Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Zastupitelstvo obce Pražské usnese se na podrobném finančním plánu na dobu deseti let, kterým upraví se zejména postupně provádění nutných investic a postupný přechod od nynějška nestejného zatížení poplatnictva v jednotlivých obcích ke stejnému zatížení v budoucnosti.

Plán tento, po případě jeho pozdější změny, nebo doplňky, musí býti schváleny ministerstvem financí v dohodě s ministerstvem vnitra a jest závazný pro každoroční rozpočet obce Pražské.

Ministerstvo financí vykonávati bude dohled na prováděni tohoto plánu.

Obvod potravní daně na čáře zůstává až do příští zákonné úpravy beze změny.

Obvod policejního ředitelství pražského rozšíří se na celý obvod, stanovený v § 1.

Kdy v jednotlivých částech obce nepojatých dosud do policejního obvodu bude zahájena působnost policejního ředitelství, vyhlásí ministr vnitra ve sbírce zákonův a nařízení.

Ministr vnitra může policejní obvod rozšířit i na další sousední obce, souhlasí-li ta která obec s tímto rozšířením.

Proti vůli obce, jíž se týče, může býti policejní obvod rozšířen vládním nařízením.

Organisace a příslušnost úřadů politických, školských, finančních a berních zůstává zatím beze změny.

Vláda se zmocňuje, aby nařízením učinila opatření, nutná k zabezpečení jednotnosti správy v těchto oborech v celé obci.

Organisace a příslušnost soudův i zařízení knih pozemkových zůstává až do příští zákonné úpravy beze změny.

K úplnému nebo částečnému připojení dalších obcí sousedících s hlavním městem Prahou bude příště potřeba toliko souhlasných usnesení zastupitelstva obce Pražské a té které obce, učiněných za přítomnosti tří čtvrtin členů.

Provede se vládním nařízením.

Vyrovnání, týkající se jmění, práv, závazkův, úřednictva a zřízenců jejich dosavadního okresu, z něhož se obec vyloučí, s hlavním městem Prahou, provede se podle zásad stanovených v tomto zákoně.

Též pouhá změna hranic obce Pražské může se provésti vládním nařízením.

Obce, které se budoucně usnesou o svém sloučení s obcí Pražskou, nemohou ode dne tohoto usnesení bez jejího předchozího svolení vstupovati v žádné nové závazky, které mají jevit účinek i po sloučení, aniž majetek obecní zcizovati, nebo počet úřednictva a zřízenectva a jeho požitky zvyšovati.

§ 13. tohoto zákona nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášen, jinak zákon tento nabude účinnosti dnem 1. ledna 1920.

Provedení tohoto zákona ukládá se ministru vnitra v dohodě s ministrem financí a ostatními súčastněnými ministry.

Dvěma osnovami zákonů, které tuto vláda Národnímu shromáždění předkládá, mají se uskutečniti dávné snahy po utvoření Velké Prahy s obcemi sousedními a proto budiž dovoleno dějiny těchto snah zcela stručně zde vylíčiti.

Je skutečností málo známou, že až do r. 1784 tvořily 4 části Prahy I.-IV. samostatné obce, které teprve tohoto roku byly císařem Josefem II. trvale v jedinou obec sloučeny. Přechodné pokusy o sloučení jednotlivých částí Prahy, zejména Starého a Nového Města, staly se již v dřívější minulosti několikráte, zejména za válek husitských a později počátkem XV. století, neměly však nikdy delšího trvání. Část V. spojena s Prahou teprv obecním řádem ze dne 27. května 1850 č. 85 z. z. Při předchozích poradách o tomto obecním řádě pomýšlelo se sice také na připojení tehdejších předměstí Vyšehradu, Karlína a Smíchova a zástupci jejich súčastnili se oněch porad, vláda však připojení těchto předměstí ku Praze neschválila. Toto odmítavé stanovisko vládní jest tím nápadnější, že při vydávání zvláštních statutů pro jednotlivá větší města, zejména hlavní města bývalých korunních zemí rakouských, v letech padesátých a šedesátých k celé řadě těchto měst připojena byla zároveň předměstí. (Vídeň, Brno, Opava, Linec, Štyrský Hradec, Terst.)

