Člen N. V. dr Štefánek: Přišel jsem právě ze Slovenska a s velikým smutkem slyšel jsem o desorganisaci československé armády. Mohu jen potvrditi, že čeští vojáci a důstojníci, kteří přišli k nám, konají svou službu s velikým zápalem a oduševněním a počínají si vzorně v každém ohledu. Jen tak bylo možno, aby celá moravská dolina až po Děvínské jezero, tedy asi 80 km délky a dále až po Malé Karpaty, tedy tak velkou oblast bylo možno obsaditi a do pořádku uvésti poměrně velmi malým počtem vojáků a četníků. Dnes přišlo sem několik nových členů Slováků a ti pozorovali s jistým údivem, co se tu vlastně děje. Slyšeli jsme jen rekriminace, že jsou nepořádky, ale raději bychom slyšeli proč jsou nepořádky a jak by se jim dalo odpomoci.
Co se týče obsazení Slovenska, bylo západní Slovensko obsazeno jen policajty a 25. pluk, jakož i četnictvo muselo zakročiti, poněvadž tam skutečně děly se zlé věci. Tam se plenilo, rabovalo, a zapalovalo, ale celkem můžeme na základě osobních zkušeností a informace potvrditi, že pokud vím, vůbec nikdo nepadl a tak nikdo nebyl zabit. Proto také pověst, že jsme měli 100 raněných a zabitých, neodpovídá pravdě. Ale na druhé straně je pravda, že Slováci vzepřeli se židovským a maďarským úředníkům, kteří jich využívali po dlouhá léta neslýchaným způsobem, že lid chtěl se na nich pomstíti, poněvadž Slovák by se jinak nemohl ani utišiti a ani pod jinou podmínkou by nebyl s to, aby s takovou radostí a s takovým oduševněním vstoupil do nového československého státu. Nastává nyní otázka, co bude dále se Slovenskem. Na Slovensku nelze dnes vojensky hladce postupovat. Jistá část je již obsazena a tu vydati naprosto nelze. Nechceme-li vůbec porod celého našeho státu, který ještě - přiznejme si to upřímně - není ještě porozen, překaziti nebo nějakým způsobem stížiti, nesmíme onu část Slovenska, která je obsazena a kterou nutno zabezpečiti ať již vojáky nebo četníky, nějakým způsobem vykliditi nebo Maďarům znova vrátiti. O tom není pochyby. Jde tedy jen o to, má-li vojsko v Trnavě, v Žilině nebo v Trenčíne zůstati, či má-li jíti dále. Myslíme, že na základě zjištěných fakt můžeme před ententou zcela dobře odůvodniti, že čeští četníci a české bezpečnostní vojenské oddíly musí na Slovensku učiniti pořádek, poněvadž faktem je, že maďarští úředníci opouštějí šmahem svá postavení, opouštějí stanice pošt a telegrafů, skládají své úřady a že na celém Slovensku nastává nyní skutečně velký chaos, který tam naprosto nemůžeme trpěti. Tam, kde není úředníků, ani četníků, kde není žádné vrchnosti, musí ovšem nastati nepořádek. Poněvadž pak Maďarům je lhostejno z jakých důvodů opouštějí svá stanoviska, musí čeští vojáci a pokud možno slovenské vojsko obsazovati dále. To je můj názor a myslím, že tím tlumočím stanovisko všech přítomných Slováků.
Místopředseda N. V. Švehla:
Kolega Udržal.
Člen N. V. Udržal:
Vážené shromáždění! Já se vlastně před hodinou již přihlásil k slovu jen k podání návrhu v poznání, že valné naše shromáždění sebe důkladnější debatou nemůže věci pranic prospěti a že je třeba především ve smyslu programu jíti v před a zříditi co nejdříve zodpovědnou vládu a té uložiti, aby co nejdříve učinila nejdůkladnější opatření na ochranu a bezpečnost státu.
K vývodům kolegy Klofáče jen připomenu, že nenapadlo mi pochybovati o svědomitosti a pravdivosti našeho zahraničního ministra dr Beneše, ale nicméně trvám na tom, že co jsem zde řekl a mám ty pochyby a myslím, že bohužel splní, že sotva nám ententa bude moci prokázati další služby. Ona nám prokázala veliké služby a nezbyde, než abychom z tohoto místa, kam nás postavila, již své věci dovedli si obstarat sami. Myslím, že bude záhodno v nejbližší budoucnosti také jednati v tom smyslu, jak jsem se zde vyslovil.
