Předseda:
K slovu dále není nikdo přihlášen.
Táži se pana zpravodaje, přeje-li si doslovu.
Zpravodaj posl. Brožík:
Ano.
Předseda:
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Brožík:
Slavné Národní shromáždění!
Během debaty, která
v předložených obou zákonech o závodních
a revírních radách byla provedena, vysvítaly
asi tři směrnice. V prvé řadě
byla projevena obava, aby socialisace u nás nebyla prováděna
překotně, abychom si byli vědomi velikosti
a dosahu tohoto problému a abychom počítali
s poměry, ve kterých žijeme. Já myslím,
že mohu plným právem říci, že
oba předložené zákony řeší
problém socialisace tak mírně, až skoro
úzkostlivě a že vlastně zákonem
socialisačním vůbec nejsou, proto, poněvadž
problém otázky vlastnictví dolů i
otázky těžby, distribuce, určování
cen za uhlí, což všechno těžce cítí
obyvatelstvo i stát, zákony těmito se vůbec
neřeší. A ve své vlastní podstatě
zákony ty také ničím jiným
nejsou, než malinkou splátkou opozděného
sociálně politického zákonodárství,
které starým Rakouskem po 30 let horníkům
za jejich těžkou a nebezpečnou práci
a za hrozné oběti, které povolání
svému přinášeli, bylo pácháno.
Já bych chtěl na uspokojení
ještě říci jen tolik: My jsme si dobře
vědomi, že socialisace je těžkým
problémem, a že je to problém, který
nebudeme moci řešiti jen my u nás, že
je to problém, který musí býti současně
řešen ve všech státech, které jsou
okolo nás. My jsme si také dobře vědomi,
že v této době, kdy ještě těžce
trpíme pod následky všeobecného zbídačení,
které bylo způsobeno válkou, není
čas k dělání nějakých
experimentů, nýbrž že je čas k
tomu, aby ztenčené a zničené pracovní
hodnoty byly nahrazeny, a to se může stát jedině
prací, zvýšením její intensity.
Toto naše stanovisko docela otevřeně prohlašujeme,
ale přejeme si, aby té práci dostalo se takového
hodnocení a takového uznání a takového
místa, aby pracovníci z ní měli radost,
potěšení a ne, aby jim práce byla klatbou
a příhanou, jak tomu bylo ve starém systému.
(Výborně! Potlesk.)
Já mám ten dojem, že
to, co se zde uvádí, a ty obavy, které se
opírají a basírují na tom, že
bychom snad překotně chtěli tento zákon
řešiti, naprosto jsou nemístny. Pokud se týče
ustanovení, která byla sporná, a sice to
právo horníků, spolurozhodovat do nejvyšších
složek správy dolů, a pokud jde o právo
na účast na čistém zisku, mohu ubezpečiti,
že i v tomto případě nejdeme za žádnými
ilusemi, nechtěli bychom vyvolávat žádné
přehnané naděje u zaměstnanců,
ale že odůvodňujeme tyto nároky jedině
ohledem na naše celkové poměry hospodářské.
Jak situace vypadá dnes? Naše
doly následkem válečného hospodářství
jsou hodně zruinovány. Nám chybí do
dolů celá řada investic, celá řada
technických pomůcek, jejichžto zanedbávání
způsobuje roztrpčení mezi horníky
a znemožňuje nám, aby uhelná těžba
se dála v té výši, abychom mohli upokojit
všechny průmyslové závody a abychom
mohli hospodářský náš život
uvésti do chodu, jak toho republika potřebuje.
