Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Předseda: Slovo má dále pan kol. A. Slavík.

Poslanec A. Slavík: Slavné Národní shromáždění!

Již z řeči mých pp. kolegů předřečníků vysvitlo, že poměry, které zavládly zvláště v posledních dobách na dolech, jsou naprosto neudržitelné, a že v zájmu státu jest, aby právě těmto poměrům co nejdříve bylo vyvarováno. Vidíme, že jak na straně zaměstnavatelů, tak i na straně zaměstnanců není žádné spokojenosti a každou chvíli se nám hrozí stávkou. Dělníci svádí vinu na zaměstnavatele a zase naopak zaměstnavatelé naříkají na velké požadavky dělnictva a není zde nikoho, kdo by byl vlastně prostředníkem a urovnatelem všech těchto sporů.

My, slavné Národní shromáždění, jsme proti jakémukoli teroru, ať tento teror vznikne kdekoliv: ať je to mezi dělníky, ať mezi zaměstnavateli, ať je to v průmyslu nebo jiném oboru. (Výborně!) Proto také chceme, aby teror i na těchto místech byl co nejdříve odstraněn. (Výborně!) A jestliže, vážené shromáždění, jedna část dělnictva pod záminkou, aby se jistá věc vymohla, okamžitě stávkuje, mám za to, že to není ničím jiným, než terorem, a že také zde jest potřebí, aby zde rozumný živel nastoupil místo. Rozumný živel právě v těchto otázkách je základem, že nemůže dojíti k takovým extravagancím. (Výborně! Posl. Stivín: A co dělají sedláci domkářům?) I tam budeme státi proti teroru a, uvidíme-li něco i na vaší straně, buďtež ujištěn, pane kolego, že i my dovedeme si zjednati pořádek. (Výborně!) Ale jestliže jsme také my pro tento zákon, který se nás tak přímo nedotýká, hlasujeme proň také z toho důvodu, že tento zákon vyplývá z určité dohody mezi zaměstnavateli a zaměstnanci (Posl. Dubický: A není prejudicem pro zemědělství!), ano, právě z té příčiny, kterou uvedl kol. Dubický: že není v něm žádného prejudice pro zemědělství. (Výborně!)

Vedle toho ještě jest zde ustanovení, že zvláštním zákonem bude řešena také celá otázka zastoupení dělnictva ve správě závodu, jakož i jeho podílu na čistém zisku; budeme tedy míti s dostatek příležitosti, touto otázkou se ještě zabývati. Také při prováděcích nařízeních, jež budou vydána, naskytne se příležitost k opětnému projednání této věci.

Je nesporno, že zákon tento dotýká se značně soukromých práv vlastnických, byť i zde bylo řečeno, že v tak velkém stylu se jich nedotýká. Je nesporno, že zasahuje tento zákon do soukromých práv vlastnických, ale, slavné Národní shromáždění, - a bylo to také již řečeno - zájem republiky, zájem státu musí býti vyšší, než je zájem soukromého vlastnictví. Jestliže soukromým vlastnictvím měl by býti zájem republiky, zájem státu poškozen, pak musí zájem soukromého vlastnictví ustoupiti do pozadí, zde musí zájem státu, zájem naší republiky býti postaven na jeho místo, poněvadž v zájmu státu přece musí býti, aby celý ten provoz, chod průmyslu atd. byl udržen, rozšířen atd. (Hlas: A zemědělství také!) Přirozeně na zemědělství nejvíce záleží, protože zemědělství, jak tvrdíme, jest základem republiky a společnosti lidské. (Hlas: Celého státu!) Přirozeně celého státu, tedy také tomu státu musí záležet na tom, aby to zemědělství ničím neutrpělo.

Jestli tedy budeme hlasovat pro zákon, budeme hlasovat také z toho důvodu, nejen že vidíme, že stávající zákon upraví alespoň poněkud poměry na uhelných dolech, ale že také bude dělnictvu slíbeno, že bude účastno na správě závodů a na čistém zisku z jednotlivých podniků, a že zde tak nastane největší zájem dělnictva na udržení dotyčných podniků.