Já činím určitý návrh, aby tento předmět byl dnes vzat s denního pořádku a aby bylo našim výborem uloženo příští zodpovědné vládě, aby nejprve a především učinila všechna možná opatření pro bezpečnost československého státu.
Místopředseda Švehla:
Kol. Bechyně.
Člen N. V. Bechyně:
Já se omezuji na sdělení, že mi výklad a vysvětlení pana dr Rašína naprosto neuspokojily, zejména pokud šlo o Seligerův případ. Poněvadž mně se jedná o změnu kursu, politiky, nikoli o rekriminaci, najdu si již cestu, abych si tu věc vyšetřil.
Místopředseda Švehla:
Tím je debata skončena a přikročíme k dennímu pořádku. Musíme projednat onu partii ústavy, která se týká Nár. shromáždění, neboť jen tak se může sejíti. Já prosím kolegu dr Meissnera, aby přednesl osnovu.
Referent dr Meissner předčítá prvý paragraf osnovy.
Místopředseda Švehla:
Velectění pánové! U každého paragrafu bude jen malá přestávka. K slovu se hlásí kol. Engliš.
Člen N. V. prof. dr Engliš:
K tomuto paragrafu já se hlásím jako právník. Já byl v té komisi a konstatuji pro historii, která o těch věcech se bude ptáti, že jako jurista, jsem považoval za jedině správné, aby tam byla individuelně jména obsažena, jinak že to není juristicky správně.
Místopředseda Švehla:
Myslím, že všichni právníci si činili násilí, ale odium padá většinou na má bedra. Prosím, aby pan dr Meissner byl také z obliga.
Přeje si ještě někdo slovo? Když ne, považuji § 1 za schválený.
Referent dr Meissner čte § 2 osnovy.
Místopředseda Švehla:
Přeje si někdo z pánů slova? Nikdo, schvaluje se.
Referent dr Meissner čte § 3.
Místopředseda Švehla:
K slovu se hlásí kol. Šrámek.
Člen N. V. Msgr. dr Šrámek:
Prosím, proč tam stojí pouze v "Čechách"?
Referent dr Meissner:
Na vysvětlenou prosím uvádím: My neznáme důvody, jak zbavují volitelnosti na Slovensku. A poněvadž nemůžeme věc komplikovati, říkáme, že ztrácí volitelnosti takové trestní činy, které v Čechách zbavují volitelnosti. To jest měřítko. Tedy jaké trestní činy zbavují volitelnosti v Čechách, zbavují volitelnosti také tam.
Referent dr Meissner: čte pak § 4 osnovy.
Místopředseda Švehla:
Pan prof. dr Engliš.
Člen N. V. prof. dr Engliš:
K tomu bych si dovolil učiniti návrh, aby bylo nějakým způsobem označeno, že taková pravomoc zákonodárná, která dle tohoto paragrafu je neomezena, jest omezena na pilné a neodkladné, neboť ten způsob, jak Národní shromáždění vzniklo, není způsob lidový. Národní shromáždění nevzniklo z hlasovacího práva a my chceme, aby veškeří voliči, tedy národ rozhodoval. Tedy pouze na základě všeobecného, přímého, rovného práva hlasovacího, aby nám nikdo nemohl říci, že jsme usurpovali moc. Prosím to tedy, aby tam bylo přímo vyznačeno, že se to omezuje na pilné a neodkladné věci a na ústavu příštího Národního shromáždění, které vznikne přímým hlasovacím právem.
Místopředseda Švehla:
Dále jest hlášen kol. Mattuš.
Člen N. V. Mattuš:
Já bych se vyslovil proti tomuto návrhu z toho důvodu, poněvadž by se shromáždění musilo usnésti nejdříve na tom, co je pilné a neodkladné a pak by o té věci se teprve jednalo. Tedy že by to shromáždění si mohlo osobovati to, co je pilné a co ne, nedá se prakticky provésti.
Místopředseda Švehla:
Není žádného odchylného návrhu. Kdo souhlasí se zněním? Schvaluje se.
Člen N. V. dr Engliš:
Já na svém návrhu trvám.
Místopředseda Švehla:
Kdo je pro návrh prof. dr Engliše? Návrh se zamítá.
