Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Dokud pro pojem "peníze" neuplatní se nová definice, bude určována cena jejich a účelné funkcionování konservativními, ba možno říci nejkonservativnějšími zásadami soukromohospodářskými. Nutno proto naše nové platidlo opatřiti takovými soukromoprávními zárukami, které by zamezily, aby změny prodělávané státem nepřelévaly se změnami v jistotě platidla do soukromého hospodaření. Konservativnost plynoucí z povahy akciové banky nesmí ovšem a nemusí se státi překážkou, aby banka, až vývojem k tomu bude přivolána, stála tu jako schopný prostředník nové rovnováhy v nové společnosti.

Nemá tím býti dále řečeno, že musí zůstati akciovou navždy.

Naše republika stane se nutně jedním z nejbohatších států, špatná vláda nějaká nebo převraty mohou to oddáliti, zameziti tomu nemohou. Vzrostou-li zároveň s bohatstvím mravní hodnoty, které ukázaly se ve velkém v disciplinovanosti národa za války, v malém pak při prvním týdnu okolkování bankovek, bude moci býti naše cedulová banka mezi prvními, ne-li sama průbojníkem ve směru k novému pojmu a novému vymezení působnosti peněz.

Otázka, kdy akciová banka cedulová má býti uvedena v život, se touto předlohou neřeší. To zůstává vyhrazeno dalším rozhodnutím, pro něž směrodatny budou závažné předpoklady povahy hospodářské i politické. Jsou vážná mínění, která soudí, že jedním z podstatných předpokladů by měla býti jistota, že stát nebude nucen pomáhati si k úhradě svých platebních povinností tiskem státovek a že nová banka a měna nebude stržena do bahna assignatového. Bylo-li by takové období nevyhnutelno, pak bylo by lépe probřísti se jím se zařízením dosavadním, t. j. s ústavem státním a státovkami. Až by převýdejem platidel bylo vše uvedeno ad absurdum, po likvidaci katastrofálního období, bylo by dosavadní zřízení státní odstraněno, s ním ale též odium ze způsobeného rozvratu. Zůstala by nám takovým způsobem zde v záloze instituce neopotřebovaná, t. j. nediskreditovaná soukromá banka cedulová, na kterou pak ze sutin mohly by býti stavěny základy nového hospodářského života. Snad není ještě dnes na místě zaujati zde stanovisko konečné, poněvadž máme všecku naději, že se nám podaří položiti základy k rovnováze v hospodářství státním klidným vývojem.

Předložený návrh konstruován jest ve smyslu předcházejících úvah pro banku akciovou a sice přidržuje se návrh úmyslně stanov tří vzorů: Rakousko-uherské banky, Německé říšské banky a Národní banky belgické. Banka anglická se svou starou nepružnou konstrukcí jest myslitelna pouze v anglickém prostředí a kultuře, cedulová banka francouzská zvolna se vyvíjela a teprve postupně doplňovala svou sto let starou organisaci podle vzoru německého a rakouského a nevykazuje ani dnes ještě žádoucí pružnosti. Statut banky belgické přetvořen roku 1900 úplně podle Rakousko-uherské banky. Ze systému užitého ve Spojených Státech Severoamerických a založeného na dalekosáhlé decentralisaci nelze nám zatím ničeho upotřebiti.

Organisace Rakousko-uherské banky a Říšské banky německé osvědčily se nesporně před válkou, devisová politika, kterou Rakousko-uherská banka dovedla papírovou měnu rakouskou stabilisovati a dlouhá léta udržeti na zlaté paritě, byla vzorná a byla hojně napodobena.

Dalším důvodem pro přidržení se jí jako vzoru jest i okolnost, že máme tu její dobře zapracovanou síť filiálek a úřednictva, jež jsme převzali od Rakousko-uherské banky a v jejichž působení by tímto způsobem nenastala žádná změna. Není proto příčiny hledati úplně nové konstrukce, které nyní mohly by býti pouze experimentem, vnášejícím v dnešek plný neznámých a nevypočítatelných složek o jednu složku nejistoty více.

Jest jisto, že nové uspořádání společnosti vyvolá si podstatné změny v pojmu a funkci peněz následkem toho i změny ve stavbě cedulových bank, ale změny ty objeví se teprve dodatečně; cedulové banky byly vždy pasivním výrazem své doby a lze očekávati, že proměny ty budou se odehrávati teprve asi za dvě desítiletí.