A tu, když chceme, aby horníci
byli jaksi prvním kontrolním orgánem nad
majiteli dolů - až dodnes nikdo majitele nekontroluje,
oni hospodaří na závodech úplně
libovolně - a když chceme horníkům přiznati
právo, aby oni byli kontrolními orgány, aby
oni působili k tomu, aby do dolů byly dány
investice, aby byly opatřeny všechny pomůcky
nutné k dolování, aby vliv na racionelní
vydobytí uhelných pokladů byl rozmnožen,
pak předpokládám, že to je samozřejmě
prospěch nejen horníků samotných,
nýbrž i celého našeho hospodářského
života. Tedy chceme tu demokratisaci, kterou zavádíme
u správy závodů, ovšem že v hodně
obmezeném kruhu, chceme ji provésti až do nejvyšších
složek, abychom se uvarovali zbytečných konfliktů,
které se mohou vyřešiti tím způsobem,
budou-li moci horníci na legální půdě
své požadavky a nároky hájiti.
Že tato věc není
spornou, o tom je nejpádnějším dokladem
okolnost, že majitelé dolů sami tento požadavek
učinili a že dali písemné prohlášení
a závazky, že nemají námitky, aby horníci
ve správních a dozorčích radách
těžařských společností
byli zastoupeni. Myslím tedy, že v tomto směru,
když zákon jest dílem kompromisu a dohody mezi
majiteli a horníky, mezi závodními radami
a státem, mezi všemi súčastněnými
na uhelné těžbě, jest to ideální
stav, který se provádí v sociální
reformě, že si ideálnějšího
stavu nemůžeme přáti, a myslím,
že není to právě šťastné
a zdravé, jestliže z našeho středu do
tohoto stavu, který byl smluven všeobecnou dohodou,
zanáší se rušivý tón a vyvolává
se dojem, že s jisté strany v Národním
shromáždění jsou v těch právech
dělníků úzkoprsejší, než
samotní uhlobaroni a majitelé. Tedy to je jistě
věc, která jest třeba, aby byla uvážena.
Dále chci říci
o té druhé věci, ohledně účasti
na zisku: my jsme si vědomi toho, že byli bychom neradi,
aby dělníci se snad ukolébali tou nadějí
že jim bude z tohoto ustanovení kynout nějaký
prospěch. My bychom byli nejraději, aby, pokud jde
zejména o báňskou těžbu, vůbec
nebylo žádného zisku, abychom docílili
toho, aby těžba uhelná byla co možná
nejvyšší a aby konsumenti dostali uhlí
za ceny nejmírnější a aby při
tom dělníkům byly poměry upraveny
tak, aby mohli snesitelně žít v poměru
k drahotě a ceně životních potřeb.
(Potlesk.) My také nechceme, aby se čistý
zisk vyplácel a rozděloval mezi horníky.
My v těch společných poradách, které
jsme měli s majiteli dolů, jsme řekli, že
se spřátelíme s tím, když nebude
ten čistý zisk rozdělován, když
bude obrácen ve prospěch dobročinných
zařízení pro sestárlé horníky,
vdovy a sirotky, že nestojíme na tom, aby tímto
způsobem snad naše pracovní poměry měly
být zdokonalovány. Ale oč se nám jedná
při tomto odstavci?
Při tomto odstavci jedná
se nám o to, říci majitelům dolů,
že oni nemají práva samovolně rozhodovati
o čistém zisku, který pochází
z práce druhých a na kterém lpí mnoho
obětí a krve hornického lidu, tedy abychom
tento jejich zisk, kterým až dosud úplně
neomezeně disponovali, nějakým způsobem
omezovali, a abychom mohli prokázati, že horníci
v tomto směru také svá práva mají.
Pánové! Bylo zde dále
řečeno o tom, jakých obětí
horníci svému povolání přinášejí.
Já bych chtěl jenom docela kraťoučkými
několika slovy říci a konkrétně
znázorniti, jaké tyto oběti jsou.
Za poslední dvě leta
statistika vydaná starým Rakouskem povídá
následující věci: V roce 1916 obnášel
počet hlášených úrazů
20.669, (Hlasy: Slyšte!) v roce 1917 24.798, tedy
za jeden rok o 4.129 úrazů více. Těžce
zraněných bylo v roce 1916 3.062, v roce 1917 4.826,
tedy o 1764 více než, v roce předchozím.
