. S. Ot. Hrejsy, J. Měchury a spol. o rekvisicích dobytka v politických okresích holešovském a kyjovském na Moravě.

Tiskem rozdáno v 78. schůzi Národního shromáždění československého:

Tisk 1627. odpověď min. národní obrany na dotaz čl. N. S. B. Němce a soudr. o vojenské meteorologické stanici v Praze.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k

a sice:

1. k rozpravě o výkladu ministra zahraničních záležitostí dra Beneše. Uděluji slovo prvnímu řečníku zapsanému v seznamu řečnickém a sice p. kol. dru Jaroslavu Stránskému.

Posl. dr. Jar. Stránský: Sl. Národní shromáždění! Velectěné dámy a pánové!

Před několika měsíci přinesl a přečetl nám pan president Masaryk poselství svobody. Náš zahraniční ministr Beneš přečetl nám včera poselství míru, míru, kterým tato svoboda definitivně byla spečetěna, definitivně a bohdá, že na věky. Mám-li dnes v debatě jako první debatér mluviti o včerejším výkladu zahraničního pana ministra, tu mám především pocit, že je zapotřebí vyjmouti z jeho včerejšího exposé ono thema, které vlastně do něho ještě úplně nezapadá, ono místo totiž, onu část jeho, která nám ukazuje, že mír není ještě úplný, že totiž ještě jednoho bodu tohoto definitivního míru nemáme - to jest, mír ne s nějakým nepřítelem bývalým, nýbrž mír se sousedem, mír s novým polským státem, a tu mám za to, že mohu prohlásiti, že právě v této věci není žádného rozdílu v nazírání jakékoliv strany v této sněmovně a že to bude míti jistý význam, když budeme všichni, ať z kterékoliv strany se této debaty súčastníme, moci stejně prohlásiti, že otázka těšínská pro nás žádnou otázkou není. (Výborně! Hlučný souhlas.) Pan zahraniční ministr nebyl s to, bohužel, přinésti v této záležitosti ten plný úspěch, na který jsme se těšili. My jsme byli již všichni, jak víte, přesvědčeni a právem přesvědčeni, že všechno to, co z Těšínska dostati musíme, co tvoří, abych tak řekl, existenční otázku našeho státu, všechno to že dostaneme. Počítalo se u nás svého času podle pařížských zpráv s tím, že malá část Těšínska - bílský okres - jak to přítel Vavrečka dobře nazval ve svém pěkném dopisu Bezručovi, "pro dobrou vůli sousedskou" - že bude ponechán Polákům.

A tu přišlo překvapení, překvapení nezaviněné ničím, nezaviněné námi zde, nezaviněné naší mírovou delegací: že se pojednou v Paříži prohlásilo, že tato otázka nemůže býti ještě definitivně na konferenci rozluštěna, že musí býti dříve proveden plebiscit. Velectění pánové! My ničeho proti plebiscitu nemáme, náš zástupce se proti plebiscitu nevyslovil, my nemáme žádné příčiny plebiscitu se báti, ale když k němu došlo, musíme také důrazně prohlásiti, že se o Těšínsku může plebiscit konati, může to býti, a bude to plebiscit informativní a poradní, ale o Těšínsku nemůže býti plebiscitem rozhodnuto. (Výborně! Potlesk.) Neboť o Těšínsku rozhodnuto již jest, protože Těšínsko plným a dobrým právem patří nám a poněvadž se ho nechceme vzdáti. Tedy tato vůle, tato spravedlivá vůle jest a musí býti dostatečným důvodem.

Velectění pánové, to není žádný justament, který nám diktuje toto stanovisko. Plebiscit jest methoda, která vůbec není na místě v případu, jako jest tento, kdyby to měla býti methoda rozhodující. Neboť my se jistě můžeme postaviti na to stanovisko, že nejenom žijící generace těšínská, nýbrž i celé žijící pokolení českého národa nemá legitimace, aby se vzdávalo celé jedné živé, horké větve české. (Výborně! Potlesk.). Nemůže rozhodovati o Těšínsku polonisované a germanisované těšínské obyvatelstvo, nemůže rozhodovati o Těšínsku Bernard Žor, nemůže rozhodovati ani tisíc, ani 10 tisíc takových Bernardů Žorů, poněvadž právě jest to jen důsledek té germanisační a polonisační politiky, že tam ještě tolik odnárodněných našich lidí jest. My jsme byli proto tak bolestně překvapeni tím, že těšínská otázka nemohla býti ještě rozřešena definitivně, že jsme byli poněkud uraženi ve svých citech věrnosti, které jsme od počátku světové války měli vůči dohodě, a že máme jistě všichni oprávněný pocit, že tato věrnost nebyla - aspoň až dosud nebyla - v Paříži honorována tím způsobem, na jaký bychom byli měli právo (Výborně!), neboť když se podíváme na roli, kterou hrál náš národ ve světové válce, a srovnáme-li ji s tou úlohou, kterou hráli Poláci, tu jistě máme pocit, že nemá nikdo práva, stavěti nás na roveň s nimi ani v této otázce. Vždyť za Těšínsko bojovali také tamní lidé. Kde budou při tom plebiscitu ti mrtví, ti padlí na francouzských bojištích, ti padlí u Zborova, ti, kteří bojovali za svobodu, za všechny státy dohodové, kteří za ně umírali? A proti komu? Také proti polským legiím. Tedy velectění přátelé, myslím, když uvážíme všecky tyto důvody, že smíme všichni svorně říci svému ministru zahraničních záležitostí, že může býti bezpečen tím, že jeho politika, jak nám ji v této otázce včera rozvinul, bude neúchylně podporována veškerým českým národem.

