Národní shromáždění československé 1918 – 1920

ČLÁNEK 427. - Vysoké smluvní strany uznávajíce, že tělesné, mravní a intelektuální blaho zaměstnanců má podstatný význam s hlediska mezinárodního, založily, aby tohoto vznešeného cíle dosáhly, stálou organisaci vymezenou v oddílu I. a přičleněnou k organisaci Společnosti národů.

Uznávají, že rozdíly podnebí, mravů, zvyklostí, hospodářské vhodnosti a tradice průmyslové činí úlohu dosíci přímo naprosté jednotnosti v pracovních podmínkách obtížnou. Jsouce však přesvědčeny, že práce nesmí býti pokládána prostě za předmět obchodu, mají za to, že jsou cesty a zásady, směřující k úpravě podmínek pracovních, jež každý průmyslový celek měl by se snažiti uvésti v život do té míry, do níž jeho zvláštní poměry by to připouštěly.

Mezi těmito cestami a zásadami pokládají Vysoké smluvní strany za zvlášt důležité a naléhavé tyto:

1. Vedoucí zásada výše zmíněná prohlašuje, že práce nesmí býti pokládána prostě za zboží nebo za předmět obchodu.

2. Právo spolčovací ku každému cíli, nepříčícímu se zákonům, stejně pro zaměstnané, jako pro zaměstnavatele.

3. Placení mzdy dělníkům, jež by jim zajišťovala slušnou životní úroveň, přiměřenou době i zemi.

4. Přijetí 8 hodinového dne neb 48 hodinového týdne za cíl, jehož jest dosíci všude, kde ho ještě nebylo dosaženo.

5. Přijetí týdenního odpočinku nejméně 24 hodinného který by měl pokud možná padnouti na nedělí.

6. Odstranění práce dětské a závazek omeziti práci mladých lidí obojího pohlaví do té míry, jak jest nutno, aby měli možnost pokračovati ve svém vzdělávání se a k tomu, aby se zajistil jejich tělesný vývoj.

7. Zásada rovné mzdy bez rozdílu pohlaví za práci rovné hodnoty.

8. Pravidla, vydaná v každé zemi o podmínkách pracovních, musí zabezpečovati slušné hospodářské nakládání veškerému dělnictvu, které se po zákonu v zemi zdržuje.

9. Každý stát musí organisovati dozorčí službu, na niž budou zúčastněny i ženy, aby se zajistilo provádění zákonů a předpisů o ochraně dělnictva.

Vysoké Smluvní strany, aniž prohlašují, že by tyto zásady a cesty byly úplné neb definitivní, projevují mínění, že jsou vhodné k tomu, aby řídily politiku Společnosti národů; a že budou-li přijaty průmyslovými celky, jež jsou členy Společnosti národů a budou-li v praksi zachovávány nerušeně vhodným sborem dozorců, budou pro zaměstnance celého světa pramenem trvalého dobra.

ČLÁNEK 428. Jako záruka, že Německo dostojí této smlouvě, budou německá území ležící západně od Rýna, jakož i předmostí, obsazena vojsky Mocností spojených a přidružených po dobu 15 let, od doby, kdy tato smlouva vstoupí v platnost.

ČLÁNEK 429. Budou-li podmínky této smlouvy Německem věrně splněny, bude obsazení zmíněné v čl. 428 postupně omezováno a to tímto způsobem:

1. Po pěti letech bude vyklizeno: předmostí kolínské nad Rýnem a území ležící severně od čáry, jdoucí podél toku Ruhry, pak podle železnice Jülich-Duren-Euskirchen-Rheinbach, potom podél silnice z Rheinbachu do Sinzigu, a dosahující Rýna pří vtoku Ahry (silnice, železnice a osady svrchu uvedené zůstanou mimo řečenou oblast vyklizenou).

2. Po deseti letech bude vyklizeno: předmostí v Koblencu a území ležící severně od čáry, vycházející od průseku hranic belgických, německých a nizozemských, probíhající asi 4 km jižně od Cách, dosahující a jdoucí podél hřebenu po hoří Forst Gemünd, potom východně od železnice údolím Urftským, potom míjející Blankenheim, Valdorf, Dreis, Uhlmen až k Moselle, podél této řeky od Bremmu až k Nehrenu, míjející Kappel a Simmern, jdoucí potom po vrcholcích mezi Simmern a Rýnem a dosahující této řeky u Bacharachu (všechny tyto osady, údolí, silnice a železnice svrchu zmíněné, zůstanou mimo vyklizenou oblast).

