Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Výboru právnímu:

Tisk 2239. Vládní návrh zákona, jímž se doplňuje zákon ze dne 11. června 1919 č. 332 sb. zák. a nař. o zabírání budov neb jejich částí pro účele veřejné. (Současně přikázán též výboru soc.-politickému.)

Vláda žádá, aby o návrhu byla podána zpráva do 5 dnů. Jsou snad proti těmto požadovaným lhůtám nějaké námitky? (Nebyly.) Není jich, lhůty ty jsou schváleny.

Z předsednictva přikázal jsem výboru imunitnímu:

Žádost okresního soudu v Klímkovicích, oddělení II., ze dne 5./I. 1920, čís. jed. za souhlas k trestnímu stíhání člena N. S. Rýpara pro přestupek proti bezpečnosti cti podle §u 491. tr. z., spáchaný výrokem, k žalobě Jana Černého, člena zemské správní komise ve Sviňově, a žádost zemského trestního soudu v Praze, XII. odd., ze dne 21./I. 1920, čís. jed. Vr XII 780/20, za souhlas k trestnímu stíhání člena N. S. Vlastimila Tusara pro přečin §u 51., zákona o právu autorském, k žalobě Oskara Flögla.

Zahraniční výbor se ustavil a místopředsedou zvolen: dr. Hajn Antonín.

Jednací zápisy o 109. a 110. schůzi N. S. Č. byty vyloženy po 48 hodin ve sněmovní kanceláři.

Protože písemné námitky proti nim podány nebyly, jsou podle § 77. jednacího řádu schváleny a budou podle § 79. téhož řádu vytištěny.

Přistoupíme k

a to k pokračování v debatě

o zprávě rozpočtového výboru o vládním návrhu (tisk čís. 2026) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1920 (tisk č. 2200).

Budeme pokračovati v podrobné debatě o skupině V.

Uděluji slovo panu ministru financí Sontágovi.

Ministr financí Sonntág: Vážené Národní shromáždění!

Rozpočtová debata nemá býti pouhou kritikou rozpočtových cifer, nýbrž má udávati i nové směrnice pro hospodářství státní, má dávati nejen výstrahy, nýbrž má býti i ukazovatelem lepších a racionálnějších metod hospodářských a finančních v celkovém našem problému národohospodářském. A možno říci, že čím méně rekriminací a čím více plodnějších námětů a konstruktivních návrhů pro hospodářskou a finanční politiku přítomnosti a budoucnosti, tím záslužnější práce pro republiku se koná. (Výborně!) Tak, vážené shromáždění, jako zájmy národa nesmějí býti míčem, se kterým se hraje kopaná, tak také rozpočet nesmí býti posuzován dle toho, jakoby zde byl jen a výhradně jen dnešek a jakoby také nebylo nutno pomýšleti na zítřek. A ať nás v tom zítřku čeká cokoliv, jedno jest nepochybné, že zdravý a bezpečný vývoj národa i státu dovedeme si zjednati a uhájiti jenom vnitřní silou, když především budeme spoléhati na sebe. (Výborně!) Již ten fakt, že všechny politické strany v Národním shromáždění zastoupené prohlásily, že budou hlasovati pro rozpočet, jest - pro mne aspoň - faktem potěšitelným, poněvadž před celým národem a před cizinou vyjadřuje soustředěnou vůli, aby stát náš, ucelený ve svých základních podmínkách, dospěl pomocí všech v činitele uceleného a zdravého, schopného po všech stránkách rozvoje.

Ještě, pánové, nejsme Tak daleko, abychom o sobě mohli říci, že překonali jsme veškeré obtíže a obepluli veškerá úskalí, ještě nejsme tak daleko, abychom směli o sobě říci, že překonali jsme všechny nemoci.

Tak jako hospodář, sdělávaje svůj rozpočet, neví, nebude-li on nebo jeho rodina postižena nemocí a zda tím celý rozpočet roční nebude zvrácen, tak také při projednávání tohoto státního rozpočtu nevíme s určitostí, jaké nemoci hospodářského a sociálního rázu nás čekají a kolik bude nutno vynaložiti na léky a na lékaře. Tyto položky ovšem v rozpočtu našem obsaženy nejsou.

