Schůze zahájena ve 2 hod. 25 min. odpol.
Přítomni:
Předseda: Tomášek,
místopředsedové: Dula, dr. Hajn, Konečný, Udržal;
zapisovatelé: dr. Herben, Vacula;
větší počet členů Národního shromáždění.
Zástupcové vlády: Předseda vlády: Tusar a členové vlády: Hampl, Houdek, Prášek, Staněk, Sonntág, Švehla, dr. Veselý, dr. Winter.
Z kanceláře sněmovní: JUDr. Haasz, tajemník sněmovní, zástupce jeho JUDr. Bartoušek.
Denní pořad
118. schůze Národního shromáždění československého ve čtvrtek
dne 12. února 1920 o 2. hodině odpolední.
1. Rozprava o odpovědi vlády k dotazu členů Národního shromáždění Svozila, Slavíčka, Tučného, Zeminové, Laube a soudr., o poměrech pracovního lidu v severovýchodní a východní české oblasti textilní.
2. Zpravodaj Smrtka. Zpráva kulturního výboru o vládním návrhu zákona (tisk č. 2209) o služebním slibu učitelstva (tisk č. 2359).
3. Zpravodaj Jílek. Zpráva výboru pro pozemkovou reformu o osnově zákona o hospodaření na zabraném majetku pozemkovém (tisk č. 2373).
4. Zpravodaj Kouša. Zpráva imunitního výboru o žádostech okresního soudu v Jičíně a okresního soudu pro přestupky v Praze za vydání člena Národního shromáždění Frant. Humelhanse pro přestupky podle §§ 11. a 17. zákona o tisku (tisk č. 2369).
5. Zpravodaj Kouša. Zpráva imunitního výboru o žádosti zemského trestního soudu v Praze za svolení k trestnímu stíhání člena Národního shromáždění Josefa Stivína pro přečin podle §§ 487, 488 a 491 trestního zákona k žalobě Marie Slabé (tisk č. 2370).
6. Zpravodaj Kouša. Zpráva imunitního výboru ve věci člena Národního shromáždění Ferdinanda Jiráska, který jest žalován Adolfem Kohnem a Růženou Adlerovou, majiteli firmy vršovické rafinerie na cukr a syrob Kohn a Adler ve Vršovicích u okresního soudu pro přestupky v Praze pro přestupek proti bezpečnosti cti (tisk č. 2371).
Předseda (zvoní): Národní shromáždění je schopno se usnášeti. Zahajuji schůzi.
Omluvili nepřítomnost svou v dnešní schůzi:
churavostí: dr. Matoušek, Method Zavoral (pro tento týden), dr. Franta (na neurčito), Kaderka (na neurčito a dodatečně za 117. schůzi) a Malík;
zaměstnáním: dr. Vlček (na neurčito);
úmrtím v rodině: omluven Čipera (na neurčito).
Předsednictvu došel tento telegram:
Panu předsedovi Národního shromáždění
Tomáškovi.
Praha, sněm.
Děkuji srdečně jménem obyvatelstva hlučínského za vážený projev na uvítání přičlenění území tohoto k naší republice. Vyhlásím projev ten obyvatelstvu, jež bude jistě za něj povděčno. Většina obyvatelstva na Hlučínsku přilne zajisté brzy a upřímně ke své staré vlasti, zvláště když pozná, že s láskou bratrskou lneme i my k nim, a když konečně se vymaní z područí vlivů, naší republiku zostuzujících a poškozujících.
Splnomocněný komisař:
(Výborně! Potlesk.) Šrámek.
Tiskem rozdány byly tyto tiskopisy: žádám pana sekretáře, aby je přečetl.
Sněmovní tajemník dr. Haasz (čte):
Tisk 2375. Odpověď ministra školství a národní osvěty na dotaz člena Národního shromáždění dra G. Mazance a soudr. o vyučování náboženství na českých školách v Liberci.
Tisk 2377. Odpověď ministra veřejných prací, obchodu, soc. péče a železnic na dotaz člena Národního shromáždění V. Rebše a soudr. o katastrofálních poměrech výrobních v jabloneckém průmyslu sklářském, zaviněných nedostatkem uhlí.
Tisk 2379. Odpověď ministra vnitra na dotaz členů Národního shromáždění Rud. Berana, J. Babánka a soudr. o teroru organisace soc.-demokratické v Měčíně u Přeštic.
Tisk 2380. Odpověď ministra vnitra na dotaz členů Národního shromáždění Rud. Berana, O. Hübnera a soudr. o teroru organisace sociálně-demokratické v továrně Melicharově v Brandýse nad Labem.
Tisk 2389. Zpráva živnostenského výboru o nařízení vlády republiky československé ze dne 28. listopadu 1919 č. 645 sb. z. a nař. o úpravě dovozu a vývozu.
Předseda: Výborům přikázáno z předsednictva:
Výboru pro pozemkovou reformu:
Tisk 2376. Vládní návrh zákona, jímž se doplňují některá ustanovení zákona ze dne 27. května 1919 č. 318 sb. z. a n. o zajištění půdy drobným pachtýřům.
Vláda navrhuje, aby byla podána zpráva ve lhůtě tří dnů.
Jsou snad proti navržené lhůtě nějaké námitky? (Námitky nebyly.) Není jich. Lhůta jest schválena.
Výboru imunitnímu přikázána byla z předsednictva žádost krajského soudu v Plzni, odděl. XIV. ze dne 3. února 1920 Př. XIV. 1./20, za svolení k trestnímu stíhání člena Národního shromáždění Luďka Pika pro přečin urážky na cti podle §§ 488, 491, 493 tr. z., spáchaný tiskem, k žalobě Karla Vokurky, lesního na Peci.
