Národní shromáždění československé 1918 – 1920

SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ, ŘÍŠE BRITSKÁ, FRANCIE, ITÁLIE A JAPONSKO,

Mocnosti, jež v této smlouvě jsou označovány jako Čelné Mocnosti spojené a přidružené;

BELGIE, ČÍNA, KUBA, ŘECKO, NIKARAGUA, PANAMA, POLSKO, PORTUGALSKO, RUMUNSKO, STÁT SRBSKO-HRVATSKO-SLOVINSKÝ, SIAM a ČECHOSLOVENSKO,

tvořící s Čelnými Mocnostmi nahoře uvedenými Mocnosti spojené a přidružené,

se strany jedné;

a RAKOUSKO,

se strany druhé;

hledíce k tomu, že k žádosti bývalé císařské a královské Vlády rakousko-uherské bylo povoleno Čelnými Mocnostmi spojenými a přidruženými dne 3. listopadu 1918 Rakousko-Uhersku příměří, aby mohla býti uzavřena Mírová smlouva; že Mocnosti spojené a přidružené stejně jsou proniknuty snahou, aby ustoupila bezpečnému, spravedlivému a trvalému míru válka, do níž některé z nich byly postupně přímo nebo nepřímo proti Rakousko-Uherskem strženy a jež vznikla tím, že bývalá císařská a královská Vláda rakouskouherská vypověděla dne 28. července 1914 válku Srbsku, jakož i nepřátelskými činy podniknutými Německem ve spolku s Rakousko-Uherskem;

že bývalé Mocnářství rakousko-uherské nyní přestalo trvati a ustoupilo v Rakousku vládě republikánské;

ze Čelné Mocnosti spojené a přidružené uznaly Stát Československý, jehož území je přivtělena část území řečeného mocnářství, za stát svobodný, nezávislý a spojenecký;

že řečené Mocnosti rovněž uznaly sloučení určitých částí území řečeného mocnářství s územím Království Srbského ve svobodný, nezávislý a spojenecký stát pode jménem Státu srbsko-hrvatsko-slovinského; hledíce k tomu, že je nutno při obnově míru upraviti poměry nastalé rozpadnutím se řečeného Mocnářství i zřízením řečených států a dáti vládě těchto zemí základy trvalé, vyhovující spravedlnosti a slušností;

k tomu cíli VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY, zastoupené takto:

PRESIDENT SPOJENÝCH STÁTŮ AMERICKÝCH, jejž zastupovali:

Ctihodný Frank Lyon Polk, státní podtajemník;

Ctihodný Henry White, Spojených Států v Římě a v Paříži někdy mimořádný a zmocněný velvyslanec; Generál Tasker H. Bliss, vojenský zástupce Spojených Států v Nejvyšší válečné radě;

JEHO VELIČENSTVO KRÁL SPOJENÝCH KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITANIE A IRSKA I BRITSKÝCH ÚZEMÍ ZÁMOŘSKÝCH, CÍSAŘ INDICKÝ, jejž zastupovali:

Velectihodný Arthur James Balfour.O. M., člen parlamentu, státní tajemník věcí zahraničních;

Velectihodný Andrew Bonar Law, člen parlamentu, lord soukromé pečeti; Velectihodný Vicomte Milner, G. C. B., G. C. M. G., státní tajemník osad; Velectihodný George Nicoll Barnes, člen parlamentu, ministr bez portefeuille;

a:

za DOMINION KANADSKÉ:

Ctihodný sir Albert Eduard Kemp, K. C. M. G., ministr zámořské moci;

za COMMONWEALHT AUSTRALSKOU:

Ctihodný George Foster Pearce, ministr obrany;

za JEDNOTU JIHOAFRICKOU:

Velectihodný vikomt Milner, G. C. B., G, C. M. G.;

za DOMINION NOVOZÉLANDSKÉ:

Ctihodný Sir Thomas Mackenzie, K. C. M. G., Vrchní komisař novozélandský ve spojeném království;

za INDII:

Velectihodný Baron Sinha K. C., Státní podsekretář pro Indii;

PRESIDENT REPUBLIKY FRANCOUZSKÉ, jejž zastupovali:

P. Georges Clemenceau, ministerský předseda, ministr války;

p. Stephen Pichon, ministr věcí zahraničních;

p. Louis Lucien Klotz, ministr financí;

p. André Tardieu, generální komisař pro francouzsko-americké věci válečné;

p. Jules Cambon, francouzský velvyslanec;

JEHO VELIČENSTVO KRÁL ITALSKÝ, jejž zastupovali:

Ctihodný Tomasso Tittoni, Senátor království, Ministr věcí zahraničních;

Ctihodný Vittorio Scialoja, senátor království;

