Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Zahajuji debatu. K slovu jest přihlášen pan kol. dr. Matoušek. Uděluji mu slovo.

Poslanec dr. Matoušek: Vážené Národní shromáždění! Rozpočet ministerstva spravedlnosti poskytuje mně příležitost, abych několika slovy zmínil se o poruchách, jež nalézáme v naší administrativě vůbec, a pak o poruchách, jež nalézáme v resortu justičním, respektive v administrativě soudní. My v Národním shromáždění děláme zákony, klademe nové úkoly na naši administrativu, vymýšlíme nové daně, ale neptáme se, zdali ten aparát úřední bude s to, aby všechny úkoly zdolal. Byl to jediný rektor university, dr. Engliš, který byl na tolik svědomitý, že, když vykládal o dani z obratu, ptal se, zda-li úřady budou s to, aby tuto daň předepsaly a vybraly. Nevím, co státní správa vykonala v tom směru, aby absolventům obchodních a středních škol bylo umožněno, aby byli členy ročních kursů, kde by se vyučovalo prakticky finančním naukám a vědám a pak mohli se věnovati ihned praktické práci, respektive vyměřování a vybírání daní.

V tom směru justiční služba jest na tom nejhůř. Nemáme soudců pro zněmčené území, ani pro Slovensko, a bohužel není ani žádné naděje, že bychom mohli čekat nápravy. Cifry snad promluví nejvýmluvněji. Loňského roku zkoušku soudcovskou ze 43 kandidátů vykonalo 23 Němců a 11 Čechů, v prosinci z 19 auskultantů 13 Němců, 6 Čechů, tedy jen třetina Čechů, kdežto dvě třetiny Němců! To jest, prosím, nejen administrativní závada, nýbrž to má také určité nebezpečí národnostní. A proto jsme se rozhodli tak rozhodným způsobem stavět se proti rámcovému zákonu jazykovému, kde kulatými a neurčitými slovy mluví se o oficielním jazyku, o jazyku hlavním. Poněvadž vidíme, že tu přichází dorost soudcovský, který nebude míti tendence, vykládati co nejpříznivěji s našeho národnostního hlediska kulatá slova rámcového zákona jazykového, proto jsme žádali ne rámcový zákon, nýbrž přesný, podrobný zákon jazykový, který by přesně označoval sporné pojmy, abychom měli konec s tou praxí, jaká byla v Rakousku, kdy každý soudce po svém si vykládal jazykový zákon. Ale nejen že nemáme dorostu, ale justiční správě se ztrácejí dále soudcové dvojím způsobem. Jednak do centrálních úřadů. Chápu, že snad soudce jest z nejpovolanějších, aby se věnoval legislativní práci, poněvadž záleží na tom, aby zákonodárné práce účastnili se ti, kdo vykládají zákon, neboť ti nejlépe vidí vady navrhovaných zákonů, ale myslím, že i tu jest určitá mez. Spíše bych viděl možnost mezery v administrační službě, než v samotném soudnictví. Dále máme dnes ještě plno soudců, kteří vykonávají vojenskou službu. Ale ne vojenskou justiční službu, oni jsou tam důstojníky, kteří konají prostě vojenskou radovou službu. Zdá se mi, že by ministerstvo národní obrany mělo okamžitě aspoň tyto vojáky - soudce služby zprostiti, aby se mohli věnovati civilní službě soudní.