3. Po patnácti letech, budou vyklizeny: předmostí u Mohuče, předmostí u Kehlu a zbytek obsazených německých území.

Kdyby v tuto dobu záruky proti neprovokovanému útoku se strany Německa nebyly pokládány vládami spojenými a přidruženými za dostatečné, může vyklízení okupačního vojska býti zdrženo v míře, jakou uznají za nutnou k dosažení těchto záruk.

ČLÁNEK 430. Kdyby za okupace nebo po 15ti letech nahoře zmíněných reparační komise usoudila, že Německo odpírá zcela neb částečně dostáti závazkům, vyplývajícím pro ně z této smlouvy pokud jde o nápravu škod, byly by oblasti označené v čl. 429 ihned znovu obsazeny vojsky spojeneckými a přidruženými.

ČLÁNEK 431. Kdyby před uplynutím lhůty 15ti let Německo vyhovělo všem svým závazkům, vyplývajícím pro ně z této smlouvy, budou okupační vojska bezodkladně odvolána.

ČLÁNEK 432. Otázky týkající se okupace, jež nejsou řešeny touto smlouvou, budou předmětem dalších dohod a Německo se již nyní zavazuje, že jich bude šetřiti.

ČLÁNEK 433. Jako záruku, že splní ustanovení této smlouvy, jimiž Německo s konečnou platností uznává zrušení smlouvy brest-litovské a všech smluv, ujednání a dohod, jež uzavřelo s maximalistickou vládou v Rusku, a aby byla zabezpečena obnova míru a dobré vlády v baltických provinciích a na Litvě, navrátí se všechno vojsko německé, jež nyní se zdržuje v řečených územích, dovnitř hranic německých ihned, jakmile vlády čelných mocností spojených a přidružených uznají vzhledem na vnitřní poměry v těchto územích, dobu za vhodnou. Toto vojsko musí se zdržeti jakýchkoliv rekvisicí, zabavení a jiných donucovacích prostředků, směřujících k tomu, získati dodávky určené pro Německo, a nesmějí se mísiti žádným způsobem do opatření k obraně státu, pro něž by se snad rozhodly prozatímní vlády Estonska, Lotyšska a Litvy.

Žádné jiné vojsko nebude připuštěno do těchto území do jejích vyklízení, nebo po úplném vyklizení.

ČLÁNEK 434. - Německo se zavazuje, že uzná plnou platnost mírových smluv a dohod dodatkových, jež budou uzavřeny mezi mocnostmi spojenými i přidruženými, a mocnostmi, jež bojovaly po boku Německa; že schválí ustanovení, jež budou učiněna o území bývalého mocnářství rakousko uherského, království bulharského a říše ottomanské, a že uzná nové státy ve hranicích, jež jim takto jsou určeny.

ČLÁNEK 435. - Vysoké smluvní strany, ač plně uznávají záruky stanovené ve prospěch Švýcarska smlouvami z roku 1815 a jmenovitě aktou ze dne 20. listopadu 1815, záruky, které zakládají mezinárodní závazky k zachování míru, konstatují nicméně, že ustanovení těchto smluv a úmluv, prohlášení a jiných aktů doplňkových, vztahujících se na neutralisované pásmo Savojska, jak je určeno odstavcem 1. článku 92. závěreční akty Vídenského kongresu a odstavcem druhým článku 3. Smlouvy Pařížské ze dne 20. listopadu 1815, neodpovídají již dnešním poměrům. Vysoké smluvní strany berou tudíž na vědomí dohodu, k níž došlo mezi vládou francouzskou a vládou švýcarskou za účelem zrušení předpisů, vztahujících se na toto pásmo, které jsou a zůstanou zrušeny.

Stejně uznávají vysoké smluvní strany, že předpisy smluv z roku 1815 a jiných doplňkových akt, jež týkají se svobodného pásma Vysokého Savojsko a obvodu Gex, neodpovídají již dnešním poměrům a že přísluší Francii a Švýcarsku, aby mezi sebou vzájemnou dohodou upravily právní stav těchto území za podmínek, jež obě tyto země uznají vhodnými.

