Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Předseda: Tomášek,

místopředsedové: dr. Hajn, Kadlčák, Konečný, Udržal,

zapisovatelé: Bradáč, dr. Slávik,

větší počet členů Národního shromáždění.

Zástupcové vlády: Předseda vlády: Tusar a členové vlády: Habrman, Hampl, dr. Heidler, dr. Hodža, Prášek, Staněk, Švehla, dr. Veselý, dr. Winter.

Z kanceláře sněmovní: JUDr. Haasz, tajemník sněmovní, zástupce jeho JUDr. Trmal.

1. Rozprava o naléhavém dotazu členů Národního shromáždění dra Soukupa, Časného, Bechyně, Johanise, dra Meissnera, Ecksteinové, Marka a soudr. na dra Vavro Šrobára, ministra s plnou mocí pro Slovensko, o usmrcení dvou důvěrníků dělnictva dne 26. března t. r. v obci Rumanové na Slovensku.

2. Zpravodaj Biňovec. Zpráva výboru pro pozemkovou reformu k osnově zákona o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový (zákona náhradového), usnesené výborem pro pozemkovou reformu podle §§ 14. a 17. jednacího řádu (tisk č. 2748).

3. Zpravodaj Tučný. Zpráva sociálně-politického výboru o vládním návrhu zákona (tisk č. 2666) o ochraně nájemníků (tisk č. 2749).

4. Zpravodajové dr. Stojan a dr. Dolanský. Zpráva I. výboru kulturního, II. výboru rozpočtového o návrhu člena Národního shromáždění dra Stojana a soudr. (tisk č. 2321) na včítání času ve válce ztráveného do postupu i pensionování kněží z duchovní zprávy ve válce na vojnu povolaných (tisk č. 2759).

5. Zpravodaj Jílek. Zpráva výboru pro pozemkovou reformu o osnově zákona, kterým se opravují chyby v zákoně ze dne 12. února 1920, č. 118 Sb. z. a n. o hospodaření na zabraném majetku pozemkovém, usnesené výborem pro pozemkovou reformu podle §§ 14. a 17. jednacího řádu (tisk č. 2758).

6. Zpravodaj R. Pilát. Zpráva rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona (tisk č. 2515) o poskytnutí záruky Ústrednému družstvu v Bratislavě (tisk č. 2590).

Po případě:

7. Zpravodaj Johanis. Zpráva sociálně-politického výboru o návrhu člena Národního shromáždění Johanise a soudr. (tisk č. 2349), stran provedení starobního a invalidního pojištění (tisk čís.2752)

8. Zpravodaj R. Pilát. Zpráva rozpočtového výboru o návrhu člena Národního shromáždění Rud. Piláta a soudr. (tisk č. 2602), aby Národní shromáždění usneslo se o zákonu, jímž se doplňují zákonná ustanovení o dani z důchodu (tisk č. 2757).

9. Zpravodaj dr. G. Heidler. Zpráva rozpočtového výboru o vládní osnově zákona (tisk č. 2267) o dávce z majetku a přírůstku na majetku (tisk č. 2751).

10. Zpravodajové dr. Weyr a O. Hübner. Zpráva I. výboru ústavního a II. výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk č. 2647) o soupisu obyvatelstva (tisk č. 2760).

Místopředseda Konečný (zvoní): Národní shromáždění je schopno se usnášeti. Zahajuji schůzi.

Omluvili se:

Churavostí: dr. Franta (na neurčito), Paulíny (na neurčito), Duchaj (na neurčito), Dula (na neurčito), Lukeš (na neurčito), dr. Novotný.

Zaměstnáním: Pavlán (na neurčito), dr. Scheiner (do 15. dubna), Tayerle (na neurčito).

Výboru právnímu:

Tisk 2735. Vládní návrh zákona o vlajce a rejstříku lodí námořních. (Současně přikázán též výboru technickému).

Vláda žádá, by o návrhu byla podána zpráva do pěti dnů. (Námitek nebylo). Námitek není, lhůta se schvaluje.