Od té doby řada těchto měst byla připojením sousedních obcí značně rozšířena, zejména ve velkém měřítku Vídeň v letech 1890 a 1894, Terst 1885, Krakov v letech 1909, 1910. 1911 a 1914. Naproti tomu snahy obce pražské a sousedních obcí o utvoření Velké Prahy setkaly se pouze s nepatrným výsledkem, a to hlavně pro nepřízeň vídeňské vlády, plynoucí - jak dnes ze spisů bývalého rakouského ministerstva vnitra možno zcela určitě zjistiti z důvodů politických. Připojen totiž pouze roku 1883 Vyšehrad, jako VI. část, r. 1884 Holešovice jako VII. část, a r. 1901 Libeň jako VIII. část.

Snahy o utvoření Velké Prahy - což jest také skutečností málo známou - projevily se hned koncem let šedesátých minulého století; sahají tedy již více než půl století zpět. Souvisí to patrně s tím, že po válce s Pruskem usneseno bylo zrušiti Pražskou pevnost a tu hned v letech 1868 a 1869 za starosty dra Klaudyho, když připravována reforma obecního řádu pražského, usilováno též o sloučení sousedních obcí s Prahou, ovšem marně.

Mezníkem ve snahách o utvoření Velké Prahy jest konec let osmdesátých. Tehdy zakoupila obec Pražská hradby novoměstské od Poříče až ke Karlovu a sbourala je a tím umožnila vzrůst, pokud se týče vznik Karlína, Žižkova a Vinohrad. Počínajíc rokem 1880 - tedy bezmála již 40 let - usilováno pak s obou stran, jak se strany obce Pražské, tak se strany obcí sousedních, o utvoření Velké Prahy bez přetržení až po dnešní dobu.

S většinou obcí, jichž připojení se nyní navrhuje, provedla obec Pražská podrobná jednání, která dospěla většinou až k uzavření zvláštních smluv; také se súčastněnými okresy obec Pražská jednala, tato jednání však celkem nedospěla až ke konci. Poněvadž však nyní běží o utvoření Velké Prahy na podkladě v podstatě úplně změněném, zejména stanovisko vlády republiky československé k této otázce jest pravým opakem stanoviska bývalých vlád rakouských, není zapotřebí výsledky zmíněných dřívějších jednání podrobně zde líčiti. (Obraz jednání až do r. 1909 podává velice podrobně pečlivá zpráva zemského výboru, předložená bývalému sněmu král. Českého roku 1909 pod č. XXV.)

Ministerstvo vnitra republiky československé zahájilo na základě posledního u snesení výboru pro Velkou Prahu o obvodu budoucí Velké Prahy (č. t. 1018) jednání se všemi súčastněnými obcemi a okresy a výsledek těchto jednání předloží zmíněnému výboru.

Hlavní překážkou, proč dosud připojení předměstí ku Praze neučinilo větších pokroků vedle zmíněné již nepřízně vídeňských vlád byla nestejná výše domovní daně činžovní v Praze a v obcích sousedních. Státní daň činžovní beze slevy činí totiž v Praze ze 100 K nájemného K 22.66, v sousedních obcích však jenom 14 K, kterýžto rozdíl se pak ještě přiostřuje přirážkami, vybíranými z daní. Aby se tento rozdíl překonal, vydány byly - podle vzoru zákonů, vydaných pro Vídeň - zvláštní zákony o přechodné době pro vyměřování daně činžovní v obcích, jež se ku Praze připojiti mají, a stanovena nejprve zákonem ze dne 30. prosince 1891, č. 1., ř. z. z r. 1892, přechodná doba 15letá, později pak zákony ze dne 21. července 1902, č. 165, ř. z. a ze dne 21. srpna 1908, č. 188 ř. z., přechodná doba 22letá; napřed měla se totiž daň po 7 let vybírati dřívější výměrou a teprve potom v dalších 15 letech postupně zvyšovati na míru pražskou. Platnost ustanovení zákona posléze zmíněného prodloužena byla čís. nařízením ze dne 7. dubna 1914, č. 81. ř. z. do 6. srpna 1917, kterýmžto dnem platnost jejich vypršela. Ostatně, jak prohlásilo ministerstvo financí při jednání o sloučení sousedních obcí s Brnem a Olomoucí, má být otázka tato samostatně nově zákonem řešena, zejména z důvodů státně finančních má býti stanovena kratší přechodní doba, a není tedy možno, ani potřeba, otázkou touto podrobněji se zde zabývati.