Spolková rada švýcarská sdělila dne 5. května 1919 s vládou francouzskou, že prozkoumavší ustanovení článku 435 ve stejném duchu upřímného přátelství dospěla k svému potěšení k závěru, že je jí možno dáti k nim svůj souhlas s těmito rozklady a výhradami:

1. Neutralisované pásmo Vysokého Savojska.

a) Bude se považovati za samozřejmé, že dokud zákonodárné sbory spolkové neratifikují dohodu, k níž došlo mezi oběma vládami o zrušení předpisů o neutralisovaném pásmu Savojska, nebude konečného rozhodnutí ani s jedné ani s druhé strany o této věci.

b) Souhlas, jejž dala švýcarská vláda k tomu, aby předpisy výše dotčené byly zrušeny, předpokládá podle přijatého tekstu uznání záruk formulovaných ve prospěch Švýcarska smlouvami z roku 1815 a zvláště prohlášením ze dne 20. listopadu 1815.

c) Dohoda mezi vládou francouzskou a švýcarskou za účelem zrušení zmíněných stipulací nebude se pokládati za platnou, nebude-li mírová smlouva obsahovati onen článek v tom znění, jak byl redigován. Bude dále povinností smluvníků mírové smlouvy snažiti se o to, aby dosáhli souhlasu Mocností, které podepsaly smlouvy z roku 1815 a prohlášení ze dne 20. listopadu 1815 a nejsou signatáry mírové smlouvy nynější.

2. Svobodné pásmo Vysokého Savojska a obvodu Gex.

a) Spolková rada prohlašuje, že činí co nejdůraznější výhrady, pokud jde o výklad prohlášení zmíněného v posledním odstavci hořejšího článku, jenž má býti pojat do mírové smlouvy a kde se praví, že "předpisy smluv z roku 1815 a jiných doplňkových akt, jež se týkají svobodného pásma Vysokého Savojska a obvodu Gex, neodpovídají již dnešním poměrům".

Spolková rada by si vskutku nepřála, aby z jejího souhlasu s tímto zněním mohlo býti dovozováno, že se připojuje ke zrušení instituce, jejímž účelem jest poskytnouti sousedním krajům dobrodiní zvláštního právního řádu, který se osvědčil a který jest přiměřený jejich zeměpisné poloze a hospodářskému stavu. Podle názoru Spolkové rady nešlo by o změnu celní soustavy pro tato pásma, jak byla zavedena výše zmíněnými smlouvami, nýbrž pouze o to, aby modality výměny mezi interesovanými kraji byly upraveny přiměřeněji k dnešním hospodářským poměrům. K předchozím úvahám dospěla Spolková rada četbou osnovy úmluvy o příštím zřízení pásem, jež byla přiložena k notě francouzské vlády ze dne 26. dubna 1919. Činíc výše uvedené výhrady Spolková rada prohlašuje ochotu zkoumati co nejpřátelštěji veškeré návrhy, které v té věci jí francouzská vláda uzná za vhodno učiniti.

b) Připouští se, že ustanovení smluv z roku 1815 a jiných doplňkových akt, jež se týkají svobodných pásem, zůstanou v platnosti až do doby, kdy dojde mezi Švýcarskem a Francií k nové dohodě o úpravě právního stavu těchto území.

Francouzská vláda zaslala vládě švýcarské dne 18, května 1919 tuto notu jako odpověď na sdělení uvedené v předcházejícím paragrafu:

Notou ze dne 5. května t. r. švýcarské vyslanectví v Paříží ráčilo sděliti vládě republiky francouzské souhlas Spolkové rady s osnovou článku, jenž má býti pojat do mírové smlouvy mezi vládami spojenými a přidruženými s jedné a Německem se strany druhé.

Vláda francouzská s radostí vzala na vědomí dohodu, k níž takto došlo, a k její žádosti návrh článku, o nejž jde, byl vládami spojenými a přidruženými přijat a pod číslem 435 pojat do mírových podmínek, předložených zmocněncům německým. Švýcarská vláda vyjádřila ve své notě ze dne 5. května o této otázce různé rozklady a výhrady.

Pokud jde o ony připomínky, jež se týkají svobodných pásem Vysokého Savojska a obvodu Gex, vláda francouzská klade si za čest podotknouti, že stipulace, o nichž pojednává poslední odstavec článku 435., jest tak jasná, že nemůže vzniknouti ani nejmenší pochybnost o jejím dosahu, a to zejména pokud jde o désintéressement jiných Mocností, než Francie a Švýcarska v této otázce, jež v ní jest zahrnuto.