K žádosti výboru státně-zřízeneckého přikazuje se projednávání vládního návrhu zákona o četnictvu (tisk 2212) výboru ústavnímu. (Námitek nebylo). Námitek není, přikázání se schvaluje.

II. místopředsedou zvolen byl dr. Meissner Alfr.

Přistoupíme k projednání denního pořadu. Jako první bod dnešního denního pořadu jest:

1. Rozprava o naléhavém dotazu členů Národního shromáždění dra Soukupa, Časného, Bechyně, Johanise, dra Meissnera, Ecksteinové, Marka a soudr. na dra Vavro Šrobára, ministra s plnou mocí pro Slovensko, o usmrcení dvou důvěrníků dělnictva dne 26. března t. r. v obci Rumanové na Slovensku.

Po dohodě, učiněné v konferenci klubovních předsedů, přesunuji první odstavec denního pořadu jako poslední odstavec denního pořadu.

Je snad proti tomu nějaká námitka? (Nebyla).

Schvaluje se.

Takovým způsobem přistupujeme hned k druhému odstavci dnešního denního pořadu a tím jest:

2. Zpráva výboru pro pozemkovou reformu k osnově zákona o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový (zákona náhradového), usnesené výborem pro pozemkovou reformu podle §§ 14. a 17. jednacího řádu (tisk č. 2748).

Zpravodajem jest občan Biňovec. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. Biňovec: Vážené Národní shromáždění!

Výbor pro pozemkovou reformu usnesl se ve smyslu §§ 14. a 17. řádu jednacího na vypracování předlohy zákona o převzetí a náhradě za zabraný velký majetek pozemkový. Současně se usnesl, aby tato osnova zákona po svém projednání předložena byla k definitivnímu usnesení a odhlasování Národnímu shromáždění.

Předložená osnova, která dnes leží na stolech pánů kolegů, jest výsledkem několikaměsíčního jednání subkomise výboru pro pozemkovou reformu a již to jest dokladem, že není pravdou to, co šíří dnes velmi intensivně zástupci velkostatkářů, že osnova zákona jest dílem velmi horečného a nepromyšleného jednání. Již 28. března 1919 . . . . (Hluk.)

Místopředseda Konečný: Prosím o klid.

Zpravodaj posl. Biňovec (pokračuje): . . . . zvoleno bylo subkomité, které pracovalo na osnově, kterou vám dnes předkládáme a při propracovávání a projednávání této osnovy vzaty byly v úvahu názory nejen odborníků tohoto Národního shromáždění, nýbrž také znalců na slovo vzatých, znalců historie i praktického života, znalců vyslaných různými institucemi a interesenty do různých anket a vedle toho také do plena výboru pro pozemkovou reformu i do samotného jednání subkomise. Z toho jest patrno, že výbor pro pozemkovou reformu učinil, seč jest, aby zjednal řádné předpoklady pro zpracování zákona tak důležitého, jako jest zákon o náhradě za zabrané velké pozemky.

Již doklady, které došly při projednávání návrhu zákona o náhradě výboru, jsou dostatečným dokladem, že nejenom interesenti, na kterých měl přímý zájem pozemkový výbor, ale také zástupci jednotlivých stavů, které nyní velice intensivně nejenom brojí proti zákonu o náhradě, nýbrž i proti celé pozemkové reformě, si velice všímali projednávání celé osnovy zákona o náhradě a také zasypávali výbor pro pozemkovou reformu celou řadou petic a pamětních spisů i návrhů, které byly loyálně výborem pro pozemkovou reformu při projednávání osnovy vzaty v úvahu.

Při projednávání osnovy v první řadě vzata byla v úvahu zásada, která byla zdůvodněna právním názorem národa na majetek. Při převratu bylo zřejmo, že téměř celý národ, jeho veliká většina trvá na zásadě, aby šlechtický majetek, zejména majetek Habsburků, Hohenzollernů, Liechtensteinů atd., zabrán byl bez náhrady. Během doby však vrcholil v určitých řadách a stavech našeho národa názor, že jest přece jenom třeba, abychom přiznali náhradu za zabraný majetek, a proto bylo povinností výboru pro pozemkovou reformu, aby v první řadě rozhodl o těchto zásadách a o směrnicích, na nichž má býti osnova zákona o náhradě sjednána.

