Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Pan kol. Dyk má slovo.

Posl. Dyk: Já nenalézám žádné věcné podstaty pro opakování hlasování, když sám pan předseda doznává, že označil, oč běží, a když dvakráte se již hlasovalo. Je to skutečně směšné. Pánové mají poslouchati.

Předseda: Já předložím Národnímu shromáždění vzhledem k této námitce tedy otázku, má-li býti o § 5. hlasováno znovu. (Hlasy: Výborně! Jiné hlasy: To nejde podle jednacího řádu! To není správné! Hluk.)

Předseda: Já vám ponechám možnost . . . (Vřava. Předseda zvoní.)

Kdo souhlasí s názorem, který jsem vyslovil já, aby totiž o § 5. bylo hlasováno znovu, prosím, aby povstáním dal na jevo souhlas. (Děje se.) To jest většina. (Potlesk v levo.)

Já dám o § 5. hlasovati znovu a prosím s největší důtklivostí, aby byl dáván pozor na moje enunciace, aby k podobným zmatkům nedošlo znovu. (Výborně! Potlesk.)

Poněvadž ten způsob hlasování, který jste, mimochodem řečeno, již předem schválili, ale který, jak se zdá, přece jen budit nějaké nejasnosti, tedy aby hlasování stalo se jasnější, dám hlasovati tímto způsobem:

Nejprve dám hlasovati o § 5., pozměněném ve smyslu návrhu p. posl. Čuříka. Kdyby tento návrh pana poslance Čuříka, resp. § 5. pozměněný ve smyslu návrhu p. posl. Čuříka, kdyby tento návrh byl zamítnut, teprve dám hlasovati o § 5. tak, jak to navrhuje p. zpravodaj výboru resp. zpráva výborová. Jest snad proti tomu námitka? (Nebyla.) Není. Dám hlasovati, jak jsem právě uvedl.

Kdo souhlasí s § 5. podle návrhu p. posl. Čuříka pozměněném a sice s vynecháním té věty, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest menšina. Návrh p. posl. Čuříka jest zamítnut.

Kdo souhlasí s § 5. tak, jak jest obsažen ve zprávě výborové a jak se za něj přimlouvá p. zpravodaj, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. § 5. jest ve smyslu zprávy výborové přijat.

Teď budeme hlasovati o §§ 6.-17. incl. podle zprávy výborové. Kdo s nimi souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. §§ 6.-17. podle zprávy výborové jsou schváleny.

Teď budeme hlasovati o § 18. a sice o první jeho větě, která zní: "Pasivní právo volební do revírních rad je stejné jako do závodních rad."

Kdo souhlasí s touto první větou § 18., prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. První věta § 18. jest schválena.

Teď budeme hlasovati o druhé větě tohoto paragrafu, jejíž vypuštění navrhuje posl. Čuřík a soudr. Kdo souhlasí s přijetím druhé věty § 18., prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest menšina. Tedy tato věta jest zamítnuta ve smyslu návrhu p. poslance Čuříka.

Teď budeme hlasovati o zbytku článku I., a sice o §§ 19.-26. incl. podle zprávy výborové. Kdo s nimi souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina, paragrafy 19.-26. incl. jsou schváleny podle zprávy výborové.

Kdo souhlasí také s článkem II. a III., jakož i s nadpisem zákona, jak jsou ve zprávě výborové, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Články II. a III., jakož i nadpis zákona jsou schváleny.

Přistoupíme ke druhému čtení.

Přeje si p. zpravodaj slova?

Zpravodaj posl. Brožík: V § 4. na 10. řádce shora místo "zřícenci" má býti "zřízenci". V § 16. na 6. řádce shora před slovem "Budějovicích" vsunouti jest dvakráte "Českých" Budějovicích.

Předseda: (zvoní): Přistoupíme ke druhému čtení. Kdo souhlasí se zákonem, přijatým v prvním čtení a to s textovými změnami, navrženými p. zpravodajem v § 4., aby místo slova "zřícenci" stálo "zřízenci" a dále v § 16., aby před slovem "Budějovicích" stálo vždycky "Českých" Budějovicích? . . . .