Ctihodný Maggiorino Ferraris, senátor království;

Ctihodný Guglielmo Marconi, senátor království;

Ctihodný Silvio Crespi, poslanec;

JEHO VELIČENSTVO CÍSAŘ JAPONSKÝ, jejž zastupovali:

Vikomt Chinda, mimořádný a zmocněný velvyslanec J. V. císaře Japonského v Londýně;

p. K. Matsui, mimořádný a zmocněný velvyslanec J. V. císaře Japonského v Paříži; p. H. ljuin, mimořádný a zmocněný velvyslanec J. V. císaře japonského v Římě;

JEHO VELIČENSTVO KRÁL BELGŮ, jejž zastupovali:

P. Pavel Hymans, ministr věcí zahraničních, státní ministr;

p. Julius van den Heuvel, mimořádný vyslanec a zmocněný ministr J. V. krále Belgů, státní ministr;

p. Emil Vandervelde, ministr spravedlnosti, státní ministr;

PRESIDENT REPUBLIKY ČÍNSKÉ, jejž zastupovali:

P. Lou Tseng - Tsiang, ministr věcí zahraničních; p. Chengting Thomas Wang, někdy ministr zemědělství a obchodu;

PRESIDENT REPUBLIKY KUBÁNSKÉ, jejž zastupoval:

P. Antonio Sanchez de Bustamante, děkan právnické fakulty university v Havaně, president Kubánské společnosti pro mezinárodní právo;

JEHO VELIČENSTVO KRÁL HELLENŮ, jejž zastupovali:

P. Nicolas Politis, ministr věcí zahraničních;

p. Athos Romanos, mimořádný vyslanec a zmocněný ministr při republice Francouzské;

PRESIDENT REPUBLIKY NICARAGUISKÉ: jejž zastupoval:

p. Salvador Chamorro, předseda poslanecké sněmovny;

PRESIDENT REPUBLIKY PANAMSKÉ, jejž zastupoval:

p. Antonio Burgos, mimořádný vyslanec a zmocněný ministr panamský v Madridě;

PRESIDENT REPUBLIKY POLSKÉ, jejž zastupovali:

P. lgnác Paderewski, ministerský předseda, ministr věcí zahraničních;

p. Roman Dmowski, president polského Národního Výboru;

PRESIDENT REPUBLIKY PORTUGALSKÉ, jejž zastupovali:

Dr. Affonso da Costa, někdy ministerský předseda;

Dr. Augusto Luiz Vieira Soares, někdy ministr věcí zahraničních;

JEHO VELIČENSTVO KRÁL RUMUNSKÝ, jejž zastupovali:

P. Nicolas Misu, mimořádný vyslanec a zmocněný ministr v Londýně;

Dr. Alexander Vaida - Voevod, ministr bez portefeuillu;

JEHO VELIČENSTVO KRÁL SRBŮ, HRVATŮ A SLOVINCŮ, jejž zastupovali:

P. N. P. Pašić, někdy ministerský předseda;

p. Ante Trumbić, ministr věcí zahraničních;

p. lvan Zolger, doctor práv.

JEHO VELIČENSTVO KRÁL SIAMSKÝ, jejž zastupoval:

Jeho Výsost princ Charoon, mimořádný vyslanec a splnomocněný ministr J. V. krále Siamského v Paříži;

Jeho Nejjasnější Výsost princ Traidos Prabandhu, státní podtajemník věcí zahraničních;

PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ, jejž zastupovali:

P. Karel Kramář, ministerský předseda ; p. Eduard Beneš, ministr věcí zahraničních;

REPUBLIKA RAKOUSKÁ, již zastupoval:

P. Karel Renner, kancléř Republiky Rakouské.

JIŽ, vyměnivše si své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, SHODLl SE NA TOM:

Od doby, kdy tato smlouva nabude platnosti, konči stav válečný. Od té chvíle a pokud tato Smlouva neustanovuje jinak, nastanou oficielní styky mezi Mocnostmi spojenými a přidruženými a Republikou Rakouskou.

Úmluva o společnosti národů.

Vysoké smluvní strany,

uznávajíce, že k rozvoji součinnosti mezi národy a k tomu, aby se jim zaručily mír a bezpečnost, jest třeba přijmouti jisté závazky, že nechopí se zbraně,udržovati jasné a veřejné vztahy mezinárodní, spočívající na spravedlnosti a čestnosti,

zachovávati přísně předpisy mezinárodního práva, uznávané od nynějška jako závazné normy jednání vlád, dbáti spravedlnosti a nejsvědomitěji zachovávati všechny smluvní závazky ve vzájemných vztazích mezi organisovanými národy,

přijímají tuto úmluvu, jíž se zakládá Společnost národů.

