Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Uděluji slovo prvému řečníku, obc. dru Mazancovi a prosím, aby se ujal slova.

Pozoruji, že p. dr. Mazanec není přítomen, uděluji tudíž slovo druhému řečníku, občanu Moudrému.

Poslanec Moudrý: Vážené Národní shromáždění!

Vydání na ministerstvo zdravotnictví a tělesné výchovy činí celkem 45,922.037 K. Jest to suma poměrně k těm velikým úkolům, které právě toto ministerstvo má před sebou, jistě dosti nepatrná, uvážíme-li, že jen zdravotní část ministerstva Národní obrany stála více než 50,000.000 K ročně. Dnes jest válka formálně skončena, ale důsledky její trvají stále. Drahota, fysická bída, špatná výživa, nemoci z hladu a nemoci chudoby, hlavně tuberkulosa, šíří se v širokých vrstvách způsobem velice neblahým. Podle statistiky dra Hamzy, sekčního šéfa v ministerstvu zdravotnictví, umírá u nás na tuberkulosu každý pátý až sedmý člověk a v oboru zdravotnictví právě severní Čechy, severní Morava a Slovensko stojí na stejné úrovni, jako zanedbané kraje ruské a dokonce i turecké. Vedle toho také vojácký život přinesl s sebou neobyčejné a nebezpečné rozšíření pohlavních nemocí. Proti těmto dvěma metlám nutno nyní obrátiti zřetel a práci všech, kteří vážně myslí na budoucnost a zdravý fysický vývoj našeho národa. Když po říjnovém převratu zřizovány byly nejvyšší úřady správní, převzato bylo také ministerstvo zdravotnictví a tělesné výchovy, které vídeňská vláda ustavila v srpnu 1918. Úřad tento má za úkol, starati se o tělesné blaho našeho lidu. Nutno jej vybudovati teprve a sjednotiti, aby zde byl takový aparát, který by pracoval jednotně. Za tím účelem máme především na starosti, abychom odstranili dvě sféry: autonomní a státní, které dosud se zde projevují, a právě v tomto oboru nutno zdůrazniti, aby správy nemocnic a veřejných ústavů i veřejného zdravotnictví byly podrobeny hlavně skoncentrovanému státnímu dozoru a tím způsobem správa také zjednodušena.

Pro nejbližší úkoly, jež vyžaduje zdravotní stav lidu, nutno žádati, aby ministerstvo zdravotnictví vyvíjelo iniciativu na poli sociální pathologie. Boj proti tuberkulose vyžaduje velmi energické organisační činnosti se strany vlády a ovšem také porozumění se strany lidu. Zde nutno zdůrazniti, že obětavá práce našich odborníků nedochází vždy náležitého porozumění. Boj proti tuberkulose měl by býti dnes společnou věcí všech stavů i vrstev národních a především také vrstev majetných. Důležitá propagační činnost, která uvědomuje lid o základních pravidlech hygieny a léčebných metodách, měla by tedy býti starostí všech oněch pracovníků, kteří se zajímají o blaho a fysický stav našeho lidu. Tak vidíme, že stojí ministerstvo před dvěma těžkými úkoly. Především jsou to úkoly správní a za druhé jsou to úkoly propagační. V boji proti tuberkulose i pohlavním nemocem připravuje nám ministerstvo nové organisace, lidové kliniky, jež nazývá dispensáře. V některých městech jsou zařízeny, v jiných, hlavně průmyslových, se zřízení jejich připravuje. V nich odborní lékaři mají udílet rady nemajetným vrstvám a odborně vzdělané síly mužské i ženské, které právě pracují v širokých vrstvách lidových, mají se starat o ty jednotlivce, zatížené těmito nemocemi a mají míti na starosti celé rodiny. A tu náš špatný stav zdravotní vyžaduje, aby co nejrychleji přikročeno bylo k ucelenému zřizování těchto dispensářů ve všech větších, hlavně průmyslových střediscích, kde právě tuberkulosa nejvíce řádí.