Rád bych se zmínil ještě o jedné věci. Bylo řečeno a také napsáno, a kolportuje se dosti houževnatě, třeba že to není dosud dokázáno matematicky: že byly uplatňovány na mírové konferenci proti nám v otázce těšínské také vlivy dohodového velkokapitálu a sice v ten rozum, že bylo proti nám agitováno tím způsobem, že se řeklo, že velký kapitál, pokud jest na Těšínsku interesován, bude lépe opatřen v Polsku, kde není dosud takových silně projevených socialisačních proudů, než bude opatřen u nás.

Velectění pánové, nevím, do jaké míry se tato věc srovnává s pravdou. Pravděpodobná jest. Ale tu myslím, a snad to má jistou váhu, když to řeknu já, jako mluvčí našeho klubu, že jsme všichni za jedno v tom, že protestujeme co nejdůrazněji proti tomu, aby takovýto způsob, aby takovéto momenty v těchto otázkách byly na mezinárodní konferenci uplatňovány. (Výborně!)

Velectění pánové a dámy, my jistě máme mezi sebou všelicos, co jednomu se líbí nebo nelíbí, my se můžeme různým způsobem dívati na socialisační proudy a socialisační tempo, ale nemůžeme prohlásiti s důrazem dosti velkým, že pranic není nikomu jinému do našich poměrů vnitřních, než nám. (Výborně! Potlesk.)

My si je spravíme sami, a nejméně už jest oprávněn k tomu někdo proto, že kdosi kdesi by méně vydělával, když by Těšínsko patřilo nám, než když by patřilo Polsku. Nikdo na světě není oprávněn z tohoto důvodu agitovati proti nám a pro odtržení Těšínska.

My bychom mohli velice snadno, kdyby nám šlo o vnitřní agitační zbraň, kouti z tohoto fakta zbraň proti socialistům a říci: vidíte, socialisační politika poškozuje republikánské zájmy. Ale my to otevřeně doznáváme: byl by to falešný argument, protože republika byla by ztracena, kdyby v otázkách tohoto druhu, v otázkách, které se netýkají hospodářského života a hospodářského vývoje, měla býti pod diktaturou a v područí jakékoliv ciziny. A myslím, že dohodový velkokapitál, jestliže se uplatňuje na mírové konferencí a pokud se na ní uplatňuje takovýmto způsobem, měl by se v čas vzpamatovati, protože nemůže býti vražednější politiky a nemůže býti přesnějšího důkazu pro to, že nevědí ti pánové ještě, kolik uhodilo, než když směšují otázky tohoto druhu s otázkami politickými. Prosím, když někdo nemá důvěry k hospodářskému systému, který my si zde zavádíme, jest to jeho věc. Nemusí se toho hospodářského systému súčastniti, nemusí se na něm angažovati, nemusí ten hospodářský systém podporovati kreditem. Bude naší věcí potom, abychom my zde, protože jde o věci ryze ekonomické, udělali, co uznáme za vhodné. Ale žádný nemá práva, aby směšoval kapitalistický, hospodářský, ryze ekonomický moment s momentem, který nejen že jest politický, ale který jest víc než politický, který se dotýká samé duše českého národa, těch stránek české národní politiky, se kterými právě nesmí býti žádným způsobem ekonomickými zřeteli čachrováno.

Velectění pánové! Za druhou nevyřešenou otázku se považuje, pokud se týče problému mírového - a hlavně se strany Němců našich jest ukazováno na to, jakoby zde šlo o nevyřešenou otázku - otázka Němců, kteří žijí a budou žíti v našem státě. A tu myslím, že jsme rovněž všichni za jedno v tom, že otázka Němců byla v podstatě rozluštěna v Paříži. Vyrovnání s Němci bylo podniknuto v Paříži na mírové konferenci. Nemáme si již s Němci co vyrovnávati. Ústava jest záležitostí naší a není tedy na místě, když dnes Němci staví tuto otázku tak, jako by mělo býti teprve přistoupeno k nějakému jednání s nimi v tom směru, že by oni teprve určovali podmínky, za jakých jsou ochotni súčastniti se našeho státního života jako občané československého státu. Ty podmínky jsou již dány a nebude na nich měněno více, než kolik my uznáme za prospěšno se zdarem a s prospěchem československého státu. (Výborně!) Tím nemá býti řečeno, že chceme Němce nějakým způsobem bryskovati. My se především tím chceme lišiti od nich a od jejich politiky ve starém Rakousku, že také my máme zájem na tom a netajíme to, aby se z nich stali nejenom občané československého státu, ale aby se z nich stali věrní, oddaní občané toho státu.