ČLÁNEK I. - Zakládajícími členy Společnosti národů jsou ony signatární mocnosti, jejichž jména jsou uvedena v příloze k této úmluvě, jakož i státy, rovněž jmenované v příloze, přistoupí-li k této úmluvě bez výhrady prohlášením, jež učiní úřadu tajemnickému do dvou měsíců od doby, kdy tato úmluva nabude platnosti, a jež bude notifikováno ostatním členům Společnosti.

Každý ze s tátů, dominií a kolonií, jež se samy spravují a které nejsou uvedeny v příloze, mohou se státi členy Společnosti, bude-li jejich přijetí schváleno dvěma třetinami Shromážděni, předpokládaje, ze poskytnou účinné záruky svého upřímného úmyslu zachovávati své mezinárodní závazky a že přijmou Společností předepsanou úpravu svých branných sil a své výzbroje vojenské, námořní a vzduchoplavební.

Každý člen Společnosti může po dvouleté výpovědi vystoupiti ze Společnosti, pod podmínkou, že splní do té doby všechny své mezinárodní závazky, počítajíc k nim i závazky plynoucí z této úmluvy.

ČLÁNEK 2. - Za Společnost jednají v mezích této úmluvy Shromáždění a Rada za pomoci stálého Úřadu tajemnického.

ČLÁNEK 3. - Shromáždění skládá se ze zástupců členů Společnosti. Schází se v obdobích napřed určených a mimo to, kdykoliv toho vyžadují poměry, v sídle Společnosti neb na jiném místě, jež by bylo určeno. Shromáždění nalézá o všech otázkách spadajících do oboru působnosti Společnosti neb které se dotýkají světového míru. Ve schůzích Shromáždění má každý člen Společnosti po hlasu a nesmí míti více, než tři zástupce.

ČLÁNEK 4. - Rada se skládá ze zástupců celných mocností spojených a přidružených a ze zástupců čtyř dalších členů Společnosti. Tyto čtyři členy Společnosti vyvolí Shromáždění svobodně v obdobích, jež uzná za vhodná. Dokud členové nebudou Shromážděním vyvoleni, jsou členy Rady zástupcové Belgie, Brazílie, Španělska a Řecka Se schválením většiny Shromáždění může Rada určit, další členy, kteří mají na dále býti v Radě trvale zastoupeni. S tímtéž schválením může zvýšiti počet těch členů Společnosti, kteří mají býti vyvoleni Shromážděním, aby byli zastoupeni v Radě. Rada se schází, kdykoliv poměry toho vyžadují, nejméně jednou ročně v sídle Společnosti neb na jiném místě, jež by bylo určeno. Rada nalézá o všech otázkách, spadajících do oboru působnosti Společnosti neb dotýkajících se světového míru. Každý člen Společnosti, jenž není zastoupen v Radě, bude vyzván, aby vyslal zástupce, jenž by zasedal jako člen ve schůzích Rady, kdykoli se projednávají otázky dotýkající se zvláště jeho zájmů. Ve schůzích Rady má každý člen v ní zastoupený po hlasu a nemůže míti více, než jednoho zástupce.

ČLÁNEK 5. - Není-li výslovně určeno jinak v této úmluvě nebo v ustanoveních této smlouvy, vyžaduje se k usnesení schůze Shromáždění nebo Rady souhlasu všech členů Společnosti ve schůzí zastoupených. Věci týkající se jednacího řádu, jež se vyskytnou ve schůzích Shromáždění nebo Rady, počítaje k nim i určení komisí pověřených šetřením o určitých věcech, upravuje si Shromáždění neb Rada a rozhoduje se o nich většinou členů Společnosti ve schůzi zastoupených. První schůzi Shromáždění a první schůzi Rady svolá president Spojených států amerických.

ČLÁNEK 6. - V sídle Společnosti se zřídí stály Úřad tajemnický. Skládá se z generálního tajemníka a z potřebného počtu tajemníků i personálu.

První generální tajemník je jmenován v příloze. Na příště jmenuje generálního tajemníka Rada se schválením většiny Shromáždění.

Tajemníky a personál tajemnického úřadu jmenuje generální tajemník se schválením Rady. Generální tajemník Společnosti jest mocí svého úřadu generálním tajemníkem Shromáždění a Rady.

Náklady tajemnického úřadu nesou členové Společnosti podle klíče stanoveného pro mezinárodní kancelář Světového spolku poštovního.

ČLÁNEK 7. - Sídlem Společnosti je Ženeva. Rada může kdykoliv se usnésti, že je překládá jinam. Všechny funkce ve Společnosti neb v úřadech s ní souvisících počítaje k nim i úřad tajemnický jsou stejně přístupny mužům i ženám. Zástupci členů Společnosti a jejich úředníci požívají při vykonávání funkcí svých výsad a svobod diplomatických.