Stát nemůže v dané situaci, jako dnes jest, nésti veškerý náklad na tyto dobročinné a blahodárné ústavy a tu zajisté jest věcí dobročinnosti veřejné, aby podporovala ty, kteří si vzali za účel boj proti tuberkulose. Jest to zejména Masarykova liga proti tuberkulose, která zaslouží pozornosti co nejširší. V boji proti tuberkulose obracejí dnes odborníci největší péči k dorostu. Je to choroba, která vzniká v útlém věku dětském. V tom směru jistě ministerstvu zdravotnictví neschází porozumění, ale bohužel finanční stav republiky ukládá značné omezení.

Tak na př. celkový náklad na provozování dětského léčebního ústavu v Dolním Smokovci činí 1,300.000 K - je to léčebný ústav, ve kterém léčeny jsou děti tuberkulosní a skrofulosní - a uvážíme-li však, že pouhý pavilon chirurgický v Luži byl postaven nákladem půl třetího milionu korun, tedy zajisté ten náklad 1,300.000 korun na celý veliký ústav, který se má starati o tuberkulosní děti, možno nazvati nízkým.

V boji proti tuberkulose v dětském věku jest důležito, aby ministerstvo zdravotnictví zasáhlo velmi rozhodně do hygieny školní. Uvážíme-li, že dnes se v mnohých městech, hlavně velikých a průmyslových, zavádí na obecných školách jednoduchá frekvence, že malí žáčkové sedí v lavicích 4-5 hodin, od 8. do 12. až do 1 hodiny, tu myslím, že jest velmi správný požadavek, který vyslovuji, aby takováto zařízení nedála se bez dorozumění a dobrozdání ministerstva zdravotnictví, aby právě v tomto oboru ministerstvo školství postupovalo důsledně vždy v dorozumění s ministerstvem zdravotnictví, které by mělo o takovémto zařízení podati své dobrozdání a říci, souhlasí-li s tím, je-li takovéhoto zařízení v zájmu zdraví chudých a hlavně těch drobných dětí třeba, které jistě nejsou dosti dobře živeny ani dnes.

V boji proti pohlavním nemocem připravuje se zákon, jimž zavedeno bude povinné léčení pohlavních chorob a podmínečné ohlašování v určitých případech. Jest skutečně s politováním, že již tento důležitý zákon nebyl vydán, ale celá ta ohromná látka vyžadovala zajisté velmi důkladného prostudování a doufejme tedy, že v novém Národním shromáždění v době nejbližší bude uzákoněn tak, aby se této zhoubě, která dnes ohrožuje zdraví lidské a zdraví budoucích pokolení, náležitě čelilo.

Energický boj vede dnes mravnostní policie proti prostituci a nezřízenému životu. To je jistě na místě, ale na jednu věc chtěl bych upozorniti: Nutno vésti jej s náležitou šetrností a s ohleduplností, tak aby opatření policejní nezasahovala příliš do soukromého života jednotlivce, hlavně těch jednotlivců, kteří noclehují ve velikých městech v hotelích, aby nebyli zbytečně vydáváni prohlídkám, které jsou často velmi nepříjemné a trapné. Celkem vidíme, že i zde na tomto poli zdravotní stav souvisí celkem s poměry hospodářskými a sociálními. Především zde rozhoduje otázka bytová. Od poloviny devatenáctého století vidíme, že v Evropě tvoří se veliká města. Je to zjev, který souvisí s celou tou velikou hospodářskou přeměnou, kde státy agrární přeměňovaly se ve státy průmyslové. A tu vidíme, jak rychle vzrůstají města, jak vzrůstají velkoměsta, v nichž se hromadí statisíce a miliony obyvatel, a tu ovšem otázka bytová, zvláště nyní po válce, má býti posuzována i se stránky zdravotní. Tedy kdybychom vzali příklad Plzně, vidíme, že za období válečné byla otázka bytová v dřívějších dobách velmi špatně obstarávána, že tam byly velmi nepříjemné a se zdravotního stanoviska nesnesitelné poměry v tak zvaných bytech podzemních a sklepních. Víme, že dělnictvo spalo po celých skupinách v těchto bytech tak, že se střídaly jedna šichta noční se šichtou denní a že postel, na které spali lidé, vůbec nevychladla. To byli lidé, kteří pracovali ve dne a spali v noci, a pak zase lidé, kteří pracovali v noci a spali ve dne. Takový byt postrádal všech zdravotních předpokladů, nepřihlížíme-li k mravnostním a estetickým momentům, stav tento byl skutečně odstrašující.