Slavné Národní shromáždění, mám za to, že až každý jednotlivec uvidí, že participuje na čistém zisku dotyčného závodu, že bude sám kontrolorem těch svých spoludruhů, zda skutečně ve prospěch závodu tak pracují, jako ten, který pracuje poctivě a pořádně. (Posl. Dubický: Také z důvodů národních!) Samozřejmě, že i z důvodů národních, že zájem republiky jest na prvém místě, aby celý ten chod nijak neutrpěl.

Samotná předloha zákona pak nám zde praví docela jasně, že závodní rady zavedeny býti mají k vůli tomu, aby spolupůsobily při dodržování kázně.

Slavné Národní shromáždění, jestliže tyto rady stanou se skutečně tím činitelem, který bude udržovat tu kázeň na těchto hornických místech, pak, vážené Národní shromáždění, jistě nemohli bychom docíliti ničeho lepšího, nežli, jestliže tímto zákonem skutečně této zásady bychom docílili. Pak, vážené shromáždění, měli bychom zde určitého činitele, který by nesl veškeru zodpovědnost za všechny ty další kroky, měli bychom zde činitele, který by byl rozhodujícím faktorem v jednotlivých závodech, aby nenastaly ty nešťastné poměry, jako nastaly poměry ty v nynější době.

Pokud se týká toho odstavce, kde pan kol. dr. Engliš zde mluvil, že zde slibuje se něco dělnictvu, ale nesplňuje se to nikde v té formě, anebo v té výši, jak by si pan kolega dr. Engliš přál, pravím, že při projednávání této zásady byli jsme si toho plně vědomi, že nemůžeme do tohoto zákona vložiti ihned určité faktum, určité prohlášení, v jakém směru, v jaké výši budou zaměstnanci participovati na čistém zisku, anebo v jakém směru budou účastni správy závodu, poněvadž bychom tím skutečně byli vyslovili praejudic pro projednání toho zákona, o kterém zde se mluví. My víme, že musí tento všeobecný zákon, který bude se dotýkati i těch ostatních podniků, býti velmi důkladně projednáván, a také jsme přesvědčeni, že bude projednán za souhlasu zaměstnavatelů i zaměstnanců. Neboť jedině tehdy, jestliže soulad zde bude mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, může vyjíti zákonná předloha, která pak uspokojí obě strany. Velkou vadou by bylo, kdyby zákon měl uspokojiti stranu jednu, ať jest to zaměstnavatel anebo zaměstnanec, specielně tím, že zákon vnášel by další rozpory a stal by se místo ukonejšením roztrpčením těch širokých vrstev, které jsou tak již dosti značně roztrpčeny. Jestliže budeme hlasovati, slavné Národní shromáždění, pro tento zákon, hlasujeme z toho důvodu, že vidíme v něm určitý článek k zjednání pořádku, že vidíme v něm skutečně, že zákon tento jest nutný, aby uspořádány byly poměry na dolech, ale také proto, poněvadž uspořádáním poměrů zlepšují se také poměry v naší republice, zlepšují se poměry ve veškerém našem průmyslu, který bez tohoto odvětví nemůže existovati a jest velmi ohrožen.

Přejeme si tedy proto, aby zákon tento byl přijat a aby skutečně stal se tím, co si o něm představujeme, skutečně blahodárným prostředkem v zájmu naší republiky. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Byl mi podán návrh pana dra Lukavského a soudr., tohoto znění:

V § 2. budiž škrtnuta poslední věta.

Návrh nese dostatečný počet podpisů, bude tedy předmětem jednání. Návrh jest ostatně totožný s návrhem, podaným kol. Čuříkem a dám společně o obou těchto návrzích hlasovati.

K slovu se dále přihlásil pan ministr veřejných prací Hampl, uděluji mu slovo.

