Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Správní rok banky shoduje se s rokem kalendářním a rozvaha uzavírá se tudíž k 31. prosinci každého roku.

Rozvaha nechť odpovídá všem předpisům zákona a všem přísným pravidlům obchodního účetnictví.

Výbor revidující má roční rozvahu schválenou bankovní radou prozkoumati a dáti o tom řádné valné hromadě zprávu. Stejná ustanovení platí pro účet ze zisku a ztráty.

Valné hromadě přísluší schválení závěrečných účtů. Rozvaha a účet ze zisku a ztráty buďtež nejdéle osm dnů před řádnou valnou hromadou uveřejněny v úředním listu.

Závěrečné účty nutno předložiti nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu.

Čistým ziskem banky jest přebytek výtěžků, který zbývá po srážce všech ztrát a nákladů, do kterých započítají se i obnosy placené státu podle § 30 a příspěvky placené pensijnímu fondu zaměstnanců podle § 136.

Z čistého zisku přidělí se:

a) akcionářům dividenda 4%, jež bude vyplácena s příděly podle c) a d) po řádné valné hromadě,

b) ze zbytku 10% reservnímu fondu banky, až do výše určené § 135,

c) z obnosu, který po té ještě zbývá, náleží polovina akcionářům jako superdividenda do celkové výše 6% a druhá polovina připadá státu,

d) přesahovala-li by přídělem ad c) uvedeným celková dividenda akcionářů 6%, náleží z obnosů těchto 6% přesahujících jen jedna polovina akcionářům jako další superdividenda a druhá polovina připadá státu.

Aby dividenda mohla býti vyplácena v zaokrouhlených obnosech, mohou malé zbytky čistého zisku býti přenášeny na nový účet.

Končí-li správní rok ztrátou, k jejíž úhradě by nestačil reservní fond, jest věcí banky, aby se postarala o doplnění akciové jistiny na plnou výši a nesmí takováto ztráta býti přenášena na nový účet (§ 12).

Dividenda a superdividenda jsou splatny ve zlatě; dokud však nevznikne povinnost uvedená v § 15., smí býti vypláceny zákonitými platidly. Dividendy a superdividendy nevybrané do tří let ode dne dospělosti propadnou reservnímu fondu banky.

Stát zaručuje akcionářům 4% roční dividendu splatnou podle § 133. Nedosáhne-li dividenda této výše, doplní se na ni z reservního fondu, a kdyby tento fond byl vyčerpán, doplní se dividenda z prostředků státních. Obnosy takto státem dosazené není banka povinna později nahrazovati.

Podmínkou takového doplnění dividendy státem jest, ze nemožnost vypláceti 4% dividendu nesmí býti zaviněna hrubým porušením zákona nebo stanov.

Banka utvoří reservní fond tím způsobem, že ze zbytku čistého zisku, přesahujícího ročně 4% akciové jistiny, přikazuje 10% tomuto fondu (§ 132), až dosáhne poloviny akciové jistiny. Dosáhl-li této výše, přestává další doplňování. Polovina tohoto reservního fondu budiž uložena v státních dluhopisech republiky Československé.

Reservní fond slouží nejprve k úhradě ztrát vzniklých z obchodů banky, pokud nemohou býti hrazeny běžnými výtěžky, dále pak k doplnění dividendy akcionářů na 4% v letech, kde by čisté zisky této výše nedosáhly.

Při likvidaci nebo postátnění banky připadá polovina reservního fondu akcionářům, a druhá, a to ona, jež uložena jest ve státních papírech, státu.

Výtěžky reservního fondu zaúčtují se do celkového výnosu banky.

Reservnímu fondu připadají i výtěžky podle § 45 a § 133.

Banka a její zaměstnanci nepodléhají povinnosti pojistné, stanovené zákonem ze dne 5. února 1920 č. 89 Sb. z. a n.