Ovšem i poměry vyživovací za doby války byly tak špatné, že na př. podle statistiky lékaře závodního ve Škodových závodech 50% dělníků onemocnělo tuberkulosou dvakrát a skoro 90% onemocnělo tuberkulosou jednou. Tedy skoro každý dělník byl zatížen tuberkulosou lehčího aneb těžšího rázu.

Vidíme, že i na tomto poli uplatňuje se základní názor světový na humanitu. Byli to rasovní politikové němečtí, kteří hlásali, že pokojný vývoj společnosti, humanizování práva, mírnění sociálního boje, ochrana dělnictva vede k degeneraci. Jest zajímavo, že právě tato nauka rasovní povýšenosti našla velmi horlivé stoupence v Německu. Byl to francouzský šlechtic hrabě Gobineau, který položil základ pro nauku o povznesené rase germánské, a byl to Angličan Chamberlain, který položil základ další k rasovnímu posuzování národa. Nauku dále rozšiřovali němečtí profesoři a rozvíjeli dále teorii o vyvýšenosti a jakési vyvolenosti rasy německé. Tato nauka byla zvláště pak u politické strany všeněmecké pěstována a stala se součástí jejich, řekl bych, katechismu politického. Tak vidíme důsledek také na poli hygienickém.

Haykraft nazývá tuberkulosního bacila přítelem lidstva, i alkoholismu přičítá výběrový význam.

Netřeba se těmito bludnými názory obírati. My to nejlépe vidíme nyní po válce, a mnohé matky německé dobře to cítí ve svých vlastních rodinách, jaký zvláštní výběrčí význam měla válka a zda válka vedla k posílení rasy anebo k degeneraci.

Ty přečetné hroby nejzdravějších a nejlepších lidí ukazují velmi jasně mylnost toho celého názoru. A ovšem spojené tyto názory s názory politickými, jak se vytvořily ve všeněmecké straně o povznesení rasy německé, vytvořily typ toho surového pruského válečníka, který byl příčinou světové katastrofy válečné a který na štěstí byl demokratickým západem poražen.

Pro nás, pro náš národ, pro náš vývoj budoucí bylo by velkým nebezpečím, kdyby tento typ imperialistického šovéna měl se u nás udomácniti a měl býti kopírován. My odmítáme typ českého Prušáka, který by leckomu u nás a mnohým našim politikům imponoval a kteří by v něm viděli zvláštní souhru národní síly. Nutno zdůrazniti, že i zde stojíme na půdě lidskosti a čisté demokracie. Tato demokracie, tato lidskost se musí projevovati v životě sociálním a hospodářském stejně jako ve zdravotnictví. (Souhlas.)

Místopředseda Konečný: Uděluji slovo dalšímu řečníkovi, občanu dru Velichovi.

Posl. dr. Velich: Velectěné shromáždění!

Slyšeli jsme, že rozpočet ministerstva veřejného zdravotnictví jest obdařen 35 miliony. Je to jistě docela nepatrná suma. Nechci se o tom obšírně šířiti. Všem vám bude jasno, jaký význam má veřejné zdravotnictví. Veřejné zdravotnictví má vésti válku mnohem těžší, než jsou války s jakýmikoliv nepřáteli, veřejné zdravotnictví má vésti válku proti nepříteli, který jest velmi nebezpečný a jehož přemožení vyžaduje veškerých sil těch, kteří se boji proti němu věnovali. Proto jest potřeba řádných, přiměřených nákladů k tomuto boji, a musím říci, že ten náklad, který je preliminován v rozpočtu, jest, já bych tak řekl, nejmenším minimem, s nímž je možno odvážiti se tak velikého boje, který nás čeká. My jsme, pánové a dámy, obklopeni zeměmi, ze kterých přicházejí infekce, přicházejí nebezpečné nemoci. Podívejme se jen na pr. na Ostravsko dnes a právě na ty krajiny kolem Ostravska, na Těšínsko! Podívejme se, jak velice jsme ohrožováni odtud stále infekcemi! Přes 1000 případů, v poslední době 1500 případů neštovic bylo tam zjištěno, sta a sta případů skvrnitého tyfu, mnoho a mnoho tyfu abdominálního. Celé obce trpí tyfem abdominálním. Boj proti těmto chorobám jest jistě a musí býti spojen s velikým nákladem a s velkou energií.

