Národní shromáždění československé 1918 – 1920

ČLÁNEK 14. - Rada se pověřuje úkolem, aby připravila návrh Stálého mezinárodního dvoru soudního a aby jej předložila členům Společnosti. Tento dvůr soudní bude nalézati o všech sporech rázu mezinárodního, jež strany naň vznesou. Bude též podávati dobrá zdání o sporech neb otázkách, jež naň vznese Rada nebo Shromáždění.

ČLÁNEK 15. - Vyskytne-li se mezi členy Společnosti spor, jenž by mohl vésti k roztržce, a nepodléhá-li tento spor řízení rozhodčímu po rozumu čl. 13., jsou členové Společnosti za jedno v tom, že jej předloží Radě. K tomu stačí, aby kterákoliv strana uvědomila o sporu generálního tajemníka, jenž učiní všechna opatření, nutná k úplnému vyšetření a prozkoumání sporné věci. K tomu cíli strany mu dodají jak možno nejdříve vylíčení předmětu sporu se všemi závaznými skutečnostmi a písemnými doklady a Rada může ihned naříditi jejích uveřejnění.

Rada se přičiní, aby bezpečně dosáhla narovnání sporu. Zdaří-li se jí to, uveřejní, pokud to uzná za vhodno, zprávu, v níž uvede skutečnosti, výklady k nim se vztahující a podmínky narovnání. Nepodaří-li se spor urovnati, Rada pořídí a uveřejní referát usnesený buď jednomyslně neb většinou hlasů, v němž uvede ve známost okolnosti sporu a řešení, jež doporučuje jako nejslušnější a nejpřiměřenější. Každý člen Společnosti zastoupený v Radě může rovněž uveřejniti výklad sporné věci a své vlastní závěry.

Byl-li referát Rady - nepřihlížeje k hlasům zástupců sporných stran - usnesen jednomyslně, členové Společností se zavazují, že nesáhnou ke zbrani proti žádné sporné straně, jež by se podvolila závěrům, k nímž dospěl referát.

V případě, že se Radě nezdaří, aby její referát byl přijat všemi členy mimo sporné strany, vyhrazují si členové Společnosti právo jednati tak, jak uznají za nutno k zachování práva a spravedlnosti. Tvrdí-li některá strana a uzná-li Rada, že spor se týká otázky, kterou mezinárodní právo přenechává výhradně její pravomoci, zjistí to Rada ve svém referátu, aniž dá pokyny o jeho řešení. Rada může v případech, na něž se vztahuje tento článek, spor předložiti Shromáždění. Spor musí býti vznesen na Shromáždění, žádá-li o to některá strana ; tato žádost musí býti podána do 14 dnů od okamžiku, kdy spor byl předložen Radě- V případech vznesených na Shromáždění platí o jednání a pravomoci Shromáždění ustanovení tohoto článku a článku 12., upravující jednání a pravomoc Rady s tou výhradou, že referát podaný Shromážděním za souhlasu zástupců členů Společnosti, kteří jsou zastoupeni v Radě a většiny ostatních členů Společností, nepřihlížeje v žádném případě k zástupcům sporných stran, má stejný účinek jako referát přijatý všemi členy Rady až na zástupce sporných stran.

ČLÁNEK 16. - Sáhne-li některý člen Společnosti ke zbrani nedbaje závazků, jež na se vzal podle článku 12., 13. nebo 15., má se ipso facto za to, jako by se dopustil činu válečného proti všem ostatním členům Společnosti. Tito členové se zavazují, že přeruší s ním ihned všechny vztahy obchodní a finanční, že zakáží všechny vztahy mezi svými příslušníky a příslušníky státu, jenž porušil smlouvu, a že zastaví všechny finanční, obchodní a osobní styky mezi příslušníky provinilého státu a příslušníky kteréhokoliv jiného státu, ať členem Společnosti je nebo není.

V tomto případě jest povinností Rady, aby doporučila jednotlivým vládám, o něž jde, stav vojska, sil námořních a vzduchoplaveckých, jimiž každý z členů Společnosti přispěje k branné moci určené k tomu, aby se zjednalo platnosti závazkům ze Společnosti plynoucím.