Dnes víme pouze tolik, že churavíme všeobecnou stoupající drahotou. Svádí se to mimo jiné na daně. Pravilo se zde, že daň z obratu činí sice jen nepatrné procento, ale přirazilo se na zboží 20, 40, 50 i více procent a že proto jest nálada v lidu velice podrážděná.

To nebylo úmyslem navrhovatelů daně z obratu a je to jen zjev politování hodný, že se vždy objeví při každém daňovém opatření vlády ty nejnižší pudy těch, již jsou přitahováni k povinnostem vůči státnímu celku, berní nemorálnost, bezměrná ziskuchtivost, touha po zlatě a mamonu bez ohledu na to, páše-li se tím přímo zločin na spolubližním nebo přímo na republice. (Zcela správně!)

Ale to není jediná příčina dnešní drahoty. Mezi kursem naší koruny v cizině a její nákupní silou doma jeví se již po drahnou dobu nepoměr, nákupní síla naší koruny jest mnohem vyšší, než-li by se, přihlížíme-li k jejímu kursu v cizině, zdálo. (Hlasy: Dojista!) Znehodnocení naší měny vede ke stále značnějším spekulačním nákupům našeho zboží cizinou a tendence přímého vývozu i reexportu stoupá tak silně, že našemu státu hrozí výprodej a soustavné ochuzování (Slyšte!), poněvadž vývozní obchody bývají uzavírány za ceny, které z pravidla nedosahují cen světového trhu při valutárním rozpětí naší a cizí měny. (Posl. Aust: Znamená to přímé ožebračování naší celé republiky!) Není to u nás vidět, je to viděti i v Rakousku a je to viděti v poslední době i v Německu, jak mohu citovati z "Vorwärtsu" kteréhosi dne minulého týdne, který napsal: "Zum Schaden der deutschen Valuta verkauft der deutsche Bettler am Weltmarkt seine Lumpen noch unter dem Preise, den er erzielen kann." Ku škodě německé valuty prodává německý žebrák na světovém trhu svoje hadry ještě pod cenou, kterou by za ně mohl dostati!

Vážené shromáždění! Hemží se to dnes cizími agenty, kteří nakupují buď přímo, nebo prostřednictvím společností cizím kapitálem založených a pod., pomocí exportních domácích podniků, které rostou jako houby po dešti. (Posl. Aust: To jest právě naše největší hanba: exportních společností!) Skladiště se pomalu vyprodávají, zboží se kupuje většinou bez vzorků, téměř na slepo, na celé sklady, na př. emailové zboží, porcelán, sklo atd. (Hlasy: Dříví! Nábytek! Posl. Aust: Nábytek stoupl 4kráte!) Přijdeme také k nábytku.

Nastává otázka hospodářská, jak prodáváme to, co máme. My víme jedině to, že nakupujeme drahé suroviny v cizině pro náš průmysl, jak se nám to diktuje, a naše výrobky prodáváme lacino tak, jak nám to opětně diktuje. My kramaříme a při tom se dětinsky mezi sebou hádáme, pomíjíme veliké a důležité otázky, které jsou dnes jádrem a podkladem celé naší hospodářské politiky. Již při dnešním prodeji i při těchto cenách nynějšího světového trhu docílí se velikých exportních zisků, ale to není v žádném poměru k tomu, co bychom fakticky docíliti mohli. Když zvýšeny byly u nás svého času železniční sazby, vyvolalo to zděšení u exportérů a naší exportéři řekli: Toho export nesnese, to export úplně zabije, při cukru, dříví, sladu atd. A vydrželo se zvýšení cen.

Italský obchod dřívím na opětné zvýšení tarifů železničních u nás a v Rakousku odpověděl vznešenou nevšímavostí a novými uzávěrkami u nás. "Bude dříví v Italii o něco dražší", prohlásil jeden z velkých italských importérů.

Ale na něco jiného dlužno zde upozorniti.