Druhou závažnou nesnází finanční byla potravní daň na čáře; tato značnou částí zastaralá daň vybírá se dosud pouze v Praze I. až VI., a postihuje celou řadu předmětů nutné spotřeby, mimo jiné též dříví a uhlí, naproti tomu však nestihá dostatečnou měrou předměty spotřeby přepychové. Také reforma této daně má býti v nejbližší době v souvislosti s otázkou Velké Prahy samostatně zákonodárně řešena a není tudíž potřeba obšírně se jí obírati.

Konečně bylo dříve závaznou překážkou finanční, že Praha, tvoříc samostatný okres školní, platí nejen veškeren věcný náklad na školy obecné a měšťanské, ale také veškeren náklad osobní, nedostávajíc jako okresy venkovské zemského příspěvku na náklad, převyšující 10% okresní školní přirážky. Vedle toho ovšem poplatníci pražští, platíce značnou část - asi čtvrtinu - všech daní, předepsaných v celých Čechách, a tedy i zemské přirážky, vybírané k daním těmto, pomáhají nésti podstatnou část osobního nákladu školského v zemi mimo Prahu, ježto - jak známo - více než polovice zemských vydání, jejichž úhrada plyne většinou z přirážek, jde na osobní náklad školský. V této věci usnadněno připojování sousedních obcí ku Praze nejprve zákonem ze dne 14. září 1905, čís. 120 z. z. a později zákonem ze dne 11. května 1908, č. 36. z. z., dle kterého země v případě připojení některé obce přispívá ročním příplatkem, rovnajícím se zemskému příspěvku, věnovanému pro onu obec v roce připojení, zmenšenému o výnos školného v dotčené obci. Také tato otázka v souvislosti s chystanými změnami ústavními, správními a finančními bude vyžadovati nové úpravy zákonné, a bylo by předčasně zde se pouštěti do jejího řešení.

V § 8. vládní osnovy zákona o konání voleb ve Velké Praze, jež předložena byla Národnímu shromáždění pod číslem tisku 719, pokud se týče v § 7. osnovy, předložené zprávou ústavního výboru a výboru pro Velkou Prahu pod číslem tisku 1018, vyhraženo bylo vydání zvláštního zákona o působnosti zastupitelstva Velké Prahy. Tato osnova se tímto předkládá.

V podstatě jde vlastně o obrysy budoucího obecního řádu Velké Prahy, jehož definitivní návrh není na ten čas možno předložiti, poněvadž podrobnosti úpravy závisí na budoucí úpravě veřejné správy v naší republice vůbec, zejména pokud se týče spolupůsobení laiků, zřízení krajův atd. a též podrobná úprava hospodářství obce Pražské není dosud možná, poněvadž obrysy našeho budoucího hospodářství veřejného po všech stránkách, pokud se týká jak financí státních, tak samosprávných, nemohou dosud rovněž býti stanoveny.

Dle usnesení výboru pro Velkou Prahu byla do této osnovy přejata též ustanovení o místních výborech z osnovy číslo tisku 719 a upraven jejich poměr k ústřednímu zastupitelstvu.

Současně předkládá se osnova o úpravě podrobností definitivního sloučení sousedních obcí s Prahou, poněvadž při projednávání osnovy zákona o konání obecních voleb ve Velké Praze se ukázalo, že otázky Velké Prahy navzájem těsně souvisí, a proto vypracovány osnovy o všech otázkách, které toho času řešiti lze. Zbývá jen úprava otázek finančních, pokud se týče financí státních a některé otázky samostatné, zejména otázka regulační komise a pozemkové politiky ve Velké Praze, jež upraveny budou osnovami zvláštními, vyšlými z iniciativy obce pražské, pokud se týče výboru Národního shromáždění pro Velkou Prahu

Osnova I. o organisaci a působnosti zastupitelstva obce Pražské a místních výborů vychází z té základní myšlenky, že až do definitivního sloučení budou jak obec Pražská, tak obce Velké Prahy tvořiti samostatné obce, které zachovají v podstatě a pravidlem všecku svou dosavadní příslušnost, vedle nich utvoří se pak - jaksi na způsob okresu nebo kraje - vyšší samosprávný svaz, společenství všech obcí Velké Prahy se zvláštním zastupitelstvem. Tento svaz bude míti jednak samostatnou působnost zásadně neomezenou, bude moci podnikati vše, co ve prospěch všech obcí Velké Prahy uzná za nutné, podobně jako již podle § 78. praž. statutu, § 28. obec. zřízení a § 50. zákona o okres. zastup. působnost obcí a okresů zásadně jest neobmezená, vedle toho pak převezme zastupitelstvo ústřední od dosavadních obcí a okresů některé určitě vymezené agendy, které pro celou Velkou Prahu jednotně dlužno řešiti.