Členové Společnosti jsou mimo to za jedno v tom, že si vzájemně poskytnou pomoc při provádění hospodářských a finančních opatření, jež by bylo ve smyslu tohoto článku učiniti, tak, aby snížily na minimum ztráty a závady, jež by z nich vyplynuly. Rovněž si vzájemně poskytnou pomoc, aby odolaly zvláštním opatřením, jež by proti některému z nich učinil stát porušivší smlouvu. Učiní nutná opatření, aby usnadnily průchod svým územím válečným silám kteréhokoliv člena Společnosti, jenž se účastní společného podniku, aby zjednána byla platnost závazkům ze Společnosti plynoucím.

Člen, jenž se dopustí porušení některého závazku, vyplývajícího z této úmluvy, může býti vyloučen ze Společnosti usnesením všech ostatních členů, kteří jsou zastoupeni v Radě.

ČLÁNEK 17. - V případě sporu mezi dvěma státy, z nichž jen jeden je členem Společnosti, nebo mezi státy, z nichž žádný není jejím členem, budou stát nebo státy mimo Společnost jsoucí vyzvány, aby za účelem vyřízení sporu na sebe vzaly povinnosti uložené členům, za podmínek, jež Rada uzná za spravedlivé. Vyhovějí-li tomuto vyzvání, platí o nich čl. 12. a 16. s výhradami, jež Rada uzná za nutné.

Po vydání této výzvy Rada zahájí ihned šetření o okolnostech sporu a doporučí taková opatření, jaká uzná za nejlepší a v daném případě za ne účinnější.

Jestliže vyzvaný stát odepře vzíti na sebe za účelem řešení sporu povinnosti člena Společnosti a sáhne ke zbrani proti některému členu Společnosti, lze použíti proti němu předpisů čl. 16. Odeprou-li obě vyzvané strany vzíti na sebe za účelem řešení sporu povinnosti člena Společnosti, může Rada učiniti jakékoliv opatření a dáti jakékoliv pokyny způsobilé k tomu, aby se zabránilo nepřátelským činům a aby se dosáhlo rozřešení rozepře.

ČLÁNEK 18. - Každá smlouva a každé mezinárodní ujednání, jež na příště bude uzavřeno členem Společnosti, musí býti ihned zapsáno Úřadem tajemnickým a jím uveřejněno jak možno nejdříve. Dokud není zápis vykonán, není žádné mezinárodní ujednání závazné.

ČLÁNEK 19. - Shromáždění může čas od času vyzvati členy Společnosti, aby znovu přezkoumali smlouvy, jež se staly nepoužitelnými, a mezinárodní poměry, jejichž další trvání by se mohlo státi nebezpečným pro světový mír.

ČLÁNEK 20. - Členové Společnosti uznávají, každý, pokud on jde, že tato úmluva ruší všechny závazky a dohody mezi nimi, které by se nesrovnávaly s jejím zněním, a zavazují se slavnostně, že na příště neuzavrou podobných smluv. Vzal-li člen dříve, než do Společnosti vstoupil, na sebe závazky, příčící se znění této úmluvy, jest jeho povinností bez odkladu podniknouti kroky, aby se z těchto závazků vymanil.

ČLÁNEK 21. - Mezinárodní závazky, jako smlouvy o rozhodčích, a dohody určitých oblastí, jako doktrina Monroeova, jež zabezpečují udržení míru, nepokládají se za neslučitelné s kterýmkoliv ustanovením této smlouvy.

ČLÁNEK 22. - Následujících zásad se použije o koloniích a územích, jež následkem této války přestaly býti pod svrchovaností států, které je doposud spravovaly, a jsou obývány národními kmeny, neschopnými dosud, aby se samy ovládaly za zvlášť obtížných poměrů dnešního světa. Blaho a rozvoj těchto národů jsou posvátným posláním civilisace a proto musí býti pojaty do této úmluvy záruky, zabezpečující splnění tohoto poslání.

Nejlepším způsobem praktického uskutečnění této zásady jest svěřiti poručenství nad těmito národními kmeny státům pokročilým, které jsou podle svých prostředků, svých zkušeností a své zeměpisné polohy nejlépe s to, aby na sebe vzaly tuto odpovědnost, a které jsou ochotny ji na sebe vzíti: budou vykonávati toto poručenství jako mandatáři a jménem Společnosti.

Ráz mandátu musí býti rozličný podle stupně vývoje národnostního kmene, podle zeměpisné polohy území, jeho hospodářských podmínek a všech ostatních obdobných okolností.