(Zvoní): Přistupujeme
k dennímu pořadu,
a to nejprve k odstavci
1. k rozpravě o odpovědi vlády k dotazu členů Národního shromáždění Svozila, Slavíčka, Tučného, Zeminové, Laube a soudr. o poměrech pracovního lidu v severovýchodní a východní české oblasti textilní.
Uděluji slovo prvnímu řečníku zapsanému, panu kol. Slavíčkovi.
Poslanec Slavíček: Slavné Národní shromáždění!
Podáváním dotazu jednalo se nám opravdu o věc a nikoli o nějakou planou demonstraci nebo snad, jak jest nám na mnoze vytýkáno, docela o trik volební. Neboť poměry mezi textilním dělnictvem nejsou závidění hodné, a dotazem chtěli jsme docíliti prohlášení vlády... (Hluk).
Předseda (zvoní): Prosím o klid.
Poslanec Slavíček (pokračuje)... a jednotlivých súčastněných ministrů o tom, co hodlá vláda na odstranění tamnějších tísnivých poměrů učiniti.
Ne naší vinou a ne také na náš návrh rozpředla se o odpovědi jednotlivých ministrů debata, která již řešila celou řadu otázek, týkajících se nejen poměrů mezi textilním dělnictvem, nýbrž která řešila celou řadu otázek zásobovacích, hospodářských, ba dokonce namnoze i finančních.
My bychom si přáli, aby na místě debat tak velikých a širokých, zejména o zásobování, čas od času ministerstvo zásobování nebo vláda podávaly zprávu parlamentu (Tak jest!), abychom byli náležitě informováni, abychom nebyli překvapováni denně takřka v otázkách zásobovacích; když však debata byla zavedena, tedy dovolte, abych se zmínil o třech hlavních věcech, které jsme v dotaze uvedli a abych odpověděl na některá tvrzení, zejména pokud se týče zásobování přednostního.
O co nám šlo v dotaze? O to, že textilní dělnictvo zásobováno dostatečně není, že z důvodů těchto vypukly tam bouře. Ne však jenom tam. Přicházejí zprávy další, - zrovna z dnešního dne - že také následkem špatných aprovisačních poměrů vyskytly se bouře a nespokojenosti na jiných místech. Šlo nám dále o to, zjednati pro textilní dělnictvo zaměstnání, a pak nám šlo o třetí věc, o zvýšení podpor v nezaměstnanosti, pokud nezaměstnanost odstraněna nebude a pokud dělnictvu tamnějšímu nebude dána možnost výdělku. Prosím, aby slavné Národní shromáždění nepodceňovalo otázky textilního dělnictva, poněvadž v oboru tom jest zaměstnáno minimálně 20.000 pracovníků a pracovnic, a to lidí ideálně českých, lidí, kteří jsou velmi vzdělaní, lidí, kteří velmi mnoho čtou, kteří mají velký smysl pro pořádek, což jest nejlépe vidět v těch chudých dědinkách v Podkrkonoší, vůbec tedy jde nám o jednu z největších kast dělnických, počtem jistě silnou.
Zásobování - řekl a prosil jsem o dovolení, pronésti také několik slov kritiky - u nás naráží jistě na velké potíže. Bylo na to poukazováno jednak tady, jednak také veřejnými diskusemi novinářskými a dovolte, abych také já na něco poukázal. O tom nebude sporu, - říkám to bez tendenčních úmyslů vůči zemědělcům - že zemědělci mají nyní takový nadbytek peněz, že se nijak nesnaží prodávati své produkty, jako v normálních dobách, před válkou, kdy mnohá hospodyně čekala velmi toužebně na hroudu másla a pár vajec, aby je mohla prodat a uhradit za takto získaný groš zase potřebu další. Věci, které bývaly prodávány denně na trzích v okresních městech, ve velkých městech, jsou skonsumovány nyní většinou doma, poněvadž venkovský lid netouží po penězích, má jich dost.
Za druhé: Venkovský lid neměl mnoho chuti, odváděti obilí - prostě z toho jednoduchého důvodu, že se velmi silně mluvilo o volném obchodu a při té příležitosti o značném zvýšení cen za obili. Byla navrhována cena za metrický cent 200 K, ba dokonce 300 K. Jest pochopitelno, když se dělala nálada pro volný obchod a když se při té příležitosti mluvilo o tak vysokých cenách za obilniny, že venkovský člověk nijak se nesnažil vyhověti příkazu vlády a v čas obilí odváděti.
Za třetí: Zjevně se na mnohých místech vyskytla mezi venkovským lidem sabotáž vůči našemu státu. Není žádného sporu o těchto věcech. Na příklad připomínám prohlášení zástupce vlády ve vyživovacím výboru, který doslovně řekl, že na Moravě skupina Zavřelova agituje mezi zemědělci, aby obilí neodváděli. (Hlas: Vždyť to není pravda! Nevykládejte takové hlouposti!) Zástupce vlády to povídal, ne já. Zástupce vlády tedy by byl musil mluvit nepravdu. Jestli to jsou hlouposti nebo ne, nevím. Ovšem, dokonce známe jméno dotyčného úředníka a schůzi. Ještě jednou opakuji: prohlásil to úředník a nikoliv já. (Hlas: Tak ho řekněte! Jiný hlas: Dr. Frankenberger!) Za druhé, máme další zajímavý případ.
