Předseda (zvoní): Prosím o klid! Pane kol. Králi! Pane kol. Johanisi! Žádám, aby řečník nebyl vyrušován.
Posl. Udržal (pokračuje): Vážení pánové, popřejte mi těch 25 minut.
Ted, vážení pánové, dovolte, abych se dostal tak trochu do politika. Důvěra, jak známo, budí důvěru a nedůvěra nedůvěru, a to, myslím, je kámen úrazu v naší politice. Vzdor koalici, vzdor organisacím nedůvěra budí nedůvěru, a mezi námi není dost důvěry. Podívejte se! Nemáte ten dojem, který by nám byl snad všem společný, že se ustavičně zde v republice na nato čeká, že se ustavičně v něco doufá? A to čekání a to doufání differuje, to se různí. Někteří doufají, že přijde k nějakému převratu na levo, jiní zase věří, že by mohlo dojíti k převratu na pravo. Já pravím, kdyby mělo k převratu dojíti, ať již na levo nebo na pravo, že by to bylo stejné neštěstí a stejná katastrofa; a přece jsou jisté směry a je jisté spoléhání nebo doufání na naznačené převraty a výsledek toho - rozvrat, výsledek toho ta nálada, to milieu, ty poměry vzájemné nedůvěry, ve kterých právě v přítomné době žijeme. Venku nebo důvěrně zde, se mnozí předáci některých stran chlubí, že se zde pracovalo jen sociálně, že jsme udělali 40 sociálních zákonů, vesměs výhodných pro drobný lid. Jdeme do Ameriky, do Washingtonu a chlubíme se tam při otevřených dveřích a oknech, a říkáme; my jsme spiritus rector, to jsme všechno my udělali a příště zase budeme dělat; bratří, počkejte! My vám ještě zatlačíme, atd.
A zde je velké lamento: nic se nedělá pro dělný lid. Veliký "šturm" při každé příležitosti proti třídám t. zv. měšťanským a občanským.
Máme antimilitaristy, zlé antimilitaristy. V branném výboru, velevážení pánové, jsme proti presenční službě a pro milici. (Hluk.) Vážení pánové, my jsme všichni antimilitaristy: kol. Johanis, kol. Witt, všichni dohromady. Ale ti samí pánové, kteří jsou pro antimilitarismus, přijdou ihned do porad výborů a řeknou, že rekvisice se nesmějí dělat jinak, než jen s vojskem. (Hluk.) (Posl. Sechtr: Takhle vypadáte v pravém světle!) To proděláváme ustavičně, každou schůzi.
Vážení pánové! Račte dovoliti, my voláme na t. zv, měšťanské kruhy justici a najednou se usnese celý veliký klub a sdělí nám to zcela úředně do branného výboru, že se usnesl na zrušení vojenské justice. (Pos. dr. Witt: To je zrušení vůbec, to chcete vážně v Národním shromáždění tvrdit?)
Prosím, pane doktore, abyste se podíval do stenografických protokolů, abyste viděl, že podle sdělení, které nám tam bylo učiněno, se klub usnesl na zrušení vojenské justice vůbec. (Posl. dr. Witt: To není pravda. Posl. Novák: To jest směšné! Nejedná se o zrušení vojenské justice vůbec, nýbrž o přikázání soudům občanským! Já jsem to přednášel sám!) My se podíváme do stenografického protokolu. Ovšem, že jde o přikázání soudům občanským. (Posl. Novák: Bude třeba, aby šly podrobné zprávy z branného výboru ven!) Pane kolego, jakmile bude nadřízený musit žalovat vojáčka u okresního soudu, jak to bude vypadat? (Posl. Novák: Tak vidíte, že to není tak, jak jste to povídal!) Ale, pane kolego, to mne ani nenapadlo, že mně budete podkládat něco takového a že by se mi něco takového podkládati mohlo.
Tvrdím, že voják musí býti souzen od svých představených, poněvadž, když tomu tak nebude a budou podléhati okresnímu soudu, tak se vám druhý den armáda rozejde. (Hluk.) To jest neupřímnost zrovna tak, jako požadavek po milici.
My jsme povinni před veřejností mluviti otevřena a upřímně. Republika naše má asi 13 milionů duší, představte si, co nastane, když sáhneme k systému miličnímu a ozbrojíme obyvatelstvo. Budeme míti ozbrojeno 8 milionů proti republice, to budou Němci, Maďaroni a jak se to všecko jmenuje a nepřátelé republiky a 5 milionů pro republiku. Jest něco takového možno? (Posl. Johannis: To už projednáváme brannou předlohu?)
Velectění pánové, dovolte, kdybyste mne byli nechali mluvit klidně, nebyl bych se dostal do branné předlohy, ale když ustavičně mne se všech stran svými výkřiky dráždíte, tedy z jisté pozornosti a z jisté zdvořilosti vyhovuji vám dle možnosti. (Výborně!)
Nebylo by tedy snad lépe, vážené shromáždění, kdybychom dle pravdy a s jistou hrdostí řekli, že národ náš je jinak založen vůbec již následkem svého složení, že je tedy jinak složen a že má zcela jinou mentalitu, než národové románští a zejména než národové germánští, že národ náš celým svým duchem a celou svou tradicí je založen velmi demokraticky a že jste nepotřebovali s námi vésti zde těžké boje za ideály, které byly nejen vám, nýbrž i nám vlastními, a že my jsme pro demokratické zásady šli zrovna s touž vřelostí do boje, jako vy, nebylo by dobře, kdybyste to celému světu řekli - nepozvedlo by to kurs celého národa, celé republiky a všeho, čeho potřebujeme? (Hlučný potlesk.) (Obrácen k dru Wittovi): Vy jste mohli, pane kolego, provésti také důkaz pravdy. Já jsem přišel před 23 roky na říšskou radu s některými vašimi kolegy - dnes je z nich zde již jedině kol. Hybeš - a tehdá po prvé eklatantně dokázal český národ, že je založen demokraticky. To nebyla náhoda, že při prvních volbách do páté kurie zástupcové českého národa tam poslali tak velké procento dělníků - to nebylo tehdá nahodilé. Přišla pak volební reforma a pane dre Witte, v r. 1907, - nevím, jestli jste tam již tehdá byl, ale mnozí z přítomných kolegů tam byli - ale na to chci poukázati, že prvními přeborníky při dobývání všeobecného, rovného hlasovacího práva byly svobodomyslné vrstvy české buržoasie, když jí tak chcete říkat, ale já žádné buržoasie české neznám. (Výborně! Potlesk.)