Pokud se jí týče, vláda Republiky, ve bdělé péči o zájmy zmíněných francouzských území a se zřetelem na jich zvláštní postavení, nespouští s očí prospěšnost zajištění celní soustavy, pro ně vhodné a úpravy lépe vyhovující dnešním poměrům způsobu směny zboží mezi těmito obvody a sousedními odvody švýcarskými, hledíc k obapolným zájmům.

Rozumí se samo sebou, že to v ničem nemůže býti na újmu právu Francie zříditi v této krajině vlastní čáru celní podél své politické hranice stejně jako jest tomu na jiných částech jejích hranic teritoriálních a jako to Švýcarsko samo učinilo na vlastních hranicích v této krajině.

Vláda republiky béře tudíž s potěšením na vědomí přátelské smýšlení, s nímž vláda švýcarská se prohlašuje ochotnou zkoumati některé návrhy francouzské učiněné vzhledem k dohodě, jež má nahraditi nynější právní řád řečených svobodných pásem a jež vláda francouzská hodlá formulov ti ve stejném duchu přátelském.

Naproti tomu vláda Republiky nepochybuje, že dočasné zachování právního stavu z r. 1815, týkajícího se svobodných pásem, o němž se zmiňuje hořejší odstavec vyslanectví švýcarského ze dne 5. května, a jehož pohnutkou jest zřejmě připraviti přechod od nynějšího právního stavu k režimu smluvnímu, nezdrží nikterak zavedení nového stavu věcí, které bylo uznáno za nutné oběma vládami. Totéž platí o ratifikaci zákonodárnými sbory spolkovými, o nichž se mluví v odstavci 1. a). Švýcarské noty ze dne 5. května pod záhlavím "Neutralisované pásmo Vysokého Savojska."

ČLÁNEK 436. - Vysoké Smluvní .Strany uznávají a zjišťují, že vzaly na vědomí smlouvu, podepsanou vládou republiky francouzské dne 17. července 1918 s Jeho Nejjasnější Výsostí knížetem Monackým, a určující vztahy mezi Francií a tímto knížectvím.

ČLÁNEK 437. - Vysoké smluvní strany jsou shodny v tom, že nedojde-li později k jiným úmluvám, předseda každé komise, jež se zřizuje touto Smlouvou, bude míti v případě rovnosti hlasů právo na dva hlasy.

ČLÁNEK 438 - Mocnosti spojené a přidružené jsou za jedno v tom, že tam, kde náboženské missie křesťanské byly vydržovány společnostmi neb osobami německými na územích jim patřících neb svěřených jejich vládě ve shodě s touto smlouvou, majetek těchto missií neb missijních společností, počítaje v to i majetek obchodních společností, jejichž výtěžky byly určeny k udržování missií, má i na dále sloužiti missijním účelům. Za účelem správného provádění tohoto závazku vlády spojené a přidružené odevzdají takové statky správním radám jmenovaným a schváleným vládami a složeným z osob příslušejících k náboženství missie, o jejíž majetek jde.

Vlády spojené a přidružené vykonávajíce nadále neomezený dozor nad osobami řídícími tyto missie, budou hájiti zájmů těchto missií.

Německo, berouc úředně na vědomí závazky předchozí, prohlašuje, že schvaluje každou úpravu dřívější neb budoucí se strany vlád spojených a přidružených, jež na věci jsou interesovány, týkající se poslání oněch missií neb společností, a zříká se veškerých nároků v tomto směru.

ČLÁNEK 439. - S výhradou ustanovení této Smlouvy Německo se zavazuje, že nebude činiti proti žádné z mocností spojených a přidružených, které jsou signatáry této Smlouvy (počítajíc k nim i ty, jež nevypověděvše válku přerušili diplomatické vztahy k říši německé), ani přímo ani nepřímo nijakých nároků peněžních pro žádnou skutečnost, která předcházela vstoupení v platnost této Smlouvy. Toto ustanovení znamená úplné a konečné vzdání se všeho uplatňování nároků tohoto druhu, jež tímto zanikají, ať na nich má zájem kdokoliv.