Obec Spyta v okresu českoskalickém oznámila, že nemůže odvésti ani jediný kilogram obili. Když tam byl zaveden nucený výmlat, shledalo se, že v té malé vesničce, která nemohla neb nechtěla odvésti ani jediný kilogram obilí, se našlo obilí celý vagon, ovšem s tím dodatkem, že tamnější největší rolník odepřel půjčiti koně na odvezení obilí a že rozlámal dokonce zúmyslně mlýnek, aby se nemohlo obilí čistiti, a že musilo odtamtud býti odvezeno obilí i s plevami. Neházím tuto vinu na hlavu všech zemědělců, nýbrž tvrdím jen, že mezi zemědělci se vyskytuje také sabotáž.
Tedy tři momenty tu padají velmi na váhu, touha po volném obchodu, touha po velkých cenách za obiliny a pak třeba i zjevná zášť a odpor proti státním orgánům a proti vládě. Tato nespokojenost velmi zajímavě propukla mezi lidem v tvrzení, že při rekvisicích okresní hejtmani bojí se vlivu ministerstva vnitra a že nekonají svou povinnost tak, jak by měli, jako státní úředníci. (Posl. J. Tomášek: Okresní hejtman s tím nemá co dělat!)
Já ovšem tomuto tvrzení nechci vůbec věřiti, poněvadž pak bychom se dostali v celé politice státní jistě ad absurdum. (Posl. Jos. Tomášek: V otázce zásobovací nepodléhá úředník, přednosta obilního okresního úřadu, ministerstvu vnitra, nýbrž panu ministru zásobování!) A vy zase, pane kollego, račte vzíti na vědomí, že většinou rekvisice a zásobování na venkově mají vaši lidé v rukou, takže máte stejně působiti na lid, jako my! (Posl. Jos. Tomášek: Neračte však narážeti na okresní hejtmany!)
Předseda (zvoní): Prosím, aby řečník nebyl vyrušován!
Posl. Slavíček (pokračuje): Při zásobování jistě se staly velké chyby, o tom není sporu. Na prvním místě byla chyba ta, že jsme nekupovali potraviny včas. Já chápu starost, touhu, ba snahu tehdejšího ministra financí, který se domníval, že šetřením nechá se zachrániti situace celého našeho státu po stránce hospodářské, ale nyní skutečnost ukazuje, že jsme prodělali strašné peníze a ještě proděláme, neboť tehdy jsme mohli kupovati obiliny velmi lacino, - již to zde bylo mnohokrát řečeno - nyní kupujeme draho. Nevím, to dávám na úvahu všem členům Národního shromáždění, jestli takovou politikou zásobovací se nezakrvácíme vnitřně hospodářsky, poněvadž kupujeme 1 kg mouky za 15 K z ciziny a prodáváme ji doma za necelé 2 K. (Posl. Král: Proč se nekupovalo v červnu?) Proto říkám, že se stala chyba. (Posl. Král: To již byla koalice! - Předseda zvoní.)
Při té příležitosti padá na váhu otázka, zdali by nebylo lépe, přizpůsobiti se cenám nejen potravin, nýbrž cenám všeho, celému světu. Pak ale, Slavné národní shromáždění, se nesmíte diviti, jest-li přijde dělnictvo se svými požadavky a bude chtíti i zemědělské i průmyslové dělnictvo takové ceny za práci, jako má dělnictvo v cizině, neboť, jak je zajisté všem známo, vydělá si na příklad v Rusku dělník v přístavu při nakládání a vykládání zboží 11/2 tisíce rublů denně - a ještě nemůže býti živ.
To je velká otázka, dávám to k úvaze, co máme dělat, jestli se tímto způsobem hospodářsky doma zakrvácíme, když uměle stlačujeme ceny... (Hluk.)
Předseda: Prosím o klid.
Posl. Slavíček (pokračuje):... nejen zboží a nejen produktů zemědělských, ale když také takovýmto umělým způsobem stlačujeme ceny práce proti ostatní cizině. (Hlas: A ceny průmyslové výroby!) Také, také. Jinde průmyslové produkty - račte jíti do Německa, račte jíti do Rakouska, račte jíti do Polska, račte jíti do Rumunska - stojí průmyslové produkty o 200 až 300 procent více, než u nás v republice. (Hlas: A Německo nám konkuruje!) A Německo přirazilo na stroje 350 procent poslední dobou, a vývozní komise německá sama určuje ceny za produkty průmyslové do ciziny, kdežto naši lidé z touhy po zisku bez ohledu na stát je vyhazují téměř. (Hluk.)
Předseda: Pánové, prosím vás znovu o klid. Pan kolega má 25 minut. Prosil bych, aby nebyl zkracován.
Posl. Slavíček (pokračuje): Dále při tomto odstavci našeho dotazu ještě bych chtěl promluviti o tom přednostním zásobování. V Náchodě na př., o němž se tvrdilo, že to je republika v republice, už za starého Rakouska, o němž se tvrdilo, že to je horká půda, - a já také řeknu, proč - byly poměry přednostního zásobování takové: sociálně-demokratický konsum tam zásobuje 1360 osob, dodnes nebo za minulý čas má schodek při dodávce mouky 18 q, konsum naší strany zásobuje v Náchodě 5485 osob a má schodek 382 q mouky u bílé a 275 q u mouky chlebové.
Tedy mluvil-li někdo o přednostním zásobování, byl-li by někdo přednostně zásobován, pak ovšem nemohou se jeviti tak velká manka při dodávání potravin, jak se jeví právě v Náchodě. V Náchodě před vypuknutím bouří lid neměl celé 4 dni chleba. Když nemá 3 neděle mouky, 4 dny chleba, bramborů vůbec žádných, nemůže se nikdo divit, jestliže nespokojenost lidu propuká tak zjevně na venek.