Určité společenské celky, jež kdysi náležely k říši ottomanské, dosáhly takového stupně vývoje, ze jejich ustavení se v neodvislé státy může býti prozatím uznáno s podmínkou, že rada a pomoc mandatářova budou státi po boku jejich správě do té doby, než budou s to, aby samy se řídily. Přání těchto společenských celků dlužno především vzíti v úvahu při výběru mandatářů.

Stupeň vývoje, jehož dosáhly jiné národní kmeny, zvláště středoafrické, vyžaduje toho, aby tam mandatář převzal správu území za podmínek, jež bráníce nepřístojnostem jako obchodu s otroky, obchodu se zbraněmi a alkoholem, by zaručovaly svobodu myšlení a vyznání, bez jakýchkoli omezení mimo ta, jichž vyžaduje udržení veřejného pořádku a dobrých mravů, jež by dále zabraňovaly zřizovati pevnosti, neb vojenské či námořní základny a poskytovati domorodcům vojenský výcvik, leda pro službu bezpečnostní a obranu území, a jež by konečně zabezpečovaly také ostatním členům Společnosti stejné podmínky směny a obchodu.

Konečně jsou území, jako jihozápadní Afrika a některé ostrovy jižního Tichomoří, jež jsouce řídce obydleny, malého rozsahu, vzdáleny od ústředí vzdělanosti nebo souvisíce s územím mandatářovým nebo pro jiné okolnosti mohou nejlépe býti spravovány podle zákonů mandatářových jako nerozlučná součást jeho území, s výhradami záruk nahoře uvedených v zájmu domorodého obyvatelstva.

V každém případě mandátu má mandatář podávati Radě výroční zprávu o území sobě svěřeném.

Rozsah pravomoci, dozoru neb správy, jež má mandatář vykonávati, bude výslovně vymezen v každém jednotlivém případě Radou, leda že by se dříve členové Společnosti o tom dohodli mezi sebou.

Stálá komise bude pověřena tím, aby přijímala a zkoumala výroční zprávy mandatářů a aby podávala Radě svá dobrá zdání o otázkách, týkajících se provádění mandátu.

ČLÁNEK 23. - S výhradou ustanovení mezinárodních konvencí nyní platných nebo které budou napříště uzavřeny, a ve shodě s nimi členové Společnosti:

a) se vynasnaží zabezpečiti a zachovávati slušné a lidské podmínky pracovní pro muže, ženy a děti na vlastním území i v zemích, s nimiž jsou v obchodních a průmyslových stycích, a k tomu cíli zřizovati a udržovati potřebné mezinárodní organisace;

b) zavazují se, že zajistí slušné nakládání s domorodým obyvatelstvem v územích podřízených jejich správě;

c) pověřují Společnost obecným dohledem nad úmluvami o obchodu s ženami a dětmi, i o obchodu s opiem a jinými škodlivými látkami;

d) pověřují Společnost obecným dohledem nad obchodem se zbraněmi a střelivem se zeměmi, v jichž dohled nad tímto obchodem jest nezbytný, ve společném zájmu;

e) učiní nutná opatření, aby zabezpečili jistotu a zachovávání svobody styku a průvozu, jakož i slušné nakládání s obchodem, provozovaným kterýmkoli členem Společnosti, při čemž ovšem jest míti zřetel ke zvláštním potřebám krajin, zpustošených za války 1914/18;

f) se vynasnaží učiniti mezinárodní opatření, aby nemocem bylo předem bráněno a proti nim bojováno.

ČLÁNEK 24. - Všechny mezinárodní úřady, jež byly zřízeny dřívějšími kolektivními smlouvami, budou, předpokládaje souhlas stran, postaveny pod pravomoc Společnosti. Všechny takovéto mezinárodní úřady a všechny Komise pro úpravu věcí mezinárodního zájmu, jež na příště budou zřízeny, budou postaveny pod pravomoc Společnosti.

Ve všech věcech mezinárodního zájmu, jež upraveny jsou obecnými konvencemi, které však nejsou svěřeny mezinárodní komisi nebo úřadu, má tajemnický úřad Společnosti, žádají-li strany o to a přivolí-li Rada, shromažďovati a sdělovati potřebné informace i poskytovati potřebnou nebo žádoucí pomoc.

Rada může pojati do nákladů tajemnického úřadu náklady všech úřadů neb komisí, postavených pod pravomoc Společnosti.