Vážení pánové, tehdá v Praze a ve Vídni byly velké projevy demokratické, - já upozorňuji jen na čísla. Podle souhlasných zpráv žurnalistiky pražské, vídeňské a rakouské vůbec, pro rovné a tajné všeobecné právo hlasovací ve Vídni manifestoval průvod, jehož se súčastnilo 300.000 osob, kdežto u nás v Praze účastenství na podobném průvodě bylo zrovna tak veliké. Podívejte se na tento rozdíl! Město, jehož populace byla pateronásobná, bylo s to, aby vyšlo se šiky jen tak četnými, jako naše město, jako naše Praha, jež měla sotva pětinu toho počtu obyvatelstva, který měla Vídeň. Nemluví to velmi jasnou řečí, není to důkazem, že český národ bez ohledu na stavy a povolání a bez ohledu na majetkové poměry šel jako jeden muž do boje za demokratické idee, kdežto ve Vídni - tenkrát vy jste ještě nebyli rozděleni, tehdá táhli jste tam ještě s internacionálními šiky, jediní čeští národní sociálové byli v čele průvodu, pod českým praporem, já sám jsem tehdá po delší dobu s tímto průvodem šel - byly účastny jen třídy lidu dělného. Kdybychom tedy tyto věci líčili, jak se odehráli, jak prospěli bychom sobě, jak prospěli bychom s ohledem na potřebu pravdy svým organisacím, jak prospěli bychom především republice, tedy společnému našemu velkému cíli? (Hlučný potlesk.)
Vážení pánové! Jestliže děláme opak, jestliže hledáme si vždy také polévčičku stranickou přihřát při každé příležitosti, jestliže štveme nezodpovědné živly, jestliže vydrážďujeme ulici (Hlas v levo: Večer), nezdá se vám, že se vydáváme velkému nebezpečí? Nezdá se vám, že by se nám všem mohlo státi, že po případe bychom v nepravý čas vyhodili do povětří mosty, které vedou ještě přes jisté překážky k tomu našemu konečnému cíli, k tomu řešení moderního sociálního státu? Já chci jíti s vámi, my chceme jíti s vámi cestami pokroku, (Posl. Sechtr: Ale ne karabáčem!) po dorozumění, cestou evoluce a ne revoluce, která by se mohla státi neštěstím vaším a naším, neštěstím celé republiky. Vážení pánové! To nejsou fráse, to není povídání stranníka, ale podívejte se do Uher, co se tam stalo. Nebylo to přepnutí vašich požadavků, neměli jste všeho? Kdyby vaši lidé bývali znali míru skutečných potřeb, byl pořádek. Podívejte se do Ruska. Což pak myslíte, že Lenin je váš? Chraň vás Pán Bůh! (Potlesk.) Lenin v šestém a sedmém vydání jest váš největší nepřítel! Není to ani jinak možno. Ale pane kol Nováku, podívejte se, já bych musil zajít opět do branného výborů (Hlas: S tím jste neměl dnes štěstí!). Já jen toho Lenina vám ukážu. Mezi Lykurgem, mezi Hanibalem, mezi Žižkou, mezi Leninem co se týče vojska, není žádného rozdílu. To jest pořád jedna věc. Vy chcete vychovávati a vykládáte, že se armáda musí vychovávati, ale Lenin říká, že to není pravda, že armáda jest otázkou drilu. Když chtěl armádu, musil vzíti takové lidi a teď je má, kteří mu udělali vítěznou armádu.
Ale odpusťte, já na této cestě nechci daleko jíti, budeme míti příležitost, při jiné příležitosti si o tom promluviti. Já mám starost, která nám všem musí býti společná, aby naposledy, poněvadž revoluce není hotova, světová válka není hotova, aby poražený nestal se vítězem (Hlas: Ano!) na záhubu nás všech a po přednosti na záhubu vaši! (Hlas: Na to čeká!) Poražený - nemyslím pánové přitom jen na Prusko - pod tím poraženým rozumím někoho zcela jiného a za jisté nepotřebuji ho blíže označovati, to cítíte všichni. (Hlas: Ano!) A to nás musí spojiti a musíme ty věci v republice vésti tak, aby vítězem zůstal celý národ ve všech složkách demokratický (Výborně! Potlesk.) a aby tedy vítězem se nestal ten, kdo jen zdánlivě byl poražen.
Vážení pánové! Já bych zase se dostal na scestí, kdybych se pouštěl… (Hlas: Pan předseda vám něco povídá!) On nedovolí jen tak, abych se pustil na scestí. To jsem přesvědčen, z kolegiality. (Veselost.) Vážení pánové! Jeden z našich výborných pracovníků, člen Národního shromáždění, při jedné příležitosti mínil, že bychom po případě ty - je to v jisté souvislosti - odpusťte doktore, víte, že jsem opět v branném výboru, Němce nemusil nechati sloužiti, že je to škoda, aby sloužili Němci v naší armádě (Posl. Špaček: Já to řekl! Hlas: Aby se více chvástali na nás!). - řekněme tedy, že to byl kol. Špaček. Vážení pánové, a já myslím, že teď by někdo v Národním shromáždění mohl vstáti a říci: "Pane finanční ministře, když jsme Němcům již odpustili daň z krve, musíme jim odpustiti placení jiných daní!" My to de facto tak v praksi již děláme. My máme již více státních půjček, v nejbližších dnech budeme míti novou půjčku. Vážení pánové! Kdo na tu půjčku bude upisovati? Odpusťte (Hlas: Budeme platiti staré válečné půjčky Němcům!), jak nebudeme míti nucenou půjčku, - já se bojím toho slova - jak nebudeme míti nucenou půjčku, tak nedostaneme nic od Němců, Maďarů a židů. Což myslíte, že tím uškodíme kursu našemu, když řekneme, jak věc je? Proč bychom to zapírali, že celé naše jmění z 75 procent jest v rukou našich nepřátel? To jest výsledek starých jejich privilegií, a to se bude muset naším vlivem změniti. Spočítejte, kdo bude přispívat na dobrovolnou státní půjčku. Němec, Maďar, Maďaron, žid platit nebudou. Také oposiční český kapitál nechce platit. Kdo tedy bude platiti? Zbude nás než nepatrná menšina. Sociální demokraté řeknou, že nemohou, vzdor tomu, že ministerský předseda je včera napomínal, aby platili. A výsledek, vážení pánové? Fiasko a pokles naší koruny ještě větší než posavad, a to je následkem pochybené administrace.