O přednostním zásobování, o kterém tady bylo mluveno, však sluší ještě dodat toto: bylo, je a bude přednostní zásobování. V čem? Jak? Zemědělci, producenti venkovští, byli by blázni, - docela vulgárně řečeno - kdyby, produkujíce obilí, trpěli nouzi. Tedy jistě producent venkovský manka ve svém vlastním zásobování nemá, nebude ho trpět. Ve městech přednostní zásobování bylo a je ještě dnes u všech bohatých kruhů, neboť bez ohledu na manka u konsumů a obecních aprovisací bohatý člověk si opatří všeho dost ještě dnes, stejně mouky, stejně masa a stejně tuků a všech potřeb denních, na které si jen vzpomene, má nejen dostatek denních potřeb, ale dokonce luxusních potřeb, nebo luxusních předmětů, kterých - jak víte - jest ve velkých střediscích městských a průmyslových velmi mnoho. Z přídělů patrně asi ti, kteří vytýkají přednostní zásobování lidu, z přídělů úředních ani nežijí a nežili asi také za války. (Hlas: Na 50 % nežije!) Jistě ne, to jest tak reelní pro venek, jako pro město. Jest tu jen otázka, zda si může každý za ceny mimoúřední a pod rukou opatřiti ještě dodatek k úředním přídělům, a na tu otázku odpovídám, že malý, drobný lid si je opatřiti nemůže, a proto, když manka se objeví v oněch aprovisacích, proto tolik roztrpčení to vyvozuje u lidu. Kdyby měl lid dostatek prostředků hmotných, jako vrstvy hospodářsky silné, tak by mu to bylo lhostejné, poněvadž by si pak mohli opatřiti denní potřeby pod rukou.
Při tom myslím, že by bylo záhodno, jednou pro vždy říci pravdu o konsumech. Vytýká se nám a celému socialistickému světu, ale také již i, pokud konsumů se týče, světu měšťanskému, kde také mají konsumy, že připravujeme samostatné živnostníky o existence.
Slavné Národní shromáždění! Platí u nás přece koaliční právo, jsme přece v demokratickém státě. Jest-li my máme konsumy, máme také spoustu živnostenských družstev, máme spoustu associačních - a tu bych však neřekl: associačních, nýbrž kapitalistických - sdružení, proti kterým nikdo neprotestuje. Máme také v naší republice úmluvy mezi jednotlivými silnými jedinci, které se mohou zváti kartely, a proti nim také nikdo neprotestuje a, když si malý člověk zorganisuje svépomocné družstvo a hledí pomocí družstva něco zakoupiti, tak mu to má býti vyčítáno?! Promiňte, nechci nikoho uraziti, ale jest to směšné, jestliže se dopřává práva, organisovat se hospodářsky, silným jedincům, tak se to musí dopřáti také slabým. (Posl. Mlčoch: Ale privileje nesmějí být!)
O těch privilejích družstevních živnostnictvo mělo by nejméně mluviti. Proč? Poněvadž živnostnictvo v Čechách má více než přes 400 svých družstev úvěrních, nákupních, výrobních, prodejních a tato družstva dostávají ročně subvence na běžná vydání, každá záložna 400 - 600 K. (Posl. Mlčoch: To je toho!) Počkejte, záložna dostane, když se zřizuje, 600 K do vínku subvence, a to činí statisíce korun za rok. (Posl. Petrovický: To bylo snad!) To jest, vezměte si jen rozpočet ministerstva obchodu a tam to máte černé na bílém: 320.000 K. Já jsem funkcionářem "Svazu". Svaz záložen a družstev dostává subvenci státní také kolem 20.000 K ročně, kdežto dělnické konsumy nedostanou ani haléře státní podpory, ani subvence. (Posl. Mlčoch: Vydržují se železničním zřízencům konsumy! Posl. Pelikán: Chcete, abychom přišli s požadavky ohledně existenčního minima? Buďte rádi, že se spokojujeme s tím, co si vydřeme!)
Předseda (zvoní): Prosím o klid! Pane kolego Mlčochu! Pane kolego Pelikáne!
Posl. Slavíček (pokračuje): Mluvilo se dále o výhodách daňových. Račte vzíti na vědomí, že daňové úlevy jsou poskytovány všem družstvům stejně, jak dělnickým, tak živnostenským, agrárním, jako všem ostatním. V této věci nemají tedy konsumy naprosto žádných výhod. (Posl. Mlčoch: Ale proti samostatným obchodníkům!) Proti samostatným obchodníkům? Ano, to již tak bývá na světe: co prospívá jednomu, škodí druhému. Když si živnostnictvo zřídí nákupní společenstvo, a má jich hodně, pak obchodnictvo říká: "Vy nám tím ubližujete, poněvadž nekupujete od nás přímo." Ale to již tak bývá, že, co prospívá jednomu stavu, škodí eventuelně druhému stavu. To je život. (Hluk a nepokoj.)
Dále poukazuje se na železniční konsumy. Slavné Národní shromáždění velmi dobře ví, jak se železničním zřízencům vedlo, a ví také dobře, že to byl trik starého státu, jestliže při dopravě zboží do konsumů železničních poskytoval zřízencům určité úlevy, určité výhody, nechtěje jim upravovati jejich požitky jako jiným občanům. Souhlasím: upravme každému plat tak, aby mohl býti živ, a pak žádné výhody. Souhlasím úplně. (Posl. Pelikán: To byste se naplatili! Posl. Mlčoch: Raději budeme platiti každému spravedlivě, než aby měl určitá privilegia!)
Předseda (zvoní): Pánové, prosím znova o klid.