Ale my se lišíme od Němců tím, že příliš dobře víme, že se tato věrnost a oddanost nedá vychovati paragrafy, že se nedá vůbec vydupat přes noc, že se nedá založiti žádnou smlouvou. My jsme si příliš dobře vědomi toho, že bude věcí naší rozumné politiky - a my nemáme pochybnosti o tom, že naše národnostní politika bude rozumná - a celého dalšího vývoje Československého státu, aby naši Němci, srovnávajíce poměry své v tomto státě a srovnávajíce poměry svých konnacionálů na příklad v Rakousku, neměli touhy a neměli žalosti, že nebyli k Německo - rakouskému státu připojeni, nýbrž aby se cítili v naší republice rádi doma.

Jedinou poznámku bych měl k včerejšímu výkladu pana zahraničního ministra v tomto směru: Pan ministr zahraničí na jednom místě svého výkladu užil výrazu, že náš stát bude státem národnostním. Velectění přátelé! Myslím, že z celého kontextu řeči ministra Beneše bylo viděti, že tím slovem "národnostní stát" myslil vlastně stát národní, (Tak jest!) tedy vlastně pravý opak toho, a že patrně jen nedorozuměním došlo k tomu, že mluvil o státu národnostním. Poněvadž však my, pokud jsme o té věci mezi sebou mluvili, nemáme o tom nejmenší pochybnosti, poněvadž by to celé místo nemělo žádného smyslu v tom kontexu, ve kterém bylo proneseno, a poněvadž z tohoto výrazu se již činí jisté dedukce se strany německé ve zdejším německém tisku, byli bychom panu ministru zahraničí velmi vděčni, kdyby za debaty nás výslovně ujistil o tom, jaký smysl dotyčná věta v jeho řeči měla.

Velectění pánové! To ostatní, co kromě těchto dvou otázek, otázky polské a otázky německé, zbývá v exposé včerejším pana ministra Beneše, byl už jednolitý, souvislý výklad o tom, jakým způsobem vznikl za hranicemi a zahraniční politikou český stát, bylo to výkladem o velké práci, kterou vykonali zde náš president Masaryk, naši ministři a všichni ti, kteří s nimi za hranicemi spolupracovali, především však všichni jejich a naši vojáci, a to všechno ostatní bylo výkladem, jak se tento stát fakticky dnes utváří a jak si pan ministr představuje opatření jeho zájmů zahraniční politikou v budoucí době. A tu mám za to, velectění pánové, že jest to poněkud groteskní, když má být tato debata zakončena otázkou a hlasováním, zda my bereme to, co nám zde včera pan ministr Beneš řekl, na vědomost. My máme říci, zdali to schvalujeme. - A já mám za to, velectění pánové, že budete se mnou všichni souhlasiti v tom, že my vůbec si nedovolíme, dívati se na toto hlasování jinak, než jako na nezbytnou formalitu, a že my vůbec si nedovolíme v tomto případě otázku důvěry byť i jenom položiti. (Výborně!) My jistě, až zde budeme hlasovati, budeme věděti, že bereme exposé zahraničního ministra a to všechno, co nám zde včera řekl, na vědomí ne povstáním, nýbrž, že to všechno bereme na vědomí stojíce, s úctou, s díky, debout, jak říkají Francouzi, a my nepřistoupíme k tomuto dílu a nemáme vůbec práva k tomuto dílu přistupovat jakožto negativní kritikové. (Výborně! Potlesk.)

Pan ministr může si být jist, bude mu to jistě opakováno, - nepochybuji o tom - všemi řečníky, že naše důvěra k němu jest bezpodmínečná a bezvýhradná. (Výborně!)

Má to jistě význam, když pravím, že také my, náš klub, kteří nestojíme k vládě, jejíž jest dnes pan ministr členem, v poměru takové bezvýhradné a bezpodmínečné důvěry, nýbrž naopak v poměru velmi vážných pochybností, že také my máme vůči němu, jako representantu zahraniční politiky neobmezenou a bezpodmínečnou důvěru. (Výborně! Potlesk.)

Velectění pánové! Já mám za to, a to byl můj dojem po vyslechnutí včerejšího exposé pana zahraničního ministra, že stojí otázka jinak. Já mám za to, že otázkou důležitější, než otázka naší důvěry k němu, je otázka, zdali jest oprávněna, zdali jest tak plně oprávněna, jak on myslí, jeho důvěra k nám. (Souhlas.)