Radil bych k formě úplně jiné, kde by byli všichni nuceni přispěti dle hřivny, kterou právě vládnou. Máme velkou radost z našeho Slovenska. Jsou to krásné a staré, tisícileté tradice, které nás tam víží, ale jistě že nám bratří ze Slovenska nezazlí, když si jasně uvědomíme, že Slovensku prokážeme největší službu nejmožnější blahovůlí a na druhé straně naprostou spravedlností, spočívající v tuhé kázni pro všechny Čechoslováky, ať v Praze, ať v Bratislavě nebo kdekoliv jinde. Na ten způsob prokážeme i vám, bratří, služby nejlepší. Nesmíme trpěti, aby tam někdo přišel a případně vyhazoval tam proti vašim tradicím kříž ze školy. Toho nesmíme trpěti, to jest všechno marné, toho nesnese naše vnitřní, ani naše zahraniční politika. Zde musí býti vyvolána okamžitá náprava, vždyť náš milovaný president jest sám Gottessucher. Čekejme, až najde pravého Boha, on nám to poví, a my si ho všichni vezmeme, ale, do té doby hledejme jen to, co nás spojuje. Ale, vážení pánové, musíme chtíti na vás, abyste konali svou povinnost po stránce vyživovací, po stránce finanční atd. atd. Rovní s rovnými, na stejné, společné základně.
Vážení pánové, všechno máme ve své krásné vlasti, ve své republice. (Výkřik: Jen ne brambory!) Příroda nás přeštědře obdařila a, jestli nemáme brambory, nemáme je vaší vinou, poněvadž nám zůstaly následkem vaší pasivní resistence na poli. (Výborně! Potlesk.) Jen nemáme jedno: nemáme řád a kázeň a to nám nemohou dát naši spojenci, to nám nemůže dáti příroda, to si můžeme dáti jen sami, anebo, jestli to nedovedeme, dá nám to naposledy opět společný náš nepřítel. Nedovedeme-li sami sobě poroučet, budeme museti v porobě opět poslouchati cizáky. Tím končím. (Výborně! Potlesk.)
Předseda: Uděluji slovo poslednímu řečníku, p. kol. Biňovcovi.
Posl. Biňovec: Vážení pánové! Větší část řeči pana předřečníka byla věnována otázkám zcela jiným, než otázkám zásobovacím. A když už z jeho slov má býti ve stenografickém protokolu dokumentováno, že měšťanské vrstvy českého národa v radě říšské ve Vídni bojovaly za všeobecné, přímé a rovné právo hlasovací, tož prosím, aby také do stenografického protokolu pojato bylo, že právě příslušník české strany agrární p. ministr Prášek prohlásil, že jest mu daleko milejší 70 velkostatkářů na sněmu českém než jeden, sociální demokrat, a vedle toho, že proti všeobecnému rovnému přímému právu hlasovacímu půjde třeba s revolvery. Pánové, taková byla situace.
My skutečně uznáváme zásluhu jistých činitelů o všeobecné přímé rovné právo hlasovací do tehdejší říšské rady. Ale jest třeba, když se to přednáší jako chlouba, tedy aby také byly zaznamenány i stinné věci, které provázely boj za všeobecné rovné přímé právo hlasovací.
Pánové, této debaty nemělo býti zneužito k tomu, aby se tendenčním způsobem konstatovalo, že sociální demokraté jsou proti justici a že snad dokonce chtějí v tomto státě přivoditi nějakou anarchii a právní rozvrat. Naopak! Nám jednalo se o to, aby zde pravomoc justice byla skutečně specialisována a aby příslušela tomu, kdo má skutečné podmínky pro to, aby justici, právo a spravedlnost v národě pronášel. Chceme odstraniti třídní justici, chceme odstraniti justici, která byla opravdu tendenčním způsobem zvláště proti jistým třídám i osobám vykonávána, chceme právu a spravedlnosti tedy učiniti zadost, chceme předpoklady, které opravdu budou míti v sobě víru, důvěru celého národa. (Výborně! Hlas: 23. květen to ukázal jinak!) 23. květen ukázal dobře, že nejsou vždy odůvodněné a dobré snahy pana dra Rašína, který ve svých snahách šel tak daleko, že by byl na ulice pražské poslal repetýrky a vojáky. A dobře mu odpověděl pan ministr Švehla, že místo repetýrek poslal na ulice důvěrníky dělnictva, kteří provedli v Praze náležitý klid.
Mám za to, že z této debaty, která není o otázce zásobovací debatou první tohoto Národního shromáždění, měli jsme si zde upřímně se zřetelem k potřebám národa a s ohledem na starosti, jaké budeme míti v otázkách výživy nejen pro letošní rok, nýbrž také dalekou budoucnost, osvětliti skutečné příčiny dnešní zásobovací krise, měli jsme si říci také, jakými prostředky budeme dále působiti k tomu, abychom do takové krise hospodářské budoucně neupadli. Pan kolega Udržal několikrát řekl: A co teď? Kdy už několikrát vysvětlil hospodářskou krisi a tu derutu hospodářskou, v této otázce zůstal odpověď dlužen. Neřekl, co má na mysli, abychom dospěli k určité linii, která by nám produkcí zabezpečila výživu naši. On řekl: "Zlepšiti výrobu první i průmyslovou." Teď se ale jedná o to, abychom si pomohli hned a také do budoucnosti.
Jest správno, co řekl o chybách. Jest pravda, že jedeme ve vyježděných kolejích rakouského státu. My jsme se neodrakouštili, převzali jsme zásobovací systém tak, jak nám jej bývalý rakouský stát předal. Systém bývalého rakouského státu v otázce výživy podléhal vlivům určitých tříd a určitých stavů a zejména také určitým potřebám národnostním a nikdy nedbal toho, aby po právu a spravedlnosti podle zásob nabytých a podle zásob jsoucích k disposici bylo spravedlivě rozdělováno. Tyto defekty dřívějšího rakouského zásobovacího systému jsme převzali my. A jsou to chyby, které znemožňují, abychom v naší zásobovací organisaci skutečně se pohybovali tak, jak zájem národa toho vyžaduje. Pánové! Již způsob odhadů, výroky znaleckých posudků, které předcházejí vždy předpisům kontingentním, jsou jistě způsobilé, aby přivedly rozvrat do zásobovacího systému. Tak na příklad již za Rakouska činily se odhady podle toho, v kterém obvodu národnostním se prováděly, a podle toho, kdo je dělal. Výsledek toho byl, že někde odhady odpovídají skutečné výnosnosti, skutečné produkci, jinde však působily ku prospěchu stran toho neb onoho stavu nebo některého jedince, tedy v tom již jsou určité příčiny, jichž následky dnes na nás dorážejí.