ČLÁNEK 25. - Členové Společnosti se zavazují, že budou povzbuzovati a podporovati zřizování a součinnost národních dobrovolných organisací Červeného Kříže, náležitě pověřených, jejichž úkolem jest zlepšovati zdravotní stav, předcházeti nemoci a mírniti utrpení na světě.

ČLÁNEK 26. - Změny této úmluvy nabývají platnosti od ratifikace oněmi cleny Společnosti, jejichž zástupcové tvoří Radu a většiny těch členů, jejichž zástupcové skládají Shromáždění. Každý člen Společnosti má právo, aby odmítl přijati takovouto změnu této úmluvy, ale přestává v takovém případě býti členem Společnosti.

ČLÁNEK 27. - Hranice Rakouska určí se takto (viz připojenou mapu):

1. se Švýcarskem a Lichtensteinskem: hranice nynější;

2. s Italií: od koty 2645 (Gruben J.) na východ a až ke kotě 2915 (Klopaier Spitz):

čára kotou 1481 na cestě z Reschen do Nauders, jež bude určena na místě samém;

odtud na východ a až k vrcholu Dreiherrn Spitz (kota 3505):

rozvodí mezi povodími Innu na severu a Adiže na jihu;

odtud zhruba k jihovýchodu a až ke kotě 2545 (Marchkinkele):

rozvodí mezi povodími Drávy na východě a Adiže na západě; odtud k jihovýchodu a až ke kotě 2483 (Helm Spitz):

čára, jež bude určena na místě samém, protínající Drávu mezi osadami Winnbachem a Arnbachem: odtud k východojihovýchodu až ke kotě 2050 (Osterník-Osternig), přibližně 9 km na severozápad od Trbíže (Tarvis):

předél mezi povodím Drávy na severu a postupně povodími Sextenbachu, Piavy a Tagliamenta na jihu; odtud k východojihovýchodu až ke kotě 1492 (asi 2 km západně od Vrat (Thörl): rozvodí mezi řekou Žilou (Gail) na severu a řekou Žilicou (Gailitz) na jihu; odtud k východu až ke kotě 1509 (Peč Pec):

čára, jež bude určena na místě samém, protínající Žilicu (Gailitz) na jih od města a nádraží Vrat (Thörl) a procházející kotou 1270 (Cabin Berg);

3. jihu, pak s krajinou Celoveckou s výhradou ustanovení oddílu 2: části III. (Klausule politické): od hory Peč (Pec) na východ až ke kotě 1817. (Malestižov - Malestiger):

čára po hřebenu Karavanek ; od koty 1817 (Malestižov - Malestiger) na severovýchod až ke Drávě, k bodu ležícímu asi 1 km jihovýchodně od železničního mostu přes východní rameno oblouku, jejž řeka tvoří asi 6 km východně od Běláku:

čára, jež bude určena na místě samém, protínající železnicí mezí Malestičemi (Mallestig) a Blacemi (Faak) a procházející kotou 666 (Polana):

odtud k jihovýchodu až k bodu asi 2 km nad Sv. Martinem proti vodě:

tok Drávy;

odtud na sever až ke kotě 871 asi 10 km na východoseverovýchod od Běláku:

čára vedoucí přibližně od jihu k severu, jež se určí na místě samém, odtud k východoseverovýchodu až k bodu, který se zvolí na správní hranici mezi obvody Šent Vidu (St. Veit) a Celovce (Klagenfurt) blíže koty 725 asi 10 km na severozápad od Celovce: čára, jež bude určena na místě samém, procházející kotami 1069 (Golobinjek - Taubenhügel), 1045 (Goli Vrh - Gallinberg), 815 (Freudenberg);

odtud k východu až k bodu, který se zvolí na místě samém, východně od koty 1075 (Steinbruchkogel):

správní hranice mezi obvody Šent Vidu (St. Veit) a Celovce (Klagenfurt);

odtud k severovýchodu až ke Krce (Gurk) k bodu, kde správní hranice obvodu Velichovecského (Vöíkermarkt) opoustí tuto řeku: čára, jež bude určena na místě samém, procházející kotou 1076; odtud k severovýchodu až ke kotě 1899 (Špik - Speikkogel):

správní hranice mezi obvody Šent Vidu (St. Veit) a Velikovců (Völkermarkt);

odtud k jihovýchodu až ke kotě 842 (1 km na západ od Kacparské hory (Kasparstein):

severovýchodní hranice správního obvodu Velichoveckého (Völkermarkt);

odtud k východu až ke kotě 1522 (Kurji Vrh Hühnerkogel):