Budovy a pozemky zabrané Společností, jejími úřady a schůzemi jsou nedotknutelné.

ČLÁNEK 8. - Členové Společnosti uznávají, že udržení míru vyžaduje omezení státního zbrojení na minimum, jež stačí k bezpečnosti státu a k vynucení mezinárodních závazků společným postupem. Rada připraví programy tohoto omezení přihlížejíc k zeměpisné poloze a zvláštním poměrům každého státu, aby je jednotlivé státy uvážily a o nich rozhodly.

Tyto programy mají býti přezkoumávány a je-li třeba, revidovány nejméně každých deset let. Mírová smlouva franc.-čes.

Až jednotlivé vlády tyto programy schválí, nesmí býti míra zbrojení v nich stanovená překročena bez souhlasu Rady. Uznávajíce, že soukromá tovární výroba střeliva a válečného materiálu budí závažné námitky, pověřují členové Společnosti Radu, aby uvážila a se vyslovila o opatřeních vhodných k tomu, aby se celilo zlým účinkům výroby tohoto způsobu přihlížejíc k potřebám členů Společnosti, kteří nemohou továrně vyráběti střelivo a válečný materiál, jehož potřebují ke své bezpečnosti. Členové Společnosti se zavazují, že si vzájemně budou sdělovati způsobem nejupřímnějším a nejúplnějším všechny údaje o míře a rozvrhu svého zbrojení, o svých programech válečných, námořních a vzduchoplavebních a o poměrech v oněch odvětvích svého průmyslu, jichž lze užíti k účelům válečným.

ČLÁNEK 9. - Utvoří se stálá komise, jež by podávala Radě svá dobrá zdání o tom, jak provésti předpisy článku 1. a 8., a vůbec o otázkách vojenských, námořních a vzduchoplavebních.

ČLÁNEK 10. - Členové Společnosti se zavazují, že budou šetřiti a hájiti nynější územní celistvosti a politické nezávislosti všech členů Společnosti proti každému vnějšímu útoku. V případě útoku, hrozby neb nebezpečí útoku Rada uváží a vysloví se o prostředcích, jak zaručiti vynucení tohoto závazku.

ČLÁNEK 11. - Každá válka neb hrozba válkou ať se přímo dotýká některého člena Společnosti nebo ne, prohlašuje se tímto výslovně za věc dotýkající se zájmů celé Společnosti, jejíž povinností jest, aby učinila opatření vhodná k tomu, aby se mír mezi národy účinně uchránil. V takovém případě generální tajemník svolá bez průtahů Radu k žádosti kteréhokoliv člena Společnosti. Rovněž se prohlašuje, že každý člen Společnosti má právo, aby přátelsky upozornil Shromáždění nebo Radu na jakoukoliv okolnost, jež se dotýká mezinárodních vztahů a jež by mohla ve svých důsledcích zkaliti mír nebo dobrou shodu mezi národy, na níž mír závisí.

ČLÁNEK 12. - Členové společnosti jsou za jedno v tom, že vyskytne-li se mezi nimi spor, jenž by mohl vést k roztržce, předloží věc buď řízení rozhodčímu nebo Radě k přezkoumání. Jsou dále za jedno v tom, že v žádném případě nesáhnou ke zbrani dříve, než uplynou tři měsíce od rozsudku rozhodčích neb od referátu Rady. V případech, jichž se týká tento článek, musí býti rozsudek rozhodčích vydán v přiměřené lhůtě a referát Rady musí býti pořízen do šesti měsíců ode dne, kdy na ní spor byl vznesen.

ČLÁNEK 13. - Členové Společnosti jsou za jedno v tom, že vyskytne-li se mezi nimi spor, hodící se podle jejich mínění k rozsouzení rozhodčími, a nemůže-li tento spor býti uspokojivě řešen cestou diplomatickou, předloží celou spornou věc rozhodčímu řízení. Za případy toho druhu, jež se obecně hodí k rozsuzování řízením rozhodčím, prohlašují se spory o výklad smlouvy některé, o otázkách práva mezinárodního, o tom, je-li dána skutečnost, jež, kdyby byla prokázána, by zakládala porušení mezinárodního závazku, neb o rozsah a povahu náhrady, již jest dáti za takové porušení. Rozhodčím soudem, před nějž věc přísluší, jest soud, na němž se strany dohodnou nebo soud, jenž byl smluven dřívějšími jejich úmluvami. Členové Společností se zavazují, že dostojí poctivě vyneseným rozsudkům a že nesáhnou ke zbrani proti kterémukoliv členu Společnosti, jenž se jim podvolí. Nevykoná-li se rozsudek, navrhne Rada opatření, jež by mu dodaly účinnosti.