Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Do oboru moci nařizovací náleží zřizovati a organisovati státní úřady obstarávající jen správu hospodářskou bez jakékoli výsostné pravomoci.

Složení a působnost svazů samosprávných upravují zvláštní zákony.

Pokud stát ručí za škodu způsobenou nezákonným výkonem veřejné moci, určuje zákon.

Veřejní zaměstnanci dbejtež v úřední své činnosti ústavních a jiných zákonů. Totéž platí o občanských členech správních úřadů (sborů).

Soudnictví vykonává se státními soudy; zákon stanoví jejich organisaci. příslušnost věcnou i místní, jakož i řízení před nimi.

Nikdo nesmí býti odňat svému zákonnému soudci.

Jen v řízení trestním mohou býti zavedeny soudy výjimečné a to pouze v případech zákonem předem stanovených a na dobu obmezenou.

Soudní moc v civilních právních věcech přísluší soudům civilním a to buď řádným anebo mimořádným a rozhodčím, soudní moc v záležitostech trestních přísluší občanským soudům trestním, pokud není přikázána trestním soudům vojenským nebo pokud záležitosti tyto nemají býti podle všeobecných předpisů projednávány v trestním řízení policejním nebo finančním.

Pro celé území československé republiky zřízen jest jediný nejvyšší soud.

Příslušnost a působnost porot upravují zvláštní zákony.

Působnost poroty může býti na čas zastavena v případech zákonem stanovených.

Pravomoc soudů vojenských může býti rozšířena na obyvatelstvo civilní podle zákonných ustanovení jen v době války a to jen pro činy spáchané v této době.

Soudnictví jest ve všech stolicích odděleno od správy. Řešení sporů o příslušnost mezi soudy a úřady správními upravuje zákon.

Zákon stanoví podmínky nutné k dosažení úřadu soudce z povolání. Služební poměry soudců upraví zvláštní zákon.

Veškeří soudcové vykonávají svůj úřad neodvisle, jsouce vázáni jen zákonem.

Přísahou služební soudcové přislibtež, že budou zachovávati zákony.

Soudcové z povolání jsou ustanovováni na svá místa vždy trvale; proti své vůli mohou býti přeloženi, sesazeni nebo do výslužby dáni jen v případech nové organisace soudní po dobu zákonem stanovenou nebo na základě pravoplatného disciplinárního nálezu; do výslužby mohou býti dáni na základě pravoplatného nálezu také, když dosáhnou stáří zákonem stanoveného. Podrobnosti ustanovuje zvláštní zákon, jenž též stanoví, za jakých podmínek mohou býti soudcové suspendováni z úřadů.

Senáty u sborových soudů I. a II. stolice jsou po celý rok stálé; výjimky stanoví zákon.

Soudcové z povolání nesmějí zastávati jiných funkcí placených stálých neb občasných, pokud zákon nestanoví výjimky.

Rozsudky vyhlašují se jménem republiky.

Líčení před soudy jest ústní a veřejné; rozsudky ve věcech trestních prohlašují se vždy veřejně; veřejnost při přelíčení smí býti vyloučena jen v případech zákonem stanovených.

V řízení před soudy trestními platí zásada obžalovací.

Soudcové mají právo, řešíce určitou právní věc, zkoumati platnost nařízení; při zákoně mohou jen zkoumati, byl-li řádně vyhlášen (§ 51.).

Presidentu republiky přísluší právo udíleti amnestii, promíjeti nebo zmirňovati tresty a právní následky odsouzení trestními soudy, zvláště též ztrátu volebního práva do Národního shromáždění a jiných zastupitelských sborů, jakož i - s vyloučením trestních činů soukromožalobních - nařizovati, aby soudní trestní řízení nebylo zahajováno nebo nebylo v něm pokračováno.

Tato práva nepříslušejí presidentovi republiky, jde-li o členy vlády obžalované neb odsouzené podle § 79.