Zpravodaj posl. Brožík: V § 18. vsunuta budiž druhá věta: "avšak jedna čtvrtina členů může náležeti nevoličům a to zástupcům odborových organisací dělnických a zřízeneckých."

Předseda: Pánové, já o návrhu p. zpravodaje nemohu dát hlasovati, poněvadž to není korektura textová, to není oprava nějaká, nýbrž to je změna věcná; to by v té věci musil býti dán návrh, aby případně druhé čtení bylo odloženo. (Po přestávce.)

Pan zpravodaj navrhuje odložení druhého čtení; tedy druhé čtení odkládám na denní pořádek některé z příštích schůzí.

Přistoupíme k dalšímu odstavci denního pořádku, jímž jest

2. zpráva výboru finančního o vládním návrhu zákona (tisk č. 1923), jímž se povoluje Československému červenému kříži, aby uzavřel loterní zápůjčku v nominální částce 20 milionů korun (tisk č. 1991).

Zpravodajem je p. kol. Karel Svoboda. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. Karel Svoboda: Slavné Národní shromáždění!

Vláda předložila Národnímu shromáždění návrh zákona, jímž dovoluje se Československému červenému kříži loterní zápůjčka v nominální hodnotě K 20,000.000,-.

Finanční výbor zabýval se osnovou tohoto zákona a vyslovil přání, aby o činnosti Českoslovanského červeného kříže podány byly veřejnosti zprávy a aby i peněžní hospodářství tohoto spolku bylo veřejně vykazováno.

Co funkcionář Československého červeného kříže dovoluji si slavnému Národnímu shromáždění podati nástin dosavadní činnosti této instituce a několik cifer o její hospodářství finančním.

Po rozvratu starého státu rozpadla se i celá vídeňsko-centralistická organisace rakouského Červeného kříže. Ústředí této organisace zůstalo mimo území republiky, její součástky v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku pak se většinou rozpadly, funkcionáři opustili svá místa, jmění bylo částečně zabráno vojenskými správami, národními výbory a hlavně na zakročení ministerstva sociální péče se stalo, že vláda vložila včas na jmění zemských spolků ruku a dosadila tam, kde bylo třeba, likvidační výbor anebo vládního komisaře. Tato vládní akce nalézá se v tom stadiu, že pomalu bude moci býti podchycené hospodářství vylikvidováno. Úplně odděleně od tohoto zjišťování jmění starých spolků a stanovení, co se s ním má státi, ujal se za svízelných poměrů zvláštní výbor organisace Československého červeného kříže. Tento výbor zvolit si jako předsedkyni sl. dr. Alici G. Masarykovou a požádat presidenta, aby ji současně pověřil vybudováním nové organisace. Předsedkyně pak výbor kooptací rozšířila o osvědčené pracovníky v oboru sociální péče, humanity a zdravotnictví, vesměs to činovníky různých ústavů a ministerstev.

Stanovy schváleny byly rozhodnutím ministerské rady ze dne 15. července 1919 a ministerstvem vnitra dne 23. června 1919.

Práce organisační mohly započíti teprve po tomto schválení a byly komplikovány ještě tím, že právě při zakládání společnosti nastaly novému Československému červenému kříži těžké úkoly, uložené mu maďarským vpádem na Slovensko. Dovoluji si, slavnému Národnímu shromáždění, načrtnouti, jak se Československý červený kříž těchto úkolů zhostil, ačkoliv svou činnost zahájil bez haléře jmění:

První finance opatřeny byly sbírkou Štědrých dnů, o jejíž provedení dokonale zasloužila se celá široká veřejnost a hlavně obecní úřady v čele s presidiem rady městské hlavního města Prahy. Sbírky tyto vynesly K 5,376.671,60. V době maďarského vpádu ovšem této výše nedosahovaly, přes to však Československý červený kříž pustil se s nadšením do úkolů, nejvyšší vojenskou správou mu svěřených.