U peněz bude vývoj ten směřovati od nynějšího zdánlivě převážně mechanicky-materielního definování jejich pojmu a funkce k definicí a působení peněz, kde jasněji vystoupí ethický a abstraktní jejich podklad, platidlo bude se odpoutávati od drahého kovu a zřejměji vystupovati bude složka jeho, t. j. práce vykonaná v přítomnosti nebo minulosti, aniž by ale byla naděje, že se kdy stotožní s učením o "Arbeitsgeldu." Válka ukázala jasně, že vlastním krytím platidla jest nikoliv zlato, nýbrž práce, přesněji řečeno přebytek práce a výroby toho kterého státu nad vlastní konsum a že, jakmile tohoto přebytku není, nelze na dlouho platidla udržeti v plné hodnotě platební žádnými umělými prostředky. Přes to nutno však pojímati dnešní učení o zbytečnosti zlatého krytí vůbec, které za války zrodilo se v Německu a hlásí se k nám dnes z Anglie i ze Spojených Států, za předčasné, neproveditelné a přivoděné toho času jedině nouzí, t. j. okolností, že zlato zmizelo a národní hospodáři snaží se dodatečně najíti na tomto zlu světlou stránku. Nynější scházející zlatá úhrada všech téměř měn světových není ještě úkazem, který by bylo možno již nyní kvalifikovati jako předzvěst nového platidla, nýbrž ještě hrubým důsledkem staré, možno říci soukromohospodářské definice peněz, ze které nevyhnutelně i my nyní při své reformě měnové vyjíti musíme.

Snad nové platidlo vznikne z nějakých "index numbers", ve kterých bude vyhraženo přiměřené zastoupení drahým kovům. Dnes těžko usuzovati o tom; vývoj byl válkou přerván a dnešní platidlo ať z drahého kovu nebo papíru ztratilo z převážné části funkcí oběživa a jest kapitálovým uložením, nastoupivším na př. za dřívější zásoby zboží ve skladišti nebo v zemědělství, nebo za vklady u peněžních ústavů. Lze stěží předpovídati, zda za dvě nebo tři desítiletí bude dosažen vývojově opět stav předválečný a zda pak budeme moci uvažovati o možnostech nového platidla.

Vývoj u cedulových bank (ovšem i u obchodních) pak půjde ve směru k čistému odúčtování, k vyrovnávání platů odpisem na účtě, šekem a clearingem a k redukování oběhu platidel. Tu stojí cedulové banky v první řadě před zavedením mezinárodních clearingů na vyrovnávání zásilek drahých kovů, platů kuponových a devisových. Uvnitř státu pak budou pronikati clearingy dosaváde jen v hlavních městech působící do měst menších.

Navržená předloha, nemohouc míti odvahy vpraviti naznačenou nejasnou dosud budoucnost do konkretních forem, musela se spokojiti tím, že vyhnula se ustanovením, jež by mohla býti překážkou vývoje, který se dnes předvídati nedá.

O základních motivech, pokud nevyplývají ze zákona samého, promluveno bude ve vysvětlivkách u jednotlivých paragrafů, zde jen všeobecně budiž uvedeno, že vliv cedulových bank, moc jejich a ovládání peněžního trhu v průběhu posledního století nepoměrně poklesly. Prostředky, jimiž cedulové banky ovládaly trh, byly dříve mnohem účinnější, poněvadž bankovky tvořily značně větší díl všeho mobilního kapitálu než dnes, kdy staly se malým zlomkem tohoto kapitálu, k němuž přirostly miliardy cenných papírů, vkladů, šeků a různých jiných forem fiktivních kapitálů. Viděli jsme na př. v desítiletí 1900-1910, kdy byl nadbytek peněz, jak cedulové banky stály bezmocny proti událostem na trhu a jak nabídka a poptávka dála se mimo ně. České peněžnictví děkuje svůj vzestup z části také okolnosti, že dovedlo využíti této bezmocnosti a vymknulo se v tomto desítiletí z područí Rakousko-uherské banky.

Bankovka pozbyla dnes značně svého významu nabídky kapitálu ve smyslu soukromohospodářském a silněji vystoupilo její působení měnové. Bylo proto nutno v návrhu dáti bance nové možnosti, aby aktivně zjednávala si uplatnění na trhu (§§ 34., 36, 127).

Formelně největší odchylky předloženého návrhu proti vzorům jsou změny, které vyplynuly z okolnosti, ze Rakousko-uherská banka konstruována byla pro dualistické složení monarchie, Německá říšská banka pak jako nástroj válečný.