Banka utvoří pro své zaměstnance pensijní fond, jehož základem budou hodnoty převzaté podle § 50 a jenž mít bude vlastnost pensijního ústavu náhradního podle § 65 uvedeného zákona. Pensijní fond dotuje banka příspěvky stanovenými každým rokem tak, aby ve 20 letech byl pensijní fond doplněn na výši, odpovídající podle pojistné matematiky požadavkům § 66 uvedeného zákona. Příslušná bilance tohoto fondu sestavována bude ob rok, poprvé za rok, kdy cedulová banka vstoupí v život. Pokud by vyplácením pensí byl úrokový výnos pens. fondu vyčerpán, smí banka obnosy přesahující tento výnos vypláceti ze svého a zaúčtovati je do vydání běžných. Bankovní rada smí valné hromadě navrhnouti a valná hromada smí se usnésti o případném zvýšení příspěvku pensijnímu fondu.

Změny ve vyměřování pensí může usnášeti jen valná hromada, avšak usnesení taková nemohou zkrátiti nabytých práv.

Pensijní fond netvoří část jmění bankovního.

Stanovy, upravující správu tohoto pensijního fondu dává bankovní rada (§ 87.) a schvaluje ministerstvo financí. Dlužno při nich dbáti všeobecných ustanovení zákona shora uvedeného.

Obnosy připadající státu podle § 30 odvádí banka státní spravě koncem roku, obnosy připadající státu podle § 132 odvádí po řádné valné hromadě. Platy vyplývající pro stát z účasti na akciové jistině koná banka týž den jako ostatním akcionářům. Všechny tyto platy koná banka v Praze Ústřední státní pokladně.

Banka jest povinna zaříditi účtování své tak, aby kdykoliv bylo možno zjistiti stav oběhu bankovek a stav úhrady podle §§ 26, 28 a 29.

Banka jest povinna sestaviti ku dni 7., 15., 23. a poslednímu každého měsíce výkazy o stavu passiv a aktiv svých, o stavu úhrady oceněné podle § 28 a o stavu ihned splatných závazků svých a uveřejniti je v úředním listě a vývěskami v úřadovnách banky.

Výkazy nechť mají tyto hlavní položky:

1) na straně passiv:

   a) akciovou jistinu,

   b) reservní fond,

   c) oběh bankovek,

   d) zůstatky žirových účtů a jiné hned splatné obnosy,

   e) jiné splatnosti,

   f) jiná passiva;

2) na straně aktiv:

   a) kovovou úhradu uvedenou rozděleně podle § 28,

   b) jiné hotovosti,

   c) zásobu eskontovaných směnek, cenných papírů a pod.;

   d) stav zápůjček na ruční zástavy,

   e) cenné papíry,

   f) jiná aktiva.

Pravidelně jednou ročně, v kterýkoliv vládním komisařem určený den, vždy však, nastala-li změna v osobě guvernéra banky, vrchního ředitele nebo vládního komisaře, jest podrobiti výkazy o oběhu bankovek a o úhradě podrobné revisi. Revise tato zahrnuje pokud se kovové úhrady týká, také revisi hodnot do úhrady této náležejících a v pokladnách banky v Praze se nalézajících.

O těchto revisích jest učiniti zápis, který podepíší mimo guvernéra a vládního komisaře i dva vedoucí úředníci banky.

Dojde-li k likvidaci banky, aniž tato byla státem úplně převzata, ustanoví valná hromada, jakým způsobem likvidace se má provésti, a zvolí k tomu účelu šestičlenný likvidační výbor, do kterého mohou býti zvoleni i členové bankovní rady. Funkce guvernéra a členů bankovní rady, jmenovaných presidentem republiky, trvají dále a přenášejí se v tomto případě do výboru likvidačního.

Likvidačnímu výboru přísluší plná moc, jíž zapotřebí jest k ukončení obchodů a závazků bankovních. Plnou moc možno se svolením valné hromady na jiné přenášeti. Pokud likvidace trvá, trvá i moc valné hromady a výboru revidujícího, a valná hromada má zejména právo schvalovati účty likvidační a propouštěti likvidační výbor z ručení za tyto účty.