Zvýšená poptávka po zboží a nákupy ciziny způsobily nedostatek zboží u nás a stálé stoupání tuzemských cen, dostatečné krytí potřeb domácích není ničím regulováno, což vede postupně ke všeobecnému zdražování i předmětů denní potřeby a ke zvýšení nepoměru mezd a platů k cenám zboží na domácím trhu. Tyto poměry znamenají milionové škody pro naše národní jmění a nové ohrožení našeho hospodářství a našich sociálních poměrů.

Stav našeho národního hospodářství a zvláště pak stav naší valuty vyžaduje nutně, aby se konjunktury světového trhu co nejvydatněji využilo, abychom za své zboží požadovali a dostávali skutečné ceny světového trhu. Jedině tímto způsobem můžeme si opatřiti dosti cizích valut, jichž potřebujeme k zaplacení surovin, poživatin atd., které za hranicemi musíme draho platiti. Že získané takto valuty budou příznivě působiti na vzestup a stabilizací kursu naší koruny, netřeba jistě obšírně vykládati.

Tak umožňuje na příklad nízký stav valuty na trhu švýcarském obchodníkům švýcarským, resp. majitelům švýcarských franků velmi levné nákupy v naší republice, jelikož placená cena vzhledem k ceně prodejní ve Švýcařích jest směšně nízká.

Švýcarští obchodníci, spekulujíce s nepřirozeným rozdílem mezi valutou naší a švýcarskou, získávají při těchto obchodech ohromné zisky, kdežto pro nás to znamená přímo hospodářskou sebevraždu.

Obchody švýcarských obchodníků jeví se hlavně ve třech směrech: jednak přímé obchody mezi Českosl. republikou a Švýcary, jednak sprostředkování obchodů mezi Českosl. republikou a státy jinými, jednak řetězové obchody v naší republice se zbožím dodaným ze Švýcar. Já poukáži zde na některé případy. Nedávno byly zde v Praze činěny nákupy ze Švýcar za 22 mil. Kč. různého zboží, hlavně nábytku a zboží rukavičkářského, posledního v ceně asi 2¹/₂ mil. Kč. Přirozeně byla za zboží placena jeho běžná cena u nás, jejíž poměr k ceně v Curychu jeví se dle toho. Připomínám ovšem, že jest to přepočítáno na tehdejší kurs. Jídelna byla zde placena 7.000 Kč., v Curychu prodána za 2.200 švýcarských franků, čili tedy již za 24.200 Kč. Byl tedy rozdíl na jedné jídelně 16.800 Kč.

Ložnice byla prodána za 11.000 Kč. Prodejní cena v Curychu byla 4.500 švýc. fr., čili 49.500 Kč; rozpětí mezi cenou u nás placenou a v Curychu docílenou 38.500 Kč; 1 pár kožených rukavic stál 100 Kč. u nás, tam bylo docíleno 35-50 fr., čili 390 až 550 nebo 560 Kč; tedy zisk 290-350 Kč. na 1 páru rukavic. V podobném poměru je i cena jiného druhu zboží do Švýcar vyváženého. A výsledek toho jest, že za získanou švýcarskou valutu nekoupíme tam v některém případě ani surovin k výrobě vyváženého zboží potřebných; zpracování a režijní výlohy s výrobou spojené dáváme švýcarským obchodníkům úplně zadarmo.

Nejnebezpečněji projevuje se však činnost těchto obchodníků v předražování zboží u nás. Nejen že nám dodávají zboží dosti předražené, ale oni následkem nynějšího stále nízkého stavu naší valuty skupují svými agenty množství onoho zboží zpět, které nám byli dodali a prodali. Uvedu jeden příklad: Jeden metr určitého plátna prodali nám tehdy za 2 fr. 60 centimů za kurs 25 fr. za 100 Kč; tedy za zboží v ceně 1 milionu Kč. obdrželi 250.000 švýc. fr. Obnos ten representuje dnes 2,750.000 Kč. 1 metr plátna měl cenu 10 Kč. 40 h. Následkem stoupnutí kursu švýcarského franku u nás, bylo umožněno agentům švýcarským skoupiti ono zboží v původní ceně 250.000 švýc. fr., za 136.000 švýc. fr., při čemž náš obchodník vydělal půl milionu korun, ježto 136.000 švýc. fr. jest asi 1,500.000 Kč.