Předloha nepočítá, jak již naznačeno., s možností bezprostředního aktivování cedulové banky v nové měně. To bylo by možné jen, kdybychom zřídili banku na základě naší dnešní koruny, což by bylo zbytečné, poněvadž by banka v dnešní situaci nemohla dělati nic jiného, než co vykonává nynější Bankovní úřad. Obnos bankovek uhrazených zlatem, který by nyní aktivovaná banka mohla vydávati v nové měně (byť by jí i stát přispěl vydatným vkladem ve zlatě, získaným půjčkou v cizině), neudržel by se v oběhu, byl by z části rychle vyměněn ze státovky, za vklady a cenné papíry a thesaurován, z části odplynul by za hranice. Obojí dělo by se tím usilovněji, čím důvěryhodnější by bankovky byly. A bylo by nebezpečno, aby krátce po aktivování stála zde banka bezmocna, poněvadž, jak již uvedeno, forma akciové banky jest reservou, kterou znovu zdiskreditovati znamenalo by zbaviti se poslední možnosti vyváznutí z dnešní situace.

Způsob, jakým asi začleniti by se měla navržená cedulová banka do reformy měnové, jest následující:

"Dávkou z majetku budou vedle jiných dluhů v prvé řadě upláceny kolující nyní nehrazené státovky a oběh jejich postupně zmenšován. Jest pravděpodobno, že budou-li na př. první splátkou na dávku z majetku vzaty z oběhu dvě miliardy nehrazených státovek, bude jedna miliarda z nich pocházeti z thesaurovaných státovek, nyní nečinně ležících, druhá však že bude vzata z živého oběhu, t. j. bude muset býti hledána a získána úvěrem a bude muset býti v oběhu nahrazena. Tyto úvěry sejdou se na konec u Bankovního úřadu, který na základě směnek, cenných papírů, jež potřeba tato nově vyvolá neb vynutí z úkrytů, vydá jednu miliardu nových státovek, které však na rozdíl od stažených dvou miliard budou plně hrazeny obchodní úhradou. Jinými slovy, poplatníci 1 miliardu vezmou z hotového a druhou si vydluží. Tou měrou pak, jak tímto stahováním vyvolána bude úvěrová potřeba., bude vydávati dosavadní Bankovní úřad státovky na podkladě plné obchodní úhrady, aniž by zatím věnoval nějaké zvláštní pozornosti zjednání krytí kovového. Jest pravděpodobno, že tímto způsobem bude postupně, snad během dvou let, celý náš nekrytý oběh státovek ve výši maximálně přípustných asi osmi miliard nahrazen státovkami plně obchodně uhrazenými, jichž bude jen 4 až 5 miliard, poněvadž dávkou ze jmění bude stížena celým vrstvám obyvatelstva možnost nové thesaurace.

Následkem tak značného zredukování oběhu a následkem hospodářské oprávněnosti a podkladu nové kryté státovky stoupne důvěra v toto platidlo, zmizí částečně následky inflace, státovka bude lépe hodnocena uvnitř i vně státu a dosáhneme toho, čeho jsme nedosáhli okolkovací akcí, kde nemožností provésti předsevzatý plán důsledně dosaženo bylo zredukování oběhu vlastně jen asi o jednu a půl miliardy (původně zadrženo bankovek pres dvě miliardy, za žira a poukázky v mezích měnového zákona uvolněno však přes půl miliardy) a kde na konec i okolkovaná bankovka zůstala přece jen platidlem hospodářsky neoprávněným. Kurs koruny za hranicemi bude pozvolna zvyšován, až podaří se ustáliti jej na určité výši. Při takové stabilisaci nastal by okamžik, kde by nová banka, pro niž zatím byly sjednány formální předpoklady, vstoupila v života kdyby zároveň s aktivováním nové měny zasáhla. Určiti pak relaci takto stabilisované koruny a nové měny bylo by otázkou poměrně snadnou a hospodářskému životu přijatelnou.

Možnost stabilisace na úrovni podstatně vyšší zpomalena a omezena jest ovšem odporem, který klásti budou pevné platy a mzdy vyjádřené nyní velkými číslicemi a který objeví se hlavně, až při stoupání zahraničního kursu se přiblížíme k onomu bodu, kde tento kurs bude se již rovnati vnitrozemskému oceňování koruny. Zde ale přispěje nám pravděpodobně na pomoc pochod opáčný, t. j. klesání cizích valut, nyní vysoko hodnocených, které nevyhnutelně nastati musí (hlavně dollaru, pesety, šv. fr.) a kterým pro zvýšení svého kursu získáme značné procento. Takovým způsobem přiblíží se také mzdy naše světovému niveau.

Novou měnu předloha neanticipuje. Měnový zákon, který ji určí, musel by aktivování banky předcházeti. Bylo by žádoucno, aby i tento měnový zákon se omezil jen na stanovení měny; čas, relace a způsob pak, jakým přejdeme od staré měny k nové, aby vysloveny byly zákonem zvláštním.