Referent dr Meissner: čte § 5 osnovy.
Místopředseda Švehla:
Přeje si někdo slovo? Ne. Pokládám paragraf za schválený.
Referent dr Meissner: čte § 6.
Místopředseda Švehla:
Kolega Němec.
Člen N. V. Němec:
Počet 100 přítomných zdá se mi býti velký. My jsme ve sněmovně, která měla 526 členů a měli 100 a myslím, že kdybychom dali jednu třetinu poslanců, činilo by to tak asi 80 a že by to stačilo - tedy ne 100.
Člen N. V. Udržal:
Ale nechte 100.
Člen N. V. Stránský:
V ustanovení o výborech stojí také, že jedna třetina přítomných poslanců rozhoduje.
Člen N. V. Němec:
Tedy jedna třetina.
Dr. Schieszl:
Já bych chtěl upozorniti, že jedna třetina ze dvou třetin je 102 poslanci, takže kvalifikovaná většina byla 102 a k jednoduché většině by stačilo 100 poslanců.
Místopředseda Švehla:
Pan referent se přizpůsobuje. Není žádných námitek, tedy jedna třetina. Jiných pozměňovacích návrhů není. Pokládám paragraf za schválený. Prosím dále.
Referent dr Meissner: čte § 7.
Místopředseda Švehla:
Kolega dr Kramář.
Předseda N. V. dr Kramář:
Já si dovoluji otázati se, zda to znamená dvě třetiny poslanců všech, či jen přítomných. Já bych navrhoval pro volbu presidenta republiky, aby to byly dvě třetiny všech poslanců. (Hlasy: To není možné!)
Místopředseda Švehla:
Kolega Němec.
Člen N. V. Němec:
Snad by to šlo udělati tak, že by k volbě presidenta je třeba dvou třetin poslanců.
Referent dr Meissner:
Já na to odpovím. Zde se navrhuje za přítomnosti dvou třetin poslanců, dvoutřetinová většina. Zde musíme uvažovat následovně. Mohl by nastat případ, že bude potřebí nové volby předsedy a tu prosím, kdyby jedna třetina poslanců prováděla obstrukci, nebylo by možno předsedu zvolit.
Předseda N. V. dr Kramář:
Já beru svůj návrh zpět.
Místopředseda Švehla:
Ten návrh tedy zní?
Referent dr Meissner:
Dvě třetiny přítomných dvoutřetinovou většinou.
Místopředseda Švehla:
Není námitek? Nepřeje si nikdo slova? Schvaluje se. Prosím dále.
Referent dr Meissner: čte § 8.
Místopředseda Švehla:
Nepřeje si prosím nikdo slova? Schvaluje se.
Referent dr Meissner: čte § 9.
My v tomto případě chceme bez omezení. My o tom delší dobu jednali, ale neřekli jsme, že to musí býti takové, poněvadž jde o krátkou dobu.
Místopředseda Švehla:
Nepřeje si nikdo slova z pánů? Zde se jedná o krátké ustanovení několika týdnů, poněvadž ta ústava přijde do ústavního výboru sněmovního, kde bude se na definitivní ústavě pracovati, takže se může jednati o provisoirum, které skutečně béře na sebe jen ten, na koho se vztahuje osobně.
K slovu se hlásí kol. Modráček.
Člen N. V. Modráček:
Já bych chtěl uvésti, zdali by nebylo záhodno tento odstavec škrtnouti a táži se, je-li nutno, aby tam byl.
Místopředseda Švehla:
Pan kol. dr Bouček.
Člen N. V. dr Bouček:
Já jenom chci sděliti, jaké úvahy nás k tomu vedly. O tom není pochybností, že národ má jen jednoho presidenta a to je dr Masaryk a my chtěli takovýmto slavnostním způsobem říci, že máme v něho neomezenou důvěru. Když nás nezradil nyní, nezradí nás ani, když bude presidentem. Když se bude jednati o ústavu, tedy dáme tam za omezení, ale podotýkám, že ve Francii je tomu jinak a v Americe je to také jiné. Ale dosud to nebylo prakticky ani v Americe prováděno. Myslím, že na to přechodnou dobu vzhledem na profesora Masaryka by se to mělo tam nechati tak.