Naše zdravotnictví tíží jedna věc, a ta je to, že náklady zdravotní jsou téměř veškeré shrnuty a navaleny na bedro autonomních korporací. Tomu tak býti naprosto nemůže. Nemůžeme dále žádati od autonomních korporací ty velké oběti, které dosud přinášely. Musíme této věci učiniti konec. A v tom smyslu také, pokud jde o zdravotní policii, jest dán směrodatný pokyn v § 20. zákona ze dne 7. února 1919 č. 76. sb. zák. a nař. Tento paragraf jasně mluví v tom smyslu, že má býti zdravotní policie převzata státem. To je požadavek, který jest naprosto nutný, a po němž naše strana volala tehdy, když právě bylo projednáváno obecní zřízení.

Vybudování zdravotní policie v tomto směru jest nutným v zájmu státu. A stát, který musí míti blaho a zdraví svých občanů nejen ve smyslu profylaxe, nýbrž i ve smyslu činnosti kurativní na mysli, tento stát musí přikročiti k tomu, aby zdravotní policie celá byla v jeho rukách, aby boj, který veden jest proti chorobám infekčním, mohl býti veden všemi silami a koncentrovaně. Není možno, abychom na př. postrádali, abych tak řekl, takového ústředního stanu při boji proti nepříteli. Tím méně můžeme postrádati takového ústředního stanu, obdařeného veškerou pravomocí právě při boji nejtěžším, při boji proti infekčním chorobám. A proto pravomoc a kompetence ministerstva zdravotnictví musí býti rozšířena pokud možno nejvíce, musí býti tak nadána, aby boj, který má vésti proti infekčním chorobám, mohl býti úspěšný. Za stávajících posud poměrů je to vyloučeno. Není ta kompetence taková, jaká býti musí, má-li býti veden, jak jsem pravil, řádný boj. Jest nutno vybudovati celou zdravotní službu jednotně a uceleně od dola až nahoru k poslední instanci, totiž ministerstvo zdravotnictví musí míti v rukou všechna opatření zdravotnická, musí spravovat celé zdravotnictví v republice. To zdravotnictví musí býti upraveno v celém státě dle jednotných předpisů. Jinak není naprosto možno postupovati.