Jakmile výbor likvidační byl zvolen, pomíjí všechna moc volených bankovních radů.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem jeho prohlášení. Provedení jeho ukládá se ministru financí.

kterouž poskytují se.........................................v.........................................., nebo každému oprávněnému nástupci jeho všechna práva na veškerém jmění a na výtěžcích "Národní banky Československé", jež podle zákona ze dne..............................příslušejí každému akcionáři.

V PRAZE dne..............................................

Národní banka Československá.

Pečeť.

Národní banka Československá vyplatí doručiteli tohoto kuponu dividendu a superdividendu pro rok po řádné valné hromadě.

Dividendy a superdividendy, které do tří roků ode dne splatnosti nebyly vybrány, propadají reservnímu fondu.

Národní banka Československá.

Národní banka Československá vydá doručiteli tohoto talonu u svého hlavního ústavu v Praze nový arch kuponů, jenž bude pro tuto akcii vydán roku........

Národní banka Československá.

Cedulová banka prodělala v minulém století - v hrubých rysech vzato - dvojí proces vývojový: jednak pochod od menšího nebo většího počtu bank, oprávněných v jednom státě vydávati platidla, k jediné centrální bance (pochod ten není však ještě ukončen), jednak od formy cedulové banky státní k cedulové bance akciové. Vývoj posléze jmenovaný není tak jasný, poněvadž řada států vydávala v 18tém století a na začátku 19tého století platidla (státovky) bez výslovného utvoření nějaké banky a přikročila pak přímo k ustavení banky akciové. Přece však lze přerod tento jasně sledovati na př. v Rakousku, Prusku, Dánsku a Norsku.

Rakouská Wiener Stadtbank založena 1769, hotové placení suspendováno 1797, napoleonské války, bankrot 1811, od 1816 akciová.

Prusko, státní banka založena 1766, nepatrný význam, poněvadž cirkulovaly čisté státovky, 1846 přeměněna v akciovou.

Dánsko, státní banka založena 1773, napoleonské války, 1813 přivodila státní bankrot, 1818 akciová.

Norsko, státní banka založena 1814, jiz 1816 kurs její bankovek klesl na 1/5, přeměněna 1816 na akciovou.

Omezování vlivu státního na akciové banky lze pozorovati:

V Anglii kde, když dvakráte 1797, 1826, muselo být placení hotovými suspendováno, vydán zákaz dávati státu zálohy, zákaz od let 30tých byl dodržován.

Ve Francii, kde nepěknou pověstí, kterou zanechaly asignáty, trpěl vývoj papírového platidla, přišla "Banque de France" teprve v druhé polovině 19tého století ku platnosti a tu zvláště potom, jak skvěle obstála 1870, osamostatněna.

Národohospodářská literatura pokládá dnes spor mezi státní a akciovou bankou cedulovou za definitivně rozhodnutý ve prospěch banky akciové.

Státní banky trvají dosud v Rusku, Bulharsku, Švédsku a Finsku, avšak příčiny jejich trvání tam možno označiti jen za individuelní, jež nelze generalisovati.

V Rusku kulturní zaostalost vrstev výrobně a obchodně činných nedávala záruky, že by akciová banka stála na výši, jakou zájem státu vyžaduje a že nevzniklo by nebezpečí, že vedení octne se v rukou cizinců. Dále carismus, chránící své bytí, uvědomoval si hlavně v posledních desítiletích velmi dobře, jak důležitou složkou jeho moci uvnitř a jak účinným válečným prostředkem na venek jest nezneužitá cedulová banka, a volil proto v poslední době i v nejkrajnější nouzi raději zahraniční půjčky, než by byl dále oslaboval svou měnu a banku vydáváním nekrytých státovek. Ostatně zdá se, že působil zde i diktát francouzský.

I v Bulharsku v prvé řadě vliv kapitálově silné dynastie podmínil řádné vedení banky.