Po definitivním sloučení bude potom poměr obrácený: potom bude mít ústřední zastupitelstvo zásadně takovou působnost, jakou mají na venkově obce a okresy dohromady, kdežto místní výbory budou míti jenom určitě vymezenou působnost (dle § 17.), podobající se působnosti osad. Zde tedy působnost ústředního zastupitelstva bude pravidlem a působnost místních výborů výjimkou.

Také po stránce terminologické dbáno bude v obou osnovách, pokud možno, aby byla rozlišována doba před sloučením a po sloučení; pro prvou dobu mluví se o zastupitelstvu Velké Prahy, nebo zastupitelstvu ústředním,.pro dobu po sloučení užívá se prostě názvu zastupitelstvo obecní, poněvadž potom všecky obce dosud samostatné splynou v jedinou obec.

V podrobnostech budiž dovoleno uvésti k osnově I. (o organisaci a působnosti) toto:

K § 1. Hledíc k výjimečnému postavení hlavního města republiky, doporučuje vláda po bedlivé úvaze, aby president obecního zastupitelstva Velké Prahy, podobně jako již podle dosavadního obecního řádu starosta pražský, byl potvrzován vládou, resp. presidentem republiky. V tom nelze zajisté spatřovati obmezení samosprávy obecní, naopak posílení postavení presidentova. Jeho postavení zajisté nejen na venek vůči obyvatelstvu, ale též uvnitř vůči zastupitelstvu, bude mnohem neodvislejší, bude-li jeho volba k návrhu vlády potvrzována hlavou státu.

K označení hlavy obce jako presidenta budiž připomenuto, že jde o to, aby byl zřetelné odlišen od starosty místního pro vnitřní Prahu; tu zbýval na vybranou buď dle maďarského nebo dle pruského vzoru název vrchního starosty, nebo dle vzoru krakovského a lvovského název presidenta, který zajisté jest vhodnější a v republice již několika vynikajícím funkcionářům dosavadními zákony byl udělen.

K §§ 3. a 4., jakož i 9. a 10.:

Ustanovení o zřízení zvláštního stavebního sboru pro vyřizování stavebních stížností převzata v podstatě z dosavadních osnov stavebního řádu, předložených zemským výborem sněmu král. Českého. Jest zajisté samozřejmo, že zastupitelstvo obce Pražské již pro svou početnost nehodí se k vyřizování oněch stížností, kde zpravidla běží o sporné otázky technické nebo právnické; nejlepším důkazem toho jest, že před lety sama rada hlavního města Prahy žádala, aby z osnovy stavebního řádu uzákoněna byla alespoň ustanovení o stavebním sboru. Důsledkem myšlenky stavebního sboru jest návrh § 3. a 10. o zvláštním sboru pro vyřizování ostatních stížností. Budou to jaksi dva zvláštní senáty pro zvláštní věci.

Členství v obou těchto sborech dle povahy věci není neslučitelno, ba pro jednotnost judikatury bude spíše žádoucno, aby alespoň část členů zasedala v obou sborech. Zřízením j jich uvolní se podstatně zastupitelstvu, aby se mohlo věnovati velikým organisačním a hospodářským úkolům, které je očekávají.

K § 6.: Ježto přípravy k volbám obecních zastupitelstev v obcích Velké Prahy před uzákoněním osnovy, zmíněné v úvodě, tak dalece pokročily, že by bylo činilo nesnáze odložiti je a místo voleb již vypsaných konati jednak volby do ústředního zastupitelstva, jednak volby místních výborů o menším počtu členů podle ustanovení pojatých původně do osnovy zmíněné v úvodě, doporučuje se kompromisní řešení v ten smysl, že zastupitelstva zvolená tak, jak volby již byly rozepsány, převezmou po sloučení funkcí místních výborů.