Máme-li dnes dojíti k řádnému názoru o povinnosti dodávací a k řádnému vědomí o naší potřebě při provádění zásobovacích operací, je nutno prohlásiti, že všechno obilí po spotřebě osevu a krytí potřeby producenta spadá pod kompetenci státního hospodářství. (Hlas: Kolik vy jste odevzdal z hektaru?) K tomu přijdu. Kdy už předepíše se někomu kontingent, který převyšuje skutečnou sklizeň, budí to okamžitě nedůvěru k předpisu a odhadům. Ten, který má předepsán převýšený kontingent, odpírá výkon jakékoliv povinnosti a ten, jehož kontingent nedosahuje skutečné sklizně, počítá s tím, že kontingent odvede a s přebytkem bude volně nakládati. Takové defekty máme a ty odstraníme, když řekneme, že všechno obilí po odečtení potřeby osevní a po ukojení potřeby producenta spadá do hospodářství státního.
Pánové! Nejenom defekty, které jsme převzali od rakouského státu, činí nám potíže v zásobování, ale také plán, který vybudovalo naše ministerstvo zásobování; do jisté míry selhal, z příčin, které také doložím. Zásobovací plán ministerstva zásobování byl sjednán v předpokladu, že podaří se získati 300.000 vagonů obití a mouky z ciziny. Na tomto předpokladu budovalo ministerstvo zásobování plán, ve snaze, že zjedná si tímto množstvím regulátor k donucení našich rolníku k odevzdání obilí. Valuta nebyla ministerstvu zásobování povolena - jak bylo to již zde potvrzeno - a na základě toho selhal plán, nebylo učiněno také opatření, abychom obilí z výdatné žně - opakuji znova - zabrali pro státní obhospodařování. Mimo to chyběl plán našeho ministerstva zásobování tím, že se přiřklo producentům na měsíc a osobu 25 kg, pro ostatní konsumenty jenom 16 kg obilí na osobu a měsíc. To jest do jisté míry cifra, kterou nemůžeme schváliti, kde se jedná o národ, který, pokud se týče soběstačnosti obilní produkce, si nestačí. Tolik se nemělo dát producentům. (Odpor.) Ruku na srdce: Já mám svou zkušenost a praxi a říkám: v zemědělství nepotřebuje nikdo 25 kg na osobu a měsíc. V zemědělství jest možno jinými předměty výživu doplniti. Takto se dala možnost majitelům velkých a středních statků, aby obchodovali s obilím, kterého nabyli jinou cestou. (Poslanec Petrovický: Jaký recept máte vy, pane kolego?) Pravil jsem zde, že nejen mi to dostačovalo, ale umožňovalo, abych dělníkům z této dávky přispěl na jich výživu. (Poslanec Petrovický: Máte toho asi víc?) Říkám, že v každém zemědělském podniku jest možno nahraditi obilí také jinými předměty, a proto předpokládám; že není nutno rodině zemědělské dávati 25 kilogramů na osobu a měsíc. (Hlas: V kolektivních smlouvách jsou deputáty!) Ano, 12 kilogramů na osobu a ne 25 kilogramů. (Hlas: V zemědělství jsou také kuřata a slepice.) To jistě, o tom není sporu, mluvme si pravdu, jak to skutečně jest na takové chalupě. Proto jest jistě podle těchto dokladů, které předkládám, nemístno, když se dnes některými korporacemi a jednotlivci stále vyčítá přednostní a třídní zásobování. Já vám řeknu, když budeme si opravdu sahat na nervy, že najdeme také, že rolníkům ještě přes to, že se jim nařízením vládním přiznala velká dávka, že se tam vedle této přiznané spotřeby ještě hřeší. Dokladem toho jest statistika, vydaná kontrolním úřadem ministerstva zásobování.
Během loňského roku od července bylo provedeno 321 revisí u hospodářů. (Hlas: Vojenských?) Ne vojenských, nýbrž revisní kanceláří ministerstva zásobování a od zemských revisních komisí. U smluvních mlýnů bylo provedeno 28 revisí, u námezdních mlýnů 52, u komissionářů 27, dohromady tedy 428 případů revisních, při kterých byly zabaveny 442 vagony, 83 q, 51 kg obilí a mouky. Tyto zásoby se počítají na dva miliony, když je odhadujeme v ceně československé koruny a v ceně, která je dnes za obilí stanovena. Pánové, do této sumy není však zařazeno velké množství zabavených vagonů obilí, které rozhodnutím ministerstva zásobování byly pak propuštěny ze záboru. Jest tedy viděti, že vedle té značné dávky, kterou jsme přiznali producentům, šli ještě producenti tak daleko, že nemleli jenom na výkazy, nýbrž mleli na černo, bez výkazů a na základě toho bylo jim v různých obvodech obilí zabaveno. Tam se tedy jedná o přednostní zásobování, jež se nedá skrýti, a poznamenávám, že bych mohl doložiti případy, že i tam, kde se mlelo na výkazy, nebylo vždy spravedlnosti, poněvadž producent si dovedl připočítat několik osob, které nezásoboval, a na účet jich se zkrátka a dobře přiživil. A to jest hřích, který jest třeba, abychom si jej přiznali, ne abychom jej dále dělali, nýbrž v zájmu poctivosti a řádného hospodaření abychom se mu odnaučili a zvykli si jen na ty dávky, které zásoby obilní nám dávají. (Hlas: Vzájemně!) Ano, vzájemně. Jest potřebí, přibíti v této sněmovně pro budoucnost, co prohlásil pan dr. Zahradník jako předseda Obilního ústavu. Potvrdil, že nejsme soběstační a že jsme dávno nebyli soběstačnými, prohlásil to zde a prohlásil to také v zásobovacím výboru.