Referent dr Meissner:
On ale musí mít president republiky imunitu. Když jí má poslanec, tím spíše president. Pro urážku na cti nebo pro cokoliv nemá býti trestán.
Člen N. V. Vondráček:
Ale může se mu dáti imunita poslanecká.
Místopředseda Švehla:
Kolega Franta.
Člen N. V. Franta:
Je to obvyklé, že se dává presidentu excepcionelní postavení. Zde ho můžeme také dát. Ale pan dr Bouček zmínil se o některých věcech. Ve Francii je výjimka: Velezrada a jedině ta se trestá. Za jakých okolností přišel ten zákon? To byl Makvajoh o kterém se vědělo, že zradil Francii.
Místopředseda Švehla:
Nepřeje si nikdo slova? Není žádných pozměňovacích návrhů? Kdo souhlasí se zněním paragrafu? Je schválen.
Referent dr Meissner: čte § 10.
Místopředseda Švehla:
Nepřeje si nikdo slova?
Člen N. V. dr Stránský:
Co je s mírem?
Referent dr Meissner:
Mír k schválení.
Místopředseda Švehla:
Nepřeje si nikdo slova z pánů? Pokládám paragraf za schválený.
Referent dr Meissner: čte § 11.
Místopředseda Švehla:
Nepřeje si nikdo slova? Pokládám paragraf za schválený.
Referent dr Meissner: čte § 12.
Místopředseda Švehla:
Nepřeje si nikdo slova? Pokládám paragraf za schválený .
Referent dr Meissner: čte § 13.
Místopředseda Švehla:
Nepřeje si nikdo slova? Pokládám paragraf za schválený.
Referent dr Meissner: čte § 14.
Místopředseda Švehla:
Kolega Bechyně.
Člen N. V. Bechyně:
Myslím pánové, aby se o tomto paragrafu jednalo teprve tehdy, až bude stanoveno, kolikčlennou budeme míti vládu. Na tom se Národní výbor ještě neusnesl. Myslím, abychom počkali a uvážili, zda potřebujeme 15 ministrů.
Místopředseda Švehla:
Prosím pánové, vyjměte počet a pak proti paragrafu není žádných námitek a počet zůstává podnětem diskuse.
Ke slovu se hlásí kol. Johanis.
Člen N. V. Johanis:
K tomu jsem se hlásil.
Místopředseda Švehla:
K počtu, že ano?
Ano.
Místopředseda Švehla:
Nepřeje si nikdo slova? Pokládám paragraf za schválený.
Referent dr Meissner: čte § 15.
Místopředseda Švehla:
Nepřeje si nikdo slova? Pokládám paragraf za schválený.
Referent dr Meissner: čte § 16.
Místopředseda Švehla:
Nepřeje si nikdo slova ? Pokládám paragraf za schválený.
Referent dr Meissner: čte § 17.
Místopředseda Švehla:
Přeje si někdo slova? Pokládám paragraf za schválený.
Referent dr Meissner: čte § 18.
Místopředseda Švehla:
Nepřeje si nikdo slova? Pokládám paragraf za schválený.
Referent dr Meissner: čte § 19.
Místopředseda Švehla:
Nepřeje si nikdo slova? Pokládám paragraf za schválený.
Referent dr Meissner: čte § 20.
Místopředseda Švehla:
Nepřeje si nikdo slova? Pokládám paragraf za schválený.
Referent dr Meissner: čte § 21.
Referent dr Meissner:
A ještě v tomto zákonu schází určení, jaké položky mají býti přiznány ministrům a jaká pense. My v ústavním výboru jsme o té věci jednali a přišli jsme k tomu, že pense ministrům se nemá přiznati, ale pokud jde o platy, že by se doporučovalo, aby vydalo znění zákona, na němž by se již usneslo Národní shromáždění. O té věci musí jednati také finanční výbor a musí jednati také o tom, v jaké formě se to má stát. Zda jen v té formě, že by plat byl menší, ale naproti tomu výlohy representační a podobné byly větší nebo naopak. To jsou věci, které nelze vyříditi v krátké době, to bude nutno ponechati Národnímu shromáždění.
Místopředseda Švehla:
Nepřeje si nikdo slova? Schvaluje se. Vynechali jsme partii o počtu. Kdyby pan doktor byl ještě tak laskav.