Zabitých bylo v roce 1916 325, v roce 1917 464, tedy za
rok o 139 více.
To jsou jistě těžké
oběti, které každým rokem hornictvo
svému povolání přináší.
A když jsme zde nedávno stáli u příležitosti
té veliké katastrofy, která se stala v Lazích,
a když jsme byli rozrušeni tou zprávou o tom,
že sta rodin hornických bylo pohřbeno v temných
dolech, pak jsme jistě všichni byli proniknuti jaksi
soucitem a přáním, aby tomuto odboru, který
pro hospodářský život naší
republiky tolik znamená a který tak těžké
oběti přináší, hospodářské
a životní poměry byly tak upraveny, aby se
nemusili ti lidé rváti zoufale velikými stávkami
o uznání své existence, aby nemusili otřást
hospodářský život našeho státu,
zejména v této těžké době
uhelné kalamity, kdy vesměs musíme míti
zájem na tom, aby všechny ty problémy byly
shodou a společným úsilím řešeny,
abychom dostali uhelnou těžbu tam, kde bychom si ji
přáli míti.
Já se proto pozastavuji nad
tím, že se zde obhajují návrhy, které
mají za účel, obmeziti toto tak minimální
dobyté právo, které tak málo horníkům
dává. (Posl. dr. Stránský ml.:
To není pravda! Co jste řekl, není pravda!
Hluk.)
Já konstatuji, že na
mne ty návrhy, které zde byly podány, působí
tím dojmem, ze má trochu toho práva, které
se horníkům tím zákonem dává,
býti okleštěno. Ten dojem mám, a v tom
směru bych také prosil, slavné Národní
shromáždění, aby ty navrhované
změny byly zamítnuty, a aby byla schválena
osnova zákona tak, jak sociálně-politickým
a technickým výborem vám jest předložena,
a tak, jak byla výsledkem dohody mezi zúčastněnými
stranami v odboru hornickém provedené, a jak byla
výsledkem těch dlouhých porad, které
oba výbory konaly. (Nepokoj.) Prosím, aby
v tom směru vyšlo se horníkům vstříc,
a jsem přesvědčen, že tyto přijaté
zákony své dobré poslání na
povznesení naší uhelné těžby
plně vykonají. (Výborně! Potlesk.)
Předseda
(zvoní): Debata je skončena, přistoupíme
k hlasování; prosím o zaujetí
míst.
Míním dát hlasovati
tímto způsobem: Nejprve o osnově zákona,
- jak vám je známo, zpráva sociálně-politického
výboru obsahuje dva zákony: zákon o závodních
a revírních radách při hornictví
a za druhé zákona, jímž se ustanovují
hornické rozhodčí soudy. Nejprve budeme hlasovati
o zákonu o závodních a revírních
radách při hornictví, a to článku
I. § 1., k němuž není podáno žádného
pozměňovacího návrhu, a sice podle
zprávy výborové. Rovněž o odstavci
1., 2., 3. § 2., k nimž nebylo podáno žádných
pozměňovacích návrhů.
Na to budeme hlasovati zvláště
o odst. 4. § 2. To jest ten odstavec poslední, jehož
vypuštění navrhuje, jednak p. kol. Čuřík
ve svém návrhu, jednak p. kol. Lukavský.
Tím, že se bude hlasovati proti tomu poslednímu
odstavci, vyhoví se projevenému přání.
Hlavní věc jest, aby se hlasovalo odděleně.
Na to budeme hlasovati o § 3. s dodatkem p. zpravodaje, aby
vsunuta byla slova "administrace a" před slovo
"provozu".