Po celá desítiletí jsme byli informováni z kruhů strany agrární, že jsme národem produktivním, že si nejenom stačíme, nýbrž že máme přebytky, a na základě toho jsme byli pro ochranná cla obilin. (Posl. Chaloupka: Před válkou, ale ne dnes!) Tedy béřu na vědomí poznámku pana kolegy Chaloupky, a bylo by dobře, aby nikdy v budoucnosti nepřišla strana agrární se snahami, které by mohly přivoditi ochranářskou politiku jedné straně nebo jedné kategorii na neprospěch stavů ostatních.
Pokud se týče dalších případů, které zaviňují nedostatek obilin a nedostatek výmlatu, prohlásil pan předseda obilního úřadu, že jest to vinou uhelného oddělení ministerstva veřejných prací. Pánové, jest pravda, že v některém obvodu rolníci nemají uhlí, ale v některých obvodech skutečně dostali přebytečné množství uhlí. (Hlas: Ani v jednom) Já vám říkám, že to jest pravda, mohu vám uvésti doklady pro to, poněvadž někde pánové příliš mnoho uhlí počítají na jeden hektar.
Tam, kde je odhad na jeden hektar o výnosu 12 až 14 q obilí, stačí jeden metrický cent kladenského uhlí, aby se při této výši a tomto odhadu vymlátilo Podívejte se, kolik žádáte vy na hektar? Pokud se týče hnědého uhlí, musí ho býti více, poněvadž nemá tolik kalorií.
Pánové, statistika vám dokáže, že v jednotlivých obvodech dostali rolníci přebytečné množství uhlí, ovšem pak snad trpěly ostatní obchody. Pokud se týče dalších názorů pana kol. Zahradníka, je příznačno zejména to, co prohlásil v zásobovacím výboru, že volný obchod to byl na Slovensku, který z tohoto aktivního obvodu, jenž umožňoval výživu také pro ostatní obvody naší republiky, že se z něho stal obvod pasivní. To je výstražné znamení do budoucnosti, a já bych si nepřál, aby v tomto sněmu starost o výživu našeho obyvatelstva poklesla tak daleko, aby se někdo mohl ozvat pro volný obchod teď, když jsme v takové hrozné krisi, která jistě do daleké budoucnosti potrvá. (Posl. Král: Po žních se o to postaráme!)
Pak ovšem berte na vědomí, že rozvrátíte zásobovací systém a výživu veškerého obyvatelstva v naší republice! (Posl. Král: Horší to býti nemůže) Pokud se týče další příčiny, kterou označil pan kol. Zahradník, že má zde vinu 8 hodinová pracovní doba, podotýkám: já projedu hezké obvody zemědělské, v nichž se produkuje obilí, ale nikde jsem neseznal, že by dělnictvo zemědělské při výmlatu a při sklizni pracovalo 8, nýbrž 14-16 hodin denně. Nikomu nenapadlo, aby lpěl na tomto ustanovení zákona tenkrát, když jde o zajištění výživy našeho obyvatelstva. Pánové, ale vedle toho vezměte na vědomí, že právě to byli zástupci strany agrární, kteří prohlásili při projednávání osnovy zákona, o 8 hodinové době pracovní, že za žádných okolností nedopustí, aby zemědělci zůstali zpět za dělnictvem a obyvatelstvem průmyslovým a živnostenským. Tedy prosím, proč jste již tenkrát nevznesli tu výtku proti 8 hodinové době pracovní, proč teprve teď? To si tedy musíte sami přičíst vinu, a ne nyní činit výtky jinému.
Pánové, jedno však je pozoruhodno co prohlásil pan dr. Zahradník: on se zříká jakékoli zodpovědnosti naproti veškerému zásobování - a já to neslyším jenom z jeho úst, to říkají také mnozí úředníci ostatních odborů ministerských - a já vám řeknu: ten, kdo nevěří v působnost a produktivnost vlastní úřednické práce a činnosti, ten má tu nejsvětější vlasteneckou povinnost, aby šel z úřadu ven. Takové úředníky nemůžeme potřebovat, kteří ztratí důvěru sami v sebe; nýbrž takové úředníky, kteří věří, že konec konců musíme se z této kalamity dostati. (Potlesk na levici.)
Nejde jen o osobu pana dra Zahradníka, vidíme to také v jiných případech, že se z úředníků stali fatalisté a že nevěří v produktivní práci své vlastní duše (Posl. Petrovický: Protože se jim podrážejí nohy!) S naší strany ne! (Posl. Petrovický: Na nádražích se dělá pasivní resistence každou chvíli!) Na nádražích se dělá pasivní resistence, ale ne od dělníků a příslušníků socialistických stran, nýbrž od příslušníků, kteří jsou vám nejbližší.
Něco panu kolegovi Tomáškovi. Pan kolega Tomášek šel na nás od lesa. Přednášel nám zde statistiku a myslil, že všichni jsme opravdu na hlavu padlí, že budeme mu věřiti. Vzal na jedné straně cifry, které označují odvedené množství obilí ze zásobovacích roků 1918 a 1919 a na druhé straně nám postavil cifry odhadů, kontingentů předepsaných. Proč pak nešel jste spravedlivě a nepostavil jste nám odhadní cifry, předpisující kontingent pro rok 1918/19 a 1919/20? (Poslanec Tomášek: Žádné nejsou!) Dá vám je k disposici ministerstvo zásobování, obilní ústav a všechny okresní úřadovny, poněvadž v roku 1918, 1917 a 1916 odhady o kontingentu byly. Ale nemyslete, pane Tomášku, že jsme tak naivní a neznáme praxe rekvisiční a zásobovací, abyste nás i veřejnost klamal!
Vedle toho Vám řeknu ještě něco. Kdyby zde byl rozpor mezi cifrou, předpisující kontingent pro rok 1918/19 a pro rok 1920 a byl by pro rok 1918 a 1919 nižší, pak vám řeknu, že to byl právě vlastenecký čin, když jsme všichni dohromady působili k tomu, aby odhady byly pokud možno nejmenší, poněvadž šlo o to, aby proti rakouskému státu byla nejmenší povinnost vykonána. (Posl. Mašata: Jak se to opovažuješ tvrditi? Pak jste čistě lumpové a darebáci!)
Předseda: Pane kolego Mašato, volám Vás k pořádku!