Prosím, my navrhujeme 15 členů plus 2, kteří jsou za hranicemi. Nyní volilo by se 15 členů. Proti tomu myslím, že byla nějaká námitka.
Předseda N. V. dr Kramář:
O volbě ministra vojenství Štefanika bych si dovolil učiniti malou poznámku. Je to podmínka našich pánů za hranicemi, aby ministr Štefaník zůstal ministrem vojenství pro to, že má veliké zásluhy na jedné straně, na druhé straně pak neobyčejně dobrou situaci u našich legií. Není naprosto možno, abychom sáhli nějakým způsobem na jeho úřad. Ale je pravděpodobno, že Štefanik, který se stal generálem francouzské armády a který má neobyčejné styky za hranicemi a velmi dobrou posici sotva se k nám vrátí. To je věc, která je ještě velmi neurčitá, alespoň tak nám to řekl dr Beneš. A to se rozumí samo sebou, že kdyby potom dr Štefánik se nevrátil, že by odpadlo ministerstvo vojenství a zůstalo by jen ministerstvo zeměbrany. Kdyby se však vrátil, musila by se beztoho obě ministerstva sloučiti. Nemůžeme míti dvě ministerstva a jednu armádu. Tedy tohoto resortu se nelekejte. To je přechodné.
Místopředseda Švehla:
Kolega Modráček.
Člen N. V. Modráček:
Já myslím také, že dvě ministerstva jsou zbytečná. A myslím dále, že by se dalo sloučiti ministerstvo veřejných prací a ministerstvo sociální péče.
Člen N. V. Machar:
To ne, to je jiné.
Člen N. V. Modráček:
Nebo ministerstvo veřejných prací........... Myslím, že konečně by mohlo býti také jedno ministerstvo železnic a pošt.
Místopředseda Švehla:
Kolega Johanis.
Člen N. V. Johanis:
Já chci připomenouti, že včera v socialistické radě o této otázce se hovořilo a je nutno, abychom si uvědomili, že doma budeme míti 15 ministrů a za hranicemi 3, což je dohromady 18 ministrů. Je to veliká číslice a snad zbytečná representace. Chtěl jsem k podnětu, který zde byl vysloven a podepříti názor kol. Modráčka, aby ministerstvo sociální péče s ministerstvem veřejných prací bylo společné a aby ministerstvo umění nebylo zvláště zřizováno, nýbrž aby bylo spojeno s ministerstvem vyučování.
Člen N. V. dr Hruban:
To nejde!
Člen N. V. Johanis:
To jsou věci názoru, ale pokud jde o otázku, abychom snížili ty resorty a sloučili poštu a železnici v jedno ministerstvo, které by bylo ministerstvo dopravy, železnic a pošt. Je věcí presidia, aby o této věci učinila poradu, ale aby těchto resortů nebylo příliš mnoho.
Místopředseda Švehla:
K slovu je hlášen kol. Němec.
Člen N. V. Němec:
Myslím, že to bude těžké nyní v tomto okamžiku, poněvadž je politická dohoda koncentrace stran, je to ve všech stranách hotovo a my bychom zase přivedli do celé věci ohromný chaos, který by se nám mohl zle vyplatit. Potřebujeme, abychom byli co nejdříve ustanoveni, aby se začalo co nejdříve pracovati a proto nám nevadí, jestli máme prozatím o jedno ministerstvo více nebo méně. Ministerstvo vojenství a ministerstvo zeměbrany se sloučí, takže budeme míti 16 ministerstev. Kdybychom potom ještě sloučili dvě ministerstva další, budeme vidět, jak ty věci potom budou vypadat. Ale dnes myslím, bych Vás mohl prosit, ne já - já nemám na tom žádného zájmu - nám zde nejde o osobní ambice, nýbrž o společnou věc a prosil bych vás, abyste to přijali tak, jak to bylo navrženo. (Hlasy: Co tomu řekne národ?) Kdyby se nám, vážené shromáždění, po dlouhé debatě a několikadenním dojednávání podařilo stlačiti příští ministerstva, myslím, že princip dělby práce má takovou sílu, že by zakrátko opanovala a co jsme spojili, nemělo by praktickou potřebu. Zůstaňme raději při tom, jak to je.
Předseda:
Přeje si ještě někdo slova? Pan kolega Modráček.