Posl. Slavíček (pokračuje): V našem dotazu po zásobování není ani slova o tom, že bychom chtěli pro náchodské a podkrkonošské dělnictvo nějaké výhody v zásobování, ani slova zmínky tam není o tom, ale co žádáme, jest to, aby se tento státní příděl dodával lidu tamnějšímu včas, bez jakéhokoli zvýšení na úkor ostatního obyvatelstva. Jest to nutno proto, že tamnější kraje nejsou soběstačné po stránce hospodářské a že lid tamější nemůže si opatřiti nejen z těch důvodů hospodářských, ale také z důvodů čistě místních náhradu za manka v přídělu státním. Žádáme tedy zásobování včasné. Prohlášení pana ministra zásobování v této věci vzali jsme s povděkem na vědomí, že bude hleděti manka ihned vyrovnati a že zavázal se, včas potraviny tam zasílati, a mám za to, že tento oddíl našeho dotazu byl by tím vyřízen. (Posl. Laube: To nestačí, tím to není vyřízeno!)
Máme druhý oddíl a ten se týká zaměstnání. Slavné Národní shromáždění, račiž mně dovoliti také několik slov kritiky. Je-li pravda, že vinou vlády aneb některého z ministrů byl uzavřený obchod s Amerikou o koupi bavlny zrušen tím, že tři měsíce a snad ještě déle žádost dotyčná ležela u vlády a vláda jí nevyřídila, pak jest to tvrzení povážlivé a pak jest to opravdu chyba, za kterou by měl býti pravý vinník volán k zodpovědnosti a sice proto, poněvadž dnes nám Amerika dobrovolně prodati již nechce, a za druhé aspoň ne za takovou cenu a za třetí jest to chyba tím větší, že tento obchod byl uzavřen na tak reelním podkladě, to jest, bavlnu sice koupili průmyslníci, Svaz průmyslníků a stát za tuto koupi převzal záruku. (Posl. Laube: Ty syndikáty by měla vláda rozehnat, tam se děje darebáctví!) Tedy jestli se neuskutečnil vinou vlády ten obchod, je to povážlivé.
Ale mně je jedna věc k nepochopení. Když se jednalo o tak ohromný obchod pro textilní průmysl a když měl textilní průmysl záruku státu pro tento obchod, že tak s klidem nechal věc tři a půl měsíce ležeti, (Posl. ing. Novák: Nenechal to ležet! Nesčetné urgence a písemné intervence pana předsedy Menčíka jsou toho dokladem, to jest zapsáno, na to jsou důkazy!) tedy nevím, - nechci nikoho obviňovati - ale zdá se mi, aspoň z řečí pana ing. Nováka jsem to poněkud vytušil, že nebyly to jen mezinárodní potíže, ale že v tom hrála roli asi nechuť k podnikavosti se strany průmyslníků textilních, poněvadž jinak by jistě musili se o věc tuto starati (Výborně!) a to nejen osobními intervencemi, nýbrž také veřejnými diskusemi. (Hlas: O to se tady jedná!)
Že nechuť k podnikání byla a jest u našich průmyslníků, chápu. Chápu ji a správně o ní mluvil pan ing. Novák. Někteří průmyslníci se bojí socialisace. Dnes jest otázka socialisace u nás tak jasná, že prozíravý průmyslník by se jí báti přece nemusil, zejména ne po známém prohlášení, že nejprve se počne s doly (Posl. Zeminová: Hutě!) a s takovým průmyslem, který je v rukou ojedinělých. (Hlas: Německo-židovských! Prof. Sladký: Vždyť je to národní problém pro nás!) Za druhé neměli by se báti průmyslníci ani dávky z majetku, poněvadž myslím, že asi referát a článek v dnešních Národních Listech není správnou dedukcí z předložené osnovy zákona o dávce z majetku. (Posl. Stivín: To psal tajemník Svazu průmyslníků! Hlas: Dá se o tom diskutovati!) To musím přiznati, že se mi zdá, že je to jednostranné.
Když již o tom mluvím, slavné Národní shromáždění, - a vytýká se tamnějšímu dělnictvu terror proti továrnám a továrníkům, tedy prosím, račte také laskavě vzíti k úvaze psychologii tamního lidu. Již fakt ten, že průmysl tento usidloval se v horských krajinách, mluví o tom, že hledal zjednati co nejlevnější síly, a další fakt mluví o tom, že ty nejlevnější síly byly také opravdu značně vykořisťovány. (Souhlas.) Další fakt mluví o tom a psychologie tamního lidu pracuje, když tvrdí: Továrníci vydělali za války dosti, ať nyní, v této kritické době, dělnictvu něco přidají. (Hlas: Teď vydělávají ještě více! Ing. Novák: Když nepracují, nemohou vydělávati! Hlas: Za 12 K vyrábějí a za 24 K prodávají! Posl. ing. Novák: Ale nevyrábějí! Jiný hlas: To je ciframi dokázáno!)
Když se tvrdí, že firma Mauthner vydělala za války 160 milionů (Posl. Zeminová: Slyšte! Slyšte!), tak věřte, že se nemůže mluviti o terroru, když taková firma se zaváže nezaměstnanému dělnictvu, protože prozatím není surovin, doplácet týdně 18 K k těm 12 K, co dostávají dělníci na podpoře v nezaměstnanosti od státu. I kdyby se mluvilo všeobecně o terroru, račte počítati: 18 K zaplatí dělníci nebo dělníkovi majitel závodu k těm 12 K, které dostane od státu; řekněte mi, může býti živ někdo 7 dní za 30 K? To je věc přímo strašlivá a já se nedivím, že propuká nespokojenost, protože za 30 K nemůže býti nikdo týden živ.