Pro zásadu "bez náhrady" mluvilo tu v první řadě právní vědomí národa, jeho značné většiny, jež došlo při převratu uplatnění; za druhé odčinění křivd a hříchů, šlechtou po bělohorské bitvě na národu našem spáchaných; za třetí pro zásadu "bez náhrady" mluvilo také potrestání viníků, kteří za éry panování Habsburků a zejména za poslední války se na národu našem značně provinili.

Mimo to však byl také směrodatným pro tuto zásadu světový názor na soukromé vlastnictví a jeho vliv na hospodářskou zdatnost našeho národa. Neméně důležitou roli hrál tu také nynější národohospodářský stav celého národa, po případě jeho jednotlivých stavů již proto, poněvadž národ náš, ve své podstatě válkou zruinovaný, dřívějším rakouskouherským systémem zničený, není teď hospodářsky tak zdatný a pohotový, aby mohl za velkostatky platiti velkostatkáři požadované horentní ceny. Platební schopnost našeho národa, který válkou nesmírně trpěl, není taková, aby mohl vyjíti vstříc snahám a tužbám velkostatkářů, kteří přicházeli se svými peticemi a pamětními spisy k pozemkovému úřadu s požadavky nesmírnými a naprosto nesplnitelnými. A mimo to také jest směrodatným - a pozemkový výbor také o něm uvažoval - názor internovaných a vězněných, kteří žádali, aby zejména velkostatky, náležející Bedřichu Habsburkovi, velkostatky Hohenzollernů a Liechtensteinů zabrány byly bez náhrady. Tento názor sdílejí také až dosud legionáři, zejména legionáři, kteří se vrátili z Ruska. Tato hlediska mluvila pro stanovisko, které jsme musili sdílet v pozemkovém výboru, pokud jsme ovšem nenaráželi na odpor jiný. Pro sdílení tohoto stanoviska mluví dokonce i jednání Francouzů a Angličanů. Francouzové dnes po vítězné válce odčinili křivdy, které na jejich národu spáchány byly Němci ve válce r. 1870; zabrali si zpátky Alsas-Lotrinky a ještě diktují přirozeně Němcům válečnou náhradu. Mám dojem, že také tak mělo se usuzovat u nás. My jsme také jenom v boji v bělohorské bitvě přišli o své statky, přišli o ně obce a příslušníci českého národa a jistě by bylo také spravedlivo, aby ne se zřetelem k jurisdikci, k názorům, které právníci dnes sdílejí podle litery zákona, nýbrž podle právního vědomí, které nabylo vrcholu nyní v našem národě, souzeno bylo o tom, zač a za jakých okolností mají být statky národu a jeho příslušníkům vráceny.

Tyto okolnosti mluvily pro to, abychom vyvlastnili velkostatky bez náhrady. Ale jsou zde také vlivy, které fedrovány byly menší částí národa, která až dosud hoví soukromokapitalistickému zřízení, a v bázni před tím, že by také na ně mohlo dojít vyvlastnění bez náhrady, již teď staví se na stanovisko, že je třeba platit za zabrané velkostatky náhradu.

Tento názor pak podepřen je také ustanovením versailleské a saint-germainské smlouvy, která mluví o tom, že je třeba nakládati s příslušníky jiného státu tak jako s našimi. Nesměli jsme dělati žádného rozdílu mezi příslušníky republiky Československé a jiných států. Tato okolnost tedy mluví pro to, že jsme museli se podříditi se názoru, že je třeba přiznati náhradu za zabrané velkostatky. Vedle toho bylo třeba prosaditi stanovisko, že tu nejde jenom o vlastníky velkostatků, kteří podle knihovního záznamu jsou jmenováni jako vlastníci, nýbrž že na majetku pozemkovém vězí tu nárok a pohledávky celé řady podílníků, celé řady věřitelů, kteří museli býti ve svých nárocích náležitým způsobem uspokojeni.