Nynější Bankovní úřad, který vlastně teprve pak nabude plně své vlastnosti cedulové banky, až působením dávky ze jmění bude inflace omezena a my octneme se opět v úvěrovém hospodářství, může trvati až do aktivování banky nové.

Jest navrhováno a diskutuje se nyní živě zavedení dvojí měny, t. j. dvou měn obíhajících paralelně vedle sebe asi tím způsobem, že korunová státovka zůstala by na dále v oběhu, vedle toho cirkulovala by bankovka plně zlatem krytá, vydaná akciovou bankou, podle jedněch buď jako platidlo všeobecné, podle druhých jako platidlo obchodní. Toto řešení bylo by však přece jenom nejistým experimentem, poněvadž obchodní měny, které obdobně působily (na př. hamburská marka banco), získaly si oběh a úvěr svůj teprve dlouhou tradicí, které by zde nebylo. Kdybychom dnes vydali bankovky frankové, uhrazené zlatem, ať ve formě platidla všeobecného, nebo ve formě peněz účetních, aniž bychom současně radikálně snížili oběh státovek, vyvolal by i poměrně malý obnos těchto franků další velikou inflaci. Kdyby na př. bylo možno vydati asi za 300 milionů franků v plné zlaté paritě a dáti je do oběhu, znamenalo by to, že k maximálně přípustným miliardám korun přibylo by podle dnešního švýcarského kursu 16 korun za frank počítáno - dalších asi 5 miliard korun, tedy oběh platidel stoupl by na 13 miliard. Očekávaná relace, která by se vyvinula, byla by pro počátek rovna asi relaci švýcarské, t. j. krajně nepříznivá. Znamenalo by to zároveň, že přenesli bychom si nízké zahraniční hodnocení koruny, které jsme celní hranicí, zákazem a regulováním vývozu a dovozu zboží dovedli částečně omeziti na cizinu, rázem dovnitř státu.

Nové bankovky by ve skutečnosti necirkulovaly, zmizely by v cizině nebo doma, byly by hledány jako uložení kapitálové a místo jejich nastoupily by v oběhu státovky dosud thesaurované. Tyto státovky zaplavily by oběh, nabídka jejich byla by naléhavá a nastalo by další jejich znehodnocení, ceny statků by stouply.

Přes to vše není v předloze nové banky nijaké překážky, která by znemožňovala i zavedení měny paralelní.

Budiž zde jako zakončení úvah ještě jednou opakováno, že jediným podkladem každé měny jest přebytek práce, t. j. přebytek výsledku práce, zbývající po vlastní spotřebě, a nikoliv zlato, které hraje roli pouhého ukazatele.

Nevyhnutelným předpokladem pak pro jakékoli podnikání ve směru nápravy jest vedle normálního pracovního výkonu každého jednotlivce zejména rovnováha v řádném rozpočtu státním, oprávněná důvěra ve stabilitu právních a správních poměrů a příznivé psychologické disposice obyvatelstva. Dokud toho nebude docíleno, i za obětí nejtěžších, jest každé počínání na poli měnové reformy marným.

§ 10. Ustanovení toto čeliti má hlavně nebezpečí, které vzniká ze zaplavování pohraničních území německou markou; nebezpečí to jest nejen hospodářské, nýbrž i politické.

§ 15. Placení hotovými bude moci býti vysloveno až po řadě roků s aktivní platební bilancí.

§ 16. Ustanovení o podmíněném vydávání bankovek pod 50 jednotek převzato je z jiných cedulových bank a sleduje účel, aby drobné bankovky nezamezovaly vniknutí zlatých mincí do oběhu, kde tvoří nejpřirozenější zlatou reservu.

§ 27. Zde vyslovuje se věc vlastně samozřejmá, leč přes to nikoliv zbytečná, poněvadž předejde se rozporu, který nyní před likvidací Rakousko-uherské banky povstal, kde část akcionářů tvrdí, že jim přísluší na likvidační masu banky přednostní právo před majitelem bankovky.

§ 28. V b) dán výraz tomu, že cedulové banky ukládaly v posledním mírovém desítiletí stoupající obnosy svého zlatého pokladu (ovšem většinou z krytí přespočetného) v zlatých pohledávkách v cizině, aby získaly úrok. Se stanoviska soukromohospodářského byla by tato forma zlatého pokladu velmi racionelní, nesmí však býti přeháněna; hodí se jen pro dobu mírovou a chová značné nebezpečí pro období válečná.