Jak ručí stát a soudcové za náhradu škody, kterou tito způsobili tím, že porušili právo u konání svého úřadu, stanoví zvláštní zákon.

Ve všech případech, ve kterých úřad správní podle zákonů o tom vydaných rozhoduje o nárocích soukromoprávních, volno jest straně tímto rozhodnutím dotčené po vyčerpání opravných prostředků dovolávati se nápravy pořadem práva.

Podrobnosti upravuje zákon.

Výsady pohlaví, rodu a povolání se neuznávají.

Všichni obyvatelé republiky Československé požívají v stejných mezích jako státní občané této republiky na jejím území plné a naprosté ochrany svého života i své svobody nehledíc k tomu, jakého jsou původu, státní příslušnosti, jazyka, rasy nebo náboženství. Úchylky od této zásady jsou přípustny jen, pokud právo mezinárodní dovoluje.

Tituly smějí býti udíleny jen, pokud označují úřad nebo povolání. Toto ustanovení netýká se akademických hodností.

Svoboda osobní se zaručuje. Podrobnosti upravuje zákon jako součást této ústavní listiny.

Omezení nebo odnětí osobní svobody je možné jen na základě zákona. Rovněž jen na základě zákona může veřejná moc od občana požadovati osobních výkonů.

Každý státní občan československý může se usazovati na kterémkoli místě Československé republiky, nabývati tam nemovitostí a vykonávati výdělkovou činnost v mezích všeobecných právních ustanovení.

Omezení tohoto práva je možné jen v zájmu veřejném na základě zákona.

Soukromé vlastnictví lze omeziti jen zákonem.

Vyvlastnění je možné jen na základě zákona a za náhradu, pokud zákonem není nebo nebude stanoveno, že se náhrada dáti nemá.

Právo vystěhovati se do ciziny může býti omezováno jen zákonem.

Daně a veřejné dávky vůbec mohou se ukládati jen na základě zákona.

Rovněž jen na základě zákona možno tresty hroziti a je ukládati.

Právo domovní je neporušitelné.

Podrobnosti upravuje zákon jako součást té to ústavní listiny.

Svoboda tisku, jakož i právo klidně a beze zbraně se shromažďovati a tvořiti spolky jsou zabezpečeny. Jest proto v zásadě nedovoleno podrobovati tisk předběžné censuře. Výkon práva spolčovacího a shromažďovacího upravují zákony.

Spolek může býti rozpuštěn jen, když jeho činností byl porušen trestní zákon nebo veřejný pokoj a řád.

Zákonem mohou se zavésti omezení zvláště pro shromáždění na místech sloužících veřejné dopravě, pro zakládání spolků výdělečných a pro účast cizinců v politických spolcích. Tímto způsobem může se stanoviti, jakým omezením podléhají zásady předcházejících odstavců za války nebo tehdy, vypuknou-li uvnitř státu události ohrožující zvýšenou měrou republikánskou státní formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek.

Právo spolčovací k ochraně a podpoře pracovních (zaměstnaneckých) a hospodářských poměrů se zaručuje.

Všeliké činy jednotlivců nebo sdružení, jež se jeví úmyslným rušením tohoto práva jsou zakázány.

Právo petiční přísluší každému; právnickým osobám a združením jen v mezích jejich působnosti.

Tajemství listovní je zaručeno.

Podrobnosti upravuje zákon.

Každý může v mezích zákona projevovati mínění slovem, písmem, tiskem, obrazem a pod.

Totéž platí o právnických osobách v mezích jejich působnosti.

Výkon tohoto práva nesmí nikomu býti na újmu v jeho pracovním nebo zaměstnaneckém poměru.

Vědecké badání a hlásání jeho výsledků, jakož i umění jest svobodné, pokud neporušuje trestního nebo jinakého zákona.

Veřejné vyučování budiž zařízeno tak, aby neodporovalo výsledkům vědeckého badání.

Zřizovati soukromé vyučovací a vychovávací ústavy je dovoleno jen v mezích zákonů.