Aby pak provedl se přechod od dosavadních početnějších obecních zastupitelstev k méně početným místním výborům bez nových voleb, provede se jen nové skrutinium, které při soustavě poměrného zastoupení nebude činiti nesnází.

Teprve při příštích volbách obecního zastupitelstva v jednotné Velké Praze zvolily by se zároveň místní výbory již o menším počtu členů. Zároveň dle § 19. osnovy bylo by možno provésti změnu v dosavadním seskupení částí Velké Prahy sloučením, rozloučením nebo změnou hranic.

Navrhovati změny podobné již nyní, zdálo se vládě přílišným zásahem do samosprávy obce Pražské i dotčených částí a mimo to mluví proti tomu závažný praktický důvod, že by se tím přechod do nové obce - sám sebou již složitý - ještě více znesnadnil, zejména kdyby též vnitřní Praha sama měla býti v několik obvodů rozdělena.

K § 7.: Ve smyslu výkladů podaných v čele upravuje se působnost ústředního zastupitelstva podstatně podle vzoru okresních zastupitelstev, resp. výborů. Čís. 8. mění § 143. dosavadní obecního řádu pražského, podle kterého policejní nařízení vydává v Praze magistrát. Působnost tuto možno podle potřeby rozšířiti, k čemuž dává se zastupitelstvu nebo vládě iniciativa.

K § 8. se poznamenává, že samozřejmě v tom případě, kdyby zastupitelstvo ústřední uložilo některému místnímu výboru práce, jež by vyžadovaly vydání nehraženého rozpočtem té které obce, vydání tato budou hražena na účet Velké Prahy. Tato podrobnost nebyla do zákona jako samozřejmá pojata, poněvadž jde o přechodná ustanovení, která budou platiti pouze krátký čas; z toho důvodu vůbec vzájemný poměr űstředního zastupitelstva a místních výborů pro tuto přechodnou dobu upraven pouze stručně, ježto se předpokládá, že obojí činitel v zájmu Velké Prahy budou navzájem postupovati loyálně a ochotně spolupůsobiti.

K § 14., pokud se týče převedení pravomoci zemského výboru na ministra financí, souvisí hlavně s § 11. osnovy lI. o sloučení obcí. Připomenouti dlužno, že ani obecním řádem pražským ani citovaným zákonem o obecních dávkách z roku 1908 nebyla výboru zemskému výslovně přiznána pravomoc rozhodovati o stížnostech v samostatné působnosti obecní, zejména pokud se týče správy hospodářské; pravomoc tato vyvozovaná z říšského zákona obecního, zůstane zemskému správnímu výboru nadále zachována, pokud ovšem nebude novými zákony změněna.

K § 15. se připomíná, že z jeho znění plyne též, že i po sloučení stavební sbor a sbor pro vyřizování stížností podrží agendu sboru obecních staršíçh, kterou jim tato osnova přikazuje.

K § 16. Ustanovení o působnosti místních výborů plynou ze základní myšlenky, že tyto místní výbory mají býti pouze pomocnými orgány pro ústřední zastupitelstvo, které mají mu jeho úlohu usnadňovati tím, že převezmou vše, co dle názoru ústředního zastupitelstva nevyžaduje přísně jednotného vyřizování jím samým, nemají však se státi samostatnými orgány, které by mohly činnost ústředního zastupitelstva samostatnou politikou paralysovati. Zásadně stojí tato ustanovení na stanovisku organisační volnosti ústředního zastupitelstva, kterému se ponechá, aby místním výborům přidělilo takovou působnost, jakou dle časových a místních poměrů uzná ta přiměřenou. Aby snad nemohlo této organisační volnosti býti zneužíváno z důvodů stranických, vyhražuje se schválení ministerstva vnitra. (§ 18.) Ostatně budiž připomenuto, že již nynější obecní řád pražský v důležitých otázkách ponechává obecnímu zastupitelstvu stanoviti kompetenci obecních orgánů (§§ 146., 148. a 100. odst. 1. na konci). Ustanovení tato samozřejmě nemohou býti překážkou, by v budoucnosti, až se bude vy dávati definitivní obecní řád pražský, nebyla do něho pojata přesnější ustanovení o působnosti místních výborů; pro dobu přechodnou však zajisté poměrům a potřebám lépe vyhoví pružná ustanovení navržená v osnově.