Vydělal tedy švýcarský obchodník čistých 113.000 švýc. franků a může nám zase to zboží za cenu 2 fr. 60 centimů, jako to udělal v máji nebo v červnu, nabídnouti, což však, přepočítáno dnes, znamená 28.60 K za 1 m proti dřívější ceně 10 K 40 h. Zdražen byl tedy 1 m látky o 18 K 20 h. (Hlasy: Ať žije volný obchod! Ať žijí bratři!) Je-li tudíž třeba působiti v prvé řadě k tomu, aby situace světového trhu bylo plně využito, není naopak v zájmu státu, aby nadzisk, z tohoto plného využití světového trhu vyplývající, plynul zcela a úplně do kapes vývozců. Stát musí trvati na tom, aby tento nadzisk, jehož příčinu nelze hledati v píli a důmyslu vývozce, nýbrž v konstelaci mezistátních poměrů hospodářských a finančních, byl lépe zachycen a bylo ho užito ve prospěch celku, ve prospěch státu (Výborně!) Jakou formou to učiniti, jest dnes ještě nerozřešeným problémem. Ale jest zajímavo, že sotva byla zmínka o chystaném podobném opatření vlády, nastal poplach a vzrušení v různých kruzích a zároveň i poučováno ministerstvo financí o národohospodářské abecedě, jejíž prvá these jedná o nedotknutelnosti exportéra a připouští jen milostivě, abychom formou daně hleděli tento nadzisk zachytiti a ku všemu ostatnímu mlčeli. My, vážení pánové, nemůžeme dnes k těmto zjevům mlčeti, ačkoliv musíme uznati a musíme rozlišovati přísně a přesně mezi reelním exportním obchodem a mezi nereelním exportním obchodem. Ale dnes jsme v té situaci, že celý náš obchod a průmysl, pokud má co činiti se světovým trhem, dostává se víc a více do sféry říšskoněmecké a to, vážené shromáždění, nám opět nemůže býti lhostejno, jakým směrem náš průmysl a export se také fakticky béře.

Nám nemůže býti lhostejno, co se s našimi statky děje, jak se prodávají a jak se s nimi hospodaří. A vzhledem k tomu, že máme mnoho co činiti s nereelním exportem, není možno, abychom jejich zisky hleděli zachycovat snad někde ve Švýcarsku, Bernu, Curychu, Berlíně a jinde. To bychom tam za každým musili poslat několik detektivů a policajtů, poněvadž ti lidé nemají interes, pro republiku, nýbrž jedině interes pomoci sobě. A to jest stav, který nám přirozeně nemůže býti lhostejným a, jestliže se říká, že falšovat se budou faktury, pánové, ty faktury se falšují již dnes. Ostatně jest to zajímavý úkaz v naší veřejnosti. Jistá část veřejnosti, myslím, že se úplně zbytečně rozčilovala nad chystaným prý a dokonce již doslovně otištěným návrhem zákona a nařízení o cenových opatřeních pří zahraničním obchodu, poněvadž žádná definitivní vládní předloha o tom neexistuje.

Nejen tato proposice, nýbrž ještě několik jiných budou teprv předmětem meziministerských porad a idea, kterou každý uznává za správnou, musí dojíti konkrétního vyjádření teprve v technickém provedení, o němž porady konati se budou, ale jest zajímavo, že se nevyčkává výsledků těchto porad a již dnes proti tomu zásadně oponuje.

Podotýkám výslovně, že nemám na mysli opatření, která by vývoz našeho zboží jakýmkoli způsobem stěžovala. Jest naším přirozeným zájmem, aby reelní, solidní exportní obchod u nás zesílil, a ministerstvo financí bude poslední, které by důležitost a význam tohoto exportu nechápalo. Ale jedno nutno zde říci a podtrhnouti: aby export a zájem státu, export a domácí potřeba, export národní a sociální svědomí nebyly pojmy, které se vylučují, nýbrž které se na vzájem doplňují. Zahraniční obchod jest jedním z nejhlavnějších pilířů naší měny a jeho nesprávné dosavadní upravování jest jednou z hlavních příčin toho dnes neutěšeného stavu naší měny. Poměry, které zavládly u nás při exportu, jsou neudržitelný již z důvodů valutárních. Musíme voliti cestu, která znamená stejnou ochranu zájmů státu i výroby, podporuje zdravý a reelní vývoz, na druhé straně staví samočinně silnou závoru meziobchodu a spekulaci. Jen národ pracující má v cizině úctu a nikoliv národ spekulující.