Také ale musí býti služební poměry a zároveň tak i požitky služební těch, na kterých spočívá tíže provádění veškerého boje proti infekčním chorobám, totiž obecních a obvodních lékařů, konečně upraveny podle vzoru státních zaměstnanců. Neboť to jest jistě křiklavé bezpráví, pováží-li se, jaké dosud jsou poměry mezi lékařstvem, mezi vdovami a sirotky po lékařích. Prosím, račte si všimnouti jenom těchto údajů. Můžeme říci, že 96 lékařů ještě jest odkázáno, pokud se jejich pensijních požitků týče, na minimum, které bylo před dlouhými lety stanoveno, totiž na 800 korun. 800 korun ne měsíčně, ale ročně. Prosím, 172 vdov a sirotků po 151 lékařích, kteří namnoze obětovali život svůj v boji proti infekčním chorobám, má po 400 K ročně. A ti sirotci mají po 100 K ročně. To jsou poměry, které jistě jsou vám všem neuvěřitelné, ale jest to skutečná, smutná pravda. Tedy pravím, pense lidí, kteří se věnovali po celý život právě boji proti infekčním chorobám, pohybuje se mezi 358, to jsou úřední data a 580 K ročně. A pense jejich vdov? Znám případy, na příklad, že lékař sloužil 35 let a pak zemřel a nechal vdovu se sirotky, poněvadž se později ženil, byly to docela malé děti a tato vdova dostává plnou pensi. Co to znamená? To znamená, že dostává 66.66 K měsíčně se všemi svými dětmi. (Slyšte!) Tedy takové poměry jistě není možno dále snášet. Dnes, kdy jsme se postarali a staráme se nákladem všemožným o to, aby ti, kteří položili svůj život v boji proti nepříteli, dostali nejnutnější podporu, dnes nemůžeme nechati ty, kteří zahynuli v boji proti nejhroznějšímu nepříteli, proti infekčním chorobám, se žebráckými pensemi a žebráckými almužnami. Jak pravím, 400 K ročně dostává vdova po lékaři sebe déle sloužícím. Pokud jde o ústavy léčebné a humanitní, jest nutno, aby poměry, které jsou a které nevyhovují, byly upraveny jednotně v celé republice. Neboť dosud jsou právní předpisy v tomto oboru nejednotné a často jsou velmi zastaralé. Také v oboru ústavnictví, pokud hlavním faktorem byla autonomie, a to jak zemská, tak zvláště okresní a obecní, jest potřeba nápravy. Můžeme posud v naší republice shledati pouze 3 státní nemocnice a veškeré tyto státní nemocnice jsou na Slovensku. U nás nemáme žádných státních nemocnic. Autonomie platila všechna vydání a starala se všemožným způsobem o nemocnice. Autonomie vykonala tu obdivuhodné dílo. Obdivuhodné, pravím. Sám vím, že na mém bývalém okresu v Benešovsku se přinášely oběti ohromné z celého okresu tak chudého proto, aby se udržela nemocnice v Benešově. Tam se přinášely oběti, aby se tam mohli léčiti nemocní tuberkulosou z celého království, a jistě všem, kteří znají tento ústav, zůstává v dobré paměti. Ty oběti, které, jak pravím, okres stále přinášel a přináší, jsou nesmírné a ještě k tomu musím podotknouti, že se nesetkává tento ústav vždycky s takovou ochotou, s jakou by se setkávati měl. Na příklad přišlo také k tomu v nedávné době, že muselo býti pomýšleno na to, nemocnici tak nepostrádatelnou zavříti, poněvadž veškeré urgence a dovolávání se jen uhlí pro tuto nemocnici byly marný.

Tedy pravím: Autonomie plnila do této doby své povinnosti až nad míru, avšak nemůže při tom zůstati, musí být autonomii ulehčeno, musí nastati nějaká náprava tak, že naše nemocnice musejí býti z velké míry převzaty státem. To platí zvláště také o nemocnici v Moravské Ostravě. Tam musí být z těch nemocnic, které tam stávají, dohromady utvořena nemocnice, jediná, neboť je nutno učiniti tomu stavu, který tam je, naprosto konec. Ten stav je desolátní a to neohrožuje jen Moravskou Ostravu, to ohrožuje celý náš stát. Proto se musíme na tuto nemocnici dívat se zvláštního stanoviska a přinésti pro ní zvláštní oběť. Zvídám pravě, že je zpracována státní předloha pro převzetí ústavnictví do rukou státu. Těšíme se, že tato předloha bude projednána pokud možno nejdříve a v tom smyslu, jak jsem také podal příslušnou resoluci, jak jste ráčili slyšet se stolu presidiálního. Jak jsem pravil, autonomie nestačí na plnění úkolů, které se na ní vkládají, pokud se týče ústavnictví. Bude nutno, aby stát tyto úkoly převzal, jak je tomu právě na Slovensku. Tam vidíme právě ten zisk, který má ústavnictví z toho, že stát se patřičně stará o ústavnictví a že je nositelem břemen, souvisejících s vydržováním ústavů státních.

To je tedy, co jsem chtěl co nejstručněji říci k rozpočtu ministerstva veřejného zdravotnictví, a prosím pány, aby hlasovali pro resoluci, kterou jsem měl jménem svého klubu čest podati. (Výborně!).

Místopředseda Konečný: Uděluji slovo dalšímu řečníku obč. dr. Mazancovi. (Hlasy: Není přítomen!)

Konstatuji, že zde není. V důsledku toho pozbývá slova. Řečnická listina je vyčerpána a přikročíme k hlasování.

Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí s položkami, jak výdajovými, tak příjmovými, při kapitole ministerstva sociální péče a ministerstva veř. zdravotnictví a tělesné výchovy, jak jsou uvedeny na str. 72 a 73 zprávy rozpočtového výboru, prosím, aby povstal. (Děje se.)