Státní správě přísluší vrchní vedení a dozor na veškeré vyučování a vychovávání.

Svoboda svědomí a vyznání jest zaručena.

Nikdo nesmí býti ani přímo ani nepřímo nucen k účasti na jakémkoli náboženském úkonu s výhradou práv plynoucích z moci otcovské nebo poručenské.

Všichni obyvatelé republiky Československé mají v stejných mezích jako státní občané republiky Československé právo vykonávati veřejně i soukromě jakékoli vyznání, náboženství nebo víru, pokud výkon ten není v neshodě s veřejným pořádkem a řádem nebo s dobrými mravy.

Právo spravovati své vnitřní záležitosti a své jmění odvozují náboženské společnosti toliko z propůjčení státního. Zákon upraví jim výkon tohoto práva obdobným způsobem, jako jinakým združením.

Všecka náboženská vyznání jsou si před zákonem rovna.

Vykonávati určité náboženské úkony může býti zakázáno, odporují-li veřejnému pořádku nebo veřejné mravnosti.

Manželství, rodina a mateřství jsou pod zvláštní ochranou zákonů.

Každý způsobilý státní občan republiky Československé je povinen podrobiti se vojenskému výcviku a uposlechnouti výzvy k obraně státu.

Podrobnosti upravuje zákon.

Všichni státní občané republiky Československé jsou si před zákonem plně rovni a požívají stejných práv občanských a politických nehledíc k tomu, jaké jsou rasy, jazyka nebo náboženství.

Rozdíl v náboženství, víře, vyznání a jazyku není žádnému státnímu občanu republiky Československé v mezích všeobecných zákonů na závadu, zejména pokud jde o přístup do veřejné služby, k úřadům a hodnostem, aneb pokud jde o vykonávání jakékoli živnosti nebo povolání.

Státní občané republiky Československé mohou v mezích všeobecných zákonů volně užívati jakéhokoli jazyka ve stycích soukromých a obchodních, ve věcech týkajících se náboženství, v tisku a jakýchkoli publikacích nebo ve veřejných shromážděních lidu.

Tím však nejsou dotčena práva, jež státním orgánům v těchto směrech příslušejí podle platných nebo budoucně vydaných zákonů z důvodů veřejného pořádku a bezpečnosti státní i účinného dozoru.

Právo užívati určitého jazyka u úřadů upravuje zvláštní zákon tvořící součást této ústavní listiny.

Pokud státním občanům přísluší podle všeobecných zákonů právo zakládati, říditi a spravovati vlastním nákladem ústavy lidumilné, náboženské a sociální, školy a jiné ústavy výchovné, jsou státní občané. nehledíc k národnosti, jazyku, náboženství a rase, sobě rovni a mohou v těchto ústavech volně používati svého jazyka a vykonávati svoje náboženství.

V městech a okresích, v nichž jest usedlý značný zlomek státních občanů československých jiného jazyka než československého, zaručuje se dětem těchto československých občanů ve veřejném vyučování v mezích všeobecné úpravy vyučovací přiměřená příležitost, by se jim dostalo vyučování v jejich vlastní řeči, při čemž vyučování československé řeči může býti stanoveno povinným.

Pokud ve městech a okresích, v nichž jest usedlý značný zlomek státních občanů československých náležících k menšinám náboženským, národním a jazykovým, mají býti určité částky vynaloženy na výchovu, náboženství neb lidumilnost z veřejných fondů podle rozpočtu státního, rozpočtů obecních neb jiných veřejných, zabezpečuje se těmto menšinám v mezích všeobecných předpisů pro veřejnou správu platných přiměřený podíl na požitku a používání.

Provedení zásad §§ 131. a 132. a zvláště vymezení pojmu »značného zlomku« vyhrazuje se zvláštním zákonům.

Jakýkoli způsob násilného odnárodňování je nedovolený. Nešetření této zásady může zákon prohlásiti za jednání trestné.