Příznivý vývoj státní banky ve Finsku způsoben byl jednak zeměpisnou polohou země a diferencovaností národa proti ruskému okolí, jednak i tím, že odboj Finů proti Rusku vedl je k tomu, udržeti si tuto důležitou instituci.

Přes historický důkaz proti formě banky státní dlužno u nás za daných poměrů počítati s odporem proti bance akciové.

Zdá se sice na první pohled nesprávným, aby z privilegia vydávati platidla těžila společnost soukromoprávní, vedle toho působí tu i fikce, že stát postoupením práva vydávati platidla zadává něco ze své suverenity.

Uvádí se dále, že teprve stát dává platidlu jistotu nejvyšší a že jedině stát může býti v bankovní politice nestranným (k jednotlivým vrstvám společnosti), a že jen on sám dovede posouditi, jakým směrem do daleké budoucnosti se instituce taková bráti má. Vedení akciové banky prý přirozeně octne se v rukou vrstev průmyslových a obchodních, které při svém rozhodování v prvé řadě budou míti na zřeteli zájmy svých tříd a nebudou si uvědomovati dosti nestranně, že cedulová banka svým působením zasahuje v život každého jednotlivce tříd všech.

Tyto důvody, mluvící pro státní banku, bývají vyvracovány poukazem na zkušenost, že akciové banky z privilegia výtěžku nemají, poněvadž pravidelně vyplácejí dividendu nižší, než banky obchodní. Jinými slovy, že vydělávaly by více, kdyby byly prostými bankami bez privilegia a mohly zaměstnávati svůj kapitál běžný obchodem bez omezení, jaká z tohoto privilegia, t. j. z ohledu na zájem celého státu, jim vzcházejí. Státy totiž vyhrazují si podíl na zisku jejich, nebo zisk převyšující jistou hranici a způsobují tím, že banky nepodnikají obchodů sice výnosných, ale jistých, a dosahují tím, že akcie cedulových bank mají povahu papírů ukládacích. Zkušenost učí, ze akcionáři, kteří věnují kapitál a práci cedulové bance, jsou si již vědomi vyššího poslání svého zde a vědomě zříkají se v plném pochopení zájmů celku vyšších zisků, pokládajíce toto přidělení kapitálu a práce své za funkci čestnou.

Jistota platidla posuzuje se dosud s hlediska čistě soukromohospodářského, státní záruka u platidel ukázala se býti vratkou a zůstane takovou, dokud existuje možnost války. Lze jistotu bankovky zabezpečiti mnohem lépe přísným statutem uloženým bance akciové, než bankou státní, u které státní správa snadno dává se zlákati ke smíšení hospodářství bankovního s ostatními financemi státu, k samovolnému povolování úvěru sobě, ku převýdeji platidel nekrytých. Klesá-li úvěr státu, klesá i úvěr jeho státní banky, která mu v tomto případě není tedy oporou, naproti tomu akciová banka může podepříti úvěr státu v dobách kritických. (Banque de France 1870, Deutsche Reichsbank ve válce nynější; německá marka stála by dnes nepoměrně níže, kdyby Deutsche Reichsbank byla bankou státní.)

Dějiny dosvědčují, že původcem skoro všech pohrom, jež kdy papírové platidlo a cedulové banky stihly, byly státní správy.

Dlužno dále vytknouti, že státní banka, závislá na parlamentní většině, snadno dostává se do moci jedné politické strany, která pak své politické protivníky utiskuje i hospodářsky: povolování úvěru stává se politikum, banka ztrácí samostatnost. (Ve Švédsku, kde státní banka jinak úplně neodvislá podléhá pravomoci parlamentu, pozorovati lze snahu, aby z této pravomoci přeneseno bylo pokud nejvíce na korunu.)

Stejně nesprávné jest tvrzení, že státní bankou zaručeny jsou nejlépe zájmy budoucnosti. Dosud většina násilných zásahů dála se státem, pod tíhou okamžiku, bez ohledu a s hrubým zanedbáním budoucnosti. Státní banky často z politických (demagogických) motivů jsou nuceny k opatřením, kterých by veřejnost na akciové bance nežádala, po případě, kterým by se tato dovedla opříti.