Bohužel - v této věci jest snad jediný světlý bod v prohlášení ministra obchodu o úmyslu vlády, zušlechťovati obchod a průmysl textilní tím, že budeme nakupovati, část zpracujeme rychle a pošleme ven, abychom mohli dostati suroviny jiné, jenže se obávám, že tato procedura bude příliš zdlouhavá a že ta pomoc státní nepřijde zrovna včas. Mělo by se uvažovati o práci náhradní. A tu, promiňte, není správné to, že všecko se svaluje na bedra vlády. Do nouzových staveb na příklad má více co mluviti okres, obec, město, než vláda. Vláda udělala v této otázce dosti a sice v tom ohledu, že připlácí dokonce i na rozdíl mezd zaměstnaného dělnictva při nouzových stavbách. Tedy já bych volal k spolučinnosti vedle vlády také okresy, města a obce.
Chtěl bych ještě dodati na konec, že třeba ne snad úplně, ale přece prohlášení pana ministra zásobování o tom, že včas bude dávati mouku a potraviny tam, prohlášení ministra obchodu o zušlechťovacích snahách v průmyslu textilním vzali bychom na vědomí pro tuto dobu, ale rádi bychom ještě viděli, kdyby ministerstvo sociální péče nám řeklo, je-li ochotno zvýšiti pro přechodnou dobu podpory v nezaměstnanosti, neboť 5 K denně se 40%ním přídavkem zdá se mi přece jen málo, zejména na tamější kraj horský, kde, není-li průmysl textilní v chodu; těžko lže tamějšímu lidu náhradního výdělku dosíci.
Jen ještě jednu poznámku bych měl a ta platí p. kol. Zahradníkovi, kterou učinil členu Národního shromáždění Zeminové. Mám za to, že si žádný poslanec a žádný člen Národního shromáždění nemá osobovati právo, vytýkati druhému, že není oprávněn ke kritice. Ke kritice jest oprávněn každý člen Národního shromáždění a bylo by velmi smutné, kdybychom jeden druhému brali právo kritiky. (Posl. dr. Zahradník: Ale ne nadávat a urážet!) Od toho tu jsme, abychom věci řešili všestranně, abychom hledali kompromis všeobecných zájmů, a proto pro svou osobu a za náš klub říkám, že poznámka tato se mne nemile dotkla.
Prohlašuji na konec, že prohlášení vlády v tomto směru učiněné schvalujeme. (Potlesk.)
Předseda: Uděluji slovo dalšímu řečníku p. kol. Udržalovi.
Posl. Udržal: Vážené shromáždění! Předseda: (zvoní): Prosím o klid.
Posl. Udržal: (pokračuje): Musím nejprve prositi za prominutí, a jsem vděčen panu předsedajícímu, že napomíná ke klidu. Mně byl by nade vše milý, já jsem churav a nebudu moci dobře vládnouti hlasem, jak bych si přál.
Bylo mým úmyslem, přivésti debatu na schůdnější cesty, řekl bych, na cesty dorozumění, na cesty vzájemné dohody velkého, společného prospěchu. Ale po řeči bezprostředního pana předřečníka je to velmi těžké i při těch dobrých nervech, které já si osobuji. Pan předřečník pronesl zde řeč, o které jest možno tvrditi, že dělá nám ve světě v zahraničí špatný kurs. My máme špatný kurs, ale, díky Pánu Bohu, jen politicky špatný kurs. Kurs hospodářský jest u nás poměrně dobrý, jen pod tlakem, kursu politického, bohužel, silně trpí. Pan kolega nám zde vyložil, že zemědělci mají takový nadbytek peněz, že nemají potřebí prodávati. Konsumují všecko sami jen proto, že nepociťují potřeby peněz vůbec. To jest tvrzení, ze kterého by měl jistě velkou radost finanční ministr.
Ano, pan finanční ministr, po případě všechny strany by mohly tímto tvrzením býti velice potěšeny. Vzhledem na skutečný finanční stav našeho státu bylo by si přáti, aby měl p. řečník pravdu. Ale já se bojím, že pan finanční ministr sám se záhy přesvědčí a s ním celé Národní shromáždění, že líčení paně Slavíčkovo neodpovídá pravdě. (Hluk. Předseda zvoní.) Pan kolega zde mluvil o sabotáži, jak kdesi kdosi rozbil mlýnek, aby nemusil odváděti obilí. Z toho aplikuje na celý stav sabotáž. To je přece jen trochu silné, na to není možno odpověděti. Jistý pan Zavřel, skupina Zavřelova zrazovala před odváděním obilí, je-li to snad ta oposiční skupina Zavřelova, bude snad bližší p. řečníkovi, nežli nám.
Okresní hejtmani se bojí ministra vnitra; proto nedělají nátlak na zemědělce, aby dodávali obilí. Vážení pánové! Já se ptám: Je to vážně míněno? Je to možno tvrditi v Národním shromáždění? Na to odpověď není možná; žádná odpověď je v takovémto případě také odpovědí, a snad nejlepší odpovědí. (Výborně! Hluk.)
Tuto úvahu skončil pan řečník jistou hrozbou: jestliže si nepovedeme dle jejich přání, že pánům nezbude, nežli říci dělnictvu, aby chtělo takové platy, jaké vidíme v zahraničí; v Rusku příkladně prý si vydělá dělník 1500 rublů denně. (Hluk. Výkřiky.)
Vážení pánové, s podobnými nehoráznostmi nemělo by se choditi do Národního shromáždění! Může se vůbec takovou materií jakýmkoliv způsobem vážný sbor zabývati? To jsou věci při nejmenším politování hodné.
A nyní dovolte, abych přešel k vlastní věci. Já sám jsem nepřítelem rekriminací. Co je jednou odbyto, není dobře, když se připomíná. Ale promiňte mi jistý druh neskromnosti. Poukáži přece jen na některé své vývody ze dne 19. prosince 1918 a z 21. ledna 1919, tedy na vývody vesměs více než rok staré. Já jsem tenkráte dosti chmurně se díval do budoucnosti. A to, co se dnes před našimi zraky zde jeví, zcela jasně jsem na základě čísel předpovídal. A řekl jsem tehdy v podstatě, v jedné části svých řečí, toto: "Až bude upravena valuta a bude si míti zemědělec opatřiti živý i mrtvý inventář, zadluží se znovu: (Odpor a souhlas. Posl. Aust: Dobytek bude dorůstati!)