Jedním z nejdůležitějších artiklů vývozních jest dřevo.

Vážené shromáždění, vy mi prominete, jestliže o tomto artiklu, který je dnes jedním z nejdůležitějších předmětů našeho exportu, na nějž klademe tak velké naděje, z důvodů jiných šíře pojednám. Poměry, jež se vytvořily v důsledcích změněných hospodářských vztahů poválečných na světovém trhu dřevním, žádají naléhavě, aby i v republice Československé věnována byla obchodu dřevnímu plná pozornost. Dřevo je nejen důležitým předmětem nezbytné domácí spotřeby, nýbrž i cennou a velmi hledanou látkou vývozní, jichž nemá bohužel naše republika v přítomné době nadbytek. Je tudíž důležitým zájmem našeho státu a celého našeho národního hospodářství, aby upraveno bylo hospodářství dřevem v naší republice vhodným způsobem, a sice jak se zřetelem k domácí spotřebě, tak i k značné poptávce v cizině, jež dřeva našeho potřebuje a bude potřebovati. Řešení této otázky není ovšem věcí tak jednoduchou, neboť je nutno předně zaručiti potřebné množství pro domácí různorodý konsum v přiměřených cenách, organisovat účelně možnost vývozu přebytků naší dřevní produkce v cenách určovaných situací na světovém dřevním trhu, a sice tak, aby z vývozu dřevního vyplýval žádoucí prospěch nejenom domácímu lesnímu hospodářství, obchodu a průmyslu dřevařskému, nýbrž i přímo státní pokladně. Podkladem pro nalezení vhodné směrnice naší obchodní dřevařské politiky, jež jest důležitou složkou naší lesní politiky vůbec, musí býti nejprve spolehlivé údaje o výrobě, těžbě dřeva v naší republice a zároveň, kolik můžeme vyvážeti dřeva vzhledem k světovému trhu.

Vážené shromáždění! Země naší republiky řadí se svojí bohatostí, jež činí přes 30 %, mezi nejlesnatější státy nové Evropy, jako jsou Finsko, Švédsko, Jugoslávie, Rakousko. Rusko nepřichází ovšem v tomto smyslu prozatím v úvahu.

Rozloha našich lesů činí 5 mil. ha a, počítáme-li s ročním přírůstkem pro 1 ha v zemích českých 3¹/₂ m³, na Slovensku 3 m³, obdržíme celkovou produkci ročně 16 mil. m³ dřeva a toto číslo může býti směrodatným podkladem pro další výpočty a pro řešení otázky, zdali je možno počítati s vývozem většího množství dříví z naší republiky, či nikoli.

Je nesporno, že musí býti v každém případě kryta nejprve domácí spotřeba, aby snad nebyl ohrožen žádoucí rozvoj našeho hospodářského života domácího, a proto je nutno již vyhraditi si žádoucí vliv na hospodaření dřevem. Nelze ovšem doporučovati - a já bych byl poslední, který bych to činil - zřízení nové snad ústředny dřevařské, jež vázala by ztrnule volnost obchodu a průmyslu dřevního, než přes to žádá to zájem obyvatelstva i státu samého, aby obchod tak důležitou látkou, jakou je dnes dřevo, jak na trhu domácím, tak i světovém, pohyboval se ve všeobecně prospěšných mezích a aby zabráněno bylo nekalé ziskuchtivosti a spekulaci jednotlivců, kterým je zájem státu a obyvatelstva při dnešní konjunktuře věcí naprosto cizí. Nejprve bude nutno vyšetřiti a stanoviti velikost nezbytné domácí spotřeby dřeva. O detailech nechci zde hovořiti, mohu snad jen říci, že počítáme-li pro domácí potřebu ²/₃ produkce, t. j. asi 12 mil. m³ dřeva, zbylo by nám na export 4-5 mil. m³ užitkového dřeva.