Při tom sluší se zmíniti o chystaném branném zákoně. Již jsem četl v novinách, že se mluví proti možnému návrhu o jednoroční službě. Nerad bych, aby při uvažování o jednoroční službě uvažovalo Národní shromáždění tuto otázku jen s hlediska demokracie, rovnosti lidí před zákonem, zkrátka s hlediska, že jest to daň z hlavy, daň krve. Myslím naopak, že by mělo Národní shromáždění hleděti na tuto otázku jako na otázku, která se tyká celého státu. Stát musí přece hleděti, aby co nejintensivněji využil každého jednotlivce. Je-li někdo vychován a vyučen, aby soudil, aby vyměřoval a předpisoval daně, a když on vykoná zkoušku důstojnickou po jednom roce, ptám se, co jest v tom za smysl, abych tohoto člověka, kterého potřebuji v administrativě, oddaloval justiční, správní nebo finanční službě, abych ho držel dál na vojně, zvlášť, pakliže ministerstvo NO odpoví, že s jednoroční službou na status vojáků a důstojníků stačí. Tedy i v tom směru bude potřebí, při branném zákoně hledět, abychom umožnili, aby administrace měla dosti dorostu, dosti lidí, kteří by ji obstarali.

Teď ještě několik stížností drobnějších. Když vidíme, že do justiční služby lidé zrovna se nehrnou, ptáme se, zdali zde něco děláme, zdali státní správa se stará o to, aby přilákala právnický dorost k tomu, aby se věnoval této jistě velmi vážné a cenné službě? A tu vidíme, že při posledním jmenování došlo mně v tom směru mnoho stížností přednostům okresních soudů se stala křivda potud, že nebyli jmenování do 6. hodn. třídy. Nevím, zdali všichni si stěžují oprávněně, ale zdá se mně, že by se mělo rozlišovati a rozhodně ne sevšeobecňovati a tvrditi, že přednostové u malých soudů jsou méně zaměstnáni, než soudcové soudů sborových, ačkoli dnes nakládáme na okr. soudy nové úkoly zákonem lichevním a bytovým. Připouštím, že správa justiční musí dnes míti prostředek, jak přinutiti soudce, aby byli k disposici státní správy justiční, aby šli, kde jich státní správa v dnešních poměrech potřebuje. I tu bych však prosil, aby justiční správa hleděla rozlišovati a měla ohled na rodinné poměry soudců, kteří rádi by šli republice posloužiti, ale z důvodů rodinných nemohou.

Vyslovil bych také přání, aby při nastávajícím jmenování z 8. do 7. třídy hleděla justiční správa napraviti křivdy, které napáchala stará správa rakouská tím, že němečtí soudci přeskakovali české. Je to možno tím, že se bude jmenovati do 7. třídy tak, jako by nebylo nespravedlností, které stará rakouská správa napáchala.

Žádali bychom též, aby se jmenování dálo včas. Dnes jsou odklady tím nebezpečnější, když se nejmenuje ihned na uprázdněné místo, že máme veliké obtíže s byty. Jakmile se odstěhuje soudní nebo kancelářský úředník, který byl přeložen, z města, ihned se zabere byt někým jiným a nástupce jeho vůbec nemá kde bydlit.

Zjistil jsem, že v Tannvaldě máme uprázdněno místo soudcovské od 22. září 1919 a v Žatci od 27. prosince 1918 a přednostu ve Varnsdorfu čekáme již od června 1919. Já sice chápu, že má justiční správa obtíže také s tím, koho tam poslat, z důvodů nacionálních, ale přec dají se snad překážky ty překonat a obsadit místa tato co nejdříve. Při tom vzpomínám ještě jedné stížnosti, jistě oprávněné. Kancelářské úřednictvo soudní žádalo již delší dobu o přeřazení z kategorie E do kategorie vyšší. Berním úředníkům se toho již dostalo a nevím, jaký důvod by byl, nedávati to také úředníkům soudním.

Právě v poslední době přesunujeme stále agendu, která bývala konceptní, na úřednictvo kancelářské. Dnes v nesporném a exekučním oddělení vlastně velkou část agendy provádí ne soudce, nýbrž kancelářský úředník. Nevidím tedy příčiny, proč těmto úředníkům nedát vyššího stupně C nebo aspoň D. Když se ptáme, umíme-li něco k odstranění té nechuti, jít do soudní služby, musím se dotknouti ještě jedné věci z ústavního výboru. Připustím, že je to snad maličkost, ale tendence je nebezpečná! Ústavní výbor se usnesl, že při ustanovení, kde se stanoví, že úředníky, profesory a soudce do Vl. třídy jmenuje president, má se slovo "soudce" vyškrtnout a že není potřebí jmenovati soudce zvlášť a to z toho důvodu, že soudce je také úředník.