Vadou státní banky je, že výběr osob vedoucích děje se podle motivů politických a ne hospodářských že státní úředník svým mechanickým, pasivním cítěním nehodí se k vedení bankovních obchodů, vyžadujících rychlé přizpůsobení se potřebě dne.

Dalšími vadami státní banky je veřejnost v jednání, jakož i fiskálnost, do které snadno upadá. Státní bankou přenese se i jen přechodně špatné hospodářství státu na vydaná jím platidla a tím do soukromohospodářského života.

Jako přednosti akciové banky lze vyznačiti především, že vedeny jsou obyčejně vybranými representanty jednotlivých vrstev, kteří z vlastní zkušenosti znají reflex bankovní politiky na hospodářský život, a úřednictvo jejich ovládáno jest iniciativním obchodním duchem.

Zabezpečení bankovky pak jest nejvlastnějším zájmem akcionářů; tito dosahujíce svého limitovaného zisku snadno, věnují se s přesvědčením nejen péči o krytí její, nýbrž i o zajištění proti nejobyčejnějšímu škůdci jejímu, t. j. proti státu. Zisku, jak již řečeno, akcionáři z privilegia nemají, poněvadž vlády svým podílem na zisku absorbují přebytky.

Intaktní akciová banka může býti státu v těžkých dobách vydatnou podporou a obráceně stát může působnost banky doplniti svým zasáhnutím v situacích, vymykajících se jejímu rámci.

Aby v akciové bance nedominoval třídní zájem průmyslu a obchodu, toho lze docíliti organisací její; politické stranictví pak může vláda snadno zameziti zakročením, které jí zákon vyhrazuje. Při tom stát sám může plně využitkovati obchodní zařízení banky akciové, pověřiti ji administrativními funkcemi, které by mu měla vykonávati státní banka.

Dnes možno říci o cedulových bankách akciových, ze s plným pochopením vyplňují své poslání, závodí ve zdokonalování své organisace, stavíce všude zájem státu na místo prvé, a ze samy považují instituci akcionářů jen za prostředek k dosazení větší dokonalosti, než bylo možno dosíci bankou státní.

Vedle naznačených, všeobecně platných důvodů nutno v našem českém případě uvážiti ještě toto:

Vstupuje tu v život nový stát, bez bezprostřední hospodářské minulosti, s příznivými sice možnostmi, ale v době, kdy důvěra v kontinuitu, v dodržení závazků, ve vůli a možnost platiti státní dluhy je jak u ciziny, tak u vlastních občanů otřesena, v době, kdy papírového platidla bylo státem hrubě zneužito, a kdy tento stát nachází se v situaci, kde zneužití takové zdá se často i nadále jediným východiskem z nouze.

Přirozeně státní cedulová banka takového státu nepotká se hned z počátku s důvěrou, jakou by nalezla ve státě, majícím již několik desítiletí spořádaného života za sebou.

Všechny otřesy, kterým nevyhnutelně bude mladý stát vystaven, jeho dětské nemoci, prodělávala by působením vlastní banky bezprostředně s ním i jeho valuta.

I politická moudrost káže proto, abychom pro naši cedulovou banku užili formy akciové, ba abychom pro počátek i přehnali poněkud hradbu, která chrániti bude naše budoucí platidlo před násilným zásahem státu.

Bankovka, emitovaná částečně na kovovém podkladě, částečně na obchodním krytí, vydaná soukromou společností, jejíž vývoj jest separován od složení té které dočasné vlády a která bude bezpečnost svého platidla hájiti, bude míti hned z počátku větší úvěr než bankovka, vydaná nekonsolidovaným státem. Tento mladý stát musí pak vědomě zapřáhnouti do svých služeb přednosti, které jsou skryty v konservativnosti banky akciové.