Na to budeme hlasovati o § 4.
podle zprávy výborové, potom o § 5.
nejprve s vyloučením věty: "a to na
závodech s více než 100 zaměstnanců",
jak to navrhuje p. posl. Čuřík. Bude-li tento
návrh zamítnut, budeme hlasovati o celém
§ 5., jak jej navrhuje výbor sociálně-politický.
Na to budeme hlasovati o §§
6. až 17. incl., k nimž nejsou žádné
pozměňovací návrhy podány,
podle zprávy výborové.
Na to budeme hlasovati o první
větě § 18., jež zní: "Pasivní
právo volební do revírních rad je
stejné, jako do závodních rad", na to
bude zvláště hlasováno o další
větě tohoto paragrafu: "avšak jedna čtvrtina
členů může náležeti nevoličům,
a to zástupcům odborových organisací
dělnických a zřízeneckých",
poněvadž poslanci Čuřík a soudr.
navrhují, aby tato věta byla vypuštěna.
Pak budeme hlasovati o § 19.-26.,
čl. I. podle zprávy výborové, poněvadž
k nim není podáno žádných pozměňovacích
návrhů. Na to budeme hlasovati o čl. II.
a III., jakož i o nadpisu zákona.
Při druhé osnově
zákona o rozhodčích soudech hornických
budeme hlasovati nejprve o čl. I. § 1. až 14.
incl. podle zprávy výborové.
Hlasování o §
15., který byl panem zpravodajem odvolán, odpadá.
O § 16. bude hlasování
jako o článku II. s dodatkem, navrženým
zpravodajem, aby totiž před slovem "dnem"
položena byla ještě slova "a na Slovensku",
jakož i dám hlasovati o nadpisu tohoto druhého
zákona.
Je snad proti tomuto způsobu
hlasování nějaká námitka? (Nebyla.)
Není jí. Budeme tedy hlasovati, jak jsem práve
uvedl.
Tedy budeme hlasovati nejprve o zákonu
o závodních a revírních radách
v hornictví.
Kdo souhlasí s § 1. tak,
jak je obsažen ve zprávě výborové,
prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina, §.
1. je schválen.
Teď budeme hlasovati o odstavcích
1., 2. a 3. § 2. tak, jak jsou obsaženy ve zprávě
výborové. Kdo s nimi souhlasí, prosím,
aby povstal. (Děje se.)
To je většina. Odstavec
1., 2., a 3. § 2. jsou schváleny.
Teď budeme hlasovati o odstavci
4, (posledním), jehož vypuštění
navrhují pan kol. Čuřík a p.
kol. dr. Lukavský. Kdo s odstavcem tímto
4. (posledním) souhlasí, prosím, aby povstal.
(Děje se.)
To je většina. Také
odstavec 4. je schválen. Tím je § 2.
vyřízen.
Teď budeme hlasovati o §
3. s dodatkem pana zpravodaje, aby před slovem "provozu"
byla vsunuta slova "administrace a". Kdo s takto pozměněným
§ 3. souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje
se.)
To je většina. §
3. s touto změnou je schválen. Kdo souhlasí
s § 4. podle zprávy výborové, prosím,
aby povstal. (Děje se.) To jest většina,
§ 4. jest podle zprávy výborové schválen.
O § 5. dám hlasovat nejprve
podle návrhu pana poslance Čuříka
a soudruhů s vyloučením věty "a
to na závodech s více než 100 zaměstnanců."
Kdo souhlasí s § 5.,
zatím s vynecháním této věty,
prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. (Odpor.
Hlas ve středu: Tam seděli!) Prosím,
dám znovu hlasovati, abych umožnil pánům
navrhovatelům, aby mohli hlasovati ve smyslu svého
návrhu. Dám nejprve o tom paragrafu hlasovat s vynecháním
té věty, jak oni to navrhují, a teprve, když
to bude přijato, dám hlasovati také o té
větě, jejíž vypuštění
páni navrhovatelé navrhují. Tedy prosím,
aby páni dávali pozor na hlasování.