Zdá se, že to je maličkost, ale v době, kdy soudci mají dnes jednu snahu, býti vyřaděni z úřednické pragmatiky, býti postavení zvlášť a řeknu hned, ne z důvodu stavovského, ne že by chtěli zlepšiti své postavení finanční, nýbrž z důvodů státních, je neoportunní soudce vtlačovat jen do kategorie úředníků. My proto, že máme republiku, že máme demokratické zřízení republikánské, tím spíše musíme se starati o to, abychom místo dřívějších opor bezpečnosti státu, místo bodáků a toho trůnu měli něco jiného, a to jest, myslím, zabezpečení práva a spravedlnosti. A tu musí nám chrániti neodvislý, veškerou samostatností vybavený soudce. A z tohoto důvodu státního žádají dnes organisace soudcovské, aby byly vyřaděny z pragmatiky úřednické, a právem. Ale v téže době je tendence ústavního výboru, myslím, nesprávná, že třeba v maličkosti chce ukázati, že soudce není ničím jiným, než úředníkem. Ono to není úplně pravda ani dnes, soudce je sice úředníkem veřejným, ale je vybaven takovou zvláštní mocí, neodvislostí, a má takové zvláštní postavení v organisaci státní, že by nebylo velkým neštěstím a žádnou velkou chybou, kdyby tam ti soudci byli zvlášť jmenováni.

Vedle toho pozorujeme, že v žurnalistice pořádají se proti soudcům přímo dostihy ve štvaní. Štve se proti soudcům, kteří určitým způsobem rozhodli ve při civilní nebo trestní, štve se, jestli soudce pustí někoho z vazby a na druhé straně se štve, jestliže někoho drží ve vazbě déle. Neuvádějí se důvody, nýbrž důvody politické, uvádí se, že ze stranictví a nevím proč, tak nebo onak rozhodl.

Ministerstvo spravedlnosti udělalo již v té věci, co mohlo, ale já upozorňuji na to, že je to věc ne stavovská, nýbrž všech nás, kteří chceme právní bezpečnost, abychom chránili soudce a jeho rozsuzování. Já upozorňuji na to, že i tak střízlivý stav, jako je organisace soudcovská, právě pro tyto útoky usnesl se na následující resoluci, kterou si dovoluji slavnému Národnímu shromážděni přečísti. (Čte:)

"Veřejní funkcionáři, zvláště soudcové, jsou poštvaným davem pro svoji soudcovskou činnost, ano i v úředních místnostech ohrožováni. Politické strany, jímž nestranné rozhodnutí toho kterého soudce je nepohodlné a nepříjemné, napadají ho v novinách, nespravedlivě vyčítajíce mu stranickost, a neostýchají se propůjčovati i sluchu zlobnému křiku jednotlivců, kteří při svojí v řádném postupu instančním prohráli.

Soudcům se spílá a podkládají se jim úmysly a cíle, jichž jsou dalecí. Zjevy tím povážlivější, když vyskytují se útoky ty v tiskových orgánech velikých stran, vytýkající soudcům udánlivé příslušenství k určitým politickým stranám a udánlivou systematickou pasivní resistenci, existující však pouze ve fantasii těch kterých novinářů.

Rozhodnutí úřadů, jmenovitě usnesení o vyklizení bytů, stávají se nátlakem ulice neproveditelnými a, bude-li se na této šikmé cestě pokračovati, stanou se rozsudky soudu pouhým popsaným papírem.

Budiž při tom žalováno, že nejen prostý lid prohřešuje se takto proti základům státu, ale i ti, kdož by jako vůdcové měli lidu býti vzorem a příkladem a jimž postavení jejich ukládá vyšší mravní závazek k svobodnému státu, a že i sama vláda svojí slabostí a nerozhodností špatně čelí těmto rozkladným zjevům.