Ministr veř. prací Hampl: Slavné Národní shromáždění!

K předloženým návrhům zákonů o závodních a revírních radách při hornictví, jakož i k předložené osnově zákona rozhodčích soudů hornických připomínám, že jsou pouze etapou v nezadržitelném vývoji sociálních reforem, jichžto řešení bylo světovou válkou pouze uspíšeno, nikoliv ale způsobeno, aneb nějak uměle vyvoláno. Hornictví a to hlavně dolování uhlí představuje jednu z hlavních složek našeho hospodářského života veřejného, dávajíc průmyslu hybnou sílu a zaměstnávajíc skoro 150.000 horníků a zřízenců. Touto důležitostí hornictva jsou dány také povinnosti státu k řešení těchto otázek.

Majetkové poměry v hornictví vyvíjely se od středověku zvláštním způsobem, tak že představitel státní moci z počátku nerostné poklady v zemi uložené bez ohledu na majitele půdy propůjčoval podnikatelům jako majetek svůj, vymiňuje si při tom určité dávky a vliv na správu i provoz. Se změnou názorů o podstatě státní moci přešla i moc, disponovati nerostnými ložisky, na stát, jenž tohoto t. zv. regálu užíval ve smyslu platných zákonů. Z tohoto disposičního práva státu lze dedukovati plnou měrou jeho oprávnění, aby stanovil pravidla, podle nichž se musí říditi oni, kteří právo k dolování obdrželi.

Přihlédneme-li k činnosti hornické, vidíme, že nejde při propůjčení práv dolovacích o převod majetku, nýbrž že podnikatel dostává právo i možnost, aby vyhrazené nerosty mechanickou činností vybavoval z přirozené souvislosti zemských vrstev a tak teprve učinil z nich skutečný předmět vlastnictví. Při tom musí podnikatel užívati práce lidské a strojní, takže provoz hornický představuje technicky velmi složité ústrojí, jehož součástky musí přesně do sebe zasahovati, aby nenastala porucha. Zejména při dolování uhlí jde o produkci hromadnou, jejíž vybudování jest možno jedině velikými kapitály. Zde zejména jest nutná největší opatrnost, aby nevhodnými opatřeními nebyly zničeny velké existující statky.

A já, slavné Národní shromáždění, zúmyslně užívám následujícího srovnání, aby zejména oněm pánům, jimž dolování a život horníků jest poněkud cizí, naznačil, že práce horníků má svůj určitý charakter, který se podstatně liší od charakteru práce jiných odvětví.

Při dolování v zásadě jde o přímý boj s přírodou a zůstane tento obor průmyslu poukázán vždy na bezprostřední práci lidskou, která nemůže nikdy býti plně nahražena strojem. Přirozené podmínky hornické práce liší se od jiné průmyslové práce velmi podstatně. Horník stýká se sice s nepohyblivým světem nerostným, avšak svět tento žije a brání se proti porušení svého klidu silami zjevnými, skrytými, jejichž účinky jsou vždy těžké, mnohdy nemilosrdné. Proto také za starých dob, kdy lidé neznali všeobecně platných zákonů přírodních, bylo dění hornické opředeno bájemi o podzemních zlých a dobrých vílách a skřítcích, kteří horníky buď ničili nebo chránili, dle povahy jich skutků. I nyní, kdy pel báje je s hornické práce setřen, kdy ozývá se hučení dopravních strojů, hřmot vrtaček a jiných pracovních strojů, dunění dynamitových ran, kdy hlavní chodby jsou namnoze osvětleny již elektricky, zatlačujíce blikající lampu olejovou, nezměnila individuality horníkovy, který při své práci zůstává přece jen delší dobu sám a bez dozoru, odkázán na vlastní iniciativu a vědomí povinnosti.