Kdo souhlasí s § 5.,
zatím s vynecháním slov "a to na závodech
s více než 100 zaměstnanců," prosím,
aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, §
5. zatím s vynecháním slov "a to na
závodech s více než 100 zaměstnanců,"
jest schválen.
Kdo teď souhlasí také
s těmito slovy, jichž vynechání páni
poslanci Čuřík a soudruzi navrhují,
kdo souhlasí také s těmito slovy, prosím,
aby povstal. (Děje se. Veselost a ironický potlesk
ve středu.) Já jsem opakoval vysvětlení
své po dvakráte, takže myslím, že
s dostatek bylo jasné, aby nevznikl při hlasování
nějaký zmatek. Ale když hlasování
toto dlužno pokládati za zmatečné (Odpor
ve středu. Hlasy: Proč? Musíme padesátkrát
hlasovat? Poslanec Dyk: Páni mají dávat pozor!)
Pane kolego, to, myslím, jest
věcí předsedy, aby napomenul poslance, aby
dávali pozor. (Odpor ve středu. Poslanec Dyk:
Tak je napomeňte!)
Když toto hlasování
musíme pokládat za zmatečné, nebude-li
proti tomu námitka, dám hlasovati znova o tomto
paragrafu. (Poslanec dr. Šrámek: Prosím
o slovo k jednacímu řádu!) Pan kol. dr.
Šrámek má slovo.
Posl. Šrámek:
Já myslím, pánové, že to nejde,
aby se hlasovalo dvakráte, a my se musíme proti
tomu ohraditi, aby se po druhé hlasovalo, by tak nebezpečný
postup v Národním shromáždění
nemohl se zaváděti. (Hlasy: Po třetí!
Vřava a výkřiky. Výkřiky posl.
Dyka. Vřava.)
Předseda:
K slovu se přihlásil pan kol. Slavíček.
(Hluk. Výkřik: Držte hubu, vy drzý
chlape! Hluk!) Pane kol. Johanise! Pane kolego Dyku!
Slovo má pan kol. Slavíček. (Poslanec
Johanis k poslanci Dykovi: Vy neděláte spisovatelům
čest! Odpor ve středu.)
Posl. Slavíček:
Proto že dvakráte se stalo, že nebylo jasno,
jak sněmovna má hlasovati, (Odpor. Veliký
hluk.) . . . navrhuji hlasovati nejen znovu, jak pan předseda
si přeje, ale navrhuji i konstatování hlasů.
(Odpor. Hlasy: To není přípustné!)
Proč ne, podle jednacího řádu kdykoliv.
(Výkřiky.)
Předseda:
Prosím o klid! Pane kol. Myslivče! (zvoní):
Hlasování má býti vedeno tím
způsobem, aby jasně vyšla na jevo vůle
a rozhodnutí sněmovny. (Hlasy: Vyšla! Odpor
a hluk.) Když ale byly vysloveny námitky, že
způsob hlasování vedl snad k nějaké
nejasnosti, pak jest povinností mojí, abych o té
věci dal hlasovati takovým způsobem, aby
nesporná vůle Národního shromáždění
vyšla na jevo. (Souhlas a odpor. Hlas: To by se mohlo
dělati vždycky!) Pánové, já
jsem předem, než jsem dal hlasovati, přečetl,
jakým způsobem míním dáti hlasovati,
a proto prosím vás, aby vždy to, co prohlašuji,
bylo bedlivě sledováno, abyste snad potom nepřišli
do nějakých zmatků a nejasností. V
tomto případě dám tedy o § 5.
hlasovati znovu. (Odpor ve středu. Hlasy: To není
oprávněno! Hanba! Poslanci čsl. strany lidové
vycházejí ze sněmovny.) Prosím
pana kol. Dyka, když má nějaké
námitky, aby učinil v tom směru návrh
striktní (zvoní).