Za hranicemi rozvířil velikou akci k získání sanitního materiálu a všech potřeb, jichž bylo tehdy veliký nedostatek. Za tím účelem vyslal do ciziny své delegáty a sama předsedkyně intervenovala osobně v Paříži, Londýně a tak se stalo, že k prvním finančním výsledkům Štědrých dnů přidružila se morální i materielní podpora z ciziny, hlavně od Amerického červeného kříže.

Podle provisorního mobilisačního plánu, stanoveného v dohodě s generálem Pellé a zdravotním oddělením ministerstva Národní obrany, zřízeny byly v Čechách, na Moravě a na Slovensku pomocné stanice Československého červeného kříže na hlavních tratích a také v těch stanicích, kde byly větší nemocnice vojenské. Na těchto stanicích pomohlo se desetitisícům našich chrabrých vojínů občerstvením a lékařským ošetřením nemocných i raněných. Úkoly těchto stanic podporovaly místní komitéty pro zřízení Československého červeného kříže.

Současně byla učiněna opatření, aby stávající nemocnice Červeného kříže v Karlíně byla pomocí Československého červeného kříže řádně dotována a znovu vybudována. Byla opatřena zejména prádlem, medikamenty a potravinami. Nemocnice má na 1600 lůžek, z nichž 1.200 jest stále obloženo. Též o duševní stránku raněných a nemocných vojínů staral se Československý červený kříž po celou dobu jejich ošetřování.

Vpádem Maďarů bylo způsobeno, že civilní obyvatelstvo Maďary okupovaných krajin utíkalo na Moravu a do Čech. Péče o tyto uprchlíky ujal se rovněž Československý červený kříž v dohodě s ministerstvem vnitra a podařilo se mu tuto přechodnou dobu našim bratřím slovenským, jak jen bylo možno, ulehčiti. Zejména zde v Praze dostál těmto úkolům Československý červený kříž velice přesně. Za pomoci Českého srdce byly rodiny našich bratří slovenských ubytovány a stravovány a dostalo se jim, kde bylo třeba, i šatu i prádla.

Zdravotní službě vojenské, která v době vpádu Maďarů byla v prvopočátcích své organisace a které scházelo jak nemocniční prádlo, tak i obvazový materiál, bylo dáno k disposici vše, co této službě bylo třeba. Celý vlak sanitního materiálu byl zaslán na Slovensko a do polního zdravotního skladiště v Uherském Hradišti.

Tyto služby Československého červeného kříže naší armádě přinesly jistě značnou pomoc a ulehčení.

Již od převratu stupňovalo se rozrušení veřejnosti tím, že přestala informace o nezvěstných vojínech, zajatcích a sibiřské armádě. Kolovaly všelijaké pověsti a nebylo úřadu, který by sprostředkoval a koncentroval dotazy a zprávy. Za tím účelem zřízen byl již v měsíci dubnu Zajatecký oddíl Červeného kříže, který zahrnul ve svou činnost následující agendu:

1. Sprostředkování zpráv o pobytu a zdravotním stavu příslušníků československých zahraničních vojsk (legií), dále zajatých, internovaných a pohřešovaných příslušníků Československé republiky vůbec.

2. Přejímání k dopravě a doprava sama korrespondence a telegramů pro příslušníky československých zahraničních vojsk, jakož i pro příslušníky Československé republiky, vůbec, nacházející se dosud v zajetí, nebo v internátě.

3. Obstarávání a prostředkování peněžních a balíčkových zásilek příslušníkům československých zahraničních vojsk, jakož i příslušníkům republiky vůbec, nacházejícím se dosud v zajetí nebo v internaci. Oddíl přejímá peněžní i jiné zásilky stran, vydává na ně stvrzenky a dopravuje převzaté zásilky na místa určení způsobem v tu kterou dobu nejvhodnějším.

4. Sprostředkování vyřízení stížností válečných zajatců, příslušníků Československé republiky na špatné zacházení s nimi, na zadržování zásilek pošty listovní, peněžní, balíkové a pod. cestou diplomatickou.