Podnikání hornické jest zásadně podnikáním odvážným, při němž zdar i nezdar velmi často se střídá a produkt podléhá většímu klesání cen, než u jiných předmětů výrobních. Poslední doba sice činí výjimku v tom směru, kterou ale nelze považovati za pravidlo. Jisto jest, že při hornictví stěžejní zásada prosperity jest, aby hlavní činitelé v souhlase pracovali ku zlepšení výroby a tím snížení nákladů dobývacích. Výsledku toho dle mého soudu dosíci lze jen tím, když výkony jednotlivých činitelů budou doceněny dle jich skutečné hodnoty pro závod a dle této hodnoty bude jim udělena také autonomie v záležitostech se jich přímo dotýkajících.

Zákonodárství minulých let činilo již nesmělé pokusy, určovati tato práva ustanoveními, která většinou se obírala spolupůsobením dělnictva při dozoru na bezpečnostní stav dolu. Tak byli ustanoveni volení dozorci z dělníků v Anglii, Belgii, Francii a Sasku. V Prusku byli ustanoveni tak zvaní "Einfahrer" pro prohlídky dolů dle rozkazů báňského dozorčího úřadu. V bývalém Rakousku zákon ze dne 14. srpna 1896 učinil náběh na zavedení spoluúčasti horníků jednak při úpravě mezdních poměrů a poskytoval možnost, aby dělníci podporovali závody při bezpečnostním zařízení provozu, zlepšení závodních zařízení, udržení discipliny, zvýšení těžby.

Výsledky tohoto zákona, který veškerá opatření svěřoval dobré vůli jednoho nebo druhého faktora, byly v podstatě velmi nepatrné. Předložené návrhy zákona usilují o vyloučení pocitu trpkosti, křivdy a nedůvěry z řady dělníků a zřízenců, určujíce jejich spolupůsobení při provozu hornictví tak, že mají býti interesováni nejen na zařízeních bezpečnostních, ale i na prosperitě závodu, jehož plnoprávnou složkou mají býti prohlášeni, tím, že se jim poskytuje možnost, aby nahlédli do tohoto důležitého soukolí hospodářského života a nesli též zodpovědnost za jeho zdar.

Předloha ruší ustanovení zákona o hornických společenstvech, pokud se týkají skupiny dělnické, a stanoví práva zástupců dělnictva, která byla dosud odvislá od dobré vůle, někdy i od výsledků trpkých sociálních závazků. Při spracování těchto zákonů bylo použito cesty kompromisu, dohody všech súčastněných činitelů, t. j. zaměstnavatelů, zřízenců a dělníků, kteří se na hlavních zásadách shodli. Porady byly velmi pronikavé a positivní výsledek ukázal, že součinnost tato je prakticky dobře možna.

Při té příležitosti musím se zmíniti o námitkách, které zde byly předneseny.

Byl to zejména p. kol. Engliš, který se domníval, že vláda jakákoliv pomocí prováděcích nařízení dostává velice značnou část moci do své ruky; chci připomenouti pánům, že při jakémkoli kursu jest možno vždy se zdarem provésti jen to, co odpovídá daným mravním a hospodářským poměrům.

Žádná vláda, jakákoli vláda, nebude moci beztrestně poměry znásilňovati. Toho budeme si všichni vědomi. Chci zde jen připomenouti, že i prováděcí nařízení budou předmětem dohody tak, jako předmětem dohody jest tato navržená osnova zákona. To mohu zde závazně prohlásiti.

Předložené osnovy zákona nejsou proto experimentem, nařízení prováděcí nemohou vyvolati pocit úzkosti nebo nedůvěry, poukazuji při tom na zákon o závodních radách v Rakousku a v Německu, který se provádí, dále na snahu o znárodnění hornictví v Anglii, kde ovšem poměr státu k nerostným ložiskům jest jiný než u nás. Zákon o závodních a revírních radách přesně rozlišuje jednotlivé kompetence, hájí nutnou jednotnost správy technického provozu, nebere chuti k podnikání a klestí cestu novým, moderním názorům. Dává do rukou dosud vyděděným vrstvám určitá práva, žádá úměrně také zodpovědnost a povinnosti. Proto mohu zcela klidně označiti tyto předlohy zákona jako práci cílevědomou, která organicky přičleňuje nová zřízení na základech již stávajících a mohla by cestou přirozenou zdokonaliti, co bylo utvořeno.