Posl. Biňovec (pokračuje): To, co bylo tenkráte, ovšem ve smyslu potřeb a zájmů našeho národa, vlasteneckým, to se dnes stává vlastizradou proto, poněvadž jest dnes sabotáží na výživě našeho národa. (Potlesk na pravici, odpor na levici. Poslanec Dubický: Také na Kladně a Mor. Ostravě a nejen v zemědělství!) Prosím, pánové, já se přiznávám, že jsem působil mezi rolnictvem a mezi nákupčími v r. 1917 a 1918 v tom směru, aby nepřiznávali skutečných výsledků žně proto, poněvadž se nám jednalo o to, aby přebytky byly zužitkovány a ne, aby byly macešskými cizáckými rakouskými úřady rekvírovány. Tenkráte to byl vlastenecký čin, dnes když někdo něco zatajuje, jest to vlastizrada. (Posl. Jos. Tomášek: Já zapíral něco?) Vaše cifry. (Poslanec Jos. Tomášek: Moje cifry byly úplně správné! Nezapomínejte na Liberec a jiná německá města Kadaň, Chomutov atd.!) Tam byli odhadci vlastenečtí Rakušáci, kterým šlo o to, aby vykonali k Rakousku svou povinnost a proto své odhady dělali tak, aby pokud možno nejvíce z rolnického stavu vytěžili, kdežto nám šlo o to, abychom pro výživu obyvatelstva co nejvíce uchránili. Vedle krise vyživovací zmiňuje se interpelace p. kol. Svozila také o krisi hospodářské vůbec:
Pan kolega Novák zde již označoval určité příčiny, pro které dnes průmysl nemůže postupovati ve svém vývoji, pro které trpí atd., a já k těmto příčinám, jež zde osvětloval p. kol. Novák, přidružuji další okolnost, která ochromila podnikání středních stavů a průmyslových podniků, a ta jest finanční reforma Rašínova. (Posl. Petrovický: Zase Rašín!) Teprve Rašín. Jiní pánové již to řekli. Já nebudu bráti v ochranu p. prof. Horáčka, který měl přece jen opravdu jinou formu a základnu pro své finanční předpoklady, neměl však šlapati po kolejích p. dra Rašína, poněvadž to byla finanční politika pro národ nešťastná. (Posl. Petrovický: Prof. Horáček přece sám řekl, že bylo chybou, že Rašín to nemohl dodělat!) Chybou finanční reformy p. dra Rašína bylo to, že neměl připravený plán o dávce z majetku. Mám za to, že právě příčina toho, že to tak dlouho trvá, našla by se u kořene, u p. dra Rašína, který vydal předpisy, které jsou s to, rozvrátiti každý pojem zdárného vývoje, který směřuje k tomu, aby se dávka z majetku vybrala. (Posl. Petrovický: Koalice měla 10 měsíců čas a také nic neudělala!) Dejte si referovati u tom, jak vypadá soupis o dávce z majetku, může-li se k tomu v dohledné době přikročiti a kdo to zavinil.
Finanční reforma působila již tak daleko, že šla na slepice a jiné možné i nemožné věci, ale přitom umožňovala kapitalistům, aby soustavně vyváželi odtud velké zisky kapitalistické do ciziny. (Hluk.) Pánové, kdybychom šli na expresní vlaky Praha-Paříž, viděli bychom, jak se skrývají kapitály, pak bychom našli, kde jsou agenti, kteří radí zdejším kapitalistům, jakým způsobem si mají zisky válečné a jiné ukrýti, a kde se mají ukrýti, našli bychom také již i různá zařízení, kufry za tím účelem připravené, aby se skrýti a odvézti mohlo jmění, kterého se zde za války nabylo. To jsou výsledky finanční reformy Rašínovy, která připravila náš národ a naši republiku o ohromný majetek. (Posl. Petrovický: Jako také kapitalista měl byste ukázat, jak by se to těm kapitalistům mělo odejmout!) Já s vámi budu handlovat, já vám už jednou učinil takovou nabídku a jsem ochoten ji dodržet! (Hluk a nepokoj.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid!
Posl. Biňovec (pokračuje): Pan min. předseda Tusar a pan ministr zásobování Houdek vystihli ve značné míře povinnosti, které má vláda dnes vykonati za tím účelem, aby zachránila vyživovací i hospodářskou naši situaci. Vítám zejména názor pana ministerského předsedy v tom smyslu, že učiní vláda opatření, aby zachycen byl zisk z konjunktury a obchodů vývozních. Jedině tím způsobem můžeme krýti pasivní účast státu na výživě obyvatelstva. Mimo to bude dobře, když vláda použije energických prostředků k tomu, aby všecko obilí ze špýcharův a statků bylo vyzvednuto, proto, že z velké části nejedná se zde o řádné sedláky a hospodáře, kteří vykonávají řádně svoji povinnost vůči republice, nýbrž o činnost lidí, kteří podlehli škodlivé nemoci slovenské a kteří čekají, že obchod s obilím pokud možno brzy bude uvolněn, aby obilí a jiné svoje výrobky draho zpeněžili. Je tedy třeba, aby vláda nezůstala zde při slovech, nýbrž aby slova realisovala a přešla skutečně k činům. V tom případě jsme ochotni vládu podporovat. Je ovšem třeba, abychom také v jiných směrech učinili opatření. Já již poznamenal, pánové, že nejedná se nám o dobu přítomnou. Situace naše na základě poklesu obilní produkce po dlouhou řadu let ještě bude svízelná a tu bychom měli jistě dnes žádati od vlády, aby dala striktní prohlášení o tom, jak si představuje další zabezpečení výživy našeho obyvatelstva, a je-li to možné obchodem volným, svobodným, nebo státním hospodařením. Toto musí vláda striktně prohlásiti proto, aby jakékoli pochybnosti o dalším hospodaření v našem státě byly vyloučeny.
Mimo to je nutno; aby vláda si uvědomila, že je třeba čeliti určitým produkčním extrémům. Pánové, my držíme zásobovací plán, kterém schází základ, t. j. osevní plán, o který se nikdo nestaral, naopak, bulu chvíle, kdy páni z agrární strany čelili tomu osevnímu plánu. Dnes bychom si měli vzíti za povinnost, aby tyto předpoklady pro statní hospodářství byly sjednány a upraveny. Nebudeme-li věnovati pozornost osevnímu plánu, dospějeme ke křiklavým důsledkům. Podívejte se, dám malý příklad.