čára, jež bude určena na místě samém, vedená severně od Labudu (Lavamünd);

4. se státem srbsko-hrvatsko-slovinským, s výhradou ustanovení oddílu 2. části III. (Klausule politické.):

od koty 1522 (Kurji Vrh - Hühnerkogel) k východu až ke kotě 917 (St. Lovrenc - St. Laurenzen): čára, jež bude určena na místě samém, procházející kotou 1330;

odtud čára vedená k východu až ke styčnému bodu se správní hranicí mezi obvody Mariborským (Marburg) a Lipnickýrm (Leibnitz):

předěl mezi povodími Drávy na jihu a Sulpv (Saggau) na severu, odtud k severovýchodu tato správní hranice až k bodu, kde se setká s Murou;

odtud až k bodu na staré hranici z r. 1867 mezi Rakouskem a Uherskem asi 5 km jihovýchodně od Ratgony (Radkersburg):

hlavní tok Mury po proudu;

odtud k severu až k bodu, jenž se zvolí východně od koty 400 asi 16 km severně od Ratgony (Radkersburg): stará hranice z r. 1867 mezi Rakouskem a Uhrami;

odtud severovýchodně až k bodu, jenž se urči na předělu mezi Rábou a Murou asi 2 km východně od Toky:

(tento bod je společný třem hranicím: rakouské, uherské a státu srbsko-hrvatsko-slovinskému.) čára, vedoucí mezi osadami Bonis falva a Gedoudvarem, kterou jest určiti na místě samém;

5. s Uherskem:

od bodu svrchu určeného na severovýchod ke kotě 353, vzdálené asi 6 km severovýchodně od Sv. Gotthardu:

čára, jež bude určena na místě samém, procházející kotou 353 (Janke B.) a probíhající pak západně od cesty z Ratgony (Radkersburg) do Sv. Gotthardu a východně od míst Nagyfalvy, Nemetlaku a Rabakereszturu;

pak celkem na severovýchod až ke kotě 234, vzdálené asi 7 km severovýchodně od Pinkamindszentu:

čára, jež bude určena na místě samém, procházející kotou 322 (Hochkogel) a probíhající pak jižně od míst Zsamandu, Nemetbükkösu, Karacsfy a mezi Nagysaroslakem a Pinka-Mindszentem;

potom na sever až ke kotě 883 (Trott Kö) ležící asi 9 km jihozápadně od Kysku (Köszeg):

čára, jež bude určena na místě samém, procházející kotami 241, 260 a 273 a probíhající pak východně od Nagynardy a Rohoncze a západně od Dozmatu a Bučníku (Butschnig);

odtud na severovýchod až ke kotě 265 (Kamenje) vzdálené asi 2 km jihovýchodně od Nikitsche:

čára, jež bude určena na místě samém, probíhající jihovýchodně od Rendeku (Liebing), Olmodu a Locsmandu, pak severozápadně od Kysku (Köszeg) a od cesty z Kysku (Köszeg) do Salamonfy;

odtud k severu až k bodu, jejž jest zvoliti na jižním břehu Novosídelského jezera mezi Bozem (Holling) a Velešínem (Hidegseg):

čára, jež bude určena na místě samém a probíhá východně od Nikitsche a Zinkendorfu a západně od Kövesdu a Nemet Peresztegu;

odtud k východu až ke kotě 115 ležící asi 8 km jihozápadně od Sv. Jana:

čára, která bude určena na místě samém, přetínající Novosídelské jezero, probíhající při tom jižně od ostrova, na němž leží kota 117, ponechávající pak v Uhrách železniční trať, jež vede ze stanice Mexiko na severozápad, jakož i průplav einserský a procházející posléze jižně od Pamhagenu:

odtud k severu až k bodu, jejž jest zvoliti asi 1 km na západ od An onienhofu (východně od Kittsee), a jenž bude společný trojí hranici - rakouské, uherské a československé:

čára, jež bude určena na místě samém a ponechává úplně na půdě uherské železniční trať z Czorné do Karlsburgu, procházejíc pak západně od Wüst-Sommereinu a Kr. Jahrndorfu a východně od Andau, Nickelsdorfu, D. Jahrndorfu a Kittsee.