5. Na základě zmocnění ministra financí a v souhlasu s ním sprostředkování a odkoupení peněžních obnosů, přivážených příslušníky republiky ze zahraničí, jmenovitě z Ruska, v neokolkovaných korunových bankovkách státním bankovním úřadem, jakož i sprostředkování výměny rublů, přivážených příslušníky Čsl. republiky, bývalými zajatci v Rusku do republiky, na domácí valutu.

6. Obstarávání u příslušných úřadů úmrtních listů, jakož i reklamování pozůstalosti po vojínech padlých v poli, nebo zemřelých v zázemí a zajetí.

Od zahájení činnosti do dnešního dne oddílu podáno celkem 185.430 dotazů po zajatých, internovaných, raněných a vůbec nezvěstných příslušnících republiky, zadržených po převratu téměř ve všech zemích světa (Sibiř, Sovětové Rusko, jižní a asijské Rusko, Italie, Jugoslavie, Rumunsko, Francie, Anglie, anglické kolonie v Africe a Indii, Malá Asie, Palestina, Amerika). Z těchto dotazů vyřízeno podáním zpráv interesentům 62.360. Valná část nevyřízených dosud dotazů týká se sovětského a asijského Ruska, ježto s jmenovanými zeměmi přes podniknuté pokusy nepodařilo se dosud docíliti řádného styku a jmenovitě dostati odtamtud řádné seznamy zajatců, ještě se tam nacházejících.

Dále podáno 42.440 dotazů po příslušnících československých zahraničních vojsk (legií), jmenovitě sibiřských; tyto dotazy zodpověděny téměř úplně, což umožněno postupným obdržením seznamů legionářských oddílem vyžádaných.

V době maďarského vpádu na Slovensko horečně pátráno ve více než tisíci případech po osudu zajatých, pohřešovaných nebo raněných čsl. vojínů, bojovavších na slovensko-maďarské frontě; také tyto dotazy bylo možno valnou většinou zodpověděti.

Jedním z nejobsáhlejších a také nejobtížnějších oborů činnosti jest zjišťování úmrtí příslušníků republiky, zemřelých buď v poli, nebo v zajetí. Zjištěn dosud na základě vyžádaných zpráv úředních od příslušných úředních orgánů spřátelených mocností (Italie, Jugoslavie, Francie, Anglie) značný počet úmrtí (2650) a ve velkém počtu případů těchto opatřeny buď původní či duchovní správou zemského vojenského velitelství vydané úmrtní listy (1500). Podniknut pokus, dostávati úmrtní listy (podobně jako i seznamy zajatecké) i ohledně příslušníků Čsl. republiky, hlavně zajatců zemřelých v sovětovém Rusku, ale pokus ten nedal dosud positivního výsledku.

Dalším důležitým oborem činnosti oddílu jest přijímání a dopravování listovní pošty, časopisů, knih, jakož i peněz pro příslušníky čsl. vojsk a pro čsl. zajatce, meškající dosud v cizině (hlavně v Sibiři). Oddíl udržuje stálý styk s jmenovanými a dopravil do dnešního dne:

Do ostatních zemí (do sovětového Ruska, do jižního a asijského Ruska, Ameriky a jiných) dopraveno bylo v době, než zřízeno s některými státy pravidelné poštovní spojení, okrouhle 150.000 dopisů.

Kromě toho Zajatecký oddíl expeduje čas od času ihned po dodání veškeru listovní poštu, přiváženou kurýry, nebo transporty legionářů ze Sibiře nebo Italie od tamějších legionářů, domobranců a zajatců. Tak na př. rozesláno v měsících dubnu a květnu t. r. přes 300.000 listů a dopisů legionářské a zajatecké pošty ze Sibiře, v měsíci červnu více než 100.000 lístků a dopisů ze Sibiře, v dalších měsících pak více než 200.000 kusů. Korespondence domobranců a zajatců z Italie, doručovaná příbuzným prostřednictvím oddílu pohybovala se mezi 1800 až 4000 kusy týdně; v přítomné době pošta, docházející z Italie, jest již zcela nepatrná, neb téměř všichni tamější zajatci byli dopraveni již domů.