K osnově II., o podrobnostech sloučení obcí, budiž připomenuto:

V § 1. stanoven obvod Velké Prahy podle usnesení výboru pro Velkou Prahu č. tisku 1018. zmíněného v čele.

Ustanovení osnovy o poměru k okresům a k obcím, od nichž se pouze část k obci pražské připojuje, převzata v podstatě z poslední osnovy zemského výboru, předložené sněmu království Českého r. 1909. pod číslem tisku XXV. V jednotlivostech dlužno poznamenati k nim pouze toto:

§ 3. upravuje podrobněji mimo jiné poměr úředníkův a zřízenců obcí, kteří po sloučení budou převzati do služeb obce pražské.

Odst. 2. jest kompromisním řešením, pokoušejícím se o střed mezi stanoviskem obce Pražské, která domáhala se - jak podrobněji vylíčeno v čísle tisku 793. obsahujícím odpověď ministra vnitra na dotaz poslance J. V. Hroudy a soudr. - č. tisku 630 - aby zákonem prohlášeny byly všecky úpravy platů v obcích, které se s Prahou sloučiti mají, za zrušené, pokud převyšují platy zaměstnancův obce pražské - a stanoviskem úřednictva, které zastává názor, že úpravou platů nabyli zaměstnanci subjektivních práv na požitky, nebo jejich zvyšování v budoucnosti. K podrobnému vylíčení, zmíněnému shora, dlužno dodati, že obec Karlínská jménem svým a jménem obcí Král. Vinohrad, Smíchova a Žižkova, podáním ze dne 27. dubna 1919. č. 5903/19, rovněž se ohradila proti vměšování obce Pražské do působnosti obcí předměstských v otázce, o kterou běží; poukazuje tu, že ani obce, které dříve ve smlouvách o připojení zavázaly se, že k důležitějším opatřením hospodářským vyžádají si souhlasu obce Pražské, nejsou již smlouvami těmito vázány, poněvadž původní předpoklady, za kterých smlouvy uzavřeny, úplně se změnily a obec Pražská sama jich nedbá; dále poukazuje, že úprava platů zaměstnanců obce Pražské jest již úplně zastaralá a za dnešních poměrů neudržitelná; tvrdí-li obec Pražská, že zvyšováním platů zaměstnancův obcí předměstských bude poplatnictvo pražské zatíženo, namítá se, že naopak zase obec Pražská ohromnými dluhy, které učinila bez souhlasu obcí předměstských, zatížila obce předměstské, které s ní budou spojeny.

Navržené ustanovení osnovy zachovává nadále požitky úředníkům, které jim již byly přiznány i přes míru v Praze systemisovanou. Dle přesvědčení vlády vyhoví tento navržený kompromisní způsob jak obcím tak úřednictvu, poněvadž jest samozřejmo, že v nejbližší době, jakmile se poměry valutové a drahotní alespoň poněkud ustálí, i obec Pražská bude nucena upraviti služební požitky svých zaměstnanců, čímž se zajisté nepoměr mezi zaměstnanci vnitřní Prahy a obcí nově ku Praze připojených značnou měrou, snad űplně vyrovná.

Budiž ještě dovoleno připomenouti, že v případě, značnou měrou podobném, kde obec olomoucká povolila svému úřednictvu mimořádné výhody se zřetelem na budoucí změnu poměrů (vystřídání německé většiny většinou českou), Národní shromáždění z důvodů equity, prohlásilo dle návrhu Dra Weyra a soudr. (čís. tisku 559) zákonem ze dne 13. května 1919, č. 251, sb. z. a n. usnesení dotčená se zpětnou platností neúčinnými.

K § 6. budiž připomenuto, že v podstatě stojí na stanovisku, které obec Pražská i zemský výbor při dřívějších jednáních o sloučení předměstí s Prahou zastávaly. Základem pro rozvrh aktiv a passiv mezi okresy, od nichž se část ku Praze připojuje, a Prahu, stanoví se poměr daňové základny. Poměr ten zajisté jest tím více odůvodněn, že podle zkušenosti právě při okresích největší část příjmů plyne z přirážek. Hlavní břímě, které se takto rozdělí, jest vydání na zúročení a umoření dluhů, a potom všeobecná vydání správní, zejména osobní vydání na úředníky a zřízence; v této poslední příčině pojato do § 7. zvláštní nové ustanovení, které umožní, aby okres, který následkem připojení svých poplatných obcí ku Praze zmenší se tak, že nebude moci dosavadní úřednictvo a zřízenectvo dále platiti, dohodl se s obcí Pražskou o převzetí části těchto úředníků a zřízenců; při tom samozřejmě bude také podle možnosti dbáno poměrův a požadavků dotčených zaměstnanců.