Já bych, slavné Národní shromáždění, chtěl se vrátiti jen stručně k některým námitkám a poukázati, že p. kol. Engliš omylem vytýká neupřímnost ustanovením, která jsou v dodatku § 2.

Pánům jest známo, že politické poměry, ve kterých právě se nalézáme, vyžadují se strany vlády přece jen určité reservy. Nemohu snad taxovati právě ty některé důležité okolnosti i se zřetelem na cizinu, když se tohoto předmětu zde dotknu, ale toliko mohu prohlásiti, že jen nedostatek pochopení nebo zlá vůle by mohly vykládati, že tato ustanovení mají ráz neupřímnosti, slibujíce na straně jedné, co na druhé straně zase berou. Vždyť toto ustanovení o prováděcím nařízení, jak bylo již řečeno, nemá býti ničím jiným, než cílem dohody. Pánové, zejména při hornictví, když všecky staré donucovací prostředky se ukázaly nemožnými, jsouce v nesouhlasu jednak s politickou svobodou a politickou rovnoprávností a mravními názory, musí se jednati o to, abychom právě to, čeho dříve bylo možno docíliti brutálně cestou nařizovací, bylo možno dosáhnouti uvědoměním. A jest toho také možno dosáhnouti v zájmu dohody.

Zákon o revírních radách má právě legitimním živlům, jichž jest velká část, značná převaha v řadách dělnictva, dáti do rukou instrument, pomocí jehož mohou působiti na onu část méně vědomých jedinců, kteří znamenají ono minus ve výrobě.

Tolik, pánové, aby každý pocit úzkostlivý byl vyloučen.

Pokud šlo o některé námitky pana kolegy Bendy, chci připomenouti, že poměry na Slovensku také jsou předmětem péče naší. Když se pan kol. Benda dotkl poměrů ve Kbelech, chci konstatovati, že jsem včera osobně závod navštívil, že produkci jeho nehrozí žádné nebezpečí a že poměry ve Kbelech nejsou takové, že by zasluhovaly oné kritiky, se kterou se setkáváme v poslední době tak často a jejíž původ dlužno hledati ne vždycky ve věcném zájmu o Kbely a o majetek republiky. Jest to poněkud tvrdé, ale já to musím konstatovati.

Pokud jde o Handlovou, pánové, jest známo, že tam byla dosazena vyšetřující komise. Pánům jest snad také známo, že na základě posudku vyšetřující komise činí se tam opatření taková, aby těžba byla zvýšena. My jsme tam také zejména prohlásili oběma stranám, že za této situace hospodářské, ve které se nalézáme následkem nedostatku uhlí, nemůže býti státu lhostejno, zda někteří z činitelů plní neb neplní svou povinnost. Za normálních poměrů, kde jsou určité nedostatky, konkurence sama by se snažila nedostatky vymýtiti, za nynějšího stavu věcí musí býti však úsilím veřejné správy, aby tyto nedostatky cestou úředního tlaku a státního zasahování byly vyloučeny. Tedy tolik, pánové, pokud se týče námitek, které zde byly pronášeny.

Já jsem, pánové, toho názoru, že předložené návrhy zákonů nebudou sice uspokojovati na všech stranách, nejsou však, jak jsem již řekl, experimentem. Vyslovuji také očekávání, že tyto zákony vyloučí jakoukoliv brutální moc rozhodujících faktorů při hornictví navzájem, že budou šťastnou průpravou pro další rozvoj státního zákonodárství našeho státu, že přinesou ony nezbytné mravní a hospodářské výsledky, jakých my v této době tak nutně potřebujeme. (Výborně! Potlesk.)