Dokladů netřeba uváděti. Přinášejí je v hojném denní listy. Ostatně poukazují podepsaní na akci ministerstva spravedlnosti, které právě útoky proti soudcům úředně vyšetřuje."

Tedy to jsou stížnosti, které bych měl, a myslím, že je potřeba, abychom všemožným způsobem tyto závady administrativy, ať jsou jakéhokoliv druhu, odstraňovali.

Náš klub demokratický, uvažuje o tom a jsa přesvědčen, že resort ministerstva justice je k tomu povolán, aby učinil pořádek, že vnitřní bezpečnost státu, klidný vývoj hospodářských, sociálních poměrů ve státě záleží na řádné správě justiční, která umožňuje právě, aby svým řádným úřadováním, právem přisluhováno bylo včas, spravedlivě, na všechny strany neodvisle, jak od tlaku shora, tak zdola, uvažuje dále věcně o rozpočtu, rozhodl se, hlasovati pro rozpočet ministerstva spravedlnosti, maje naději, že ministerstvo spravedlnosti použije položek povolených k tomu, aby upevnilo úctu k zákonu, posílilo důvěru v právo a utvrdilo naši víru ve spravedlnost a odstranilo vady, dnes přednesené. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Konečný: Ke slovu při VIII. kapitole není již nikdo přihlášen, debata jest skončena, přistoupíme k hlasovaní. (Výborně! Potlesk.)

Prosím pány, aby zaujali místa. (Děje se.)

Dám hlasovati o položkách výdajových a příjmových při této kapitole najednou. Doufám, že proti tomu není námitek. (Nebyly.)

Kdo souhlasí s položkami výdajovými a příjmovými při kap. XIX., to jest při ministerstvu spravedlnosti, jak jsou uvedeny ve zprávě výborové na str. 72. a 73., prosím, aby povstal. (Děje se.) To jest většina, položky tyto se schvalují. Tím jest tato kapitola vyřízena.

Přistoupíme ke skupině další, a tu tvoří ministerstvo sociální péče, ministerstvo zdravotnictví a tělesné výchovy. Ke slovu jsou přihlášeni členové N. S. dr. Mazanec proti, Moudrý pro, a dr. Velich proti.

Než udělím slovo prvnímu řečníku, dovolím si přečíst podané resoluce k této kapitole.

Vláda se vyzývá, aby ihned bylo učiněno opatření, aby státní léčebný ústav v Jáchymově po stránce zdravotní přikázán byl do kompetence příslušného ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, rovněž, aby tomuto ministerstvu vyhrazena byla kompetence, rozhodovati o využití radia s hlediska zdravotního.

Resoluce tato jest opatřena dostatečným počtem podpisů a jest předmětem jednání.

Vládě se ukládá, 1. aby agendy v oboru zdravotní policie převzala do své správy a upravila poměry obecních a obvodních lékařů po vzoru státních zaměstnanců, vyhovujíc tím ustanovení § 20. zákona ze 7. února 1919, č. 76 sb. z. a n.

Vládě se ukládá, 2. aby učinila potřebná opatření, by léčebné a humanitní ústavy v Republice československé byly zajištěny po stránce věcné za účelem řádného jich chodu a aby byl vybudován typ nemocnice, jenž by byl středem nemocniční péče v určitém obvodu, a aby tyto poměry byly upraveny v osnově zákona, kterýž by byl předložen ještě v tomto Národním shromáždění, současně s osnovou zákona o převzetí zdravotní policie státem.

Také tato resoluce jest dostatečně podepsána a tvoří rovněž předmět jednání o této věci.

Dovoluji si ještě sděliti, že za ministerstvo zdravotnictví jest přítomen státní tajemník min. zdravotnictví a tělesné výchovy p. dr. Semerád a minist. rada Kolínský.