Já bych si přál, aby můj náhled nebyl správný, ale, bohužel, jsem přesvědčen, že bude vývinem událostí úplně potvrzen. Sedlák bude míti zadlužený statek a bude míti vyssátou půdu. (Posl. Aust: Mezitím doroste dobytek v Tyrolsku a přijde lacině sem!)
Pánové, s jistým politováním, s vnitřní lítostí, slyším náhledy, které by se zde ozývati neměly, a které svědčí o krátkozrakostí přímo neslýchané. Všecko vaše spoléhání na laciný dovoz jest naprostá neznalost věcí nebo zlomyslnost.
Pánové, nic laciného sem nemůže přijíti. (Výkřik.) Pane doktore, pomyslete jen na derutu ve vozivu, derutu v plavidlech; na zdražení prací všude za hranicemi a zeptejte se, za jakou cenu sem může přijít argentinské maso, za jakou cenu sem mohou přijíti látky, a všechno jiné. Podle toho se musíme zaříditi a musíme počítati s tím, že v době několika roků musíme jedině se soběstačností počítati, a že, proto všechen vtip našich vlád musí spočívati v nejmožnějším podporování výroby domácí a především prvovýroby, atd. atd. Kdyby bylo potřeba, já bych mohl jen z několika svých řečí zde předčítati.
Já jsem tenkrát tvrdil, že chleboviny budou se ubírati pro nejbližší léta směrem vzestupným, že budou dražší a dražší. S politováním ovšem jsem to tvrdil, a trvám na tom ještě dnes. A za rok toho budeme ještě svědky. Já jsem tvrdil, že následkem všeobecného zdražení práce zdražila všechna produkce definitivně, trvale, neodvratně, a prosil jsem a zapřísahal jsem více než před rokem, abychom pomocí úvěru, který si získáme v zahraničí, v Americe, nebo kde můžeme, zaopatřili si, co můžeme, zaopatřili si všechny suroviny, abychom naše továrny pustili v běh, kdybychom snad měli pracovati i s prodělkem. Nevěřil jsem na prodělek, nýbrž na rentabilitu a zkušenost mi dala úplně za pravdu. Pokud se týče obilnin, aprovisace, požívatin, byt můj kalkul zcela jednoduchý. Opakují jej: Upozornil jsem, že již v posledních desetiletích před válkou světovou nadvýroba v chlebovinách činila sotva 10 %, že se přenášivalo ze staré sklizně na novou 4, 5, v nejpříznivějším případě 10 %, že jsme mívali před válkou již sporadicky hlad v Číně, v Rusku, ovšem ten hlad tam byl proto, poněvadž scházelo na komunikacích. Desetiprocentní světová nadvýroba nám ještě při výborně fungujících dopravních prostředcích postačila, abychom hladu jinde zabránili. Ale nadvýroba byla nepatrná, proto se musilo dostaviti, co přivodila válka. Válka nechala poklesnout výrobu obilovin, chlebovin nejméně o 40 %. To jest dnes již dokazatelně stanoveno. Následkem toho objevil se schodek ve výrobě chlebovin 30 % a ten se nedá nikterak oddiskutovati, ten zde jest, s tím musíme počítati. Máme hlad, hlad jest zjev světový a budeme musit s ním počítati do budoucna a dělati náležitá opatření. Jaká? Než přijdu k tomu receptu, - a já ho přímo navrhnu - ještě bych upozornil na jednu chybu, které jsme se dopouštěli, že jsme si brali příklad z našeho předchůdce, té staré rakouské vlády. To jest nám všem zjevno, že jsme se odrakouštiti ku svému prospěchu nedovedli, ale odčeštiti jsme se v mnohém ohledu ku své škodě uměli. Z té píle nám tak lecos dnes chybí, i z té skromnosti, z těch pěkných českých vlastností, ale z těch starorakouškých nám nechybí nic. My jsme se neodrakouštili, nýbrž spíše odčeskoslovenštili.
Vážení pánové! Jak jsme to dělali s výživou za starého Rakouska, tomu zůstali jsme věrni. O zvýšení výroby se nikdo nestaral. Rekvirovali jsme, všechno zabavili a teď že to rozdělíme. Odpusťte, pánové, to není nejtěžší úloha, to rozdělování. Úkolem těch instancí nejvyšších jest, podporovati výrobu, prvovýrobu, a všechny výroby ostatní. Rozdělit, na to stačí praobyčejný místní úřad, když již statky zde jsou vyrobeny. V tom případě jsme se, jak známo, neodrakouštili. Výroba nebyla podporována u nás vlastně ničím. Jest to přímo neuvěřitelné, že máme dnes ku příkladu v ministerstvu orby na meliorace 15 mil. korun. To jest číslice tak směšná, kdo věc blíže zná. Víme, že tam byla dobrá vůle, v ministerstvu, ale prostě celý náš aparát nemá toho patřičného porozumění, tak že nebylo možno prosadit tolik, kolik by bylo potřebí.
Pokud se týče umělých hnojiv, na která se budeme musit vrhnout, kde jedině budeme musit hledat spásu, nestalo se ani to nejmenší. Vážené shromáždění! V roce 1915 navštívil jsem bývalého ministra starého státu Zenkra. Upozornil jsem ho na nebezpečí, které musí v nejbližší době vzniknouti z maximálních cen, pakli nebude zemědělci předepsán přesný osevní postup. Dodal jsem hned, že dříve neb později bude zemědělec pěstovati nejvýnosnější plodiny, že se nebude ohlížeti na potřebu chlebovin, že od nich uteče, že bude počítati především s výnosem. To se stalo.