Vedle toho je třeba uvážiti, že příliš horečnou činností Národního shromáždění v otázkách jiných bylo zaviněno, že mohlo dojíti k projednávání zákona o náhradě až teprve v této chvíli, a že od 28. října 1918 do dnešní doby poskytla se velkostatkářům příliš dlouhá doba k tomu, aby rozpoutali všechny možné živly a vlivy za tím účelem, aby zjednali si přízeň ku podpoře svých požadavků uvnitř i za hranicemi našeho státu. Dnes je zřejmo, že za šlechtice, aby v mnohém v našem státě československém své statky zachránili, staví se cizina a žádá kategoricky, aby s nimi bylo šetrně zacházeno a aby náhrada jim byla přiznána. Tedy ohled na tyto vlivy z ciziny působil také k tomu, abychom zabrali velkostatky podle názoru ciziny za náhradu. Proto musil prodělati výbor pro pozemkovou reformu cestu velikým úskalím a přímo křížovým ohněm útoků elementů, jež pozemkové reformě vůbec nepřejí a které jí v pravém slova smyslu překážejí.

Výbor pro pozemkovou reformu loyálně posuzoval veškeré názory, rady, stížnosti a protesty a na podkladě této loyality a u vědomí nesmírné důležitosti zákona zpracoval osnovu, jež jest jednomyslným výrazem stran a stavů ve výboru zastoupených.

Výbor řídil se také snahou, aby celý problém náhrady za velkostatky vyvíjel se pod dojmem potřeby celého národa a jeho hospodářské potence. A proto, když došel k názoru, že jest třeba, aby se určitá část nebo velká většina velkostatků zabírala za náhradu, tož pečoval o to, aby cena resp. podmínky, limita zjištění ceny byla taková, aby odpovídala možnosti řádného a pokud možno méně starostlivého hospodaření na zabraných statcích u příštích hospodářů.

A tu zase naráželi jsme na různé potíže. Byly vlivy, které působily k tomu, aby se přiznala za zabrané velkostatky cena obecná, odpovídající dnešní obecné ceně, která se odvozuje z výtěžků válečných a nynější prosperity na velkostatcích. Mimo to padaly na váhu názory, že má se přiznávati obecná cena, odvozující se od daně pozemkové resp. od katastrálních výnosů. Dále jednáno bylo také o tom, zdali by neměl přijíti v úvahu skutečně přiznaný výnos pozemkový. Pak přišly návrhy, aby původní nabývací cena kupní, za kterou statky byly nabyty, byla směrodatnou pro oceňování nynější. Také přišly k názoru ceny pozůstalostní, za kterých dědicové převzali půdu, resp. své velkostatky. Mimo to také přišly podněty, aby se vzala v úvahu ta cena, kterou dosavadní majitelé přiznali u příležitosti přiznání, učiněného při dávce z majetku, a také byly tu nápady, abychom vzali za podklad zjištění obecné ceny hypotekární odhad veřejných ústavů.

Tyto zásady byly předmětem pronikavého a usilovného jednání výboru pro pozemkovou reformu, což dokazuje, že naproti všemu tvrzení velkostatkářů a jejich nohsledů a podporovatelů všecky okolnosti tyto výbor pro pozemkovou reformu uvážil, když se mu jednalo o stanovení pevné obecné ceny, za které máme velkostatky přejímati, Také byly tu nápady, že máme vzíti při oceňování zřetel k devalvaci naší měny. Všecky tyto okolnosti byly nejen v pozemkovém výboru, ale také zejména v subkomisi vážně uvažovány a přišli jsme všichni k jednomyslnému názoru, že jest třeba, abychom vzali zřetel nejen na dosavadní majitele velkostatků, nýbrž i na příští hospodáře, na náš hospodářský stav v národě a státě a našli takovou směrnici, která by odpovídala národohospodářskému významu nejen pro dnes, nýbrž i pro dalekou budoucnost v našem státě. Na základě těchto posudků dospěl výbor pro pozemkovou reformu k přesvědčení, že může se vzíti za podklad ta cena, která byla průměrnou cenou před válkou, a že nemůže se vzíti žádného zřetele na ceny, které vyvrcholeny a vytvořeny byly právě dobou válečnou a nynější anarchií cenovou.