ČLÁNEK 440. - Německo přijímá a uznává jako platné a závazné každé rozhodnutí a veškerá nařízení týkající se plavidel německých a zboží německého, stejně jako každé rozhodnutí a nařízení, týkající se hrazení nákladů a vydané jakýmkoliv soudnictvím kořistným Mocností spojených a přidružených, a zavazuje se, že nebude uplatňovati žádných nároků jménem svých státních příslušníků vzhledem k těmto rozhodnutím a nařízením.

Mocnosti spojené a přidružené vyhrazují si právo přezkoumávati za podmínek, které určí, všechna rozhodnutí a nařízení německého kořistného soudnictví, pokud tato rozhodnutí a nařízení se dotýkají vlastnických práv státních příslušníků řečených mocností nebo mocností neutrálních. Německo se zavazuje dodati opisy všech listin tvořících spisy těchto právních sporů, počítaje v to i vydaná rozhodnutí a nařízení, a přijmouti i provésti poukazy učiněné po takovém přezkoumání sporů.

Tato smlouva, při níž rozhodovati bude text francouzský i anglický, bude ratifikována.

Ratifikace budou složeny co nejdříve v Paříži.

Mocnosti, jejichž vláda má sídlo mimo Evropu, budou míti možnost omeziti se na sdělení vládě Republiky francouzské prostřednictvím svých diplomatických zástupců v Paříži, že k ratifikaci s jejich strany došlo; v tomto případě bude jim odevzdati ratifikační listinu co nejdříve.

První zápis o složení ratifikací bude sepsán, jakmile smlouva bude ratifikována Německem s jedné a třemi čelnými mocnostmi spojenými a přidruženými se strany druhé.

Ode dne tohoto prvního zápisu Smlouva vejde v platnosti mezi Vysokými Stranami Smluvními, které ji ratifikovaly. Pro výpočet veškerých lhůt, jež má tato Smlouva na mysli, bude toto datum dnem vejití v platnost.

Ve všech ostatních směrech Smlouva vejde v platnost pro každou mocnost dnem složení její ratifikace.

Vláda francouzská odevzdá každé z mocností signatárních po souhlasném, ověřeném opise protokolů o složení ratifikací.

Čemuž na svědomí nahoře jmenovaní zmocněnci podepsali tuto smlouvu.

Dáno ve Versailles dne dvacátého osmého měsíce června, roku tisícího devítistého devatenáctého v jediném exempláři, jenž zůstane uložen v archivech republiky francouzské a jehož pověřené opisy budou vydány každé ze signatárních mocností.

Aby jasně byly stanoveny podmínky, za nichž určité klausule smlouvy dnes podepsané mají býti vykonány, dohodly se vysoké smluvní strany takto:

1. Čelné mocnosti spojené a přidružené jmenují komisi, aby dohlížela na zboření pevností helgolandských podle ustanovení této smlouvy. Tato komise bude zmocněna, aby rozhodla, které části opevňovacích děl chránících břeh proti podemýlání mořem mají býti zachovány a která část má býti zbořena;

2. částky, jež Německo má zaplatiti jako náhradu svým příslušníkům, aby jim nahradilo jejich zájmová účastenství, jež by snad měly na železnicích a dolech, o nichž mluví odstavec 2. článku 156., budou připsány k dobru Německa na účet částek dlužných z důvodu náhrad škod;

3. seznam osob, jež dle článku 228., odstavec 2., Německo má vydati mocnostem spojeným a přidruženým, bude zaslán vládě německé do měsíce po dni, kdy vstoupí v platnost tato smlouva;

4. reparační komise, o níž se mluví v článku 240. a v paragrafech 2., 3. a 4. přílohy IV., nebude moci požadovati prozrazení tajemství výrobního a jiných důvěrných sdělení;

5. ode dne podpisu smlouvy a během následujících 4 měsíců bude Německu možno předložiti Mocnostem spojeným a přidruženým k prozkoumání doklady a návrhy k tomu cíli, aby se uspíšila práce za účelem nápravy škod a tím zkrátilo vyšetřování a urychlilo rozhodování;

6. trestní stíhání bude zavedeno proti osobám, jež by se dopustily trestných činů, pokud jde o likvidaci německých statků, a Mocností spojené a přidružené přijmou údaje a průvody, jež by snad o tomto směru německá vláda mohla podati.

Dáno ve Versailles dne dvacátého osmého měsíce června roku tisícího devítistého devatenáctého.