V mém okolí je velkostatek pana Šustra, jenž obhospodařuje 1100 měr. Tento pán přišel do okresní hospodářské rady se žádostí, aby mu byly dány k disposici tři vagony obilin, poněvadž s produkcí svojí nestačí. Pánové, je tohle proud zdravý? A ten pán jde tak daleko, že sousedům, sedlákům, se ještě vysměje, když pěstují řepu a jiné běžné plodiny, poněvadž prý se sami zapřáhnou do chomoutu našeho státu! Kdyby takto mluvil každý hospodář a kvalifikovaný náš rolník, který skutečně věnuje produkci svoji potřebám našeho státu na výživu obyvatelstva, jak daleko bychom došli? Abychom dělali, abychom čelili takovým extrémním případům, které se množí, jest třeba míti osevní plán. Mimo to je nutno, abychom provedli reorganizaci celého zřízení zásobovacího. Je pravda, že zřízení zásobovací je dnes těžkopádným a vyžaduje velikých nákladů. Představuji si, že nemusí se dnes v státním hospodářství; přicházeti ku styku od ministerstva přímo k sedlákovi, nýbrž jest možno, abychom vešli ve styk s komisionáři a mlynáři; s menším počtem jedinců měli co dělati a zjednodušili tak celý aprovisační plán, ale i zásobovací organisaci. Systém by se mohl vytvořiti následovně: Zemský obilní ústav za přibrání znalců anebo poradců předepsal by kontingent okresům podle průměrně odvedeného obilí v letech 1915 až 1919, okres pak předepsal by jej obcím a obce jednotlivcům a nemusili bychom míti ten těžkopádný aparát znalců a vykupovačů. Ty věci jest třeba uvážiti, abychom došli k nějaké reformě, která by znamenala prospěch obyvatelstva (Posl. Sechtr: Toho jsem se dovolával já!) Jsem pro to, aby zvýšená produkce obilní byla odměněna 50%ním zvýšením platných cen obilních za ono množství jež se přes průměr kontingentu roku 1918 až 1919 odvede.
Pokud se týče výtek, jež jsem přednesl a označil, jsou to chyby a příčiny, které skutečně mají za následek nynější hospodářskou krisi, a je třeba je odčiniti. Stotožňuji se proto s názorem p. kolegy Udržala potud, že je potřeba, abychom všichni dohromady si uvědomili, že máme svůj zájem a svou starost věnovati a obětovati dnes opravdu na prospěch republiky, celku, a tak pečovati o to, aby o výživu našeho obyvatelstva opravdu bylo postaráno do daleké budoucnosti. (Výborně! Potlesk. Posl. Sechtr: Pane kolego, to jsem se nedověděl, mnoho-li jsi odevzdal po hektaru! Hluk.)
Předseda (zvoní): Pane kolego Tomášku! - Debata jest ukončena, přistoupíme k hlasování.
(Zvoní.) Pane kol. Biňovče, prosím,. abys zaujal místo! Prosím o zaujetí míst.
V § 67. našeho jednacího řádu jest obsaženo toto ustanovení: "Debatu o prohlášení vlády anebo ministrů jest zakončiti hlasováním, schvaluje-li Národní shromáždění prohlášení čili nic. Národní shromáždění může se však usnésti, že hlasování odkládá".
Návrh na odklad hlasování učiněn nebyl, dám tedy hlasovati o návrhu, který činím sám a který týká se schválení prohlášení, učiněného jednotlivými ministry, a míním o něm dáti hlasovati, poněvadž nebyl učiněn návrh na rozdělené hlasování, v celku.
Jsou snad proti tomu námitky? (Námitky nebyly.) Nejsou, dám tedy o něm hlasovati v celku.
Kdo schvaluje prohlášení vlády, totiž ministra pro zásobování lidu, ministra pro průmysl, obchod a živnosti, ministra veřejných prací a ministerského předsedy, prosím, aby povstal se svého místa. (Děje se.) To jest většina. Návrh na schválení prohlášení jest přijat a tím první odstavec denního pořádku dnešního jest vyřízen. (Nepokoj). (Předseda zvoní.) Prosím o klid.
Přistoupíme k dalšímu bodu, jímž jest
2. zpráva kulturního výboru o návrhu vládním, tisk č. 2209, o služebním slibu učitelstva. Tisk 2359.
Zpravodajem jest p. kol. Smrtka. Uděluji mu slovu.
Zpravodaj posl. Smrtka: Slavné Národní shromáždění! (Hluk.)
Předseda; (zvoní): Prosím o klid.
Posl. Smrtka (pokračuje): Převrat dne 28. října přivítalo učitelstvo české v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, jakož i uvědomělé učitelstvo slovenské jako vysvobození z pout dlouhého otroctví a teď jistě se všech stran. (Velký hluk v levo)
Předseda (zvoní): Prosím pány na krajní levici, aby zachovali klid.
Posl. Smrtka (pokračuje): V základě tom spěchalo osvědčiti loyalitu k republice a skládalo slib věrnosti a povinnosti, aniž by bylo k tomu vyzýváno. Když pak přišla výzva od ministerstva školství a národní osvěty, činilo tak učitelstvo české slavnostně. Za to bylo učitelstvo německé a maďaronské v nemilé situaci, poněvadž o osudu jeho nebylo ještě rozhodnuto. Proto zejména organisace německého učitelstvu dožadovaly se toho, aby zemská školní rada jim dovolila, aby nemusely skládati slibu, dokud nebude rozhodnuto o jejich příslušnosti. Ani ministerstvo ani zemská školní rada nečinily na toto učitelstvo nátlak. Nyní, kdy mírovou konferencí jest rozhodnuto o hranicích našeho státu, přistupuje ministerstvo školství k tomu, aby uložilo slib učitelstvu, které ho posud nesložilo. To jest podnětem vlády k podání návrhu, o němž mám referovati, a já v základě toho dovoluji si vám doporučiti, abyste návrh ten schválili.
Předseda (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen. Debata odpadá. Přistoupíme hlasování. Prosím o zaujetí míst. Míním dáti o předloze zákona, obsažené ve zprávě kulturního výboru, hlasovati v celku, protože má pouze 5 paragrafů a žádný pozměňovací návrh učiněn nebyl, materie jest jednotná. Není námitek. (Námitky nebyly.) Kdo souhlasí s § 1., 2., 3., 4., a 5., jakož i s nadpisem zákona, jak jest obsažen ve zprávě kulturního výboru, prosím, aby povstal. (Děje se.) To jest většina. Zákon jest schválen v prvním čtení.
Přeje si pan zpravodaj slovo ke druhému čtení?
Zpravodaj posl. Smrtka: Ne. Žádné korrektury není.