§§ 6. i 7. ponechávají v prvé řadě dohodě dotčeného okresu a obce Pražské úpravu vzájemných poměrův a v druhé řadě povolávají k rozhodnutí ministerstvo vnitra, tedy nestranný orgán. V tom jest zajisté záruka, že při této úpravě poměrů bude dbáno toho, aby jedna strana ke škodě druhé nedosáhla výhod a zejména aby zbylé okresy byly nejen zachovány při životě, nýbrž aby také byla zaručena schopnost, jejich dalšího vývoje, by v sousedství Prahy nebylo slabých jednotek samosprávných a pro tuto finanční slabost zanedbaných okresův a obcí, které by nebyly ani důstojným ani zdravým sousedstvím hlavního města republiky.

§ 9. plyne ze snahy sjednotiti pokud možno správu budoucí Velké Prahy a odstraniti v jejím rámci útvary zvláštní.

§§ 10. a 11. mají býti rámcem, uvnitř kterého zastupitelstvo nově zvolené za souhlasu vlády upraví podrobným finančním plánem, na další řadu let stanoveným, přechod od nynějších roztříštěných poměrů finančních, zejména nestejné poplatnosti v jednotlivých obcích, k budoucí jednotnosti v celé Velké Praze. Aby hned po sloučení přirážky obecní v celé Velké Praze rázem stanoveny byly stejnou výší, tedy aby byly v řadě obcí sníženy a v Praze zvýšeny, nebylo by zajisté z důvodů národohospodářských a sociálně-politických žádoucno, poněvadž by to mělo za následek zvýšeni nájemného a po případě znehodnocení majetku nemovitého v těch částech, kde by se přirážky zvýšily, se všemi důsledky z toho plynoucími, zatím co tam, kde by se přirážky snížily, sotva by došlo ke snížení nájemného. Rovněž by nebylo odůvodněno, by v obcích nově připojených přestaly se vybírati rázem přirážky okresní, poněvadž Velká Praha převezme zcela nebo z větší části dosavadní úkoly i břemena okresů, k nimž dotčené obce dosud náleží. Hlavním klíčem k ustanovení tohoto finančního plánu budou ustanovení zákona o přechodné době pro vyměřování daně činžovní, jehož osnova předložena bude později. Samozřejmě bude při stanovení programu pro nákladnější investice v prvé řadě podle možnosti dbáno požadavkův a přání částí připojených nově ku Praze a samozřejmě také bude dlužno počítati s nejvydatnější co možná podporou státní na jednotlivé zvláště naléhavé a zvláště nákladné investice.

K § 13. budiž připomenuto, že již nyní některé obce nepojaté dosud do policejního obvodu žádají za pojetí do toho obvodu; pro budoucnost pamatuje se na to, aby bez zvláštního zákona, jehož dosud dle § 28. obecní o zřízení je třeba, bylo možno obvod státního policejního ředitelství v Praze podle potřeby na další obce rozšířiti; ostatně podle § 20. novely k obecním zřízením ze dne 7. února 1919. čís. 76. sb. z. a n., má býti policie bezpečnostní vůbec v dohledné době postátněna. Budiž ještě poznamenáno, že také v Paříži a Londýně obvod policejní dle povahy věcí jest širší nežli obvod komunální.

§ 14. plyne z úvahy, že v dohledné době dojde, zejména v souvislosti s projektovaným krajským zřízením, ke značnějším změnám co do organisace a příslušnosti státní správy a proto nepokládá se účelným pro tuto přechodnou dobu komplikovati celou věc změnou těchto úřadů ve Velké Praze; mimo to by převzetí agend politických a berních magistrátem pražským obec Pražskou značně zatížilo.

§ 16. má za účel usnadniti pro budoucnost připojování dalších obcí ku Praze, po případě pouhou změnu hranic, čemuž doposud v obou případech bylo třeba zvláštního zákona.

Obě osnovy buďtež přikázány výboru pro Velkou Prahu a výboru ústavnímu se lhůtou 14denní.