Jestliže jsme v roce 1916, 1917, 1918 a řeknu, i v roce 1919 měli chlebovin ještě jisté množství, to bylo následkem jen toho konservatismu, jisté takové setrvačnosti u zemědělce, poněvadž u našeho lidu to dlouho trvá, než se z té staré, vyjeté koleje vyšine. Napříště, když se to hospodářství tak povede, jak se dnes vede, nebudete míti žádných chlebovin vůbec. Nedivte se. Kdyby kdokoliv z vás hospodařil, zrovna tak by musil jíti za rentabilitou, jako každý hospodář, jako jdete ve svém životě, ve svém podnikání, ve svých finančních závodech, ve svých průmyslových závodech, to je hospodářský kalkul.
A jak pomoci? Bude to hodně nepopulární, co řeknu, jmenovitě u nás v naší republice. Při celé mentalitě našeho lidu ale je to potřeba jednou říci. Budeme si musit prostě předepsati úplně jiný jídelní lístek. Nemyslím, že sešněrujeme našemu dělníku nebo našemu konsumentu nějak opasek, aby tolik nesnědl, ale co do podstaty jiný.
My jsme ohromní konsumenti meliva, chlebovin, mouky, u nás se mouky spotřebuje poměrně tolik, jako nikde na celém světě, my jsme v tom směru buchtový a knedlíkový národ. (Hlas: Není nic jiného!)
Ihned vyložím, do jaké míry je to správné, že není nic jiného. Naše buchtová mentalita má konečně své historické tradice a zaslouží bedlivého studia.
My jsme, vážené shromáždění, i k zemákům sáhli nejpozději. Drake, jak známo, přivezl zemáky do Evropy roku 1585, roku 1588 byly ve Vídni, až do roku 1600 se staly již potravou v alpských zemích, u nás se nejedly, a teprve ve velkých bouřích hladových ve válce třicetileté se u nás ujímaly. Dnes máme velikou nechuť namnoze k potravinám, které jsou u Němců, i třeba v Rakousku, v alpských zemích, ve Francii, u národů románských namnoze základem výživy. (Hlas: Zeleniny) Ano, různé druhy zeleniny. Následkem toho se u nás jeví - račte prominout, jest to třeba reelně líčiti - vepř jinak, než ve státech sousedních.
Němci do r. 1915 vším právem, ovšem v předpokladu, že válka nebude trvati tak dlouho, jak trvala, nechali vybíti zvláštním nařízením čtyři miliony vepřů. Posledně se to na nich vymstilo, poněvadž neměli tuku, ale v tom kalkulu, který oni měli, že bude válka krátkodobá, že měli na mysli, aby bylo dosti chlebovin pro krátkou dobu, byl tento jejich kalkul úplně správný. Vepř jest, jak tomu Němci říkají, ťMitesser", ten jí s námi, není o tom pochybnosti, jako zemědělec to přiznávám, že nynější kalamitu namnoze sluší odvoditi od skrmování chlebovin vepři. O tom také ví vláda, vláda to blahovolně trpěla. (Hluk.)
Račte prominouti, pánové, to také není jen u nás, to je ve Francii, v Německu, v Italii, v Americe ještě ve větší míře, tam se skrmuje ještě větší procento chlebovin než u nás, ale efekt je zcela jiný, následkem zvyklostí národních. Když se v Německu vykrmí vepř, sní se v těch zemích s brambory, tuřínem (Hlas: A se zeleninou) - ano, a se zeleninou. Jest to sice trochu divné, vypadá to podivně, ale my nesmíme před tím zavírat oči, musíme se podívat na věci, jak jsou.
V Německu a jinde se s jedním vepřem sní spousty potravy zeleninové tím se vepřem skonsumované obilniny; bohatě nahradí. U nás sníme s vepřem ještě velké množství chlebovin.
Vážení pánové! Náš obilní ústav jistě také dobře orientován a proto nám již jeho všemocný řiditel p. Lustig dal tak nepřímo vzkázat, že na nás vyzraje, za rok že nám zabaví všechno, že nám zabaví i všechna semena jetelová atd. Je to přímo úžasné, jaká v tomto vzkazu spočívá krátkozrakost. Předně nevím, zdali bude míti čas p. Lustig, všechna ta opatření udělati, neboť bude nepochybně již dříve souzen za výsledky svého dosavadního hospodářství a nebude míti času k těmto opatřením. Ale, vážení pánové, dejme tomu, že bychom to úskalí teď překonali a že by p. Lustig za rok mohl takovýmto opatřením proti nám vystoupiti. Myslíte, že by věci prospěl? Dostal by nás z deště pod okap. Pak by nebylo vůbec nic, pak by nebyla ani ta semena, ani ten příjem, na který se těší p. ministr a který musí míti, jestli zde chceme být.
(Posl. Petrovický: A zůstat by Lustig!) Ten by tu také nezůstal. (Veselost. Posl. Novák: Bude lépe, když se dostane mrkev a tuřín?)
Pane kolego, já prostě potřebuji poukázat na statistiku, mnoho-li tuřínu a mnoho-li mrkve se sní všude jinde, v jiných zemích, já dokládám, že mrkev, tuřín, zelí a všechna zelenina byla u nás loni velmi levná a jestli, pánové, pochybujete, já ještě dnes mohu posloužiti 30haléřovou mrkví přes zimu uschovanou.
Vážení pánové, a teď dovolte… (Hluk.)