Předseda: Kdo souhlasí se zákonem, přijatý tu právě v prvním čtení, také ve čtení druhém, prosím, aby povstal. (Děje se.) To jest většina. Zákon jest schválen také ve druhém čtení a tím jest druhý bod denního pořádku vy řízen a přistoupíme ke třetímu, jímž jest
3. zpráva výboru pro pozemkovou reformu o osnově zákona o hospodaření na zabraném majetku pozemkovém. Tisk 2373.
Zpravodajem jest p. kol. Jílek. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Jílek: Slavné Národní shromáždění!
Výbor pro pozemkovou reformu předkládá ke schválení návrh zákona ohledně řádného hospodaření na zabraném majetku. Zároveň má býti též zajištěna výživa na tomto zabraném majetku. Zákonem tímto má býti zajištěno řádné hospodaření na zabraném majetku. Dosavadní nařízení a zákony; které byly o řádném hospodaření na velkostatcích neměly žádného, abychom tak řekli, hybného podkladu, nevědělo se kolikráte, jakým způsobem má se správa zavésti, kdy se mí zavésti, a nevědělo se jak se má prováděti, atd. Zákonem tímto dává se tedy pozemkovému úřadu a ministerské radě do rukou zákon, aby provádění tohoto řádného hospodaření dálo se podle jistých pravidel.
Pokud v zákoně tomto mluví se o zaměstnancích, považuje za ně zákon jak úřednictvo, tak dělnictvo na velkostatcích zaměstnané.
Dále se tímto zákonem upravuje i poměr zaměstnanců na velkostatcích, co se týče pense, daru z milosti atd. Zákon tento upravuje dále i to, kdy správa, když jest dočasná, má se zrušiti, ale zákon zároveň upravuje i orný poměry tam, kde velkostatek zabraný bude dělen, tedy kde podle zákona záborového musí se dávati výpověď, aby po dobu výpovědi skutečně řádně se hospodařilo na tomto velkostatku, aby pak nový majitelé, kteří dostanou tyto pozemky, nedostali je, jak se říká, vymrtěné, nevyhnojené, nezpracované.
Ministerstvo s plnou mocí na Slovensku vydalo několik nařízení, která odporují nynějšímu zákonu. Proto pozemkový výbor předkládá zároveň i resoluci ku schválení, aby vláda ve své moci tyto věci upravila.
Doporučuji tímto předlohu ke schválení. (Výborně!)
Předseda (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen. Debata odpadá. Přistoupíme k hlasování. Prosím o zaujetí míst.
(Zvoní.) Prosím pány, aby zaujali svá místa.
(Zvoní.) Prosím pány tam u dveří, aby zaujali svá místa. (Děje se).
Jest nám hlasovati o zákonu, obsaženém ve zprávě výboru pro pozemkovou reformu. Míním dáti o něm hlasovati v celku. Má sice 28 paragrafů, ale matérií svou jest jednotný a nebylo učiněno žádných pozměňovacích návrhů. Námitek snad proti tomu není. (Námitky nebyly.)
Kdo tedy souhlasí s 1., 2. až 28. incl., jakož i s nadpisem zákona a jeho úvodní formulí, jak jest obsažena ve zprávě výboru pro pozemkovou reformu, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Zákon jest schválen v prvním čtení.
Přeje si pan zpravodaj ke druhému čtení slova? Žádné změny nebo opravy?
Zpravodaj posl. Jílek: Ne.
Předseda: Kdo souhlasí se zákonem, přijatým právě v prvém čtení, také ve čtení druhém, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, zákon jest schválen ve druhém čtení.
Jest nám ještě hlasovati o resolučním návrhu výborovém, obsaženém na straně 4. zprávy. Kdo s touto resolucí souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.) To jest většina, také resoluce jest přijata a tím tento odstavec denního pořadu jest vyřízen.
Přerušuji projednávání dnešního denního pořadu a dám provésti, nebude-li proti tomu námitek, některé doplňovací volby do výborů, a to do výboru sociálně-politického, branného, rozpočtového, zahraničního a ústavního. Námitek proti tomu není. (Nebylo.)
Do výboru sociálně-politického jest navržen za člena N. S. Jána Jančeka ml. člen N. S. Matúš Dula;
do výboru branného za člena N. S. Hybše člen N. S. Bradáč;
do výboru rozpočtového za člena N. S. Slavíka Ant. čl. N. S. Bradáč;
do výboru zahraničního za člena N. S. Roučka člen N. S. Tayerle;
do výboru ústavního za člena V. S. Dědice člen N. S. Johanis.
Kdo s navrženými změnami souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.) To jest většina, změny tyto jsou schváleny.
Sděluji ještě, že dodatečně omluvil nepřítomnost svou v dnešní schůzi a na neurčito na příště člen Národního shromáždění Jaromír Špaček.
Přikročuji k ukončení schůze a navrhuji, aby se příští schůze konala zítra v pátek, dne 13. t.m. o 2. hod. odpolední s tímto
denním pořadem:
1. Volba 5. místopředsedy Národního shromáždění.
2. Zpráva 1.) živnostenského výboru. 2.) rozpočtového výboru o návrhu členů N. S. Vlad. Hatláka, Vil. Votruby, V. Rebše a soudruhů, č. t. 1187, na zajištění kaucí družstvům a společenstvům živnostenským, složených při ofertách na práci bývalému rakouskému eráru. (tisk 2385).
3. Zpráva živnostenského výboru o nařízení vlády republiky čsl. ze dne 28. listopadu 1919, čís. 645 sb. zák. a nař. o úpravě dovozu a vývozu. (tisk 2389).
4. Zpráva imunitního výboru ve věci člena N. S. Ferdinanda Jiráska, který jest žalován Adolfem Kohnem a Růženou Adlerovou, majiteli firmy vršovické rafinerie na cukr a syrob Kohn a Adler ve Vršovicích u okresního soudu pro přestupky v Praze, pro přestupek proti bezpečnosti cti (tisk. 2371).
Po případě, dojde-li tiskem:
5. Zpráva kulturního výboru o návrhu člena N. S. dr Engliše a soudr., č. t. 1708 na zřízení státních stipendií pro vysoké školy v Brně. (tisk 2390)
Jsou snad proti návrhu nějaké námitky? (Nebyly)
Není jich, návrh můj jest přijat. Končím schůzi.
(Konec schůze ve 4 hod. 33 min. odpol.)