Modráček:
Bojím se, abychom nezaváděli z počátku příliš byrokratický aparát. Bude toho dosti. Když se příliš specialisuje, jest to tak, jako když se příliš centralisuje. Na př. pošty a železnice centralisovati do jednoho ministerstva dobře nejde, rovněž tak i sociální péči a zdravotnictví. Tady neběží jen o dělbu práce, nýbrž také o to, co tomu veřejnost řekne. Ta řekne: Vida! V tom našem mladém státě dělá se tolik ministerských míst, aby se páni politikové měli kam usaditi. Myslím, že takovéto argumenty do rukou nespokojenců konečně dávati nemusíme. Byl bych pro to, aby se počet ministerských míst snížil na 12. Bylo by jich opravdu dosti.
Předseda Švehla:
Velectění pánové. Zítra se sejde ústavní komise. Všichni tam budete zúčastněni ze všech stran. Když tu ústavu obrátíte vzhůru nohama a uděláte těch ministerstev 12 nebo 11 nebo 9, je to otázka zase 3 neděl, aby to vstoupilo v platnost. Prosím snažně o to, aby zůstalo to, co vzešlo ze vzájemné dohody, a po velmi těžké práci a když chceme, aby zítra zasedalo Národní shromáždění. O nic jiného neběží. To jsou procesy, které byly náramně dlouhé. Zde se musí jednati, aby byl klid zachován a určité zájmy chráněny. To jsou ale procedury, které nejdou vyříditi tak rychle, poněvadž každá strana přirozeně chce míti souhlas svého výkonného výboru a do rána svolati výkonné výbory, to jest fakticky nemožno.
Pan kol. Bouček.
Dr. Bouček:
Upozorňuji na něco. V zákoně námi přijatém jest ustanoven předseda a 12 středních úřadů. Pro ta další není žádného zákonného podkladu. To jest 13 lidí, kde máme nabrati nyní ty úřady další. Či máme ještě další centrální úřady utvořiti? Nemáme tedy pro 2 neb 3 ministry - vždyť jsou to veliké cifry a já umím počítati jen tak do desíti. Nevím, jak se má dnes všechno provésti. Všechny strany máme dosti pěkně v presidiu zastoupeny. Je tam zástupce agrární strany, zástupce strany státoprávně-demokratické, jsou tam dva zástupci socialistického bloku a zástupce Slovenska, tedy pět lidí. To by stačilo dle mého soudu úplně jako provisorium, protože strany jsou tam přiměřeným způsobem zastoupeny a také protiváhy stran šetřeno. Neračte zapomínati, že máme státní sekretáře! To jsou lidé, o kterých předpokládám, že jsou odborníci nejlepší, jaké vůbec můžeme na to které místo postaviti. Podle ústavy mají právo, aby chodili do ministerské porady, mohou tam tudíž referovati. Na tu krátkou dobu, než se rozhodneme na něčem lepším, myslím, že stačí pětičlenné ministerstvo, ačkoliv se budu stále brániti ministerským a velkým titulům vůbec.
Navrhuji, aby zůstala prozatím jen pětičlenná vláda a až potom v ústavní komisi a plenu bude vše projednáno, aby nastala po případě změna. Podle Marxa musíme se vyvarovati všemu, co by ještě zvětšovalo to podezření, které dnes v lidu českém jest rozšířeno, že český stát má hodně zaopatřovati. Ale při tom se poukazuje zejména na to, co to bude státi dnes. Nespokojenosti jest hodně, a nespokojenosti když budeme dodávati takovým způsobem potravy, možná, že nám bude úzký východ ze sněmovny, že poletíme okny. Jest opravdu velká nespokojenost. Tento návrh činím, aby bylo zachováno prozatím jen pětičlenné ministerstvo, a až bude věc řádně projednána, potom teprve aby se přistoupilo na rozšíření.
Předseda:
Kolega Schieszl.
Dr. Schieszl:
Velectění pánové! Znám prostředek, aby se nestalo, co předpovídá dr Bouček. Chtěl jsem říci toto: Pokud jde o náklad, když se zde řekne, že se zde nezavádějí pense, myslím, že lze počet ministrů tím odůvodniti. Tím ovšem nemluvím nijak pro ten počet, který jest skutečně vysoký a měl by býti snížen. Ale na druhé straně uznávám, je-li to dnes v úmyslu stran, vím, jak se to dělá a těžko bude na věci něco měnit.