§ 30. Omezení toto bude možno později, až budeme míti měnu akreditovanou, vypustiti. Dnes bylo nutno je podržeti na zdůraznění toho, že chceme udržovati oběh v oprávněných mezích.

§ 33. Ustanovení toto jest nové. Před válkou vždy častěji se opakovalo, že firmy braly si z pohnutek spekulačních neb podvodných úvěry u několika peněžních ústavů, spoléhajíce na to, že z ohledů konkurenčních jeden ústav druhému to nesdělí, a přepínaly daleko svou úvěrovou schopnost. Aby tomu bylo zabráněno, bude cedulovou bankou vyvolána v život evidence obchodních úvěrů, k níž počátky položeny byly již před válkou. Bude se tak díti tím způsobem, že peněžní ústavy měsíčně budou s cedulovou bankou jakožto neutrálním faktorem sdělovati výši poskytnutých úvěrů, banka výkazy ty shrne v celek a oznámí zúčastněným ústavům, jaké úvěry a na kolika místech ten který komitent ještě má, ovšem bez jmenování dotčených míst. Instituce tato bude přijata bankovními kruhy s povděkem, uložení povinnosti v tomto § vyslovené má býti podkladem, aby cedulová banka mohla postupovati v tomto směru imperativněji.

§ 34. Účel tohoto § jest v prvé řadě měnový. Uplatnění jeho nastane v dobách velkého nadbytku peněz, kdy banka, nemohouc úrokovou sazbu již snížiti, ztratí vládu nad peněžním trhem. V takových případech ochota státu odčerpati na účet svých budoucích příjmů část nadbytečných platidel bude značnou podporou bankovní politiky. Vedle toho bude opatření toto pro stát náhražkou za dočasné kontokorentní úvěry. Jeť myslitelno, že peněžní ústavy rády použijí této možnosti uložení peněz, která jim zaručuje likviditu tím, že budou moci osvědčení prodávati svým komitentům ku placení daní.

§ 36. Má tím býti docíleno, aby dočasně volné kapitály státních úřadů a podniků nebyly ukládány na vlastní pěst u peněžních ústavů, anebo volně nabízeny na trhu a nekřižovaly tak úrokovou politiku banky.

§ 44. Kapitálová účast státu volena jednak jako kompromis mezi bankou státní a akciovou, jednak jako kapitálové oprávnění toho, že státu vyhrazena ve správě banky jedna třetina míst. Působila tu dále okolnost, že k subskripci potřebných 25 milionů korun ve zlatě a cizích valutách stát toho času skutečně má (valutový poklad ve správě bankovního úřadu), což značně zvětšuje jistotu, že bude možno akciový kapitál ve zlatě sehnati.

§ 58. Výše akciového kapitálu byla určena mírným zvýšením obnosu, který by podle počtu obyvatelstva na nás připadal, měřeno podle jiných velkých bank cedulových (Anglie 14 1/2 milionu lib. št., Francie 182 1/2 milionu franků, Rakousko-Uhersko 210 milionů K, Německo 180 milionů M). Příliš velký kapitál není vhodný, poněvadž pak starost o zúročení jeho má nepříznivý vliv na úrokovou politiku banky.

§ 123. Zde po zkušenostech, nabytých z lombardu válečných půjček u Rakousko-uherské banky, vsunuto bylo omezení celkového obnosu zápůjček na ruční zástavy, který však nemohl býti určen absolutně, poněvadž, jak se ukázalo za války, směnka jako úhrada úplně vymizela.

§ 127. Jeho ustanovení jest nové, sleduje možnost působiti a regulovati kurs devis uzavíráním obchodů termínových, což bude zvláště dnes nevyhnutelné. Opatření toto zůstane však u nás i v normálních dobách v platnosti, poněvadž hlavní zásoba devis bude nám as plynouti z vývozu cukru, který v celku shrnut jest vždy na 4 až 5 měsíců. Budeme musiti vždy na účet těchto devis předprodávati.

§ 134. Z posledního odstavce § 132 jde na jevo, že záruka státní nevztahuje se na ztráty kapitálové.

§ 135. Ustanovení o uložení části reservního fondu ve státních papírech položeno jest zde programově. Bude nutno, aby stejná povinnost byla v budoucnosti uložena všem akciovým společnostem, ovšem snad v měřítku percentuelně nižším. Vedle jiných důsledků zjednán bude tím státním papírům pravidelný, bezpečný trh.

Z důvodů formálních se žádá, aby tento návrh přikázán byl výboru rozpočtovému se žádostí, by podal zprávu v době co nejkratší. Tím zároveň odvolává se vládní návrh tisk 2265 v celém svém rozsahu.

V PRAZE dne 15. března 1920.